Stojím před rozhodnutím, jestli miminko mít nebo nemít

@agne
Nejsem rozplyvaci typ nad kocarkem, ale presto v srdci citim ze bych miminko rada, asi zavru oci a bud k nam ma prijit anebo tady mame mit na praci neco jineho. Muj muz asi by se mnou zustal i bez miminka, ale kdovi, na druhou stranu, mam ho moc rada a nebranila bych mu ve stesti s nekym jinym, laska neni o vlastnictvi ale o stesti a okamziku. Moc dekuji za tve radky pomohli mi

Zelvinko, nečetla jsem diskusi, píši rovnou: dítě určitě mít! 🙂 Jednak se podle popisu zdá, že máš bezvadného muže, u kterého najdeš podporu vždy. Jeho rodiny si nevšímej, od toho se dá odstříhnout, taky jsem si zažila své a nyní je to tak: já od vás a po vás nic nechci a vy zase nic nečekejte ode mě. Takže se jen pozdravíme, hlídání od nich nechci ani náhodou, ani nic jiného, protože pak z toho byly jen napříjemnosti. Pak je tu další důvod - ze své původní rodiny už bohužel nikoho nemáš, takže je na čase, aby někdo další přibyl! 🙂 Ta láska a to pouto nic nenahradí... Tvůj život bude o něco naplněnější a šťastnější (i když hektičtější a náročnější). Podnikání se dá zvládnout v omezené míře i s miminkem, sama jsem ho nepřerušila přes všechna těhotenství, nemocnice, chemoterapie.... Našla jsem si spolehlivou paní, kterou jsem zasvětila a ona to v nejhorších chvílích táhla za mě, já jsem byla jen kontrolor a konzultant. Část jsem se snažila dělat pořád sama. Překlepali jsme to! 🙂 Takže tohle také nějak půjde, jste s manželem sami sobě šéfy, tak řešení nějaké najdete... 😉 Už jen to, že se nad tím vším tak zamýšlíš a uvažuješ, tak je jasné, že miminko prostě vnitřně chceš! 🙂 A to je moc dobře... Jediné, nad čím bych se opravdu zamyslela a probrala s doktory, je Tvůj zdravotní stav. Jestli těhotenství ledviny zvládnou a ustojí. To jediné bych brala v potaz... Jinak za mě: Jděte do toho po hlavě! Moc držím palce a uvidíš, že až se zadaří, svého rozhodnutí nebudeš litovat... 🙂

@zelvinka13 tak do toho jdi. Ja jsem dite chtela, i kdyz bych se asi psychicky neslozila, kdyby neprislo, mela jsem praci, ktera me bavila a bavi, svou firmu, na kterou jsem byla hrda...
Ale s tim se to neda srovnat. Mam pocit, ze az ted jsem cela (i kdyz jsem se rozdelila defacto na dve casti😉 ), proste se citim konecne naplnena...
Drzim palce, at si mimco najde cestu k vam co nejdriv..fakt to za to stoji.😉

@zelvinka13 Byt tebou, aspon to zkusim 🙂 Prece jen nejsi nejmladsi..... Tvoje popsane obavy jsou ale dle me zbytecne... Nemoci vyresene mate, po materialni strance si take nestojite spatne a dite zas tak drahe neni, Jiste, stoji penize, ale jaky clen rodiny ne...
Rodinu tveho muze muzes a nemusis resit... Nas prcek ma teprve rok, ale na hlidani nebyl ani jednou. Babicky ziji daleko a chuve bych ho sverila jenom pokud bych sla do prace... Takze s tim si taky nemusis delat hlavu. Teda teoreticky... Bez babicke to jde a dela to tak spousta lidi.. Naopak mi prijde divna myslenka ze si porizuju dite s tim, ze mam kam ho odlozit, ale to je zase jiny pribeh... Ze tvoje rodina nebyla idealni? Mas novou sanci to zmenit.. Nemusis opakovat chyby svych rodicu... Vis co se ti nelibilo, jake panovaly vztahy a muzes to prece udelat jinak...

Spis bych se soustredila na to, jestli se vam chce s muzem po tak dlouhem vztahu neco menit... Tipuju, ze jste zvykli na urcite veci, ktere by se s ditetem zmenily.... Jeho pohled je take dulezity.. Jestli je i on ochoten obetovat svoje pohodli novemu clovickovi... Podpora chlapa je strasne dulezita.. Musi te podrzet ikdyz se s mimcem nebude neco darit, mel by byt schopen se o nej postarat atp...

Tvoje podnikani muze a nemusi byt ohrozeno.. V zahranici je bezne, ze se matky vraceji treba po roce, ale i po pul roce do prace.. Takze bys to mohla zvladat, tedy pokud je to prakticky mozne... Pani na hlidani neni zas takovy luxus.. A ze ostatni budou mit "blbe kecy"? No a co... At maji, je to vas zivot, a jaky si ho udelate, takovy ho budete mit.. Ja byla pred prckem v pozici zeny v domacnosti a vyslechla jsem si sve... Nekterym lidem holt clovek nevysvetli nic co neni podle jejich zebricku "normalni" a kdokoli vybocuje z rady, je spatny... A proc? My to tak proste meli, a hotovo... Dalsi vec je ta, ze mimco je mimco jen jednou a uz se to nevrati.... Jestli stoji za to si jeho detstvi neuzit a byt radsi v praci, to ti nikdo nerekne...

A je to jako se vsim, vsechno si musite v hlave srovnat vy dva... Jestli to utahnete jak psychicky tak financne... A na okoli se zvysoka vykaslete... Oni s vama doma nebudou menit spinave pliny 🙂

P.S. Kdybych ja mela cekat az bude vsechno idelani, nejsem ani vdana, natoz s ditetem... Porad jsme totiz cekali az dostuduju, az chlapovi skonci projekt v cizine, az budeme mit dost penez, az neco.. Pak jsem odmitla muzovu zadost o ruku se slovy Ano, ale az .... No a kdyz jsem to chtela udelat potreti, neco se ve me hlo... To prece nejde cekat AZ bude vsechno dokonale, vsechno pripravene... A najednou jsme byli po 8 letech zasnoubeni.. Dite pak prislo rychle, protoze jsme si rekli, ze na zadne AZ si hrat nebudeme... 🙂

@frufrunka
Moc děkuji za tvé řádky, až mi vehnaly slzicku do oka a já moc děkuji za tvou podporu,
mam uz jedno velke stesti a to je ze se s muzem máme 🙂 a doufám že se k nám připojí i miminko...
at se ti daří a jeste jednou moc děkuji

@zelvinka13
1. Vyjádřím se jen ke genetice - geneticky jednoznačně určené jsou tak 3% nemocí, zbytek je geneticky PODMÍNĚNÝ! (Epigenetika - vliv prostředí, stavu organizmu, psychosomatika) I kdyby se udělal genetický test, je vždy jen výběrový, zaměřený jen na konkrétní problém. Tedy - nelam si hlavu genetikou.
2. Už byly popsané možnosti pokračování v podnikání... Věnuj dostatek času dítěti a uděláš pro něj to nejlepší, co můžeš - daleko víc, než když bude chodit ve značkových hadrách...
3. Uvidíš, řeš trochu situaci "za provozu". Zodpovědná jsi, podle textu dost, dej tomu trochu "neznáma, volnosti, nejistoty", bez těchto věcí život stagnuije.
4. Tvým textem ukazuješ, že všechno to zvládneš. Jen, jak jsem uvedl v bodu 3, dej tomu víc volnosti.

Ať se Vám to podaří 🙂 😉

muj nazor: pokud miminko prijde samo, uvitat ho a tesit se z nej. Pokud miminko samo neprijde, nenutit telo do materstvi a mit duveru v osud, ze z nejakeho duvodu to tak ma byt. Nejsem matkou a chci byt, ale ne za kazdou cenu. Rika se, ze osud ti da, co musi dat. A tomu verim, to je plynuti zivota. A myslim, ze prozit jeden zivot jako bezdetna matka je pro lidskou dusi ohromna zkusenost, ktera ji take utvari a formuje. Deti si mas vybiraji a pokud neprichazi, je to take v poradku. Vsechno je jak ma byt.

Pokud bys dítě ráda a je ti 38 a nebereš antikoncepci, tak z mých zkušenosti - rovnou se zaregistrujte do centra asistované reprodukce a řekni, že spolu máte rok tak-nějak pohlavní styk (jinak tě nevezmou), že bys to klidně i nechala dál "na přírodě", ale že ten věk už je limitující. Pokud bereš antikoncepci, tak se možná smiř s tím, že dítě mít nebudeš (než se ti srovná cyklus, tak to nějaký čas trvá a kdo ví, zda vůbec "naskočí").

Rozhodně nemáte čas to zkoušet. Já se o to začala starat když mi bylo skoro 39, než jsem se dostala do CAR (čekací lhůty), bylo mi přes 39, první IVF ve 40, je mi skoro 41 a přemýšlím o darovaných vajíčcích. Přitom jsem děti vždycky chtěla, nejdřív nebyl chlap, pak různé podivné starosti a pak jsme to trošku podcenili a prostě přišli pozdě.

Jedinou "výhodou" je, že po 39 zaplatíte tolik, že nějaké finance na mateřské budou v podstatě marginální záležitost a nemusíš je řešit 🙂. Jako samoplátce se pod 40.000 za cyklus IVF v podstatě nedá dostat - a to musíte být oba zdraví a vše být perfektní, výjimkou jsou jen nativní cykly, ale tam je zase šance menší, tak se to hodí jen pro ženy, které stejně víc vajíček nenastimulují. Pravděpodobnější je spíše někde kolem 60.000 za cyklus a nad 35 pravděpodobnost otěhotnění na jeden cyklus rapidně klesá. Mimochodem - pokud jste oba zdraví a vše máte v pořádku a máte to na pojišťovnu, můžete zaplatit za cyklus třeba 2500 za prodlouženou kultivaci, hormony na pojišťovnu, IVF na pojišťovnu. A zase pokud něco v pořádku není, tak tím spíše je líp tam jít teď než za rok.

Jo, ještě jedno, co jsem ve 37-38 vůbec nevěděla a vědět to, asi jsem přišla mnohem dříve - nemusíte jít rovnou do IVF, existuje i inseminace, 6x do roka na pojišťovnu zdarma, minimální zátěž pro organismus (jen hormon na ovulaci, víc nic) a přitom ti to zvýší pravděpodobnost početí tak na dvojnásobek + máš jistotu, že nemineš ovulaci.

Ve 38letech prvorodička? Bez podpory a pomoci rodiny? Ze strachem o finanční stránku?? No nevím... Je tam opravdu hodně ale

Ahoj,
Necetla jsem komentare a asi se budu opakovat 😉
Myslim ze materialne a financne se da dite zvladnout celkem v klidu. Zvladaji to mamky samozivitelky bez rodiny a bez jakekoli opory a pomoci. Ty jsi zajistena. Tohohle se neboj.
Kazdy by mohl hkedat duvody lroc dite nemit, ona na to nikdy neni vhodna doba.
Jde o jedno - chces ho? Jak to citis? Pokud ti srdce rika at to zkusis zkus to. A uvidis jak to dopadne. Bud to vyjde nebo ne. A kdyz ne tak treba poznas ze o to opravdu stojis a pujdes treba na IVF kde se da i ta rakovina redukovat.
Rozhodnuti je tvoje samozřejmě a doufam ze se rozhodnes tak aby sis dal v zivote nic nevycitala.

Ahoj,
hodně holek Ti tu píše, že máš udělat to, co cítíš.
A i sama řikáš, že pocitově dítě chceš. Takže asi máš už rozhodnuto.
Ale ukážu Ti , jak to mám já, protože to je úplně jinak. Jsem o něco mladší než Ty (34), ale ve věku, kdy jsem to dítě fakt srdcem hrozně chtěla, jsem zase neměla vhodného partnera. Teď mám skvělého manžela, ale ta touha po dítěti už tam zase moc není. A já to prostě beru rozumově. Jsem hodně rodinný typ, děti jsem vždycky chtěla a jen proto, že teď už se zálibně nedívám do kočárků, se přece nerozhodnu děti nemít. Prostě to beru trošku i přes hlavu než jen přes srdce.
Našla jsem dvě čárky na testu, ještě ani nevím, jestli bude vše v pořádku. Ale jsem ráda. Asi to není takové to nadšení, že bych skákala dva metry vysoko, ale jsem ráda, že i v mém věku se přes komplikace podařilo. Že "budu mít splněno" (i když to zní hrozně), že já i manžel budeme mít v životě něco, co bude kus nás obou, něco, na co budeme vždycky pyšní. Ale samozřejmě mě přepadají i myšlenky typu "Jak to zvládnu několik let bez spánku?" 😀 "užila jsem si v životě dostatečně?" (sobecká otázka, ale myslím, že to patří k věku a ano, užila 🙂 ) a celkově mám pochybnosti. Ale věřím tomu, že ta miminkovská láska se dostaví. Možná až zjistím, že je s těhotenstvím vše ok, možná až se dítě narodí, nevím, ale vím, že to přijde.
Jen jsem Ti tím chtěla říct, že pokud o tom jen uvažuješ, mít dítě, je to asi správná cesta. Jinak bys o tom ani nepřemýšlela.
Peníze neřeš, jsou na tom lidé mnohem, mnohem hůř a věci z bazaru nejsou tak hrozný, jak to zní, protože miminka si je obvykle vzala na sebe párkrát. My asi hodně věcí budeme dědit od sourozenců a vůbec nám to nevadí, naopak. Žádné hlídání a podpora rodiny je blbý, ale taky nic neřešitelnýho. Je Ti 38, takže jsi dospělá ženská a zvládneš to sama, resp. s mužem. Nejsme žádný malý holky 😉 a dokážeme si poradit, když je problém, ne? Třeba i tím, že budeš práci delegovat, najmeš si chůvu nebo paní na úklid (i na úkor toho, že miminko bude mít oblečky z druhé ruky, tomu je to stejně jedno). Není na tom nic špatného, nemusíš se před nikým obhajovat a vůbec, tchýně to ani nemusí vědět.
Takže moje rada zní, jdi do toho, i když z toho třeba nejsi zrovna vyjuchaná a hyper nadšená.