Rodina nesouhlasí s těhotenstvím. Jak se rozhodnout?
Ahoj, jdu si k vám pro radu. Je mi 33 bydlím s našima v dvougeneračním domě. Mám celé patro sama pro sebe. Před půl rokem jsem se dala dohromady s přítelem (35 let) se kterým se už znám od svých 18ti, no a tady nastává ten problém... on chce rodinu. Já bych jí už konečně take chtěla ale rodiče jsou zásadně proti. Vnoučata už mají od sestry a to jim stačí. Neustále slýchám řeči jak jsou rádi že mi nevyšel předchozí vztah (8 let) a že už jsem na děti stará a pokud bych otěhotněla tak bych udělala nejlépe kdyby jsem šlana potrat. Už jsem rodiči tak nahlodaná že přemýšlím že se s přítelem rozejdu aby si mohl najít nějakou se kterou bude moc založit rodinu. Vůbec nevím co mám dělat...
Děti by neměly mít děti...bez ohledu na to kolik jim je let. Pokud ve 33ti bydlíš s rodiči a necháš si od nich kecat do takových otázek, tak fakt radeji ty děti neměj 🤣
Měla jsem kdysi kolegyni která zůstala s rodiči nechala si líbit podobné řeči jako vy, starala se o ně do konce jejich života.
Dneska je sama úplně sama 😕
Zbalte se zavčas pryč a žijte svůj život a buďte trochu sobec.
@kulicka324 no a ty sama, miminko chceš? 🌞
@journals Ono záleží. Pokud máš zdravé děti, tak mít jedno dítě a tři děti je fakt diametrální rozdíl. Já mám tři děti, moje sestra jedno, ale... Její syn je autista, má těžkou mentální retardaci, v sedmi letech je na úrovni ani ne ročního dítěte. Moje nejmladší dvouletá je nespavec, v noci je snad stokrát vzhůru, ale díkybohu je zdravá. Takže z nás dvou se mám já jako královna, ségra to má milionkrát náročnější, byť má jen jedno dítě.
@kulicka324 ty uteč dokud to jde- bo dopadnes mizerně jestli ne na psychine. Bydlela jsem od svých 15 u babi oficiálně. Zprvu pro lepší spojení do školy, pak se postarat o babi. Do svých téměř 37 let. Někdy jsem totálně byla zralá na Opavu. Ségra se mnou nemluví, brácha je kapitola sama pro sebe. Jsem nevdecnice jejich očích. Ona a její děti dostávali od babičky a prababicky totálně vše. Hlídali ji děti, táta ji pomáhal ve firmě, mamka jim vařila denně. Já tyto vymoženosti nepotřebovala- vdala jsem se až po smrti rodičů.
Říkám ti nenech sebou orat.
@journals jasně že je půl roku málo...ale po té třicítce už to prostě risknes, tam není čas na hrdinství. 😀 a hlavně už máš jiné životní zkušenosti než ve dvaceti a jsi často ochotna dělat více kompromisů a slevit s některých požadavků, což ve dvaceti ne. A ani to ve 20 není potřeba, tam je času dost. 🙂
Ale to mluvím obecne, ne o autorce. Ta by si opravdu měla napřed vyřešit majetky, rodiče, vztahy a svou psychiku a pak si teprve dělat děti.
@oplatecka Potvrzuju. Ale tohle jsou nepřenositelne zkušenosti... Fyzicky a hlavne psychicky je daleko náročnější mít 1 nemocné dítě než 5 zdravých.....
Ale i celkově tohle nemám ráda. Každý je jiný. Někdo zvládá s prstem v nose 4 děti a někdo nedává ani jedno. A není to o tom, že jeden by byl méně schopný než druhý.
@me_druhe_ja Jasný, souhlasím. Já svoje příspěvky směřuju víc konkrétně k položenému dotazu. Jasně, jsou případy, kdy to je pochopitelné.
@me_druhe_ja To je ono, každý jsme jiný. Já mám od miminka všechny tři děti nespavé, takže jsem se třeba naučila fungovat s minimem spánku. Nejdéle jsem spala dvakrát tři hodiny v kuse. Jedu už takhle devět let v kuse a jde mi to. Kolikrát je to sice na mašli, ale neudělám s tím nic, musela jsem se přizpůsobit. Kamarádka má tříměsíční mimčo, které se jí budí třikrát za noc. Za mě naprostý luxus, ona je zralá na psychiatra. V žádném případě by mě nanapadlo ji soudit, na co si stěžuje...
@kulicka324 předem chci říct, že jsem nečetla všechny komentáře. Nicméně rozhodně bych si nenechala kecat do mého života od nikoho. Je to váš život ne jejich. Oni nechtějí vnoučata? Jejich smůla... Pokud se vy na to cítíte tak směle do toho.
Nečetla jsem všechny příspěvky, přečtu si je později, tedy se možná budu opakovat. Zdrhej pryč od rodičů. Chtějí tě nějakým zvráceným způsobem k sobě připoutat, aby ses věnovala jim a postarala se o ně na stará kolena a neinvestovala energii do sebe, svého partnera a svých dětí. Jsou sobci. Myslí na sebe, vnoučata mají od tvé ségry, tedy emoční a chlubící potřeba před okolím naplněna, a tedy od tebe je nepotřebují. Ale děti si nepořizujeme, abychom rodičům zařídili vnoučata, ale z důvodu, že je chceme my s partnerem.
Mít a nemít děti by mělo vycházet z tebe, ale ne z toho, že tě někdo někam vmanipuluje, což rodiče tě manipulují a nepřejí ti.
Ano, rodiče ti nepřejí. Je to těžké si to přiznat, ale je to tak. Ne všichni rodiče jsou přející. Pokud je někde zjevná agrese, je to jednodušší poznat, ale tady ta nepřejícnost proudí skrytě, že před okolím můžou působit jako milující a podporující rodiče. To nepřejí ti, soudím z toho, že ti řekli, že jsou rádi, že ti krachl vztah a říkají ti, že jsi stará na děti. (Výjimka z toho, že rodiče jsou rádi, když dítěti krachne vztah, je, když chodíš se zjevným debilem. To jaký byl tvůj ex, není teď důležité, to je jiná debata.)
Vůči rodičům bych se v hlavě mentálně nastavila stylem, udělám si to takhle a vy se s tím smiřte. Jejich kecy vnímej jako šum.
Jako ideální biologický věk je pro první dítě méně, ale rozhodně nejsi stará. Já děti chci, ještě je nemám a jsem trochu starší. Pokud znáš přítele od 18, nebála bych.
Ve 33 jsem byla u nové gynekoložky, ptala se mě, jestli mám děti. Říkám, že ne a ona říká, jste mladá. Takže tvůj věk není žádná tragédie. (Jako potěšila mě, já se bála, že mi dá kázání, že bych měla přemýšlet o dítěti a že už jsem promeškala ideální věk.)
A co jít bydlet k příteli a uspořádat si život podle sebe? Jednou můžeš zůstat sama a vyčítat si,že jsi poslechla.
Nemam slov. Nechapu obe strany. Rodice radeji komentovat nebudu, byla bych sprosta, ale proc si ty tohle vsechno nechas libit a poslouchas je i kdyz je jasny, ze Te jen vyuzivaji?
Je ti 33. Ne méně, ani více. Jsi dospělá. Rodiče jsou manipulátoři. I kdybych neměla dědit, jak tu někdo řeší...nehodlala bych si zkazit život tím, že si rodiče něco nepřejí jen kvůli tomu, aby měli stále zadarmo poskoka...žila sem v tom, ale já odešla v 17 z domu. Vše sem pochopila ale až při svých vlastních dětech. Uteč, i kdyby za to partner nestál a pokud za to stojí, tak neváhej a buď šťastná. Sama nebo s ním. S tvýma rodičema máš jen toxickej vztah. Brrrrr. Hodně štěstí!
Tohle ale nejsou normální rodiče?!?! 😨 Tohle jsou pouze nějaké biologické hyeny, které tě zplodili, ale přemýšlím, jestli tě mají rádi? Ve 33 letech je v dnešní době na děti čas "tak akorát". Skoro všechny ženy dnes začínají s pořizováním dětí po třicítce. Některé dokonce až po 35.roce, což už je docela pozdě.
Od vlastních rodičů by se slušelo, aby ti k těhotenství poblahopřáli a nic jiného! Měli by se těšit na další vnoučata a nedělat mezi nimi žádné rozdíly!
Nejlepší řešení by bylo, kdyby ses sebrala a nastěhovala ke svému příteli!!! Jistě má přítel ve 35 letech svoje vlastní bydlení a můžete bydlet společně jako rodina, aspoň budeš mít od rodičů klid a nebudou tě trápit, ani ti do ničeho kecat! 😉
@kulicka324 je to váš život , vaše rozhodnutí ...
Pryc pryc pryc
@kulicka324
1. Vzhledem k povaze dotazu budu tykat
2. Názoru na rodiče se zdržím, už tu toho padlo hodně...
A teď k tématu: Tahle situace je v tuto chvíli lehce dvousečná - buď se (za mě zcela nepochopitelně) podvolíš rodičům a nebo si půjdeš za svým, takže buď jednou to budeš ty vyčítat rodičům (ale i sobě) a nebo budou rodiče vyčítat tobě, což už se tak trochu děje skrz to "vydírání". Sama a bez dalšího přizvukování si sobě upřímně odpověz, co si přeješ sama a podle toho se rozhodni. Za mě by byla volba jasná, protože i kdyby ses rozhodla odejít a založit rodinu a s rodiči to udělá zlo, může se to časem zlepšit. Pokud ale dáš ba rodiče a nebude to to, co sama chceš, bude ti samotné zle už navždycky. Na děti stará určitě nejsi, kolegyně má prvního prcka (3 roky) a letos jí bude 45.
Vem rozum do hrsti, nadechni se a vykroč vstříc svému přání a štěstí, ať je to cokoliv. 😉
Přeji hodně štěstí 🫶🙂
@kulicka324 já měla první dítě v 33 letech. Věk úplně akorát. To jsou hloupé řeči od rodičů. Však nemusíte mít 2,3 děti.. klidně můžete mít jedináčka. Myslím, že babi s dědou se nakonec budou z prcka radovat. Proč být sama, když můžeš mít rodinu❤️
https://www.modrykonik.cz/forum/rodinne-problemy/co-delat-pri-rozhodnuti-o-sestehovani-s-pritelem/
Prave jsem nasla starsi diskusi..mno, co na to rict 🥴
@pavicka Že jo?Já si říkala že jsem něco podobného už četla...
@journals jako nevím, ale když prijedu k rodičům, tak mi přijde úplně normální pomoci s tím, s čím je třeba. A je úplně jedno kolik mám dětí.
@journals Né vždy stačí x let chození, spolubydlení k tomu, aby se ti dva poznali. Poznáváš se s druhým celý život a nejvíce ti ukáže "zkoušky" vztahu - nemoc, ztráta dítěte/rodičů, nehoda apod.. Protože ikdyž mít harmonický vztah, tak třeba nemoc dokáže oddělit. Stačí si sednout a narovinu si říci, co od společného života chtějí a pokud jsou na stejné vlně, jsou schopni ale i kompromisů a není jim 20, tak proč by spolu nemohli klidně po půl roce - roce být spolu?! Neřeknu po 3 měsících, ale pokud jasně vědí co chtějí a mají stejnou vizi, nevidím problém.
S manželem jsme byli tři měsíce a věděli jsme, co od budoucna chceme. Měli jsme to jasně nastavené, ať zbytečně netrávíme čas s někým, s kým by budoucnost nebyla stejná - mně bylo skoro 31, jemu 34. Přesně k ročnímu výročí jsem měla pozitivní TT. Ve 3. měsíci jsme se sestěhovali - rekonstruoval byt půl roku, abychom měli "svoje" nové (10let, co měl odkoupený byt, nic nepředělával, takže koupelna stará nějakých 40let určitě, kuchyň to samé, ale jemu to stačilo). Jsme spolu 5 let, rok manželé a máme úžasného 2letého duhového syna, dost jsme spolu zažili a mohu s čistým svědomím říct, že on mne podrží i v těžké chvíli, postará se, když nemohu.
@martulka88 já mám podobnou zkušenost, jen o deset let dřív.. mně bylo 22, jemu 24, když jsem plánovaně otěhotněla, rozhodnutí padlo po půl roce vztahu, po roce jsem byla už těhotná.. muž měl svůj dům maličko po rekonstrukci, tak jsme ho spolu dodělali, mezitím se vzali, upekli si ještě druhý dítko a takhle nám to klape už 14 let.. oba jsme měli náročné dlouhé vztahy před tím než jsme se poznali, tak si jeden druhého náležitě vážíme.. s ex jsem byla skoro 7 let a stejně jsem netušila, koho mám za zadkem, díkybohu jsem ze vztahu odešla jen se psem
@me_druhe_ja S tím souhlasím, ale nikdo mi tu nevymluví to, že půl roku randění stačí k tomu aby se dva lidi dostatečně poznali a měli spolu dítě. Protože pokud to dobře chápu, tak spolu nežijí, jen randí.
Ať si holka dá dohromady nejdřív svůj život, vztah k rodičům, majetku a hlavně sama k sobě a pak ať řeší co dál a plánování miminka. Tohle není dobrý začátek. Ona sama neví co chce.