• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zemřelo mi dítě

26. února 2017 
@miky ahoj pripajam sa a posielam Baruske do nebycka krasne prianie k narodeninkam,bostek a zpalenu sviecku
3. črc 2011 v 18:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@katuscakzms ahoj, ja som velmi dlho vsade videla moju Tamarku. ked som stretla jej kamaratky,uz som plakala, a strasne som sa hnevala na cely svet a na p. Boha ze mi ju zobral k sebe. ale musela som sa akotak pozbierat, doma som mala este dva a polrocneho chlapceka ktory to vnimal , a kedze to nevedel dat najavo ze mu chyba sestra, prestal rozpravat a zacal sa pokakavat. tak sme riesili psychologa pre Radka a ja som bola na liekoch od psychiatra.potom sa nam narodil dalsi syn, a je akoby z oka vypadol Tamarke akurat ze je chlapec. a kedze ma zdravotne problemy, uz nestiham ani chodit na cintorin kazdy den, sme dost casto v nemocnici :frowning2: .
4. črc 2011 v 08:16  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tamulik je my velmi luto ze mas taketo zhony,viem si to predstavit co to je byt ,,casto v nemocnici,, a prezit tak tazke obdobie kedy sama nevies co zo sebou a potom este dieta ktore si tiez uvedomuje co sa stalo no mala si toho az az,prajem ti pekne chvile so svojou rodinkou a tie pobyty v nemocke nech su co najkratsie alebo nech ich je pomenej,prajem kazdemu len zdravie pretoze to je najdolezitejsie takze aj vam vsetkym :slight_smile: co najviac
4. črc 2011 v 08:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@katuscakzms myslim ze vsetke ktore tu chodime, to mame tazke. je to nespravodlive, ze deti musia byt takto chore. nikomu nic neurobili, nikomu neublizili a predsa musia trpiet. alebo museli :frowning2: . ja som si az po pohrebe uvedomila ako som rada bola na onkoologii, nie preto ze som to tam mala rada, ale pretoze bola este nadej na vyliecenie a potom uz bola iba prazdnota.
4. črc 2011 v 08:47  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@tamulik presne toto som aj ja hovorila, keď nás dali na ARO som hovorila babám,že sa rada za nimi s Romim vrátime ale už sa tak nestalo :pensive:
4. črc 2011 ve 23:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dada78 nas prekladali z kosic do bratislavy na operaciu, a so vsetkymi sme sa rozlucili na oddeleni, ze o tyzden sme zasa spolu ale zial bolo to na Tamarku vela, a jej organizmus to uz nezvladol. je mi zanou strasne smutno, tak by som chcela aby tu bola a pocut jej smiech, dat jej pusu ,ucesat vlasky...... :frowning2:
6. črc 2011 v 09:22  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@katuscakzms .až mi je do plaču.....ked čítam tvoj(dúfam že nevadí, že tykám) príbeh..ja deti ešte nemám...ale mám doma dvoch malých súrodencov, Sestra 6 a brat 4 roky..sú odo mňa o dosť mladší malá o 13 rokov a malý o17....ale od kedy sa narodili musela som sa tiež o nich starť pretože naši chodili do práce, bolo treba zarobiť korunky...každý hovoril že som ich druhá mama, nedokážem si predstaviť že by sa jednému z nich niečo stalo, ja by som to nezvládla vôbec...psychika bysa mi zrútila úplne, už sa poznám..a to čo si musela prežívať a čo si prežívala v tej chvíli keď ti Sofinka odchádzala, to musela byť taká rana pod pás....a tá bezmocnosť ked si jej nedokázala pomôcť....strašne mi to je ľúto...prajem veľa šťastia, a veľa síl...
7. črc 2011 v 16:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@leeenka26 ...máš pravdu lenka, nikdy to druhé dieťatko nenahradí to prvé, ja ťa velmi obdivujem.....tá bolesť v srdci musí byť neopísateľná, neboj sa druhého dieťatka, určite ho budeš tak velmi milovať ako aj Samka.....Boh vedel prečo to robí, len pre nás ľudí je to nepochopiteľné, Samkovi musí byť teraz dobre, pozerá sa na Vás a určite bdie nad Tvojím životom a ochraňuje ťa, a verím to mu že aj on by si prial aby simala bábatko......ver tomu, že ked by si mala ďalšie, budeš mať dôvod opäť žiť a dýchať pre niekoho, teraz už bude všetko len dobréé, neboj sa....prajem veľa šťastia.....
7. črc 2011 v 16:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@monika8690 mas pravdu.Presli 2 mesiace od toho hrozneho dna, kedy moj anjelicek odisiel do nebicka...dlho s tym musime zit, do konca zivota, ale ta najhorsia bolest uz o dost presla. V praci sa to da, aj sa smiat dokazem, aj tesit, zijem dalej...ako by sa nic nestalo a kolko krat musim rozmyslat ci sa mi to nesnivalo? Ten cas tak rychlo obehol a zivot ide dalej. Je to niekedy psycho. Ale viem jasne ze to zial nebol sen, len niekedy mam ten pocit. Potom ma prepadne depka, prazdnota, ale len tak malo, na chvilku, snazim sa zit dalej. Samko bol a je a bude navzdy moj syn a ja nanho nikdy nezabdnem, nikdy, to sa ani neda. Nastastie ta najvacsia najsilnejsia bolest presla a zotrvava obdobie relativneho pokoja ak sa to tak da nazvat, zufalstvo ma uz neprepada. Dakujem za tvoje slova utechy.
7. črc 2011 ve 20:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@monika8690 dakujem ti,pokojne my mozes tykat tu si vsetky tykame,ja som si tiez vravela ze by som take nieco nezvladla ze by som sa zrutila a srdce by sa my zastavilo(uz len z toho dovodu ze som tachykardicka a zhorsilo sa my to)ale ci veris alebo nie ked sa to stane ked musis taketo nieco prezit niekde v tebe sa najde ta posledna sila ktora ta pozenie dalej,sila ktora ta bude drzat nad vodou hoc sa sem tam ponoris ale vzdy ta vynesie nad vodu,netusim kde sa to v cloveku berie ale je niekde v nas ukryta mozno prave na prezitie tazkych chvil,od kedy Sofinka odysla brala som lieky na upokojenie ale len slabe-silne som nemohla koli srdcu,ale aj to my stacilo aby som zvladla tie najtazsie prve dni,lebo bez nich by som sa asi zrutila hlavne v den pohrebu,takze som potrebovala aj takuto pomoc,ale povedala som si po 3 dnoch stacilo nebudem ich uz brat musim sa s tym popasovat sama,nebolo to lahkea ani nie je boli to a velmi a trapim sa mam chut kricat a kopat a besniet z tej bezmocnosti ale vzdy si poviem ze nic nezmozem vobec nic len sa s tym zmierit a zit dalej so svojou bolestou a spominat a mysliet,plakat a smiat sa.....zit
7. črc 2011 ve 23:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@leeenka26 mam rovnake pocity ako ty,ale mame to este cerstve,velakrat sa my stava ze pridem domov a v duchu si poviem rychlo k Sofinke nech si ju uz postiskam,alebo pozriem na cas a pomyslim si ideme papat,ked ideme autom vela krat sa otocim ci tam vzdu nesedi moja bambulka a ci je v poriadku,len tak si sedim vonku a mam potrebu ju chytit za rucku alebo dat jej bostek a mam uz akoby ten pocit ze je a ked sa obzriem tak sa spametam a zobudim do reality a moje srdce boliii ze nemozem urobyt nic z toho co som robila a co som zboznovala,je tazke sa s niecim takym zmierit prejde este vela casu kym ta bolest dosiahne rovnomernu hladinu a nebude sa kolisat,ale jedine co nam ostane je to puto to nam nevezme nikto puto matky a dietatka hoc takto na dialku ale sme mamkami a mame svoje deticky,vzdy to vravim mojej Sofinke ze je a navzdy bude moja milovana,uzasna a statocna dcerka toto nam nikto nevezme tak ako pises Samko je tvoj syn a my nikdy nezabudneme na nase deti.....
7. črc 2011 ve 23:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
@katuscakzms masto tazsie pretoze ty si uz ju mala nejaky ten cas pri sebe. Mas velmi vela spomienok, to si neviem ani len predstavit. Ja som mala moznost s nim byt dva mesiace a uz aj to sa mi zda strasne dlho, bolo to trapenie, pretoze sme verili ze to zvladne, vsetko nasvecovalo tmu, ze boj vyhra, tak ma to stve a boli, ale bolo to jeho rozhodnutie, mam taky pocit, ze samko si to rozmyslel na poslednu chvilu. Asi echcel zit taky zivot a ja sa za to ani nanho ani na Boha nehnevam, ale su aj chvile, kedy mam pochybnosti a vela veci si neviem vysvetlit. Sme ich mamickami na dialku, stale na nas pozeraju, utieraju nam slzy, dodavaju energiu. Ja to tak citim. Drz sa moja. Sme v tom spolu.
8. črc 2011 v 08:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@leeenka26 pekne si to napisala,ty nasi anjelikovia na nas daju pozor,ak by citili aspon trosku ze to zvladnu tak by zabojovali ale ak nemali uz tolko sil rozhodli sa spravne aj ked pre nas tazko ale obdivujem vsetky deticky ci uz malinke alebo starsie ktore zvladaju alebo zvladali take veci o ktorych sa nam dospelym moze len snivat a vela z toho by sme my ani nezvladali tak statocne ako tie nase deticky maju v sebe obrovsku silu ale aj ta ma svoju hranicu,moja Sofinka prvy krat zabojovala po 2 dnoch ked sa narodila-prestala dychat a upadla do komy ale nasla v sebe tu silu a zvladla to,druhy krat zabojovala ked mala 1 rok 8 mesiacov a dostala zapal priedusiek-skoncila tiez na kysliku a na are,ale zvladla to statocne moje dievcatko,ale teraz po 3 krat uz nie dostala tazky zapal pluc a tam uz jej sily nestacili achhh,ale ako si pisala aj ja mam velke pochybnosti,teda viem ze niektory dr neurobili to co mali a ty druhy sa potom mohli snazit ale zbytocne......boli to a velmi,to ze si tu Samka mala iba 2 mesiace neznamena ze citis mensiu bolest,nie,mam viac spomienok ano ale akonahle sa zena stane matkou ci uz na dlhsie alebo kratsie to puto je tak silne ze na case nezalezi,ale bolest zo straty le rovnaka...myslim na vas
8. črc 2011 v 08:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@katuscakzms uz na zaciatku som pisala že detičky ešte nemám...ale kedže mám dvoch malých súrodencov doma, tak už ten nejaký materinský cit sa objavil...velmi túžim mať..nedokážem si predstaviť život bez dieťaťka....je to moja priorita v živote..samozrejme že ešte sa nikam neponáhlam...ale mám jeden problém..tiež mám zdravotné problémy a ked som bola asi 2 týždne dozadu na sonografii tak doktor sa ma pýtal či plánujem deti niekedy, vravím že určite by som chcela mať v budúcnosti a on mi na to povedal povedal, že to bude velký problém, mám dosť zväčšenú slezinu a hrozí mi že ak zostanem tehotná hned ma dajú na rizikové, to sa so mnou ani baviť nebudú a bábetko ked bude rásť, tak tá slezina mi môže prasknúť a možem zomrieť ja aj dieťa...neviem ako sa to bude riešiť..ale už teraz sa bojím... neviem čo ma čaká....po gynekologickej stránke som v poriadku, len problém je niekde inde....stále sa modlím k bohu aby som raz mohla mať babátko a spontánne rodiť, ale najväčšia pravdepodobnosť je že pôjdem cisárskym....bojím, sa
8. črc 2011 v 15:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@monika8690 tazko povedat nieco,neviem snad len aby to vsetko dobre dopadlo ak budes cakat babo prajem ti to,je velmi zaujimave ze je plno zien ktore nechcu mat deti alebo nemaju taky vztah-materinsky cit,a napriek tomu tie deticky maju a rodia bez akychkolvek tazkosti a zena ktora tuzi a miluje tak ma tych problemov a komplikacii az az,neviem cim je to urcene ale je to nespravodlive,kolko deti prislo o zivot vinnou rodica(ci uz tyranie alebo nieco ine) a kolke by chceli mat babo ktoremu by zniesli aj modre z neba a nemozu.....smutne ako to funguje,jednoduchsie by bolo keby sa deti pridelovali tim rodicom ktori onho maju naozaj zaujem a starali by sa a aspon by bolo aj menej tyrania a umrti....budem ti drzat palce,az raz budes v ocakavani aby to naozaj prebehlo bez vaznych komplikacii a v zdravi a mohla si sa tesit z vlastneho babatka.
8. črc 2011 v 16:00  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
Omlouvám se za OT v tomto tématu, i když možná jen zdánlivé. Právě čtu tento článek http://www.slobodavockovani.sk/news/a21-duvodu-proc-se-nedat-ockovat/
a tato citace mě překvapila:

"Během několika let poté co byla uvedena polio (dětská obrna) vakcína v USA a bylo aplikováno prvních 300.000 dávek, jsme začali pozorovat podivný jev. Před zahájením tohoto očkování se leukémie nikdy nevyskytla u dítěte mladšího dvou let. Rok po zahájení očkování se začaly objevovat první případy dětí mladších dvou let, které zemřely na leukémii... Dr. Herbert Radnor pozoroval, že v malé oblasti jeho města, v oblasti, kde by neměl očekávat žádný případ leukémie nebo nejvýše jeden za 4 roky, se náhle leukémie objevila jako epidemie v rámci několika bloků domů"

Dr. Eva Snead

Podobně nepříjemně překvapující je i tento článek:
http://www.slobodavockovani.sk/news/dojcenska-umrtnost-v-porovnani-s-poctom-plosnych-ockovani-je-tu-nejaka-biochemicka-ci-synergicka-toxicita-/
11. črc 2011 v 11:06  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@miliharmi Ja bohužiaľ patrím medzi rodičov,ktorí si museli klásť otázku,prečo práve naše dieťa dostalo leukémiu,ktorá je tzv. leukémiou starých ľudí a u detí sa prakticky nikdy neobjavovala.A našla som zaujímavé fakty a info hlavne na zahraničných stránkach.A nikto,ale vôbec nikto z odborníkov mi nevedel povedať,čo a prečo ju spôsobuje.To potom donúti človeka hľadať a pátrať.
A dnes sa po rokoch pozerám práve na nezmyselné očkovanie,ako na spúšťač tej katastrofy v našom prípade.A nie som jediná.
11. črc 2011 ve 12:36  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@abbey1 ja osobne poznam mnohich rodicou ktorich deticky po ockovani vazne ochoreli nebola to leukemia ako vo vasom pripade ale viac som sa stretavala s DMO ktoru dostali zdrave deti na ockovanie proti nej,je smutne ze nechrani ale cim dalej tym viac skodi aspon podla toho co vidim a pocujem sa my zda ze je toho viac ...neviem co budem robyt ak budeme mat dalsie babetko pretoze ak by sa nam podarilo mat zdrave a ochorelo by po ockovani tak netusim co by som spravila ale uz teraz nad tym rozmyslam ci dam alebo nedam,Sofinka ockovana nebola vobec ani to prve ockovanie ktore sa dava v porodnici nedostala,ale pri dalsom babetku by som si to velmi tazko vydobyjala u dr,ale viem ze mat zdrave dietatko je dar nadovsetko a je velka tarcha na rodicovi aby sa vzdy rozhodol spravne ked sam velakrat netusi co je a co nieje....
11. črc 2011 ve 12:49  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
autor
@abbey1 Moje malá neměla leukemii, ale také jsem přesvědčená, že s velkou pravděpodobností za její nemoc a smrt může očkování, kdybych tenkrát věděla, co vím dnes, nikdy bych jí očkovat nedala nebo aspoň ne podle povinného očko kalendáře, možná bych dala vakcíny proti jedné dvěma nemocem, které považuji za nebezpečné, ale i to bych si pořádně rozmyslela, kdy a jestli vůbec je očkovat.
11. črc 2011 ve 12:52  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@abbey1 moja dcerka tak isto mala leukemiu, sice ALL, ale formu ktora sa na slovensku nevyskytla. tiez sa stale pytam ze preco ona, ze preco ssa to stalo. patrala som, hladala na nete, lekari mi nevedeli dat ziadnu odpoved. potomsa nam narodil chlapcek, ktory je stale chory , ale po ockovani ho zacala boliet nozka, potom prestal chodit, skoncili sme v nemocnici na infuziach , ze vraj encefalitida - ale z coho nik nevie. nastastie mu ostali minimalne nasledky, ale odvtedy meskame s ockovanim uz vyse roka a neurolog nem ho ani nepovolil. jednoznacne teraz sa mu upravila chodza, rec, zacal sa pytat . ale ci to bolo ozaj z ockovania neviem, a tiez neviem ci aj Tamarkina leukemia bol nasledok ockovanie alebo iba zleho zivotneho prostredia.
11. črc 2011 ve 13:44  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@tamulik Milenka taky dostala encefalitidu, pár dnů po očkování mmr přestala chodit, nemohla se ani postavit na nožičky, ale horšilo se to a nakonec umřela. Pokud smím říct svůj názor, synka už bych nikdy neočkovala.
11. črc 2011 ve 14:05  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@miliharmi smím se prosím zeptat,váš syn Tomík teda nemá žádné očkování? lze odmítnout povinné očkování?
je mi líto,jaký jste smutný příběh museli prožít,a obdivuji vás,žejste i přesto našla útěchu v bohu .
11. črc 2011 v 17:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@petamaskova Tomík má tetanus, záškrt, černý kašel. Černý kašel bych dnes už ani nedala, ale bylo to na nátlak dr., tak jsem se tehdy nechala přemluvit, až později jsem zjistila, že to byla vlastně zbytečná zátěž navíc, protože jsme s očkováním začali až po 7. měsíci věku, takže než u něj vznikla nějaká ochrana, tak už byl vlastně mimo nejrizikovější skupinu, co se černého kašle týká. Odmítnout povinné očkování lze, ovšem mohou s tím být problémy. U nás v ČR je momentálně taková nejasná právní situace kolem povinného očkování, že je možné povinné očkování odmítnout v podstatě bez sankcí. Doufám, že se do budoucna nevrátíme k uzákonění sankcí a že to celkově bude směřovat k zdobrovolnění očkování a tím i k jeho individualizaci, to by podle mě hodně pomohlo předcházet poškozením.
11. črc 2011 v 17:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ještě jsem chtěla dodat, že Tomík očko snášel celkem dobře, taky dostal 3 z 9 povinných očko, ale v případě chlapečka od @tamulik bych už neočkovala nic, protože jsem přesvědčená, že mnoho škod vzniká proto, že se očkují i děti, které by nikdy očkované být neměly. Milenka byla přesně ten případ, bohužel lékař byl v tomto zaslepený stejně jako většina ostatních dr., protože kdybychom neočkovali rizikové děti, jak bychom dosahovali tak vysoké proočkovanosti, že? Rodičům nezbývá než ohlídat si to sami.
11. črc 2011 v 17:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Holky, docela by mě zajímalo, zda se vám ještě někdy stane, že by se někdo zeptal na vašeho andílka, zda někdo sám od sebe o něm chce mluvit nebo je spíš typické, že se kolem andílka mlčí a pomalu upadá do zapomnění. Ne že by okolí zapomnělo, že byl, ale spíš že se chová, jakoby nikdy ani nebyl.
19. črc 2011 ve 21:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@miliharm Mám tu samou zkušenost, nikdo o malém sám od sebe nezačně, holky, co znám taky v okolí a jezdí s kočárkem, tak když mě vidí, tak vždcky jen zamumlají něco jako pozdrav a utíkají pryč, asi abych je nějak neuhranula nebo co :slight_smile: . Velká většina lidí, co znám, tak dělá, jako by malý nikdy nebyl. Mrzí mě to, byla bych ráda, kdyby si někdo sám od sebe vzpomněl....Na jednu stranu je chápu, sama nevím, jak bych se chovala, kdyby se to stalo někomu jinému....
20. črc 2011 v 07:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@miliharmi u nas je to rovnake,nikto o Sofinke nehovori a davaju si pozor aby nahodou nezacali niejaku temu ktora sa jej tyka a ja pritom tak velmi potrebujem o nej rozpravat,ked som s kamaratkami tak vsadim temu o mojej Sofinke lebo maju tiez deti a jednoducho sa neda reagovat na niektore veci bez toho aby som ju nespomenula a vtedy som stastna,dokonca ani moj manzel o nej nehovori ale chapem ze nechce lebo ho to boli on to berie tak po chlapsky ale mna to tak mrzi, mam pocit ze je iba v mojej mysli,na fotkach a videach ktore pozeram ale akoby nejestvovala ale preco je tazke si pre niekoho uvedomit ze bola a pre nas vzdy tie nase deticky aj ked nebycku ale budu vzdy budu...nechcem aby sa nanu zabudlo ale je to pre okolie tabu tema a pritom zila,bola skutocna... :frowning2: niekedy uz mam aj strach ju spomenut v niejakom rozhovore lebo sa ostatny zarazia a tak uprene na mna pozru ze mam pocit ze si prave v tej chvili myslia ci viem o com rozpravam a ci my nesibe...ale preco?...ved nasi anjelikovia boli sucastou nasich zivotov a nedaju sa vymazat z mysle a zo srdca
20. črc 2011 v 11:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, @miliharmi , @gogoska123 , @katuscakzms , opravdu je to zvláštní....
Když zemře babička, teta nebo nějaký bratranec, taky se o něm člověk zmiňuje, když třeba přijde řeč na nějakou rodinnou událost nebo lumpárnu, tak proč ne o dětech?
Já osobně znám jen jednu maminku andílka, s ní jsem se o dcerce bavila normálně, někdy na přelomu 2. a 3. trimestru zjistili vadu neslučitelnou se životem, měla snad nevyvinutý mozeček nebo tak něco, přesně už nevím, takže bohužel věděli, že jakmile donosí malou do termínu, porodí a pak malá nemá šanci žít. Bohužel jim to nikdo nevěřil, stále jim říkali, že se to srovná a podobné řeči a po porodu žila malá jen asi 3 dny, pak zemřela, i když byla na přístrojích.
Já to ani nevěděla, nebýt toho, že jsme ve stejnou dobu loni čekaly děti, přišlo na řeč, že ona porodila druhou a já třetí dceru, kdy mi řekla, že ona vlastně taky třetí dceru, že ještě před starší dcerkou měla holčičku, tehdy mi všechno vyprávěla. Nebylo mi to nepříjemné a sama jsem ji na začátku řekla, že pokud se necítí, nemusí mi nic říkat, ale úplně v pohodě, takže takové reakce nechápu. :unamused: :frowning2:

A omlouvám se, že vám sem lezu, vaše příběhy čtu a obdivuji vás, jste velmi silné a správné maminky, které byly obdarovány tak velkým darem, i když jen na krátkou chvíli. A stejně jako vy, věřím, že přijde další, andílci vás nenechají samotné :wink:
20. črc 2011 ve 12:05  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@gogoska123 ono spíš mají strach z reakce těch rodičů,mamky brácha přišel o chlapečka po 10dnech od narození a tak se taky tenkrát o tom moc nemluvilo,pak musela teta na potrat,protože by to byl kluk znovu a nemocný,je to už několik let,ale mě se stejně o tom blbě mluví,je to holt těžký,spíš asi chtějí brát ohled
20. črc 2011 ve 12:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lavazza ano, chápu, že okolí si myslí, že je třeba brát ohledy. Asi bych taky nebyla tak necitlivá, že bych někomu hned po pozdravu vpálilo něco o zemřelém děťátku, ale pokud o něm začne sama maminka mluvit, jak psaly holky výše, je jasné, že jí to nevadí a má tu potřebu mluvit o svém dítěti, není to nic abstraktního, proto nechápu, proč ostatní zmlknou, vytřeští oči nebo převedou řeč, příp. rovnou odejdou, to spíš svědčí o nějakém problému u toho člověka, který není schopný mluvit o mrtvých, vždyť je to, i když bolestná, součást života.

Trošku odbočím, zemřela mi má babička, starší dcerky měly necelých 6 a necelé 4 roky. Kromě rodiny, které to nepřišlo divné, mě okolí a v práci zrazovali, abych je nebrala na pohřeb, že to nechápou a není to pro ně vhodné.
Když pominu praktickou stránku, že bych stejně neměla hlídání, nevím, proč by se i tak malé děi neměly rozloučit se svou prababičkou, notabene, když k ní měly velmi blízký a krásný vztah, protože s námi bydlela.
Jasně, musela jsem jim úměrně věku vysvětlit, že babička odešla, že už spinká a je jí dobře a nic jí nebolí (před smrtí byla v nemocnici, kde jsme ji chodili navštěvovat) a bude se z nebíčka na ně dívat, a ony svým malým rozumem pochopily, že to tak prostě v životě je, lidé se rodí a umírají.
Nebyly z toho psychicky rozhozené nebo vykolejené, neměly noční můry, do rakve jsem je nenechala nahlédnout, pamatovaly si prababičku zaživa, tak nevím, proč by se malé děti nemohly pohřbu zúčastnit.
Přiznávám také to, že měly různé otázky, dokonce přímo před a během obřadu, kdy jsem se i přes svůj smutek musela zasmát, jako když měly starosti, jestli má babička v rakvičce polštářek, jestli ji pěkně přikryli a pod. hlášky, ale to k tomu patří. Myslím, že babička by se nezlobila a byla by ráda, že jí mladší dcerka, která má po ní jméno, hodila kromě květinky do hrobu i berušku, kterou našla na trávě vedle, aby jí nebylo smutno.

Ale to už je mimo téma, jen jsem tím chtěla napsat, že smrt člověka, ať je pro nás v tu chvíli jakkoli nespravedlivá třeba kvůli tomu, že zemře nevinné a čisté dítě, má svůj důvod a k životu patří, stejně jako jiné věci.
20. črc 2011 ve 12:40  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek