Nechci jim ukázat své dítě, bojím se o něj

@xmisas tak nevím, pro prarodiče, to přece není cizí dítě. Myslím, že to moc hrotíte. Však oni vám ho nevezmou. Podívají se, potěší se a vrátí.

@xmisas měla jsem to stejně, hele v porodnici bude stejně naštěstí zákaz návštěv 😃🤣a domů chodili postupně po týdnu ❤️

@xmisas já bych jim řekla, že se domluvíte po porodu, podle toho jak se budeš cítit. Můžeš být najednou úplně v pohodě a návštěva ti vadit nebude. Pokud nechceš, aby mimčo chovali, tak jim dovol ať ho aspoň pohladí. Však oni se na něj taky těší. A neboj, nikdo ti ho neukradne. Ještě rádi by ho vrátili (pro odhelčení 🙂).
Přeju pohodové mimčo 🍀

Copak babičky, ty byly dalo by se říct v klidu... Ale nám se bez ohlášení pozvali kamarádi - poslední noc v porodnici jsem měla celou noc malého na rukách, protože řval, ráno mě znovu šili, ve dvě jsme dojeli domů, manžel se ještě ani nestihl zout a kamarádi i se dvěma malýma dětma před domem, že jedou kolem, tak se stavili.🤦‍♀️ No měli smůlu, dál jsme je nepustili. Moje mamka viděla malého druhý den po příjezdu domů (kratičká návštěva) a tchánovci asi o tři dny později.
Šestinedělí je citlivé období, každá ho prožívá jinak. Hlavně se nenech do něčeho nutit. Na druhou stranu pokud jsou babičky normální, tak bych jim mimčo ukázala co nejdřív. Krátkou návštěvu, nechat pochovat a poslat je domů. Odbydeš si to a můžete se potom v klidu sžívat.😉

@makovice88 Ňuchňací? Copak je miminko nějaký králík na ňuchňání?

@xmisas Zdrahala bych se tvrdit, co je 'normalni' a co ne, protoze kazdy ma tu hranici nekde jinde a je to tak i v poradku. Nicmene nechtit ukazat miminko babickam ze strachu ze jim spadne nebo ho ukradnou, je asi neco, o cem by bylo fajn si promluvit s psychologem. Pokud totiz ti prarodice nemaji historii kradezi deti, ten strach asi neni uplne racionalni a je to neco, s cim bys mohla mit po narozeni ditete potize. Takto to muzes zkusit podchytit hned v zarodku a treba zabranit pozdejsim potizim.

@xmisas nečetla jsem všechny příspěvky, ale měla jsem to taky tak. Chtěla jsem klid a čas na nový začátek. Nechtěla jsem, aby miminko šlo z ruky do ruky, s covidem to nemělo nic společného. Dokonce nikdo nevěděl, že rodím. Že se malá narodila jsem oznámila po třech dnech. Poprvé ji mí rodiče viděli až když měla měsíc a půl. Jestli byli naštvání? Asi jo, ale mě to bylo fuk. Nelituju toho, právě naopak. Krásně jsem si ten začátek užila v klidu a bez blbých keců a chytrých rad. Ale každý to máme jinak

@klokanka31 Myslim, ze jsi me pochopila..Male miminecko je opravdu male jen chvilku, to preci vime vsechny. Je rozdil mezi tydennim a skoro 2 mesicnim mimcem.

@xmisas zkus si přečíst něco o porodních uzkostech, můžou být i v těhotenství...já se taky strašně bála dítě někomu půjčit, bála jsem se i sama ho obléct...bohužel mi to tenkrát nikdo neřekl, po druhém porodu pak přišly poporodní deprese, nepodceňovala bych to a zkusila se poptat u psychologa ještě před porodem...nepřijde mi v pohodě, že se bojíš, že ti rodina ukradne dítě...já se zase bála, že mi každej to dítě upustí a nebo převrátí kočárek...

Klid, on bude určitě zákaz návštěv ( pustí akorát tatínka), takže teď se tím vůbec nestresuj. Až pojedeš z porodnice, prostě zavolej, že se na návštěvu po porodu necítíš a pediatr doporučil minimální návštěvy kvůli covidu. ( Loni v lednu mi to při propouštění z porodnice říkal dost důrazně). Ozveš se, hned jak se dáš trošku dohromady. Kdyby neposlouchali tebe, tak bude přítel trošku ráznější.
Škoda, že mámy nechápou v jakém rozpoložení asi budeš. Ono se rychle zapomíná na rozpoložení a hormony prvorodičky.

@makovice88 Podle mě to ty babičky moc hrotí. Snad už samy měly mini mimča,tak vědí jak vypadají,a měly by respektovat přání novopečené maminky.

@klokanka31 Respektovat ano, ale až bude mámou tvoje dcera a nebude tě chtít po porodu vidět měsíc a půl, opravdu nevěřím, že by ti to nebylo líto. Mně jo.

@klokanka31 U nas dnes byla moje 80 leta babicka a muzu ti rict, ze pohled na ni, kdyz chovala maleho, byl pro me opravdu silny. Jsem rada, ze ho videla, taky tu zitra (nebo za dva mesice) nemusi byt. Takze ano, mela svoje miminko, pred 60 lety. Ale vnouce a pravnouce je jina liga a to my, mlade maminky, jeste nemuzeme pochopit.

@nikivm Ty jo, nějak si nedovedu představit, jaký bych musela mít s mymi rodiči vztah, abych jim tohle udělala 🤷.

@felixfelicis To by mě bylo líto. Ale určitě bych po ní nechtěla aby mi půjčila mimčo na pochování proti její vůli. A navíc za této korona doby je pochopitelné že nechce návštěvy. Já kdybych měla teď novorozence,taky bysme ho hned neukazovali.

@makovice88 Tohle já nikdy nepochopím. Vnouče jako ok,ale není nic víc než vlastní dítě.

Děkuji za odpovědi. Po rozmulve s přítelem jsme se dohodli, že na návštěvu přijdou všichni třeba týden nebo dva po porodu.. až se budeme na to cítit.. je pro mě důležitý abych byla já i mimco psychicky v pohodě a nestresovat se.. a když přijdou až se na to budu cítit, tak mi nebude dělat problém, že si malé pochovají.. tak snad to buď ok a přítel je stihne odrážet.. nesnáším takovýhle vtíravým návštěvy.. samozrejme že je to rodina, ale nejsme opice v zoo a budeme potřebovat klid na to dát se do kup, sžít se s miminkem a tak.. a jestli se jim to nebude líbit tak holt dodrzime i celé 6 neděli.. 😂

@klokanka31 Protoze v te situaci jeste nejsi 😉

Naprosto te chapu uplne vim co citis ja sem to mela stejne...muj chlap je nastesti cholerik a sobec takze vsem rekl od srdce svy a cele sestinedeli jsme krasne dodrzeli i kdyz se to ostatnim nelibilo...a bylo to uplne u zadku

@ilonne ale my nemáme žádné špatné vztahy. Jenže mě není dvacet a trochu mi vadí, když mě ostatní nerespektují, takže to byla reakce na větu " já se tě budu ptát jestli můžu přijet"
Já si ten začátek opravdu užila a byla jsem ráda, že nemusím řešit věčně zvonící telefon a otázky typu jaký byl porod,...

Sem si myslela jak budu chtít pomoct od babiček, který se těšily a nakonec jsem byla jen protivná až jsem řekla, že to nechci. Celkem to respektovaly. Do porodnice nevim, nám pousteli jen tatínky na hodinu za den (paráda s těma hormonama.🙂) ) a myslím, že babičky na návštěvy nebudou moct jít - ale soudím jen podle vlastní zkušenosti. Ideální je asi vymezit se, že se ukazete, o pomoc si kdyžtak řeknete. Já byla tak unavená, že mě kazdej navíc vyjma dítěte a manžela vážně štval - hlavně hromadou nevyžádaných rad, i když to nemyslely zle. Není to asi košér, ale vymluvila bych se na covid a stoupající čísla - návštěvy minimálně, pokud vůbec, přeci jen miminko je ohrožený kdyby náhodou. Prostě jsem posílala hromady fotek, aby viděly a hotovo.

@klokanka31 No nevím, možná by to chtělo se vcítit do role te babičky, která vychovala svou dceru/syna, dávala jim svou lásku a péči a teď vlastně zjistí, že jim ani nestojí za to, aby viděla své vnouče. Já jsem byla šťastná, když za mnou rodiče přijeli do porodnice pokaždé, když jsem porodila. A jezdili i v šestinedělí. A tchýně samozřejmě taky, i když ta viděla děti později. Má to k nám daleko a neřídí. Mně tenhle přístup přijde poněkud sobecky. Přece návštěva rodiny nenaruší sžívání s miminkem....

@nikivm Nežiju s tebou, nemůžu soudit, jen mi to přijde divné, no. A nechtěla bych, aby tohle ani jedno z mých dětí udělalo.

@makovice88 přesně. Manželově teta má 90 let s už je praprababička a říkala, že to je nejlepší pocit na světě, že víš, že máš velkou rodinu, roštěné do krásy a že tvůj rod bude pokračovat. Říkala, že nic lepšího není než l, že se narodí nový člověk do tvé rodiny. ❤️

@makovice88 Spíš to bude tím že mě jiné děti nic neříkají...

No, já osobně jsem byla ráda, když za mnou mamka každý den jela a pomohla mi. Především u prvního dítěte. Ze byla s malým a ja se šla osprchovat, nebo si chvíli lehnout, kdyz si ho vzala ven. Uvarila mi oběd a tak celkově. Ja tedy hodne po porodu brečela, prostě hormony. Byla jsem ráda, ze nejsem sama s dítětem. Takže tvuj postoj moc nechápu. Prijde mi to uz přes čáru, především to řešit v 8 m těhotenství. Kdyz se nebudes cítit dobře, tak to prostě řekneš. A chapu take jejich těšení se na vnouče, zcela přirozená vec. Kdysi jsem se tak těšila na synovce a neteř, kdyz jsem ještě neměla děti. Většinou rodina pomůže....

Do porodnice nas navstivili moji rodice (jak ja se tesila az si vnoucka pochovaji), pak tchyne se svagrovou, a moje dve kolegyne. Nezvala jsem je a nijak mi to nevadilo. K nam domu normalne nasi chodili, dokonce asi druhy den mi mama ukazovala jak koupat, protoze syn prvni koupani tak prorval, ze jsem z toho byla mimo 😀 taky prisla rodina z manzelovo strany (asi 7 lidi), nezvali jsme je, ale malej celou navstevu prospal a ja ho z postylky nevyndala 😀 no a dalsi pribuzny (opravdu jen rodina), ja jsem zase typ cloveka, kteremu tohle vubec nevadi. Moje deti furt spali, takze jsem to ani nemela nijak narocny, nebyla jsem nevyspala atd.

Já bych nehazela návštěvy do jednoho pytle. Je rozdíl jestli přijde někdo, kdo se bude s despektem dívat na neumyte nádobí, ty se v jeho přítomnosti budes stydět si jít vyměnit vložku a nakojit a ještě ho budes muset obskakovat. Takovou návštěvu nebrat. Ale pokud přijde někdo s chlebíčky pro vlastní občerstvení, pořádným vyvarem pro tebe a ty takoveho člověka ráda obejmes bez ohledu na triko promoceny mlékem, tak takovou návštěvu ber všema deseti. Hlavně to nehrotit. Žádný sakra dneska jsem nespala a ještě musím vytirat a pict bábovku. Normálně zvednout telefon, promiň, dneska je to den blbec, stav se jindy. Já ti strašně rozumím a připojím vlastní historku. První dcera se narodila předčasně, císařem, museli ji resuscitovat. Byla jsem vykulena, nevyspala, strašně mě bolely prsa. A i přes můj nesouhlas se za mnou do porodnice nacpala jedna manželova babicka, že to nemohla vydržet a musela me vidět. Do té doby jsem ji měla ráda. Od té doby ji nemůžu ani vidět, tak strašně me to v tu chvíli vnitřně rozdrasalo, že tam sedí, kvaka nesmysly a já napjatě čekám, kdy vypadne a já budu moct ji za svou holčičkou k inkubatoru. Kdybych ji neuctive vypakovala, mohli jsme dneska spolu asi normálně fungovat. Já jsem naprosto omezila styky, tak strašně me to zasáhlo. Poslouchej svoje srdce, bran sebe i miminko, tak jak ti to v ti chvíli bude připadat spravne.

@ilonne možná by ti ale nebylo příjemné, kdybys při první návštěvě zjistila, že maminka svolala půl rodiny, aby miminko viděli všichni. Takže kravál na všechny strany, všichni uražení, když je po příchodu poprosíš o umytí rukou ( přece nejsou špindíry), komentáře ohledně kojení, ať ji necháš u cizích plakat. Ale každý to máme jinak. Někdo se na první návštěvy těší co nejdřív, já mám ráda svůj klid