• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zemřelo mi dítě

14. prosince 2016 
@veruska007 ale samozrejme, ak to niekomu pomaha..kazdy sme iny.
27. bře 2012 ve 13:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
@leeenka26 No, ja prave hovorila s nekolika maminkami a mnohe priznaly, ze po case zjistily, ze jim ta ztrata vice dala nez vzala... takze asi nejsem jedina, kdo ten smysl hleda. Ja si teda zatim nemyslim, ze by mi to nejak moc dalo... ale treba to dalo memu starsimu synkovi. Me tehotenstvi neobycejne prozival a miminko miluje a krasne se o nej stara.
27. bře 2012 ve 13:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@liave Ahoj, prepac ze ti pisem, ale co sa stalo tvojej dcerke? Zila podobne dlho ako moj syncek. Aj teba mucia tie spomienky na nu? Stale mam pred ocami Samkovu tvaricku a tyra ma to neviem co mam robit, ako to trosku zlahcit alebo zahnat, niekedy sa mi to dari aspon trosku, niekedy moc nie. V maji bude rok co odisiel. Zil 59 dni. Hlavne teraz v tejto dobe sa mi to vsetko akosi vracia. Je mi smutno velmi.
27. bře 2012 ve 13:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veruska007 to naozaj ti niekto take nieco povedal? :cry: Naozaj nerozumiem, ale poviem tak, ze kazdy sme iny.
27. bře 2012 ve 13:26  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@leeenka26 ahoj v prvom rade ti chcem povedat ze sa veeelmi tesim ze mate za sebou tie kriticke tyzdne plne strachu kedy prekonate ten vas "obavany" a tesim sa ze vam to ide tak krasne...velmi velmi drzim paste aby ste vsetko doklepali do uzasneho zaciatku niecoho krasneho ...
moja dcerka mala podla slovenskcyh lekarov geneticku poruhu ktoru zial nikto nikdy neodhalil...robili jej aj vysetrenia na genetike no vsetko bolo v poriadku...prejavovala sa "iba" klinicky co znamena ze mala priznaky na tu chorobu no z genou ju nevytiahli :( pocas tehotenstva sme nemali ani len predtsvau co sa deje...ani lekari...az ked sa Lia narodila prisli komlikacie...nuuuz a tak sme sa trapili par dni na antolskej kym nas previezli na kramare aby nam vobec niekto dokazal povedat co sa vlastne deje pretoze neurolog na antolskej bola pani v dochodku :/ no skoda reci...aaa tak ortiel bol SMA1 -Werdnig-Hoffmanov syndrom...ak sa nenahnevas nebudem pisat co to vsetko obnasa a s akou chorobou sme mali do cinenia otvara to smutne spomienky ktore sice su vzdy tam kde su,ale uz sa snazim vyhybat rieseniu tychto otazok v mojej hlave pretoze sa potom utiekam k nadeji ze mozno sa jej dalo pomoct... no ale v podstate je to choroba nezlucitelna so zivotom,takze koniec by prisiel aj keby som si vytrhla kus svojich svalov ci miechy ci srdca :(
odpoved na tvoju druhu otazku...sialeny pocit strachu a vycitiek ked zavriem oci a vidim tu jej tvaricku a chcem jej pomoct?tu rucku ked mi ju stiska a pozera sa mi do oci takou mudrostoou hlbokou laskou a pokorou?to brutalne prazdno ktore nemozem vymazat so zvojkho zivota pretoze tym by som vymazala aj ju..?neviem ci to je to na co si sa ma pytala,ale mam to stale v sebe ,nosim to vo svojom srdci a snazim sa to uz vnimat inak...mozno sa ti budem zdat ina,ale cas okrese velmi ostre hrany a ostanu uz potom len tie tupe kedy uz ostavaju iba sily na to aby som dokazala aspon plakat...hnevat sa a zufat uz nema vyznam...dlho predlho som bojovala s myslienkou ze sa to dalo nejak mozno urobit,alebo otazky co ak...keby... a pod.uz som s azmierila zmierila som sa s tym ze to zmenit nemozem ale velmi by som chcela!
a leni ak mozem byt ja opovazliva...tvoje tehu sa blizi ku zaveru a tovje myslienky a hlavne hlavka zacina brutalne pracovat a spajat munulost s pritomnostou a buducnostou...vsetko cim precadzas som si presla aj ja ...v tehotenstve s petkou....cim blizsie bol zaver tehu a porod tym viac som zacala mysliet na liusku,nie ze by som medzi tym prestala alebo nieco to nie...ale ta laska na ktoru si bola zvyknuta,laska k samkovy laska k dietatku ktore si si nikdy nepriniesla domov ta je a zostane navzdy v tebe...ale obavy a trosku sebavina ci na neho zabudnes,alebo ho budes "menej" lubit ti zacina hlodat myslienky...neviem ci to pisem spravne prepac ak napisem nieco cim by som ti mohla ublizit,tazko s ahladaju slova,lebo ver ze nechcem ublizit ani sa dotknut tvojho samka ani teba viem ake krehke su tieto pocity....no prezivala som cosi velmi podobne,mala som obavy ze ci na liusku nezabudnem ked budem mat ine dietatko,ci ju budem vediet lubit ,alebo ci ju buem lubit rovnako a pod....lubim svoje deti vsetky rovnako,liusku v nebicku trosku inak pretoze nemozem jej pohladit vlasky a zaviazat snurky na topankach hoc by som jej uz toho roku skor novu aktovku uz do druhej triedy kupovala ;( no lubim ju a hladim tie vlasky apson vo svojom sdrci a myslienkach,petku a filipka denno denne tu a oni vedia ze nie su jediny ;) vedia ze tu je este velka sestra...nakolko su este malinky tak nechapu asi este velmi ale poznaju ju...petka ju uz aj po mene pozna ked ju vidi na fotke tak vie ktora je petka a ktora je lijka a ktory je filipko...filipko zatial len prstekom ukazuje ze baby ale pride do veku ked aj on ich rozlisi ;)
lebi tvoje myslienky su spojene s tym vsetkym smutkom a zaroven velkym ocakavanim...spomienky na to co bolo a predstavy na to co bude...a zaroven lutost ze to vsetko co budes zazivat s vasim "novym" babatkom nikdy nezazijes so samkom ....prepac ak som prilis trufala mozno pisem nezmysli...
z mojich skusenosti som vsak pochopila ze lia je lia a petka je petka a filipko je filipko...vzdy som ich nejako vedela rozlisit...no kazdy ten zazitok je a ostane neopakovatelny ...
leni samko vam posiela velky kus neba xxx a ver ci nie uvidis ho vzdy v ociach svojho dietatka a nie len v nich...uvidis ho vzdy tam kde budu vase deti ci uz jedno alebo i desat ....raz mi jeda mamnika povedala ze hovorim hluposti ze take nieco sa stat nemoze...az raz mi po narodeni prveho dietatka povedala ze som mala pravdu ;)
nooo ale som sa nejako rozsupla...hadam som nejako neublizila svojimi slovami myslene boli hlavne v dobrom xxx
27. bře 2012 ve 21:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@liave ahoj.Napisala si to vsetko uplne presne.To co prezivam,si presne popisala a citala som to so zatajenym dychom.Pomohla si mi upratat a pochopit zmetok,co mam v hlave.Dala si mi odpoved na vsetko.Dakujem ti za to,za kazde jedno mile slovo,za intimne vyynanie z tvojho smutku.A inak Antolska a Kramare boli tiez nase stanovistia.
27. bře 2012 ve 22:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Zdravím všechny maminky a posílám pohlazení všem ale zvlášť novým maminkám, co to mají čerstvé. Bohužel koukám, že zase přibyly další maminky andílků.
Co se týká toho, zda ta ztráta přinesla do mého života také něco dobrého, musím říct, že sice ano, ale...
Myslím, že mě to v mnohém změnilo, pomohlo pochopit, přehodnotit, musela jsem přestavět i svůj vztah s Bohem, musela jsem odhodit mnohé z toho, co jsem dřív myslela, že je správný pohled či postoj. Můj vztah s Ním se hodně zintimnil.
Jenže nyní to ale, stále si nejsem jistá, že to může vyvážit život mojí holčičky, pořád mám pocit, že jsem přišla o mnohem víc, než jsem získala. A i to, že přeci jen to přineslo do mého života i něco dobrého, mohu říct jen díky tomu, že pevně věřím, že to neskončilo, že já a Milenka budeme zase spolu. Kdybych měla žít s pocitem, že jsem ji ztratila navždy a že ji už nikdy neuvidím, pak bych nedokázala žádné ani to nejmenší pozitivum přijmout, tu ztrátu by nevyvážilo ani zčásti nic, vůbec nic. Tak to cítím.
28. bře 2012 v 09:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
autor
Co se týká mluvení o Milence a vzpomínání, u nás je to podobné jako v rodině @abbey1, sem tam ji zmíníme, ale jakoby mimochodem při nějakém srovnání s ostatními dětmi apod. Mluvit nějak více souvisle o tom, co jsme prožili nám moc nejde. Já už teda ani nemám dnes tu potřebu, hodně mi pomohly s vypovídáním z těch hrozných vzpomínek a prožitků právě takovéto diskuse, kde jsem mohla sdílet s těmi maminkami, které to také prožily a měly podobné prožitky a také potřebovaly se z toho vypovídat. Tady jsem neměla ten pocit, že někoho obtěžuji. Sice se sem tam stalo, že i na takové diskuse nám přišel někdo domlouvat, jak o tom nemáme mluvit, ale většinou brzy zase odešel. :wink:
28. bře 2012 v 09:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@miliharmi Presne si to napisala, tu stratu nasich deti nedokaze vyvazit to, ako nas to zmenilo. Citim, ze aj mna to vo vela veciach zmenilo a bala som sa, ze moj vztah k Bohu to ochladi, ze ho zacnem nenavidiet, ale naopak, citim, ze moja viera, moja laska k nemu je vacsia, mozno aj preto, lebo viem, ze sa mozem nanho spolahnut, viem, ze je dobry a viem, ze on nemoze za to, co sa stalo, viem, ze on strazi moje dietatko a stara sa on s laskou, viem, ze niektore ma nepochopia, ja sama to nechapem, ale nehnevam sa nanho. Sprvu ano, hnevala som sa, ale uz nie, velmi rychlo ma to preslo. Presla som strasnou zmenou postoju k zivotu, vela veci predtym, co som riesila, uz neriesim, uvedomujem si, ze zivot je len jeden a musime sa tesit z kazdej chvilky, zit ho naplno a ctit si vsetko, aj najmensie pozitivum, vidiet a pocut, co som predtym nevnimala. To ano, to mi dalo, ale tiez viem, ze stratu Samka to neprevazi, aj keby som sa mala stat svatou..Ale je dolezite, vnimat nase deti ako nestratene v nicote, prazdnote, ale ze na nas niekde cakaju, verim v to, ze sa maju nadherne, verim v to, ze ich dusicky su s nami, vela krat som sa o tom presvedcila ci uz citiac alebo vidiac. Verim aj vo veci, ktore ini neveria. Ja som uz stastna, nie naplno, ale som stastna, snazim sa takou byt. Keby som si myslela, keby som co i len na chvilku zapochybovala, ze je prec, navzdy, ze jeho dusa odisla alebo zmizla, uz by som tu ani ja nebola, pretoze tak sa uz ,,zit" dalej neda.
28. bře 2012 ve 12:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
28. bře 2012 ve 12:57  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@miliharmi obdivujem tvoj postoj uprimne :zipper_mouth:
28. bře 2012 ve 13:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@magimary Hezky napsané, je posilující vědět, že i pro maminky, kterým se to naštěstí nestalo, jsou naše příběhy inspirací k lásce a vděčnosti.
Jen ta diskuse pod článkem se mi nelíbí.

Ta autorka Nojaadka je někdo z MK? Víte to někdo?
28. bře 2012 ve 13:59  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@miliharmi joj, vidíš, tú diskusiu pod tým som ani nečítala... a po tom, čo píšeš, asi ani nemám chuť :unamused: :pensive:
myslím, že tá autorka je určite z MK :wink:
28. bře 2012 ve 14:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
@miliharmi mne osobne by asi trosku vadilo keby moj ,,pribeh" niekto niekde pouzil. Je to velmi velmi citlive a intimne a podla mna sa ta mala ta dotycna opytat. Mohla sa nechat ,,inspirovat" ok, ale nemusela pouzit meno aspon, zda sa mi to minimalne netaktne od nej, nazory, ako ona by asi uz nedokazala zit dalej, atd., obdiv a pod. o tom sa uz radsej ani nebudem vyjadrovat. Moj nazor, ze mne by to urcite nepadlo dobre.
28. bře 2012 v 17:20  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@leeenka26 Mně až tolik nevadí, že použila náš příběh, pokud jsem ho zveřejnila, musím počítat s tím, že je veřejně přístupný. Autorka celkem nepíše nic zavádějícího, víc mi vadí ten komentář úplně dole, kde komentující píše něco, co si pořádně nezapamatoval a neověřil a co takto napsané není pravda, pomotal několik věcí dohromady.
Jinak mně osobně nevadí, pokud někdo komentuje mojí situaci slovy, že by to nepřežil apod., protože i mně to nějakou dobu připadalo k nepřežití, ale nakonec jsme přežily skoro všechny, takže ony by taky přežily, jen si to neumí představit. Píšu skoro všechny, protože už jsem ztratila 2 internetové přítelkyně, které obě zemřely na nemoce, o kterých jsem přesvědčená, že je vyvolal stres a bolest, kterou jim přinesla ztráta milovaného dítěte, obě byly ještě na umírání hodně mladé. Jiřinko a Péťulko, zdravím do nebe, myslím na vás.
28. bře 2012 v 17:44  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@miliharmi no a prave preto by sa taketo clanky pisat nemali, ty jedina mas na to pravo a mala sa ta opytat, pretoze nejde o to, ci je clanok pravdivy alebo nie, zasiahla do tvojho maximalneho sukromia a ked si dala taku namahu, citat a pouzit tvoj ,,pribeh", mohla si dat aj tu snahu zistit na teba kontakt. Mohla ti napisat sem napr. alebo do IP, ked sa chce, tak sa da. :angry:
28. bře 2012 v 17:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
@miliharmi ano prezili sme to, co ine nam ostava. Bolest zo straty dietata je tak obrovska, ze verim, ze dokaze zapricinit ochorenie az smrt. A co sa tyka toho clanku, neviem, sa ma to dotklo, rozculilo ma to, lebo mna by to napriklad zasiahlo, ja viem ze sa ma to osobne netyka, ale aj tak :unamused:
28. bře 2012 v 17:53  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@leeenka26 Já vím, že dost maminek andílků se podobné věci nepříjemně dotknou, je třeba být velmi opatrný a snažit se o maximální taktnost, to je jasné.
28. bře 2012 v 17:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ursul rozplakalo ma to,asi som precitlivena ale je to tak...pekne napisane
30. bře 2012 v 15:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@katuscakzms zlatičko moje včera som na teba myslela nebud smutna papulka :pensive:
30. bře 2012 v 15:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ursul ahoj mojka....no smutok nam je sudeni :frowning2: a z casu na cas vyjde na povrch,som tu po velmi velmi dlhom case a placem...su to spomienky ktore sa my vynorili na povrch a taktiez nove mamicky ktore prisli o svoje deticky...vzdy to zaboli ked pribudne niekto novy a zaroven vyvola tie najhorsie pocity ake matka moze poznat.....a za ten cas co som tu nebola ich pribudlo vela...ach kedy to skonci....ako sa my mas ty..idu teraz sviatky a hlavne pomaly sa blizi maj a na mna to uz pomaly dolaha,aspon to vsetko u nas zacalo pred velkou nocou takze obcas sa mam mizerne ale myslim na teba a aj ostatne mamky a ich anjelikov....
30. bře 2012 v 15:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@katuscakzms už stale to tak bude, maj je aj pre mna hnusny mesiac,ale u teba je to nove mojka. musime na seba mysliet a budeš silnejšia. :zipper_mouth:
30. bře 2012 v 15:55  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@ursul aj u mna je maj hnusny mesiac :pensive:
30. bře 2012 v 17:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@katuscakzms ahoj, dlho si tu nebola
30. bře 2012 v 17:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
@leeenka26 je ten maj ako som si všimla pre dost mamičiek taky :frowning2:
30. bře 2012 v 17:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Dnes má @Gabtcha svůj bolavý den, kdy odešel Karlík do nebe. Milá Gabtcho, musíme věřit, že bolavý je ten den jen pro nás, co jsme zůstali tady, že naše děti ve skutečnosti odešly do plnosti života, že jsou v Boží náruči.
30. bře 2012 v 18:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@miliharmi Děkuji! Jj, toť útěcha, že je mu už dobře a hlavně, že se setkáme jednou a to navždy!

Stále to bolí... Ale věřím, že tato bolest bude mít jednou konec a pak už bude jen radost... Děkuji všem, kdo jsou tady, tato diskuze byla jednou s největších podpor před dvěma lety a stále je. Děkuji vám!
Poté jsme chtěli ihned otěhotnět a najednou se nedařilo...byla to muka, která jsem myslela, že neskončí... a jednoho krásného dne skončila a před rokem 7.4. test potvrdil nový život... Chtěla bych povzbudit všechny maminky, které mají zatím prázdnou náruč, držte se a věřte!
30. bře 2012 ve 22:56  • Odpověz  •  To se mi líbí (17)
Hodně dlouho sem přemejšlela proč my všichni říkají že ženská je silnější než chlap a pak sem to poznala a pochopila na vlastní kůži . Žena musí být silná aby zvládla přežít i smrt svého dítěte. Taky sem si nejdřív myslela že to prostě přežít nemůžu, ale pak sem jednou vstala a ty dveře s bolestivnou vzpomínkou přivřela a šla sem dál, ale tydle dveře jsou pořád stejně přivřené a ta bolest tam je stejná pořád a nezmění jen se hrany obrousí, ale ta bolest se nezmění pořád ve vás zůstane a zapomenout se nedá.
31. bře 2012 ve 14:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (8)
@miliharmi
@gabtcha
@luznicarka Baby, nahodou som natrafila na Vasu diskusiu, prepacte, ze sa miesam... velmi ma dojalo vase nestastie, velmi vam drzim palce, aby sa na vas usmialo stastie a vasa bolest zmizla... Zelam vam vsetko dobre.
31. bře 2012 ve 14:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
Milé maminky, potřebovala bych od vás poradit. I mě zemřel syn. Je to už víc než 10 let. Měl 4 roky. Měl vvv žlučových cest, ve 3,5letech podstoupil transplantaci jater, zemřel 10měsíců po ní. Skoro celou dobu jsem s ním strávila na JIPu (měl komplikace, podstoupil další 2 transplantace, hodně operací).Bylo to náročné. Ale proč píšu. Nyní mám dceru (necelé 2roky) a věci na které jsem myslela, že už jsem zapomněla se mi často vrací a připadám si, vím, že nejednám a nechovám se normálně. V těhotenství jsem ani nechtěla nakupovat věci na miminko, při koupi kočárku jsem se skoro zeptala, jestli by ho vzali zpět, kdyby to s miminkem nedopadlo :frowning2:. Vím, že se hrozně měním, uzavírám a neměla bych. Nemůžu vidět lidi, které znali syna. Pocházím z 20ti tisícového města, po smrti syna jsem tu nebydlela a vrátila se až těhotná a nyní tu žijeme s dcerou. Vzpomínky na minulost mě tu moc pronásledují. Přestěhování se nyní není možné. Nevíte, existuje nějaká pomoc psychologa, skupinová terapie, popř. navštěvovali jste nějakého odborníka, který vám pomohl? Na syna jsem byla moc fixovaná, jako každá máma, co ví, že život jejího dítěte nemusí být...Poradíte prosím?
31. bře 2012 ve 22:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek