• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zemřelo mi dítě

10. listopadu 2016 
@ivkamb já si nemyslím, že na něj chtějí zapomenout...třeba jen neví, jak o tom mluvit, bojí se, že tě něčím zraní...neřekla bych, že je to snaha zapomenout, spíš jen taktní mlčení, co se týče práce...
10. srp 2011 v 06:25  • Odpověz  • To se mi líbí
ach neviem ani co uz mam pisat,je my velmi tazko,z prace som musela odist pretoze som to psychycky nezvladala a zrutila som sa,zhorsil sa aj moj zdravotny stav co sa tyka srdca a na odporucanie kardiologa nemam chodit teraz do prace vraj je to pre mna velka zataz po tom vsetokm co som prezila,niekomu pomoze niekomu nie,mam stavy uzkosti a musim ist k psychyatrovi a opet lieky aj z kardia aj upokojujuce, ako to zvladnut to vsetko ako sa zaradit do zivota,chodit do prace a ako tak zit,vsetci my vraveli ze praca my pomoze ze to bude pre mna lepsie ale akosi to nezabralo a som na tom este horsie ako som bola,tak co mam robyt ako sa cez tu bolest predrat ako sa mam s tym naucit zit,ja neviem co robyt :frowning2: uz nevladzem robyt ani domace prace uz sa my nic nechce...
10. srp 2011 v 10:57  • Odpověz  • To se mi líbí
@katuscakzms zuzka skus mozno pozriet na zdruzenie plamienok, najdes ic na nete www.plamienok.sk. Robia nezaplatitelnu cinnost, pomahaju rodinam ktorym deticky trpia na nevyliecitelne ochorenie a su v terminalnom stadiu, aby mohli tieto byt posledne chvile v domacom prostredi - mozno ich poznas, aspon z medialnych kampani.
Jednou z ich foriem pomoci je aj pomoc rodinam po strate dietata - sprevadzanie tychto osob, psychologicka pomoc, sprostredkovanie duchovnej pomoci v pripade zaujmu....
Sidlia sice v BA, myslim ze maju aspon zcasti zastresene aj ine lokality...organizuju napr.stretnutia rodin po strate dietata...su to profesionali so srdcom na spravnom mieste ...pozri ich webovu stranku, mozno toto moze byt aspon malinka pomoc pre teba v tomto nesmierne tazkom case
10. srp 2011 v 11:30  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
@katuscakzms Zuzanka, napísala som ti do IP
10. srp 2011 v 11:58  • Odpověz  • To se mi líbí
@katuscakzms zuzanka, myslim ze viem ako sa citis. je to hrozny, ubijajuci pocit. ja som po tamarkinej smrti cumela do blba, po nociach som nespala, a na cintorine som bola castejsie ako doma. mne pomohla psychiatricka. viac ako pol roka som brala lieky cez den a aj na spanie. nehovorim ze teraz som v poriadku, myslim ze to uz ani jedna z nas nebude :frowning2: , ale aspon mozem momentalne fungovat dalej. a ked na mna pride depresia co sa stava dost casto, tak idem k lekarke a aspon sa vyrozpravam . ponadavam na nespravodlivy zivot, a stale sa pytam ze preco ja, preco moja tamarka.
fakt skus psychiatricku, neboj sa toho, nechodia tam iba blazni.
11. srp 2011 v 08:17  •  3 děti  • Odpověz  • To se mi líbí
@tamulik ano uz som sa objednala,v podstate by som si to asi ani nebola uvedomila ze potrebujem taku pomoc nebyt toho ze som nastupila do prace-zrutila som sa a shorsil sa my zdrav.stav,inac by som si myslela ze to vsetko zvladnem a bez liekov ale padlo to na mna vsetko ako velky kamen a zavalilo ma to aj kardiolog my odporuca nepracovat nateraz kym sa to so mnou nezlepsi,ale je my na nic z toho ze uz nikdy to nebude lepsie,chcem to zmenit a velmi viem ze niesom jedina a mnohe tak rozmyslaju ale mam tak velku silu nieco urobyt aby to tak nebolo a nemozem pritom spravyt nic len sa s tym vyrovnat ale to ja nechcem a nemozem,nemozem sa s takym niecim zmierit,ja uz nevladzem som strasne unavena z toho vsetkeho z celeho zivota ako bezi dalej a popritom ja musim nieco v tomto zzivote robyt ale neviem co a ako,viem ze sa vela krat opakujem v mojich prispevkoch ale nemam co ine napisat.....
11. srp 2011 v 09:22  • Odpověz  • To se mi líbí
maminky andílků, chtěla jsem se zeptat,nejste některá členkou sdružení dlouhá cesta?
11. srp 2011 v 10:27  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
@miky Ano já jsem členkou i laickou poradkyní.
11. srp 2011 v 11:11  • Odpověz  • To se mi líbí
@miliharmi zeptám se asi špatně, ale opravdu členství mezi stejně "nešťastnými" lidmi dokáže pomoct? Myslím jestli např. povídání s někým kdo prožil to co já......
11. srp 2011 v 11:38  • Odpověz  • To se mi líbí
@miky prepáč, že reagujem na Tvoju správu, ktorá mi nebola adresovaná.. ale byť na Tvojom mieste, určite to vyskúšam.. ja som si prežila niečo podobné ako ty a mne viac pomáhalo, keď som sa porozprávala s maminkou, ktorá také niečo už prežila... tie maminky, ktoré to prežili sa správajú úplne normálne, keď o tom hovoríš a vedia Ťa pochopiť.. ale tie maminky, ktoré to neprežili to pochopiť (to ako sa cítiš) nevedia a väčšinou ma len ľutovali a správali sa neprirodzene....a to veľmi vadilo, lebo mi to robilo ešte horšie.. prajem Ti veľa síl a do budúcna zdravé bábätko :wink:
11. srp 2011 v 11:44  • Odpověz  • To se mi líbí
@maria30 já si právě nedovedu moc představit jak takové sdružení funguje....jestli je to formou nějakých setkání jednou za čas, nebo se zeptám jestli tam není nějaká maminka, která přišla o přibližně staré děťátko jako já a povídám si s ní formou chatu? Na jednu stranu mě to zajímá a na druhou stranu se i bojím, aby na mě někdo nekoukal nějak divně - teď to nemyslím až tak doslova "divně", ale přijdu si občas jak méněcená - hele to je ta co jí umřelo dítě
11. srp 2011 v 11:55  • Odpověz  • To se mi líbí
@miky ja som v takom združení nikdy nebola.. takže Ti nepoviem... ale písala som Ti to z vlastnej skúsenosti, čo sa týka ľudí a známich z ulice... ja byť na Tvojom mieste a mať možnosť ísť pozrieť do takého centra alebo na také sedenie, tak idem.. veď keď sa tam nebudeš cítiť dobre, tak sa zdvyhneš a odídeš preč.. :wink:
11. srp 2011 v 11:59  • Odpověz  • To se mi líbí
@maria30 já právě z jejich stránek moc nepochopila jak to tam funguje, tak proto se zkouším ptát maminek tady.
11. srp 2011 ve 12:00  • Odpověz  • To se mi líbí
@miky určite nie si menej cenná ani divná,.... musíš hlavne nabrať silu a vyskúšať to.. ak sa budeš cítiť zle, tak odídeš... kašli na iných.. ale verím, že také ako píšeš, v takom centre nezažiješ.. lebo v takých centrách sú ľudia, ktorý niečo prežili a potrebuju sa porozprávať a povzbudiť či už s takými alebo onakými skúsenosťami... držím palce :slight_smile:
11. srp 2011 ve 12:03  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
@miky Je to individuální, ale většině si myslím právě tohle pomáhá nejvíce. Přesně jak psala @maria30, kdo prožil, nejlépe porozumí. K tomu je třeba si uvědomit, že ty maminky většinou nejsou čerstvě po smrti dítěte, ale už prošly cestu s vyrovnáváním se s daným stavem věcí. Laické poradkyně jsou k tomu vyškolené odbornými poradci a hlavně už mají za sebou ta nejhorší období, už se do jejich života vrátila radost a síla jít dál, zaroveň ale žádná z nich nezapomněla, jaké to bylo a všechny víme, že ta bolest někde v koutku srdce zůstává, takže jsou schopny se vcítit. Osobně si myslím, že běžný psycholog, který se nespecializuje na pomoc pozůstalým rodičům a sám nic podobného nezažil, je celkem k ničemu, mě osobně takové psycholožky radily přesně ty věci, o kterých jako matka, která prožila a mluvila s mnoha, které taky prožily, vím, že vůbec nepomáhají, přímo škodí a zraňují. Něco jiného ovšem jsou odborníci psychologové, kteří mají sami zkušenost a nebo se dlouhodobě věnují péči o pozůstalé, takové mohu jen doporučit.
11. srp 2011 ve 12:08  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@miliharmi a jak bych měla tedy postupovat dál, když bych o takovou pomoc měla třeba zájem? Napsat jim na email?
11. srp 2011 ve 12:09  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
@miky Přímo na stránkách je uveden e-amil i tel. číslo na Martinu http://www.dlouhacesta.cz/cz/leve-menu/prvni-pomoc/seznam-laickych-poradcu/c443 , která koordinuje pomoc, lze jí napsat (klidně se odvolej i na mě), ona ti vyhledá poradkyni nejbližší tvému bydlišti , nabídne ti i další formy pomoci, ve větších městech (Praha, Brno, Ostrava se konají i setkání rodičů, termíny jsou také zveřejňovány na stránkách.)
Projdi si tady tu první pomoc, je tam uvedené, co ti může sdružení nabídnout.
http://www.dlouhacesta.cz/cz/leve-menu/prvni-pomoc/c157

11. srp 2011 ve 12:21  • Odpověz  • To se mi líbí
ahojte aj ja som prišla o naše krásne dievčatko, myslela som, že čas to zlepší no podľa mna je to stále rovnaké, spolu s ňou mi vytrhli kus môjho srdca. Tak veľmi to bolí, ale vždy si vravím, že máme aspon Natálku a keby nie jej neviem neviem. Naozaj si nedokážem predstaviť maminky, ktorým zomrie jediné dieťatko. Musia byť omnoho silnejšie ako ja lebo ja by som to neuniesla, tak či tak vždy ked vidím moju lásku viem ako by vyzerala jej sestrička a mnohokrát musím zahnať slzy ked na nu pozerám a ona sa na mna díva akoby tomu rozumela zlatíčko moje. Držte sa maminky nech je našim anjeličkom v nebíčku dobre.
11. srp 2011 ve 12:41  • Odpověz  • To se mi líbí
@katuscakzms neviem ale myslim si , s tym sa zmierit neda iba sa naucit zit s tou bolestou v srdci. moja tamarka zomrela pred 4 a pol roka a stale ma to boli, a neraz placem po nociach. ae uz s tym viem zit. a to iste sa musis naucit aj ty. mas pravo na smutok, na bolest ktoru prezivas, na plac a vobec sa za to nemusis hanbit. ale rozpravaj sa vela, velmi vela s niekym kto je ochotny ta pocuvat. porozpravaj im o dcerke, o tom ako ste sa spolu tesili ale aj o tom ako ti bolo ked bola chora, ked ju nieco bolelo.
a manzel to ako zobral? moj musel odist z domu, prec od nas vsetkych, a az sa s tym vnutorne ako tak dal dokopy prisiel domov a pomahal mne .
11. srp 2011 ve 12:50  •  3 děti  • Odpověz  • To se mi líbí
@tamulik moj manzel to nesie statosne viem ze ho to boli a ma tiez obdobia kedy je horsie ale neda to na sebe vidiet,ked ho pozorujem mam pocit akoby sa v jeho zivote nic neudialo ide dalej a zije,ja to zase nechapem hoc my vzdy tvrdi ze co mu ine ostava,ved ma ju v srdci,mysli na nu ale potrebuje zit dalej a ja tiez ale akosi sa neviem tak nadniest nad to vsetko,nema problem ma vypocut a objat ale neda my taku odozvu ako by som ja chcela mozno ze ocakavam ze by sa mal spravat rovnako ako ja,a ked to neroby ze asi netrpi,ale viem ze si to len namyslam ved kazdy sa z bolestou vysporiaduvava inac ale mam az niekedy strach mu povedat o tom co citim ako sa citim a hlavne ze chcem niejake stretnutie z rodinami ktore si toto prezili,bola som na stranke ,,plamienok,, a ,,dlouha cesta,, studujem to uz asi 2 den a myslim si ze by my velmi pomohlo take neviazane stretnutie a porozpravanie sa,ano isiel by tam so mnou ale mam strach sa ho vobec na to opitat kedze je iny v tomto a nepotrebuje to.....je to mozno fakt len vo mne,je to dobry manzel a urobil by koli mne cokolvek,len ja som taka slaba v tychto veciach,o Sofinke sa rozpravam len tu na mk nikde inde-aj by som mala s kym ale nedokazem to az tak rozoberat dopodrobna a plakat pred tym druhym,nehanbim sa za slzy ale nedokazem to......ked sa tu vypisem z toho co ma trapi aj si poplacem ale keby mam o tom hovorit priamo niekomu tak dostanem tachykardiu a potom sa citim zle a ten plac ......
11. srp 2011 ve 14:28  • Odpověz  • To se mi líbí
@katuscakzms přiznávám se, že vůbec nevím co ti poradit....přišli jsme o holčičky zhruba ve stejný čas, takže je to u nás obou pořád stejně živé. Na jednu stranu člověk chápe, že teď je Barušce dobře, že už jí nic nebolí, protože ke konci měla už veliké bolesti, ale na tu druhou mi tak strašn schází :cry: . Dneska jsem se tu holek akorát také ptala na Dlouou cestu. Jestli se na to cítíš a máš nějakou podobnou skupinu ve svém okolí, tak bych neváhala. Podle mě tam můžeš přijít sama, pokud se manželovi nebude chtít.
11. srp 2011 v 15:04  • Odpověz  • To se mi líbí
nejhorší z toho všeho je, že si říkám jestli se na mě Baruška nezlobí, protože jsem jí neochránila. Dyť jsem byla její maminka a nechala jsem, aby jí v nemocnici dělali takové hrůzy. Zvládla 5 bloků chemoterapie, náročnou 8 hodinovou operaci mozku, té bolesti co vytrpěla, že jí ani léky nezabíraly a k čemu.....dyť máma je od toho, aby svoje dítě chránila a já to nedokázala, nechala jsem je, aby jí to všechno dělali a k ničemu to nebylo. Ale já byla přesvědčená, že to je pro její dobro, že bez toho nemáme šanči......a neměla. Nikdy jsem z jejích úst neslyšela to nejkrásnější slovo na světě "máma". Jsem šťastná a vděčná za každý den navíc co jsem s ní mohla být. Já se na ní nezlobím, že od nás odešla, ale tak moc mi chybí :cry: :cry:
11. srp 2011 v 15:28  • Odpověz  • To se mi líbí
@katuscakzms tak sa aspon tu vyrozpravaj. my ta vsetke popocuvame a poplaceme si s tebou. na stranke plamienka mame aj my svoj pribeh, a tiez tam stale chodim a rozmyslam ci by som nemala ist na stretnutie rodin po smrti dietata. myslim ze by to pomohlo vsetkym v mojej rodine.
pis co mas na srdci , viem ako sa citis.
11. srp 2011 v 18:05  •  3 děti  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@miky mas pravdu,chybaju nam nase dievcatka a musime mysliet na to ze uz im nikto neublizi co sa tyka lekarov a nebude ich uz nic boliet ano velmi lahko s to pise ale tazsie preziva,ja mam dni kedy uz som na uplnom dne a neda si so mnou rady ani manzel,musim chodit k roznym lekarom lebo som to prestala zvladat,tak ako my tu pisala jedna mamka ze po strate sa ti bude zdat ze je to lahsie ale potom pride faza-obdobie ktore bude vlemi kriticke a bolestive ja viem ze si tym musime prejst ale ten pocit prrazdnoty je strasny,stale si vravim ze som velmi sebecka ked myslim na seba ako my chyba a nie predovsetkym na to ze jej je uz dobre,ze si uziva ten krasny detsky nebesky zivot a hlavne roby vsetko to co tu robyt nemohla,ale sme matky a tak aj zmyslame-mali sme a teraz nemame a pre matku je to to najhorsie.....vzdy budem mysliet na jej ruciciky ktore ma stiskali,na jej modre ocka ktore ma sledovali,jej vlasky atd.tiez som nikdy nepocula slovo ,,mama,,ale davala my ten najkrajsi usmev v jej ockach a spokojnosti ktoru som citila ked som ju mala v naruci a na to nikdy nezabudnem to my staci na moje spomienky,ale som jej vdacna za vela,lebo mnohemu ma naucila a zmenila moj zivot, co je dolezite a to co si ma clovek najviac cenit....ja som si pozerala obe stranky aj dlouhu cestu ale aj plamienok-tato organizacia mava tiez stretnutia rodin a je to pre mna prijatelnejsie lebo je to na sk,budu teraz 7.-9.10. v Podkylovej tak by som chcela ist,aj ked mam z toho velky strach,manzel by siel so mnou takze dufam ze ta nervozita zo mna opadne,drz sa miky,myslim vzdy na vsetky mamky a ich anjelikov ktore som tu stretla.....
12. srp 2011 v 09:33  • Odpověz  • To se mi líbí
@tamulik dakujem,som ozaj rada ze tu sa mozme vsetky vypisat az do slz a podelit sa o svoju bolest ktoru chapeme a prezsivame vsetky,chcela by som aj ja ist na stretnutie z plamienka maju byt v Podkylovej od 7-9.10 aspon tak som to tam vycitala na tento rok,snad my do toho nic nepride a pojdem,viem ze my to len prospeje ale mam velky strach...je to asi normalne,posielala som tam aj ja nas pribeh napisany v skratke lebo viac rozpisat by som to nezvladla ale este nieje uverejneny....citala som pribeh o Tamarke,citala som vsetky a plakala som,bolo to velmi tazke co ste museli vsetci prezivat,ale mnohe my pripomenulo nas aj ked sme mali nieco ine ale boli tam podobne veci ktore jej tiez robyli a ktore si prezila :frowning2: je my tak smutno ze taketo nieco si nase a mnohe ine deticky musia prezit ze musia takto trpiet,preco? ako je to mozne ze sa take nieco deje,nikdy som si nemyslela ze je az tolko trpiacich deti az kym som nemala Sofinku a neokusili sme prichut nemocnic,vtedy som spoznala mnohe mamky a deti a pochopila ze je to akosi vsetko obratene naruby
12. srp 2011 v 09:46  • Odpověz  • To se mi líbí
@katuscakzms na to stretnutie z plamienka by som chcela ist, uvidim ako nam to vyjde casovo.
ja sa nad svojimy detmi trasiem, a nielen teraz ked Tamarka zomrela ale aj pred tym som sa bala o nu. davala som pozor pocas celeho tehotenstva, dlho kojila, do troch rokov davala nutrilon a bola chora. u nas v bloku byva jedna pani ktora cele tehotenstva (3) prefajcila, prepila a neraz sa vracala domov opita aj ona aj jej muz, a deti ma zdrave. no povedz` kde je ta spravodlivost? to nie ze by som priala jej detom nieco zle, su zlate , ale cim si ona zasluzila mat zdrave deti a my nie?
13. srp 2011 v 19:30  •  3 děti  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@tamulik bohužel, to tak v životě bývá, říká se, že potvory mají štěstí a asi na tom něco bude.
U nás v domě bydlela rodina se 4 dětmi, oba rodiče věčně na pracáku, žili jen z dávek, děti lítaly od rána do večera venku, přes cestu, kde nám jezdí náklaďáky, co chvilku nějaké hvízdalo, jak brzdilo, všichni v oknech, půl dědiny na nohou, jen matka si spala.
Jednou dokonce nejmladší dítko, kdy starší byly ve škole (a to nejstarší dceru často do školy neposílali, aby hlídala to malé), vyšplhalo samo do okna ve 2. patře a přelezlo parapet. Měl něco přes rok a visel chycený ručkama o parapet z okna ven, dole stálo 10 chlapů s nataženýma rukama, všichni hrůzou zkamenělí, my na ni zvonili, volala se sanitka, hasiči, každý už viděl, jak malý padá a on se normálně dokázal sám zpátky do okna vyškrábat, byl nahý jen v tričenku, tak se mu asi povedlo těma nožkama o stěnu zapřít.
Stáli nad ním všichni svatí, matka se vzbudila, až když hasiči vyrazili s doktory dveře, protože si původně mysleli, že se matce něco stalo.
Venku zima, sníh, mráz, děti naboso v plátěných keckách a v obyčejné teplákovce na holé tělo, bez čepic, rukavic, bundy, hrůza a zdravé. My oblečeni a nechápali.
Hladové tak, že když jedno našlo půl rohlíku na chodníku, druhý dokázal sourozence hlavou mlátit o zeď, jen aby to pustil a mohlo se najíst on. Vlastní příbuzní a všichni okolo to neustále hlásili na sociálku, oni přijeli, udělali bububu, že to budou hlídat, a zase nanovo. Pak jim je vzali do domova a děcka snad poprvé v životě zjistili, co to je najíst a chodit spát umytý, ven přiměřeně oblečený apod.

Takže bohužel i tak může vypadat péče o děti, takový rodič si ani nezaslouží být dítětem, jiní by za to nevímco dali, jen aby měli dítě, nebo aby jim žilo a takovým je to úplně jedno :angry: :unamused: :frowning2:
13. srp 2011 ve 20:25  •  3 děti  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
katuscakzms : mozno to co teraz napisem sa ti bude zdat tvrde,,ale mozno ak sa nad tym zamyslis tak ti to pomoze,,a nie len tebe,,,vsetkym mamickam ktore maju anielikov v nebicku,,,mne tak isto zomrela dcerka,,,tak isto zomrela dcerka,,tak viem aka to je bolest,,,no tym ze budes sediet a neustale na nu mysliet,,vraciat sa k tomu,,zbytocne si nicis zivot,,,nicis tym seba aj svoju rodinu,,aj sancu na dalsie dietatko,,,ak so svojim stavom nieco neurobis,,,neprides len o dcerku ale o vsetko,,o manzela,,o kamaratov.....viem ze to boli,,ale musis to vziat ako fakt,,stalo sa to a uz sa to neodstane aj keby si si oci vyplakala,,,boh dava a berie,,,je to tak a hotovo,,je to vola bozia,,nikto nevie preco ale tak to ma byt,,,deti su mostom do neba,,,,to ze budes sa skryvat,,to ti nepomoze,,vzchop sa,,,rob nieco hoci nasilu,,ale jednoducho nieco rob,,ludia ktory prezili to iste ti nepomozu,,aj tak ti malu nevratia,,,a ak sa stale budes motat v tom kruhu,,,a s podporov ludi ktory su v takom kruhu ako ty tak tym nic nevzriesis,,,dietatko ti zomrelo,,je prec,,je koniec,,,myslis ked je tvoje dietatko teraz anielikom a ma moznost ta vidiet tak co vidi? Myslis ze toto by chela vidiet? Bolest sa neymeni ani potom ani po rokoch,,jedine co sa moze zmenit si ty,,teraz mas pred sebou dve cesty alebo zacnes zit, a pokusis sa o dalsie babatko alebo ostanes v tom kruhu a cim dlhsie si v nom tym je tazsia cesta von...

....neber to v zlom,,viem co citim,,,ale tiez viem o com hovorim....
13. srp 2011 ve 20:26  •  5 dětí  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
Dievčata, prepačte ak vam sem lezem. ale začitala som sa do vašich pribehov a mam strašnu hrču v krku. Viem že Vam nijako nemožem ulahčiť vaše trapenie... Potrebovala som sem napisať len že ste mi rozlepili oči, aka som ja nehodna matka. zla zla... ako velakrat stracam nervy, kedy by som nemala, ako vela krat kričim kvôli hluposti a neuvedomujem si čo mam doma, ako sa musim zmeniť. Nikto nema istotu čo sa stane o niekolko dni či rokov, ťažko sa mi to piše. Vôbec si uvedomiť že ta samozrejmosť vôbec nieje samozrejmosťou.

Dievčata prepačte, dufam že som nikoho svojim prispevkom nezranila alebo nenahnevala, lebo pravdupovediac ťažko sa vcitiť do pocitov. LEn vam prajem vela sily, snad aj dalšich detičiek ktore zaplnia vaše zranene srdcia a daju zmysel vašmu životu. aj ked vam anjelikov už nič a nikto nenahradi. Ešte raz vela sily prajem
13. srp 2011 ve 22:36  • Odpověz  • To se mi líbí (6)
@hameeda ahoj,ano beriem tvoj prispevok mas pravdu to vsetko chapem ale jednoducho potrebujem cas- mat ten cas na seba a svoj smutok,pokusala som sa ist do prace na nove miesto medzi ludi ano bolo to v niecom fajn ale zrutila som sa,nevedomky som klesla na dno psychycky ale aj zdravotne ,nemozem to zobrat tak rychlo ako niekto iny ja potrebujem cas a prezit si aj tu bolest ,nevravim ze som zanevrela na vsetko,to nie chodim von k basim blizkym ktory my nedaju sancu mysliet na moju bolest ale ja to este potrebujem prezit a dostat sa z toho u niekoho to ide rychlo u mna to ide pomalsie,chapem ze som tu Sofinku mala a teraz nemam ale nekonci sa to tym ona tu jednoducho bude so mnou stale aj ked uz nezije ale pojde mojim zivotom spolu so mnou a ja sa to musim naucit ze to bude len takto duchovne,chcela by som mysliet aj na dalsie babo ale tak ako som sa hnala do toho teraz viem ze este niesom pripravena a po dalsie mame okolo toho dost vazne problemy takze to nieje take jednoduche mat dalsie babetko ktore by nam urobilo radost a zmiernilo bolest po strate Sofinky,ale viem o com my pises a viem ze mas pravdu ale ako pisem ja som v situacii ked to nieje mozne tak rychlo sa nadniest nad tym vsetkym a ist dalej,v nasich zivotoch je toho viac preco niekedy uz stracam silu a nadej,to ze pridem na toto forum my velmi pomaha porozpravat sa z mamkami ktore vedia o com pisem citim sa tu ako doma a nie ako cudzinec doma, ale dakujem sa odakaz ,cenim si to lebo mas pravdu
13. srp 2011 ve 22:49  • Odpověz  • To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek