Zemřelo mi dítě
Stalo se vám to také? Máte někdy pocit, že to zvládáte a jindy se pod tou bolestí hroutíte? Zkusme si spolu psát, nejlépe rozumí ten, kdo to sám zažil.
Jmenuji se Milena, před rokem mi zemřela dvouletá holčička na herpetickou encefalitidu. Občas se potřebuji z toho vypsat, stále to hodně bolí.
@monika15 ahoj, trochu jsem si pročetla,co se tu děje. Neber to od holek špatně, chápou, že si to nemyslela zle, ale zároveň je takové věci vytáčí. Na ulici by Ti to neřekli,ale diskuze není ulice. Sama znám pouze své pocity z rizik,když jsem měla dost rizikové těhotenství, jak mě trhalo uši,když všichni moji blízcí neustále říkali, to bude dobrý, nemysli na to, dobře to odpadne.... ale to je něco úplně jiného,než když přijdeš o dítě, to se nedá srovnávat a přesto Tě to dokázalo vykolejit.
Stejně jako když malej byl v inkubátoru na kyslíku a nikdo mi nechtěl říct, jak to s ním bude a pokud jsem už někomu svěřila své obavy a jako odpovědi se mi dostalo- jo to bude dobré, ty děcka se z toho dostanou, dneska jsou na to v nemocnicích vybaveni... upřímně všechno kecy, za které bych ve svém rozpoložení přímo v porodnici fackovala... lidi by chtěli dodávat naději frázemi, které ovšem fungují zcela obráceně.... přeji si to nikdy nezažít a nevědět... a tak buď ráda, že vlastně nevíš jaké to je a holky nedráždi. Prožívají si to,co nemůžeme pochopit a i když bychom rádi pomohly, tak nemůžeme ani se to nehodí..... můžeš vyslechnout, zeptat se,ale nemůžeš radit a doporučovat
@abbey1 -nevím jak začít,jen jsem chtěla říct,jak jsi to dobře napsala,můj pohled je jiný než váš,já byla dítě když mi zemřel starší skvělý bráška,zůstala jsem na to úplně sama,rodiče se uzavřeli do své bolesti a já na to byla sama(ve 13),bylo to to nejstrašnější co jsem kdy zažila,bráška mě strašně chyběl,několikrát se mi zdálo,že se vrátil,že to byl jen zlý sen,že někde byl a přijel zpět.Nejhorší na tom bylo,že jsem si nemohla o tom s nikým promluvit,protože kdo to nezažil nechápe a nepochopí i když soucítí.Nejhorší pro mne bylo,že jsem se i bála o mamku,jednou jsem přijela ze školy a zjistila jsem,že si vzala prášky na spaní,nechtěla už žít,(naštěstí to dopadlo dobře),vše bylo na mě domácnost,škola atd a pak ten stres,že se jednou vrátím domů a nebudu mít maminku,strašně rychle jsem tím dospěla(a i já jsem několikrát pomýšlela na to,že raději nebudu žít).Až po letech můj manžel byl první ,kterého jsem měla taky já na svěřování a vylití srdíčka a moc,moc mi pomohl,jen proto,že tu byl a jen poslouchal a poslouchal-litování moc nepomůže,spíš naopak.
Jedno co mi to dalo je pravda,beru věci úplně jinak ,změnila jsem se určitě,nereptám jako jiní,přijde mi to už zbytečné zlobit se pro drobnosti,vždyť přece jsou mnohem důležitější věci,než si na vše stěžovat a pomlouvat,zdraví to je na prvním místě,když mi kamarádka,říkala co její bratr a jaký je jak nepomáhá rodičům atd..já si říkala,ale pane Bože ty ho alespoň máš 😠 😠 , ☹ .A i teď když už jsem dospělá,mám děti závidím,jak kamarádky jezdí na vánoce,na dovolené,na narozeniny k sourozencům,jejich děti mají strejdy a tety a my ne,ovlivní to na celý život,bolest asi nikdy nepřejde,spíš jen časem otupí .Dětem,ale také říkám,že měli strejdu Danečka,že je v nebíčku,chodíme na hřbitov atd..myslím,že děti jsou strašně vnímavé a chytré a určitě to chce s nimi mluvit a vysvětlovat,jinak to budou prožívat jako já ☹ ☹ jste skvělé maminky a moc,moc vám držím palečky i když vím,že to vám teď zrovna nepomůže,tak se na mě nezlobte za můj příspěvek.Děkuji
@mircalla to vobec nie je pravda, ze sem nemozes prispievat ty alebo ine maminky, ty si nic podobne nezazila, ale dokazes byt empaticka a mila a su aj taki ludia. Mne paradoxne pomohli aj baby, ktore nezazii nic podobne, takze nie je to len o tom, ze ja som neprezila, ja nemozem pomoct, ako si niekto mysli. Z teba citit, ze mas dobru dusu, srdiecko a prisla si podporit, povzbudit.
@mircalla vobec nie je za co. Myslim ze zlych ludi tu uz stacilo, prihriali si polievocku a pekne si ju spapali a odisli.
Asi by bolo fajn nereagovat. Toto tu bolo stale, vzdy sa najde niekto, kto proste pride a zacne podrypovat alebo radit velmi nevhodnym sposobom. Napr. ja som z Moniky ani necitila, ze by ju to trapilo, ze by nam naozaj chcela pomoct, skor som mala pocit, ze sa jedna o velmi chladneho cloveka, ktory nieco splechne do eteru a ked sa nam to nepaci, tak je to nasa chyba, pretoze ona to myslela dobre. Ani pri upozorneni z viacerych stran si to neuvedomila.
Napriek tomu si pametam aj zienky, ktore sem prisli, nespravne, nevhodne nieco formulovali (za co sa nestriela) a bolo im to slusne vysvetlene a ospravedlnili sa a stiahli.
Kazda minca ma dve strany.
Dievcata neodhanajte nikoho kto vas chce utesit nevsimajte si ludi co zato nestoja a nemali nikdy zaujem ty ludia si nezasluzia aby sa clovek nad nimi pozastavoval ja som prisla o dcerku a nemohla som sa uzavriet do seba ta bolest bola strasna a je stale vo mne ale vzdy ma utesi ked si spomeniem ze nasa malicka by nechcela aby sme sa trapili ale usmievali sa ona nas caka a vsetci raz budeme spolu toto ma drzalo a ostali tu ludia co nas miluju a musiem pre ne zit a ist dalej negativne myslenie nas nikam nedozenie vobec nikam len si tym ublizujeme ale aj svojim najmilovanejsim treba si to uvedomit a ta dovolenka nieje zla pokial jue to financne mozne my sme sli tiez a bum vznikla z toho nasa dcerka ktora je tu jedno dietatko nam boh vzal a druhe nam dal a presli sme si vselicim verte zivot nebol lahky:!
@maudn ja to spatne neberiem ale som radila... a nebolo len z novin ale osobna skusenost !!!
a mozna niekomu inemu to pomoze.... dve ma tu vypiskali ze som bezcitna bo chccem aby sli na dovolenku odreagovali...
no prepac ale ja som im neradila naj skocia z okna... :(
mojej kamoske sa to stalo a na zaciatku velkej hadky som o tom pisala co jej poradil psycholog.. kamoska sa z takej depresie co tu maju dievcata dostala vdaka lekarovi... robila co som pisala.... a ide dalej ... boli ju to ale z nahorsieho je vonka... no ale zial asi to tu tak nefunguje.... ale inak moja chyba... som si nevismla ze tu sa len place a nie radi....
ta nic.
pa
@monika15 Ale ty si stále zjavne nepochopila, o čom sa ti snažíme napísať. ty si chcela v dobrom poradiť, len si zvolila nešťastné a zraňujúce formulácie. To ti tu dievčatá napísali mnohokrát.
A ver, či nie, i u nás máme psychológov a žiadna z nás sa nehanbí ho navštíviť.
A že sa tu plače? Čo je na tom čudné? Každý prechádza vo svojom smútku určitými stupňami a smútok a hnev sú prvé z nich. Všetko potrebuje svoj čas a prečo by sme sa tu medzi svojimi nemohli vyplakať a zanadávať si na nespravodlivý osud, či ako to nazvať.
Ty to však mylne nazývaš depresiami. To je normálne štádium straty.
Tu sú vítané akékoľvek podnety,len musia byť podané trošku citlivo-empaticky. Každá z nás má za sebou smutné a bolestivé obdobie a je jasné, že citlivé obdobie. na svoje stratené detičky budeme vždy tak "precitlivelé".
A ver, že často počúvame podobné rady. Ale opakujem, my vieme, že ideme ďalej i my i život, len si musíme samé odžiť tú bolestivú etapu.
Ale asi nepochopíš ani teraz, čo sa ti v dobrom snažím vysvetliť. Prežiť sama a prežiť s niekým je obrovský rozdieľ. Preto sama nevieš, ako by si reagovala na podobné dobre mienené rady zo všetkých strán.
@mircalla Presne ako píšu ostatné maminky. Mne vôbec neprekáža, že si túto tému niekto číta a ľudsky s citom zareaguje.
Píšem tu len svoju pravdu a nemusím skrývať ani jediné slovko, ktoré napíšem. Preto som za otvorenú tému, i keď občas sa rozvíri hladina nesprávnym, alebo nesprávne pochopeným príspevkom.
Tak moc mě mrzí, co musíte prožívat... Já vím, že vás nemohu plně pochopit, když jsem to sama neprožila. Ale myslím, že snad alespoň trochu chápu vaši beznaděj, že prostě nemůže platit to, že čas rány zahojí, ani že bolest otupí. Myslím, že to ani žádná z vás nechce, že si přejete, aby vzpomínky na vaše dětičky zůstaly napořád zcela jasné, vaše děti jsou a vždy budou vaší součástí. Moc bych vám přála, aby vaši bolest co nejvíce prosvítila naděje na budoucí shledání. Aby té naděje a duchovna bylo alespoň o trochu více než zoufalství...
Omlouvám se, že sem přispívám .Tuto diskusi jsem objevila před pár měsíci, na Dlouhé cestě si přečetla několik vašich přesmutných příběhů. Všechny se mě hluboce dotkly. Proto sem občas zavítám, abych vzpomněla na vaše děti a na vás.
Člověk by vám chtěl pomoct...a ono není jak ☹.
@miana díky víš ale je je příjemný když obas přijde jiná maminka a empaticky napíše své pocity tak jako ty je to příjemnější než tu číst to co tu teĎ už druhý den čtu od jiné nejmenované paní.
@nalla tak ty její hloupý urážky by tomu odpovídali 🙂 už jí vymazávám chudinku 🙂
@luznicarka On je to bohužel trend dnešní doby.Společnost je nastavena tak, že když je nějaký problém, je třeba ho rychle zanalyzovat a ještě rychleji najít cestu, jak ho vyřešit a jak jít dál. Jenže to bohužel nejde uplatnit na takovouto katastrofu... To prostě nejde a nemůže jít.
A obecně si myslím, že by bylo všem na světě líp, kdyby se člověk v nejlepší snaze někomu pomoct, zeptal, co ten druhý opravdu potřebuje, než aby se snažil vnutit to, co si on sám myslí, že je pro toho druhého dobré.
A vy, maminky andílků potřebujete (jak z této diskuse vyplývá), abyste mohly o svých dětech mluvit s okolím, abyste věděly, že i širší rodině scházejí, že i vaše kamarádky na ně často myslí. Každé z vás přeji alespon jednoho takto blízkého člověka. Bohužel to, co prožívá matka, to prostě je něco tak specifického, že je to pro okolí velmi těžké. Oni nechtějí jitřit rány, proto mlčí. A chtějí věřit tomu, že už jste se ,,přes to přenesly " (což je samozřejmě blbost). I tak si to okolí tak moc přeje, že tomu věří.
Je to tak absurdní, aby dětičky trpěly a umíraly.
Holky, dost už, snad nechceme, aby to musel řešit admin a vymazávat a zavírat i tuto diskusi. Zkusme už na Moniku nereagovat a i @monika15 prosím, aby nereagovala, protože se mi to jeví tak, že momentálně je už situace taková, že si to nevysvětlíme a každý příspěvek to jen zhorší. Co takhle nechat to nedořešené a raději se věnovat našim dětem.
U nás to bude brzy 6 let, co Milenka umřela a za sebe mohu říct, že se cítím mnohem lépe než ještě tak před 3 roky. Myslím, že nejhorší byly první 2-3 roky, první rok jsem nedokázala myslet skoro na nic jiného, 2. a 3. rok to bylo takové střídavé, nějakou dobu mi bylo dobře a pak zase přišlo období, kdy mi bylo těžko. Nyní už se netrápím, žiju dál, ale občas zvlášť při výročích vzpomínám a někdy se vrací i ty těžké a bolestné věci, ale dokážu už je zpracovat tak, aby mě neničily.
Momentálně snad v souvislosti s dušičkami a blížícími se Vánoci a také výročím smrti myslím na Milenku častěji, tak strašně mi chybí, moc jsem chtěla mít holčičku. Vánoce už si dokážu hezky užít s dětmi a rodinou, ale stejně mám celou dobu tak trochu slzy na krajíčku, jsem taková více citlivá, ale někdy je to i k dobrému, činí mě to zároveň duchovně citlivější, takže občas vnímám její přítomnost, její blízkost. Jestli to také někdy zažíváte, ten pocit, že jsou blízko, stačí natáhnout ruku a pohladit ji. 🙂
ahojte zienky...velmi dlho som tu nebola ale neprestala som na vas mysliet a s laskou spominat na nase spovede a rozhovory o nasich anjelikoch,kedze sme mali sviatok pri ktorom spominame na nasich najdrahsich tak som si zaspominala aj na vas a nasich malinkych drobcov,zapalila sviecku a myslela na pomoc ktoru som tu na tomto fore dostala...............namala som odvahu tu prist za posledny polrok,pretoze som mala vela obav a stratu mojho dievcatka,vsetky tie pocity som prezivala akosi od znova a intenzivnejsie ale je to preto ze som otehotnela a vsetky pocity z tehotenstva a strata sa my vratili......teraz uz mam istotu ze moje druhe dievcatko nebude mat tu strasnu diagnozu ako moja Sofinka ale strach tam je stale a myslim ze sa ho nikdy nezbavim,ale v tomto obdobi ked som tehotna horsie prezivam to ze tu moje dievcatko nieje,neda my neplakat aj ked viem ze pre moje babo to nieje dobre ale slzy tecu same..............vsetkym vam prajem vela sil,aj cez sviatky ktore nas cakaju o necele 2 mesiace,posielam silne a velke objatie.....mam vas vsetky rada 🙂
@katuscakzms Mám radost z tvého nového děťátka, moc blahopřeji. Zažila jsem přesně totéž, těhotenství a hormonální změny v něm prožívání dokážou hodně zhoršit, těhotenství po ztrátě bývá obtížné, ale snad Tě povzbudí, že rozhodně nelituji, jsem tak ráda, že Tomíka mám, moc mi to pomohlo a jsem vděčná Bohu, že mi ho dal. Těhotenství bývá obtížné, ale nové děťátko hodně pomáhá, aby člověk dokázal vpustit do sebe novou radost, nové štěstí.
Podobné diskuze
Přečti si vše, co potřebuješ vědět pro zdárné otěhotnění.
Naše maminky sepsaly skvělé rady, jak otěhotnět.
Důležité je také znát příznaky těhotenství.
Zjisti, kdy má žena plodné dny zde.
Kdy a jak používat těhotenský test?
Zjisti víc o svém těhotenství týden po týdnu.
Neznáš termín porodu? Vypočítej si ho v těhotenské kalkulačce.
Modrý koník vám případně napoví i při neplodnosti.
@kveronika viem ze co citis lebo ja tiez hladám prácu, ale neviem ako mi v nom bude ked sa mi podari to co na teraz dávam žiadost tak stále budem medzi ludmi neviem ci to bude dobré, uvidim ale doma mám prílis vela casu rozmyslat a to tiez nie je dobre, posledne dni zase neviem spat v noci som hore nadránom ako kedysi ked som stávala k malej... ☹ snažim vsetko robit ale niekedy musim aj oddychovat, ale možem robit hocico myslienky mám u Vanesky a rozmyslam o tom ze co sa za ten osudny den stalo a tak.... 😢 musim ist dalej... a poslednej dobe sa vypytuju ze by nebolo lepsie mat druhe bábo hned teraz.... pre Boha v sobotu tu bol len mesiac ze uz máme anjelika a teraz by som mala mat bábo hned dakujem nie ja sa na to necitim som moc psychicky labilná na to...
@miliharmi dakujem za pekné slová dodala si mi energiu 🙂