Příspěvek na domácnost dospělého dítěte. Necháváte si peníze?

@anonym_autor Já doma taky musela přispívat, peníze si nechávali. Já bych je dětem šetřila a pak jim to dala do začátku jejich vlastního bydlení.

Určitě je rozumné, aby přispíval.

Pokud jsou vaše rodinné finance nastavené tak, že žiješ v dostatku, tak bych peníze investovala a dle potřeby se rozhodla časem, jestli je využiji pro sebe, nebo mu jednou dala. To rozhodnutí, jestli si za to pořídíš jednou novou kuchyň, nebo mu je dáš na něco nemusíš dělat dneska.

Akorát je blbost je nechat 10 let na spořícím účtu, to sežere inflace, v takto dlouhodobém horizontu se musí investovat s dynamickou (akciovou) strategií.

Pracující syn doma přispívá a normálně z toho platím "nájem" a hlavně kupuju jídlo. Je nyní pracující stejně jako já, s tím rozdílem, že nemá zodpovědnost za byt, nákupy a další děti🙂 Naspoří několikanásobně víc jak já.

Nás se to zatím netýká, ale pokud by to nastalo, určitě bych po dítěti nějakou částku chtěla. Já sama jsem po dostudování VŠ bydlela necelý rok u rodičů a přispívala jsem.
Jestli bych to použila na placení energií atd., nebo jestli bych mu to spořila, by záleželo na momentální situaci rodiny.

Kolem mne přispívají a rodiče jim to spoří. Moje dospělé dítě už při šokole vydělá průměrný plat, naspoří dost, až dostuduje, bude vydělávat peníze, které já nikdy nevydělám, bude přispívat a budu to používat do rodinného rozpočtu,

Je správné, aby dospělý syn s příjmem přispíval na domácnost. Také jsem začal finančně podporovat svoji rodinu, jakmile jsem dokončil školu a získal jsem příjem.

Zacala jsem automaticky prispivat uz na VS. Moje mamka si je nechavala, v te dobe se rozvadela a penize nemela.
Pokud by nastala takova situace u nas doma. Prispivat urcite, jen ja bych je bez jeho vedomi sporila a pak do zacatku dala zpet.

Určitě by měl přispívat,jak ty s penězma naložíš je tvoje věc. Můžeš to útratit,můžeš šetřit.

Určitě ať přispívá, nic není zadarmo. My to po synovi taky chtěli. Záleží na vaší fin. situaci. Já to odkládala bokem. Syn o tom nevěděl. Pak jsem mu asi 3 měsíce odpustila, rýsovalo se mu stěhování do podnájmu, tak si odkládal peníze. Jak se přestěhoval, tak jsem mu dala, co dal mě. Byl překvapený, ale byl rád 🙂, hodilo se jim to.
Ale určitě není povinnost jim to spořit, tak se nenechej zviklat nějakýma řečma 🙂

Já bych děti rozhodně zadarmo doma bydlet nenechala, ale upřímně by mi přišlo divné, si na nich zvyšovat příjem. Jakože peníze za jídlo, za energie apod. by mi dávalo smysl si nechat, ale na těch fixních nákladech, které bych platila tak jako tak, bych nechtěla, aby se podíleli. Platit bych je to nechala, ale tuhle částku bych jim dávala stranou. I pokud bych finančně úplně neměla přebytky, protože pak se asi nedá počítat s tím, že bych mu mohla finančně do života přispět jinak.

Půjdu proti proudu - když jsem byla v pozici dospělého dítěte, taky jsem rodičům platila a přišlo mi to normální. Teď zpětně, když jsem ve věku bližším rodičům, mi to přijde jako chyba.

Předně - ve věku, kdy budou moje děti dospělé, budu mít už (doufám) vše zaplacené - největší náklady už budou dávno pryč. Naopak moje děti budou na prahu největší finanční zátěže (osamostatnění + zajištění bydlení + založení rodiny). Oni budou finance v tu chvíli potřebovat určitě víc. Pro celý systém širší rodiny dává smysl spíš finance transferovat směrem k mladší generaci, co je využije, než je hromadit v dědictví.

To, že bych si je nechávala a pak je dala dítěti zpětně mi přijde nesmyslné. Jednak bych mu tím naznačovala, že nevěřím, že se samo rozhodně správně (a proto musím peníze držet já), druhák to zní už jen jako koncept samo o sobě dost pochybně až manipulativně - dám ti peníze zpátky, ale jen až sama uznám výdaj za vhodný, jinak ne (implikuje - je to moje rozhodnutí, ne tvoje).

A doplním tedy, že já jsem rodičům takhle platila, můj manžel ne, naopak mohl v té době pro rodiče pracovat (jeden večer v měsíci) a za to dostával navíc plat, který byl dost vysoký - cca třetina jeho nástupního platu. V podstatě tedy rodičům peníze nedával, naopak je od nich dostával. Jen díky tomu jsme se mohli brzy sestěhovat a pak taky mít (relativně) brzy děti, bez nutnosti několik let pracovat na získání finanční rezervy. Já naopak do vztahu vstupovala s čistou nulou, mé mizerné úspory pohltily náklady na stěhování a kdybychom na tom tak byli oba anebo kdyby partner trval na striktním 50:50, tak spolu budeme bydlet o dost později a děti mít taky s velkým časovým posunem.

@ruzova_pastelka já u tebe souhlasím s tou částí o směřování peněz, ale co se placení týče - já bych jednak obecně moc nechtěla, aby moje dospělé děti bydlely doma, za druhé, ve chvíli, kdy nechodí do školy, mi přijde vyloženě špatně, aby zůstaly v nějakém meziprostoru, kde na jednu stranu jsou dospělí a vydělávají, na straně druhé sedí v mamahotelu a výplatu mají jako obří kapesné. A když si vzpomenu na sebe, tak si nejsem jistá, jak zodpovědně bych šetřila. Ale jak píšu, taky by mě nenapadlo nechat dítě platit za pokoj, který by byl jinak prázdný, abych já měla víc peněz.

Jdu proti proudu, ale jsem si jista, ze to po svych detech chtit nebudu. Zalezi teda samozrejme trochu na veku, u 35 leteho ditete to uvidim jinak 🙂 ale dokud jsou to moje "deti" a nezacnou zakladat svoji rodinu nebo se plne osamostatnovat, tak po nich budu chtit jen to, aby usetrene penize za najmy investovali nebo jinak sporili a nebyly zvyknute utratit celou vyplatu, ale to je vsechno
Ani po me jako diteti rodice nikdy nic nechteli a ani po nikom z mych kamaradu. Vsichni jsme se tedy osamostatnovali tak kolem tech 25. Naopak nekteri rodice detem pomahaly prispivat na prvni najem co vim z okoli

Upřímně dámy, chtít po vlastním dítěti peníze na domácnost a nechávat si je na útratu je za mě hnus a rozhodně bych se tím nechlubila. 🫣
@anonym_autor řešila bych to buď tak, že bych se snažila syna "tlačit" do toho, aby si šetřil sám na vlastní tím, že bude doma bydlet zadarmo a nebo bych si od něj jakýsi "nájem" brala, ale s tím, že bude vědět, že to pak všechno dostane až se bude stěhovat do vlastního - to už by se pak odvíjelo od povahy, např. kdybych věděla, že šetření není jeho silná stránka, volila bych tu variantu, že mu budu spořit já.

Taky jsem hned s prací začala přispívat (už si nepamatuji kolik, asi kolem 4000 - a jestli si to necháte stranou pro syna nebo využijete je čistě na Vás. Já pokud by mi ty peníze nechyběli bych to dala na spoření a pak je synovi dala (až si pořídí vlastní budou se mu hodit na vybavení 😉 )

@hasara33 tak jako hnus jo?tak to promiň,ale máš fakt dost.tak snad ze svých dětí nevychovaváš naprosté rozmazlence jestli jo tak budeš mít doma jednou pěkné sobce a vyžírky.

@suzanna123 No jo, jenže to osamostatňování se provádí výrazně snáz, když máš nějakou rezervu na účtu, než když ti na každý měsíc zůstane pár tisícovek.
Pokud je cílem rychlé odstěhování dospělého potomka, pak mi dává smysl neomezovat mu prostředky, aby to mohl sám dokázat co nejdříve. Když mu část peněz seberu (ať už trvale nebo podmínečně), tak mu možnosti spíš omezuju, a minimálně teoreticky oddaluju. Nevím kolik mladých dospělých má při vstupu do zaměstnání nějakou rezervu naspořenou z brigád, moc asi ne a odstěhovat se z domova bez rezervy alespoň dvou, tří nájmů mi nepřijde ani rozumné ani zodpovědné. A naspořit to chvilku trvá.
Taky si nemyslím, že cílem by mělo být, nebo alespoň mým cílem není, aby mlaďoch každou korunu "utrácel zodpovědnē". Vždyť o tom to je, poprvé má vlastní peníze, poprvé může rozhodovat, co s nimi. A pokud tedy dělá svoje vlastní rozhodnutí, tak musím připustit, že mezi nimi budou i nějaké, se kterými nebudu souhlasit, že část těch peněz, z mého úhlu pohledu, nezodpovědně vyhodí za zbytečnosti.

A popravdě - mým cílem ani není to rychlé odstěhování. Pokud to tedy s mlaďochy bude k vydržení 😄 Je vážně tak super, když dítě začne co nejdříve dávat značnou část své výplaty za nájem někomu cizímu?

Zrovna tady mě napadá, jak různou startovací čáru lidé mají. Někdo musí už z první výplaty dávat část rodičům, druhý dostane naspořené statisíce nebo vlastní byt. Hele, ať už to z mých dětí udělá rozmazlené sobce anebo cokoliv (jak si myslí anonym naše mnou), budu se snažit že všech sil být s dětmi v té druhé skupině.

@ruzova_pastelka Za mě ideál, když děti odejdou na vysokou - to mi přijde jako přirozený proces. A není to o tom, že bych se děti chtěla zbavit, ale prostě mi soužití s dospělými dětmi přijde nezdravé. Já je chci v dospělosti respektovat coby dospělé, což se neslučuje s tím, když je budu sekýrovat za binec v koupelně a honit je, ať po sobě uklidí kuchyň a nevyžírají lednici. A ne, že by s úderem 18 (nebo do 18) z těchhle návyků vyrostly, o tom si iluze nedělám 🤷‍♀️. Taky si hned nemusí najít vlastní byt, ale můžou spolubydlet s kamarády, což mi taky přijde lepší než bydlet s rodiči. A k těm penězům - jednak předpokládám, že až nastoupí do práce, tak za normální plat a ne pár šupů, takže i po odevzdání peněz za spolužití s námi by jim zbylo dost. A dala bych jim to pak právě do toho začátku - tím spíš, pokud bych je jinak podpořit nemohla.
To nechání si těch peněz taky nepobírám. Jako kdybych na tom byla fakt bídně a nebýt dítěte, šla bych do menšího nebo bych ten pokoj pronajímala a ty peníze potřebuji. Ale jinak přesně jak píšeš - ve chvíli, kdy se dítě osamostatní odpadne velká finanční zátěž, takže mi to fakt nedává smysl. Jakože dítěti zbývá víc peněz bez mně, tak co bych ho nezkásla a nekoupila si něco hezkého? Ne v mém světě…😬

@hasara33 Hnus? Mně přijde jako normální a samozřejmé, aby se DOSPĚLÉ dítě, které již ukončilo studium a našlo si práci, přispívalo na domácnost nějakým dílem. Neříkám nutně, že má dávat polovinu nájmu, to určitě ne, ale třeba aspoň pár tisíc (na energie a jídlo...vždyť kolikrát takový dvacetiletý kluk jen "prožere" s prominutím i 8-10 000 jen za sebe, pokud třeba hodně sportuje, cvičí, chodí do posilovny....a tu potřebu má). Bydlí tam, spotřebovává energie, vodu...tak ať taky přispívá nějakou menší částku. A k tomu ať si šetří bokem. Nechtěla bych to po dítěti hned třeba úderem získání maturity anebo diplomu, ale jakmile si najde práci a projde si zkušební dobou, tedy je jistota, že tu práci bude mít i nadále, tak bych se o nějakém tom přispívání minmálně pobavila... a pokud je dítě co k čemu, tak by se nemělo urazit nebo se cítit dotčené, ale mělo by mu to přijít normální. Ideální by možná bylo, kdyby syn sám s tím přišel a navrhl, že něco přispívat bude...a o částce se pobavit.

Jak jsem už nastínila v předchozí mojí reakci na hasara33, určitě bych se minimálně pobavila, že by si přispíval alespoň na jídlo. Nebo klidně se můžete domluvit tak, že aspoń jednou měsíčně týdenní nákup za celou rodinu zatáhne on, to je jedno...Na částce se domluvit, aby byla nějaká symbolická, určitě úplně zadarmo bych dlouhodobě dospělého vydělávajícího člověka u sebe nenechala. Ale zase bych ho nenechala platit "nájem", ať právě využije toho, že bydlí u rodičů a tu částku, co by dal jinak za nájem, ať si spoří, šetří. Zde se třeba pobavit, jakým způsobem, jestli nějaký spořící účet nebo jestli už si založí investice nebo si bude platit penzijko...
Když to vezmu za sebe, jak jsem to měla já, po mě nechtěli rodiče vyloženě platit "nájem", ale poté, co jsem získala práci, tak na mou odpovědnost hodili platit si stavební spoření, na které mi dlouhodobě platili každý měsíc 1500...takže pak těch 1500 jsem si na to svoje stavebko sama. Jim odpadl náklad v podobě toho, že mi spořili bokem. Plus třeba svačiny do práce nebo nějaké jídlo, co jsem chtěla jen pro sebe, jsem si kupovala za svoje, Výplatu jsem tehdy ze začátku měla kolem 12 500 čistého. Osamostatnila jsem se do roka po promoci. Kdybych byla doma déle, asi bych sama navrhla, že bych přispívala více. Už jenom na to jídlo mi to přijde fér.

@ruzova_pastelka Já taky nebudu své děti vyloženě vyhánět z domu ihned, jak dostudují. Pokud tedy nebudou mít tou dobou už dlouhodobé stálé partnery a že by měli potřebu ten svůj vztah posunout dál a bydlet spolu, v tom případě mi to přijde logický krok (to byl pak i můj případ, už jsem nechtěla se jen navštěvovat a víkendy trávit u nich v bytě s tchány...jen jsem čekala, až si po studiích najde práci i přítel a prvních pár měsíců si něco našetří). Ale pokud budou singl, mně prostě nedává úplně smysl, aby dvacetiletá holka "vyhazovala" peníze za nájem někde ve spolubydlení s cizími v pokojíčku s někým dalším za třeba osmičku měsíčně. Když ty peníze může ušetřit a mít pak později do začátku, až bude moct bydlet sama/s partnerem. Ale každý to má jinak, někdo se vyloženě třepe na to, že se ihned po studiích odstěhuje od rodičů, i kdyby za to měl dát půlku výplaty. Mně to nedává smysl. Samozřejmě pokud jde o kluka, co už od studií si vydělává víc jak průměrnou výplatu, protože třeba dělá v dobře vydělávajícím oboru a najednou mu táhne na třicet, ale pořád bydlí zadáčo u maminky, tam je to dost diskutabilní. Prostě fakt vidím rozdíl mezi "dítětem" pár měsíců po ukončení střední vs. dospělým čtyři roky po VŠ.

Bydlela jsem po škole nějakou dobu u rodičů a oni sami nic nechtěli (táta pracuje přes týden 300km daleko, máma byla ráda za společnost a já stejně byla furt v práci), takže jsem občas nakoupila a brala mámu na wellness víkendy a dovolené a podobně.
S dcerou to vyřeším tak, pokud se naše finanční situace nějak dramaticky nezhorší, že dostane druhý byt. Může v něm bydlet, může ho pronajmout, může ho prodat, to už bude na ní.
Přispívat bych si nechala v situaci, kdy by absence těch peněz byla pro mě finanční problém, pak bych tím příspěvkem platila běžné náklady na bydlení. Ale nevidím důvod, abych velkému dítěti brala část peněz a pak mu je někdy slavnostně vrátila? To ať si je radši spoří samo.

@drep Dokážu si představit situaci, pokud máma vnímá, že potomek je spíše rozhazovačný a má tendence všechno tzv. rozfrcat, než si spořit, že tohle ho může teoreticky trochu přivést k nějaké té zodpovědnosti , která se mu bude hodit do budoucna - že nelze vše utratit za kraviny, značkové hadry, dovolené a koníčky, ale že jsou nějaké fixní náklady, které je třeba každý měsíc hradit. Min. nějaký příspěvek na to jídlo bych brala jako takový základ.
Tys to měla také zase trochu jinak nastavené (zase další možnost) - občas nákupy + mámě přispět formou třeba těch wellness nebo jiných "dárečků" - jinými slovy, nebylas vyžírka, co by byla doma úplně zadarmo. Je fajn, když to to "dítě" alespoň nadhodí, že by rádo přispělo, že mu to přijde správné...rodiče ať klidně řeknou, že nic nechtějí, ať si radši všechno šetří, to je na nich. Ale nějaká ta debata ohledně (spolu)financování by tam po dosažení dospělosti a ukončení vyživovací povinnosti ze strany rodičů proběhnout měla. Aby pak právě to nedopadlo tak, že dospělý syn se ještě v pětatřiceti nechá od rodičů "živit" a přijde mu to jako úplně normální, zatímco svoji vlastní výplatu investuje do svých koníčků.

@drep já když si vezmu syna - OK, je mu 12, tak se určitě může za ty roky změnit, nicméně v tuhle chvíli neudrží korunu. A fakt bych nechtěla být v situaci, kdy bydlí doma, má k dispozici celou výplatu a odstěhování neplánuje, protože jednak ten základ dohromady nedá a navíc si dokáže spočítat, že se mu to hrubě nevyplatí. Samozřejmě to tak dopadnout nemusí a určitě jsou zodpovědní jedinci, kteří si ty peníze dávají stranou sami od sebe, ale já bych to neriskovala. Já jim do života a do toho, jak mají zacházet s penězi mluvit nechci, ale prostě mi přijde zdravé, když si zvyknou, že ty peníze jen nedostávají, ale mají i životní náklady (kterými nemyslím oblečení, auto nebo playstation)

@anonym_f00a1c jo jasně 🤣 protože prevence, jak nemít z dítěte sobce a vyžírku je přivydělávat si na jeho úkor 🫣

@ninive211 každý na to mám jiný názor, mě to normální zkrátka nepřijde, ale to je možná tím, že po mě to nikdy nikdo nechtěl a stejně tak po mém manželovi, překvapivě ani jeden z nás není sobec či vyžírka, jak mi tu bylo nastíněno, já se odstěhovala z domu ve 22 letech a můj muž ve 25 letech 🤷

@hasara33 podívej každý ať si to dělá jak chce,ale nechápu proč by se měl někdo stydět za to,že ty peníze použije na chod domácnosti, kde to dospělé, vydělávají dítě taky žije.

@anonym_f00a1c přesně tak, ať si každý dělá, jak uzná za vhodné 🤷 nicméně já to mám nastavený takhle a brát si peníze od dítěte, byť dospělého, vydělávajícího, mi zkrátka přijde zvrácené

@suzanna123 my asi nejsme úplně v rozporu, spíš to jsou takový ty zkratky psaní na internet. V mém vesmíru je tak normální právě ten odchod na vysokou, že to beru jako nevyřčenou podmínku a ani nezmiňuju. To je to období částečného odpoutání fyzicky (jakože bydlení na koleji), a zároveň pro mě období, jsem prachy fakt neměla, šetřila hodně a brigáda konkrétně u nás byla prakticky nereálná, takže jsem vylezla v 25, byla bez koruny a nastoupila do tehdy fakt bídně placený práce. Pokud by dcera byla ve stejné situaci, tak bych jí prostě pomohla. Zároveň si myslím, že tím, že budu “vybírat nájem”, ji finanční gramotnosti nenaučím, pokud jsem to nedokázala do té doby.