Manžel ignoruje přípravy na dítě. Co dělat?
Musím se trochu vypsat. Jsem v 8 měsíci těhotenství a manžel stále nic neřeší. Já musím vše nakupovat a vybírat, já musím navrhnout ať si na chvíli sedneme a prodiskutujeme, kam dáme všechny ty věci pro dítě, jak budeme muset přeorganizovat byt atp. Já musím navrhnout předporodní kurz, přípravu na porod atp. Za celé těhotenství manžel nekoupil ani dudel, natož aby něco nainstaloval nebo vyrobil. Prostě nic. Nenavrhne ani milování, že prý je ke mě ohleduplný a já mám občas reflux, nebo motání hlavy. Ale copak to nám brání v sexu? Musím vždy navrhovat jen já. Připadám si jako nepřitažlivá. Bojím se, že budu na vše sama. Že mu budu muset vše říkat, protože on prostě sám od sebe nic. Není proaktivní. Nic sám od sebe nezařizuje, přitom je toho až nad hlavu a jsem už tím úplně přehlcená🙁 vždyť to dítě bude i jeho, bude otec a vůbec nic neřeší.
Ja myslim ze spousta tatinku si tatinkovstvi uvedomi az kdyz se dite narodi, nekteri dokonce az kdyz zacne chodit nebo mluvit 😅 Jim to v brise pripada takovy abstraktni 😃 Navic jim je úplně ukradeny v cem mimino spi a co mu oblekas. Ja to ted vidim na ex, se mnou nosil v šátku, deti spaly s nami v posteli. Ted sciu nejnladsi vozi v kocarku, spinka v postylce, krmi z lahvičky...
@martinka_33 já jsem byla těhotná 2x a pokaždé až s narozením dítěte, až opravdu vylezlo na světlo boží, tak pro mě začalo existovat. Dokud bylo v břiše, tak to bylo něco naprosto mimo, abstraktního, co sice jakoze existuje, ale vlastně vůbec. A to jsem to dítě měla v sobě! Vůbec se nedivím chlapům, že počas těhotenství nedokážou prožívat dítě jako dítě.
Já nikomu nic neberu ani názor ani potřeby. Mám čtyři děti a ve finále to miminko skoro nic nepotřebuje. Nevím co přesně myslíš tím, že toho je až nad hlavu a že si tím zahlcená? Nejdůležitější jsou stejně spokojení rodiče. Ty materiální věci jako jsou hnízdečka, kolotoče a podobné věci jsou nakonec To poslední, co je potřeba, ale na to si každý musí přijít sám. A taky je potřeba si uvědomit, že ten chlap není žena nemůžeš ho posuzovat podle sebe. Základem je dobrá komunikace, což je nejdůležitější při každém problému. Žena v těhotenství věci prožívá mnohokrát intenzivněji a pro muže je to opravdu jiný stav. Držím palce.
@veruvojtkova Muj se taky sam od sebe podilel na pripravach a na predporodnim kurzu jsme byli oba.
Treba vymyslet kde co bude v byte mi prijde jako uplne samozrejma vec, na ktere by se meli podilet oba rodice. Ale tady holt porad prevlada nazor, jak spravny chlapak se o decko prece nezajima a zenska si to chce stejne vsechno zaridit podle sveho, no 🤷🏼♀️
@ai30 hele, já jsem tady skoro královna feministek, které doma jedou fakt napůl, ale přesto jsem to zařizovala já a ne proto, že by on byl namachrovanej chlapák. “Příprava na dítě” fakt není příprava na kosmickou misi Poslední šance, na které musí dělat všechny velké mozky světa. Celou “akci dítě” jsem zrealizovala na mateřské, kdy jsem se neměla do čeho píchnout a muž chodil do práce, takže jsem si dojela pro kočár, dojela pro vajíčko atd a odpoledne jsme se mohli věnovat jeden druhému. Nemyslím, že můj muž byl o to horší táta, že se neúčastnil výběru bodýček, on zase beze mě vybral dceřiny první pohorky, to považuju za důležitější milník v životě😀
@berenika39 no jo, ale jak by to vypadalo, kdyby ten udajný talent neměla ani maminka? To by nikdo nic nezařídil, nekoupil, nepřipravil? 🙂 mě přijde, že žena tyhle věci dělat prostě musí i když nechce, má to tak nějak v sobě asi zakodované tu zodpovědnost a chlap se bud přidá a nebo nepřidá protože on nemusí...takhle to na mě nějak působí, ale jak jsem psala, at má každý vedle sebe toho, kdo mu vyhovuje, jen tenhle argument je dost zvláštní, že nemá talent. 🙂 mě to po pravdě tky nebavilo ty nákupy a přípravy a předělávání bytu, praní pidi věciček ale musí se to udělat, není to o talentu ale o nějaké zodpovědnosti protože budu mít rodinu, ale to je jen muj názor no 🙂
@veruvojtkova On to není ani tak talent, jako spíš hormony, které s blížícím se porodem vedou ženu k tomu, aby hnízdila. Mají to tak všechny samice. Je to přirozené.
Nečetla jsem všechny komentáře, ale můj manžel se po porodu přiznal, že dokud nebyla dcerka na světě, pořád mu to přišlo takové neurčité/ nereálné.
Těšil se na ni, hladil bříško, hrál jí na kytaru,...ale pořád jsem to byla já, kdo většinu věcí řešil, cítila jsem od začátku pohyby a její přítomnost. Pro spoustu tatínků začne ta role až v okamžiku, kdy drží miminko v náruči.
Zkus se na to podívat i tímhle směrem 😉
Nečetla jsem vsechny komentáře,ale muj manžel při mým prvním těhotenství absolutně nejevil o nic zájem,vechol byl výběr kočárku a to jen, že jsem si obchod vybrala dost daleko od nás a potřebovala jsem tam zavést a screening absolvoval jen taky z duvodu, že jsme kvuli jeho dědičné vadě museli jet na specializované pracoviště,tam teda trochu zmeknul,ale přesto to všechno nechaval na mě a táta je z něho skvělý,od porodu kromě kojení dělal úplné všechno. A pri dalších dětech už byl teda akčnější... já myslím, že oni ti chlapy se toho prvního prosté bóji a až později zjistí tak nějak,,zjihnou,,
Máš úplně normálního chlapa 😀 Neumím si pŕedstavit, který muž by dobrovolně řešil věci, o kterých jsi psala.
Zbytečně se stresuješ 😀 vážně očekáváš, že s tebou bude chlap řešit výběr předporodního kurzu? Nákup purelanu a oblečků? Máme s manželem 2 dcerky a nikdy jim nekoupil ani tričko 😀 když teda nepočítám nákupy na dovolené nebo při jiné nákupní příležitosti. Že by přijel z práce a řekl: "Holky, koupil jsem vám novou mikinu!"...to fakt ne 😀 a ani to po něm nechci. Před porodem jsem si to řešila sama. Absolvoval se mnou screeningy. Toť vše. Mám mamku a kamarádky. Manžel řeší jiné věci. Já s ním neřeším třeba to, kdy nam končí na autech technická....🤷♀️
Právě kdyby to bylo opačně, že by všechno uvedené muž dělal ještě sám od sebe, už bych začala přemýšlet, kde nastala chyba 😀
@pacinka12 souhlasím, zaukolovat přesnými požadavky bez ptaní ☺️
@berenika39 no jo, ale jak by to vypadalo, kdyby ten udajný talent neměla ani maminka? To by nikdo nic nezařídil, nekoupil, nepřipravil? 🙂 mě přijde, že žena tyhle věci dělat prostě musí i když nechce, má to tak nějak v sobě asi zakodované tu zodpovědnost a chlap se bud přidá a nebo nepřidá protože on nemusí...takhle to na mě nějak působí, ale jak jsem psala, at má každý vedle sebe toho, kdo mu vyhovuje, jen tenhle argument je dost zvláštní, že nemá talent. 🙂 mě to po pravdě tky nebavilo ty nákupy a přípravy a předělávání bytu, praní pidi věciček ale musí se to udělat, není to o talentu ale o nějaké zodpovědnosti protože budu mít rodinu, ale to je jen muj názor no 🙂
@veruvojtkova s tím “talentem” naprosto souhlasím. Stejně tak chlapské věty jako “neumím vařit nebo nevím co mám uklízet” jakoby se snad ženy rodily s vařečkou v ruce. 🙄Prostě lenost. Ale tohle si myslím, že je trochu jiná situace. Přece pořizovat si oblečky pro první miminko je spíš radost než nějaká otravná povinnost, ne? 🤷♀️ Vždyť může být zakladatelka ráda, že si může v klidu vybrat, tak proč to dramatizovat.
V každém vztahu je milion věcí k řešení - některé jsou v kompecenci jednoho partnera, některé v kompetenci druhého a některé v kompetenci obou partnerů zároveň. A je dost zásadní, do jakého z těch "šuplíčků" si jednotlivé záležitost zařadí. Důležité je, aby to vyhovovalo oběma stranám. V naší domácnosti řeším čistě jen já, co je potřeba koupit k běžnému provozu, co které dítě potřebuje. Stejně tak jsem řešila první výbavičku, kočárek atd. Ale já se s tím moc necrcala, jsem minimalista. V dnešní době "večer objednáš, ráno v Alzaboxu máš" bych to řešila ještě o moc míň. Přijde mi totální ztráta času řešit s manželem, kolik a čeho koupit pro miminko. On mi v tomto plně důvěřuje, že vyberu to, co je potřeba a co dává smysl. Představa, že mi kecá do toho, jaké boty bude dítě nosit, nebo jaký kočárek vybrat, mi spíš nahání husí kůži. On má zas svoje kompetence, kde mu já plně důvěřuji a jsem ráda, že to nemusím řešit.
Jestli máš pocit, že jsi čekala něco jiného, tak si o tom prostě promluvte. Ale fakt to má většina chlapů tak, že se sami aktivně neangažují v přípravách na miminko.
Naprosto normální chlap 🙂 Můj manžel zpětně hodnotil, že začal být tátou až se holky narodily. Prostě to bylo něco reálného, hmatatelného.
Na přípravách se podílel tak nějak trochu - kočárek jsme vybírali spolu. Je vysoký, tak ať mu taky sedí. Ale nikdy v přípravách nekoupil ani bodýčko. Předporodní kurz, kdy to bylo rozdělené na část pro maminky a poslední hodina byla i pro tatínky. Tu už jsme nestihli 😀
Mně přišla absolutní ztráta času s ním diskutovat o tom, jestli potřebujeme 3 overálky nebo 5 apod.. Navíc, poprvé je to megalománské, a dítě fakt nepotřebuje 10 bodýček, 15 overálků na spaní, i ty hnízda apod. mi přišly jako vyhazování peněz. Na co načinčaný pokojíček, když v něm stejně nespala ani jedna.
Táta je báječný. Když bylo něco třeba, tak koupil, dokoupil. A teď funguje jako "platební karta", když jde s holkama nakupovat 😀
Máme to rozdělené - já mám na povel všechno kolem školy, dětí, kroužků. On se stará o barák, aby to fungovalo. O opravy, o auta, ... prostě ty chlapské věci. Nemá problém vzít holky pryč, postarat se, ... Od mala je přebaloval, hrál si s nimi, chodil na procházky. Kdyby mohl kojit, tak kojit bude.
@ai30 hele, já jsem tady skoro královna feministek, které doma jedou fakt napůl, ale přesto jsem to zařizovala já a ne proto, že by on byl namachrovanej chlapák. “Příprava na dítě” fakt není příprava na kosmickou misi Poslední šance, na které musí dělat všechny velké mozky světa. Celou “akci dítě” jsem zrealizovala na mateřské, kdy jsem se neměla do čeho píchnout a muž chodil do práce, takže jsem si dojela pro kočár, dojela pro vajíčko atd a odpoledne jsme se mohli věnovat jeden druhému. Nemyslím, že můj muž byl o to horší táta, že se neúčastnil výběru bodýček, on zase beze mě vybral dceřiny první pohorky, to považuju za důležitější milník v životě😀
@drep Jasny, ja chapu jak to myslis, ale je to spis otazka toho kdo ma nebo nema zrovna cas a proto me prave rozciluje to 'chlap nic zarizovat nemuze, protoze nema miminko v brisku a talent na nakup bodycek'. Ja treba naseho psa taky nemela v brisku a byla jsem schopna pro nej nakoupit veci, stejne tam muj muz pro nase kocky. Ty pripravy na miminko u nas byl seznam veci, ktere potrebujeme koupit a hotovo. A jasne ze potom clovek nakoupi nejake sentimentalni blbosti, ale to do tech priprav upne nepocitam. Minimalne kocar a zarizeni bytu jsme resili oba spolecne, protoze bylo potreba, aby nam to vyhovovalo obema. A chapu zakladatelku, ze ji stve, ze manzel ani nehne prstem. Dite budou mit oba, ne jen ona.
@drep Jasny, ja chapu jak to myslis, ale je to spis otazka toho kdo ma nebo nema zrovna cas a proto me prave rozciluje to 'chlap nic zarizovat nemuze, protoze nema miminko v brisku a talent na nakup bodycek'. Ja treba naseho psa taky nemela v brisku a byla jsem schopna pro nej nakoupit veci, stejne tam muj muz pro nase kocky. Ty pripravy na miminko u nas byl seznam veci, ktere potrebujeme koupit a hotovo. A jasne ze potom clovek nakoupi nejake sentimentalni blbosti, ale to do tech priprav upne nepocitam. Minimalne kocar a zarizeni bytu jsme resili oba spolecne, protoze bylo potreba, aby nam to vyhovovalo obema. A chapu zakladatelku, ze ji stve, ze manzel ani nehne prstem. Dite budou mit oba, ne jen ona.
@ai30 jasný, s tím naprosto souhlasím a slovní spojení “na to ale chudáci muži nemají geny” si překládám “je to otravný, nezajímavý a neohodnocený”.

Kdybych se bývala přizpůsobila chování manžela, který nepodléhal mému hnízdícímu amoku, ušetřila bych výraznou část rodinného rozpočtu, protože děti potřebovaly jen bodýčka a punčocháče/polodupačky a pár kousků oblečení k tomu, kočár s fusakem, jídlo, pleny, dudlík, nosítko v případě dcery, autosedačku, ohrádku v obýváku a to bylo v podstatě všechno. Dětský pokoj byl v prvním roce života dětí zbytečný, protože tam čas netrávily ani na hraní, postýlka byla zbytečná, protože spaly s námi, vanička byla zbytečná, protože jsme stejně koupali v klasické vaně, kosmetika byla zbytečná, protože jsme používali vodu a tak bych mohla pokračovat dál...
Současné chování manžela vůbec nevypovídá o tom, jaký pak bude táta. A pokud tobě něco chybí, musíš to otevřeně komunikovat...