Zemřelo mi dítě

@misina01 Ne, my jsme malého měli v nemocnici, ale Tobík se na sourozence moc těšil . Bylo mu tehdy 6 let, a těšil se tolik, že byl i ke mně hrozně pozorný. Až jsem nechápala jak 6ti letý kluk se dokáže tak hezky starat o svoji maminku. Říkal mi třeba:"maminko, netahej ty těžký tašky když máš v bříšku miminko, já ti to vezmu" nebo "maminko musíš hodně odpočívat"atd. Náš Ondrášek se narodil dřív, ale narodil se úplně zdravý a vypadalo to, že půjdeme do měsíce domů. V Podolí nám právě dovolili, že se starší syn může přijít na brášku podívat, a tak jsme vždy o víkendu brali Tobíka s sebou. V týdnu jsem za malým jezdila sama a vozila jsem mu tam mlíčko. Byli jsme všichni tak šťastný. Vždycky jsme ten výlet do Prahy za Ondráškem brali jako něco úžasného,že ho uvidíme a ještě jsme to spojili s výletem právě pro Tobíka, aby si to tam také užil jako 6ti leté dítě. Já trávila skoro celý víkend s Ondráškem, a manžel s Tobíkem šli zatím na hřiště. Bylo to vše super. V tydnu když jsem se vrátila z Prahy kde vše bylo v pořádku, tak mi asi 2 hodiny po mém návratu volali z Podolí, že se nečekaně Ondráškovi přitížilo, že z ničeho nic má krvácení do mozku a nevědí proč... Narodil se úplně zdravý, i prospíval,už ho dokonce z jipu dali k normálním miminkům.......řekli nám ať druhý den přijedeme . Celou noc jsem nemohla spát a modlila se za to, aby to bylo "jen"třeba krvácení 1.stupně(našla jsem si na internetu, že jsou 4.stupně).......bohužel dr nám druhý den řekl, že má krvácení 4.stupně a že krvácení nemohou zastavit a že z mozku nic nezbylo a pokud to přežije tak bude totální ležák, hluchý, slepý, max.bude vydávat nějaké skřeky......tohle trvalo týden. já jsem i na sebe naštvaná, ale já už to pak ani nedávala a nechtěla jsem za ním chodit....teď mě to tak mrzí, že jsem tam pro něj víc nebyla. nevím proč jsem se takhle kousla. já už ani nechtěla nic slyšet od dr. byla to taková beznaděj. nechtěla jsem mluvit s nikým, s rodinou, chtěla jsem umřít. A pak už jsem si i přála, aby to všechno skončilo . Dr nám řekli, že takhle může žít týdny , měsíce, roky, ale Ondrášek se nakonec rozhodl odejít.......stav se rychle horšil každým dnem a nás připravili na to, že umře. Byli jsme domluveni, že u toho chceme být a že nám zavolají, to bylo pondělí a že my přijedeme až ve středu za Ondráškem. Tobík tou dobou začal zrovna chodit do 1.třídy. No a nakonec nám volali ještě ten den v pondělí, že už nadešel jeho čas a že nám neřeknou kdy to přesně bude ale že to už do středy zřejmě nevydrží a tak jsme se za ním vydali. Celou cestu jsem si říkala at tam přijedeme a už je po všem, na druhou stránku sjem ho chtěla ještě jednou vidět,.......stihli jsme to. Přijeli jsme tam ve 21hod a umřel nám v naruči 5 minut po půlnoci.....nejhorší 3 hodiny v mém životě......omlouvam se jestli je to nesrozumitelné, řvu tu jako kdyby se to stalo dnes....je to v prdeli, že se tohle vůbec stává. Chápu tě jak se cítíš, co prožíváš, ale vím, že ti nepomůžu...bohužel, moc ráda bych, ale chce to jen vydržet, a časem to trošku přebolí, ale nikdy nezapomeneš a stále se budeš ptát proč se to muselo stát.

@misina01 já řvala pořád, uzavřela jsem se do sebe a fungovala jsem jen jako stroj, ani si tu dobu po smrti Ondry nepamatuji, úplně jsem jí vytěsnila z hlavy. Jen jsem chodila so školy pro syna a zase zpět domů, nikomu jsem nezvedala tel.s nikým se nebavila. a když jsem náhodou potkala někoho před školou tak jsem se vyhýbala pohledem nebo dělala že je nevidím, nechtěla jsem všem vysvětolovat kde mám miminko. Jen jsem tím všechny přiváděla do rozpaků .

To je hrozny. Je mi to moc lito :( tohle se nemá stávat. Já mám pořad pocit, ze se zblaznim. Kubicek byl s námi 5 měsíců, úplně zdravý kluk a usměvavý dítě. Každý nám rikal, ze ho máme za odmenu. A najednou jedno spinkani a všechno bylo pryč. Jsem jako stroj, delam ty běžný věci, s nikým z okolí moc nekomunikuju, smazala jsem sociální sítě a nemůžu se z toho dna vůbec vyhrabat. Vsude ho doma vidím, jeho úsměv a oči mám před sebou cely den. Večer usinam s pocitem, ze se ráno probudim a bude zase dobre. Ze se mi to všechno jenom zda. A pak přijde další úzkostný ráno, kdy zjistím, ze to žádný sen nebyl a ze Kubicek tu opravdu proste není... já to vůbec nedokážu pochopit. Je to takova bolest, bezmoc a beznadej. Rozhodli jste se mít ještě někdy další dítě? Kdy se tohle stalo? Nebo jste se rozhodli, ze zůstanete jen u jednoho? Jak žijete dal? Člověk si říká, ze tohle se nedá proste přežít... vidím kolem sebe rodiny, známy, se stejně starými dětmi. Jak si užívají, jak jejich děti rostou. Mají i stejný vekovy rozdíl, budou mít jednou ty partaky, jako jsme měli mít my a my jezdíme zapalovat svicku.. to je takova silenost
@lenkazub

@misina01 můžu se zeptat co se stalo vám?
já to měla úplně stejný jako ty. Nepřemýšlela si , že by si navštívila psychologa? Já jsem k němu chodila a vždy jsem se až divila co vše jsem mu řekla na to, že jsem se s nikým o tom nechtěla bavit, Ty prožíváš ještě horší situaci, měli jste ho doma a jak píšeš tak ho tam všude vidíš....my zase doma máme urničku a nějak se stále nemám k tomu dát Ondru na hřbitov i když už pro něj máme připravený hrob. Stalo se nám to v září 2018. Nyní máme 3 měsíčního Oliverka a je to úplná kopie Ondry. I jsem celé těhu měla pocit, že mám v bříšku Ondru a že se nám vrátí. A to jsem si ani nenechali říct zda to bude kluk nebo holka ale já to cítila, že to bude kluk. Tentokrát jsme ani nikomu neřekli, že jsem těhotná. A karanténa nám nahrála do karet. Tchýni jsme to oznámili až přes videohovor v porodnici, bylo to úžasný. Strašně se o Oliverka bojím. Stačí jen když má den kdy není ve své kůži a já už se bojím, že mu něco je a že mi umře.....I Tobík se o něj bojí. Bál se i o mně když jsem byla v porodnici.
Já jsem měla něco podobného co ty, byla jsem skoro na stějně tehotná jako moje dobrá kamarádka a celé těhu jsme si psaly o pocitech a o tom jak spolu budeme jezdit s kočárkem atd.....a když se jí narodila holčička tak druhý den náš Ondra umřel, ani jsem jí nepogratulovala, záviděla jsem jí že má miminko a já naopak čekám až to moje umře.......stále když ted vidím na fb její holčičku tak si říkám jak už by byl Ondrášek velký. Kamarádku jsem neviděla dva roky, a stále se setkání s její holčičkou bojím. Ani jí snad nechci vidět. ....já vím je to ode mě ošklivé, ale i jsem jí to napsala, že na to stále ještě nemám. I když s příchodem Oliverka je to o dost lepší. Ale stejně mi stále jakoby chybí jedno dítě...neumím ten pocit vysvětlit......

@lenkazub zkopíruju ti kdyztak do zprávy nás přibeh, ze stránky, kam jsem se ho po nějakém čase odvazila napsat. Chodim k psycholozce, prochazim i různé terapie, snažím se dělat všechno, co by mi mohlo ulevit, i když to v podstatě není skoro nic. Já si v hloubi duse moc přeji miminko, moc bych chtěla ještě jedno dítě. Doma máme holčičku a byla jsem moc šťastná, ze bude mít brášku... byli jsme nadšeni :( a pak přišlo tohle a život už nikdy nebude jako dřív.. já se s tou kamarádkou sem tam stykam, už jsem viděla i jejího syna, který je úplně stejně starý jako nás Kubicek. Strasne to setkání bolí, ale úplně odtrhnout jsem ji nechtěla. Každopádně si říkám, ze kdykoliv uvidím její dítě, budu mít v hlavě to, ze moje už by bylo stejně velké. Jak by byl krásný, co uz by dělal a uměl. A místo toho mu zapaluju svicku. Jsou to hrozny chvile..a pořad si říkám, jestli se s tím ještě někdy naučím zit. Nebo už to proste nebude reálné ani možný.. člověku se hodně tímhle protridi i vztahy. Pozná, kdo tu pro nej v tu chvíli je a kdo ne. Koho už v životě třeba nepotřebuje.

@misina01 můžeš mi napsat sz, pokud ti to nevadí.
Musíš být hodně silná, když čtu tvoje řádky tak cítím, že jsi opravdu silný člověk.
Za mě si myslím, že další miminko je správná volba, ale určitě ti to nevynahradi syna. Každopádně hodně ti to pomůže... Soudím podle sebe.
Já mám našeho Ondraska stále doma. Často si říkám, že už by jsme ho měli uložit do hrobu, ale nějak jsem se k tomu ještě neodhodlala. Pořád mám pocit, že k nám patří a nechci ho od nás odtrhnout.... Přestala jsem chodit na jaře kvůli corone k psychologovi ale říkám si, že bych ho asi ještě měla navštívit. Já jsem nyní nesmírně šťastná, ale zároveň mi pořád chybi ten Ondra. Mám strašný strach, že se Oliverkovi něco stane, úplně mě to psychicky ubiji. Pak jsou zase dny kdy jsem úplně v pohodě..... Je to prostě na palici

Ahoj, nikdy by me nenapadlo , ze i ja budu patřit mezi vás .. vzdy jsem byla a jsem pysnou maminkou mých úžasných deti , ale bohuzel osud to naplánoval jinak .. dne 5.11 .20 zemřel nas milovaný 10 ti lety syn , byl do te doby zdravý .. bylo to tak náhle a rychle 😔 Nevim , jak pokračovat dal a zda se mi ze je to horsi a horsi .. neustále se obviňuji zda jsem nemohla neco udělat .. tak strasne to bolí .. dala bych cokoliv za to kdybych mohla vrátit čas ...😔Miluju te Tonicku a strasne moc mi chybis !!

@apollonka to je mi moc líto 😔vůbec nevím jak se cítíš, ale musí to být neskutečná bolest...😢

@apollonka je mi to moc líto😔 hodně sil celé rodině❤️

Je mi to moc lito! Čeká vás peklo, kterym musíte nejak projit. Úplně tomu rozumím, jak hrozná bolest to je. Klidně svůj přibeh sepis, někdy to pomůže. Výhledem stránky dlouhé cesty, ditete v srdci nebo podobně organizace, pomoc psychologa, na fcb je stránka lidi, kteří prisli o svoje dítě, funguje hezky, podpora je tam veliká, každý se snaží pomoci nebo si jen ulevit. Kdybys chtěla si o tom s nekym napsat, muzes mi dat mail. Je a bude to všechno strasne tezky. Je mi moc lito, ze je mezi námi další maminka, tolik bych si prala, aby už to nikdy nikdo nemusel zažít. Posílám objetí a mnoho sil.

@apollonka ach zlato tak moc mi to je líto! Teď teprv to přichází k sobě po tom strašný šoku který jste zažili, o to je to horší když je doba vánoc. Čeká vás neskutečný boj. Vím že to slyšet nechceš ale časem se to začne zlepšovat. Ne že by ta bolest byla menší. Naučíš se s tím žít. Mému synovi bylo 3 a půl. Zemřel mi 14 dní před velikonocemi. Ne úplně náhle ale nečekali jsme to. Kdyby sis chtěla popovídat napiš mi. O čemkoliv. Myslim na tebe i na tvou rodinu. Držte se.

Nejhorší je , ze nevíme proc .. nevíme proc zemřel .. jeden den ho zacal bolet krk na prave straně z venku .. myslela jsem ze to ma prelezele.. druhy den se mu zvětšila uzlina volala jsem dr.. ta mi řekla , ze je to virozka ..další den se mu tam udělal flek a vyrážka na uchu přidala se teplota zase jsem volala dr a opět mi řekla ze je to virozka , me to nedalo tak jsme jeli do nemocnice , tam mu dali antibiotika ... kdyz jsem mu sla dat 5 tou dávku ( antibiotika měl po 6 hod ) byl v pohode , komunikoval , rikal , ze je mu lépe ( 4 hod.rano ) pak jsem u nej byla v 6:34hod .. měl žízeň .. dala jsem mu napít a odesla jsem na wc vrátila jsem se do postele a najednou slyším hluboký nádech a vydech , letěla jsem tam křičela na manžela , volala jsem záchranku , ozivovali jsme hned .. v 7:45 nam oznámili , ze nemohli nic dělat 😔 podali jsme trestní oznámení ,, dělali i soudní pitvu , na nic nepřišli ... jejich slova jsou jak bodnutí do me ... nevíme co se stalo a proc umřel , byl úplně zdravý .. nevíme ani mechanismus smrti .. pro me to je nepochopitelné !!! Zemřelo mi dite jen tak ???? Proc ??? Co jsem mohla udělat vic ? Čeho jsem si nevšimla ? Slíbila jsem mu ze neumre a on umřel !! Musí se na me zlobit ze jsem mu lhala !! 30.10 oslavil 10 te narozeniny a pak mi odejde ? Můj prvorozený nejmilovanejsi syn ... řeči ze musim žít pro další deti me napomáhají ! Chci tady mít Tonicka a žít i pro nej ...

@apollonka je mi to tak lito. To je tak sileny něco takoveho číst. Úplně citim tu bolest, hruzu, zoufalství a beznadej... ty sileny pocity zmaru. Nám zemřel Kubíček letos v červenci. Bylo mu 5 měsíců. Zdravý, krásný, rostoucí kluk s velkýma tmavyma ocima. Už se otacel na bříško, dělal nám jen radost. Skoro neplakal, zlatý dítě. Večer jsem ho dala spinkat, v noci dvakrát kojila, v 5:17 ráno jsem ho ozivovala a bohužel už to neslo. Závěr byl syndrom nahleho umrti. Měli jsme monitor, dudlík, nikdy nespal na břiše. O děti jsme se báli, dělali jsme vše pro to, aby se jim nic nestalo. A tak nám umřel doma, v noci, ve spánku. Nikdy to nepochopím. Nikdy. Proběhla soudní pitva, vše setrila kriminalka. Zaver SIDS, Podle výsledku naprosto zdrave díte, nejsou schopni říct mi proc a na co vlastně umřel. Takže moje otázka, jak mi mohlo umřít zdravý dítě je naprostý peklo. Kdyby mu něco bylo, nejaka genetická vada, něco, co nebylo poznat. Ale ne.. nebylo. Byl zdravej. A není tu.. takže... takže by člověk mlátil hlavou o zeď, protože ta otázka proč mě bude pronásledovat cely život ještě s tou, co jsem zanedbala, co jsem udělala spatne, co jsem prehledla, co jsem měla dělat víc. Takový ty pocity, ze jsem mu dala života a měla jsme mu ho chranit. Ze jsem jako mama selhala.. je to peklo... a nejde s tím dělat vubec nic... Máme doma ještě 3,5 letou dceru. Složila jsem se. Nemohla jsem jist, pít, starat se o ni, nic. Nebyla jsem schopna nějakou dobu vstát z postele. Jen jsem seděla a brecela, pak prislo uložení. Denne jsem do 3 ráno seděla a brecela na hřbitově. Nemohla jsem odejit. Ty kecy, ze máme ještě zdravou dceru a musime zit pro ni, jsem nenáviděla! Já milovala a miluju obe svoje děti a malá mě nad vodou teda nedrzela. Protože když člověk přijde o dítě, mysli jen na to, je úplně v hajzlu a další děti vůbec nevnímá, ze má. Ač to zní hrozně. Všechno jde stranou.. všechno. I samotný život. Zůstane jen hrůza. Člověk prochází bosej peklem. Nebo jen v pekle sedi, cumi a čeká, až ho to pohltí. Není schopnej nic. Nenáviděla jsem ty kecy, ze bude lip, ze čas rány otupi a tyhle hlášky. Kopla bych do prdele kazdyho, kdo to řekl a nezazil. Protože nemá představu, nemá ani nejmenší tušení, co to je přijít o dítě. Každopádně ti přeju moc síly, bude to tezky obdobi. V době Vánoc je to asi nejtěžší a pak v době výročí. Rada bych ti rekla něco, co by pomohlo, ale vim, ze nic takovýho není. Nejde to říct, nemůžu to říct. U nás je to 5 měsíců, brecim každý den, už ale funguju. Ucim se znovu zit. Nikdy se s tím nevyrovnate, jen tu bolest přijmete a naučíte se s ni zit.. opravdu to tak je, ač to zní jako nějaký hrozny klišé. Ono člověku nic jinyho stejně nezbyde. Držím palce! Objimam. Klidně poskytni mail, muzu poslouchat, napsat, cokoliv. Mne to pomáhalo psat si o tom s nekym, kdo tohle prožil.

Pentagras

@hvezdickaaa prosím?