• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Pozdní potrat ve II. trimestru. Máte zkušenost?

17. ledna 2017 
@maova Je to strašný co jsi prodělala,vážně nemám slov,jen se mi chce brečet,vím že Ti to nepomůže,ale moc s Tebou cítím....To s tou adopcí je skvělá věc a strašně moc Vám přeji ať to rychle klapne!!!Taky už jsem o tom přemýšlela...Stejně je život svině a není fair!!! :frowning2:
15. pro 2010 ve 21:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veruska007 Nedej se,potřebuješ teť hlavně klid a relax :wink:
15. pro 2010 ve 21:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
15. pro 2010 ve 21:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@felicitta Ahoj, tak to jsou skvělé zprávy :grinning: , ty toky jsou momentálně asi nejdůležitější, že? A beruška bojuje, to je vidět :wink: , tak se budeme nervovat spolu a spolu to zvládneme. Hlavně je moc dobré, že si tě hlídají, třeba by všechno stihli zachytit včas a vyřešit, musíme věřit v doktory. Já si říkám, že se musím soustředit na Vánoce a nebudu mít čas se nervovat( i když už jsem přemýšlela, že přemluvím doktora v úterý, ať mi udělá utz, i když hned ve středu jdu na ten silnější) a tak se zaměstnávám pečením :slight_smile:
15. pro 2010 ve 21:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@felicitta to je skvělý :slight_smile: :slight_smile: holčička je šikulka, je vidět,že se jí daří, mám z ní radost, pěkně se vyživuje :slight_smile: :slight_smile:
Já vím nakoukla jsem do toho fóra extrémních nedonošenečků,ale na druhou stranu je tam sposta dětiček,kterým se daří :slight_smile:

holkýýý, to chce klíííd a užívejte si vánoční atmosféry :slight_smile: já jsme právě dopekla perníčky, tak nám to tu hezky voní :slight_smile: a dýchnul na mně ten klídek :slight_smile: před barákem metrové závěje, no nádhera.
15. pro 2010 ve 22:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@felicitta tak jen tak dál, ještě pár měsíců vydržte 2 v 1!!!!
15. pro 2010 ve 22:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@felicitta super zprávy z kontroly :slight_smile: A doufám, že to tak ještě dlouho vydrží :slight_smile: Znám holky z nedonošeňátek a mají moc šikovné děti, i když některé jsem narozené hodně brzy. Nám doktor vždycky říkal, aspoň 30tt, pak už to riziko není tak velké. Takže vám přeji, ať ještě dlouho vydržíte :slight_smile: Pícháš si něco na ředění krve?
A moc děkuju :slight_smile: Je fakt, že si taky někdy říkám, čím jsme si tohle všechno zasloužili :frowning2: Myslím, že jsem hodná holky :grinning: a můj manžel je ten nejskvělejší chlap, kterého jsem kdy poznala :dizzy_face: Děti už si přeje tak dlouho a mě víc a víc mrzí, že mu je nemůžu dát :frowning2:

@kackag jé, perníčky, mňam. Já tak ráda peču a letos nemám vůbec nic, nějak nestíhám. Ale pořád doufám, že aspoň něco málo ještě na poslední chvíli stihnu :slight_smile: Aspoň stromeček už máme koupený :slight_smile:
16. pro 2010 v 07:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berule Děkuju....Podle těch toků se pozná jak se malé daří a kdy přestane, zatím to vypadá jako u každé jiné těhule,ale to už známe.. :frowning2: Je to šílené,vlastně je to dobrá zpráva,ale radost mi vydrží vždy krátce a už se zase stresuji co bude dál, ale jak jsi psala budeme se stresovat spolu!! :wink: Pro nás nedobrovolně bezdětné jsou Vánoce nejhorší doba roku,pořád myslíme na ty rozzářené očička pod stromečkem a on tam nikdo není,my osobně raději nedržíme ani stromek,každý rok jsme letěli k moři no letos to nejde,tak doufám že to nějak přežijeme..Máš obrovské štěstí,že máš ty dvě princezny :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile:
16. pro 2010 v 08:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kackag Děkuji,děkuji no ty závěje mě včera tak romantický nepřišlo,mám to na gyndu 25 km,bydlíme na vesnici a kdyby si mě viděla jak jsem se s lopotou a velkým pupkem vyhrabávala ze sněhu :grinning: :grinning: kam mě natlačil bus asi by ses umlátila smíchem,no byl to adrenalin,ještě že už nikam nemusím
Jinak já momentálně hlavně konzumuji perníčky,ale je fakt že mě to uklidnuje také :wink:
16. pro 2010 v 08:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
16. pro 2010 v 08:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@maova Toho se právě strašně bojím,nedonošené mimi už jsem měla a nedopadlo to dobře,alspoň ten 32 týden,to je ještě hrozně dlouhá doba..Jinak píchám clexane 0.6 a v tomto těh. poprvé,třeba to bude mít vliv..Ty jsi píchala také a co Ti vlastně na to celé řekli lékaři,dávají tomu nějakou šanci nebo Tě spíš odrazují od nového těhu.?Je u té adopce důležitý věk,já jsem už také nad tím přemýšlela ale se bojím jestli už nejsme moc,36 a 40 let?
Jinak taky mám skvělého chlapa a děti pro něho znamenají vše o to je to pro mě horší a trpím jako pes když vidím jak smutně na každé mimino kouká,no raději končím,už zase řvu....Bojím se aby ze mě ještě nakonec nebyl uchyl co běhá po parku a krade lidem kočárky :unamused:
16. pro 2010 v 08:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, tak Honzik ma zase 39 horecky. Tak jsem mu dala diazepam, nurofen... a snad ho to brzo prejde a snad to od nej nechytnu :frowning2:. To by mi jeste chybelo :fearful:
16. pro 2010 v 09:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@felicitta a v kolikátém týdnu jsi měla narozené miminko? Je fakt, že někdy ani ten 30tt nemusí dopadnout dobře :frowning2: Kamarádka má teď chlapečka ve 30tt, už jsou doma asi měsíc a vypadá to naštěstí všechno úplně v pořádku. Ale když si teď poprvé pícháš Clexane, tak si myslím, že je veliká šance a ještě, když tě takhle hlídají :slight_smile: Já měla Fraxiparin, ale jen tak preventivně, protože mám jen mutaci MTHFR a ta se vlastně za trombofilní stav ani nepovažuje a na hematologii by mi ani injekce nedali. Dal mi je můj gynekolog. A bohužel to tím nebylo, já měla i ty průtoky do konce úplně ok.
A můj doktor řekl, že můžeme zkoušet pořád dál a třeba se to jednou povede, že se prostě neví. Byla jsem u více doktorů a každý říká zkoušet, jen jeden mi řekl, že si myslí, že ta šance na úspěšné donošení tam moc není.
A věk máte k adopci ještě dobrý :slight_smile: Většinou se to bere podle matky a ta do 40ti let může dostat ještě miminko. Nad 40 už dávají větší děti. Ale já doufám, že to nebudete potřebovat a tentokrát to už dobře dopadne :slight_smile:
Taky ten prosince a vánoce už nemám pár let ráda :frowning2: Jeden rok jsem ten štědrý den fakt celý probrečela :frowning2:, teď už se snažím držet.


@veruska007 jé, tak ať je Honzíkovi co nejdřív líp a hlavně ať to ty nechytneš. Nakup hodně ovoce a vitamínů :slight_smile:
16. pro 2010 v 10:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
@maova První dítě zemřelo ještě v břiše na 24 tt a dcera se narodila na císaře na 26tt., měla 645 g,sice se dožila 9 let ale jak :frowning2: Je fakt že už je to 13 let a dnes je to trochu dál,ale prostě už to nechci riskovat,to co si dcerka prodělala bylo opravdu hrozné,dodnes mám výčitky že jsme ji zachranovali a ona potom tolik trpěla kvůli našemu egoismu :frowning2: :frowning2:
Mě ten clexane sice dali na hematolce ale také pouze preventivně tak doufám,ale jistota žádná,snažím se být připravená na vše,ale to dost dobře nejde...
Takže ty jsi pokaždé začala předčasně rodit,chápu to dobře?Imunologii máš určitě v pořádku?Ono se to řekne zkoušet,ale kdo to má vydržet..Nám s každým dítětem umřel obrovský kus srdce a ta rána tam bude stále,obdivuji Vás za tolik pokusů,z naší strany je to poslední na víc už nemáme sílu ani odvahu..Takže ty jsi teť něco jako těhotná,akorát že to bude trvat trošku déle,nežli mimi budete držet v náručí,to musí být krásné,beze strachu se jen těšit a vědět že ho budete opravdu mít :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile: Moc a moc Vám to přeju!!!
16. pro 2010 v 11:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veruska007 Honzík trpí na křeče?To je mi Tě líto,máš asi nervy pěkně na pochodu že?Tak ať to rychle přejde a ty na sebe dávej pozor :slight_smile:
16. pro 2010 v 11:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jj, trpí. Nesmí mít nad 37,5. A šup, bylo tam 39. Já jsem si říkala, že byl od rána takovej divnej, vstával v 5, do devíti pořád brečel, mléko nechtěl... tak jsem ho teď zababušila, houpala v autosedačce a koukali jsme na Popelku. Tak snad to bude dobrý a brzo se z toho vylíže.
16. pro 2010 v 11:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veruska007 To znám jaký je to stres,dcera měla epilepsii,jsem se také při každé teplotě bála jak blázen..Přeji ať je to bez komplikací a brzy z toho venku!!!
16. pro 2010 v 11:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@felicitta já si vás ještě pletu, tak jsem nevěděla, že jsi to ty, která jsi měla holčičku :frowning2: Já strašně obdibuju vás, že jste si jí nechali i jako postiženou a byli jste prostě s ní. Sama si myslím, že bych to nedokázala. A i proto už se bojím dalšího těhotenství, protože ta pravděpodobnost, že se miminko narodí kolem 24tt je strašně velká a já se bojím toho, že by bylo postižené. Ty pokusy co jsme zkoušeli, tak já prostě vždycky věřila, že to už bude dobré, poprvé, že to byla jen náhoda, podruhé, že se pro to musí něco udělat a potřetí, že to vyjde, vždyť jsem brala léky atd. A počtvrté to byl prostě poslední pokus. A jak píšeš, prostě se mi vždycky spustí porod a už nejde zastavit. Nic jiného v tom asi není :frowning2:, ale bohužel se ani nevím proč se to tak děje :frowning2: Na imunologii jsem byla u dvou doktorek, vždycky úplně ok.
A doufám, že už jsem jakoby doopravdy těhotná, že už některá maminka to naše miminko fakt nosí v bříšku :slight_smile:


@veruska007 chudák Honzík, tak maličkej a takhle trpí :frowning2: Snad ty teploty klesnou.
16. pro 2010 v 11:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
No, to víš, pořád ho kontroluju. O prázdninách málem umřel, měsíc jsme čekali, jestli bude žít a nebude mít postižený mozek. Ale já už teď tak strašně věřím, že jsme si všechnu smůlu vybrali, že kdyby to zase nevyšlo, tak se snad zblázním. Nemůžu uvěřit, že to někdo prožije tolikrát a pořád má nějaké duševní zdraví. Mně to stačilo jednou a vzalo mi to hrozně moc.
16. pro 2010 ve 12:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veruska007 teda, vy si zažíváte věci :frowning2: Teploty jsou normálně blbý a ještě když má takhle Honzík křeče :frowning2:
Já už taky asi duševně zdravá ani nejsem :grinning: Je fakt, že mě to všechno strašně moc změnilo a jsem prostě jiná. Nevím, třeba zase jednou budu řešit i ty maličkosti, ale teď jsou věci, které mi přijdou malicherné :sweat_smile:
16. pro 2010 ve 12:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mně to taky hodně změnilo, ale nevím, zda k lepšímu. Zatím se chci přestěhovat, vyhodila jsem všechno staré oblečení a koupila si nové, těhotenské mám schované v krabici, hodně se nám tím zhoršili vztahy s manželovými rodiči, bojím se, že se z nového těhotenství nedokážu radovat jako dřív... radši bych si to trauma odpustila.
16. pro 2010 ve 12:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veruska007 já taky nevím, jestli jsem se změnila k lepšímu, prostě jsem jen jiná. Dřív jsem byla taková moc hodná a nechala si všechno líbit a každý toho zneužíval. To už nejsem, zažila jsem si věci, které mě prostě posunuly úplně jinam. A bohužel mě se tím zhoršily taky vztahy s rodičema :frowning2: Ale s těma manželovýma máme naopak úplně nádherné vztahy :slight_smile: A vůbec se ti nedivím, každé naše další těhotenství je jeden velký strach :frowning2:
16. pro 2010 ve 12:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Veru, držím palečky,ať ty horečky zvládnete bez úhony :slight_smile:Můj brácha taky trpěl křečemi,když byl malej,až z toho upadal do bezvědomí a proležel v nemocnici měsíc,ale na nic závažného mu nepřišli, řekli,že holt prostě některý děti na to trpí :frowning2:

Felicitta, ty jsi stejně hodně silná, co jsi všechno vydržela :slight_smile: myslím,že já bych v tom 26 tt se rozhodla asi stejně jako ty.

Holky, já jsem se taky hodně změnila, ikdyž doufám,že je to teď teprve 3 měsíce, že se to změní,ale nebaví mně moc chodit mezi lidi a hlavně jsem pořád taková zamyšlená a smutná.Nejvíc mně štve,že nám to všechno změnilo i vztah s manželem, protože on mně moc při těch potratech nepodržel a musela jsem si tím projít sama :frowning2: možná proto, že je hroznej cíťa a je v tomhle velký srab a možná ho to vzalo víc než mně,ale do dneška se se mnou o tom vůbec nebaví a když navodím notu,tak to hned zamluví.

Dneska jsem se ještě objednala do GENNETu do Prahy ikdyž mám za sebou genetické vyšetření,ale jenom u nás v nemocnici.Prostě zkouším co jde :slight_smile:

16. pro 2010 ve 13:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
Katko, já to prožila před 4 měsíci, taky jsem z toho pořád smutná a pořád je mi do pláče, hlavně teď před Vánocemi, které jsme měli slavit ve čtyřech. Nedá mi to na to nemyslet. Taky jsem si tím prošla sama, oni muži zpracovávají bolest jinak. Jirka se s tím vyrovnal asi po dvou týdnech, udělal za tím tlustou čáru a šel dál. Když jsem před dvěma týdny brečela a v hádce jsem Jirkovi řekla, že se chová, jako by dítě zemřelo jen mně, tak na mne koukal jak spadlý z višně, že co to sem pletu, že to je přece už dávno a je to vyřešený... tak vidíš. Oni se s tím muži srovnají asi spíš. To víš, Jirka miminko neviděl na ultrazvuku, nekopalo ho, nebylo mu špatně, necítil ho v sobě... to jej pak úplně jiný.
16. pro 2010 ve 13:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, je mi trochu líto, že vás manželé v tak těžkých chvílích nepodrželi :frowning2: Ale je pravda, že takových je asi strašně málo, co to dokážou. Jestli chcete, dala jsem k sobě do alba článek, jak to bylo všechno u nás, tak si ho přečtěte. Teď mám manžela, kterého bych ani za nic nevyměnila a tak strašně moc mi pomohl, byl pořád se mnou, držel mě za ruku a prostě jak to jen jde, je tu pro mě. Nebýt jeho, nevím, kde bych byla. Je pravda, že se mnou chodil i na všechny ultrazvuky, dával ruku na bříško, aby cítil, jak miminko kope, prostě prožíval všechno se mnou. O to víc mě mrzí, že mu to miminko nedokážu dát.


@kackag to je dobře, že zkoušíš co jde :slight_smile: Dokud je co zkoušet, je to vždycky taková hezká naděje :dizzy_face:
16. pro 2010 ve 13:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veruska007 asi vím,že některý chlapi jsou takový, ale nepřidá nám to viď

16. pro 2010 ve 14:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
@maova taky vám to z celého srdce přeju :slight_smile: ještě, že máš takového úžasného manžela, závidím ti ho :wink: Marti,ty jsi asi vyvolená, protože do toho všeho jsi ještě zvládla výměnu manžela,nechápu :slight_smile:
16. pro 2010 ve 14:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@maova
Ahoj, tak jsem to přečetla, úplně jsem to obrečela. Držím Ti palce, ať se vydaří adopce a kdo ví, třeba se vám pak podaři i vaše vlastní miminko :wink:.
16. pro 2010 v 15:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@maova No to je fakt třeba už to Vaše mimi někde kope,to je skvělá představa a hlavně bude to malé mít po boku takových rodičů nádherné dětství!!Víš ono je to těžké,malá se narodila a tak moc bojovala a my s ní..Přicházelo to tak nějak postupně,prvně se nám řeklo že je slepá,pak krvácení do mozku spojené s epilepsii,no a když jí byl rok a neseděla a na dvouch letech nechodila tak jsme vše pomalu pochopili ale nedali bychom jí za nic na světě,když to dítě jednou držíš v náručí tak ho miluješ přes všechny problémy,ale když tomu půjde zabránit tak udělám maximum proto aby se situace neopakovala..Mám v jedné věci štěstí,moje diagnoza mi umožnuje se svobodně rozhodnout,a já jsem se rozhodla nejdříve od 30tt reagovat,jsem už domluvená i s mojí lékařkou,která chápe že a proč to nechci riskovat dříve..Ale je jasné že pořád v kousíčku duše doufám že to třeba bude tentokrát normální těhotenství!!Jo a mimochodem duševně zdravá nejsem určitě taky,takže koukám se sem všechny hodíme :grinning: :grinning: :grinning:
16. pro 2010 v 15:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kackag To je jasné že Tě to změnilo,takové rány osudu se nedají jen tak rozchodit..Je dobře že neztrácíš naději a zkoušíš co jde,určitě to neuškodí..Mě taky nejvíc deptá že nevím proč se to děje,tolik lékařů tolik vyšetření a nakonec jsem naprosto zdravá,jen naprosto neschopná přivést na svět zdravé dítě :frowning2:
16. pro 2010 v 15:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek