Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Vlastní máma vs. manželova máma - vyvažování nebo jasné pozice?

isabelafuentes
28. pro 2017

Ahoj maminky, mam pro vas otazku k zamysleni a k diskuzi.

Pokud mate svou mamu a vas partner take: snazite se spravedlive vyvazovat a delit pozornost mezi obe babicky, napr. co se tyce navstev, hlidani deti, vozeni na krouzky atd., anebo je pro vas proste prvni volbou vzdy vase mama, protoze je to VASE mama? Snazite se tomu zrejmemu rozdilu branit v zajmu neprotezovani ani jedne strany, anebo se tomu nebranite a berete to jako samozrejmost a prirozeny stav?
A jak se k tomu stavi vasi partneri?
A jak mate pocit, ze to bere mama vaseho partnera? Respektuje a predpoklada, ze vase mama je vam blizsi i co se tyce pece o vnoucata, anebo se snazi s tim bojovat a vynucuje si stejne casu a zazitku s vnoucaty jako druha babicka?
Souperi spolu vase babicky?

hanih
28. pro 2017

Já se snažím o férový přístup. Ale tedy momentálně, ač mám přirozeně blíž k vlastním rodičům, dceru častěji vídá tchán s tchyní. Je to dané hlavně tím, že jsou už v důchodu, kdežto naši stále pracují. Takže s hlídáním, pokud je třeba, se obracím hlavně na tchánovce. Jinak ale (mimo hlídání, které potřebuju) dceru vídají oboje prarodiče pravidelně jednou týdně. Nutno dodat, že s tchyní a tchánem máme hezký vztah, co řeknu (ohledně dcery), to platí, když chtějí něco dát a nevědí, zeptají se, nijak nepodrývají mou autoritu a hlavně s dcerou si skvěle rozumí, mají se rádi (stajně jako s mými rodiči). Já a manžel jsme oba rádi, že má dcera hezký vztah se všemi prarodiči, že je s nimi ráda a vždycky si to s nimi užije. Všichni se jí totiž maximálně věnují.

teate
28. pro 2017

Tak u nás je první volbou tchýně, protože žije v Praze jako my. Naši jsou 50 od Prahy, když chtějí, tak dorazí i po práci i na otočku. My k nim občas jezdíme na víkend, v létě na zahradu apod. Obě mamky se mají rády, jsou spolu v kontaktu a na všem se spolu domlouvají. Nenapadlo by mě “upřednostňovat” svou mamku jen proto, že to je moje mamka. Já i té druhé říkám mamka Ivanka. 🙂 Babička pražská je taková víc free, na pohodu. Babička “moje mamka” je taková úzkostlivější a rozmazlující, takže se to celé pěkně vyváží. 🙂 U nás spokojenost na všech frontách.

35_a_budu_mamka
28. pro 2017

U nas je vic hlidaci tchyne, protoze je bliz a ma vic volneho casu. Jinak radi byvame u obou babicek, protoze tam je 100 procentni
pozornost ☺

blahova_andrea
28. pro 2017

u nás tedy babičky nesoupeří. několik let jsme žili kousek od mých rodičů. hlídání skoro nebylo, ale návštěvy časté. k druhým prarodičům se jezdilo minimálně 2x do měsíce, na den někdy i víkend. teď stavíme a žijeme naopak u přítelových rodičů. pozice se vyměnily až na to, že k mým rodičům se rozhodně teď nejezdí 2x měsíčně, natož na víkend. také se přestěhovali, není k nim prakticky kam jet. scházíme se u sestry nebo je navštívím s dětmi v práci. máma občas zajede odpo po práci k nám. kontaktu hodně ubylo, ale my jsme prostě z ruky, oni nemají auto a oba pracují. lepší to bohužel nebude. mojí první volbou se museli stát přítelovi rodiče, protože ti auto mají, bydlí blíž a oba jsou v důchodu. naši si děti vezmou třeba jednou na víkend, vezmou je na výlet (pokud bude dlouhodobě plánovaný), ale víc čekat nemohu. nějaká pravidelná péče, kroužky...to je utopie. naštěstí mají asi obě strany dost rozumu na to, abychom toto nějak řešili. prostě to bereme reálně jak to je. já se dřív snažila neupírat vztah s přítelovými rodiči a navštěvovali jsme je co to šlo. teď se zas snažím dopřát dětem co nejvíc moje rodiče, ale lehké to není. prostě musí naši přijít s tím, že mají čas, s nějakým návrhem a já ho pak ráda setkání zrealizuji. má to pak přednost před jinými aktivitami a lidmi, protože je to prostě vzácnější.
myslím, že v mnoha rodinách je realita taková, že se prakticky vzájemně konkurovat nedá. kde jsou rodiče obou hodně daleko, tak se dá spravedlivě střídat návštěvy, ale to je tak vše

editah222
28. pro 2017

Tchyni už bohužel nemám, ale dokud žila tak mi děti hlídala víc než moje mamka, protože už byla v důchodu.

guinea
28. pro 2017

@isabelafuentes Ahoj, zajímavá otázka. Jak to je u vás? Já jsem k "problému" přistoupila tak, že moje dítě - moje odpovědnost, a pokud bude mít někdo zájem hlídat, tak mu to umožním, ale sama jsem aktivně nikoho nepreferovala. Nakonec syn vídá pravidelně tchyni s tchánem, kteří sami o to velmi stojí a berou si ho na hlídání, takže já můžu na menší úvazek pracovat a spokojenost je myslím oboustranná. Navíc syn je s nimi rád a bez problémů už zvládl párkrát i přespání. Moji rodiče synka taky milují, ale jen pohrát a vrátit, takže k nim jen občas jezdíme na návštěvu...

sunnurse
28. pro 2017

Dělíme to spravedlivě, návštěvy jsou stejně četné, jen tchyně možná hlídala častěji, ale to bylo tím, že měla čas, jinak malá má obě babičky stejně ráda. A já mám ráda tchyni, ale i kdyby ne, bylo by mi blbé vůči mému muži je odstrkovat, jsou to přece jen jeho rodiče.
A co se týče respektování pravidel, která jsme nastavili, tak tchánovci je respektují víc než moje máma.

mariti
28. pro 2017

tak u nás je nejvíc hlídací "babička" dědeček - manželův táta. Ne že by moje mamka nechtěla hlídat pravidelně, ale bohužel 200 km je 200 km a věk 70 let taky nese určitá omezení. Ale zase čas od času přijede třeba na týden a snaží se mi pomoci. Jinak se nám osvědčil tandem - moje máma a manželův táta, třeba když jednou za rok někam jedeme na víkend. Co se týče tchyně (jsou s dědou rozvedeni), tak tam to skončilo u řečí, vídáme se tak 2x ročně maximálně a o hlídání opravdu jenom mluví. Dřív jsem ji občas požádala, ale nikdy nemohla, má toho moc, prostě priority jsou jinde - nový manžel, práce, keramika, zahrada, takže už to nedělám, nemá to smysl. Má to tedy asi 30 km a stěžuje si, že jsme moc daleko, že se to nedá (auto má). Takže asi raději nebudu komentovat. Prostě děti jsou naše zodpovědnost a občas je to sice náročné, zvlášt když se objeví zdravotní problémy nebo se něco akutně řeší, ale holt to musíme zvládnout. jo, a ještě máme babičku - prababičku (mámu dědy), ale to je tak max jedno dítě max půlhodinky (třeba když jdu na monitor), je už křehká a mám o ni strach, netroufla bych si ji víc zatěžovat ikdyž je velmi ochotná. Takže vyrovnané to není, ale je to hodně o tom zájmu, který holt ze strany tchyně chybí, já bych ji ve styku s dětmi nebránila, ikdyž ji fakt nemusím, těžko se s ní cokoli domlouvá, moc nerespektuje ostatní.

soleilll
28. pro 2017

@isabelafuentes U nás je to postavený úplně jinak, než popisuješ. Moje máma je po většinu času 350 km daleko a její zdravotní stav (špatně slyší a pohybuje se) a přístup k dětem neumožňuje, abych jí dávala malé dítě na hlídání. Tchýně bydlí 5 km od nás a naopak vím, že jí můžu svěřit i malé mimino a ona ho bez problémů pohlídá. A hlavně hlídat CHCE. Mám k její péči sice určité výhrady (třeba na můj vkus často přebaluje, plínu dá občas špatně, takže přeteče bokem, je moc úzkostná a i starší dítě hrozně hlídá), ale vím, že děti jsou u ní v bezpečí. I když si s ní osobně nemám moc co říct, co se týká dětí (vnoučat) je rozhodně lepší, než moje máma. Takže absolutně neřeším, že bych rozdělovala čas, který děti stráví s jednou nebo druhou babičkou - hlídání je dané schopnostmi a přístupem, takže snad jen rodinné návštěvy by se daly takto poměřovat. Navíc naši jsou rozvedení a staršího třeba dost často hlídá i děda (můj otec). 🙂
S mojí mámou jsme si samozřejmě blíž, volám jí někdy i o radu, povídáme si i hodinu (tchýni nevolám vůbec), ale taky máme na chod domácnosti nebo výchovu rozdílné názory. Moc nerespektuje moje přání týkající se dětí (typicky jídlo, sladkosti) a třeba její heslo "babičky rozmazlují" mě vytáčí doběla... 🙂 Nicméně tchýně zas neakceptuje, když jí řeknu, co by se dětem hodilo k Vánocům nebo narozeninám a stejně koupí nějakej krám (velkou hračku), co jen v domě zabírá místo. Tchýně má nějakou obsesi týkající se dávání dárků, kterou nazývám "syndrom padnutí na zadek", protože i když jí řeknu, co by se dětem hodilo, musí jim dát dárek dle svého výběru, ze kterého si "sednou na zadek". 🙂
Dostupnost a vzdálenost babiček nám dilemata ohledně trávení společného času dost řeší. A nemyslím si, že by spolu soupeřily. Máma ví, co si o tchýni myslím a taky dobře ví, co mi vadí na ní.

babanci
28. pro 2017

Tak já jsem vždycky maminka maminky. Mám jen dcery. Asi jsem protěžovaná. 🙂 Mám s dcerami úžasný vztah, jsou moje nejlepší kamarádky, bydlí nedaleko, takže jsem první na ráně. Pracuji na zkrácený úvazek. Starší vnučce jsem se věnovala hodně moc, moje dcera studovala, té mladší se věnuji taky hodně, ale už ne tak. Jsem už o 11 let starší a taky už se musím víc věnovat práci, bohužel. Ale stejně... jo, u nás jsem babička č. 1. 🙂 Nejmladší dcera je dosud bezdětná, její partner je jedináček, maminka je už na vnoučata nastartovaná, tam budu možná mít konkurenci. Ale rivalita nehrozí, taky si ráda odpočinu. 🙂

glimmer
28. pro 2017

my bohužel nemáme do manžela ani jednoho rodiče (oba zemřeli pár měsíců před narozením Aničky, když jsem byla těhotná) ...
ale kdyby žili, tak věřím, že by více hlídali a pomáhali oni, protože byli oba v důchodu a bydleli ve stejném městě jako my. Moji rodiče oba pracují a bydlí v Plzni.
"Funkci" babičky z manželovo strany zastoupila švagrová (starší sestra manžela), která dětem vynahrazuje babičku a dědu ... vzhledem k tomu, že bydlí v Praze a pracuje, tak si děti bere na víkend třeba jednou na 2-3 měsíce, a děti si to maximálně užijí.
Navíc moji rodiče a švagrová si berou jednoho s sebou na dovolenou (letos Anička se švagrovou v Bulharsku, Vítek s našima v Chorvatsku), a každý rok si děti střídají ... takže i děti si od sebe odpočinou a užijí si role "jedináčka" ...

linee
28. pro 2017

myslim,ze univerzalni odpoved na to nedostanes.Dulezite faktory jsou,kdo ma vice casu a zajmu,jak daleko bydli,zda pracuje nebo je uz v duchodu a zda o deti projevuje zajem a jaky ma k detem vztah.Urcite zase spravedlive rozdelit pracovne vytizene rodice 350km daleko a rodice v miste bydliste v duchode,rodice co neprojevuji o vnouce zajem a rodice,conby vnouceti dali i posledni...
Podle mne je normalni,pokud mas s mamou dobry vztah,tak ji budes jaksi uprednostnovat v tom smyslu,ze ti ve vsem bude blizsi,nez tchyne.Ja,pokud projevi zajem a vyhovuje to i nam,nebranim vidat/hlidat vnouce ani jedne.
Tchyne bydli par minut od nas,ale nerespektuje urcite veci a casto zajem o vidani/hlidani neprojevuje. Mam to tedy ulehcene. Ale pokud projevi, urcite ji v tom nebranim.Jen je pak prekvapena,ze ji mala nepoznava a chova se k ni jako k cizi...pak samozrejme zacne resit,jak casto se vida mala s moji mamkou,jaky maji vztah a pod.

babanci
28. pro 2017

@linee To jsem právě chtěla napsat, že pokud vídám vnučku často, dobře znám její denní režim, její jídelníček, co ráda, co nerada.....jsem pro hlídání vhodnější. A samozřejmě taky "populárnější". Pokud se řekne, přijde babička, očekává se, že přijdu já a taky se projevuje značná radost /to je bezva🙂/. Pokud přijde jiná babi, už se tak nejásá. A já si myslím, že je to spravedlivé, kdo se stará, ten má. 🙂

puresin
28. pro 2017

@isabelafuentes V pripade, ze by byli oboje prarodice ve stejnem meste, jako moje rodina a meli stejne casu / prilezitosti / chuti, urcite bych je starostmi a radostmi podelila spravedlive.
U nas je to slozitejsi: nasi bydli 60km daleko, ale jsou v duchodu a jsou zvykli hodne jezdit, takze na rychle navstevy nebo hlidani kvuli praci prijedou i 2x 3x do tydne. Manzelovi rodice zato bydli 200km daleko a oba jeste pracuji, takze se s nimi vidame jednou mesicne, ale zase na cely vikend, volame si, skypujeme. Ale popravde jsem rada, ze bliz jsou nasi, doma s detmi jsem JA, takze jsem radsi, kdyz prijede MOJE maminka. 🙂

rebe
28. pro 2017

U nás je to obtížné. Moji rodiče hlídají, respektive snaží se s vnoučaty trávit co nejvíc času, a to přes týden, protože manžel má extrémně časově náročnou práci, s dětmi se vidí jen o víkendech. Takže u mých rodičů jsme skoro nikdy nebyli na návštěvě o víkendu, jen při oslavách narozenin, jinak jezdí v týdnu a víkendy nám nechávají pro rodinu. Můj táta třeba každý týden chodí s mým synem na cvičení. Je to pro mě pomoc, ale hlavně jde o to, že mají čas jen pro sebe a mohou si sebe užít.
Tchyně hlídala jednou za ty čtyři roky, co mám děti. Na návštěvu za námi nepřijede skoro nikdy, za poslední rok u nás byla jednou. Proto, dá se říct, protežujeme ji, kdykoli jsou svátky nebo prázdniny, jedeme za ní, aby se s ní děti viděly alespoň občas. Ona nám ale vyčítá, že je to málo, chtěla by, abychom jezdili každý víkend...

yelowangel
28. pro 2017

Snažíme se dělit pokud možno nějak spravedlivě. Dokud jsme bydleli v Brně měli jsme to k oboum babičkám přibližně stejně daleko ale byli jsme bez auta a naši pro nás jezdili co 14 dní. Kromě toho u nich máme uskladněný brambory, cibuli, česnek, jablka, zavařený okurky, kečup...v létě jsme od nich měli hodně věcí ze zahrady...takže jsme logicky u nich byli častějc. Teď bydlíme se skorotchánem a skorotchýni máme čtvrt hodiny autem který už taky máme, zato naši jsou od nás víc než 60 km. Ale i tak se snažíme k našim minimálně 1x za měsíc a ke skorotchýni to taky není o moc častějc protože chodí do práce i soboty, dojíždí vlakem a už má svůj věk takže o nedělích logicky odpočívá. Ale rozhodně mezi sebou nesoupeří. Naše máma mě už v 15 řekla že ona hlídací babička nebude, jako jo když potřebuju k doktorovi nebo něco u nich zařídit tak na tu hodinu pohlídá ale aby hlídala hyperaktivního dvouleťáka celý odpoledne to fakt ne. Je ráda že tam jsme ale prostě neexistuje abych tam malýho dovezla a vrátila se pro něj druhý den ráno.

hany_bany
28. pro 2017

U nás vede tchýně 🙂 Ačkoliv to k nám mají 200 km a naši jen 100, snaží se uzpůsobit program tak, aby malou aspoň co 2 týdny viděli. Moje mamka má věčně výmluvy a spíš čeká, kdy zase přijedeme my za nimi. A jak zmiňuje
@babanci , když se u nás řekne babička, tak má na mysli tchyni. A já mám veget, protože když přijede, tak přestanu existovat (pro obě 😀 ). A vím, že malou můžu bez obav nechat babičce i na noc, že to bude bez pláče. Jen mi ji vrátí rozmazlenou 😀

linee
28. pro 2017

@hany_bany ale babicky jsou prave na rozmazlovani😀

kafr
28. pro 2017

Nas to teprve ceka, ale vidim, jak to vypada u synovce.
Rozhodne nesouhlasim s tim, ze babicky jsou od rozmazlovani. Zalezi na tom, jak casto hlidaji! Pokud obcas, nebo treba 1x tydne, pak budiz, ale jakmile vyzvedavaji denne ze skolky a vnouce u nich travi denne 2-4 hodky, pak uz vychovavaji a rodice tim padem maji horsi pozici, kdyz chteji byt v necem prisnejsi (napr. jidlo, sladkosti).
Co se tyce mama x tchyne, videla bych problem v jinych vzorcich vychovy a pristupu k detem. Podvedome uprednostnujeme to, v cem jsme vyrostli a to povazujeme za spravne (ted nechme stranou nejake patologicke problemy, tyrani, alkoholismus atd.). Takze tchyne, ac zlata, je az druha.

jaja01k
28. pro 2017

U nas vyrazne vic hlida moje mamka, ale to je dano predevsim tim, ze moji mamku mame 40 km daleko, tchyni 700 km. Myslim ale, ze kluci maji obe babicky stejne radi, takze i tchyne je spokojena 🙂 Ona to taky bere jako normalni vec, ze mam bliz ke svoji mame. A ja zase beru jako normalni, ze tchyne vic pomaha svoji dceri nez mne.

hankaros
28. pro 2017

Nasi bydli 70 km, tchyne 200. K oboum je to daleko, ale casteji se mala vida s nasima. Ke tchyni často nejezdime, manzel ma se svymi rodici vztah-nevztah, a ja nemam moral na to resit, jak casto tam budeme jezdit. Kazdopadne tchyni nebranim malou vidat, kdykoliv jsou vitani a jsem rada ze treba na par dni dojede. Mala na ni ale neni samozrejme tak zvykla, pres noc bych ji u nich asi zatim nenechala (ma rok a pul), u nasich bych byla v klidu. Resit nejake vyvazovani obou prarodicu je proste na me moc. Kdo chce a ma zajem, cestu si vzdy najde.

junkka
28. pro 2017

U nas deti vice vídá moje mamka, bydli totiz hned vedle pres potok. Tchyne asi 10 km daleko, coz taky neni moc. Ale ona ma celkem 7 vnoucat, takze ten cas musi delit mezi vsechny, moje mamka jen moje deti. No ale moje mamka zase pracuje a tchyne ne. Takze kdyz potrebuju k doktorovi nebo neco zaridit pres den, tak volam tchyni. Jinak hodne chodivame s detma vedle k nasim, at maji zmenu a nejsme porad doma. Takze mama je vidiva skoro každý den.
A malé shrnutí, tchýně se detem věnuje mnohem vic, je schopná si s dcerkou celej den hrát a povídat a hlídá jí jak oko v hlavě. Je blby, ze to tak musim říct, ale věřím jí mnohem víc. Moje máma toho má moc, ma ted 2 práce a když je u nás, tak pořád něco řeší, furt ji zvoní mobil, pořád do nej kouka a myslim, ze se snaží děti si spis kupovat dareckama než se jim víc věnovat. Takze asi tak

karolly
28. pro 2017

Já teda mám tchýni zatím ještě v tom samém městečku. Ale víc v kontaktu se synem je moje mamka.
Kdyby tchýně byla normální, v ničem bych jí nebránila. Ale ona absolutně nerespektuje, co po ní chci a vyžaduji skrz syna. Takže ho vídá jednou týdně a to jen proto, abych měla "klid"...

opicaa
28. pro 2017

Snazim se spravedlive,ale ted bydlime u mych rodicu a manzelovi jsou 25 km..neni to zavratna dalka,ale kdyz jedu jen neco zaridit,je jednodusi nechat dite moji mame... Jinak ja jsem hroznej sobec..nejradeji si dite hlidam sama a nikomu bych ho nedala... Sice mi nekdy leze na nervy...ale zarlim kdyz s nim nejsem...snad to s druhym prejde a neponesu to tak tezce...

maritina
28. pro 2017

U nas je to naopak.Vlastni mama neni schopna postarat se o jednoho,natoz o 3 kluky.Nedrzi dohody,porad neco meni,kritizuje,snazi se je jakoze vychovavat.Na tchyni je spolehnuti,drzi slovo a vsem meri stejne.Obe se navzajem nesnaseji a nestykaji.Vzdycky jsem si myslela,ze az budu mit deti,moje mama mi pomuze,ale v nasem pripade spis do hrobu kvuli jeji priserne povaze. S manzelem k nasim jezdime jen na nutne navstevy,zatimco k tchyni pravidelne.Mozna vam to pripadne nespravedlive,ale ona se nehodla zmenit a ja chci mit klid.

medakote
28. pro 2017

My s manželem co se týká děti uprednostnujeme moje rodiče. Bydli na druhem konci tehoz mesta jako my.Sice oba pracuji a maji ještě na starosti mou sestru a prababicku+ zahradu, ale co se týká kluků, miluji je a snaží se s nimi strávit čas,pokud potřebují nutně pohlidat, pomůžou. Mámě věřím, že se o ně postará, rámcově respektuje moje pravidla - určitou volnost respektuji.
Děti je maji rádi, těší se k nim.
Tchanovci bydli 15 km od nás, oba jsou v důchodu, auto maji, i když řídí jen tchán. O děti zájem příliš nejeví, přijedou tak dvakrát do roka,když už, musíme my za nimi.O hlídání tchyně jen mluví, za pět let hlídala jednou dvě hodiny ,dřív kolikrát slíbila a pul hodiny předem volala, ze nepřijde, protože kde si cosi ( jednou tvrdila, ze nemůže, protože ji ten den odpoledne určité bude bolet hlava!), od te doby, co mi nedorazila, když jsem mela jít do nemocnice na zákrok, už se nepokousim. Dětem koupi dárek k vánocům, občas na narozeniny, pokud si vzpomenou.
Nemám je nerada, ale maji své mouchy, a mladšího syna bych jí asi, pokud by nebyla absolutní krize,ani bez dohledu nesvěřila ( s tím souhlasí i muž).
Takže shrnuto- preferujeme jednu stranu . S tím, ze je to strana me mámy to prilis nesouvisí, pokud by strana tchyně byla srovnatelná, snažila bych se pozornost dělit rovným dílem.

rajecka
29. pro 2017

Tak hlavní faktor je, jak s oběma vycházíš a jak mají ony samy zájem o děti. Já mám obě babičky na jednom sídlišti, obě mají zájem o děti, ale tchýně má bohužel takovou blbou povahu, kterou já ani moje máma nekoušeme, takže naše vztahy jsou hodně chladné. Takže já všechno sdílím s mámou a tchýni se snažím držet stranou. Děti jí samozřejmě půjčím, když má zájem, ale jen předat mezi dveřmi, nezvu ji na návštěvu, nevykládám jí co nového u nás, neposílám ji fotky apod. Je to asi trochu nefér, ale ona se taky nezachovala zrovna pěkně v mnoha případech a už si připadám stará na to, abych svůj čas trávila s lidmi, které nemám ráda. Manžel už to celkem přijal a komunikuje s ní sám.

ariadna12
30. pro 2017

My mame oboji prarodice, ale mimo nase bydliste, takze za nimi jezdime. Za partnerovymi rodici casteji, je to bliz. Partneruv otec je uplne super, ma z naseho 3mesicniho prcka hroznou radost, povida s nim, mazli ho, hrajou si. Opakem je partnerova mama, mela radost, kdyz jsme ji ho ukazali, ale cele navstevy prolezi v posteli /na gauci v podstate zady k prckovi a obcas neco prohodi. Moje mamca je z prcka taky poprdena, ale zas muj tata ne (ani ja s nim nemam moc dobry vztah). Takze kdyby bylo o mem, dala bych dohromady moji mamu a partnerova tatu a jezdila za nima😉, coz je pouze fikce. Do budoucna, az mrnous vyroste, bychom chteli za nimi jezdit vyvazeneji, tak uvidime, jak to cas a moznosti dovoli.