Zemřelo mi dítě

Ahoj maminky andělíčků, bohužel i já musím přispět se svou troškou do mlýna, mou sestru včera o půlnoci odvezli do nemocnice, přiznám se, že už ani nevím, v kolikátém tt byla, ale bohužel už těhulinkou není. O mimíska přišla, je to moje sestra a já to prožívám jako by se to stalo mně, je mi to moc líto. Už jednu holčičku má, jsou jí tři roky, moc si přála mít ještě jedno 😢 😢 😢

anta a co sa vlastne stalo? ☹

Ahoj holky,
sem tam sem zajdu ale radši ne na dlouho, protože mě z toho moc bolí srdíčko, když si čtu Vaše příběhy, a kolikrát si říkám, že to snad ani není možný, mám malou holčičku a ještě před měsícem od nás chtěl její táta odejít, a měla jsem pocit, že se mi zhroutil svět, ale proti Vašim příběhům je to úplná blbost. Moc myslím na všechny dětičky v nebíčku a na jejich maminky, ale nevím co napsat, asi nic co napíšu tu bolest nezmírní. Ale je určitě dobře, že si sem můžete psát a poradit se, nebo si jen ulevit a vylít někomu srdíčko. A myslím si, že takové řeči, jako se tady někdo zmiňoval, že to sem nepatří toto téma a je to nevhodné, na to bych se vykašlala, život bohužel není jen o tom hezkém. Tak Vám všem přeju hodně síly. 🙂

Anta, je mi to veľmi ľúto, viem čo Tvoja sestra prežíva... 😔 Nám takto presne pred rokom 1. februára zomrela dcérka. 😢

ahoj holky
čtu vás už delší dobu,už jsem sem i něco psala-ale vždy mám problém s tím,jak vyjádřit to co cítím,když čtu vaše řádky.vždy si pobrečím-sama mám dvě holčičky-a neumím si představit,že by se jim mělo cokoliv stát-mám pocit,že bych to nezvládla-nepřežila,kdyby oni nepřežili.....jste statečné a máte můj obdiv,opravdu všechny.
jak se tu psalo-že někdo píše,že vaše fotky tady nejsou vhodné-tak to je naprostá blbost.a kdo nechce vidět,at se nedívá-ale tím,že lidé zavírají oči před smutnýma věcma,tak to ještě neznamená,že se nedějí.bohužel i to smutné a tragické je součástí života-bohužel.
broni-je mi to moc líto a vás všech...milušky a všech.
anta-a co se stalo sestře?hadimrska-a jestlise můžu zeptat,proč chtěl odejít tvůj manžel?dějí se i jiné tragédie.....to je fakt.ale ztráta dítěte je ta největší.

anta tvé sestry je mi líto 😔
kacenka drž se v tento smutný den 😔
přeji si, aby už se nic takového nikomu nestalo, ale bohužel....musíme být silné, také si u každého nového příběhu pobrečím

Andy,
tak s manželem jsme už deset let, máme holčičku, a on najednou cítil, že se mu málo věnuju, zařizovalo se stěhování a já myslela, že je to tím, a najednou jsem přišla na to, že má jinou, prej to trvalo jen měsíc..................., neměla jsem to moc jako malá lehký vychovávala mě babička a rodina je pro mě vším, no a ta jeho ženská bydlí kousek od nás, a má taky malý dítě, a střídá chlapi a je jí úplně jedno, že rozbíjí rodinu...................................., taky jsem o tom psala v diskusi manžel má kamarádku. A strach že odejde budu mít asi ještě dlouho, ona mu úplně vymila mozek, řekl mi opravdu kruté věci co budou asi bolet už celý život a malé to celé taky moc ublížilo, ale teď už je na tom dobře, je to takovej smíšek.
Ale nejdůležitější je, že mám malou a je zdravá.
Tak se holky moc držte, myslím na Vás. Na některé Vaše fotečky jsem se dívala, krásné dětičky, všechny děti jsou ty nejhezčí......................... 🙂

hadimrska-toje hrůza,ti chlapi jsou někdy hrozní sobci.je mi to líto.....já bych na tvém místě asi neměla strach,že bude chtít odejít-ale spíš bych já už s ním nechtěla být.musíš ho mít hodně ráda.drž se..

Ahojte.
Dlhšie som sa neukázala.
Sny trošku ustúpili chlapci sa na malého pýtaju menej a menej tak to bolí o trošilinku menej.
A ja som na teste našla // neviem či je to dobré alebo zlé či sa tešiť alebo si robiť výčitky,že sme tak rýchlo po tom čo nás malý opustil splodili dalšie dieťatko.Mám v hlave veľký neporiadok.

moni myslíme na Vás na Nellynku posielame veľa energie celej rodinke

Lulilika, tak to velke gratulace!!!!!!! Vzdyt tahle doba po porodu je akorat i z lekarskeho hlediska. Ja vim, ted se bojis radovat, ale uvidis, ze se radovat zacnes...... Moc ti to preji!!!

Hadimrska, ja bych se nebala, ze odejde. Ja bych mu vymenila zamek......... Tohle neodpoustim a manzel to vi 🙂

Ahojky holky, tak před měsícem ve 21.07 jsem prorodila svého chlapečka mrtvého. je to jak dnes, stejná boleat. Vše stejné. nejraději bych se vrátila o měsíc zpět, protože to byly jediné minuty kdy jsem měla Venouška v náručí.

Majerka spomen si na pesnicku zo starcou na chmelu:

Kdybis oci vyplakala, jako more byl tvuj zal stejne si nic nepomuzes zivot pujde dal.

A preto si toto vzdy ked je zle aj najhorise opakovat, aby zivot neusiel.

zicon - já vím, že mi to nic nepůmůže, ale je to jediná věc, kterou ted dokážu. Život jde dál a já se do toho života snad časem opět zapojím.

Majerka, urcite se zapojis. Ted je jeste stale cas truchlit. Nekde jsem cetla, ze trva i 6 nedel nez clovek dokaze prijmout tu ranu osudu a zacina se vse obracet....... ale kazdy jsme individualni a u nekoho to muze trvat i daleko dele...... Nicmene si tuhle tezkou ranu poneses az do konce sveho zivota..... Vim, ze dneska mas moc tezky den a chtela by si vse vratit, bohuzel to nelze a clovek MUSI jit dal, uz kvuli rodine, pratelum a v neposledni rade kvuli nasim andilkum, chteli by, abychom zili a smali se...........

Ahoj Ani, MUSÍM jít dál, ale jak ? Jak to mám dokázat ? Už ted so bojím se vrátit do práce. Už mi holky z práce píšou at už se vrátím, že mě tam potřebujou. třeba se to pak změní, já nevím.

Ahoj holky.
Majerko, to je úplně normální reakce, život si možná jde dál, ale to je právě ze začátku ta hrůza, nejde se hned zase zapojit do proudu života, protože možná život jde dál všem kolem, ale pro nás se zastavil. Vím, jak se mi chtělo křičet na všechny kolem, vy si tady klidně žijete dál, smějete se, užíváte si, nakupujete a moje holčička je mrtvá!!! a hrozně mě rozdíralo právě to, že si život jde klidně dál bez mojí holčičky, že to není správné, nemůže jít dál, když ona tu se mnou není. Dnes už tyhle pocity odezněly, už je necítím, ale můj život jde dál jen částečně, jde dál s těmi, kdo zůstali tady, ale zastavil se v tom okamžiku, kdy jsem ztratila svojí holčičku a tahle zastavená část života hledí přes ten další život do budoucnosti k našemu setkání, tam je naděje, bez které bych nedokázala žít dál.

Majerko, vytyc si cil, tak jak pise Mili, treba to, ze se s Venouskem az nastane ta spravna doba starim setkate a zatim se zkus zit tak, jak si myslis, ze by to chtel Venousek.... Vim, je to moc tezke. Take jsem se ptala jak jit dal!!! Vis, ja to mela trochu jine. Ja zas musesla mezi lidi a vsem to rici, vsem rici, jak moc mi tady v porodnici ublizili, jak moc mi vzali moje stesti, jak me zmeninili zivot z minuty na minutu........ Ja se do prace tesila a vyhledavala ji. Dokonce jsem byla i na brigade ke konci sestinedeli.... Na vanoce jsem pekla a pak to rozdavala vsem okolo. Vecer ulehala s nateklejma nohama a se slzami v ocich, jak jsme pres cely den uklizela, pekla, varila a jen tak chodila po meste, abych byla mezi lidma......... Najdi si svoji cestu a zkus ji jit........

O naskakovani na vlak zivota viem svoje. Moja manzelka kvoli nevydarenej operancii skoncila nevidiaca zo dna na den a namiesto lutovania sme sa pustili do hladania moznosti - ona, ja som skvor ten typ seba lutovania sa do haleluja.

Miliharmi přesto to si říkám, Jak může jít život dál, když Venoušek zemřel. Snad to brzo otupí. Ale pozoruji na sobě jak se ošklivě dívám na lidi, kteří se usmívají. Snad to brzo ustoupí, protože i já patřila vždy mezi ty lidi co se stále smějí.

Ani já mám cíl a to je mít zase miminko, jsem asi závislák, ale po miminku moc toužím.

Zicon- život je krutý, ale taky si říkám bez boje to nevzdám. Budu bojovat a věřím že s manželem vyhrajem na osudem.

Majerko, tak to mas stejny cil, jako ja mela pred rokem.... 🙂 Neboj povede se a brzy budes mit pod srdickem dalsi stesticko.... preji ti to z celeho srdce. Planujete nejakou dovolenou nebo vylet, kde romanticky pocnete??
Muj manzel mel treba problem se divat na novorozenata, moje mamka si nesmela male dite pochovat a ja mohla oboji, jak se na ne divat s laskou a uctou, tak je chovat, ale slzy prisly vzdy, kdyz manzelovi se spustili a valili se mu po tvarich a mamka se odvracela a odchazela.... Bylo to tezke obdobi, protoze 3 mesice po mem porodu se ve stejny den narodila kamaradce holcicka a synovcovi dcera.... Tady je videt, jak velkou bolest vsichni prozivame a stejne ji prozivame kazdy jinak.....

Majerko, ustoupí to, ale všechno má svůj čas, nyní máš vlastně na tyhle pocity nárok a když je přeskočíš, vrátí se nečekaně později, takže si nic nevyčítej, když máš pocit vzteku na ostatní, že si žijí, když ty emoce pustíš, postupně odtečou, když je potlačíš, zůstanou v tobě a budou škodit.
To je krásný a vlastně velmi pochopitelný cíl chtít další děťátko, určitě by ti to moc pomohlo. Snad jen neuspěchej to, zatím máš stále velkou potřebu oplakávat ztracené dítě a máš na to nárok, postupně se to otupí a budeš se moci volněji nadechnout a pak jistě přijde další miminko. Radím z vlastní zkušenosti, člověk by tyto věci měl prožít do dna, projít si zármutkem, nepotlačovat ho, pokud se snaží příliš rychle a příliš brzy jít dál, zármutek, který v něm stejně zůstane a projeví se, mnohé poznamená a něco může i zničit. Já otěhotněla brzy po Milenčině smrti a to těhotenství bylo neskutečně těžké a v podstatě na něj nemám žádné dobré vzpomínky jen zlé a to všechno muselo moje miminko prožívat se mnou ☹ . Taky můj Vašík šel asi půl roku po Milenčině smrti do první třídy, ze začátku jsem ho tam vozila, jezdila jsem s ním školním autobusem, aby se se vším seznámil, ale byla to pro mě hrozná doba, ačkoliv je to jinak krásné období, za jiných okolností bychom na to jistě měli krásné vzpomínky, ale ta tragedie všechno tak poznamenala, před Vašíkem jsem se jakž takž držela, ale pak jsem celou cestu domů vždy tolik plakala.
Dnes po 3 letech už je to o mnoho lepší, už to můj současný život takto negativně neovlivňuje, stýská se mi, ale už to nezasahuje tolik do toho, co žiju nyní. Ovšem je třeba počítat s tím, že po určitý čas to ovlivňuje všechno, zasahuje ta bolest do všeho, všude se protlačí a mnohé může zkazit a zničit, takže dokud člověk cítí, že ta bolest převládá, že se všude tlačí, je lépe prostě nechat ji plynout, truchlit, oplakat své dítě a nečinit v té době závažná rozhodnutí a velké životní změny, neutíkat, před tou bolestí člověk neuteče, ale postupně se s ní naučí žít tak, aby uvolnila místo v srdci a v životě novým věcem a radostem.

Mili, sama si jiste vzpominas, jak ja po diteti touzila a pomalu nevydrzela cekat. Nastesti muj manzel byl rozumny a dokazal vydrzet tech pul roku, co vsichni doporucovali..... Jsem za to dnes rada. Jednak jsem dokazala zvladat ty prvotni problemy s tehotenstvim na zacatku (prisli jsme v 6tt o dvojce Lukaska) a za druhe si telo opravdu odpocnulo a Italie byla uzasna a hodne nam obema pomohla.....

Majerko, jak pise Mili, opravdu nic neuspechej. Zkus neco naplanovat na leto nejaky vikend, nebo dovolenou a zkuste pocit tam (naplanuj to na plodne dny) a opravdu si ted prozij tu bolest, aby si mohla pak byt silna pro dalsi detatko. Nech tomu vsemu volny prubeh....

holky jste tak statečný, kéž bych k vám patřila už i já, Já nevím jak dlouho to bude u mě trvat. Ale ta bolst je ukrytá hodně a hodně hluboko. Každá jsme si prošly peklem avy jste už na jiné cestě, ale já se stále potácím v tom pekle a přijde, že jediná cesta jak z toho ven je mít další miminko. A víte co je nejhorší ? toužím po miminku, ale pomyšlení na milování nemám. Snad to už bude brzo lepší. Moc si to přeji.

anta: je mi moc líto, jakou bolest teď v rodině prožíváte. I přes tu svou bolest buď pro svou sestru teď velkou oporou, bude tě moc potřebovat.

lulilika: moc gratuluji k // 🙂 Uživej si každý den toho drobečka v bříšku a nemysli na žádné špatné věci, co se na světě dějí. Chápu, že máš teď v hlavě nepořádek, sama si neumím představit, až jednou budu čekat další dítě, jak to budu prožívat, ale budu se snažit, aby jsem ho měla hezčí než to předchozí, které bylo dost problematické.

mili: moc hezky jsi to napsala, přesně si vyjádřila, to, co cítím i já. Můj život jde taky dál s těmi, co tu jsou, ale jeho část se zastavila v den, kdy nám Mareček umřel.

majerka: nejsi na jiné cestě než my. Jsi další statečná máma, co se musí porvat s obrovskou bolestí a jsi přesně tam, kde ostatní, jen o kousek později. Každá z nás si tím, co právě prožíváš prošla sama a i když to teď tak nevypadá, za nějaký čas to budeš cítit stejně a dovolíš sama sobě jít dál. Každý si tu bolest musí odžít a dotknout se dna, aby se měl od čeho odrazit. S miminkem to neuspěchej, jak píše aninam, naplánujete pak početí třeba na nějaký romantický víkend nebo na dovolenou. Já na milování taky myšlenky vůbec neměla, ještě dlouho, po každém sexu jsem brečela a pořád myslela na to, že takhle vznikl Mareček a že už tu není. Do ničeho se nenuť, ono to přijde samo, nucením by ses akorát zbytečně trápila. A vztek? To je naprosto přirozené, doteď se občas přistihnu, jak smutně koukám po maminkách s miminkama ve věku, jak by byl velký teď ten náš brouček. Nemyslím to nijak zle, ale jen bych toho svého chtěla taky tak vozit a mít u sebe. Myslím, že to k té naší bolesti trošku patří a každý si to prostě musí odžít.

andy - je to tazke a kdo to nezasil to nepochopi, aj moj manzel sa na to pozera inaksie ako ja - ja sa dorevem aj kazdy den. ked davam maleho spat tak sa modlime po Slovensky a potom ma taku ovecku ked stlacis tak sa modli po Anglicky - no ta ovecka mala byt pre Emmusku - my sme boli na SK ked sa nam to stalo a to my poslala neter z USA - ja som jej ju kupila ked sa Emilka/neter narodila a ona to chcela ako ze teraz to bude Emmuskine - tak to ma Sebastianko a vzdy ked to stlacim si na nu pomyslim a idu my slzi do oci ale sa premozem vatsinou ale chcem aby Sebastianko bola ako ze s nou trosku spojeny.

zicon - to je mi luto tvojej manzelky - to je moja fobia ze by sa mi to raz mohla stat - hocico len to nie, ja som este k tomu klastrofobicka. ale hlavne ze si ju podrzal a ste stale spolu a ze je tak optimisticka.

Včera jsem se sestrou mluvila a ona říkala, že začala špinit jako v termínu menstruace a že jí to ani nepřišlo divné, protože se jí toto stalo i v předchozím těhu, no ale bohužel o půlnoci se vzbudila a bylo to špatné. Odvezli jí do nemocnice. Byla teprve v 6. tt, no říkala, že je z toho špatná, ale že se nevzdává, že to pak až půjde, zkusí znovu.

anta: víš, možná to bude znít divně, ale je lepší, když se to stane takhle na začátku, než když pak umře miminko, které už maminka cítí. Ale i přesto, vím, že to bolí a přeji celé Vaší rodině a hlavně sestře, aby se brzy zadařilo a narodilo se krásné a hlavně zdravé miminko.