icon

Nesnesu partnerovu dceru... Je tady někdo v podobné situaci?

7. lis 2020

Zdravim vsechny,
at jsem hledala jak jsem hledala, nasla jsem maximalne to, ze nejsem v teto situaci sama a takovych "macech" je vice. Kde zacit... Asi tim, ze mam za sebou 7mi lety vztah, kde me muj ex psychicky tyral, vyvrcholilo to, kdyz jsme posledni 2 roky spolu uz bydleli a vse muselo byt jen podle nej a ja nic nemohla a pul roku jsme byli svoji. Ja krava si myslela, ze svatba to zachrani... Bylo to pak jen horsi, kdyz mi zacal rikat, ze ted jsem jeho zena a budu ho na slovo poslouchat. Kdyz me pri hadkach zacal chytat pod krkem, sbalila jsem se, odstehovala se a pozadala o rozvod. Byl moje prvni velka laska. V te dobe, asi pul roku pred rozvodem, kdy uz hadky s ex byly na kazdodennim poradku a ja byla psychicky totalne na dne, tak jsem si uz byla "vic" bliz s kolegou z prace, se kterym jsem si rozumnela jak s nikym jinym v zivote a je tomu tak dodnes, zachranil me z toho vztahu plneho tyranie a ted spolu uz mame 2 mesicniho syna, jenze on ma dceru (4r) z predchoziho vztahu. Jsme spolu uz 2 roky a ano vedela jsem, ze ma pritel dceru, ale to jak s ni clovek bude vychazet, to uz vedet nelze, bohuzel. Pritel se svou ex mel podobny vztah, jako ja s ex, jeho ex mu zakazovala brat malou k rodine, hadali se, apod.. Tak sli od sebe.
Pritelova ex navic moc rozumu nepobrala a neda se s ni absolutne na nicem domluvit, je takova "jednoducha". Male jsou 4 roky a je hodne pozadu, coz si nastesti pritel uvedomuje, ale je to jen odraz toho, ze jeji matka se ji nevenuje tak, jak by mela a vse se snazi dohanet pritel, kdyz ji ma u sebe, jenze mala se ucit nechce a po kazdem pokusu se neco naucit - barvy, oblikat se, jist, mluvit...- tak zacne hystericky rvat. Ublizuje zviratum, neumi poradne mluvit, neumi poradne jist, neposloucha, je hrozne nemotorna, hyperaktivní a nechapava. Ja jsem tady za tu prisnou a taky ma mala ze me respekt a me poslechne na slovo, pritel se boji, ze pak jeho dcera k nemu nebude chtit jezdit, kdyz na ni bude vic prisny on. Ale ne vse ji dovoli, nastesti. Vzato tchyne ta ji moc rozmazluje, vse ji dovoli a mala toho pak zneuziva. To se taky priteli nelibi, ale samozrejme jeho matka ho neposloucha.

Prvniho pul roku, kdy jsme uz byli spolu, tak to slo, ale jakmile zacala mit mala vic "rozumu" je to horsi a horsi... Zacala jsem ji nesnaset cim dal vic, hlavne jeji neschopnost. Mam spoustu deti kolem sebe v jejim veku, i mladší a ti jsou na tom rozumove i motoricky mnohem lepe, nez pritelova dcera. Necitim k ni nic a ani nechci, proc taky, neni to moje krev, je pro me cizi, muzu ji byt jen dobra teta, jen mi vadi, kdyz je tady. Nejsem na ni zla, snazim se ji nevsimat, driv jsem byla vic prisna, protože to jinak neslo, ale to je na dlouhe povidani.. Kdyz jsem otehotnela, tak uz jsem ji nesnesla vubec a ted kdyz je uz syn na svete, nechci ani aby se k nemu priblizila. Za prve mam strach ze mu ublizi a za druhe, proste nechci. Nastesti v moji pritomnosti si ho nevsima. Ale kdyz je v pritomnosti babicky (tchyne), tak si dovoluje vic. Vre ve me krev, jen kdyz se priblizi k synovi a nedej boze, kdyz si maleho vezme tchyne a mala si hned dovoli vic a saha na nej. Strka ve 4 letech vsechno do pusy, i ruce a uplne jsem plna odporu a nechutnosti, kdyz tema rukama se dotkne syna. Vim, ze to je jeji nevlastni sourozenec, ale ja ji proste nesnesu, nenavidim ji uz. Je cim dal vic podobna matce, furt na me jen tupe zira a kdyz po ni nekdo neco chce, tak nechape co a na to, ze ji jsou 4 roky, tak nic neumi, ani poradne mluvit. Ona ani nechce umet. Pritel moje emoce akceptuje, ja se ji stranim, kdyz tu je a nejak ten den/dva preziju. Ale vecne to tak nejde ze jo, jak budu jeho rodine vysvetlovat, ze si nepreji, aby byla v blizkosti syna. Ted je to vsechno jiny, nemuzu svym emocim poroucet. Mam konecne vlastni dite a ona je proste ta prekazka navic. Vim ze tyhle pocity nejsou asi nejlepsi, ale ja tomu diteti nijak neublizuji.
Nicmene verim, ze az bude vetsi a bude se s ni dat normalne bavit, tak budem spolu lip vychazet. Je tu nekdo v podobne situaci s kym bych si mohla popovidat? Moc by mi to pomohlo dekuji. A prosim odpustte si ty komentare, chudak dite, ze jsem hrozna, chudak pritel, vzdyt jsem to vedela atd atd... To nicemu a nikomu nepomuze, hledam maminky, co jsou ve stejne situaci, potrebovala jsem to ze sebe dostat. Dekuji za pochopeni.

Strana
z8
avatar
petulejan
7. lis 2020

@dadulakk přesně! Úplně je mi té malé líto. Já mám tři nevlastní,už jsou to starší holky,neříkám,že se milujeme,ale respektujeme se a na žádnou stranu není cítit ani kapka zášti. Z tohoto příspěvku je mi nabliti,spíš tedy z pisatelky....

avatar
mimi1004
7. lis 2020

@ajja87 Mám stejný názor. Tady není problém, jaká holčička je, ale že vůbec JE. Pro toho chlapa je pojítko s bývalou, má za ní zodpovědnost a jejich společný syn nikdy nebude mít jeho stoprocentní pozornost. Navíc obecně chlapi více tíhnou k dcerám. Anonymka měla 2 roky na to vybudovat si s malou pěkný vztah a vybodla se na to. Chápu, že to nebylo asi jednoduché, že ji to dítě odmítalo přijmout, ale co čekala, když z pohledu té malé odvedla tátu od mámy? Je fuk, jak to bylo doopravdy, to dítě to ve dvou letech nechápe. A teď aby se ještě bála přiblížit k nevlastnímu bráškovi 😡

avatar
codal
7. lis 2020

Odbornou pomoc potřebuješ především ty. Tvůj vztah k nevlastní dceři není v pořádku a není to vina holčičky, té jsou čtyři roky a má podle všeho svých starostí dost a na všechno, co píšeš, má nárok a čas. Rozhodla ses mít vztah s mužem se závazkem, máš s ním dítě, tak musíš přijmout i to, že on už jedno dítě má. Ta malá potřebuje podporu a lásku a to i z tvé strany. Jasný, že jí nikdy nebudeš mít ráda jako své dítě, to asi jsem schopná pochopit a asi to není ani potřeba, ona má svou maminku, ale musíš ji umět přijmout, mít ji ráda jako dceru svého partnera a především jako sestru svého syna. To, že jí vypereš a uvaříš opravdu nestačí. Ona potřebuje z tvé strany cítit, že k vám patří, i když není dokonalá. Já mám teď stejně starou dceru a je mi úplně úzko, že by se k ní někdo takhle choval, kdyby nebyla šikovná a měla problémy. Nejsou všechny děti dokonalé, jsou i nemocné děti, může tam být řada problémů způsobených rozchodem nebo možná i nějakou citovou deprivací, může být prostě pomalejší, ale to neznamená, že si zaslouží min lásky nebo takové pohrdání. To, že se nechce učit, věř tomu, že v tomhle věku hodně dětí prostě nechce a mají svou hlavu. Ta moje čtyřletá je pěkná palice a k něčemu ji přesvědčit není snadné a to z mé strany cítí lásku a podporu. Z toho, co jsi napsala, pochybuji, že něco takového cítí, z tebe čiší neskutečna zloba. Tva slova jsou hodně silná a ostrá a vůči dítěti pro mě nepochopitelná. Máš na ně právo, ale určitě je potřeba na nich zapracovat, protože to je fakt hodně zlé a může ti to zkazit vztah s partnerem, ale především tím můžeš ještě víc ublížit té malé. Jak už tu někdo psal, začni u sebe, největší problém máš ty a bez odborné pomoci, to nepůjde.

avatar
ariellaida
7. lis 2020

O tom, ze male holcicce davas slusnyho psychickyho couda, uz bylo napsano mraky a ja se s tim ztotoznuju. Co ja ale nechapu, jak muzes napsat, ze dite tveho pritele, se kterym mas i dite, NENI tvoje starost. To muze napsat opravdu jen velmi sobecka osoba, promin. Pritel ma z predchoziho manzelstvi 2 syny, ja ze sveho take a nikdy by me nenapadlo rict, ze jeho synove nejsou moje starost. Chci s nim byt, tak proste jsou moje starost. S tim jsme do toho sli, ze jsme 3+3. A to se o ne, kvuli jeho zamestnani, vetsinu casu stara jeho ex. Ted je ale nemocna, tak jsou kluci u nas a ucim se s nimi ja, protoze pritel je cizinec, takze nejake ceske ucivo fakt nedava. Predstava, ze reknu, to neni moje starost, no to by me hanba fackovala. Resime i jine veci, ruzne starosti, co je tizi. Proste se stanes takovou "druhou mamou". Akceptuj to. Akceptuj ji. Akceptuj tuto zivotni roli.je to dcera otce tveho ditete. Nemaz ji ani z jeho ani ze sveho zivota, ani z zivota jejiho nevlastniho sourozence. Ta holcicka je nestastna a vy jste dospeli. Jste tu od toho, abyste ji pomohli, ne naopak. Drzim palce, at v sobe, oba dva, najdete psychickou silu vse zvladnout.

avatar
ajja87
7. lis 2020

@mimi1004 Ja si prostě myslím, že ta holčička je naprosto normální čtyřletý dítě, jen prostě jak si k ní paní vytvořila tu neskutečnou zášť, tak jí na ní všechno vadí a vidí všechno špatně, hlavně ona srovnává děti jiných lidí, ale to přece nejde, každé dítě je jiné a ona to vidí vždy jen z pohledu návštěvy atd. Ale jaký jsou ty děti ve skutečnosti neví, hlavně když její vlastní dítě má jen dva měsíce... No je mi z ní fakt hrozně, tolik bych toho chtěla napsat, ale nedavalo by to hlavu ani patu, protože se ve me perou strašný pocity a myšlenky, že bych mlela pátý přes devátý...

avatar
saruler
7. lis 2020

Ja jsem presvedcena, ze tohle je nejakeh experiment ze strany Modryho konika. Ze z toho pak udelaji nejaky hezky pribeh pred Vanoci. Opravdu odmitam verit, ze muze byt nekdo takovahle zla sedmihlava san.
Treti manzelka meho taty byla taky strasna korunovana krava, ale az takovahle ne. A to si o ni nic dobreho nemyslim. Ale tohle je proste fake.
Opravdu tomu neverim.
Kdyby to nahodou pravda byla, tak se pridavam k ostatnim. Ano, urychlene vyhledej odbornou pomoc, protoze jsi naprosto psychicky vysinuta osoba. A doufej, ze se nedostanes brzy do hledacku odborniku, aniz by ses o to prosila.
A na zaver moje oblibena pohadka: „kdyz se kolem sebe rozhledneme, vidime ze spousta lidem peklo chybi.“

avatar
zadovicek
7. lis 2020

Je mi vás upřímně líto. Našla jste si přítele, který měl tehdy 2letou dceru. A co jste si myslela? 4leté dítě je moc malé, přišlo o rodinu. Co když se bude vaše dítě chovat ještě hůř než holčička? A exmanželku znáte osobně nebo jen z vyprávění? Ono je to z druhé strany vždycky hrozně jednoduché a jasné. Zbytečně komplikujte život nejen sobě, ale i všem okolo, hlavně do budoucna oběma dětem. A určitě by se to dalo řešit..

avatar
knuffel
7. lis 2020

Hele, pokud dotyčná není troll, potom je to kráva. Megakráva. A já se jen modlím, aby nikdy nenastala situace, kdy by paní zakladatelka byla s tou malou holčičkou bez dozoru sama... Proboha, to snad ani není možné, že je někdo tak zabedněný a omezený.

avatar
daisymaminka
7. lis 2020

Nemám vůbec slov. Prvně jsem chtěla napsat, že pokud k sobě nenajdete nebo alespoň nebudete chtít najít cestu teď, tak už jí nenajdete nikdy. Ale potom, po slovech, že ona není vaše starost... Opravdu nemám slov. Naprosto souhlasím se vším, co tu bylo napsáno. Pokud to není výmysl, pak jste opravdu nemocná a je mi nejen vás a té holčičky, ale i přítele a vašeho společného syna líto. Protože vy řešíte jen tady a teď. Ale jednou budete mít 60 let, váš syn třeba taky bude mít takovou holčičku z předchozího vztahu a najde si stejnou ženskou jako jste teď vy. Takovou, která bude jeho holčičku nenávidět. A ten váš milovaný syn z toho bude smutný a vaše vnučka taky a takhle se to může opakovat do aleluja. Jak vám bude? Toto chcete předat další generaci? Co vyroste z vašeho chlapečka, když uvidí ve své rodině, že jeho nevlastní sestra je vámi nenáviděna? Divím se příteli, že vás už dávno neposlal k šípku. Fakt hnus.

avatar
journals
7. lis 2020

Takova klasika...
Ex je jednoduchy primitiv sosajici z pritele jen alimenty, urcite ho i znasilnila a zaridila to tak, aby se ji narodilo dite. Holcicka je od matky naockovana, matka se ji nevenuje, dite je vztekle, neposloucha na povel a nevazi si “nove” rodiny.
Tohle jsem nedavno slysela na zivo od kamaradky a bylo mi z toho fakt smutno.
Rada je jednoducha. Vyser se na to, nikam to nepovede a budete nestastni vsichni. Na to neni co jineho rict.

avatar
miba10
8. lis 2020

Sorry,ale nedá mi to. Do prdele věděla si do čeho jdeš? Věděla. Když nedokážeš chroupnout "cizí" dítě,tak se ku*** nes** do vztahu s chlapem co už dítě má 🤦 ty budeš mít klid a to dítě chudák taky.

Pokud nemůžeš vystát jeho dceru ,tak sis s s chlapem neměla pořizovat dítě. Té holčičce jen ublizujes. Zkus takhle ignorovat vlastní dítě a uvidíš co to s ním udělá. U té holčičky to nevidíš, protože nechceš.
Na jednu stranu chapu, co cítíš. Nemyslím tím tu nenávist. Ale to, že tu holčičku nechroupnes. A řekla bych,že to není proto,je je taková nebo maková. Ale ty prostě nejsi ženská co by měla být s chlapem co už děti má. To co si o holčičce napsala,by sis měla pěkně nafackovat.
Ty by ses měla zbalit a nechat holčičku s tatínkem a nepouštět jed.

avatar
carolineg1
Autor odpověď smazal
avatar
llluckaaa
8. lis 2020

@saruler Souhlas, ten příspěvek od autorky je pěkná provokace a možná je za ním troll nebo někdo jiný. Ale trochu se bojím, že se tyhle příběhy odehrávají i v reálu. Já to viděla kdysi u kamarádky - měla přítele, ten měl s ex syna a ona ho prostě nemohla vystát. Vadilo jí, že je tam spojení s ex, že se tomu synovi musí přizpůsobit, nedokázala ho přijmout a vytvořit mu u tatínka druhý domov. Nakonec se samozřejmě rozešli. Naštěstí v tom nebyly další děti. Pro mě to byl ale dost odstrašující příklad a měla jsem jasno, že chlap s dítětem pro mě nepřichází v úvahu.

avatar
izz76
8. lis 2020

Představ si, že se s tebou tvůj chlap rozjede, najde si jinou ženskou a váš syn pro ni bude odporné, otrávené dítě, které bude nesnášet.. Nebo si představ sebe jako malou holcicku a že někdo k tobě má takovou averzi.. Kritizujes 4lete dite za nedostatky, přitom sama jsi divná X let jsi žila s tyranem, proč? Raději se záměr na sebe a dej se doporadku.

avatar
irmamala
8. lis 2020

Ty se jenom modli, at se nikdy s partnerem nerozejdes a o tveho syna se nestara stejna p*ca jako jsi ty.

avatar
orchidis
9. lis 2020

Tak a já napíšu slovo do pranice. Nic nezpochybňuji, cítím to podobně jako většina, ALE! obávám se, že kamenování není namístě. Stejné pocity prožívá velká spousta "macech", jen to neřeknou. Znám jich několik a to byste se divily, co po pár deci leze ven. Takhle to prostě chodí, bohužel. Sama zkušenost nemám a doufám, že ani mít nebudu, ale obávám se, že naivita zde není namístě. Macechy prostě cizí děcka vnímaj často jako parazity. Jen mi prosím nepište, že zrovna vy jste ta světlá výjimka, já vám věřím. O principu samotném si však iluze nedělám. Každej společenskej jev (snadný konce vztahů s dětmi) má prostě kladnou i zápornou stránku.

avatar
somalicats
9. lis 2020

@orchidis Jedna věc jsou pocity, druhá práce s nimi. Nečekala bych, že bude ženská milovat cizí děti úplně stejně, jako svoje vlastní, to si myslím, že reálně dokáže málokdo, a za to bych nikoho nekamenovala. Ale tak krucinál, když už si nabrnknu chlapa s dítětem, tak musím počítat s tím, že to dítě tu bude pořád. Anonymní tazatelka místo toho, aby se svými pocity pracovala, klidně za pomoci odborníka, tak se v tom spíš rochní - jak není její starost práce s manželovou dcerou? Předpokládám, že pistoli u hlavy jí nikdo nedržel, když si s ním začínala (a dost možná ho i odvedla od rodiny). Za ty dva roky si k holčičce vypěstovala nenávist, nic s tím nedělá a myslí si, že to vlastně nikomu nevadí - no vadí, a jak!

avatar
orchidis
9. lis 2020

@somalicats Naprosto souhlasím, ale třeba, když tu ženu nebudem kamenovat, ale pochválíme ji, že si to aspoň přiznala (narozdíl o tisíců jinejch) a sesumírovala to do slov, je půl práce za ní. Teď to ještě řešit s odborníkem, partnerem a pomoct tý malý. Cesta ven vede skoro z každejch sraček, jen chtít, přiznat si to a mít pomocnou ruku na tý cestě, ne kamenování a útoky. Nevim, no. V tomhle nejsem naivka, takovejch jsou tady tisíce a tisíce.

avatar
somalicats
9. lis 2020

@orchidis To je právě otázka, zda to vůbec chce řešit - já tu diskusi pročetla celou a zatím tu jen padlo tisíc výmluv, proč nejde jít za odborníkem, ať už s malou, nebo zatím sami (a přiznejme si to, měli by jít všichni, tj i partner). Mně přijde, že se přišla nechat jen politovat, jak to má těžký - přitom může být ráda, že nevyvdala puberťačku, která by jí to dávala náležitě sežrat, to si dokážu živě představit - pubertu u své nejstarší máme už za sebou a bylo to tóčo - kolikrát jsem měla chuť ji střelit, nebo někomu dát 😀, a to je moje vlastní 😀. Můj manžel má děti už dospělé, takže tohle nemusím řešit, u nás to je obráceně - manžel se mnou vyženil 3 děti, taky nečekám, že je bude mít rád jako vlastní, ale jde o to, jak se k nim chová. V rodině tazatelky nefunguje ani ten tatínek tak, jak by měl, ten by měl korigovat chování své manželky vůči dceři a řešit s ní její pocity, protože tak, jak to tu je podáno, to už fakt hraničí s psychickým týráním té malé.

avatar
orisek56
9. lis 2020

@orchidis akorát že ona to řešit nechce. V tu chvíli je uvedomeni si k hounu.

avatar
dixi86
9. lis 2020

Vas bych hnala svinskym krokem a nechapu, co mate za partnera, ze to jeste neudelal. Ani bych se nedivila, kdyby holka byla uplne normalni a jen jste vse zvelicovala. Kazde dite je jine a ve 4 letech je to jeste male dite. Karma je zdarma a to poznate sama. Ublizovani zviratum....dcera to obcas udela, ze srandy, zataha kocku za ocas, chytne ji hlavu a da pusu...vi, ze nesmi...ale v zivote bych nerekla, ze zvírata tyra a ze jich mame. Proste jeste nechape. Syn ve 4 letech obcas na zvire take zareaguje jinak, ale rozhodne je netyra. I dospely ma okolo sebe obcas jidlo, kdyz ji a ostatni nekomentuju. Lituji Vaseho syna a vubec, ze takovy "clovek" se stane matkou.

avatar
kajalka
9. lis 2020

@orchidis Hele, my máme dítě v pěstounské péči, takže pro oba je naprosto cizí, ani jeden na něm nemůžeme vidět byť zlomek toho, co vidíme na partnerovi, kterého milujeme. Ano, leze nám dost často na nervy, semtam se i ptáme, zda jsme udělali dobře, že jsme si ho vzali. Ale sakra - jsme dospělí a máme rozum. Každý den hledáme, proč ho milovat a přijímat takového, jaký je. Človíček se svými bolestmi, radostmi a pocity. Je na nás, abysme mu ukázali, že je hezky na světě. Přijde ti, že má autorka aspoň trošičku podobný cíl? Mně ne.. naopak!

avatar
jasminek2012
9. lis 2020

Pokud budeš s přítelem nadále žít a chtít, abyste byli jako rodina včetně vašeho syna, budeš muset tu malou přijmout a snažit se jí porozumět. Jsou jí 4, kdybys viděla, co mě syn prováděl v tomto věku. A teď si vezmi, že jí motáte hlavu tím, že tatínek má novou paní a dítě, ona se střídá mezi rodiči..jestli ono to její chování nebude tak trochu volání o pomoc a porozumění. Není mi líto tebe, ale té holčičky, ty jsi dospělá, můžeš cokoliv změnit, ale musíš chtít. Ovládá tě nenávist, takhle se ale nikdy dál neposuneš.

avatar
xxx3d
9. lis 2020

@orchidis nezlob se, ale neodpustím si reakci, na tvoje slovo do pranice.
Totiž, to, že spousta macech vnímá "cizí" děti jako parazity není něco, co se má podporovat. Vím, že takové ženy jsou, že se takto chovají i muži, vůči "cizím" dětem, ano, ALE není to správný a není to nic, co by se mělo chápat, tudíž podporovat, souhlasit s tím, protože se z toho velmi lehce může stát šikana svěřené osoby, končící týráním. A to je trestné, s ohlašovací povinností.
Z toho důvodu předpokládám, že autorka založila diskuzi anonymně, případně je to výmysl z nudy, to by byla ta lepší varianta, i když jaký je to asi člověk, který spojí tolik zloby a negací, a vyvěsí to na web, kde se to hemží matkami?... řečnická ot.
Pochválit autorku za to, že svoje pocity sesumírovala a napsala by měl terapeut, nebo odborník, který je se situací obeznámený, protože jinak se z toho stane "pochvala" za nevhodnost vedoucí do neštěstí.
Osobně pevně věřím, že je to vymyšlený diskuzní příspěvek, pro zkrácení dlouhé chvíle, a děsí mě, že je reálně možné, že se takovéto scénáře odehrávají, hlavně ta bezmoc mě děsí. Chudáci děti.

avatar
orchidis
9. lis 2020

@xxx3d Nerozumím Tvému postřehu 🙂. Nepodporuji tuto ženu, jen si prostě myslím své o těch všech "milujících maceškách". Podotkla jsem, že tohle je prostě častý jev a je mi to líto. To je celý.

avatar
xxx3d
9. lis 2020

@orchidis zajímavý, já jsem četla, že bychom ji měly třeba pochválit, a tvoje slovo do pranice přineslo zjištění, že se takto cítí většina macech, jen na rozdíl od autorky nemají koule na to, to napsat, takže - pochopení autorky, protože většina macech vnímá cizí děti jako parazity, to jsou tvá slova.

avatar
pincola
9. lis 2020

@xxx3d Já myslím, že nejde o to být milující maceška. jde o to si uvědomit, co je problém ve mě a co je problém v dítěti. Nechtít od sebe nereálné-milovat ho, jako vlastní. Ale vědět, že pokud ho nemiluji, je to dáno tím, že není moje. A že pro to dítě je jeho situace taky složitá. A pokud mi je odporné, mám já problém se svým prožíváním a musím hledat východisko. A musím ho hledat já, ne 4 leté prťě. Může mi vadit, že nevoní, jao mé dítě. Já mu ale asi taky nevoním, jako jeho maminka. Možná mi vadí jeho nemotornost, ale jemu může vadit můj tón hlasu, můjj obličej, nebo, to, jaké rozdíly dělám mezi jím a vlastním dítětem. To dítě má své starosti , jen je malé a neumí je vyjádřit, zpracovat. Ten vztah je vzájemný. Ale kdo z nás je odpovědná osoba? Kdo komu může v tom vztahu pomoct? A kdo má spíš nárok to celé vzdát a říct si: Ona je prostě hnusná a tečka. ...Kdo může nalézt řešení a pravidelně na sobě pracovat s odborníkem, případně rozhodnou, že ze vztahu odchází? Kdo z těch dvou?

avatar
xxx3d
9. lis 2020

@pincola tuším, že poslední otázka je řečnická, nicméně bych s tebou mohla rámcově souhlasit, i když osobně jsem to měla jinak.

avatar
pincola
9. lis 2020

@xxx3d ano řečnická🙂

avatar
orchidis
9. lis 2020

@xxx3d Tak to se vrať na základku 🙂. Možnosti jsou dvě: buď jsi hádavá nána a neumíš číst, nebo za b) nejsi ochotna číst, co jsem reálně napsala - příspěvky, jsou zde dva, blízko nad sebou. Dál s trolly nehodlám ztrácet čas.

Strana
z8