Partner odmítá pomáhat s dítětem v noci. Jak to řešit?
Ahoj holky, zajímalo by me jak je to u Vás. Vstáva v noci Váš pritel k diteti/detem popripade pomuze Vam v noci?
Mame 8 mesicniho syna, tak od 1 mesice, kdyz mel koliky apod, tak pritel spal 2 mesice v obyvaku. Coz jsem chapala...obcas v noci pomohl ale nic extra. Aktualne je synovi 8 mesici, obcas se v noci vzbudí ale vzdy ho uspim a o tom pritel ani nevi. Ale pred par dny se syn vzbudil ve 4 rano a proste uz nechtel spat. Tak rikám pritelovi, jestli chce at si jde lehnout vedle at ho nerusime, ze malej ted spat nebude a pokusim se ho uspat. No zareagoval tak, az me to uprimne sokovalo. Rekl " jezis proc me buzerujes" posledni dobou vse bere ode me zle nemame moc dobry vztah ale ja mu nabidla at jde vedel a on zareagoval takto. Pak spustil, ze nechape proc kdyz sem vzhuru ja musime byt vzhuru vsichni (nikdo ho ale nebudil, jen sem si s dobrym umyslem dovolila ho poslat vedle) a proc malej nespi, nezapomnel si zanadavat a byl opravdu hodne neprijemný. Pripominam, ze za 8 mesicu vztahu k malymu nevstava, minimalne. Pracuje na zivnost, cas si ridi sam. Kdyz chce vstat v 10 tak vstane v 10. Takze ze by mel nejaky smeny od rana to vubec. Rano taky nejak extra nevstava. Kdyz malej otevre oci, sem vzhuru okamzite s nim. Pritel se ani nepohne a je mu to jedno. Proste jak kdyby mu to bylo celé na obtíž. Komunikace je celá na bode mrazu. Porad mu opakuju ze musime o vsem komunikovat, ze komunikace je zaklad. On jojojo. A kdyz na to dojde, posle me nekam ze ted fakt nic semnou rozebirat nebude. Kdyz v 5 rano syn nespal a pritel reagoval prehnane hnusne, ptala sem se co se deje, proc je takový. Odpalkoval me ze v 5 rano semnou nic resit nebude. A tak je to porad. Komunikace na bode mrazu a jednou za x mesicu se teda vzbudil protoze syn nespal a lituji toho a radsi sem mela odejit se synem vedle ja a pokuset se uspat na gauci asi.🤦♀️ Jsem z toho spatna, protoze me vzdy ujistoval ze mi vzdy pomuze atd. A jedna blba noc a on opravdu mel extremni problem s tim, ze se vzbudil. Tak se bojim az prijde neco horsiho, jak bude ragovat priste🤦♀️🤦♀️ On je problem v nasem vztahu skoro ve vsem. Uz sem se chtela rozejit, vzdy me pritel premlouva a bla bla jak to dame dohromady. Ale pak nastane nejaka necekana situace a pritel se zachova opravdu "ukázkove"😉
Je mezi nami 14 let vekovy rozdil. Zacinam si myslet, ze uz je to opravdu znát a radsi chce mit svuj klid bude mu 40. Nekdy se chova jak starej nastvanej duchodce. A kdyz mi udela takovouhle scenu kvuli jednomu vzbuzení, tak fakt nevim.🤦♀️
Vstává k male od narození, když ma volno nebo odpolední.
Malá je nespavec, v noci několikrát vzhůru, takže se střídáme, kdyz ma volno spím já a obráceně, nebo jsme vzhůru společně.. Kolikrát se vzbudím ráno a už jsou spolu v obýváku.
Co se týče malé a všeho nemůžu si stěžovat, podílí se opravdu na všem ❤️😍
A ty si ho vzbudila aby si mu to rekla, nebo se vzbudil sam?
Když se dítě budilo na kojení, nevstával, to by bylo zbytečné, když byla krize a dítě x nocí nespalo, rozdělily jsme si noční služby na půl, jeden spal 2 hodiny, druhý chláchol miminko, pak výměna, atd
Jinak pokud jsem nebyla nemocná nebo ko.z nedostatku spánku, vstávala jsem v noci já, zase jsem si přes den mohla lehnout k dítěti, když spalo,a muž musel fungovat v práci
Nevstával a ani bych to po něm asi nechtěla.
Vstává o půl 6 do práce a ještě aby vstával k dítěti by mi fakt divně. Syn byl stejně kojený a on by ho stejně neměl jak nakrmit 😅 O víkendu dělal kolem baráku, ale kdyby neměl o víkendu co na práci a syn byl na um tak by si myslím vstal bez problému🙂
Nevstával k dětem.Ja jsem ani nechtěla.Kdyz je nevyspalej ,tak je akorát protivnej a děti stejně chtěli v noci maminku.
Jinak problém v komunikaci asi máte.Zkus to s ním probrat až bude v klidu.A uvidíš co Ti řekne.Jestli to nebude chtít řešit,tak ho chvíli nech a dělej si věci podle sebe.Naplanuj výlet s kámoškou nebo u rodičů.Hlavne ho nečekej s teplou večeři 🤣 Oni si paní tvorstva někdy myslí ,že se z nich poserem....tak mu ukaž ,že ne.A nejlepší co je ,tak si najít přes víkend brigádu a dítě nechat doma tatínkovi....aspoň u nás to zabralo.Taky manžel byl protivnej a pořád bylo něco špatně.Tak jsem se v půl roce druhého dítěte vrátila na čtvrt úvazek do práce a hned byl klid...
Nečtu žádné komentáře, ale jak jsem rolovala dolů, viděla jsem pár vět a musím přiznat, že to vidím trochu jinak. Myslím, že řešit cokoliv v 5 ráno je opravdu blbost. Že říkat manželovi v noci, že si může jít lehnout jinam, je taky blbost. Přece když to bude chtít udělat, tak to udělá, nemusíš mu to říkat a nepotřebuje tvoje svolení. Chlapi obecně nesnáší, když je ženská řídí a skoro mám dojem, že tohle je ten váš hlavní problém. Proč mu valíš do hlavy, že základem je komunikace? Co ti na to má říct jiného, než jojojo? Řekni mu normálně, co bys ty potřebovala. Jestli je to třeba, že by ses jeden den z týdne ráda dosytosti vyspala, tak mu řekni: "Prosím tě, Pepo, už jsem fakt strašně utahaná, vím, že ty toho máš v práci tak dost, ale nemohli bysme zkusit, že bys každou sobotu vstával k prckovi ty a vzal si ho na starost i ráno, abych se mohla ten jeden den v týdnu pořádně vyspat? Víš co, budu třeba odpočatější, s lepší náladou a mohlo by to být fajn pro nás všechny."
A že mu to musíš říkat? No tak to prostě je. Je to chlápek, kterému bude 40, takže tolik let nemusel na nikoho brát moc ohled a najednou buch, děcko, které potřebuje hromadu pozornosti. Kdo ví, jaké má vzory, co kamarádi atd. Navíc on je v práci, neřeší mimino celé dny, takže může mít dojem, že to ani pořádně neumí. I kdyby ti tady 100 holek napsalo, že jejich chlap vstává k prckovi automaticky, tobě to nijak nepomůže. Ty si potřebuješ vykomunikovat svou situaci u vás doma. A bez výčitek, prostě s rovnocenným partnerem.
Chtěla ses s ním rozejít? Máš k tomu nějaký vážný důvod? Ty jsi teď na mateřšké, tobě se před nějakými 9 měsíci totálně otočil život (tedy beru podle sebe, pro mě to byla změna obrovská - ztráta práce, dosavadních koníčků, společnosti, musela jsem hledat nové způsoby seberealizace, zatímco pro muže se příchodem našeho dítěte nic zásadního nezměnilo a já mu to trošku záviděla). Dej dohromady sebe a bude větší spokojenost doma. Uspořádej si to tak, aby tys byla spokojená.
Abych ti ale udělala radost a odpověděla ti na tvůj dotaz, vstávala jsem v 95% já. Já jsem měla možnost dospat se přes den, já jsem kojila. Muž chodí do práce na šestou, vstával vždy v době, kdy já mám ještě noc. Ale děti nám spaly většinou dobře, nebyl to u nás problém, který bychom nějak hodně museli řešit. noční buzení u nás přestalo bzry. Na druhou stranu, když mi nebylo dobře, stačilo říct. Muž má naše děti moc rád a postarat se umí vzorně. Ale my oba máme hodnoty rodiny velmi podobné, to pro mě bylo při výběru patrnera důležité.
My jsme s manželem od sebe o 17 let,je mu 42 let máme spolu 2,5 letou dceru a každým dnem má se narodit druhé. Manžel je živnostník a doma mi se vším pomáhá a to včetně vstávání v noci k dceři,v životě se nestalo že by mi hnusně odsekl nebo něco a to je kolikrát unavený a moc toho nenaspí. Pokud není u vás komunikace a váš partner se w vámi o ničem bavit nechce tak bych asi být vámi řešila rozchod,takového člověka doma nepotřebujete
Tak to znám...od prvního manžela s prvním dítětem....ještě byl nervózní když jsem se malou snažila uspat a uklidnit v náručí a nakonec jsem zkončila v tom obýváku na gauči opravdu já s malou aby se on chudinka vyspal jako živitel rodiny. Dneska vím že to bylo víc než naivní si myslet že se jeho postoj změní. Bojovali jsme spolu dva a půl roku a bylo to jen horší. Došla jsem k tomu že když budeme od sebe bude z něj malá mít víc protože když si ji vezme bude se muset starat...a byla to pravda 😊 dnes mám druhé mimčo/téměř 13 let od prvního/ a manžel je úžasný. Nevztava ale když se malej probudí a já si ho vezmu třeba na kojení vždy se zeptá jestli něco nepotřebuju nebo jestli může nějak pomoct. Po porodu jsem nesměla držet moc když se mi chtělo, musela jsem okamžitě jít kvůli operaci močáku při porodu. Vždy když jsem přišla ze záchodu byl manžel vzhůru a u malého nikdy nic neřekl...políbil mě a šel zase spát. Nebe a dudy oproti prvnímu 😀 takže můj názor je že buď to v sobě ten chlap má nebo ne. Žádný chlap neví co s miminkem a má z něj určitý strach ale to neznamená že si nebude vážit vás jako matky že k dítěti vztavate atd.
Držím vám palce...snad se to změní když bude mrňous větší ale to uvidíte sama.
Bozinou to je úplne ale úplne ako keby som to písala ja!!! Z toho ide až strach 😀 dcéra sa po celú dobu kojenia budíka čo hodinu, spali sme už od narodenia oddelene (na tom nevidím vobec nič zlé, je strašne budiva a zobudí ju každý môj nádych, tak s chlapom vedľa by to bolo ešte horšie). No a presne takto reagoval muž, keď v noci bola akákoľvek príhoda. Keď v izbe v noci trebárs 15 minút plakala, nikdy sa sám nezdvihol a nešiel mi pomôcť. Keď sme sa teda dohodli že v takej situácii príde a pomôže, akurát bol ku mne strašne hrubý a nepomohol s ničím. Bolo to strašne náročné, náš vzťah bol na tom veľmi zle. Pochopila som, že pre neho je nočné vstávanie tak stresujúce, že prostě to nestojí za to. My máme na to asi nějak prispôsobené buňky. Čo dcéra už viac menej spí, je to omnoho lepšie, aj komunikácia sa dosť zlepšuje, kľúčom bolo v týchto vypjatých chvíľach po ňom nič nechciet, nič neriešiť. Riešiť problém inokedy. Úplne viem, ako ti musí byť, u nás to bolo fakt strašné.
A ešte jedna vec čo som si všimla, ako sa narodí dieťa, my naozaj ideme chlapovi jeden povel za druhým. Podaj plienku, prebal ho, odgrgni ho a tak ďalej .. Na jednu stranu je to prirodzené, my sme s dieťaťom celý deň doma, poznáme ho dokonale, vieme čo znamená každé jeho zaplakanie . Ako by toto ten chlap pomohol vedieť? Na druhú stranu si viem predstaviť, aké to pre nich musí být frustrujúce, keď zrazu nevie nič, nemá nič pod kontrolou a musí plnit jeden příkaz za druhým... vidím v tom zlu výchovu v minulých generáciách, kedy bol chlap úplne odstrihnuty od strarania sa o vlastné dieťa a videl ho len cez víkend, snáď ďalšie generácie na tom budu už o poznanie lepšie
A ešte odpoveď, nevstával k dieťaťu nikdy, ona sa uspala len kojením, takže by pri bežnej noci nám nebol k ničomu
Přítel nevstával sám od sebe, protože syna mnohdy neslyšel. Když jsem ale byla hodně unavená nebo už malý plakal tak, že jsem nevěděla, co s ním, tak jsem přítele vzbudila, jestli mě nechce vystřídat. Nikdy neřekl, že ne.
Nestává, ani to po něm nechci 😊 fakt od rána do večera pracuje, častokrát i ve výškách, tak chci aby byl odpočatý a neudělal někde ve výšce zbytečnou chybu. Když se malá náhodou v noci vzbudí, jdu s ní do obýváku 😊
Ne nevstaval, jelikoz by byl prd platny. Kojila jsem... Rano si nevsiml take, ze jsme vzhuru, jelikoz ma spanek tvrdy, takze jsem ho vzbudila a musela 5 min pockat nez se rozkouka a pak byl nejako napomocen. Dospavat me o vikendu nenechaval, to by mohl no, ale on by asi po pul hodine uz nevedel co... dite do 1 roku je pro nektery chlapy proste velka neznama no :D Jak zacal chodit a mluvit, jsou z nich partaci a bere ho klidne na pul dne pryc. Vazne to nektery chlapi proste u mimin nedavaj no. A to ted jsem sakra hodna, ze takhle pisu, protoze vim, ze to bylo tezky a ze jsem ho srovnavala stale s mym tatou, kterej zastal uz od mimina suplovani... Nicmene jsem rada, ze vim, ze to bylo jen tim, ze miminum proste nerozumi nekteri a ze ted je super tata...
Řekla bych, že to vůbec není o tom, jestli vstava/nevstava, ale o vašem vztahu celkově.
Jinak manžel k dětem nevstaval a já to po něm ani nechtela. Má práci náročnou na myšlení a soustředění, potřebuje se vyspat.
Ale mrzelo mě, že se sám nikdy aktivně nenabídl ani ve výjimečných situacích,když jsem třeba byla nemocna/ extrémně unavená apod
Nevstává. S první jsme si tenkrát na chvíli i rozdělili ložnice. Malá se budila co hodinu i víckrát, on byl pak v práci úplně nepoužitelný a vzhledem k tomu, že dělá s elektrikou a to i přívodní kabely, kde musí být spustředěný, protože tam se chyby neodpouští... Proto jsem se odstěhovala s malou do pokojíčku. S druhou to byl teda neskutečný masakr první 3 měsíce a vstal všeho všudy párkrát. Ale zas mě nechával dospat přes den a o víkendu vždycky vstával s dětmi a bral si obě do obýváku. To dělá i teďka. Moje děti se budí hlavně kvůli kojení/prsu, tak to by stejně bylo prd platný, aby vstával on. Ale naštvaně asi taky někdy zareaguje, když se nacpou obě děti do postele a hlučí. Já se tím zas tak nezaobírám, jinak se totiž nehádáme.
A to je o věku? můj muž má teda teprve 37let, ale pokud děti v noci poplakávali tak prostě k nim vstával, o víkendu nejčastěji, rozhodně jsem mu teda nenabízela, aby šel spát vedle, protože dítě/u nás potažmo děti jsou naše společné....
a taky je pro mě absolutní blbost něco v rozespalosti řešit, já sama jsem schopná odkývat cokoliv hlavně ať můžu dál spát 😀
Po návratu z porodnice jsem prvních 14 dní měli rozdělené "směny", abych se taky vyspala ( nebyla kojená). Přišel s tím manžel sám, když viděl že padám na hubu a malá usne jen na rukách.
Teď nevstává pokud ho o to vyloženě nepožádám. Když už večer vím, že bude špatná noc, tak si manžel ustele na gauči aby se vyspal do práce. Dřív jsem chodila v noci do obýváku já, ale spíš pro svoje pohodlí ( televize, křeslo kde se dobře spalo s malou v šátku).
V noci, když pláče tak ji vezmu mezi nás a tím se uklidní. Poslední dobou se tulí spíš k manželovi, takže mám možnost se vyspat bez okopávání a vytlačování z postele.
Prosím tě, mému muži je padesát a když je potřeba, v noci vstane a pomůže - s čím je potřeba. Děti dávno nejsou mimina, ale těch situací je mnoho.
Nevstával. Párkrát když bylo špatné období nekončícího řevu a já byla k.o., ale jinak nevstával a ani by mě nenapadlo to po něm chtít, já se dospávala po obědě, což jde v práci dost blbě 😂
Manžel vstává a pomáhá. Od narození. I když jsem se na začátku snažila kojit tak byl vzhůru nosil mi pití. Ani po přechod na UM se nic nezměnilo. Kolikrát je to on, kdo vstane a malou nakrmí. A to má náročnou práci. Teď momentálně mají žně, chodí pozdě, ráno brzy vstává a i přesto k malé vstává se mnou. Chce to tak sám. Kolikrát jsem ho musela zarazit a říct aby spal. Jinak to je tak že malá začne plakat, jeden z nás k ní kde, druhý jde připravit UM, nakrmíme a šup zpět do postele.
Vstává jen když malá fakt už hodně řve a já třeba dělám mlíko, jinak vůbec..někdy teda vstane o víkendu ráno on,ale to fakt není moc často 🙈 ale beru to tak,že vstává ráno v 5:30 🤷🏻♀️ Malá už od porodnice v noci vstává na mlíko jen jednou,tak doufám,že brzy přijde doba,kdy už bude vstávat až ráno 🤩😂 Jinak komunikačně problém nemáme, přes den se celkem stará 🙏👍
Manžel vstával vždycky jen na začátku v šestinedělí. Když se narodil první syn, tak byl s náma 3 týdny doma a pomáhal, jak mohl. U dcery byl s náma doma celý šestinedělí a byla to opravdu pomoc k nezaplacení. V noci mi dceru podával do postele a po kojení s ní chodil než usnula. A přes den se věnoval staršímu, aby si nepřipadal odstrčenej. Ale sám řekl, že v mládí u syna z prvního manželství tohle nedělal
Nevstaval a ani bych to nechtěla. Ale nešel by spát jinam, jen proto, ze se nám budí dítě nebo by mě nenechal spát v pokojicku kvůli tomu. Dítě prověří vztah jako nic jinyho, takže tohle podle mě není ten prioritní problém, jen to z toho plyne.
Ne můj chlap se nevzbudil i když rval vedle nej. Je hluchý na jedno ucho…nevzdával k němu ani jednou. Když jsem potřebovala pomoc, kopla jsem do nej ať funguje. Hned vyskočil, vzal rourku a staral se…
Tak u nás nebylo potřeba vstávat nikdo, malej spí tak od čtyř měsíců celou noc, nevstává před desátou hodinou ranní, ani jako miminko nevstal nikdy před devátou hodinou, spinká doslova na povel, jsou mu čtyři, takže v tomto směru neskutečná pohoda a úleva od hádek a únavy.
A jinak….tvůj chlap je proste debil, jako úplně každý chlap. Jen každý chlap je debil v necem jiném…každého trápí nevo jiného, ale to je normální. Nejradši bych někdy taky utekla, ale ten debil by mi hooodne chyběl….😂
@aurelie34 ahoj vekem chlapa to urcite neni😁😁 kdyz jsme meli prvni bylo mu 24, pak 28 a naposled 37 a nikdy nevstaval a jestli tak tak malo ze si to opravdu nevybavuji, neprebaloval, zrovna dvakrar nepomahal nikdy nadobi? Podlahy? Pradlo? Proste nic ani sam na prochazku.... Taky sem mela nekdy dny ze sem mu to vycetla ale he proste takový no hold kazdy na to není 🤷🏼 a kdyz ho milujes jinak spolu tak nejak vychazite tak co resit. Vzdy by byla možnost se rozejít ale o tom vztahy prece nejsou. Nesmis koukat jen na negativa ale hledat v tom pozitiva. My jsme už 20 let manzele a mohu říct cim dil jsme spolu tim lepsi je vse, proste uz se zname, uz vim jak bude reagovat tak uz radsi tim ani neprovokuji, proste pohoda . Pevne nervy preji a hold se s tim smirit ne kazdy chlap ma na mimco nervy a žaludek az kluk povyroste tak treba to bude lepsi to vic uz chlapy bere hrajou si spolu s autíčky a tatinci si splnuji sve sny a hrají si s tím co sami nikdy nemeli😁
@jajinka25 tak to jste pro me super žena…můj manžel prebaluje, rourkoval, delal vše. Když jsem potřebovala spát, tak jsem spala když spal mimin můj milovaný, nebo si ho vzal a spala jsem kdykoli jsem mohla. Delal sunar, krmil, dával odkrkavat…všechno. A s velkou radosti, protože syna naprosto miluje od prvniho dne jeho narozeni. Kdykoli byl doma, byl s nim…asi proto mu malý říká mami🙈😂 teď má rok a půl…když je doma, tak ho krmí a stará se. Bere ho do obchodaku a tak, abych si oddechla. Samozřejmě, ze když byl miminecko, tak nevěděl o něm všechno, když byl cele dny v práci, ale vždycky se o nej staral stejně tak velkým podílem jako já….
Mně přijde úplně vedlejší, jestli jiní tátové vstávají - je to o tom, jaké má kdo podmínky a jak se domluví. Pokud někomu přijde OK, že nevstává, neznamená to, že to musí být OK i pro tebe. A co nepochopím je, že evidentně sama vnímáš, že to, jak s tebou jedná, není v pořádku a místo, abys mu rovnou vrazila dítě, že si ho taky může uspat sám a hlavně mu řekla, že takhle s tebou fakt mluvit nebude, tu pořádáš ankety.
Ahoj! Naprosto chápu tvou frustraci a s odstupem času a nabytými zkušenostmi jak s dětmi, tak v dlouhodobém partnerském vztahu poradím toto:
Narození děcka bývá v 99% hodně hustá zatěžkávací zkouška vztahu. Ženě se prakticky ze dne na den absolutně změní život a celkově denní rytmus. Je hozená do vody, starej se. Kdežto chlap si zvyká být otcem tak nějak postupně. A tady toto jsou ty třecí plochy, do toho hádání se o penězích, kdo kam půjde, kdo kam nemůže, že je doma bordel, atd. atd. Spousta párů tady ten nápor nevydrží a rozvedou se.
Chlapovi, než se naučí být otcem, to trvá podstatně déle než ženě. Většinou k tomu kojenci nemají takový vztah, jako když jsou ty děti už větší a budou vyžadovat jeho přítomnost a jeho blbinky. V této době jsou prvootcové přesvědčeni, že péče o mimino náleží jen a pouze matce, protože ona má prsa a jedině ona je kompetentní se o něj postarat. A pro ně je to svým způsobem pohodlné. Neříkám, že to tak mají všichni, ale když si tak pročítám MK, tak to rozhodně není ojedinělý případ.
Co s tím? Podporuj budování vztahu mezi ním a dítětem: ať ho podrží, mezitím, co budeš smažit řízky, pohlídá než se osprchuješ, ať je s ním mezitím co ty odjedeš v klidu nakoupit, na poštu, atd. Zkrátka ať je co nejčastěji s ním, ať ho musí zabavit a většinou ty děti se strašně řechtaj, když táta předvede nějakou blbinku a jim to samozřejmě dělá dobře a začnou se na to miminko citově fixovat. A pak, když nastane v noci krize, že nespí, tak to pochopí a rád se zapojí do procesu...
Zkrátka nenásilně ale neústupně vyžaduj, aby co nejvíce hlídal přes den, aby věděl, že ho oba potřebujete. Držím palce, ať to překonáte!