Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Poporodní deprese 3 m. po porodu?

spathyphilia1
30. zář 2019

Dobrý den, nevím jestli se tomu dá říkat poporodní deprese či co to je. Necítím se dobře. Začalo to když jsem zjistila že jsem opět těhotná. Chvíly po narozeninách staršího syna jsem se dozvěděla že jsem zase těhotná. Přítel moc chtěl druhé miminko, já stále přesně nevěděla co chci. Když jsem si už uvědomila, že druhé miminko raději nechci (s partnerem nám to moc dobře neklape, plus s prvním synem to bylo moc náročné), tak jsem zjistila že jsem v očekávání. Řekla jsem partnerovi že se na to necítím a důvody. On mi slíbil že na to nebudu sama, že mi pomůže a že se bude snažit aby i mezi náma to bylo lepší. Kývla jsem, nakonec, pro staršího jsem si přála sourozence, jen ne úplně teď a s tímto partnerem. Ale zase jsem si taky uvědomila, že potrat nezvládnu psychicky. Takže jsem si malého nechala. Narodil se předčasně, potom byl i na operaci, v nemocnici jsme byli víc jak měsíc. Stýskalo se mi po starším synovi. Nakonec jsme se dostali domů, mladší je zdravý a v pořádku. Já ale doma zjistila, že jsem na kluky sama. Chlap přestal pomáhat, začal se tvářit otráveně když jsem ho požádalao pomoc, bylo mi mizerně rozhodovat se, jestli ho poprosím zase o pomoc, nebo budem žít v bordelu ale budu se klukům věnovat, nebo nebudu dobrá máma ale doma budu mít uklizeno. Ve všech příkladech jsem se už nedokázala starat sama o sebe. Bývala jsem pěkná ženská, a teď jsem tuctová sešlá matka dvou mrňat, která nemá na sebe čas. Bylo toho na mě moc a začala jsem to chlapovi vyčítat. Potom i mrňouskovi. Vím že on za nic nemůže, je to zlatíčko. Ale když pláče tak dlouho, že už nevím jak ho utěšit, začnu myslet na to, že kdybych ho neměla bylo by mi líp. Se starším už se všechno zklidňuje, a teprve teď bych si s ním mohla začít užívat mateřství, jezdit po výletech, a pod. Ale nemůžu, mám miminko. Zase jsem upoutaná okovy mateřství, zodpovědnosti a vět ve stylu “přežít a vydržet to či ono období”. Koukám na něj a lituju toho že jsem na ten potrat nešla, uvědomuju si, že přišel moc brzy po prvním synovi, jsem z toho na nervy. Někdy když pláče, tak ho prostě nechám když už nevím co s ním. Jsou mu tři měsíce, a já si stále nejsem jista co to k němu cítím. Staršímu jsem jako miminku říkávala, žr je moje splněné přání. Mladšímu jen v duchu říkám “měl jsi štěstí že jsi vzniknul dřív, než jsem se rozhodla že další děti už nechci”. Jednou jsem mámě řekla, že 2x houkal monitor a on nedýchal, ona že se ho bojí hlídat kvůli tomu, a já jí řekla ať je v klidu, že probrat ho nic neni, a kdyby se nepovedlo, mám už jedno dítě, staršího... Vylekalo to nás obě, nevím kde se to ve mě vzalo. Koukám se na něj a je mi líto svých myšlenek. Ale neni mi lhostejný, jen je mi ho líto že bych byla radši kdyby nevznikl 😥🙈. Nevim co s tim a bojim se to někomu říct, u nás se s pochopením nesetkám u nikoho. Naprosto u nikoho. Jen slyším “chtěla jsi ho? Máš ho, tak funguj”. Nebo že ženská musí zvládat uklizet, vařit, starst se o děti a vypadat dobře, a pokud ne, stijí zaprd. A pod. Už to začíná být problém a já netušim jak s tim dál zacházet. Chci se z toho dostat, cítím se podvedená od chlapa, a cítím se jak sobec.

makronka222
30. zář 2019

Tak pomoc chlapa by mela byt na miste. I treba tchyne, mama by ti obcas nepomohla s uklidem nebo tak? Utece to jak voda, za chvili bude uz lez a bude samostatnejsi. Treba ho nenechavej vyrvat, dej mu najist a pomazli ho, pak usne a mas klid... byt tebou si skocim nekam za psychiatrem, tohle je blba situace. U chlapa si trochu dupni, rekni mu at kouka pomahat nebo at je doma on, ze ty pujdes radsi makat

svntvt
30. zář 2019

Ahoj, po Tve vete "Zase jsem upoutaná okovy mateřství, zodpovědnosti a vět ve stylu “přežít a vydržet to či ono období”." jsem pocitila velkou miru pochopeni, mam tento pocit nekdy taky, dobre to napsalas 😂 chapu, ze to neni lehke a rady typu ,,vydrz,, uz jsou ted malo. Doporucuji si promluvit s muzem, rict mu o svych pocitech, pozadat o pomoc, zajit k doktorovi, nejlepe si hned vyzadat doporuceni k psychologovi. Pokud Tve myslenky vydesily i tvoji mamku, musi taky tusit, ze nejsi ok. Pokud tam nemas oporu, je potreba to resit s psychologem, ktery Te rozhodne za nic z toho, cos psala nebude odsuzovat. Ale prosim, res to. U me sestry se pul roku po porodu rozjela silna psychóza a dusledky byly fakt tvrde, tudiz jsem za to, abys nezustala u tohoto prispevku na modrem koniovi, ale resila to s lékařem. A ver, ze jakmile se to opravdu zacne resit, ulevi se ti a bude lip! Za nic se nestyd, nejsi ani prvni a posledni kterou podobná vec potkala, az deti povyrostou, bude vsechno jinak 😚 držím pěsti!

lery92
30. zář 2019

@spathyphilia1
Tvůj příspěvek jednoznačně vykazuje známky silné úzkosti .
Zda- li se jedná přímo o poporodní depresi , nevím .
Každopádně , jak je psáno výše , tak bez odborného dohledu psychiatra to nejenom nezjistíš , ale ani se nikam jinam neposuneš.Budeš stále v tom temném začarovaném kruhu .
A ,, vtip " u depresí tkví v tom , že se prohlubují tak dlouho a plíživě , až prostě jednoho dne ,,vypnou " celé fyzické tělo . Věř mi , vím o čem píšu .

Objednání k psychiatrovi do ambulance trvá cca 2-3 měsíce . Doporučuji v tvém případě, ( hlavně pokud máš ještě např . potíže se spánkem či s jídlem ) najít nejbližší intervenční středisko , kde Tě akutně aspoň srovnají medikací .

Věřím , že to zvládneš ! ( Hele , já taky nevěřila , že to dám )

spathyphilia1
autor
1. říj 2019

@lery92 nejbližší možný termín jsem dostala v prosinci, co do té doby budu dělat netušim 😥

lery92
1. říj 2019

@spathyphilia1

Uděláš tohle : zavoláš na intervenční krizovou linku do Bohnic tel.č. 284 016 666, oni ti poradí , kde tě vezmou hned a to z důvodu , že se v tvém případě jedná o akutní stav ! Ohrožuje to Tebe i miminko . Musíš jim říct vše , co tu píšeš .Klidně bul do telefonu , oni jsou zvyklý . Hlavně nečekej do prosince .

Linka je zpoplatněna jako každý tvůj hovor u operátora .

Nutně potřebuješ medikaci !! Věř mi , sice jsem lékař z jinýho oboru , ale ataky depresí znám od svých 16ti let velmi důvěrně ...

spathyphilia1
autor
1. říj 2019

@lery92 děkuji, zavolám tam. Netušila jsem že něco takového existuje. Potřebuju evidentně opravdu pomoct

lery92
1. říj 2019

@spathyphilia1 Dej kdyžtak zpětnou vazbu , jak se ti daří apod.

lalen1
1. říj 2019

@spathyphilia1 souhlasím s @lery92 pri přečtení tveho příspěvku je jasný, že v tomhle Ti ani Tvuj chlap nepomůže.. Neni to vůbec něco za co se musíš stydět, psychika je komplikovana a musis si nechat pomoct nebo to může skončit tragicky.. Hodne se tyhle stavy podceňují, bohužel..

vitezove
1. říj 2019

@spathyphilia1 Moc mě mrzí co prožíváš. Holky mají pravdu. Volej ať ti pomohou. Jednou by to totiž mohlo dopadnout opravdu tak, že se třeba dítě bude dusit a ty ho necháš. A nemůžeš za to. Nevybrala by sis to. Oni ti pomohou, dají prášky a najednou bude svět mnohem lepší a ty budeš mít možnost ucítit velkou lásku i k mladšímu dítěti. Držím palce.

aadriaanka
4. říj 2019

@spathyphilia1 ako pokračuješ? zlepšil sa tvoj stav?

lennus
4. říj 2019

@spathyphilia1 To je mi líto. Zvážila bych i psychologa. Mně třeba dost pomohl šátek a pak nosítko, druhé od začátku všude tahám s sebou, podřizuje se program spíš staršímu.
Na chlapa asi rázněji a víc ho zapojovat, popř i mámu, pokud je ochotná. Budou brzy parťáci a zabaví se, držím moc palce!

gracinka7
4. říj 2019

Spoustu tech pocitů znám. A to jsme druhé dítě plánovali. Ale poprodni deprese si nevybírá... Dnes už se to srovnalo, pomohla mi skvělá psycholožka, ale už na naprosto vim, že třetí dítě nebude, i když jsem si ho přála. Moc se bojím, že by se to mohlo opakovat.

kaja2016
4. říj 2019

@spathyphilia1 Chapu te. Ja myslim, ze pomuze se z toho postupne vypovidavat. Nejsi jedina, kdo mel podobny pocity a dokonce i zenske ve fungujicich partnerstvich. Clovek dlouho nic nerekne a i sam pred sebou si snazi rikat, ze takove pocity nema, protoze presne jak pises, pocity viny. To za jakych okolnosti a tvych pocitu maly vznikl uz bylo, tim uz se netrap, nic s tim neudelas. A zbytek ti snad poradi nekdo moudrejsi, co stim.-)

kaja2016
4. říj 2019

@spathyphilia1 A jeje, jsem si precetla, co ti druzi radi. Ja si treba z tveho prispevku nemyslim, ze potrebujes medikaci a hlavne, to se neda takto z par radku preci vubec poznat. Trosku me to desi, takove radikalni vyroky. Ja bych spia doporucila hodne vejletit, jak pises, ze ti to dela dobre, s 3 mesicnim to jde bajecne - satek a jdes. Vyrazte nekam s mamkou. Taky bych ti doporucila najit si kamaradku, ktera ma pochopeni a povidat si s ni. Idealne i partacku na kocarkovani. Pokud fin situace neni uplne zoufala, vyraz na cviceni matky s detmi a podobne. A zvaz, zdali bys nepotrebovala aspon 1x tydne treba i na hodku madsiho pohlidat a nekam si dojit - sama, bez deti...

crejzy
4. říj 2019

Pokud finanční situace dovolí, tak bych si zaplatila chůvu. Já na tom psychicky taky nebyla po narození syna nejlépe a vzpomínám si, ze moje největší přání bylo prostě vypadnout a chvíli být zase ta “stará” já. Protože v rodině hlídání nebylo, našla jsem chuvu na hlidacky.cz a chodila k nám 2x měsíčně, obrovsky to pomohlo. Vždy jsem se na to datum upínala, když byl syn neodložitelný. A mimochodem podobné myšlenky (bylo by lip jen s prvorozeným) popsala známa blogerka / influencerka na IG veřejné a plno maminek ji tehdy psalo, ze to po narození druheho ditěte měly taky. Nejsi sama.

lalen1
4. říj 2019

@kaja2016 zazila jsi někoho s poporodni depresi?! Ja jo a můžu Ti říct, že ani z poloviny nerekla nahlas to co tu píše zakladatelka.. Najdi si kamarádku? Zajdi si na cvičení s dětmi?! Jak uz jsem psala, hodne se to zlehcuje, ale neni to sranda, obcas je dobré si pripustit, ze clovek potřebuje odbornou pomoc a nemusi byt hned na lécích.. I kdyby jen vypovidat a vyplakat a neslyset soudy co dokáží ostatní říct a patří sem i to, ze to někdo zlehcuje..

svetlanalana
4. říj 2019

Je to poporodní deprese a je to moc nebezpečné, prosím, vyhledej odbornou pomoc. Moc držím palce

svntvt
5. říj 2019

@kaja2016 vsechno co popisujes jsou super veci, ktere urcite kdyz udela, tak to bude perfektni a verim, ze to i pomuze. Pozor se musi dat, kdyz clovek uz techto veci neni schopny, neni na to cas, myslenky, nalada, energie, chut. Proste clovek stoji na miste a nedokaze se hnout. Ja z jejiho prispevku takovy pocit mam (samozrejme to tak byt nemusi, ale muze). Nikdo tady nedoporucuje at do sebe hned sype prasky, ale promluvit si o tom s odbornikem neni nic ,,radikalniho,,. Radikalni postup z toho prave delaji lidi, co řeknou cloveku v depresi, at si jde zabehat a da si zmrzlinu. Priznat si ze mam problem není radikalni a resit ho s odbornikem uz vubec neni radikalni.

kaja2016
5. říj 2019

@svntvt Ja nevim☹ Pokud si zajde k psychiatrovi, tak ad dostane. Ad se predepisuji i na bezne truchleni napr.po ztrate blizskeho a podobne. Urcite bude i rozumny psychiatr, ala myslim, ze spis bude uvazovat jako ty, aby se s nim pak nekdo nesoudil. Ja jsem pred materskou pracovala v oboru, tak proto jsem si dovolila mit na to nazor, ze nelze delat takovehle rozhodnuti o tom, co dotycny potrebuje po internetu z par vet. Urcite neni dobre nekomu psat vety typu : potrebujes medikaci, jsem lekarka.-) Promin, ze te takhle kritizuju, ale jsem opravdu mi to neprijde eticke. Kazdopadne nic proti komplexne, i mistr tesar se nekdy utne..

kaja2016
5. říj 2019

@lalen1 A z ceho usuzujes, ze neco zlehcuji? Ano, zazila jsem podobne pocity v tehotenstvi. Proto me diskuze zaujala. Pomohlo mi co jsem zminovala. Urcite jsem nepsala, at nejde k odbornikovi, ale nja osobne bych tedy doporucila napred zkusit psychologa ci psychoterapeuta - vypovidat se, coz nekomu krasne supluje uprimne se zajimajici kamaradka. U terapeuta tu jistotu nemas. Co delat je vzdycky sazka do loterie. Ale autorka ma realne potize, neni to proste "jen" hormonalni vykyv. Kazdopadne psychiatr na ni bude mit 15 minut, zadne vzdelani na terapii obvykle nema a pak ji napise antidepresiva. Myslim, ze moznosti je vzdycky vice a z par anonymnich radku na netu urcite nepozna ani jedna z nas, jak vazne to je. To promin... Kazdopadne ja vubec nemela v umyslu, se tu vyjadrpvat k tomu, co ma autorka delat, jen jsem chtela dat alternativu k tomu radikalnimu: utikej k psychiatrovi, hrozi ti vazne nebezpeci, potrebujes prasky....

svntvt
5. říj 2019

@kaja2016 to, ze potrebuje medikaci napsal nekdo jiny. Ja zamerne doporucuji psychologa. Nemusi jit hned o psychiatra. Psycholog podle me muze v leccem pomoct a hlavne poznat, zda je stav natolik zavazny, ze je potreba i psychiatr a medikace. To kamoska (vetsinou) nepozna, nema odborne znalosti. U osoby me dost blizke jsem se s podobnou situaci setkala a vim, ze dokud to clovek fakt nevidi na vlastni oci, nikdy mu nedojde, jak daleko to muze zajit. Proto od te doby podobne situace rozhodne nepodcenuju. Precti si ten jeji prispevek znova, me to neprijde jako klasicke stezovani matky po porodu, ze si nema kdy v klidu vypit kafe a umyt vlasy....

lalen1
5. říj 2019

@kaja2016 podobné není stejné! A píšeš tak divně zvláštně a michas jablka z hruskama.. Ja nedoporucila psychiatra.... Psycholog je to prvni, na nem je pak, aby uvazil z odborného hlediska jak moc to je vážný! A podle me jestli matka řekne, ze kdyz prijde o jedno dítě , tak nevadí, ze ma jeste jedno dítě, tak s timhle ji zmíněný aktivity co doporucujes nepomůžou... Ja o dítě prisla, zapipal monitor a nepovedlo se synka zachránit.. Bolest je to neuvěřitelná, na pořad.. Ale taky jsem nepotrebovala medikaci a nikdo mi ji nevnucoval.. Pomohla dobrá psycholozka. A jsem ráda, ze jsem ji navštívila, jinak bych se sama v sobě trápila dal a se mnou celá rodina..

Hlavně!!! Tohle zakladatelce nepomuze, ze tu budene řešit kdo ma pravdu... Ja jen doufám, že bude ona i děti v pořádku ❤️

kaja2016
5. říj 2019

@svntvt Aha, ja reagovala na vyrok jsem lekarka, potrebujes medikaci, tak to promin, zamenila jsem si te. Hele ja nevim. Fakt to nechci tady nejak laicky odborne rozebirat. Prijde me to nebezpecny. Ja podobne pocity mela a pomohlo mi vyse zminene. Chtelo to cas a nejake zmeny ve vztahu s partnerem. Vis ono to s tim psychologem casto vypada jako dobrej napad, ale ne kazdy psycholog ti sedne, ma zrovna k tobe empatii, to neni jako kdyz si dojdes k praktikovi s bolenim bricha a i tam se nekdy seknou v lecbe. Ja si za tim co jsem napsala stojim. Urcite pokud ma clovek pocit, ze to chce resit s pomoci profesionala, tak at ten krok udela. Koneckoncu, kazdy zdopovida sam za sebe.

kaja2016
5. říj 2019

@lalen1 No me se o tom take nechce uz diskutovat. Ja reagovala, na vyrok: Jsem lekar, potrebujes medikaci . Jinak ad co uz jsem psala. Tvee zkusenosti je me uprimne lito, to je to nejhorsi, co se muze cloveku stat. Jsi dobra, ze jsi to zvladla a jsem za to rada.

svntvt
5. říj 2019

@kaja2016 jo, me se i stalo, ze jsem sla k psychologovi, ktery byl mimo... Resp.treba nebyl, me proste nesedl, muze se stat. Neni to ale duvod tam nechodit. Pokud ma clovek silu (a tady by helfla ta kamoska/chapajici manzel), tak vytrvat, dokud nenajdu nekoho, kdo mi sedne a pochopi me. Muze to prejit samo jako u Tebe, ale nemusi. Pises zes mela podobné stavy v těhotenství. Nevim jak vazne to u Tebe bylo, ale ja mela taky myslenky typu Delam dobre, ze cekam druhe? Budu to zvladat? Budu ho mit dost rada? Nemela jsem byt radsi hubena krasna a spolecenska, nez odula, depresivni, tehule, ktere je furt zle? .... Jenže to jsou myslenky, ktere beru jako normalni. Myslenky, ktere popisuje autorka mi proste prijdou uz z trochu jine kategorie. Snad se ozve, jak se ji dari, at tady nemusime spekulovat.

kaja2016
5. říj 2019

@svntvt Ja uz bych to radsi konkretne dal neprobirala. Ten prispevek jsem cetla detailne a nasla se v tom, trochu jinak, neprislo me to neco z jinyho sveta. To, ze zena nema po narozeni ditete automaticky k diteti vztah je dost caste, ne u kazde se o to postaraji hormony, ne kazda si dovoli budovat vztah pred narozenim z ruznych pricin, nekdo to ma tak, ze se to buduje po narozeni, nekdo se blokne a nevi proc. Mluvila jsem o tom s matkami, zajimalo me to. Variant bude asi hromada. Myslim, ze takto jednoduse, aniz bys cloveka znala, hodnotit, co je vazne a co ne nejde.

spathyphilia1
autor
5. říj 2019

Teď jsem si přečetla co píšete. Jako první jsem se rozhodla, že začnu něco se sebou dělat. Milovala jsem před dětma plavání, chtěla jsem začít tedy znovu plavat. Ale zatím na to nemám vůbec energii. Poznala mě v anonymu kamarádka, ozvala se a řekla mi že poporodnímy depresemy taky trpěla. Píšeme si, ale vůbec mi to nepomáhá, neulevuje se mi, spíš je to horší když o tom mluvim/píšu, znamená to, že se to opravdu děje, že je to reálný. Pro mě je to horší o tom mluvit. Jinak jsem se taky snažila dělat si radost. Ani z toho nic nemám, taky to nepomohlo. Volala jsem tedy na krizovou linku do Bohnic. Ve čtvrtek mám k nim přijít na poradu s psychologem, ale prý to vidí na medikaci. Před deseti lety jsem ad brala. Tehdejší partner mě leta týral, a jako těhotnou mě zkopal do bezvědomí, a kopal i do přicha. Musela jsem na potrat a trpěla jsem velice silně postinterupčním syndromem. Ad tehdy pomohly. Tohle není tak hrozné jako tehdy, tak snad ad nedostanu. Jak jsem dopadla vám napíšu koncem týdne, a moc děkuji všem

spathyphilia1
autor
5. říj 2019

Jinak jsem se snažila objednat ke klasickému psychologovi, všude maj plno a nejbližší možný termín jsem dostala až v prosinci. Proto mi na krizové lince řekli, že určitě nesmím tak dlouho čekat, a že mám jít aspoň prozatim k nim

prezdivka
5. říj 2019

@spathyphilia1 držím ti moc palce, ať je ti brzy lépe ❤️

lalen1
5. říj 2019

@spathyphilia1 oni Ti pomuzou a bude líp ❤️

Sem začni psát odpověď...

Odešli