• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zemřelo mi dítě

5. června 2017 
Ahojte všetci, viem, že tu všetky mamičky píšu o veľmi smutných udalostiach - o strate vlastného dieťaťka, no dúfam, že sa nenahneváte, ak sa podelím s Vami o svoju nesmiernu bolesť a žiaľ - v nedeľu pred týždňom, 28.3.2010 mi zomrela moja MILOVANÁ MAMIČKA :frowning2: A to mala v sobotu, deň predtým ešte narodeniny - 66 rokov. Je to pre mňa obrovská bolesť, maminke sa rýchle vrátila choroba s katastrofálnymi následkami a aj keď sme jej sľúbili, že ju nejdeme do nemocnice "odložiť" lebo doma sme sa už o ňu nemohli starať - sľub sme nedodržali a mamička ráno o 09.30 hod zomrela. Stále som verila, dúfala v nejaký zázrak, chodila som celých 5 týždňov každučký deň, no napriek tomu mám výčitky, že som mohla viac. Ešte 19.3. sme ju zobrali na Oravu k jednému filipínskemu liečiteľovi, ale boli sme u neho neskoro, veľmi neskoro :frowning2: :frowning2: :frowning2: aj tak som dúfala, že sa niečo stane a obráti sa v lepšie, ale maminke sa stav zhoršovala zhoršoval...Cítim sa, akoby mi niekto prepichol srdce, odtrhol časť môjho JA a bojím sa, že už nedokážem ďalej fungovať. Posledné 2 roky boli pre nás obzvlášť veľmi ťažké - pred 1,5 rokom mi náhle zomrel ocko, ktorý sa o maminku príkladne a vzorovo staral, na jeseň sme predali byt a kúpili domček, kde sa máme koncom júna nasťahovať...a tak strašne som si priala, aby sa tam maminka dostala :frowning2: a ešte sme k tomu v deň sťahovky 3.1.2010 prišli tragicky (vinou dcérinej "bývalej" krstnej) o maličkého 1-ročného miláčika rodiny - yorkšírika Bennyho. Vtedy maminka plakala, lebo si ho veľmi obľúbila. V stredu 31.3.2010 sme sa s maminkou naposledy rozlúčili a ja som ostala v akomsi vzduchoprázdne, neteším sa na dom, mám ťažobu na srdci a velikánsku bolesť a pozerám po ľuďoch, akí sú všetci šťastní a bezstarostní....ale keď čítam Vaše riadky, vidím, že som sa mýlila....nešťastná a strašne smutná Eva
5. dub 2010 v 10:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Všechny vás zdravím, holčinky a přeju krásné prožití zbytku Velikonoc. Ráda bych se s vámi po delší době podělila o krásný zážitek.
Letos jsem prožívala Velikonoce velmi intenzivně duchovně, byla jsem na vigilii (hlavní velikonoční bohoslužba v sobotu v noci) a moc se mě dotkla slova evangelia: Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není tu, vstal.
K tomu se četlo z listu Římanům: Vždyť víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje. Když zemřel, zemřel hříchu jednou provždy, když nyní žije, žije Bohu.
Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Tak mi to proniklo do srdce, že když jsem šla druhý den Milence na hrob, pořád jsem v duchu cítila, že tatáž slova mohu skrze Krista říct i o Milence: Proč hledám živou mezi mrtvými, ten hrob je prázdný, není tu, Bůh ji vzkřísil a přijal k sobě, nyní ŽIJE Bohu, odpočívá v náručí svého a mého Pána.
Tak třeba to pohladí po srdíčku i vás, aspoň ty z vás, které jsou věřící. :wink:
5. dub 2010 v 11:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, krásný den-
Mili, krásná slova,nejsem zas až tak věřící, ale v Polsku občas do kostela zajdu.
Přesně jsi vypsala to, co já teď prožívám.
Věřím, že něco z Jiříka se mi vrátí ve vnoučkovi, který se v srpnu narodí. Dostane i jméno po strýčkovi.
6. dub 2010 v 07:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
Evi, přijmi upřímnou soustrast.
Moc chápu, jak Ti je, mě se 12.2.2010 zabil syn a taky se mi zhroutil svět.
Ještě to strašně moc bolí, nedokážu se s tím také smířit.
Mám tu ještě 3 děti, manžela, dcera čeká miminko, tak musím žít a fungovat.
Ale měsíc jsem nebyla schopná dělat nic, jen jsen plakala.
Ale i to je potřeba, dostat bolest ze sebe.
Moc mi pomohly holky tady na MK, vypovídala jsem se a to mi nesmírně pomohlo.
Není den, kdy by jsme Jiříkovi nezapálili svíčku u obrázku, není den, kdy bychom o něm nemluvili.
Věřím, že nás vidí a slyší a že na nás dává pozor, hlavně na svoje sourozence, které miloval.
A taky na svoji dcerku, kterou neměl možnost dlouho vidět, a to ho zabilo.
6. dub 2010 v 07:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Evi, přijmi mou upřímnou soustrast, vím, jak moc velkou ztrátu prožíváš. Posílám hodně sil a obrovské objetí, aby bylo brzy líp - a věř, že bude. Maminka by určitě nechtěla, aby ses trápila, chtěla by tě vidět šťastnou. Všechny rány čas otupí, i když některé se, zvlášť po ztrátě dětí nebo rodičů, nezahojí nikdy a vždycky ti tu ti milovaní budou chybět. Přeji ti, aby čas ty tvé otupěl rychle....
6. dub 2010 v 07:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Siwama...ďakujem za slová podpory, aj mne pomôže, keď sa vyrozprávam alebo si s niekým píšem....a zároveň vyjadrujem úprimnú ľútosť nad Tvojou stratou, muselo to byť strašné. Aj keď má človek 10 detí, ani jedno nemôže nahradiť to druhé. Ja mám 2 deti - 14-ročnú Dominiku a 10-ročného Adamka a neviem si predstaviť (aj keď ma hnevajú), žeby sa im niečo stalo. Obidvaja už stratou mojej maminky prišli o posledného starého rodiča (bohužiaľ ani manžel už nemá rodičov) a to máme obidvaja len 39 rokov. Človek síce má deti, rodinu, ale stále chce byť tým dieťaťom, aby sa mal ku komu pritúliť a cítiť oporu a podporu nad sebou. Proste niekoho, kto je NAD...A to mi strašne chýba...ešte sú chvíle, keď to akosi nemôžem a nechcem pochopiť, že už je naozaj úplný koniec, že maminka už naozaj nie je a nikdy nebude. Že neprídem k nej do kuchyne, že ju nezoberieme na náš nový dom, že nebudú s ňou Vianoce...Každý mi síce hovorí, že je to obrovská strata, ale pre ňu to bolo vykúpenie, že sú s ocinom teraz spolu aj s našim maličkým psíkom Bennuškom, ale....vždy som tomu verila, ale keby mi to niekto vedel zaručiť, že jej je teraz už dobre, že nemá bolesti a netrápi sa, že....tých otázok je tak strašne moc a odpoveď na ne stále neviem nájsť ...stále som verila v nejaký zázrak, ale zistila som, že mňa takéto veci obchádzajú, lebo nie je možné, aby na jedného človeka bolo naloženej toľko ťarchy, smútku a bolesti v tak krátku dobu, ako je to u nás.
Takže ešte raz vďaka, maminke som zapálika kahanček a zapálim aj za Tvojho milovaného syna. Aj keď som ho nepoznala, musel to byť veľmi dobrý človek, veď si stačí prečítať len pár riadkov ... v rámci možností pekný večer, Eva
6. dub 2010 ve 20:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
Evi a holky...jestli dovolí.....
ztráta mámy bolí...mě mamuš umřela když jsem čekala Sárinku..... našla jsem pak dopis...co udělat....a taky vzkaz, děti moje nechoďte na můj hrob plakat, radujte se a omlouvám se všem, jestli jsme někomu nevědomky ublížila......mám ho dodnes....rok jsme vydržela týdně jezdit za mamuškou na hrob, to poprvé jít za ní na hřbitov kurevsky bolelo......, neříkám, že čas vše vyléčí, jen zacelí rány a zbydou jizvy, na které však nikdy nezapomeneš......
vzpomínej na to dobré a na úsměvné historky.....byla by ráda a určitě tak by to taky chtěla..... :dizzy_face: :dizzy_face:
6. dub 2010 ve 20:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
Lucenek, ďakujem za Tvoju reakciu a čítam ďalší smutný príbeh. Muselo to byť tiež veľmi ťažké, keď sa tešíš na nový život do rodinky a do toho stratíš jeden z tých najcennejších. Musíš byť strašne silná osoba. Sestra mojej maminy zomrela ako 41-ročná - úžasná, krásna, plná optimizmu, ale...tiež jej nebolo dopriate mať vlastné dieťatko, nás milovala ako svoje. Prvá dcérka sa jej narodila zdravá, no po týždni zomrela, druhý chlapček žil niekoľko hodím a tretie dieťatko prišlo na svet mŕtve. Neviem, ako to zvládala, ja som bola vtedy ešte malá, ale teraz, s odstupom času a vlastnou rodinou nad tým rozmýšľam a prichádzam k názoru, že jedna žena predsa nemôže uniesť toľkú stratu. A aby toho nemala chudera málo, tak práve kvôli tomuto všetkému sa s ňou rozviedol manžel. Napriek tomu si ju pamätám vždy veselú, usmiatu, proste perfeknú tetu.
A to, že si našla dopis, je asi nejaké znamenie, je to šťastie, že takto ti dala maminka najavo svoje pocity a chcela uchrániť Vás všetkých pred tým smutným, aj keď určite bybola najradšej medzi Vami. Na hrob chodiť bude veľmi ťažké, keďže mená tam len pribúdajú, za posledné 4 roky sú to 3 nové mená (najprv krstnej muž a potom moji rodičia), viem, že to bude stále bolieť a tiež, ako píšeš, mamina by chcela, aby som bola s rodinou šťastná a netrápila sa, ale....každá dcéra, ktorá má krásny vzťah s vlastnou matkou vie, že sa to nedá.... naozaj mi neostáva nič iné, ako len spomínať, ako si nechať v pamäti to najkrajšie čoho je strašne veľa, ale zase ide o ten hnusný čas, ktorý nikto z nás neovplyvní :frowning2: a koľko to bude trvať, to si netrúfam odhanúť. Prajem všetko dobré, veľa síl a Sárinke veľa zdravíčka, Eva
6. dub 2010 ve 22:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Příspěvek byl smazaný adminem, protože nesplňoval pravidla fóra.
11. dub 2010 v 11:35 • lujzatko5
Ahoj Lujzatko5, dívala jsem se na fotky tvojí holčičky, krásná kočička, nevím co napsat, taky mám holčičku má něco přes rok a půl, musí to být moc kruté, krásná princeznička, posílám moc síly a malé pusinky a neubránila jsem se slzám.
11. dub 2010 v 15:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
lujzátko ježiš...podobná mojí Sárince :cry: :cry: :cry: :cry: :cry: :cry: co se stalo poboha????????????
11. dub 2010 v 17:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Příspěvek byl smazaný adminem, protože nesplňoval pravidla fóra.
11. dub 2010 v 17:17 • lujzatko5
Lujz bože to je hrozný - upřímnou soustrast :pensive:
osud je k některým z nás opravdu krutý
11. dub 2010 v 17:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Lujzatko - přijmi prosím mojí upřímnou soustrast.Skláním se před tebou.Život je k tobě opravdu velmi krutý.Vím že to nikdy nepřebolí,přeji ti,ať se ti podaří brzy cítit pod srdcem nový život a ať se ti znovu zaplní náruč.Malá byla náááádherná - přesně jak píšeš - okatá čertice.Moc ti přeju v životě už jen to nejlepší.Drž se holka.
11. dub 2010 v 17:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Lujzinko :pensive: . upromnou soustrast :pensive:
je to hrozny, beha mi tu mraz po zadech a tecou slzy :cry:
byla moc nadherna ...
11. dub 2010 v 17:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Lujzi, ja som písala pred Tebou o strate mojej milovanej maminy, sú to 2 týždne a strašne ma to stále bolí. Vždy som vedela, aj rodičia mi to hovorili, že to musí byť tak, aby dieťa pochovalo rodiča a nikdy nie naopak, nech je to v akomkoľvek veku. Cítim sa strašne opustená, sklamaná, nahnevaná na celý svet, lebo v priebehu 1,5 roka som stratila obidvoch rodičov a ešte aj maličkého psíka, ale.... ja sama mám dve deti (14 a 10-ročné) a preto si takýto pocit neviem a nikdy ani nechcem predstaviť...píšeš, že máš anjelika.... naozaj bola nádherné dievčatko, ktorému o očiek "kukalo" šibalstvo a prijmi moju dodatočnú úprimnú sústrasť. Je to pocit, ktorý sa určite nedá definovať ani opísať, keď človek stratí svoje dieťa..čítala som tu veľa príspevkov, ale neodvážila som sa ešte nikomu odpísať, lebo pritom stále len plačem. A najhoršie je to, že odchod do nebíčka bol nečakaný, nebol spojený so žiadnymi problémami, ťažkou chorobou a pod. Poznám tiež zopár ľudí, ktorý vinou druhého šoféra prišli a milovaného človeka... preto ma vždy privádzalo do šialenstva, keď človek za zmarený ľudský život dostane 2-3 roky, za krádež 10 rokov. Ako je možné, že život človeka má u nás tak nízku hodnotu??? VIem, že aj keby dotyčného odsúdili na doživotie, Kristínku Ti to nevráti, že tá bolesť sa nestratí a nedá sa nahradiť "novým" dieťatkom, ale v takýchto situáciách by som bola pomaly za "praveké" súdy...oko za oko... nech si rodina s dotyčným poradí,ako chce.
Lujzi, určite na svoju milovanú dcérenku nikdy nezabudneš, stále budeš spomínať a porovnávať, čo by bolo, keby.... držím Ti strašne moc palce a obdivujem (aj ostatné maminky,ktoré takéto niečo prežili), že ste všetky strašne silné bytosti a máte môj obdiv. Preto Ti ešte raz z celého srdca držím palce, aby si to najťažsie obdobie vo svojom živote zvládla ako sa dá, aby si na svoju krásnu Kristínku spomínala len v tom najlepšom a najkrašom, čo ste spolu prežili a ako aj mne všetci hovorili...treba dúfať, že v nebíčku je tým Tvojím anjelikom strážnym. Drž sa Lujzi a veľa, veľa, veľa síl, Eva
11. dub 2010 v 17:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
lujzi nemám slov a nevím co napsat
nikdy by se rodič neměl dívat do hrobu svého dítěte, NIKDY :cry: :cry:
nedokážu si představit cos musela zažít...postupně milovt svou dceru, která byla neskutečně nádherná....
píšu to a řvu, neb v ní vidím svoji malou..... :confounded: :cry: :cry: :cry:
to prázdno znám a tu bolest taky jen ne tak velikánskou jako ty.....regulérně bych se scvokla.....
víš zkus si vylepit fotky malé všude doma, v pokojíku....a bud tam s ní a povídej si....řekni ji vše co tě trápí a bolí....
11. dub 2010 v 18:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Lujzi, veľmi ma bolí srdiečko :frowning2: Máš náherného anjelika, ktorý sa na teba pozerá z nebíčka. Prajem ti hlavne veľa sily. Mne zomrela mama keď som mala 20 rokov, ešte som bola slobodná, tiež to bolo ťažké, ale keď zomrie dieťatko je to oveľa horšie. Drž sa, úprimnú sústrasť.
11. dub 2010 ve 20:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ujzinko, přijmi upřimnou soustrast. Je mi líto, co se přihodilo.
Vím, jak se cítíš. Dnes jsou to 2 měsíce, co jsem já ztratila nejstaršího syna. Bylo mu 23 let, má roční holčičku.
pomalu se s tím učím žít, ale ta bolest je ukrutná. Trošičku mi ji mírní dcera, která čeká v srpnu miminko, bude mít kluka a bude to Jiřík po mém synovi. Ale Jirku mi nic nenahradí.
Opravdu by se rodiče neměli dívat dětem do hrobu, nic horšího se v životě stát nemůže.
Ale musíme být silní, ikdyž je to moc těžké.
Mám Jiříkovu fotku v obýváku, každý den mu zapaluji svíčku a mluvím s ním. Mě to moc pomáhá.
Pro mě je to ještě těžší v tom, že je pohřbený na Slovensku a snacha dělá problémy, ani malou mi nechce ukázat. A na hrob to mám téměř 700km :frowning2:
12. dub 2010 v 06:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Lujzi, moc smutný příběh plný bolesti. Ani nevím, co na to napsat. Snad jen, aby jsi se hodně držela a i přes tu obrovskou tragédii nezapomněla žít. Posílám obrovské objetí.
12. dub 2010 v 07:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ujzinko, je mi moc lito kazde maminky, ktera pribude k nam - maminkam andilku. Mozna to vyzni spatne, ale jsi mlada a porid si dalsi dite, to te hodne zamestna a pomuze znovu najit chut do zivota. Muj pribeh je v albu Honzulky, taky za smrt naseho prvorozeneho syna nemohl ani muj manzel ani ja, ale neodbornost a co vic povrchnost, sobeckost a lajdactvi personalu u porodu (nevim jak bych tu horkost v srdci vuci nim lepe vyjadrila). Boli to a moc a nikdy neprestane. Vystav si fotku a zapaluj svicku.... tak to delam ja i dnes a dnes sviti i pro tvoji berusku!

siwana, vim, ze mas na hrob velkou dalku, ale jak rikam ja, i kdyby si mela hrob pred barakem, tak ti bolest ze srdce nevymizi. Ja nebyla na hrobu od vanoc, manzel s mamkou to tam byly uklidit na Josefa (to ma muj tatka svatek - lezi tam spolecne s mym bratrem a mym synem) a ja se tam proste nedostala, kazdopadne tu bolest v srdci mi nikdo neveme at placu na hrobe nebo doma....
12. dub 2010 v 11:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
lujzinko, omlouvam se za tvuj predchozi nick, to male mi dava zabrat a tak po sobe nectu, co pisu :sunglasses:
12. dub 2010 ve 13:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj Aní, máš pravdu, mám doma fotku Jiříká a ta mi dá daleko víc, než jet 2x do roka na Slovensko. Svíčku zapaluji každý den a Jiřík určitě ví, že jsem s ním, že na něj stále myslíme.
12. dub 2010 ve 13:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Siwama, s nasimy syny se budeme bavit at budeme kdekoliv. Budeme jim dekovat za to krasne, co se nam povedlo, budeme je prosit, aby se za nas primluvily atd. K tomu alespon ja nepotrebuji misto posledniho odpocinku. Ikdyz hodne mi pomohlo v tom, ze jsem si "zakazala" po urcite dobe brecet doma, ale jen tam a vzdycky jsem mela takove "stesti", ze kdyz jsem sla se vybrecet na hrobecek, tak byla ta cast hrbitova plna a ja stejne nemohla hystericky brecet.....Nastesti tu dobu mam za sebou a kazde rano dekuji Honzulkovi, ze mi opatruje Lukaska.
12. dub 2010 ve 21:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
lujzinka uprimnu sustrast :cry: nemam slov na to co musis teraz prezivat :cry: Kristinka bola uzasne a rozkosne dievcatko...zelam ti vela sily, aby si s tym nejako dokazala zit a velikanske objatie
siw ahoj, ako sa ma Danielka?drzim palceky :dizzy_face:
aninka daj za mna cmucik Lukaskovi :zipper_mouth:
13. dub 2010 v 08:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Iwusska, děkuji za optání. danča se má skvěle, je jí dobře, nic jí netrápí a neuvěřitelně ji to sluší, já se na ní nemůžu vynadívat. :slight_smile:
13. dub 2010 v 09:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
siw som stastna s tebou :dizzy_face: :dizzy_face: je to uzasne ze mas taketo slniecko pri sebe....
13. dub 2010 v 10:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Iwussko, děkuji za moc milá slovíčka :wink:
13. dub 2010 v 11:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
lujziatko, moj manzel veri na nekonecne mnozstvo zivotov. a veri na to, ze sa s tymi, s ktorymi si si v tomto zivote nieco nedoriesila, nedokoncila, odisli skor, ako si sa stacila rozlucit atd. atd. stretnes znovu v buducom.... :wink: z celeho srdca ti prajem, aby si znovu mohla objat svoje dievcatko! z celeho srdca!
boze, mas len 21 a uz si toho tolko musela prezit, tolko zleho a a smutneho. posielam ti vela sil a obijmam ta na dialku. Rani.
13. dub 2010 v 17:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek