• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zemřelo mi dítě

10. listopadu 2016 
@lavazza ano, to samozřejmě chápu, že to dělají z velké části jako ohleduplnost vůči mě, ale osobně (a teď to píšu, jak to cítím já uvnitř) jsem si po smrti malého připadala jako nějaký mimozemšťan, úplně odříznutá od ostatních. A dnes, když vidím, jak se mi ty mamky s kočárkama snaží vyhnout, aby se mnou nemusely navázat kontakt, tak si díky tomu připadám odříznutá o to víc. Ono se ty tragické a smutné věci bohužel stávají a mohou stát každému a není dobré před tou bolestí zavírat oči a dělat jako by nic a čekat, že to přejde samo.
21. črc 2011 v 07:00  • Odpověz  • To se mi líbí (4)
@gogoska123 uplne s tebou suhlasim
21. črc 2011 v 08:32  • Odpověz  • To se mi líbí
@lucisa to jsi udělala dobře
21. črc 2011 v 09:39  • Odpověz  • To se mi líbí
@gogoska123 to máš pravdu,ale já tenkrát jako dítě taky měla strach se o malém jen zmínit,teta z toho byla dost vedle to chápu,ale prostě ani nechodila nikde kde sou děti
21. črc 2011 v 09:41  • Odpověz  • To se mi líbí
@gogoska123 Naprosto s tebou souhlasím a vše kolem mě se děje stejně. I ty pocity vetřelce sedí........
21. črc 2011 ve 13:52  • Odpověz  • To se mi líbí
dnes by mala moja Sofinka 2 roky a 6 mesiacov- len ja uz neuvidim ako vyrastla,jej strapate vlasky a krasne telicko,rucky ktore ma stiskali,pusinku ktoru spulila,krasne zivanie a zlostenie sa ked som ju pusinkovala,velmi my chybas srdiecko moje,je to velmi tazke zit bez teba a len sa tak tulat tymto svetom ktory ma vobec nezaujima a nema bez teba taky zmysel a hodnotu,posielam ti vela pusiniek do nebycka,bud tam statsna laska moja..
22. črc 2011 v 11:17  • Odpověz  • To se mi líbí (5)
@gogoska123 chápu jak se cítíš já měla kliku tady u ná se mi nikdo nevyhýbal a ze smrti dcery sem se docela rychle vzpamatovala a když se mi někdo snažil vyhnou tak se prostě šla přímo k němu a řekla že nepotřebuju aby se mi vyhýbal že to je ještě horší a dost lidí to pochopilo a bylo po problémech . Vim je to asi divný ale někdy ty slova od srdce hodně pomůžou a lidi si pak uvědomí že nepotřebuješ aby se ti vyhýbali a bude líp :wink:
22. črc 2011 v 17:29  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
autor
Mě už to ani příliš nezlobí, že se nikdo nezmíní, ale po určitou dobu jsem tím hodně trpěla, dnes je mi spíš líto, že i pro mě je těžké udržet vzpomínku ve mně živou. Kdo to nezažil, si asi řekne, že je to přirozené a vlastně dobře, že ty vzpomínky blednou, ale mě to teda tak mrzí. Je čím dál těžší vnímat Milenku jako součást mého života. Možná kdyby i ostatní kolem na ni dokázali více a přirozeněji vzpomínat, brát ji jako součást rodiny, ale takhle mám pocit, že se s tím vnucuji a to se nedá stále. Přála bych si se s ní nějak na chvíli setkat, přiblížit se jí, pořád ji vidím jako dvouleté batolátko a vůbec si nedovedu představit, jaká by byla dnes, jaká holčička by byla, nevím, ani o tom nedokážu snít.
22. črc 2011 ve 21:46  • Odpověz  • To se mi líbí (4)
@abbey1 ahoj abbey :slight_smile: (kupovala som od teba tu hojdacku, mala je v nej spokojna, to len na okraj) chcela som sa opytat, spominate tu ockovanie. Ake by si uz nedala? my stale bojujeme s TBC, uz bude mat 6m a stale to nema zahojene. CHodime na plucne na kontrolu, ale ma to hrozne. Mam strach, ze ci to nie je reakcia, ze ju ockovali na TBC ked mala silnu zltacku (museli sme ist aj do nemocnice lezat). Ked sa jej to zahoji tak nas caka prve ockoveane hexta atd. ja tie ockovania neovladam. Ale lekarka sa ma pytala, ci chcem dat to ockovanie 13 - baby, vy viete asi co myslim. Ja sa tak o malicku vlemi bojim. Ked to citam, ako ockovanie velmi moze uskodit, a moze sa stat to najhorsie. Vzdy tu pri vas placem, a zaroven obdivujem ze ste take statocne.

PRAJEM Vasim ANJELICKOM krasny zivot v nebicku! Je im tam dobre a stale na vas pozeraju a davaju na vas pozor. Oni su pri Panbozkovi a je im tam krasne.
23. črc 2011 v 00:49  • Odpověz  • To se mi líbí
je my tazko :cry: - opet do prace,ale niezeby sa my nechcelo pracovat to nie ale vzdy ked tam dojdem a som cely den myslim na to ze som este pracovat nemala ze som mala byt doma na materskej a uzivat si ju,prichadzaju na mna privalove vlny placu a neskutocneho smutku ze to tak nieje a takto to byt nemalo,myslim na Sofinku a je my velmi tazko a zviera my hrud,ked idem z prace domov tak sa tesim len na cintorin ze budem blizko nej....je to tazke ako to zvladnut,ako zvladnut tie vsetky pocity ktore mam :frowning2:
28. črc 2011 v 06:42  • Odpověz  • To se mi líbí
@lucisa Ahoj , jsem na diskuzi Maminky andílků a k vám občas taky nahlédnu.(Před 5 týdny jsem porodila mrtvého chlapečka) Cítím to stejně jako ty. Lidi se vyhýbají tomu tématu a snažím se je chápat. Dokud jsem si to neprožila, byla jsem asi podobná jim všem - bála jsem se zeptat na bolesi druhých, myslela jsem že se to nehodí. Jak toho teď lituju! My jsme to teď zažili od vlastní rodiny. Někteří nevolají vůbec (moje mamka, brácha). A ti, se kterými jsem v kontaktu,na to téma nezačínají. Když začnu já, tak například od tchýně jsem se jen dočkala:Není třeba o tom mluvit, ale zapomenout! Vysvělila jsem ji, že to potřebuju, že jsem stejně plná té bolesti, kterou potřebuju dostat ven!
2. srp 2011 v 15:27  • Odpověz  • To se mi líbí
ako vidim pribudly sem dalsi anjelikovia, to mi je moc luto ze sa to zase stalo :pensive:
2. srp 2011 v 16:44  • Odpověz  • To se mi líbí
@zuzago jen chci uvést na pravou míru, já nejsem maminkou andílka, o této situaci vím jen zprostředkovaně, od kamarádky a taky z rodiny (babička přišla dokonce o 3 děti, i když dvě už v dospělém věku, ale i tak, přežila je :cry: ) . Já vím, hlavně ta starší generace má pocit, že taková věc je tabu a nehodí se o tom mluvit, jako kdyby to bylo něco nepřirozeného, přece nebudou mluvit o smrti, aby je náhodou nějak neuhranula, mají možná pocit, že se rouhají.
Naše generace, doufám a věřím, je na to líp, tak jako se dnes už postižené děti nezavírají do ústavů a rodina dělá, že nikoho takového nemá, aby si na ně lidi neukazovali, tak se i mění přístup k takovým věcem, i když pro rodiče velmi tragické, bohužel :frowning2:
Přeji ti moc síly a odvahy do dalšího potomka, maminky andílků si to zaslouží nejvíc :pensive:
2. srp 2011 v 18:06  •  3 děti  • Odpověz  • To se mi líbí
Dlouho jsem tady nebyla a je tu opravdu hodně nových maminek andílků :frowning2: je mi to opravdu líto :pensive:

Já třeba už o tom mluvit nechci max. s manželem, ale ten to odmítá, spíš mám někdy děsnou potřebu se z toho vypsat a dopadne to tak, že si pobrečím, protože není s kým si o tom psát... Nikdy to nepřestane bolet, není den kdy by se mi něco z minulosti nevybavilo, jen ten čas a další těhotenství bolest trochu mírní a taky víra v to, že se jednou s broučkem setkáme...

Hodně sil...
2. srp 2011 v 18:25  • Odpověz  • To se mi líbí
@radusv ani jsem nezaregistrovala, že jsi těhu, moc ti to přeju, budetete mít krásné a zdravé miminko, má svého ochránce:wink:
2. srp 2011 v 19:32  •  3 děti  • Odpověz  • To se mi líbí
@lucisa děkuji :slight_smile:
2. srp 2011 v 19:52  • Odpověz  • To se mi líbí
@radusv Taky věřím, že si svého Ondráška zase pochovám!
2. srp 2011 ve 20:30  • Odpověz  • To se mi líbí
@miliharmi poznam tvoj pribeh ja tam tiez svoj som maminka Dianky mala len 4 mesiaciky ak chces mozme sa porozpravat
2. srp 2011 ve 20:55  • Odpověz  • To se mi líbí
kazde rano vstanem a uvedomim si ze to nieje len sen,idem do prace a myslim na teba Sofinka,pridem z prace a idem za tebou na cintorin,vecer si liham a chcem aby to bol sen aby si lezala vedla mna,uz nevladzem existovat bez slz a uzkosti,bude to niekedy aspon trosku lahsie,preco sa to neda zmenit ked tak velmi chcem a urobila by som preto vsetko tak preco sa to neda :frowning2: ,ja tak velmi nechcem byt bez Sofinky,tak velmi po nej tuzim ze uz nevladzem si to stale len opakovat a len chciet ja chcem ju mat........
3. srp 2011 v 07:06  • Odpověz  • To se mi líbí
@katuscakzms tvoje slova mi vhanaju slzy do oci...je mi to tak luto a to Ta ani nepoznam. Neviem, mozno Ti to tu aj radili, ale nechces poziadat o pomoc psychiatra? Ja by som to urcite urobila, lebo prezit smrt vlastneho dietatka je to najtazsie co moze byt. Mozno by Ti nejaka "tabletka" pomohla to najtazsie preklenut, aj ked preboliet to nepreboli nikdy. Verim, ze raz budes mat druhe dietatko, a aj ked nikdy nenahradi Sofinku, tak aspon budes mat niekoho komu svoju velku lasku mozes znova dat. Drzim Ti palce, aby si to zvladla.
3. srp 2011 ve 22:11  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
@kamilka22 dakujem ti za radu,uvazujem o tom aj ked lieky brat nebudem moct,totiz beriem lieky na srdce a k nim mozem len lexaurin taky slabsi upokojujuci liecik,ten som opet zacala brat lebo sa necitim dobre ale ci zabera ja ani sama neviem,potom co moja Sofinka odysla tak sa my zdalo ze zaberal asi ho musim brat pravidelne aby mal niejaky ucinok,len ja som si myslela ze to zvladnem bez liekov nechcela som brat dalsie ale budem musiet a k dr psychiatrovi by som asi tiez potrebovala ist,ale zatial len uvazujem,snad sa odhodlam
4. srp 2011 v 06:43  • Odpověz  • To se mi líbí
@zuzago dakujem.....,je my tiez luto ze prezivas taku stratu,je velmi smutne kolko uz je v nebi malych anjelikov,ale ako pises raz sa s nimi stretneme aj ja tomu verim a to bude pre nas najstastnejsi den,len dostat sa z toho,prekonat tu bolest a zit s tym je velmi tazke,preplakavam cele dni,ci som v praci alebo doma, viem ze niesom sama co taketo nieco preziva ale som v tomto taky sebec,aj manzel my vravi su aj horsie na tom ako my,ale ja citim iba tu svoju bolest to co je pre mna naj,sucitim aj z druhymi som empaticka ale nedokazem si povedat su na tom aj horsie tak neplac....placem tak ako ostatne ktore trapi velka bolest
4. srp 2011 v 06:52  • Odpověz  • To se mi líbí
@katuscakzms kazdy si nesie svoj smutok sam. je prirodzene, ze neodchadza len pre to, ze su i ludia s tazsimi osudmi ako je ten tvoj. ak sa ti to da, vyskusaj vyhladat odbornu pomoc - skutocne pomaha. co sa stalo sa uz neodstane. ale da sa zit dalej s krasnou i ked zaroven trpkou spomienkou.
u nas v rodine kazda matka za svojho zivota pochovala jedno dieta - vacsinou mladeho cloveka. je to extremne narocna a kruta situacia v ktorej clovek nedokaze vidiet dovod ist dalej..
velmi by som si priala aby rodicia neprezivali svoje deti.
4. srp 2011 v 09:12  • Odpověz  • To se mi líbí
@katuscakzms stale na teba myslim, ako som ti pisala...a modlim sa za teba
vidiet, ako velmi ta prenika bolest za Sofinkou, velmi, velmi ti prajem, aby toto smutne obdobie zacalo byt menej bolestne, aby si raz bola velmi stastna - ja verim, ze budes a so Sofi sa raz urcite, urcite stretnes...mozno cim vacsia bolest teraz, tym vacsia radost a odmena potom....
teraz by si naozaj potrebovala pomoct, nejake pohladenie pre dusu - ci uz psycholog (myslim ze psychiater ani nie), alebo nejaka duchovna osoba...kiezby sa nasli nablizku ludia, ktori ti teraz pomozu prekonat toto temne obdobie
4. srp 2011 v 11:00  • Odpověz  • To se mi líbí
@katuscakzms lexaurin poznam, ale aj pri liekoch na srdce sa mozu brat ucinnejsie lieky na depresie. Myslim, ze u Teba by to bolo "len" na prechodne obdobie, kym sa s tou velkou stratou aspon ako tak vysporiadas. Neodkladaj to, aby Ta to zufalstvo nedohnalo k niecomu, co by si pred tym nikdy neurobila. Drzim Ti palce, aby to bremeno co nesies, bolo po case aspon o cosi lahsie a dalo sa s nim zit.
4. srp 2011 ve 12:42  • Odpověz  • To se mi líbí
@zuzago Todle znám já rodila mrtvou holčičku letos v červenci by jí byly 4 roky , ale mám kliku že tchýně si prošla tím stejným a to 2x takže to nebyl problém ale ostatní to byl problém tak sem si našla přátele a kamarádky na jiné diskuzi a s těma sem to mohla probrat a pořešit a hodně to pomohlo. Chce to brečet a co nejvíc o tom mluvit hrany se zabrousí bolest sice zůstane ale bude to jen ajen lepší já za 5 měsíců znovu otěhotněla a malýmu budou letos 3 a na jaře se nám narodila holčička. Nikdy nenahradí naší první dcerku ale tu bolest to tupí . Mluv o tom co nejvíc opravdu to moc pomáhá a zapomenout se bohužel nedá
@simmi80 nechala bych jen tu hexu . My s manželem sme se dohodli že žádná přídavná očkování nenecháme je to zbytečná zátěž pro organizmus a myslím že pokud má malá tak dlouho reakci na TBC tak bych se poradila s jiným dětským ještě víc názorů lepší rozhodvání třeba ti pediatr nebo jiný odborník poradí zatím vůbec neočkovat ale fkat bych todle probrala s více odborníky bejt tebou . A ť je z toho malá brzy venku budu na Vás myslet.
8. srp 2011 ve 13:24  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@zuzago ahoj ja som tiez porodila mrtveho chlapceka a tiez ma hneva ked sa snazia ludia na neho zabudnut v praci sme boli tehotne dve a ked sa vratila po materskej kolegyna vsetci sa jej vypytovali aky bol porod vsetko o tehotenstve a pri mne nikto nic a ked som nieco spomenula tak hned vsetci ostali ticho a takisto v rodine o tom netreba hovorit len na to zabudnut ale ja na neho nechcem zabudnut preco by som mala? bol to zivy clovek predsa devat mesiacov v brusku ci nie? :frowning2:
8. srp 2011 v 18:52  • Odpověz  • To se mi líbí
@radusv ahoj vidim ze si tehotna hrozne moc gratulujem :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile:
8. srp 2011 v 18:53  • Odpověz  • To se mi líbí
@ivkamb děkuji :slight_smile: ale jak vidím, tak i na vás se usmálo štěstí, takže i já moc gratuluji a přeji ať je vše v pořádku :slight_smile:
je to hezký, že vám to vyšlo poměrně brzy :wink:
8. srp 2011 ve 20:21  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj mili ja sem prisla o syna tez takze vim jaka to je neunosna bolest trvalo my to hodne dlouho nez sem zacla zit ale zacla zkusila jsi nejakeho psychologa ,treba by pomohl me konkretne pomohlo druhe tehotenstvi a strasne muj muz .Co dodat je my to strasne lito u tak velkeho decka to je neskutecna bolest .Drzte se myslim na Vas
9. srp 2011 v 10:46  • Odpověz  • To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek