Omezujete kontakty kvůli vysokým covidovým číslům?
Ahojte, zajímalo by me, zda skrz vysoka covidova čísla jste dobrovolně nějak omezili kontakty? S manželem uvažujeme, že bychom si zase trochu dali odstup od spolecnosti, hlavne skrz děti, ktere jsou malé. Máte to někdo podobně nebo neresite? Prosim, bez hadek. Děkuji.
Neomezuju, na male akce chodim - to co je venku, to co je ve vnitr, tam stejne nemuzem. Spis je problem vysvetlit petiletymu synovi, proc nemuzeme na bazen, do kina,do herny, protoze jinak jsme hodne akcni. Snazim se mu to vynahradit jinak, ale co jsem ted tehotna, tak jsem nejak zpohodlnela 😂 na navstevy chodime normalne jako pred tim, stejne tak navstevy k nam, coz se rovna tak mozna dve navstevy za rok 🤣 s mamou jsme v kontaktu denne, stejne jako s tatinkem syna ... Nekolikrat jsme byli v kontaktu s nakazenym, ja i syn, nikdy jsme nic nechytli, takze zatim to omezovani ani moc delat nechci. ...
No, oproti loňskému podzimu jsme dost povolili (přeci jen jsme my i rodiče ockovani), ale ano, i tak postupně kontakty omezujeme. Vyhybame se hromadným akcím, nechodím už nějakou dobu na hromadné lekce do tělocvičny a všude v uzavřených prostorech (kde jsou i jiní lidé než rodina) nosím respirátor
Jsem velmi společensky člověk s velkým množstvím přátel. Ano, svoje kontakty jsem výrazně omezila, jenže proti některým jich mám stále až až😂. Ale od počátku covidu využívám výjimečně hromadné dopravy a do obchodu jdu tak 1x za dva měsíce. Vše nakupuju on-line. Včera jsem jela vlakem a byla jsem v šoku kolik lidi nemá respirator. Vadilo mi to hlavně u paní se silným nachlazenim. Přišlo mi to od ni velmi sobecké, ale podle ni jsem krava já a nemám se z covidu posr.t🤷♀️. Nevim, nemocná jsem hromadnou nejezdila ani v době kdy jsem neznala slovo koronavirus a covid19 ještě ani neexistoval.
Já dodržuji všechna nařízení, nosím respirátor, myji si ruce, dodržuji vzdálenost od lidí jak to jen jde. Na hromadné akce nechodíme. Dcera je ale ve školce a manžel v práci, tak se do kolektivu dostanou. S mými rodiči se vídáme běžně, tam by přerušení kontaktů vyvolalo víc škody než riziko covidu. Všichni jsme očkovaní a covid jsme měli, tak věřím, že tězký průběh nás snad nečeká. Takže se snažíme tak normálně existovat s tím, že kde to jde tak nejedeme narvaným autobusem, nakupujeme hlavně online a třeba jsme už po několikáté odložili cestu na Slovensko.
Neomezujeme, fungujeme normalne, chodime na navstevy, k rodine a tak, jediny co tak se vyhybam jako kazdy rok na podzim vetsimu kolektivu deti kvuli virozam a syn i ze skolky uz 2krat pritahl chripku,ale to je kazdy rok od zari do Vanoc
@editah222 tak ta pani je na hlavu, pardon. Pred lety jsme jeli MHD a taky pani kaslala na cely autobus, ani ruku pred pusu si nedala, syn byl maly a nakonec lehl s kaslem a teplotou diky takove pani
Ne neomezujeme, nežijeme na Marsu, takže to ani nejde. Chodíme do práce, dcera do školy, na kroužky, navštěvujeme se přáteli, s rodinou. Zajdeme si do restaurace, do bazénu, do kina, do knihovny. Jsme očkovaný, covid jsme měli.
Snažím se omezovat, nicméně nemáme příliš kontaktů ani běžně. Problém je, že nejmladší dítě je taková hromádka nemocí, jen za minulý týden jsme k lékaři museli třikrát a to byl jeden den svátek, že. V této souvislosti mě nadmíru serou mamky, která uznávají ta svoje práva a v čekárně nemají respirátor buď vůbec, nebo někde pod bradou a chrchlají na všechny strany. Jak nejsem nijak agresivní osoba, měla jsem už chuť dát jedné takové do držky.
Neomezujeme. Žijeme nebo se snažíme žít jako před kovidem.
Diky za odpovedi 🙂
Omezujeme. Vídáme se jen s nejbližší rodinou. Když to trošku jde tak dceru nedávám do školky. Ale zase v práci respiratory nenosíme - ale jsem v laboratoři sama a když jdu za kolegyni tak na chodbě skoro nikoho nepotkám a kolegyně je v laborce taky sama. Takže žádné kolektivy
Zijeme normalne - tudiz, deti skola, skolka, klavir, do divadla s detmi - mame predplatne, o vikendu nekam ven na vylet s kamoskou a jeji rodinou, my s muzem do prace, max se vidime s babickami, do hospody nechodim, kdyz tak jdu na punc ven, zadne vnitrni aktivity. Ted uz mesic resime v rodine covid, nejdrive dve deti po sobe, takze 3 tydny izolace, karantena, sotva sli vseci do skoly a skolky, pritahl covid manzel, takze jedno dite opet karantena, ja to chytla od muze, takze od minule soboty opet doma vseci, takze super -prisli jsme o strasidelne akce, lampionovy pruvod a ted i o rozsviceni vanocniho stromku - neni nam to souzeno 🙂. My si stejne nejvic uzivame o letnich prazdninach 🙂)
My nejsme moc společenští, takže si žijeme furt stejně. Jsme očkování, respirátor nosím, testujeme se. Babičku (86 let) jsme teď na její žádost z návštěvy vynechali. A dobře jsme udělali, kluk skončil v karanténě. Manžel chodívá jednou týdně do hospody, ale to teď asi vynechá, bo ho štve, ta kravina s neockovanyma.
Samozřejmě, že ne. Neboť tyhle diskuze tady budou zas na jaře, příští podzim, další jaro... Prostě respirační onemocnění co tu s náma bude už na furt. A já se zavřít navěky nehodlám. Očkovaná jsem.
Ne co se týká rodiny
Ano většímu kolektivu lidi
Tak normalne, jako kazdy podzim, kdyz radi virozy, tzn. netaham deti do obchodaku, hernicek, spis chodime ven do prirody, skaut, plavani, brusleni, skola, skolky… Mam takovy pocit, ze si toho musime uzit, nez nas zase zavrou, tak jsme asi venku i vic, nez jsme byvali…
Kdyby bylo po mém Tak omezím hned na minimum. Mám jisté zkušenosti. Žijeme s tchýni v jednom domě, vícegenerační, ale určité prostory jsme nuceni sdílet. Nic méně za tchýní jezdí švagrová se 3 kluky, které jsou neustále nemocný, my taky máme 3 děti. Takže pokaždé když přijedou, tak k nám něco dovezou a automaticky ty naši leží taky. Třeba minulý víkend tady byli taky ukašlaný a usmrkaný. Můj nejmladší má v úterý nástup do Motola na plánovaný zákrok a vypadá, že nikam nepojedeme, protože to od nich chytil. Jsem už docela rozčílená, protože nezodpovědnost a neohleduplnost některých maminek nezná hranice. A komplikují tím ostatním život. Samotné děti za to nemohou, to rodiče rozhodují a tahají nemocné děti do společnosti. To je můj názor.
Neomezujeme. Chci si už konečně ten čas s dítětem užívat. Pokud jsme nemocní, tak nikam nechodime.
Nikdy jsme je neomezovali a ani nebudeme.
Neomezujeme. Žijeme běžný život...
Já moc kontaktů stejně nemám, takže moc nemám co omezovat 🙂 S jedněmi rodiči se stýkáme pravidelně několikrát týdně, s druhými jsme se viděli po měsíci a půl kvůli nemocem, jinak by to bylo častěji. S širší rodinou než prarodiče a sestra se nestýkáme moc ani normálně. Za kulturou jsme byli s manželem po hooodně dlouhé době poprvé a naposledy v září na Pokáčovi.
Ano, omezuju samozřejmě. Myslím tím hromadné akce, kde není vůle k opatrnosti a k tomu cokoliv resit. S přáteli se stykam normálně, protože vím, že to nemají u zadele 🙂 Pred větší akci se nechávám otestovat.
Dcera chodí do školky,syn do školy a na krouzky a my do práce....nemá podle smysl něco omezovat....
Bohuzel ano, protoze nektere vikendove akce (desitky az sto znamych a kamaradu) byly zruseny. Jinak ne. Normalne chodime vsichni do prace a do skoly.
Nejsme moc společenští, ale i tak omezujeme, i když jsme očkovaní. Do jara nás beubude. Nejvíc je mi líto zdravotníků, to musí být mazec, už potřetí! A pro děti by bylo samozřejmě těžké, kdyby musely být zase v izolaci. Ale právě proto je třeba dělat maximum, aby k tomu nemuselo dojít. Už takhle jsme u našich dětí zažili od září 3x karanténu - kontakt ve škole. Takže to chození-nechození do školy je všelijaké. Covid jsme ještě nikdo neměl.