• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zemřelo mi dítě

14. prosince 2016 
@luznicarka Já se s kamarádkou nevídala skoro půl roku, ale kluci na sebe pořád mysleli... tak teď se vídáme aspoň dvakrát týdně.. ale bolí to. Já taky Jakoubka neviděla, byla jsem v takovém šoku, že mě to vůbec v tu chvíli nenapadlo... já v tu chvíli ani nevěřila, že fakt rodím... bylo to strašně rychlé. Teď mi chybí připomínka, že to bylo skutečné. Mám pár fotek s bříškem a plnou hlavu vzpomínek :pensive:
14. bře 2012 ve 12:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veruska007 to ta chapem, ja by som sa o Emmuske stale bavila, minule som bola s detmi u kamosky a drobec papal a som mu davala polievu lyzickou a vravim "teraz otvor usta za Emmusku" a ta kamaratka mi potom dohovarala ze by som to nemala im o nej vobec vraviet ze az ked budu starti atd... tak som jej na rovinu povedala ze nevie o com ona rozprava ze to nezazila tak nech je ticho, mne hrooooozne pomaha ked ju spominam alebo o nej rozpravam....tak viem o com pises :zipper_mouth: pre mna to uz je 4,5 roka a stale to boli.... a hlavne ked vidim drobcov ako sa spolu bavia a spomeniem si ze keby tu bola Emmuska ze by im robila "veducu" asi...
17. bře 2012 v 07:29  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@bronia13 Díky... taky se bojím, že nikdy nezapomenu. A přitom se všichni tváří, že vzpomínat je jaksi nepatřičné :frowning2:
17. bře 2012 ve 13:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veruska007 ja som sa s vlastnymi rodičmi o tom
nebavila odvtedy
ako sa všetko stalo... keby nemam znamych tak ani to malo čo som dokazala povedat by som nemala komu.. a potom az tu pisanie je jednoduchšie pre mna :frowning2:
@bronia13
17. bře 2012 ve 22:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ursul ani moja rodina to nechape, ony ju ani nerataju do poctu co je dost smutne nie? ale som sa s tym uz vyrovnala, co narobim, aspon ze ma manzel chape.... :pensive:
18. bře 2012 v 15:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veruska007 aj mne minule jedna kamoska vravela ze detom nemam o nej vraviet az ked budu starsie, smutne nie,potom som jej to vysvetlila a pochopila to... dufam aspon, kdo to nezazil tak nepochopi no nie???
18. bře 2012 v 15:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bronia13 u nas podobne,len mam skor pocit,že mi mama pomaly povie že ju to tak zasiahlo že ona nemože o tom hovorit...na to mam nervy ako keby ja žijem uvolneny život bez trapenia...vtedy by som ju vedela zatriast a povedat jej že nech sa preberie,že to bolo moje dieta...
18. bře 2012 ve 22:48  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@ursul Ja som sa o Filipkovi ešte poriadne nerozprávala s manželom. On to niesol a nesie veľmi ťažko, bol na neho veľmi naviazaní, a osobne mám pocit, že ho to trochu zlomilo. Ak sme o ňom začali hovoriť, vždy sa rozplakal.
Moja rodina je mi veľkou oporou, ale rozprávať sa s nimi je veľmi ťažké. Je to pre nás všetkých veľmi bolestivé. Často Filipka spomíname, ale neviem ako to dobre vysvetliť, len tak pomimo, v porovnaní s našimi deťmi, spomienkami na zážitky, čo hovorieval, mal rád. Nedokážeme sa baviť o tej bolesti a trápení. I keď by som sa často potrebovala vyrozprávať, ale je to príliš bolestivé.
Hlavne moja sestra ho mala ako vlastné dieťa a veľmi nám i pri chorobe pomáhala, myslím, že ona je na tom rovnako ako ja. Chodíme spolu na cintorín, spomeniemeho, ale tak inak.
Dcéry pozerajú fotky a vedia o bračekovi, obe o ňom vedia od malinkata a som rada, že staršia ho ako brata i berie, teda nikde nezamlčuje.
18. bře 2012 ve 22:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ursul vies ony to nechapu a to je dost smutne, mi na stedry vecer vzdi zobereme Emmuskinu urnicku a dam ju na stol vedla seba a mama a sestri to absolutne nechapu, ked sa modlime tak sa doplacem a ani nic nepovedia o nej... skratka ako keby nikdy neexistovala.... smutne nie???
19. bře 2012 ve 03:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@abbey1 ja Emmuske zapalujem sviecocky skoro kazdy den a ma tam urnicku, macka a jej fotku, tak ked sa spytam Sasenky kde je Emmuska tak ukaze na fotku a potom ju pobozka :grinning: ja chcem ze by moje deti vedeli ze mali sestricku aj ked ju nepoznali...ved je to ich krv no nie? ja mam smolu ze moja rodina to nechape, ale ako som pisala nezazili to tak nevedia.... moja mladsia sestra bola jej krstna a ked som raz prisla k nej do spalne tak mala tam fotku jej kamosky syna a Emmuska nikde, tak som sa nahnevala a som jej to povedala ze toho chlapca si tam dla a svoje krsna nie... potom si dala aj Emmusku ale pozde...
19. bře 2012 ve 03:41  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@bronia13 to je teda smutne, ale keby toto urobim ja tak moja mama by si myslela že mi vyšiva,lebo jej pripada nenormalne všetko už len ked jej poviem že našla som si stranku kde možem napisat pocity ktore neviem povedat tak pozera na mna ako na debila ale naštastie vsetci ostatni sa ,,tešia,, že mam kde ist a že mi to pomaha...
19. bře 2012 v 08:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@abbey1 je to určite tažke rozpravat sa a ked maš normalneho muža tak to musi byt :cry: ja som mala muža ktory pil netvrdim že malinkeho nelubil ale pil, a potom akoby mal novy dovod pit takže v nom opora a ani nič nebolo,potom sme sa rozviedli ale samozrejme sme sa dali dokopy lebo ja som si nevedela predstavit mat dieta s niekym inym,mala som pocit že tam potom nebude nič vobec nič s malinkeho... ale kym sa maly Adamko narodil tak sme už spolu neboli a on chodil za nim len dovtedy dokedy si myslel že ma šancu u mna :confounded: ..potom sa vyparil ani neplatil a zjavil sa ked mal maly tušim 9? a nič nevažil si že ma šancu byt ešte otcom pil a pil až umrel.... a kamaratke povedal ona mi to povedala len predčasom, že on mal jedineho syna a to malinkeho lebo Adamko je už velky a nepozna ho skoro som sa dovracala ako koho to bola chyba? jeho ,ale naštastie ho maly nepoznal ked mal takto dopadnut aspon sa až tak netrapil...
19. bře 2012 v 08:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte baby ja sem mozno ani tak nepatrim,ale ukazovala som tuto skupinu mojej maminke,pretoze i ona si presla takym peklom,mam este dvoch surodencov,no ked ma niekto spyta z kolkych deti som,vzdy poviem styroch,lebo moj milovany bracek zil,csto si predstavujem aky by bol,akoby vyzeral teraz,tento rok by uz oslavil svoje 30.te narodeniny,Janik zomrel par hodin po porode,zrejme vinou zanedbanej starostlivosti porodnika pri porode:(maminka sa s tym doteraz nevyrovnala,a ja by som jej tak strasne chcela pomoct,ano ma nas,ale predsa len ta rana tam je a obrovska,paradoxom bolo a myslim ze to ju tak trosku zcelilo,ked sa jej narodila najmladsia moja sestra,pretoze sa narodila v presne ten isty den ako Janik,ja jej vzdy hovorievam ze Janik jej poslal anjelika,aby vedela ze je stale s nami,musela som sa asopn takto vyrozpravat ja dufam,ze sa na mna nenahnevate,vsetkym Vam prajem vela sily:slight_smile:
19. bře 2012 v 08:52  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Dnes je to 11 dní, čo som porodila svojich chlapčekov. Neviem sa s tým nijako zmieriť, stále len plačem a rozmýšľam, kde som urobila chybu. V 22. týždni im zrazu prestali biť srdiečka a ja netuším prečo.
19. bře 2012 ve 13:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@giovannajana je mi velmi luto co sa ti prihodilo :frowning2: mne zomrel syncek pri porode tiez mu prestalo bit srdiecko, mal omotanu pupocnu snuru okolo hlavicky a uz sa narodil mrtvy, viem cim prechadzas, drz sa ako sa len da
19. bře 2012 ve 13:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ursul ja ani uz nespominam MK lebo si myslia ze mi sibe ked to spominam, dobre nie??? chodim sem kazdy den ale im to radsej nevravim....
19. bře 2012 v 17:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@giovannajana ahoj,je mi to velmi luto...aj ja som mala dvojičky,parik a tiež viem čo preživaš,vyplač sa...plač kolko vladzeš,trochu sa ti ulavi,mne to aspon pomaha...ja mam prispevok na strane 210...aj u mna je to čerstve a strašne to boli...kludne mi možeš napisat aj IP ked sa budeš na to citit :pensive:
19. bře 2012 v 17:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@giovannajana ešte to som chcela,že sa neobvinuj,nie je to tvoja vina a nie je to nikoho vina,bohužial sa take veci stavaju a my nezmožeme nič :frowning2:
19. bře 2012 v 17:47  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@giovannajana Ahoj, je mi strasne luto co sa ti stalo, mne sa stalo podobne v 31.tt pred necelym polrokom, mala sa zaskrtila pupocnou snurou....na tuto stranku chodim denne len tak nakuknut, prave pred chvilkou mi telefonovala nejaka pani z poistovne a pytala sa ma ci mam babatko, tak ma to opat rozplakalo.....teraz prezivas najtazsie obdobie, lebo je to velmi cerstve, snaz sa postupne ist dalej, poriadne sa vyplac, ano, je to nefer, ale musime ist dalej....pockaj kolko budes musiet kym budes moct opat otehotniet, a uvidis, casom bude vsetko lepsie, len si to treba odtrpiet, velmi drzim palce nech je coskoro lepsie :( Uz je to nejaky cas co neplacem kazdy den, ale na nasu malu myslim vkuse, uz sa teraz dokonca prvy mesiac snazime o dalsie babatko, po ktorom tuzime, ale mam pocit, ze sa budem viac bat ako tesit ked sa dozviem ze som tehotna...ale clovek nikdy nevie....posielam ti vela sil, lebo ich teraz potrebujes :frowning2:
19. bře 2012 v 17:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kati777 Presne toto si aj ja hovorim, ze to nie je nasa vina, je to proste medzi nebom a zemou a nevieme to ovplynit....prave to ma ale velmi desi, ze sa to neda mat pod kontrolou....drzim palce nech sa skoro podari zdrave dietatko
19. bře 2012 v 17:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kkatka113 dakujem...veru sa budeme bat ...ten strach ostane v nas už po cely naš život,ale nenarobime s tym nič...tak ako pišeš,musime ist dalej...aj ja vam prajem aby sa ti podarilo čo najskor otehotniet a porodit zdrave dietatko :slight_smile:
19. bře 2012 v 18:06  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ďakujem vám všetkým za podporu. Veľmi ťažko sa o tom rozpráva s niekým, kto to nezažil. Dokonca môj manžel mi po 2 dňoch povedal, že už hádam toho plaču bolo dosť... a taktiež, že už žiadne ďalšie bábätko nebude... To ma robí ešte zúfalejšou a nedáva mi to ani to svetielko nádeje. Mne sa chce kričať. Stále nemám výsledky autopsie, takže neviem, čo sa vlastne stalo.
19. bře 2012 v 18:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
@giovannajana Je to pravda, clovek ma pocit ze ho nikto nevie pochopit a ze to vsetci nejak zlahcuju....preto sa tu mozes vyrozpravat lebo bohuzial vieme o com hovoris....ja som manzela ani nevidela plakat, ale to asi preto ze sa drzal predo mnou a snazil sa byt hrdina, lebo viem ze tuzi po babatku...a neber vazne tieto jeho reci ze uz ziadne dalsie deticky nebudete mat....aj on je v stresovej situacii, len to dava tak inak najavo, ked sa to casom trochu utrasie, tak bude hovorit nieco ine uvidis :slight_smile: Na tejto stranke mi niekto napisal ze ked sa mi chce plakat nech placem, ked kricat nech kricim....proste treba robit co clovek citi a dostat nejak zo seba to nestastie a zlost....viem ze je to tazke, ale zamestnavaj sa roznymi cinnostami, vrat sa skoro do prace, ja som sla po 3 tyzdnoch a to som rodila cisarskym, nelutujem to ze som nabehla tak skoro na normalne fungovanie, prave naopak.....musi to proste preboliet a bude lepsie uvidis, drz sa!!!
19. bře 2012 ve 21:58  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@giovannajana Veľmi ma zarmúti vždy, keď tu uvidím novú maminku. Tvoja strata je obrovská, a naozja ťa teraz nič neuteší.
Tu si môžeš zanadávať, polakať, ľutovať sa. Tu sa chápeme.
Z vlastnej skúsenosti vie, že mne osobne trvalo mnoho rokov, pokým som sa odhodlala na ďalšie dieťa. a manžela som musela doslova donútiť. Strach bol a je obrovský. Ako sa tu už mnohokrát písalo: Už nikdy to nebude ako predtým.
19. bře 2012 ve 23:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@giovannajana Velmi s Tebou soucítím. Jakoubek zemřel z neznámé příčiny v 19.tt. Právo plakat jsem měla tak týden... pak už pro to nikdo neměl pochopení. Už je to o moc lepší, ale někdy pláču ještě teď. Ale tak, aby nikdo nevěděl. Navštěvuju tyhle diskuse, které mi umožňují o miminku povídat. A před pár dny jsem nemocnici požádala o kopii posledního snímku z utz, abych měla vzpomínku.

Další miminko se nám narodilo přesně za rok. Já váhala a bála se, ale manžel se chtěl začít snažit hned. Povedlo se po 3 měsících. Těhotenství bylo dost stresující, ale pomohlo mi, dalo mi naději.
20. bře 2012 v 10:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte ako vas tu tak citam tak som strasne smutna z toho co prezivate a prezivam to s vami...pred takmer siedmimi rokmi som prisla o dcerku ktora s anarodila s chorobou nezlucitelnou zo zivotom a odvtedy moj zivot nabral uuplne iny smer...bezzenne noci vyplakane oci a otrasne chovanie s aokolia...bohuzial kazdy sme iny a kazdy sa vyrovnavame s niektorymi vecami inak a "smrt" je asi to najtazsie a hlavne ak ide o smrt tak malickeho dietatka :frowning2: najsmutnejsie je na tom to ze ludia nevedia reagovat nie preto ze by ich nase pocity nezaujimali...prave naopak maju stach z tych svojich :frowning2: maju problem spracovat stratu ktoru si oni nevedia ani vo sne predstavit a maju z toho strach...a ked tento strach pominie nastupy nepochopenie ako mozeme tak dlho smutit... :frowning2: aky ohraniceny cas je "dost" ci "malo" ????ako mam prestat smutit za svojim dietatom? :frowning2: cely zivot ju budem nosit vo svojom srdci napriek tomu ze vbrusku bola "iba" 9 mesiacov...ze som mala sancu vidiet jej ocka a tvaricku kratkych 53 dni :frowning2: no nikdy nezabudnem na to ze ju "mam" nase deti ju poznaju...vidia ju na fotkach a davaju jej dobru noc...hladkaju fotky a vedia kto je Lia!su este malicke ale nedovolim aby ju niekto len preto ze nevie celit vlastnym pocitom,nedovolim aby ju niekto taky vymazal z nasich ust ,nasich myslienok ...aby som ja mala pocit viny a musela sa skryvat ked ju chcem drzat "nazive" aspon spomienkami..?boli casy ked som tak robila,no povedala som si ze takto to nechem a tak som mozno "protivna" ale som aspon uprimna a nie len sama k sebe...

@giovannajana je mi velmi luto tvojej straty...slova su velmi slabe v tuto chvilu a rada by som ta apson objala a povedala ti ze to bude "raz" lepsie...ze s anaucis zit s tou bolestou,a pride cas ked budes rada ze tu bolest mas :frowning2: :frowning2: :frowning2: pretoze je to jedine co ti naveky ostane "zive" a hmotne po tovjich detickach :frowning2: tazko ti povedat nieco ine ako skutocnost...ze pridu tazke chvile budes sa stale pytat preco a budes hladat odpovede,no nikdy s aich nedozvies :frowning2: pride mnoho chvil ked budes rozmyslat nad tym preco zit ,a ako...budes vinit seba svoje telo :frowning2: a nepomoze ti to bude to horsie...no pravda je ze nikto nemoze za to preco si prisla o svoje deticky :frowning2: a treba sa naucit s tym zit...je to vsak prilis cerstve na to aby som ti pisala take silne slova a sama viem ake tazke to budes mat :frowning2: chcela som ti len napisat ,ze prezijes to lebo musis...a potom uz budes chciet...budes chciet opet zazit ten nadherny pocit cakania na svoje stastie ktore pride a bude len a len tvoje...budes sa bat a cele tehu bude o strachu,ale to uz bude patrit k tebe ,no ver ze to vsetko zvladnes...vsetko bude casom naozaj lepsie...a vasi anjelikovia uz nikdy nedovolia aby si mala oci zmacane slzami...posielam pohladenie do nebicka vsetkym vasim/nasim anjelikom xxx

http://www.youtube.com/watch?v=Ug6Cr_4WVBE
LIA CHYBAS MI :(
20. bře 2012 ve 13:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@veruska007 , @kkatka113 tak to máte dobrého manžela. Ja cítim, že mne by pomohol od neho takýto prístup. Stačilo by mi, keby povedal "neboj sa, ešte budeme mať dieťatko".

Prečo je to tak ťažko pochopiteľné? Chlapčekov som mala pod svojim srdcom takmer pol roka. Cítila som ich. Dali sme im mená. Takmer celý január som so strachom preležala v nemocnici s krvácaním (vraj neohrozujúcim plody). Všetko to vydržali. Keď som sa konečne prestala báť a začala som sa tešiť a vyberať kočiarik, prišiel šok. Ja som pohyby cítila. Aspoň som si to myslela. Vraj to boli len ich nárazy do brušnej steny... 8. marca som 12 hodín strávila na pôrodnej sále. Kým ja som oplakávala svojich maličkých, narodili sa vo vedľajších miestnostiach minimálne 3 detičky. Ja som však mohla len predýchavať bolesti a z môjho vnútra sa dostali na svet len dve bezvládne telíčka. Chcela som ich vidieť. Lekárka mi to našťastie dovolila. Jednoducho som sa s nimi musela rozlúčiť. Boli takí krásni. Maličkí ale moji...
Neviem, ako sa cez toto dá vôbec dostať. Vraj mám myslieť na dcérku. Veď ja na ňu myslím. Snažím sa pred ňou neplakať a venujem sa jej ako sa len dá, ale moju bolesť to nijako nezmieruje. Prvé dni som sa na ňu nedokázala ani pozrieť (z čoho mám hrozné výčitky). Na bračekov sa tešila, aj keď bola zo začiatku sklamaná, že sú to chlapci. Natierala mi bruško telovým mliekom, keď cvičila na keyboardíku, chlapci na to reagovali a jej sa to veľmi páčilo. Keď zomreli, akoby na nich v momente zabudla. Ja viem, že by som mala byť rada, že sa jej to nejako nedotklo, že jej to neublížilo. Ani raz ich odvtedy nespomenula. Akoby ani neboli.
Aj ja som mala často pochybnosti, ako to zvládneme s dvojičkami (v najhorších chvíľach ma napadá, či to nejako nevycítili), ale milovala som ich každú sekundu, čo boli so mnou a budem ich milovať až do smrti. Tak mi veľmi chýbajú... mám chuť si hladiť bruško a rozprávať sa s nimi, ale moje ruky siahnu do prázdna a ja v momente dostanem záchvat plaču.
Návrat do práce mi nepomohol. Robím doma na živnosť, takže v práci som vlastne stále. Navyše je teraz daňové obdobie, takže tej práce je naozaj dosť, ale ani to mi nepomáha menej na nich myslieť... Ani lieky mi vôbec nepomáhajú.
20. bře 2012 ve 13:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
@giovannajana je to prilis cerstve na to aby si dokazala zit normalne ...to ze si s dcerkou nekomunikovala je normalne,mas to tazsie o to ze musis proste fungovat prav ekoli dcerke...nechcem povedat z eprvo rodicka ktora pride o deticky to ma lahsie to nie...ale ma obcas cas byt sama so svojim smutkom...potrebujes plakat a potrebujes tu boest so seba vyplakat lebo to je to co tazi a boli najviac :frowning2: skus sa s manzelom dohodnut aby ti dal obcas priestor :( asi ani on to nemal lahke a mozno to preziva este tazsie ...chlapy to sice nedaju najavo,ale urcite su z toho strasne zlomeni :frowning2:
nesmies si hovorit take veci ze chlapci nieco vycitili :frowning2: to su len pocity ktore z teba hovori smutok ...ja verim a silno som o tom presvedcena ze ta lubia tvoji chlapci a nechceli aby si bola smutna aby si si myslela ze ta opustili preto ze ty si im nejak ublizila :frowning2: naopak velmi ta miluju a urcite su aj oni smutny z toho ked vidia ako sa trapis...a nemozu uz z tym nic robit...ale verim ze oni sa k vam raz vratia...poslu vam niekoho kto vas /ta nauci znova smiat a spominat uz len na tie pekne chvile prezite spolu...je to prilis cerstve na to aby sa veci diali rychlejsie...vsetko ma svoj cas aj smutenie...opatruj sa a posielam velke objatie xxx
20. bře 2012 ve 13:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@liave ďakujem ti za tvoje slová.
20. bře 2012 ve 13:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
baby skuste si pozriet tento film...nepomoze vam to,ale je t mala lastovicka v prelome toho aby "obycajny" ludia videli "nas" svet ...
http://www.youtube.com/watch?v=z4G-s5ZhMjQ
20. bře 2012 ve 13:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek