Rozhoduji se, zda si nechat dítě nebo ne
Vím, že konečně rozhodnutí je na mně, přesto by mě zajímali Vaše názory....
Je mi 32 let, mám za sebou předčasné ukončení těhotenství ve 22tt z důvodu vrozené vývojové vady neslučitelné se životem, miminko bylo chtěné, vymodlené, ale bohužel....Po tomto zážitku ode mě odešel manžel ke své milence, byla jsem z toho na dně, dávala jsem se do kupy z "porodu" a do toho jsem musela řešit rozvod. Myslela jsem si, že život pro mě skončil...Nyní, po dvou letech, jsem neplánovaně těhotná. Mám fantastického přítele (32 let), aspoň jsem si to myslela a pořád si to myslím. Známe se krátce, cca 4 měsíce a z toho měsíc spolu žijeme. Přítel má 1,5 roku starou dceru, o kterou se vzorně stará, se kterou i já dobře vycházím. Před 14 dni jsem zjistila, že jsem neplánovaně těhotná. Když jsem těhotenství oznamovala příteli, jeho reakce byla jednoznačná, potrat. Důvody pro potrat, které mi sdělil byly a jsou opodstatněné, ale přesto je nevnímám jako dostačující a jednoznačné pro to, abych bez dalšího uvažování šla na potrat. Má tři důvody (finance a bydlení řešit nemusíme): známe se krátce na to, abychom spolu teď měli dítě, že nemá vyřešený předchozí vztah (rozvod), a že v dítěti bude vidět mého exmanžela, protože si myslí, že si dítě chci nechat, neboť on už dítě má, a že to beru jako soutěž...Dítě chce, až on bude chtít, chce nejdříve svatbu a pak zakládat rodinu, na dítě se chce těšit .... teď ho prostě nechce a jestli prý chci být svobodná matka, co bude dělat, když nám to nevyjde, když se rozejdeme, když budu těhotná atd. Asi si dovedete představit, jaké mám teď pocity, co všechno v sobě řeším ..... na jedné straně dítě chci, vím, jaký je to zázrak (nemohla jsem dlouho otěhotnět při prvním těhotenství), ale také vím, že chci, aby i otec dítěte svého potomka chtěl a těšil se na něj. Vím, že nechci přijít o přítele, je úžasný otec, fajn chlap, ale pokud půjdu na potrat, bojím se, že náš vztah už nebude jako dosud a rozejdeme se a pokud na potrat nepůjdu, že se narodí dítě, které jeho tatínek bude odmítat a náš vztah také nakonec skončí rozchodem. Nikdy jsem se nechtěla do téhle situace dostat, ale bohužel je tady a já ji budu muset do Vánoc vyřešit. A stále ještě nejsem přesvědčená, jaké rozhodnutí bude to nejlepší.
Děkuji za Vaše názory.
Jo ještě jsem zapomněla dodat, že se současným manželem jsme spolu chodili asi 2 měsíce, když jsem otěhotněla (neplánovaně, selhala ochrana). Jestli spolu máte být, to se ukáže až společným soužitím. Skočit do toho po hlavě se možná zdá nemožné, ale rozhodně to jde. Možná je to nejlepší způsob, jak přijít na to, jestli je to pro vás ten pravý vztah 🙂
@helousek1 Ahoj asi tě nepotěším, ale vůbec se nedivím reakce tvého přítele. On sám má s jinou ženou malé dítě. Ještě ani si neuvědomil, že vůbec dítě má, že se mu musí věnovat svou lásku i když minulý vztah bouchl. Nebo spíš je si toho moc dobře vědom a už nechce napáchat žádnou škodu. Co se týče ubližování nevinným tvářím. Mrzí mě to, žes potratila. Sama já jsem potratila už 2 krát, ale nevím jestli bych o to dítě stála, když evidentně on nechce. Bylo by mi líto té nevinné dušičky.. Je taky pravda, že když nechce, tak se měl postarat o to, aby se to nestalo tak brzy, když se na to necítí... Nevím, no.. Já bych si s ním určitě ještě promluvila možná jednou dvakrát třikrát. Prostě v klidu to probrat u kávy.. a podle jeho reakcí bych se zachovala.. Uvidíš, jestli to dítě nechce, protože ho nechce nebo protože necítí to co by cítit měl k tobě a nebo protože se bojí toho co bude. Já osobně jsem pro úplnou rodinu.
po tom čím sis prošla, být tebou, tak si mimi rozhodně nechám. je mi o rok víc než tobě a mám 7 týdenní mimčo.. dřív bych to řešila jinak,, ale kdyby mi při tomhle přítel řekl ať jdu na potrat, tak ho pošlu do (pardon) prdele. chlapů je na každém rohu, ale bůh ví, jestli by další mimi přišlo tak lehce, nebo vůbec.
@bibianca souhlasím. Možná právě kvůli tomu minulému vztahu je tak opatrný. Proč hned odsuzovat. Prostě vidí, jaké to je když se pak při tak malém miminku rodiče rozcházejí a nechce, aby se to opakovalo. Je jasné, že řešit, aby se to nestalo mají vždy oba a včas, ale to už teď nejde vzít zpět. A také je možné, že když si zakladatelka miminko nechá, tak nakonec bude skvělý táta a zůstanou spolu, ale pokud jsou tam finanční problémy, nevyřešená minulost a jeho nechuť vše tohle zase prožívat...určitě je ta šance na skvělý konec menší. Je to opravdu hoodně težká situace.
@helousek1 No, prekérní situace. Vyřešit si to budeš muset předně Ty sama v sobě, zda je Tvá touha po dítěti větší a je to priorita bez ohledu na to ostatní, nebo ne, zda to zvládneš, pokud byste zůstali sami, zda si nebudeš případný potrat vyčítat, apod.. Já bych zvažovala pečlivě, určitě bych si s ním chtěla ještě promluvit, ne stylem vymluvím mu do hlavy díru, ale konstruktivní debatou si nastínit, jaká je vaše situace a pocity teď a jaké jsou ty varianty, ale teď bych tomu (pokud zdravotně můžeš) dala trochu čas, aby se to v něm usadilo. Taky nevíme, proč není s matkou svého dítěte, třeba jim dítě podlomilo vztah a má strach, že se to bude opakovat...Pokud by stále nechtěl o dítěti ani slyšet, sama nevím, jak bych se zachovala, ale upřímně já bych třeba nechtěla být rovnou samoživitelka...ale jak říkám, je to složité.
Musím ovšem říct, že do jisté míry souhlasím s @bibianca. Moc se mi nelíbí takový ten obecně rozšířený postoj žen, že chlap se prostě v těchto případech musí smířit s naším rozhodnutím. Ano, jsou tam jisté faktory, které pro to hrají, péče o dítě je vždy spíše záležitost ženy, stejně jako to "odnošení" a jako příp. zdravotní následky (dnes už snad ovšem minimalizované) související s interrupcí, ale představte si, že je to naopak. Že vy dítě z nějakého důvod nechcete (a důvody tady partnera zakladatelky nejsou zase až tak "mimo"), ale on si ho prostě bude mít, protože on to tak chce...vzniká tím závazek na celý život, do kterého vás někdo vlastně donutil, přitom která jiná záležitost by měla být záležitostí páru...Ženy nemají přece absolutní právo na dítě... 😕 Ale je mi jasné, že tohle bude hodně kontroverzní názor 😀
ahoj tak trochu mi připomínáš mě....řešila jsem to samé akorát přítel má 14 letou dceru a jsme spolu 4 roky....nutil mě na potrat a upřímně jsem to nechtěla ale objednala jsem se a v den potratu jsem tam prostě nešla je mi 34 a užila jsem si dost přítel mi to daval sežrat až do 7 měsíce vším jsem si prošla sama a že jsem měla opravdu těžké těhotenství a o porodu mluvit ani nebudu skoro jsme oba umřeli....no ted mám prcka starého dva měsíce a jsem nejštastnější na světě a přítel si po porodu malého zamiloval je celý po něm....vím že mu to nikdy neodpustím ale snažím se o to....jinak já jsem svobodná matka a neřeším to ....za mě vykašli se na něj a miminko si nech podle mě po tom všem proboha mysli na sebe a dítě to ostatní se srovná ....věř mi ´já bych za něj dýchala ....je to nádherný a úplně ti to změní celý život...kašli na chlapa však rozejít se můžete kdykoliv ale to už asi sama víš...JDI DO TOHO A UŽIJ SI TO STOJÍ TO ZA TO ....každopádně si uvědom že to může být poslední šance ...on si to vyčítat nebude ale ty ano...tak neblbni
Dítě bych si nechala. Materiální zázemí máš (bydlení, peníze), miminko si přeješ a chybí jenom vhodný otec... Třeba tvůj přítel obrátí a když ne, tak si najdeš nějakého lepšího. Není ti 20, abys měla dost času čekat na chlapa, který s tebou bude chtít dítě a se kterým se povede.
A jinak.... chlap, který se nepostaví za ženu, kterou oplodní, a žene ji na potrat, podle mě za nic nestojí 😅
Moje jednoznačná odpověd zní- dítě si nechat !!!
Samozřejme musíš zvážit, jestli budeš schopná uživit miminko v případe, že se rozejdete a že zustaneš svobodná maminka.Ale jinak žádný jiný duvod pro potrat nevidím, vek už na to máš a z toho, co jsi napsala je videt, že o díte stojíš.Takže...na co čekat?
Přiznám se, že v dnešní době nerozumím pojmu neplánované těhotenství. Předpokládám, že lidé vědí, jak vznikají děti a že pokud provozují nechráněný sex, tak s možností otěhotnění počítají. Ale třeba vám selhala antikoncepce, to je vedlejší.
V jakékoli životní situaci se fajn chlap pozná tak, že se k životním překážkám postaví čelem. Fajn chlap taky nepostrádá jistou dávku vyzrálosti a empatie. Tudíž i kdyby byl velmi zaskočen novou situací, tak dokáže vážit slova, aby ženě neublížil. Věta o jakési "soutěži" do slovníku fajn chlapa a skvělého otce nepatří, to je věta nevyzrálého puberťáka.
Fajn chlapů je spousta na každém rohu. Život ukazuje, že spousta z nich je fajn jen do té doby, dokud život plyne, jak chtějí oni.
Ahoj, dítě si určitě nech. Já jsem proti potratům všeobecně, je to moje přesvědčení, ale dokážu si představit situace, kdy si k nim žena rozhodne a nechci jí soudit, o toho tu jsou "jiní" Jenomže tobě je 32 let, o jedno dítě jsi už přišla a třeba je tohle šance. Děti nejsou housky na krámě, jsou dar, který přichází, ani dnes po všech "vymoženostech" umělého oplodnění ne ke každému. Za mě osobně - pro mě by byl větší šrám na duši vědomě potracené dítě, které třeba bude tvoje poslední, než ztráta někoho, kdo tě na potrat posílá (ale třeba změní názor...). Navíc si nedokážu představit, jak byste po této zkušenosti (myslím potrat) měli spolu dál vycházet. Prostě ve mě by to pořád hlodalo. Svobodné (osamělé) matky to nemají lehké, ale radši přežiju tu sociální nejistotu svobodné matky než své svědomí s potratem, navíc v 32 letech (kdyby ti bylo 16..) Máš dobré rodinné zázemí, třeba bude ti rodina schopná trošku pomoci? Situace je to těžká, tak ti držím palce.
Dítě bych si nechala. Už s přihlédnutím k věku. Také mi bude 32 a dala bych všechno zato abych měla dítě. Navíc...chlapa, který by mě poslal na potrat bych si prostě nemohla vážit. Kdo chce výmluvu si najde, málokdo se dokáže zachovat "jako chlap". A promiň, ale jeho důvody proč to dítě teď nemít mi přijdou malicherné a absurdní.
Když půjdete na potrat, budete to partnerovi do konce života vyčítat, i kdyby jste spolu byli jinak v budoucnu šťastní. Nedělala bych to! A pokud si ten svůj názor nerozmyslí (možná byl opravdu jen vyděšený a velmi překvapený, chlapi často reagují velmi necitlivě...hlavně když nemají prostor na rozmyšlení) jeho blbost a rozhodně Vám nestojí za to ho přemlouvat.
Já bych si ho nechala. Mám úžasného muže, ale dítě je pro mě něco jiného... Takhle moje kamarádka mimčo odkládala a odkládala kvůli partnerům, teď je jí 38 a nejde to... Můj názor je, že chlapů je moc, ale děti moc dlouho mít nemůžeme.
Já vůbec nechápu, proč bys ve své situaci měla i jen na chvilku uvažovat o potratu. Pořád jsem čekala, kdy se dočtu k nějakému zádrhelu typu další genetická vada.... A zatím jsem se dočetla jen o tom, jaký je pan Úžasňák vskutku "úžasný". Což je sice smutné a zamrzí to, ale pořád nějak nechápu, jak to souvisí s tím, že bys své dítě měla poslat na smrt. Kdybys tu řešila pana Úžasňáka, měla bych co poradit a snad bych to i chápala, láska bývá slepá.... Když ale místo toho řešíš, jestli si máš nechat dítě, tak promiň, ale na to snad ani nemám co říct.
P.S.: Kdysi dávno jsem se sešla s klukem na inzerát, přespával u mě, praskl nám kondom a vypadalo to, že jsem těhotná. Viděli jsme se předtím jen jednou, skoro jsme se neznali, vztah se v tomu v té době snad ani nedalo říkat. Průšvih jak hrom, ale za blbost se holt platí. Ani ve snu by mě nenapadlo uvažovat o potratu, dokonce ani o Postinoru. Prostě jsem veděla, že kdyby něco, to dítě si nechám. Co myslíš, že na to ten kluk? Asi čekáš, že mě posílal na potrat, případně to bylo naposledy, co jsme se viděli.... Ale kdepak.... Řekl, že naprosto respektuje mé rozhodnutí a že kdybych byla skutečně těhotná, vezmeme se. Že by neunesl, aby po světě běhalo jeho dítě a on se k němu neznal. A že by mě v tom nikdy nenechal samotnou. Musím říct, že když se pak na testu objevila jen jedna čárka, cítila jsem kromě úlevy i zklamání. Tohle byl pan Úžasňák s velkým Ú a hluboce si ho vážím, přestože už spolu nejsme.
@fallingstars chlap se s tim rozhodnutim smirit nemusi, muze odejit a o dite se nestarat a nikdo na svete ho neprinuti, aby delal tatu.
na druhou stranu ale zena de facto na dite absolutni narok ma -- je to jeji telo a pokud se rozhodne mit dite, je konecne rozhodnuti jen na ni (a plati to i v opacnych pripadech, kdy treba muz dite chce, ale zena ne -- muz se muze stavet treba na hlavu, ale dite proste mit nebude). nerikam, ze je to vzdycky fer a vim, ze jsou zensky, ktery toho zneuzivaji, ale v konecnem dusledku tohle vzdycky bude v zaveru stat na ni. navic, je to jeji telo a ma pravo nalozit s nim podle sveho rozhodnuti. muz muze rozhodnout, ze zena pujde na potrat, ale je to zena, kdo musi do te nemocnice, podstoupit zakrok a pak nest pripadne zdravotni problemy.
Nečetla jsem všechny komentáře. Za mne- sama sis to tady vlastně napsala, když si dítě necháš, časem se rozejdete, protože ho nepřijme, když si ho nenecháš, rozejdete se, protože vzah už nebude jako dřív a upřímně mu to budeš vyčítat do doby, než to rozpustíte. Takže když to řeknu velmi naturalisticky, o přítele teoreticky přijdeš vždy a jediné, co ti zůstane je buď dítě nebo pošramocená duše s rizikem, že už nikdy dítě mít nebudeš. Vzhledem k potratu bych do dalšího a dobrovolného nešla ani omylem. Rozhodně jsem pro nechat. Jestli neřešíš bydlení a finance, není co řešit. Je to dar. Kor, když už o jeden přišlas. Držím pěsti.
@dora13 Souhlasím, myslím si, že je velký rozdíl, když žena partnera podvede a vysadí antiko, popř. ho zneužije jen jako dárce spermatu.Tady se o nic podobného nejedná, selhala antikoncepce ve fungujícím, i když krátkém, vztahu.Situace není ideální, ale mají veškeré materiální podmínky, které by jim měly pomoci neočekávanou situaci zodpovědně vyřešit.Vzhledem k věku bych od partnera očekávala více pochopení pro zdr. stav, ve kterém se jeho partnerka nachází a komplikace, které by z potratu v jejím věku mohly nastat.
O těhotenství a řešení toho, co bude následovat, by měli partneři společně diskutovat, právo veta má však podle mě žena.
Krize vztahy prověří a charaktery se tak nějak vytříbí.Není umění být ohleduplným a citlivým partnerem na obláčku lásky, umění je zůstat empatickým i v situaci, která nás překvapí a zaskočí.
ve 32 letech bych o ničem nepřemýšlela a dítě si nechala
Chápu, že bys mnohem radši, aby to bylo společně plánované dítě. Chápu i Tvého přítele. Muži se občas cítí podvedeni nebo manipulování a často oprávněně. (tím nechci říci, že je to Tvůj případ) Ale souhlasím s ivankou (o dva příspěvky nade mnou) že když si to všechno spočítáš, tak pořád vychází mnohem lépe dítě si nechat a risknout naštvaného přítele, který také může změnit názor. Mohla to být jen prvotní šoková reakce. Ne vždycky se zachováme správně. A když mu ukážeš, že jsi rozhodnutá se o dítě starat i sama a že jej nepotřebuješ, ale ráda bys s ním sdílela obrovskou radost svého života, je dost možné, že změní názor. Minimálně až to zlatíčko uvidí na světě. Pokud bys šla na potrat, mohla bys toho pak celý život litovat. A tohle bych já neriskovala.
Škoda, že k tomu nemůže něco říct i to dítě. Toho se nikdo neptá, jestli chce žít. 😢 😢 . Nejsem žádný fanatik, vím, co je potrat z několika málo důvodů, ale pořád jenom ty, on, my, a to dítě jako co? O někom jiném bys tak snadno rozhodla, že nemá právo na život? Asi ne 😢 😢 .
@helousek1 Ten člověk si vůbec neváží života. Až ON bude chtít. Zodpovědný muž by se k této situaci postavil čelem, dítě přece není zboží, které kdykoliv vyreklamujeme a vrátíme zpátky. 😖
Já bych si miminko nechala a byla bych připravená na to, že na něj budu třebas i úplně sama. S ohledem na potíže při otěhotnění i s ohledem na věk. Dítě tady teď je a byla by podle mého názoru šílená malichernost ho dát pryč. Možná nepřišlo ve vhodnou dobu, ale teď už žije, je tady, jenom není vidět, nemůžeme se ho dotknout, je mrńavoučký, ale JE.
Hrozně se mi líbí, co napsala @pincola Napsala to moc krásně, lépe bych to nedokázala, ztotožňuju se s tímto názorem.
Myslím si, že když si miminko necháš, možná budeš celé těhotenství na pochybách, jestli děláš dobře. Možná i nějakou dobu po porodu, možná i někdy v životě se zamyslíš..... ale to děťátko Ti to vrátí, vynahradí Ti to. Je to strašně těžký rozhodnutí a už nikdy ho nebudeš moct vrátit zpátky, ať se rozhodneš jakkoliv. Ale myslím si, že potratu bys potom litovala.
Přeji mnoho štěští! 🙂
@dora13 Však já jsem to i napsala, že jisté faktory dítě dělají spíše záležitostí ženy, a v tom s Tebou souhlasím. Ovšem někdy mám trochu pocit (a nejen v tomhle), že chlapi prostě nemají právo na svoje pocity, subjektivní vnímání a nedejbože nějaké nepředložené emocionální výlevy či hloupé omyly a kroky vedle, že prostě musí jednat automaticky dobře, tzn. jak se od nich směrem od žen očekává.
Já jsem psala autorce, aby si promluvili, dala tomu čas, protože si myslím, že si to partner a celá situace prostě a jednoduše zaslouží. Jeho první reakce možná nebyla ta nejúžasnější a nejvíc fajn, ale copak vy neznáte ani jednu ženskou, co si při prvním pohledu na dvě čárky řekla, že si to nemůže nechat? Moje kamarádka to třeba v záchvatu paniky (a to mimčo bylo chtěné) řekla svému příteli, že si to vlastně nemůže nechat, že ještě vlastně není připravená, nezvládne to, a odjela se na celý den procházet bůhví kam... 😀 Rozmyslela si to, a teď jsou z nich šťastní rodiče, ale taky byste mu v ten moment poradili, aby se s ní okamžitě rozešel, protože nechce jejich dítě a nestojí při něm, a neměla to vůbec vypustit z pusy? Asi ne...ale přece ani chlapi nemusí být vždy pevní v kramflecích, vždyť mu přece neoznámila banalitu typu, že si koupí drahý lodičky, ale to, že ho pravděpodobně čeká závazek na celý život (a to neplánovaný, což ten šok trochu znásobuje) a on si to prostě třeba v tu chvíli jen uměl představit, nebo se prostě jen v tom krátkým vztahu ještě těšil na pár věcí, který s dítětem třeba tak dobře podle něj nepůjdou... 😅
Ve finále to samozřejmě bude na zakladatelce (a to tam taky píšu, že si to musí vyřešit předně ona sama v sobě). Ale nelíbí se mi takové ty rady typu nech si to a s ním se rozejdi a už se s ním vůbec nebav, protože se nechal unést emocemi a je to tedy blb 🙄 Dítě možná nosí žena, ale ani žena ho nebude mít sama bez mužského přičinění, i kdyby se stavěla na hlavu, je to prostě záležitost obou a v první řadě by se měli snažit nejdřív to vyřešit oba, a to nejlíp, jak oba umí...
@pisisvori Já jí neradím, aby byla s kýmkoliv a udělala si dítě s kýmkoliv, protože je stará! To přece vůbec není pravda. Já jsem zastánce dobrého a pečlivého výběru partnera a taky jsem hodně tradiční člověk. Ale ona už těhotná je! Já psala jen o tom děcku. Ono se opravdu může stát, že jiná šance nepřijde, kdo z nás má v životě cokoliv jisté?
A co se týká špatného partnera, toho jsem jí přece vůbec nedoporučovala. Já jen nebudu nikoho nabádat k okamžitému odchodu od partnera, když vím o jejich vztahu tak málo! A že se mi jako postoj toho přítele nezdá ok, to jsem ve své zprávě naznačila. Neřeším, jestli s ním bude nebo nebude, to se vyřeší samo, to nějak dopadne, ona se teď ale musí rychle rozhodnout ohledně těhotenství. A záruku na tomhle světě fakt neexistují na nic. Ani na další šanci otěhotnět, ani na tenhle partnerský vztah, ani na jiný. A toto těhotenství je skutečné a to velmi skutečné těhotenství má ona teď v ruce. Správné rozhodnutí musí vycítit ona a najít o sama v sobě. Vím, že není legrace být těhotná s partnerem, který dítě nechce, ale ona není ani legrace jít na potrat a tím spíš, když jí je 32.To je celé, co jsem chtěla napsat.
Nech si ho :o) Dítě neni hračka v obchodě, aby jsi si ho vzala když se "to bude hodit"... Přístup od chlapa je fakt divnej - teďka zabít svoje dítě, protože se chce nejdřív oženit a těšit se? To je pokrytectví jak prase... Jestli nemáš problémy s financema, nějak bys to zmákla i sama, kdyby na to přišlo... A lepší mít teďka mrňavýho sviště, kterej se pro tebe stane středobodem vesmíru, než se o něj nechat připravit a pak toho až do konce života litovat...
V případě toho nejhoršího... svobodnejch matek po světě běhá - a co! I takový můžou najít pro svoje děti skvělé tatínky :o) Dítě tě bude milovat a neopustí tě... chlap jo...
...Dítě chce, až on bude chtít.....a půjde to pak tak snadno až bude chtít???? Kamarádka byla na potratu na VŠ, s přítelem spoluzůstali, vzali se, postavili dům, udělali oba kariéru, jenže mimčo k nim nějak nechtělo......nakonec se naštěstí po mnoha letech a léčení podařilo, ale pořád říkala, že to bere jako trest, za to co provedla. 😔 . Nevím.... ale nejsi přece žádná mladá holka, ale rozumná dospělá žena. Kde máš jistotu, že po tom čím si projdeš budeš chtít s ním ve vztahu ještě zůstat, kde je jistota, že se ještě někdy zadaří 😔 . Tenhle váš vztah vyjít nemusí, ale vztah s dítětem ti nevezme nikdo 😔 .
Tak koukám, že tady mají všechny jasno ohledně charakteru tvého přítele 😀 To je tu klasika... Jak moc čerstvé to je? Ono je totiž taky důležité, jak moc velký šok to je... Ze své čerstvé zkušenosti uvedu, že jsme se s manželem dohodli, že se začneme snažit o druhé dítě, rozhodnutí bylo od listopadu. Na konci října mi dr vyndal tělísko, vůbec jsem nepočítala s tím, že je nějaká šance a z jednoho uklouznutí jsem těhotná o měsíc dřív, než jsme plánovali. No člověk si řekne - měsíc sem, měsíc tam, co na tom sejde? Chtěli jsme to oba. Reakce manžela mě úplně zaskočila - řekl, že to pro něj není dobrá zpráva, že má obavy, aby to dobře dopadlo, že už je to teda naposledy, co je otcem, protože se cítí moc starý a že to na něj bylo nějaký ušitý... Byla jsem z toho úplně vykolejená. Ale za pár dní se vzpamatoval a už se hrozně těší, obskakuje mě i přesto, že je hrozně vytížený atd... Prostě každý to vstřebává různou dobu. Takže já bych mu dala ještě čas, třeba se oklepe a změní názor. Jinak myslím, že už máš na dítě nejvyšší čas a vzhledem k předchozím komplikacím by ti teď potrat mohl pěkně zavařit. Dokázala by ses smířit s tím, že už třeba děti mít nikdy nebudeš? Asi bych na tvém místě volila miminko - ať už se přítel rozhodne jakkoliv. Ale myslím, že to bude dobré 🙂 Píšeš, že je skvělý a dítě byste jednou chtěli, podle mě ještě změní názor.