Příspěvek na domácnost dospělého dítěte. Necháváte si peníze?
ahoj, syn už pracuje a pořád bydlí doma. ráda mu pomůžu, nechci ho hned tlačit do samostatnosti za každou cenu, ale zároveň už má svůj příjem a doma normálně jí, pere se mu, svítí, topí.
napadlo mě chtít po něm nějaký pravidelný příspěvek na domácnost. ne proto, že bychom na něm chtěli vydělávat, spíš aby si zvykl, že bydlení něco stojí.
jen teď nevím, jestli si ty peníze normálně nechat na domácnost, nebo mu je dávat bokem a jednou mu je vrátit třeba na vlastní bydlení.
jak jste to doma nastavili, aby to bylo fér?
@anonym_autor Já doma taky musela přispívat, peníze si nechávali. Já bych je dětem šetřila a pak jim to dala do začátku jejich vlastního bydlení.
Určitě je rozumné, aby přispíval.
Pokud jsou vaše rodinné finance nastavené tak, že žiješ v dostatku, tak bych peníze investovala a dle potřeby se rozhodla časem, jestli je využiji pro sebe, nebo mu jednou dala. To rozhodnutí, jestli si za to pořídíš jednou novou kuchyň, nebo mu je dáš na něco nemusíš dělat dneska.
Akorát je blbost je nechat 10 let na spořícím účtu, to sežere inflace, v takto dlouhodobém horizontu se musí investovat s dynamickou (akciovou) strategií.
Pracující syn doma přispívá a normálně z toho platím "nájem" a hlavně kupuju jídlo. Je nyní pracující stejně jako já, s tím rozdílem, že nemá zodpovědnost za byt, nákupy a další děti🙂 Naspoří několikanásobně víc jak já.
Nás se to zatím netýká, ale pokud by to nastalo, určitě bych po dítěti nějakou částku chtěla. Já sama jsem po dostudování VŠ bydlela necelý rok u rodičů a přispívala jsem.
Jestli bych to použila na placení energií atd., nebo jestli bych mu to spořila, by záleželo na momentální situaci rodiny.
Kolem mne přispívají a rodiče jim to spoří. Moje dospělé dítě už při šokole vydělá průměrný plat, naspoří dost, až dostuduje, bude vydělávat peníze, které já nikdy nevydělám, bude přispívat a budu to používat do rodinného rozpočtu,
Je správné, aby dospělý syn s příjmem přispíval na domácnost. Také jsem začal finančně podporovat svoji rodinu, jakmile jsem dokončil školu a získal jsem příjem.
Zacala jsem automaticky prispivat uz na VS. Moje mamka si je nechavala, v te dobe se rozvadela a penize nemela.
Pokud by nastala takova situace u nas doma. Prispivat urcite, jen ja bych je bez jeho vedomi sporila a pak do zacatku dala zpet.
Určitě by měl přispívat,jak ty s penězma naložíš je tvoje věc. Můžeš to útratit,můžeš šetřit.
Určitě ať přispívá, nic není zadarmo. My to po synovi taky chtěli. Záleží na vaší fin. situaci. Já to odkládala bokem. Syn o tom nevěděl. Pak jsem mu asi 3 měsíce odpustila, rýsovalo se mu stěhování do podnájmu, tak si odkládal peníze. Jak se přestěhoval, tak jsem mu dala, co dal mě. Byl překvapený, ale byl rád 🙂, hodilo se jim to.
Ale určitě není povinnost jim to spořit, tak se nenechej zviklat nějakýma řečma 🙂
Já bych děti rozhodně zadarmo doma bydlet nenechala, ale upřímně by mi přišlo divné, si na nich zvyšovat příjem. Jakože peníze za jídlo, za energie apod. by mi dávalo smysl si nechat, ale na těch fixních nákladech, které bych platila tak jako tak, bych nechtěla, aby se podíleli. Platit bych je to nechala, ale tuhle částku bych jim dávala stranou. I pokud bych finančně úplně neměla přebytky, protože pak se asi nedá počítat s tím, že bych mu mohla finančně do života přispět jinak.
Půjdu proti proudu - když jsem byla v pozici dospělého dítěte, taky jsem rodičům platila a přišlo mi to normální. Teď zpětně, když jsem ve věku bližším rodičům, mi to přijde jako chyba.
Předně - ve věku, kdy budou moje děti dospělé, budu mít už (doufám) vše zaplacené - největší náklady už budou dávno pryč. Naopak moje děti budou na prahu největší finanční zátěže (osamostatnění + zajištění bydlení + založení rodiny). Oni budou finance v tu chvíli potřebovat určitě víc. Pro celý systém širší rodiny dává smysl spíš finance transferovat směrem k mladší generaci, co je využije, než je hromadit v dědictví.
To, že bych si je nechávala a pak je dala dítěti zpětně mi přijde nesmyslné. Jednak bych mu tím naznačovala, že nevěřím, že se samo rozhodně správně (a proto musím peníze držet já), druhák to zní už jen jako koncept samo o sobě dost pochybně až manipulativně - dám ti peníze zpátky, ale jen až sama uznám výdaj za vhodný, jinak ne (implikuje - je to moje rozhodnutí, ne tvoje).
A doplním tedy, že já jsem rodičům takhle platila, můj manžel ne, naopak mohl v té době pro rodiče pracovat (jeden večer v měsíci) a za to dostával navíc plat, který byl dost vysoký - cca třetina jeho nástupního platu. V podstatě tedy rodičům peníze nedával, naopak je od nich dostával. Jen díky tomu jsme se mohli brzy sestěhovat a pak taky mít (relativně) brzy děti, bez nutnosti několik let pracovat na získání finanční rezervy. Já naopak do vztahu vstupovala s čistou nulou, mé mizerné úspory pohltily náklady na stěhování a kdybychom na tom tak byli oba anebo kdyby partner trval na striktním 50:50, tak spolu budeme bydlet o dost později a děti mít taky s velkým časovým posunem.
Půjdu proti proudu - když jsem byla v pozici dospělého dítěte, taky jsem rodičům platila a přišlo mi to normální. Teď zpětně, když jsem ve věku bližším rodičům, mi to přijde jako chyba.
Předně - ve věku, kdy budou moje děti dospělé, budu mít už (doufám) vše zaplacené - největší náklady už budou dávno pryč. Naopak moje děti budou na prahu největší finanční zátěže (osamostatnění + zajištění bydlení + založení rodiny). Oni budou finance v tu chvíli potřebovat určitě víc. Pro celý systém širší rodiny dává smysl spíš finance transferovat směrem k mladší generaci, co je využije, než je hromadit v dědictví.
To, že bych si je nechávala a pak je dala dítěti zpětně mi přijde nesmyslné. Jednak bych mu tím naznačovala, že nevěřím, že se samo rozhodně správně (a proto musím peníze držet já), druhák to zní už jen jako koncept samo o sobě dost pochybně až manipulativně - dám ti peníze zpátky, ale jen až sama uznám výdaj za vhodný, jinak ne (implikuje - je to moje rozhodnutí, ne tvoje).
A doplním tedy, že já jsem rodičům takhle platila, můj manžel ne, naopak mohl v té době pro rodiče pracovat (jeden večer v měsíci) a za to dostával navíc plat, který byl dost vysoký - cca třetina jeho nástupního platu. V podstatě tedy rodičům peníze nedával, naopak je od nich dostával. Jen díky tomu jsme se mohli brzy sestěhovat a pak taky mít (relativně) brzy děti, bez nutnosti několik let pracovat na získání finanční rezervy. Já naopak do vztahu vstupovala s čistou nulou, mé mizerné úspory pohltily náklady na stěhování a kdybychom na tom tak byli oba anebo kdyby partner trval na striktním 50:50, tak spolu budeme bydlet o dost později a děti mít taky s velkým časovým posunem.
@ruzova_pastelka já u tebe souhlasím s tou částí o směřování peněz, ale co se placení týče - já bych jednak obecně moc nechtěla, aby moje dospělé děti bydlely doma, za druhé, ve chvíli, kdy nechodí do školy, mi přijde vyloženě špatně, aby zůstaly v nějakém meziprostoru, kde na jednu stranu jsou dospělí a vydělávají, na straně druhé sedí v mamahotelu a výplatu mají jako obří kapesné. A když si vzpomenu na sebe, tak si nejsem jistá, jak zodpovědně bych šetřila. Ale jak píšu, taky by mě nenapadlo nechat dítě platit za pokoj, který by byl jinak prázdný, abych já měla víc peněz.
Jdu proti proudu, ale jsem si jista, ze to po svych detech chtit nebudu. Zalezi teda samozrejme trochu na veku, u 35 leteho ditete to uvidim jinak 🙂 ale dokud jsou to moje "deti" a nezacnou zakladat svoji rodinu nebo se plne osamostatnovat, tak po nich budu chtit jen to, aby usetrene penize za najmy investovali nebo jinak sporili a nebyly zvyknute utratit celou vyplatu, ale to je vsechno
Ani po me jako diteti rodice nikdy nic nechteli a ani po nikom z mych kamaradu. Vsichni jsme se tedy osamostatnovali tak kolem tech 25. Naopak nekteri rodice detem pomahaly prispivat na prvni najem co vim z okoli
Upřímně dámy, chtít po vlastním dítěti peníze na domácnost a nechávat si je na útratu je za mě hnus a rozhodně bych se tím nechlubila. 🫣
@anonym_autor řešila bych to buď tak, že bych se snažila syna "tlačit" do toho, aby si šetřil sám na vlastní tím, že bude doma bydlet zadarmo a nebo bych si od něj jakýsi "nájem" brala, ale s tím, že bude vědět, že to pak všechno dostane až se bude stěhovat do vlastního - to už by se pak odvíjelo od povahy, např. kdybych věděla, že šetření není jeho silná stránka, volila bych tu variantu, že mu budu spořit já.
Ja platila hned jak jsem dostudovala 4000,- každý měsíc , podotýkám že je to uz 10 let zpět 😃 a beru to jako super zkušenost nic není zadarmo. A co s penězi je čistě na vás.