Oslovování dětí. Jak oslovujete své děti?
Ahoj, jak doma oslovujete svoje děti?
Hlavně tatínci. Mám tříletou neteř a švagr jí říká kočičko. Pořád. Zlatíčko nebo tak něco by mi třeba nevadilo, ale ta kočička mi od něj zní nějak divně. Až trošku uchylně.
Stručné shrnutí
- Většina rodičů preferuje oslovování dětí křestním jménem, přičemž zdrobněliny a mazlivá oslovení jako "kočičko", "zlatíčko" nebo "broučku" se běžně používají doma jako projev náklonnosti.
- Některá oslovení byla v diskuzi explicitně označena za nevhodná nebo urážlivá, konkrétně příklady typu "prcino", "čurino", "pička" nebo nadávky jako "děvka", a u těchto výrazů respondenti vyjadřovali obavy z veřejného použití a možného pozdějšího šikanování.
- Lékařka v diskuzi doporučila trénovat reakci dítěte na křestní jméno a "dávat na to osloveni “Erneste” důraz" jako konkrétní radu, aby dítě lépe reagovalo na své jméno.
Nejčastější otázky
Q: Jak oslovovat dítě doma a na veřejnosti?
A: V diskuzi se uvádělo, že běžná praxe je oslovovat děti doma zdrobnělinami a přezdívkami (např. "kočičko", "zlatíčko", "brouček") a na veřejnosti spíše křestním jménem (příklady: "Járo", "Luky", "Lukáši").
Q: Která oslovení jsou vnímána jako nevhodná?
A: Jako nevhodná byla v diskuzi opakovaně zmiňována slova "prcino", "čurino", "pička", "čůza" a nadávky typu "děvka", u kterých účastníci varovali před veřejným používáním a možným negativním dopadem.
Q: Může používání zdrobnělin ovlivnit to, jak dítě reaguje na své jméno?
A: Ano; v diskuzi bylo uvedeno, že děti zvyklé na zdrobněliny mohou vnímat základní tvar jména jako signál kárání, a lékařka doporučila cíleně trénovat a zdůrazňovat křestní jméno (příklad: "doktorka doporučila dávat na to osloveni 'Erneste' důraz").
Q: Jaké příklady oslovení rodiče uváděli?
A: Uvedená oslovení zahrnovala "kočičko", "koťátko", "zlatíčko", "miláčku", "brouček", "beruška", "pupík", "pipísek", ale také humorné nebo hrubší přezdívky typu "ty smrade mrnavej" či "Malé zlo".
Q: Hrají roli regionální zvyklosti při volbě oslovení?
A: Ano; několik příspěvků explicitně zmiňovalo regionální rozdíly (příklady: Brno, Zlín, Blansko) a jeden autor uvedl, že určité výrazy "v Brně je to cajk".
Q: Co dělat, když někomu vadí, jak jiní oslovují děti?
A: V diskuzi respondenti popisovali reakce od verbálního komentáře až po distancování na sociálních sítích (konkrétní příklad: "muset dotyčnou hodit do unfollow"), přičemž častou reakcí byla také žádost o to, aby se urážlivá oslovení nepoužívala veřejně.
Závěry z diskuze
Shoda
- Většina diskutujících preferuje oslovování dětí křestním jménem nebo běžnými zdrobnělinami jako projev náklonnosti.
- Oslovení obsahující vulgární nebo sexuálně zabarvené výrazy (např. "prcino", "čurino", "pička") byla obecně považována za nevhodná a riziková pro veřejné používání.
Sporné názory
- "Kočičko" a podobná mazlivá oslovení jsou pro některé rodiče přirozená a láskyplná, zatímco jiní je vnímají jako divná nebo potenciálně "uchylna".
- Někteří účastníci považují zdrobněliny za běžný způsob vyjadřování lásky, jiní poukazují, že časté zdrobňování může zneužít identitu jména a používat se pouze při výtce.
Otevřené otázky
- Jaké jsou dlouhodobé psychologické dopady opakovaného používání vulgárních nebo hanlivých přezdívek u dětí?
- Kde přesně vést hranici mezi roztomilým mazlivým oslovením a oslovením, které může dítěti později škodit nebo vyvolat posměch?
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
oslovování jménem, zdrobněliny, zdrobnělé tvary jmen, důraz na křestní jméno, kočičko, koťátko, zlatíčko, miláčku, brouček, beruška, prcino, čurino, čůza, pička, děvka
Místa a osoby
Brno, Zlín, Blansko, Středočech
Mame dva syny... Manzel jim rika píďo, cvrčku, ale taky treba broucku a nevidim na tom nic uchylneho... Ja klukum rikam vselijak a casto i broucku, pusinko nebo milacku... a neni v tom nic vic nez laskyplne osloveni milovaneho ditete 💙 jeste podotknu, ze klukum jsou 3 a 1 rok
Tohle je ještě dobrý, ale nedávno jsem potkala rodinku a paní řekla dceři "tak pojď,prcino " 😮😣
Jinak,mě táta občas taky řekl kočko. Asi to měl naposlouchane ze srazu motorkaru 😁
Já v tom tedy neshledávám uchylného nic. Přijde mi spíš uchylné vidět v tom něco uchylného 😃😃
@amazonkajanik tak to už mi teda divné přijde dost 🤣.
Věřím, že to nemyslela paní uchylně, ale zní to děsně.
@gruyerre taky jsem si nad tím lámala hlavu. Jestli to mělo být jako prcek,ale holka🤔
Tak kočička mi přijde v pohodě. Znám rodinu, kde se dcerce říká jedině panenko a princezno. To mi tedy přijde ujeté. Ale je to jejich věc.
Pak mi vadí oslovování prcino a curino, to jsem taky zaslechla a z toho jsem rostla. To mi přijde už hodně za hranou.
My máme kluky a jedu kotě, kocoura, čudlu a brouka.
Manžel říká dcerám všelijak a když nad tím přemýšlím, tak jménem nejméně často 😂😂 kocicky jim taky říká. Přijde mi to krasne, miluje je a rozhodne za tím nehledam nic divného. Spis mi přijde divné, ze to někoho vůbec napadá....
Mluvím na ní jménem. Jak mluví ostatní mi je jedno, i když jsem už někde zahlédla "moje pičinky" nebo tak něco a to mě přijde silně trapný.
Mám dvě malé dcerky a říkáme jim zlatíčka, berušky, koťátka, ťulíci.. Manžel většinou zlatíčko nebo oslovuje zdrobnělým jménem. Kočičko jsem také slyšela u známých a nevadilo mi to, ale chápu, že určitým tónem to asi může znít divně. Oslovení prcino nebo čurino mi trhá uši, to prostě nechápu..
My dceři říkáme různě. Nejčastěji potvůrko, princezno a babička jí říká beruško. Jinak samozřejmě jménem. Naštěstí na její jméno je spousta odvozenin a zdrobnělin 🙂
jménem, Vítě jako kombinace "dítě" a jména, no a pak "ty rarachu", "ty lumpe / lumpíku" občas i "ty příšero mrňavá" 🙂 (závisí na množství práce s odstraňováním škody 😀 ).
Dřív jsem hodně říkala "broučku", ale to už teď spíše použiju zdrobnělinu jména.
ja vidim, jak tady oslovuje matka decka čuriny a klepu si na celo 🙂) to je tak trapny, az to praska dverma... kdyby to bylo aspon roztomily, ale je to tak ujety, ze bych se nedivila, kdyby je za to I pozdeji sikanovali, kdyby se to nekam prosaklo 🙂))
Manžel říká dceram většinou jménem, občas lumpajdo a tak, já používám hodně druhů oslovení, jméno různých tvarů, lásko, beruško i kocicko. Úchylné mi to nepřijde. Prcina atd. už mi v pořádku nepřijde, ani ne, že by v tom byl nějaký sexuální podtext, spíš mi to přijde hanlivé.
Já říkala dceři jako malé šmudlinko nebo boubelko 🙂) teď už by to neprošlo
Klukům říkám pupíku a piškote.
O všech dohromady někdy mluvím jako o skřítkách. Manžel jim říká většinou jmény nebo háďata.
Ono to asi nebude o tom osloveni samotném, ale spis “jak” se to řekne 🙂
Noo... tak moje tchýně občas řekne mojí holčičce "ty si moje devka (myšleno děvka)"... Za toto oslovení bych jí nejradši vyhodila balkonem ven!!!
považuju to za ztrapňování děcek 🙂 doma je doma, ať si jim matky říkaj jak chtěj, ale tohle se podlě mě nedělá 🙂 je to úchylný, matka je úchylná 🙂 to je jako kdybych synovy před lidma říkala ko....tku 🙂 tvl si neumím ani představit...
Doma klidně pinďo, prcku, vopice, skřete (ale rozhodně častěji fakt jménem). . . Na verejnosti zásadně Járo, Jaromíre, Luky, Lukáši. . .stejně jako manžela oslovuji na veřejnosti jménem, doma povětšinou řeknu táto a nebo myšáku. Nesnesu jak tchýně oslovuje mého muže Pájo a našeho mladšího Jájiku. . .Divím se, že Lukymu neříká Luliku, když tak pitvoří jméno Járy.
Jmény, doma třeba bobísku a to jen tomu mladšímu, starší už si to nepřeje.
Ale jinak je mi naprosto u prdele kdo komu jak říká, pokud tak neříká mým dětem 😁😁
Kocicko mi nepřipadá uchylne.. Říkáme naší 6lete dcri všelijak, nejčastěji samozřejmě jménem, ale i milacku, zlatíčko, broučku, kocicko.
Mně třeba přijde pitomý řešit, jak kdo říká svým dětem, a to i když je oslovuje zdrobnělinou nějakého slova, které se běžně (v dospělém světě) používá k jaksi jiným účelům.
Děti jsou děti, neřeší to a nebo ono, když jsou pak větší, některá oslovení samovolně z rodičovského slovníku zmizí.
Jinak my nerozlišujeme na doma a venku, manžel malýmu říká jménem, já povětšinou slůvkem miláčku a jménem.
Úplně natajno mám pro malého ještě jedno oslovení - cipísku - ale tak bych mu venku nikdy neřekla jen proto, aby to nepoužíval i někdo jinej na něj. Cipísek je jen můj a jeho 🙂
Mě osobně to "zlatíčko, miláčku, princezno, broučku" apod. nejde přes pusu. Oslovujeme jménem. Samozřejmě že někdy mu řeknu - pojď sem, ty lumpíno, nebo ty kluku ušatej :D vše samozřejmě v legraci. Z 99% ale voláme jménem.