• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zemřelo mi dítě

8. května 2017 
myslim,že niečo taketo nas všetky tu vystihuje:
,,Aj bez niektorých vecí, ľudí... aj so slzami v očiach... aj s prehrami v živote......sa snažím mať stále úsmev na tvári, aj keď to ide niekedy veľmi ťažko, no nadýchnem sa, pozriem do neba, zavriem oči a v duchu si poviem "zvládnem to"...
20. bře 2012 ve 13:17  • Odpověz  •  To se mi líbí (10)
@ursul veľmi pekne napísane.
20. bře 2012 ve 13:42  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ursul Ake vystizne a pravdive, mam pocit ze je to uplne o mne, ale to asi kazda z nas, zatat zuby, nasadit masku, a ist dalej nech sa deje cokolvek....nastastie cim dalej od tragedie clovek je, tym je ten usmev o trosku uprimnejsi a aj castejsi....
21. bře 2012 v 18:58  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@kkatka113 ved to čas samozrejme čo to otupi ale život už nikdy nebude ako predtym....
21. bře 2012 v 19:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ursul To je uplna pravda, moja svokra mi mimo toho ze ju strasne zobralo to co sa nam stalo este v nemocnici povedala ze ju strasne mrzi toto nase nestastie, ze mimo ineho aj preto ze taketo negativne a bolestive zazitky nas nutia v sekunde dospiet a clovek tym pride o taku tu mladistvu bezstarostnost ktoru si bez negativnych zazitkov vies v sebe mat fakt dlho...a je to uplna pravda, zivot teda nie je ziadna gombicka....
21. bře 2012 v 19:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kkatka113 to nie je len sa clovek nauči s tym nejak žit v mojom pripade utlačat do niekam dozadu..nemyslet..
21. bře 2012 v 19:11  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@ursul krasne napisane zemiacik :slight_smile:
26. bře 2012 ve 20:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
@karolina2105 ahoj citala som co si pisala o tvojej maminke, co sa jej stalo a ze sa jej potom narodila dcerka v ten den ako janik, je to inak zaujimave, ze su tam trosku suvislosti, akoby sa nam tie dusicky nase zlate vratili, ja aspon v to verim ale svoj nazor nechcem nikomu vnucovat, mne to velmi pomaha. Moj zlaty syncek zomrel minuly rok v maji a teraz v maji mam termin porodu,
26. bře 2012 ve 20:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@leeenka26 ahoj Lenka tvoj pribeh poznam,a poplakala som si veru,v prvom rade ti prajem tebe aj babatku,vsetko zdravicko sveta,a ano aj my tak troska verime ze sa nam Janik vratil,ja som mala,mam a stale budem mat braceka,nech si vravi kto co chce,ale pre mna je stale s nami,zakazdym je tazko ist k hrobceku a hoci ma sestra uz skoro 15 vysvetlvat jej ako je mozne ze ona oslavuje a my sme smutny,ale to je o inom,suvislosti tam urcite su,myslim ze Janik nechel aby maminka tak strasne trpela,lebo nech mi nikdy nik nevravi ze to preboli,lebo to tak nie je
26. bře 2012 ve 20:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@giovannajana Ahoj, citala som, co sa ti nedavno stalo, je mi to nesmierne luto :pensive: Prezila som co ty, tiez mi zomrelo dieta ako vsetkym, co su tu na tejto teme, ale ja normalne rozmyslam co pisat. Mna toto vzdy zasiahne. Poviem ti len tolko, ze dcerka prave preziva sok a nevie to prijat, mozno neskor, uvidis, daj tomu cas.. A co sa tyka manzela, kazdy reagujeme inak, je pravda, ze by sa mal trochu inak spravat, ale on preziva takisto sok, hnev, zlost...Taketo veci su strasnou katastrofou, kto neprezil, netusi. Moj manzel to vsetko dusil v sebe (ako vela chlapov) na Samka bol viazany, aj ja, ale on ho tiez bral ako vytuzeneho prvorodeneho synceka ako ja, veril, daval mi nadej, drzal ma nad vodou, strasne bol ku mne dobry, cely cas, robil maximum a ked zomrel, bol hotovy. Po asi 2. mesiacoch som sa s nim isla rozpravat o dalsom dietatku a kedze predtym sa nam samko podaril az po 1,5 roku, mala som obrovsky strach, ze aj teraz to bude tak dlho trvat. Tak som ako ,,posadnuta" riesila vselijake metody, Jonasa, proste vselico, vytlacila som to na papier a potom prisiel z roboty domov unaveny a ja som to zacala riesit a on po mne zacal tak stekat, ze som myslela, ze sa zblaznim, ako ma to zranovalo. Vykrical mi, ze on nechape, preco sa ma podla niecoho riadit a pod. Velmi na mna vybuchol. Videla som, ze to je z toho, co sa stalo. Proste ten jeho nepricetny pohlad, nikdy na to nezabudnem...Az na druhy den som sa dozvedela co prezival cely cas. A ja som pochopila, ze tadialto cesta nevedie. Vysvetlili sme si to, a bolo uz potom dobre. Zistila som, ze tak ako ja, ani on nema chut zit a velmi ma to zranovalo, pretoze to ma trapilo este viac, ze on trpi velmi. Mozno to bude aj tvoj pripad, daj tomu cas, kazdy sme ina povaha, s tymto sa ani vyrovnat neda..Zelam ti velmi vela sily a nadeje, uvidis, ze budete mat aj dalsie dietatko, aj nam sa podarilo pol roka po porode a velmi som sa bala, ze sa nepodari.
26. bře 2012 ve 20:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@leeenka26 moja bambulka zlata, myslim na teba a pipúšika zasa v brušku :wink:
26. bře 2012 ve 20:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@karolina2105 presne to iste citim aj ja, ze Samko nechcel aby som trpela, vzdy som ho citila pri sebe ako odisiel, dokonca mi zachranil raz zivot, stal pri mne, pomahal mi, posiloval ma, citila som to tak, je to nieco medzi nebom a zemou, poslal mi braceka a .....tak :slight_smile:) samozrejme ze mas braceka a vzdy budes, ja tiez samka beriem ako prvorodene dieta a na hlupych ludi uz kaslem :slight_smile: a uz idem tahet lebo zas revem..
26. bře 2012 ve 20:50  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@ursul cmuuuk
26. bře 2012 ve 20:50  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@leeenka26 my sme vzdy vraveli ze Janik to tak chcel,lebo maminka mala termin az 13decembra.ale sestra sa narodila 13.novemrba,mamka je odvtedy trosicka vyrovnanejsia,i ked su dni kedy ma strasne depresie,a viem ze to nikdy neprejde,a neplac moja,tes sa tehotenstvo je neskutocen krasne obdobie,ja som si svoje uzila v nemocnici skoro 10tyzdnov,ale mam moju najdrahsiu lasku pri sebe,drz sa :wink: :wink: :wink:
26. bře 2012 ve 20:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@karolina2105 neda sa neplakat.
26. bře 2012 ve 21:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@leeenka26 ja uz placem asi pol hodiny
26. bře 2012 ve 21:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kéž by žádná z vás nic takového neprožila...kdybych mohla, vrátím čas.... Ikdyž k vám nepatřím, dost mě vaše prožitky "bolí"..... Sice vám to nepomůže, ale myslím na vás a vaše andílky....
26. bře 2012 ve 21:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
@leeenka26 moj prvy syncek zomrel 29/5/2010
29/5/2011 sa narodil nas druhy syncek Majko :wink: narodil sa o tyzden aj nieco skor, ale ja som cely cas verila ze sa narodi prave vtedy a ze jeho starsi brasko nam poslal svojho braceka :slight_smile:
26. bře 2012 ve 21:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@danula2 tak to nie je nahoda.Velmi vela krat som pocula o tychto zvlastnych nahodach,ale to sa ani nahodami neda nazvat.Ako moj Samko,5.5.2011 zomrel.Zaujimavy je ten mesiac,ze mam termin a este zaujimavejsi by bolo keby som porodila 5.5.
26. bře 2012 ve 23:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj žienky, ja to asi nevydržím, tú bolesť. Je po všetkom, koniec. 21. 3. sa nám stala tá najhoršia vec na svete. Mali sme ísť na amnio, no ani sme tam neboli, ešte pred tým na usg nám povedali, že moje dieťatko už ... Musela som ísť ihneď v stredu do nemocnice. Moje slniečko bolo už veľké takže mi museli vyvolávať klasický pôrod. Moje dievčatko som porodila v piatok, potom ma ešte pod narkózou dočistili, nasadili infúzie, lieky na zastavenie tvorby mlieka. Včera ma pustili domov. Tie štyri dni v nemocnici boli katastrofálne a to som ešte nevedela aké ťažké to bude doma. Som hotová, prázdna, bez bruška, bez všetkého na čo sme sa tak tešili, bez nášho dieťatka, ja... bolí to ...na umretie...môj manžel plače, ja plačem, všetci plačú, ale slzy sú nanič, nepomôžu, nevrátia nič späť....umrelo mi dieťa!!!
27. bře 2012 v 07:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky,vaše příběhy se mě opravdu velmi dotkly, ještě s vědomím, že mou krásnou zdravou usměvavou holčičku také všichni oplakali a chtěli, abych si ji dobrovolně nechala vzít, dokonce i přítel by byl radši, kdybych šla na potrat, nechápu jak mohli se smutkem oplakávat to, o co se jiní snaží i dlouhé roky, nebo to, že my máme zdravé šikovné miminko a jiní musí tolik dřít, aby bylo jejich děťátku lépe. Já teď dodělávám maturitu a jsem velmi šťastná maminka, myslím, že kdybych tehdy poslechla ty zbědované tváře s řečmi o tom, jak si ničím život, nikdy bych se s tím nevyrovnala a teď, když čtu vaše příběhy, ještě více se utvrzuji v tom, že přijít o dítě není žádné osvobození a nechápu, jak si to někdo může myslet.
27. bře 2012 v 09:24  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@maryennn1 nie je nic horsie podla mna pre rodica, ako ked mu umrie dieta. ako sa aj hovori, ze rodic by nikdy nemal prezit svoje dieta. verim ,ze bolest je obrovska a neskutocna. prajem vam vela sily, vela trpezlivosti a vela lasky. viem, ze je to strasne, ale verte mi, ze cas vsetko zhoji. aj ked clovek nikdy nezabudne, ale nebude to take bolave, ako teraz. o nejaky cas budete cakat dalsie babatko a potom sa budete tesit dvojnasobne z noveho clena rodiny. nieje nic, co by vas teraz asi povzbudilo, upokojilo, rozveselilo. jedine cas to bude liecit. prajem vsetko dobre.
27. bře 2012 v 09:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@maryennn1 mne pred 3 týždňami v tehotenskej poradni povedali, že mojim chlapčekom nebijú srdiečka. Je to strašné. Slzy neprestávajú tiecť, srdce ide puknúť. Prajem Ti veľa síl, hoci ani ja sama neviem, odkiaľ ich mám ešte brať...
27. bře 2012 v 09:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@giovannajana ach to je strašné :cry: niet na to slov, aj ja tebe držím veľmi palčeky, nejako to treba prekonať, teraz je zle, veľmi zle, ale pomaličky snáď bude lepšie, chce to čas...asi...
27. bře 2012 v 10:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@maryennn1 Maryenko, je mi to moc líto. Taky mi umřel chlapeček, v 19.tt. Rozjel se mi spontánně porod, ale v tu chvíli mu už nebilo srdíčko. Jen pár dní předtím jsem byla na kontrole a všechno bylo v nejlepším pořádku. Taky jsem dlouho plakala a ještě teď někdy pláču. Rozloučili jsme se s miminkem soukromou pohřební mší a udělala jsem mu vzpomínku na www.anjeliky.sk. Přesně po roce se nám narodilo druhé miminko a teď už to bolí o moc méně. A vyžádala jsem si z nemocnice kopii posledních fotek z utz, včera mi přišly... právě jsem je vlepila do albíčka, na památku. Držím Ti palce, ať to zvládnete, Váš vztah to posílí...

http://www.vedomyporod.cz/news/ztraceni-miminka-jako-zasveceni/
Tento odkaz mi včera poslala kamarádka. Snad pomůže i Tobě k postupnému smíření se s osudem.
27. bře 2012 v 10:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veruska007 ahoj, bola som na druhom linku, co si napisala, jedno co ma zaskocilo, ze v odseku ,,vyrovnani ze ztratou miminka" co je vlastne sedenie, sa tam pise v roznych bodoch, co je predmetom sedenia, a tam som nasla ze ,,zpracování nezdravé emocionální bolesti" alebo:
,,uvědomnění si, v čem vás ztráta miminka obohatila a posunula" a este take nieco ze: ,,nalezení vděčnosti za prožitou zkušenost a pozitivní výhled do budoucnosti"
tak to som vazne nepochopila, podla mna by mali taketo sedenia robit take, co sa tomu maximalne rozumeju, teda take, co to prezili a ako som pochopila, zakladatelka stranky to neprezila. Ja len tak na okraj, prekvapilo ma to. Tebe nejako pomohla ta stranka? Lebo podla mna toto nie je normalne co tam pisu
:unamused:
27. bře 2012 v 11:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Přišel mi dobrý ten článek, protože je tam spousta bodů k zamyšlení se, poukázání, jak se na celou situaci dívat z nadhledu, z pohledu věčnosti nebo jak v tom najít nějaký smysl.. protože já ho pořád nějak najít nemůžu. Nicméně na terapii bych k dané lektorce určitě nešla, protože si situaci sama nezažila, dala bych přednost praktikující psycholožce a krizová intervence je hrazená zdravotní pojišťovnou... tato lektorka mi přijde dost drahá. Podobnou službu nabízí Dlouhá cesta, sekce Prázdná kolébka a myslím, že také zadarmo.

Nicméně ten článek nabízí mnoho podnětů k zamyšlení a k cestám, kterými hledat smysl, což mě osobně pomáhá. Tož tak.
27. bře 2012 v 11:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@maryennn1 Ahoj, chcem ti vyjadrit nesmiernu lutost nad stratou tvojho dietatka :frowning2: je mi luto kazdej maminky, ktora toto musela prezit. Mne tiez zomrel syncek, narodil sa v 26. tt ale nedokazal to ustat, aj ked sa velmi snazil, po 59. dnoch zomrel. Chcem ti popriat vela vela sily, vyplac sa poriadne, nedus to v sebe, teraz budes prezivat strasnu bolest a smutok, ale casom sa vsetko akosi otupi trochu a bolest uz nebude takato, bude trochu ina, aj ked dietatko vam bude navzdy chybat. Zomknite sa s manzelom ako sa to len da, budu chvilky, kedy on bude potrebovat tvoju utechu viac a zas naopak, u nas to tak bolo a velmi nam to pomahalo, citili sme, ze ani jeden z nas nie je sam a meme v sebe oporu. Po tom, co sa stalo a po prehrmeni naj naj najtazsieho sme sa rozhodli mat dalsie dietatko, teda rozhodnuti sme boli hned, potrebovali sme to miesto zaplnit a ja teda velmi, lebo ten pocit prazdnej naruce, ved Samka som si nikdy nemohla objat, chytit do naruce, nic.. len pohladkat po licku alebo chytit za rucku. Hned ako to bolo mozne sme sa pokusili a podarilo sa, teraz cakam dalsie dietatko a tak trochu verim, ze sa nam nas krpcek vratil, akurat v inom telicku.. teraz sa vsak vyplac, citis bolest, velku, nepopisatelnu, ale ver, ze bude lepsie casom, zivot ide dalej a aj ked uz nikdy nebudu nase srdcia zacelene, musime sa pokusit zit. Budem na teba velmi mysliet. Drz sa :cry:
27. bře 2012 v 11:43  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
baby moje držte sa ... mne 6/2011 taktiež zomrel chlapček, robili mi akutnu sekciu pretože mi praskla placenta a krvácala som... chlapček sa narodil už mrtvy - zadusil sa krvou - aj keď ho oživovali, nepodarilo sa... mal 2,3kg a 49 cm... najhoršie to bolo vydržať na iske, keď druhým mamám nosili bábätka a mna len zakrývali aby som to nevidela...bolo to veľmi tažké, doma bolo ticho, nikto nechcel o tom hovoriť... a keď sa začalo tak sme všetci plakali...chlapčeka som nemohla ani pochovať, pretože som musela ležať v nemocnici, lebo som mala komplikácie - stratila som veľa krvi, a prestali mi na pár dni fungovať obličky... mám akurát 2 fotky kde mi ho manžel odfotil v truhličke. Možno sa to zdá niekomu morbidné ale pre mňa sú to krásne fotky....
No a teraz po 2,5 roku máme krásneho druhého chlapčeka... veľmi sa podobajú... a verím tomu že ten náš prvý anjelik hore dával na tohoto druhého pozor aby sa mu nič nestalo... veď aj pôrod trval iba 4 hodiny, bolesti boli najhoršie až tú poslednú... a ten neuveriteľný pocit keď mi ho ukázali... véééééľmi to bolelo, keď nám zomrel, bolí to aj teraz keď si na to spomeniem, ale mám úsmev na tvári - lebo sa tu vedľa mňa hmíri a vrtí taká malá čerebľa - náš 3mesačný Janíček...
27. bře 2012 v 11:52  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@veruska007 hej vsak jasne to ani nic proti tebe. Vies preco si doteraz zmysel nenasla? Pretoze ani nie je a nikdy ho nenajdes, zmysel v strate dietata nehladaj. Preto som to napisala, ze nechapem, ako toto mozu hlasat, ved to je chore. proti takymto organizaciam nic nemam, prave naopak, a dlouha cesta alebo plamienok mi pridu erudovani v to, aby ludom pomahali a ukazali im pravdu ale aj podali ruku. Ked v tej stranke mi to pride akoby nadlahcovali situaciu a nepravdivo skreslovali skutocnost a vobec sa v to nerozumeju.
27. bře 2012 ve 13:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek