Přišla jsem v pokročilém stádiu těhotenství o dvočata - hledám maminku s podobným příběhem
Ahoj,
minulou neděli jsme po bezproblémovém těhotenství přišli ve 29tt o dvojčata. Hledám maminku, která zažila něco podobného a byla by ochotna se mnou svůj příběh sdílet, ne jen tady v komentarich.
@anykap předně mi to je moc líto. Oni to lidé myslí dobře, ale vůbec si neuvědomují, že tyhle fráze mohou ještě víc ublížit. Ne všechno má svůj důvod a některé věci by se prostě stávat neměly a tohle je jedna z nich. Jediné co opravdu pomůže (i když to taky zní jen jako fráze) je čas, ale kolik času, to už je hrozně individuální a rozhodně to není o tom, že to čas spraví, spíš tu bolest jen trochu obrousí, aby nebyla tak ostrá a silná. Možná další těhotenství trochu zmírní ten pocit ztráty, ale zároveň může být doprovázeno velkým strachem z toho, aby se to neopakovalo. A zase je to hrozně individuální, někdo chce další miminko hned, aby alespoň trochu zapomněl a měl se na co těšit a někdo na to není připravený a potřebuje ten čas. Je potřeba si to odtrchulit, nikdo jiný to za tebe neudělá, dělej to, jak to cítíš, mluv o tom, pokud to pomáhá, pláč, jestli ti to uleví a rozhodně kašli na všechny, kdo ti tvrdí, že už se máš vzpamatovat a že budeš mít přece další dítě atd. Když člověk ztratí prst, taky mu nestačí, že jich má ještě devět, prostě ten prst chybí a ta ztráta je celoživotní a každý se s ní vyrovnává po svém a různě dlouho. To, co cítíš, je normální. Možná by ti mohl pomoct web prázdná kolébka, tam najdeš podobné příběhy a možná i rady, jak se s tím alespoň částečně vyrovnat. Drž se!
@anykap 15 tt, blesk z čistého nebe, pořádně dodnes nevím, jak se to sakra mohlo stát. Přeju ti moc a moc sil, abys to nejhorší překonala 🍀
My prisli o kloucka v 26tt. Komplikace prisly necekane, maly se narodil cisarem. Zil 40 dni. Pokud chces, muzes napsat...i IP
Moc me boli, ze mas v nebi 2 andilky. Bolest bude dlouho, nikdy nezmizi...maly umrel pred 2,5 lety...cas leti a leci...ale vse si musis odzit, je to dulezite do budoucna si tu bolest ted prozit.
Ať už ti kdokoli napíše cokoli, tvoji bolest to nejspíš nezmírní. Jestli máš možnost, najdi si dobrého psychoterapeuta, u něj se nejen vypovidas, ale pomůže ti bolest zpracovat. Vím o čem mluvím, jsou to tři roky, co nám zemřel chlapeček.
@anykap Já v nějaký smysl nevěřím. Prostě je to padni komu padni. O to horší je se s tím vyrovnat. Děti by neměly odcházet. Za sebe doporučuji chodit na terapii, nebránit se ani farmakoterapii. Na začátku jsem si myslela, že to zvládnu sama, ale postupem času se vše začalo horšit. Přeji Vám hodně sil, ať se s Vaši ztrátou vyrovnáte, je to dlouhá cesta.
Moc me to mrzi, neumim si to predstavit :( Kamaradi prisli v zari ve 34.tt o holcicku, zjistilo se to na bezne kontrole, ze netluce srdicko. Drz se, plac, truchli, vypovidej se, at se ti ulevi.
@anykap ahoj moc mě mrzí co tě potkalo, moc dobře to znám, přečti si můj příběh a klidně napiš https://www.modrykonik.cz/blog/luciaanaa/articl.... 💚
Ahoj,moc mě mrzí,co se ti stalo a zároveň tě moc dobře chápu.Před dvěma týdny jsem v 35.týdnu přišla o svojí holčičku.Stále ještě nevíme,co se stalo,čekáme na zprávu z nemocnice.Ale to strašný prázdno,který cítím,se ani slovy nedá popsat.Díky bohu,že mám už starší dcerku,je to miláček a moc mi pomáhá.Přes den s ní aspoň nemám moc čas myslet na to,co se stalo.Ale ty noci,ty jsou tak těžké.Drž se a věř,že jen čas aspoň trochu zmírní naší bolest.
Ahoj 14tt zt screening byl v pořádku nikdo neví proč je to 6 týdnu:( už jsem po první ms a zkusíme to znovu
@andyna85 Ahoj, já 5.9.2020 přišla také o holčičku. TP byl 3.9. a 4.9. odpoledne mi začalo tvrdnout brisko a měla jsem na něm jakoby boule. Jeli jsme tedy pro jistotu do nemocnice a tam mi rekli, ze srdíčko přestalo bit. Byl to pro mě šok a nejhorší pocit a den v životě. Nikdy by mne nenapadlo, ze mohu o malou přijít, ještě když už to bylo po termínu.Pricinu zjistili u porodu, ze měla malá pravy uzel na pupecniku. Bylo mi řečeno, ze se to nedá na ultrazvuku, bohuzel videt. Na miminko jsme čekali 15 měsíců, nakonec jsme museli podstoupit ivf a skončilo to takto. Vůbec nevim, jak se s tím mám vyrovnat. Kamkoliv jdu, připomíná mi to ty šťastné časy, když jsem měla malou v brisku. Už jsme se na ni hrozne těšili, hrozne jsem si těhotenství užívala, vše do detailu nachystala. Mám hrozny pocit prázdnoty. Všichni okolo mě mají miminko. Nejsem schopna někam jít, dělat něco, co by mě bavilo. Není vteřina, kdy bych na to nemyslela. Mám výčitky, jestli jsem něco neudělala špatně a jaké by to bylo, kdyby se na to přišlo, i když dle doktoru nebylo jak na to přijít. I hned jsme začali řešit to, ze bychom se chtěli snažit o miminko znovu, co nejdříve to pujde. Domluvili jsme si tedy konzultaci v Caru (máme u nich jeste 1 embryo zamrazene z minula) a řekli nám, ze hned po sestinedeli až proběhne první ms můžeme podstoupit ket. To jediné mě teď drží nad vodou a už doufám, ze to vyjde se šťastným koncem. Nedokazu si predstavit znovu cekat ještě po takové ráně, která nás potkala. Holky, poraďte jak se posunout dal. Co vám pomáhá v takové situaci?
@adel18_ ahojda moc dobře znám ty pocity co máš teď ty, je mě líto tvoji ztráty. Bohužel pomůže jen čas nic jiného nefunguje. Koukni na můj článek, snad tě povzbudí. Hodně štěstí do budoucna 💚 https://www.modrykonik.cz/blog/luciaanaa/article/nadeje-pro-kazdeho-i-ty-budes-jednou-mam-irojfw/
@luciaanaa děkuju. Tvůj článek mě rozbrečel. Je mi lito, že sis musela zažít to samé. Člověk má pak neustále otázky proč se to stalo zrovna jemu. Nejsmutnější na tom je, že se to děje lidem, kteří si miminko nejvíce přejí a udělali by pro něj vše na světě. Život je hold krutý. Jak jsi zvládala první dny, týdny? O další miminko jste se snažili hned nebo až s odstupem času? Já se stále uklidňuji pouze tím, ze nám ten ket už musí šťastně vyjít. Že už snad nebudeme mít takovou smůlu. Jsem za tebe moc šťastná, že máš chlapečka, tady je vidět, že člověk opravdu nesmí ztrácet naději.
@adel18_ Ano bohužel tohle nikdo neovlivní a je to strašně smutné že i v dnešní době špičkové medicíny musí člověk zažívat tyhle zklamání a utrpení. Už v porodnici jsem si řekla o konzultaci psychologa, aby se člověk vypovídal a ta mě poradila stránky prazdka kolébka.cz a tam jsem začala psát svoje pocity a i doma jsem si psala deník a prostě tam psala vše co mě napadlo. Zasadili jsme strom na zahradě aby jsem se na ní mohla každý den dívat a pořád jsem brečela a nebyla sama, nejhorší byl návrat do práce ale hodně mě pomohl že jsem byla s koleginema a nebyla doma sama. A vlastně už v březnu jsem znovu otěhotněla, takže asi za 7-8m po tom co se to stalo, ale snažili jsme se hned, na nic jsem nechtěla čekat ne kvůli prázdném místu, ale kvůli tomu že tělo bylo připravené, plné hormonů. Věřím že brzo přijde štěstí i vám 👶💚👶. Klidně napiš zprávu když budeš chtít si pokecat 🤗
@adel18_ ahojky. Je mi to nesmírně líto 😢 plac, nedus to v sobě... Ja pred 4 lety přišla o holčičku, Viktorie. Přišla jsem o ní v 41.. Týdnu... Bylo to hrozne... Bylo mi na umreni... Všude jsem viděla miminka, těhotné maminky.... Nesla jsem to velice špatně... Bez psychiatra se to neobešlo. Ale hrozně mi to pomohlo. Manžel mi pořídil štěňátko a bylo to o trochu lepší. Rok jsme se snažili o miminko. A na 1..výročí naší Viki jsem zjistila že jsem těhotná. Bylo to psychicky náročné těhotenství. Byla jsem vícekrát v nemocnici, krvácení, časté špinění a jednou v 30. týdnu zastavení porodu. Nakonec vše dopadlo dobře a v 36. Týdnu mi můj gynekolog udělal cs a teď mi tady spinká 🤫 2,5 lety Matýsek 💖 s ním je ta bolest mnohem, mnohem menší. Přeji Ti ať k Vám přijde brzo dusicka a držíš v náručí živé a zdravé miminko! 💖 Držte se 🙏😔
Holky, je to šílené a nikdy by mě nenapadlo, ze toto nejde na ultrazvuku v dnešní době videt. Byli jsme i na 4d ultrazvuku. Veškeré testy a vše v pořádku. :( bohuzel se to stalo i tak. Já jsem rada, ze to můžeme hned po sestinedeli řešit tím ketem, to nám dává naději a sílu jít dal. Nic jiného se teď dělat nedá. Nejhorší je, ze bydlime v paneláku a všude kolem lidi věděli, ze jsem tehotna a ptali se i kdy to čekám atd, bojím se, aby se mě nezeptali kde mám teď jako to dite. Navíc máme 1,5 ročního pejska a s nim jsem chodila kolem na procházky, kde mě znají podle vidění. Je to pro mě teď těžké, zatim jsem se neodhodlala s nim jít ven, chodí pritel. Jak jste řešila třeba tyto veci a když se vás někdo zeptal jak jste reagovali? Já prave ztratila zaměstnání když jsem otěhotněla a teď nemam sílu si hledat novou, navíc po tom ketu chci být radši v klidu doma a na ten půjdeme nejspíš už v listopadu. A pak cele těhotenství budu radši taky doma, doktorka mi doporučuje rizikovou poradnu a častější kontroly, pokud mimi dopadne. Peníze jsou to poslední na co teď myslim, důležité pro mě je mít konečně zdravé a vysněné mimco. Prázdnou kolébku znám, dokonce chodíme s pritelem i k psycholozce, která to založila, zatim jsme tam byli jen jednou a v pondělí jdeme znovu. Budu doufat, ze se to, co nejdříve obrátí v dobre. Moc vám dekuju za podporu a rady. A jsem moc rada, ze teď mate obe zdravé mimco.
@adel18_ nám právě poradila sestřička v porodnici napsat SMS. Tak chlap napsal krásnou SMS a rozeslal to všem koho známé a tím bylo zamezeno blbym dotazům i když v práci se klienti ptali tomu se prostě nevyhneš a udělej co cítíš já jsem neměla sílu nic říkat tak jsem začala brečet a oni to tak nějak asi pochopili
@adel18_ Já mám nesmírné štěstí,že už mám jednu dcerku.Teď v září nastoupila do školky,takže mám o rozptýlení postaráno.Ale i teď,2 měsíce po naší ztrátě,potkávám lidi,kteří se mě ptají,na miminko.I dcerka se ptá na ségru,ale už ne tak často.Nejhorší bylo,když se dcerka poprvé zeptala,kde je ségra a já jí musela vysvětlit,proč s námi není doma.
My přišli před 3 měsíci o dvojčátka v 5 tem měsíci těhotenství. Klidně piš.
@anykap Je mi to moc líto. Ta bolest je nezměrná. My jsme přišli o chlapečka ve 20. týdnu. Těhotenství bylo bez problémů, rostl, jak měl, ale omotal si kolem krčku pupečník. Stalo se to v únoru a o do teď jsem se s tím nesrovnala.