• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Revize dělohy

Revize dělohy je gynekologický zákrok, při kterém je chirurgicky odstraněna sliznice dutiny děložní a vyčištěna děloha.
Revize dělohy zpravidla vždy souvisí s porodem nebo potratem.

Postup

Před operací pacientka nesmí minimálně 6 hodin pít, jíst a kouřit. Operace je prováděna v celkové narkóze (anestezii). Pochvou, přes kanál děložního hrdla je zavedena kanyla do dutiny děložní. Kde jsou na principu podtlaku odstraněny všechny zbytky plodového vejce a plodových obalů. Následně se provádí vyčištění dutiny děložní (tzv. instrumentální revize) za pomoci kovového nástroje zvaného kyreta. Celková doba operace je přibližně 15 minut.

Komplikace a rizika

Komplikace bývají vzácné, ale podobné jako u každé jiné operace.

  • krvácení s nutností transfuze krve
  • poranění dělohy (které za určitých okolností může vyžadovat otevřenou břišní operaci a odstranění dělohy)
  • poranění močového měchýře a močovodu
  • zánět dělohy (který může v malém procentu zapříčinit následnou sterilitu)
  • trombóza
  • embolie

Dojde-li po operaci k bolestem v podbřišku, krvácení či horečce je nutné neprodleně vyhledat lékaře.

Rekonvalescence

Po dobu dvou až tří týdnů dodržovat:

  • klidový režim
  • nepoužívat tampóny
  • nekoupat se ve vaně, raději se sprchovat
  • vynechat pohlavní styk

Menstruaci může žena očekávat 4-6 týdnů po operaci.

Související články

Více o revizi dělohy na modrykonik.cz

Použité zdroje

  1. http://www.rodicka.cz/kyretaz-delohy-muze-vcas-podchytit-nebezpecnou-ci-zhoubnou-nemoc/
  2. http://www.fno.cz/documents/informovane-souhlasy/Revize_dutiny_delozni_po_porodu_IS_r01.pdf
  3. http://zena-in.cz/clanek/strasak-jmenem-kyretaz-nebojte-se/kategorie/tehotenstvi-a-porod/rubrika/rodina
Wiki Modrý koník je Vaše encyklopedie. Je tvořena Vašimi vědomostmi a zkušenostmi s cílem pomoci jiným. Chybí Ti něco k tomuto tématu? Neváhej a napiš nám.
Změň nebo doplň článek
Uveřejněné informace nenahrazují návštěvu zkušeného odborníka (lékaře, právníka a pod.)

Má osobní zkušenost s revizí dělohy

  • Revize po samovolném potratu

     •  zeezee
    23.10.2016 ve 14:48 To se mi líbí
    Následkem velkého hematomu jsem přišla v 6. týdnu o plod.
    Následovala revize. Jsou to dva dny a stále mě pobolívá břicho a po toaletě i krvácím.
    Následkem velkého hematomu jsem přišla v 6. týdnu o plod.
    Následovala revize. Jsou to dva dny a stále mě pobolívá břicho a po toaletě i krvácím.
  • Revize dělohy po zamlklém těhotenství

     •  pet_87
    11.8.2016 v 17:17 To se mi líbí
    Všechno začalo 9/7/2016, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná, objevily se //. Radost byla veliká, bylo to moje první těhotenství, ale netrvalo příliš dlouho. Měla jsem jít na první prohlídku ke gynekologovi, aby mi potvrdil, že čekáme miminko a že je vše v pořádku. Byla jsem 7+5 tt. Bohužel mi pan doktor řekl, že vidí pouze gestační váček - žádné embryo. :-/

    Poslali mě do Motola, kde mi provedli větší UTZ, ale ten potvrdil zamlklé těhotenství. Domluvila jsem se s nimi, že ještě týden počkáme, zda není pouze miminko mladší, ale pak jsem začala krvácet a miminko bylo pořád stejné. :-/

    Byla jsem tedy objednána na revizi. Nebudu tady rozebírat psychickou stránku, to snad nejde ani popsat, takže se zaměřím pouze na fyzickou stránku a jak celá revize probíhala. Mám to v paměti, jelikož to bylo včera.

    Ráno jsem se dostavila na lačno do nemocnice v Motole. Byla mi odebrána krev, naměřeno EKG a šla jsem na příjem na lůžkovou část. Dostala jsem se tam až kolem 10:30, příchod po 8:00. Sestřička mi dala punčocháče, jejich košilku a čekala jsem na zákrok. Je tam všude hrozná zima, doporučuji svetr a teplé ponožky.

    Zákrok trvá chviličku a opravdu se není čeho bát. Normálně po svých jsem odešla do čekárny k sálům. Pak mě doktorka zavolala a šla jsem na sál. Zavedli mi kanylu (celkem to bolí, ale žádná hrůza). Pak mi jen anestezioložka řekla, že se mi začne motat hlava a spala jsem. Pak jsem se vzbudila až na pokoji. Trochu po narkóze oblblá, ale jinak v pořádku. Trochu se krvácí a malinko to bolí, ale je to asi jako když máte menstruaci.

    Hodinu musíte ležet, pak přijde sestřička a dá vám napít a odvede vás na záchod. Po chvilce dostanete jídlo. Mně se bohužel během toho udělalo blbě a začala jsem omdlévat (mám nízký tlak). Dostala jsem kapačku a bylo to v pořádku.

    Závěrem: Není to zákrok, který by nějak bolel, je to i rychlovka. Kolem 15:30 jsem šla domů. Je fajn mít doprovod a auto, přece jenom je člověk trochu oblblý a takový bolavý.

    Doporučuji vzít něj...
    Všechno začalo 9/7/2016, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná, objevily se //. Radost byla veliká, bylo to moje první těhotenství, ale netrvalo příliš dlouho. Měla jsem jít na první prohlídku ke gynekologovi, aby mi potvrdil, že čekáme miminko a že je vše v pořádku. Byla jsem 7+5 tt. Bohužel mi pan doktor řekl, že vidí pouze gestační váček - žádné embryo. :-/

    Poslali mě do Motola, kde mi provedli větší UTZ, ale ten potvrdil zamlklé těhotenství. Domluvila jsem se s nimi, že ještě týden počkáme, zda není pouze miminko mladší, ale pak jsem začala krvácet a miminko bylo pořád stejné. :-/

    Byla jsem tedy objednána na revizi. Nebudu tady rozebírat psychickou stránku, to snad nejde ani popsat, takže se zaměřím pouze na fyzickou stránku a jak celá revize probíhala. Mám to v paměti, jelikož to bylo včera.

    Ráno jsem se dostavila na lačno do nemocnice v Motole. Byla mi odebrána krev, naměřeno EKG a šla jsem na příjem na lůžkovou část. Dostala jsem se tam až kolem 10:30, příchod po 8:00. Sestřička mi dala punčocháče, jejich košilku a čekala jsem na zákrok. Je tam všude hrozná zima, doporučuji svetr a teplé ponožky.

    Zákrok trvá chviličku a opravdu se není čeho bát. Normálně po svých jsem odešla do čekárny k sálům. Pak mě doktorka zavolala a šla jsem na sál. Zavedli mi kanylu (celkem to bolí, ale žádná hrůza). Pak mi jen anestezioložka řekla, že se mi začne motat hlava a spala jsem. Pak jsem se vzbudila až na pokoji. Trochu po narkóze oblblá, ale jinak v pořádku. Trochu se krvácí a malinko to bolí, ale je to asi jako když máte menstruaci.

    Hodinu musíte ležet, pak přijde sestřička a dá vám napít a odvede vás na záchod. Po chvilce dostanete jídlo. Mně se bohužel během toho udělalo blbě a začala jsem omdlévat (mám nízký tlak). Dostala jsem kapačku a bylo to v pořádku.

    Závěrem: Není to zákrok, který by nějak bolel, je to i rychlovka. Kolem 15:30 jsem šla domů. Je fajn mít doprovod a auto, přece jenom je člověk trochu oblblý a takový bolavý.

    Doporučuji vzít nějaký cukr, čokoládu, protože je to lepší pro naběhnutí do normálu. Přeci jenom je člověk po narkóze.

    Psychika je horší, ale když máte kolem sebe lidi, co vás mají rádi, tak se to dá zvládnout.

    Přeji hodně štěstí, abyste to měly také rychle za sebou a už se to neopakovalo. A do nemocnice už jen k porodu! :slight_smile:
  • Revize dělohy - konec těhotenství v 17. týdnu

     •  elishka87
    5.12.2015 v 09:45 To se mi líbí
    Píšu svou čerstvou zkušenost, včera odpoledne mě pustili z nemocnice.

    O miminko jsem strašně moc stála, a tak jsem byla nadšená, když konečně i přítel přišel s tím, že se o něj začneme snažit. Po 2 měsících to vyšlo a začátkem září jsem měla 2 čárky na testu. Obrečela jsem to radostí. Snažila jsem se dělat vše pro to, aby bylo miminko zdravé. Nic jsem nepřeháněla, prostě zdravý selský rozum. 1. trimestr proběhl dobře, měla jsem občas jen slabé nevolnosti, na které pomohlo zázvorové lízátko, nebo lehká svačinka. Žádné bolesti a zvracení jsem neměla. Na konci 1. trimestru jsem se začala poohlížet po kočárku a víc prohledávat internet. Švagrová je také těhotná, během pár týdnů bude rodit, takže těhotenství bylo naším velkým tématem. Konečně jsme to také začali oznamovat více lidem, příbuzným, kamarádům, kolegům v práci...

    Doktorka mě poslala na screening. Ultrazvuk vypadal dobře, miminko bylo krásné, dokonce tam i škytalo. Jenže krevní testy úplně dobré nebyly. Byla tam nějaká zvýšená rizika, ale týkala se spíš růstu miminka ke konci těhotenství. Každopádně doktorka zmínila, že ne genetické konzultaci mi možná doporučí amniocentézu. Skoro měsíc jsem se na ni psychicky připravovala. Objednala jsem se do Gennetu a jak se to blížilo, tak jsem byla i celkem klidná a věřila, že to všechno dobře dopadne. Všichni z okolí mě uklidňovali, že na zákrok chodí spousta žen a mají zdravé děti.

    Na genetické konzultaci mi doporučili opravdu amniocentézu a ještě odběr krve na triple test. Nejdřív jsem šla na odběry a pak měl následovat odběr. Doktor ale zjistil, že nebije srdíčko. Podle utz jsem měla být 16+3, ale miminko odpovídalo asi 16+0. Žádné problémy ani bolesti jsem poslední týden neměla. Cítila jsem se dobře, nic takového jsem nečekala. Zhroutilo se mi najednou úplně všechno, co jsem měla. Nejdřív mě chtěli odeslat zpět na Bulovku, kde mi dělali screening, ale nakonec jsme se rozhodli pro Hořovice, kde jsem chtěla rodit.

    V Hořovicích pracuje moje kamarádka, která ...
    Píšu svou čerstvou zkušenost, včera odpoledne mě pustili z nemocnice.

    O miminko jsem strašně moc stála, a tak jsem byla nadšená, když konečně i přítel přišel s tím, že se o něj začneme snažit. Po 2 měsících to vyšlo a začátkem září jsem měla 2 čárky na testu. Obrečela jsem to radostí. Snažila jsem se dělat vše pro to, aby bylo miminko zdravé. Nic jsem nepřeháněla, prostě zdravý selský rozum. 1. trimestr proběhl dobře, měla jsem občas jen slabé nevolnosti, na které pomohlo zázvorové lízátko, nebo lehká svačinka. Žádné bolesti a zvracení jsem neměla. Na konci 1. trimestru jsem se začala poohlížet po kočárku a víc prohledávat internet. Švagrová je také těhotná, během pár týdnů bude rodit, takže těhotenství bylo naším velkým tématem. Konečně jsme to také začali oznamovat více lidem, příbuzným, kamarádům, kolegům v práci...

    Doktorka mě poslala na screening. Ultrazvuk vypadal dobře, miminko bylo krásné, dokonce tam i škytalo. Jenže krevní testy úplně dobré nebyly. Byla tam nějaká zvýšená rizika, ale týkala se spíš růstu miminka ke konci těhotenství. Každopádně doktorka zmínila, že ne genetické konzultaci mi možná doporučí amniocentézu. Skoro měsíc jsem se na ni psychicky připravovala. Objednala jsem se do Gennetu a jak se to blížilo, tak jsem byla i celkem klidná a věřila, že to všechno dobře dopadne. Všichni z okolí mě uklidňovali, že na zákrok chodí spousta žen a mají zdravé děti.

    Na genetické konzultaci mi doporučili opravdu amniocentézu a ještě odběr krve na triple test. Nejdřív jsem šla na odběry a pak měl následovat odběr. Doktor ale zjistil, že nebije srdíčko. Podle utz jsem měla být 16+3, ale miminko odpovídalo asi 16+0. Žádné problémy ani bolesti jsem poslední týden neměla. Cítila jsem se dobře, nic takového jsem nečekala. Zhroutilo se mi najednou úplně všechno, co jsem měla. Nejdřív mě chtěli odeslat zpět na Bulovku, kde mi dělali screening, ale nakonec jsme se rozhodli pro Hořovice, kde jsem chtěla rodit.

    V Hořovicích pracuje moje kamarádka, která dělá porodní asistentku. Zajistila mi tam všechno a byla se mnou v ty nejhorší momenty. Sama bych to nezvládla. Vzhledem k tomu, že miminko už bylo poměrně velké, tak mi vyvolávali klasický porod. Večer mi zavedly nějaké tyčinky, aby se roztáhlo hrdlo, od půlnoci jsem neměla jíst ani pít a druhý den ráno mi zavedli vyvolávací tabletu. Prý to může trvat celý den, někdy i až do druhého dne. Asi po 2 hodinách jsem začala mít stupňovaně kontrakce, asi po 1 minutě. Za asi hodinu a půl mi odtekla voda a potom bylo venku i miminko. Bylo to rychlé. Pak vím už jen to, že mě hned odvezli na sál na revizi dělohy a asi za hodinu jsem se probudila na pokoji. Fyzicky mi bylo mnohem líp. Ale psychicky to je hrozné ještě teď. Aby se mi netvořilo mléko, tak jsem dostala ještě nějaké prášky. Jinak od středy do pátku mi dávali ATB a injekce proti srážlivosti.
  • Revize dělohy po samovolném potratu

     •  ema388
    28.8.2015 v 16:24 To se mi líbí
    Dnes jsme absolvovala revizi dělohy a chtěla bych všechny ženy uklidnit, že se nejedná o nic strašného (nemluvím po psychické stránce, to má každá žena jinak, za jiných okolností atd.).

    Byla jsem v 11. týdnu těhotenství, na dítě jsem se moc těšila a vše mělo být v pořádku. Pár dní po kontrole ale začalo špinění, pak krvácení a bylo mi jasné o co jde. V pondělí jsem šla na prohlídku a v pátek revize. Všem doporučuji jít na ambulantní zákrok (pokud můžete). Máte to hned za sebou (ráno přijdete a před obědem odcházíte, ale každá to může mít jinak). Hrozně jsem se bála, že mě špatně uspí, že se něco zvrtne - znáte asi každá tyhle katastrofické scénáře. Přišla jsem v 8:00 na kontrolu, poté jsem se šla připravit na zákrok, na sál mě vzali asi v 9:00. Když mě začali uspávat, řekla jsem si, že si prostě chvíli zdřímnu. Dokonce se mi zdály sny, že jsem u moře! Poté mě probudili. Nic mě nebolelo ani jsem nijak moc nekrvácela. Na pokoj jsem šla ze sálu po svých v doprovodu sestry, bylo asi 9:30, takže opravdu chvilka. Pak jsem ale nespala, četla jsem si a čekala, kdy můžu konečně domů. Ale radši si mě tam do 12:00 nechali. Umyla jsem se, oblékla a jela s přítelem domů.

    Teď odpočívám a cítím se dobře.

    Nechci tím říct, že je revize krásný zážitek. Po psychické stránce je to strašné. I když to "dítě" mělo asi jen 4 cm, tak jste se na něco strašně těšili a teď nic. Chci jen říct, že revize je snesitelná (v porovnání s trháním osmiček nebo s trháním krčních mandlí). Nebojte se, to nejhorší jste si už prožila.

    Přeji všem mnoho štěstí, ať vše dobře dopadne!
    Dnes jsme absolvovala revizi dělohy a chtěla bych všechny ženy uklidnit, že se nejedná o nic strašného (nemluvím po psychické stránce, to má každá žena jinak, za jiných okolností atd.).

    Byla jsem v 11. týdnu těhotenství, na dítě jsem se moc těšila a vše mělo být v pořádku. Pár dní po kontrole ale začalo špinění, pak krvácení a bylo mi jasné o co jde. V pondělí jsem šla na prohlídku a v pátek revize. Všem doporučuji jít na ambulantní zákrok (pokud můžete). Máte to hned za sebou (ráno přijdete a před obědem odcházíte, ale každá to může mít jinak). Hrozně jsem se bála, že mě špatně uspí, že se něco zvrtne - znáte asi každá tyhle katastrofické scénáře. Přišla jsem v 8:00 na kontrolu, poté jsem se šla připravit na zákrok, na sál mě vzali asi v 9:00. Když mě začali uspávat, řekla jsem si, že si prostě chvíli zdřímnu. Dokonce se mi zdály sny, že jsem u moře! Poté mě probudili. Nic mě nebolelo ani jsem nijak moc nekrvácela. Na pokoj jsem šla ze sálu po svých v doprovodu sestry, bylo asi 9:30, takže opravdu chvilka. Pak jsem ale nespala, četla jsem si a čekala, kdy můžu konečně domů. Ale radši si mě tam do 12:00 nechali. Umyla jsem se, oblékla a jela s přítelem domů.

    Teď odpočívám a cítím se dobře.

    Nechci tím říct, že je revize krásný zážitek. Po psychické stránce je to strašné. I když to "dítě" mělo asi jen 4 cm, tak jste se na něco strašně těšili a teď nic. Chci jen říct, že revize je snesitelná (v porovnání s trháním osmiček nebo s trháním krčních mandlí). Nebojte se, to nejhorší jste si už prožila.

    Přeji všem mnoho štěstí, ať vše dobře dopadne!
  • Revize dělohy

     •  sukynecka01
    24.6.2015 v 10:56 To se mi líbí
    Ahoj holky, tak já začnu. S přítelem jsme 5 a půl let, mám už jednoho syna s ex, bude mu 7. Při sexu jsme ochranu vůbec neměli, takže buď a nebo, ale nic prostě nepřišlo. Proč? To nevím. :/ No a bum, 30.5. jsem si dělala test, protože bylo opoždění MS o 1 den a vyšly //. Brečela jsem jak malá. Už jsem se těšila na oblečky, kočárek atd. Já, malý i přítel jsme byli rádi. 1.6. jsem šla k Dr. na krev a potvrdilo se to - 320 hcg. Tak jsem bulela jak malá! :slight_smile: 4.6. změna Dr. kvůli dálce, ten udělal utz a bral krev a říkal vše ok, krev 840 a je to asi v děloze, ale že mám počítat se vším.

    A bum! Od té doby to jelo, četla jsem mimoděložní těhotenství, potraty atd a všechny jsem kolem strašila, co to vědeli a bála se, protože každou návštěvu Dr. něco hnusného řekl. 15.6. mě poslal do nemocnice na hcg, že není plod tam, kde by měl být, a tak jsem šla na krev a utz. Krev byla 4037 bez plodu. 17.6. bylo hcg 4137 bez plodu a 19.6 bylo už 5340, taktéž bez plodu. Nicméně, já už minulý týden cítila, že je něco zle. Už mi nic nebylo a necítila jsem se jako těhotná. No a 19.6. měl službu můj gynekolog v nemocnici a řekl, že to je mimoděložní těhotenství a že jakmile to praskne, mohu i umřít, takže ať jdu ležet. No jenže já jsem nešla. Jela jsem domů a našla si hned ten den jiného doktora a ten mimoděložní vyloučil. Tak jsem měla malou kapku naděje.

    V neděli mě píchlo uprostřed břicha jak jsem rychle vstala a měla jsem na intimce hnědý vytok a poté nic.

    V pondělí jsem šla na velkou a spustila se krev. Letěla jsem k Dr. a ten vzal krev, že to je ok zatím, ale po kontrole jsem začala krvácet víc. Na to řekl, ať dojdu další den, tedy 23.6., a to byla krev 6900, ale utz už nedělal. Poslal mě domů s tím, ať příjdu za 2 týdny, takže já šla domů.

    Na wc doma ze mě padaly menší cucky, volala jsem do nemocnice a tam mi řekli, ať hned dojdu. Doktor, co tam byl, řval ať zůstanu, že jako mohu vykrvácet, ale mě nic nebolelo a ani nějak jsem moc nekrvácela. Jela jsem teda domů a v 16.3...
    Ahoj holky, tak já začnu. S přítelem jsme 5 a půl let, mám už jednoho syna s ex, bude mu 7. Při sexu jsme ochranu vůbec neměli, takže buď a nebo, ale nic prostě nepřišlo. Proč? To nevím. :/ No a bum, 30.5. jsem si dělala test, protože bylo opoždění MS o 1 den a vyšly //. Brečela jsem jak malá. Už jsem se těšila na oblečky, kočárek atd. Já, malý i přítel jsme byli rádi. 1.6. jsem šla k Dr. na krev a potvrdilo se to - 320 hcg. Tak jsem bulela jak malá! :slight_smile: 4.6. změna Dr. kvůli dálce, ten udělal utz a bral krev a říkal vše ok, krev 840 a je to asi v děloze, ale že mám počítat se vším.

    A bum! Od té doby to jelo, četla jsem mimoděložní těhotenství, potraty atd a všechny jsem kolem strašila, co to vědeli a bála se, protože každou návštěvu Dr. něco hnusného řekl. 15.6. mě poslal do nemocnice na hcg, že není plod tam, kde by měl být, a tak jsem šla na krev a utz. Krev byla 4037 bez plodu. 17.6. bylo hcg 4137 bez plodu a 19.6 bylo už 5340, taktéž bez plodu. Nicméně, já už minulý týden cítila, že je něco zle. Už mi nic nebylo a necítila jsem se jako těhotná. No a 19.6. měl službu můj gynekolog v nemocnici a řekl, že to je mimoděložní těhotenství a že jakmile to praskne, mohu i umřít, takže ať jdu ležet. No jenže já jsem nešla. Jela jsem domů a našla si hned ten den jiného doktora a ten mimoděložní vyloučil. Tak jsem měla malou kapku naděje.

    V neděli mě píchlo uprostřed břicha jak jsem rychle vstala a měla jsem na intimce hnědý vytok a poté nic.

    V pondělí jsem šla na velkou a spustila se krev. Letěla jsem k Dr. a ten vzal krev, že to je ok zatím, ale po kontrole jsem začala krvácet víc. Na to řekl, ať dojdu další den, tedy 23.6., a to byla krev 6900, ale utz už nedělal. Poslal mě domů s tím, ať příjdu za 2 týdny, takže já šla domů.

    Na wc doma ze mě padaly menší cucky, volala jsem do nemocnice a tam mi řekli, ať hned dojdu. Doktor, co tam byl, řval ať zůstanu, že jako mohu vykrvácet, ale mě nic nebolelo a ani nějak jsem moc nekrvácela. Jela jsem teda domů a v 16.30 jsem tam jela s oblečením, protože krev klesla na 5030 z pondělí na úterý, takže už to bylo zlé a hned na to následovala revize ve 20.00 hod.

    No a už jsem doma. Dá se říct, že jsem docela v klidu a jak jsem už psala, já už minulý týden cítila, že něco není dobře a vybrečela jsem se a smířila se s tím, že nic nebude a taktéž jsem to říkala příteli, ale ten pořád říkal, že ne. Ale já jsem to vycítila, že to je jinak než má.

    Všichni mě podrželi, koupila jsem si kontryhelový čaj a budu se léčit a uvidíme, kdy zapadnu zase. Doufám, že ne za 5 let.

    Zase chceme co nejdřív, takže někde jsem četla, že stačí 1 MS, někde 6-ti nedělí, tak uvidíme až tělo bude připraveno, poznám to... :slight_smile:
  • Revize po porodu

     •  keeshka
    11.3.2015 ve 22:45 To se mi líbí
    Hned po porodu mi zjistili zůstatky blan v děloze a byla nutná revize. Bohužel díky tomu nebylo možné přiložení hned na sále, protože okamžitě po porodu jsem šla pod narkozu a vyčištění dělohy. Po revizi jsem se cítila dobře a neměla jsem problém chodit. Bohužel 6 hodin po porodu a revizi nastaly komplikace a musela jsem znovu na sál. Vytvořil se mi v děloze hematom, začala jsem ztrácet krev, ale nejhorší byla ta neuvěřitelná bolest, kdy jsem během 10 minut, kdy jsem byla plná energie, ležela v naprosté agonii. Oproti tomu byl porod hračka.

    Po tom všem též následoval zánět dělohy a nutnost léčby antibiotiky.
    Hned po porodu mi zjistili zůstatky blan v děloze a byla nutná revize. Bohužel díky tomu nebylo možné přiložení hned na sále, protože okamžitě po porodu jsem šla pod narkozu a vyčištění dělohy. Po revizi jsem se cítila dobře a neměla jsem problém chodit. Bohužel 6 hodin po porodu a revizi nastaly komplikace a musela jsem znovu na sál. Vytvořil se mi v děloze hematom, začala jsem ztrácet krev, ale nejhorší byla ta neuvěřitelná bolest, kdy jsem během 10 minut, kdy jsem byla plná energie, ležela v naprosté agonii. Oproti tomu byl porod hračka.

    Po tom všem též následoval zánět dělohy a nutnost léčby antibiotiky.
  • Revize po porodu

     •  rozzaarka
    10.11.2014 v 11:54 To se mi líbí
    Po přirozeném porodu mi v děloze bohužel zůstal kousek placenty, tudíž bylo nutné provést revizi. Ihned po porodu se mě zeptali, jestli ji mají provést v narkóze nebo při vědomí.
    Druhý den po revizi mě ještě brali na kontrolní UTZ, aby si byli jisti, že v děloze nic nezůstalo. Je to moje jediná šmouha na porodu, jelikož kvůli revizi nemohl být bonding takový, jak jsem si představovala.
    Po přirozeném porodu mi v děloze bohužel zůstal kousek placenty, tudíž bylo nutné provést revizi. Ihned po porodu se mě zeptali, jestli ji mají provést v narkóze nebo při vědomí.
    Druhý den po revizi mě ještě brali na kontrolní UTZ, aby si byli jisti, že v děloze nic nezůstalo. Je to moje jediná šmouha na porodu, jelikož kvůli revizi nemohl být bonding takový, jak jsem si představovala.
  • Srdíčko přestalo bít a následovala revize dělohy

     •  p1983k
    5.11.2014 v 18:09 To se mi líbí
    Jednoho dne jsem šla nic netušící na kontrolu která měla odpovídat stáří miminka 11+0 - měla jsem dobrou náladu, ani by mě nenapadlo, že by nemělo být všechno v pořádku, bohužel opak byl pravdou :frowning2:

    Doktorka zkoumala obrazovku ultrazvuku a jen tak mi oznámila, že nevidí srdíčko, plod odpovídal 9+2 a že je jí to moc líto. Po mých propočtech a zjištěních, že mimčo už skoro dva týdny nežije, jsem byla poslána na velký ultrazvuk do porodnice, aby mi bohužel tuto zprávu jen potvrdili. Chtěli si mě tam dokonce hned nechat, ale jelikož jsem stejně nebyla nalačno a neměla jsem žádné potíže, tak jsme se domluvili, že půjdu domů a hned v 7 ráno nastoupím na revizi dělohy. Šoky to byly opravdu veliké, dobrá nálada se změnila v nezastavitelný pláč...

    Ráno jsem dorazila na domluvený čas, jen jsem tam seděla, brečela a čekala až se mě někdo ujme. Sestry mě vzaly na pokoj a za chvíli došel doktor, že se mnou chce mluvit. Byl moc hodný, vysvětlil mi postup zákroku a také mi kladl na srdce, abych si to nedávala za vinu, jelikož takové věci se bohužel stávají a nikdo nedokáže vysvětlit proč vlastně :frowning2:. Píchl mi nějakou injekci, možná na uklidnění a poslali mě čekat na pokoj, až na mě bude řada, což docela trvalo, asi toho měli dost a já hladová a žíznivá přišla na řadu až kolem 10-té hodiny.

    Naložili mě dvě sestry na lůžko a odvezly na operační sál. Pak už si jen pamatuji jak usínám a probouzím se s otázkou na doktora jestli proběhlo vše v pořádku, odpověd byla, že ano a už mě vezly dospat na pokoj.

    Poprvé, když jsem chtěla vstát a jít na wc, musela jsem zazvonit na sestru, aby na mě dohlídla. Vše jsem naštěstí zvládla bez její pomoci. Na toaletě ze mě jen vyletěla spousta krve a.......bylo po všem.

    Žádné další komplikace nenastaly, a tak jsem mohla mému příteli zavolat ať si pro mě kolem 14.hodiny dojde. Byl tam za chvíli a jeli jsme domů. Další snažení jsme měli dovoleno po třech měsících, až se tělo trošku vzpamatuje a dá do pořádku. Každých 14 dní jsem chodila na...
    Jednoho dne jsem šla nic netušící na kontrolu která měla odpovídat stáří miminka 11+0 - měla jsem dobrou náladu, ani by mě nenapadlo, že by nemělo být všechno v pořádku, bohužel opak byl pravdou :frowning2:

    Doktorka zkoumala obrazovku ultrazvuku a jen tak mi oznámila, že nevidí srdíčko, plod odpovídal 9+2 a že je jí to moc líto. Po mých propočtech a zjištěních, že mimčo už skoro dva týdny nežije, jsem byla poslána na velký ultrazvuk do porodnice, aby mi bohužel tuto zprávu jen potvrdili. Chtěli si mě tam dokonce hned nechat, ale jelikož jsem stejně nebyla nalačno a neměla jsem žádné potíže, tak jsme se domluvili, že půjdu domů a hned v 7 ráno nastoupím na revizi dělohy. Šoky to byly opravdu veliké, dobrá nálada se změnila v nezastavitelný pláč...

    Ráno jsem dorazila na domluvený čas, jen jsem tam seděla, brečela a čekala až se mě někdo ujme. Sestry mě vzaly na pokoj a za chvíli došel doktor, že se mnou chce mluvit. Byl moc hodný, vysvětlil mi postup zákroku a také mi kladl na srdce, abych si to nedávala za vinu, jelikož takové věci se bohužel stávají a nikdo nedokáže vysvětlit proč vlastně :frowning2:. Píchl mi nějakou injekci, možná na uklidnění a poslali mě čekat na pokoj, až na mě bude řada, což docela trvalo, asi toho měli dost a já hladová a žíznivá přišla na řadu až kolem 10-té hodiny.

    Naložili mě dvě sestry na lůžko a odvezly na operační sál. Pak už si jen pamatuji jak usínám a probouzím se s otázkou na doktora jestli proběhlo vše v pořádku, odpověd byla, že ano a už mě vezly dospat na pokoj.

    Poprvé, když jsem chtěla vstát a jít na wc, musela jsem zazvonit na sestru, aby na mě dohlídla. Vše jsem naštěstí zvládla bez její pomoci. Na toaletě ze mě jen vyletěla spousta krve a.......bylo po všem.

    Žádné další komplikace nenastaly, a tak jsem mohla mému příteli zavolat ať si pro mě kolem 14.hodiny dojde. Byl tam za chvíli a jeli jsme domů. Další snažení jsme měli dovoleno po třech měsících, až se tělo trošku vzpamatuje a dá do pořádku. Každých 14 dní jsem chodila na krev, aby mi zjistili, jestli klesá hladina hcg a vše z těla odešlo - naštěstí ano.

    Samotná revize dělohy je rychlá, horší je ta bolest ze ztráty miminka, ta se hojila déle, ale také přebolela a můžeme se těšit až budeme čekat druhé miminko a věřit, že tentokrát vše dopadne dobře až do konce. :wink:
  • Revize po zamlklém potratu

     •  ebetka
    5.11.2014 v 15:10 To se mi líbí
    Byla jsem na revizi u Milosrdných bratří v Brně. Krev mi nebrali. Jen ten den, co jsme to zjistili, v nemocnici, tak ani nevím, jaké hodnoty HCG jsem měla. Myslela jsem, že mi krev vezmou třeba ještě v den nástupu, ale nevzali. Chtěla jsem počkat, jestli nepřijde sám samovolný potrat, a tak jsem do nemocnice šla až týden po tom, co jsem se dozvěděla, že miminku nebije srdíčko (nebyla jsem moc nadšená z představy, že se ve mně bude někdo vrtat), a nebo jestli jsem neotěhotněla později, než si myslíme (že by se mohlo miminku srdíčko teprve ještě vyvíjet a začít bít). Četla jsem, že někdy se doktoři spletou a špatně určí data, velikosti, atd. Ale to bylo asi málo pravděpodobné.

    Zákrok nakonec dopadl dobře, miminko odpovídalo 7+1 tt a já jsem byla 10+4 tt. V 10:30 hod. mě vyzvedl na pokoji pán, naložil na vozítko a jel se mnou směr operační sál. Snažil se celou dobu situaci odlehčovat a dělal různé vtípky o tom, že až se proberu, tak uvidím, že ta má amputace pravé nohy dopadla dobře. Pak mi další pán na sále chtěl stříhat vlasy. Byli tam celkem vtipálci. Ale to je dobře. Jinak bych umřela už při cestě na ten sál. Byla tam strašná zima, klepala jsem se jak ratlík (až mi bylo trapně), ale pan anesteziolog mě chápal. Za chvíli nato mi paní sestřička píchla narkózu a pan anesteziolog mi dal kyslík a během tří sekund jsem byla mimo.

    Pak mě probudili před pokojem, asi v 11:30. Jenže jsem byla úplně v šoku a došlo mi hned, že mi moje miminko už vzali a ono se teď někde válí v biologickém odpadu a začala jsem strašně plakat, až se paní na pokoji ptaly, jestli je všechno v pořádku. Už jsem neusnula. Musela jsem se hned obléknout a vypravila jsem se za chvíli na toaletu. Pak za sestřičkami, aby mi sundaly kapačku, a pak zase na pokoj přemýšlet o útěku. Nechtěla jsem tam být už ani minutu. Spát jsem nemohla, a to jsem si myslela, jak krásně se po té narkóze vyspím. Usnula jsem nakonec až nějak v šest večer.

    V osm jsem se vzbudila, ale během půl hodiny jsem zase usnula. ...
    Byla jsem na revizi u Milosrdných bratří v Brně. Krev mi nebrali. Jen ten den, co jsme to zjistili, v nemocnici, tak ani nevím, jaké hodnoty HCG jsem měla. Myslela jsem, že mi krev vezmou třeba ještě v den nástupu, ale nevzali. Chtěla jsem počkat, jestli nepřijde sám samovolný potrat, a tak jsem do nemocnice šla až týden po tom, co jsem se dozvěděla, že miminku nebije srdíčko (nebyla jsem moc nadšená z představy, že se ve mně bude někdo vrtat), a nebo jestli jsem neotěhotněla později, než si myslíme (že by se mohlo miminku srdíčko teprve ještě vyvíjet a začít bít). Četla jsem, že někdy se doktoři spletou a špatně určí data, velikosti, atd. Ale to bylo asi málo pravděpodobné.

    Zákrok nakonec dopadl dobře, miminko odpovídalo 7+1 tt a já jsem byla 10+4 tt. V 10:30 hod. mě vyzvedl na pokoji pán, naložil na vozítko a jel se mnou směr operační sál. Snažil se celou dobu situaci odlehčovat a dělal různé vtípky o tom, že až se proberu, tak uvidím, že ta má amputace pravé nohy dopadla dobře. Pak mi další pán na sále chtěl stříhat vlasy. Byli tam celkem vtipálci. Ale to je dobře. Jinak bych umřela už při cestě na ten sál. Byla tam strašná zima, klepala jsem se jak ratlík (až mi bylo trapně), ale pan anesteziolog mě chápal. Za chvíli nato mi paní sestřička píchla narkózu a pan anesteziolog mi dal kyslík a během tří sekund jsem byla mimo.

    Pak mě probudili před pokojem, asi v 11:30. Jenže jsem byla úplně v šoku a došlo mi hned, že mi moje miminko už vzali a ono se teď někde válí v biologickém odpadu a začala jsem strašně plakat, až se paní na pokoji ptaly, jestli je všechno v pořádku. Už jsem neusnula. Musela jsem se hned obléknout a vypravila jsem se za chvíli na toaletu. Pak za sestřičkami, aby mi sundaly kapačku, a pak zase na pokoj přemýšlet o útěku. Nechtěla jsem tam být už ani minutu. Spát jsem nemohla, a to jsem si myslela, jak krásně se po té narkóze vyspím. Usnula jsem nakonec až nějak v šest večer.

    V osm jsem se vzbudila, ale během půl hodiny jsem zase usnula. V noci jsem byla tři hodiny vzhůru. A zase přemýšlela o útěku. Nakonec jsem usnula a vzbudila se před vizitou. Fyzicky mi bylo skvěle, nic mě nebolelo, vše bylo tak, jak by mělo asi po revizi být a ani plakat jsem už moc nemohla. Asi mi v noci došly slzy. Jelikož bylo všechno v pořádku (alespoň s mým tělem, dušičku jsem měla bolavou pořád), tak mě propustili domů.

    Žádné komplikace jsem pak neměla, pila jsem Kontryhelový čaj, abych se dříve všechno zahojilo, nic mě nebolelo, krvácení bylo normální.
  • Má zkušenost

     •  andrissek
    5.11.2014 ve 14:24 To se mi líbí
    Bohužel mám také za sebou několikrát revizi (3) dělohy po samovolném potratu. Prakticky to vždy probíhalo stejně.

    Jeden den nástup do nemocnice. proběhlo potřebné vyšetření a sepsání papírů. Od půlnoci nejíst nepít. Druhý den proběhl zákrok a třetí den jsem šla domů.

    Bohužel mám za sebou tuto zkušenost kdy těhotenství nevyšlo, ale mám tři zdravé děti a toto štěstí přeji všem maminkám, které jsou zoufalé po této zkušenosti.

    Není to příjemná zkušenost a všem kdo to musí podstoupit přeji hodně sil.
    Bohužel mám také za sebou několikrát revizi (3) dělohy po samovolném potratu. Prakticky to vždy probíhalo stejně.

    Jeden den nástup do nemocnice. proběhlo potřebné vyšetření a sepsání papírů. Od půlnoci nejíst nepít. Druhý den proběhl zákrok a třetí den jsem šla domů.

    Bohužel mám za sebou tuto zkušenost kdy těhotenství nevyšlo, ale mám tři zdravé děti a toto štěstí přeji všem maminkám, které jsou zoufalé po této zkušenosti.

    Není to příjemná zkušenost a všem kdo to musí podstoupit přeji hodně sil.
  • Revize po ZT

     •  vlajka1
    3.11.2014 ve 14:25 To se mi líbí
    Na revizi jsem byla v 9tt. Ráno jsem nastoupila na příjem, po sepsání náležitostí jsem dostala premedikační tabletku a byla odvezena na sál. Zhruba po půl hodině jsem se probrala s bolestí břicha. Dostala jsem injekci a spala dál. Po čtyřech hodinách jsem mohla vstát, jít na WC a do sprchy. Krvácení bylo slabé. Po šesti hodinách mě pustili domů. Krvácení trvalo cca 4 dny, pak špinění ještě asi týden.

    Tři dny po výkonu se mi stahovala děloha, bylo to v noci a docela mě to vyděsilo. Naštěstí je to normální.
    Ovulace v po revizním cyklu mi došla 28 dní od výkonu. Menstruace pak 40 dní od revize.
    Bylo nám doporučeno nesnažit se alespoň tři cykly, aby se to neopakovalo. Nebyla jsem na tom psychicky dobře, pauzu jsme nechali nakonec pět měsíců.
    Nyní se cítím skvěle a věřím, že příští těhotenství už bude až do konce :slight_smile:
    Na revizi jsem byla v 9tt. Ráno jsem nastoupila na příjem, po sepsání náležitostí jsem dostala premedikační tabletku a byla odvezena na sál. Zhruba po půl hodině jsem se probrala s bolestí břicha. Dostala jsem injekci a spala dál. Po čtyřech hodinách jsem mohla vstát, jít na WC a do sprchy. Krvácení bylo slabé. Po šesti hodinách mě pustili domů. Krvácení trvalo cca 4 dny, pak špinění ještě asi týden.

    Tři dny po výkonu se mi stahovala děloha, bylo to v noci a docela mě to vyděsilo. Naštěstí je to normální.
    Ovulace v po revizním cyklu mi došla 28 dní od výkonu. Menstruace pak 40 dní od revize.
    Bylo nám doporučeno nesnažit se alespoň tři cykly, aby se to neopakovalo. Nebyla jsem na tom psychicky dobře, pauzu jsme nechali nakonec pět měsíců.
    Nyní se cítím skvěle a věřím, že příští těhotenství už bude až do konce :slight_smile:
  • Revize dělohy

     •  martinid
    17.10.2014 v 16:55 To se mi líbí
    Ahoj holky, taky se chci podělit se svojí zkušeností. 10.10.2014 jsem zjistila, že jsem těhotná, pro jistotu než jsem šla k lékaři, tak jsem si udělala ještě tři testy, všechny byly pozitivní.

    Oba s přítelem jsme byli šťastní, protože to bylo naše první snažení a tak lehce se to podařilo. V pondělí jsem byla na vyšetření u gynekologa a zdálo se vše v pořádku. V úterý jsem začala slabě krvácet, a tak jsem jela do nemocnice, abych nic nezanedbala. V nemocnici mě přijali na pozorování s tím, že se zítra uvidí, co dál. Večer už jsem věděla, že je zle, protože jsme začala hodně krvácet. Byla to moje nejhorší noc v nemocnici. Všude samé ticho, já nemohla spát a jen jsem přemýšlela, proč se to stalo zrovna mě.

    Ráno po kontrole se rozhodli, že mi provedou revizi dělohy. Operace byla rychlá a dokonce ještě ten den mě pustili domů. Doma se o mě všichni starají, opečovávají mě. Po fyzické stránce se cítím fajn, ale ta psychika je hrozná. Snažím se na to nemyslet, ale jak??? Ještě před pár dny jsem se mohla těšit na to, že nosím nový život a teď nic :frowning2:
    Zase na druhou stranu je to určitě lepší teď v 5tt než později.

    Obdivuji všechny vás, které jste to zvládly, jediné na co se těším až budu zase v pořádku a budeme se moct znovu pokoušet o miminko.
    Ahoj holky, taky se chci podělit se svojí zkušeností. 10.10.2014 jsem zjistila, že jsem těhotná, pro jistotu než jsem šla k lékaři, tak jsem si udělala ještě tři testy, všechny byly pozitivní.

    Oba s přítelem jsme byli šťastní, protože to bylo naše první snažení a tak lehce se to podařilo. V pondělí jsem byla na vyšetření u gynekologa a zdálo se vše v pořádku. V úterý jsem začala slabě krvácet, a tak jsem jela do nemocnice, abych nic nezanedbala. V nemocnici mě přijali na pozorování s tím, že se zítra uvidí, co dál. Večer už jsem věděla, že je zle, protože jsme začala hodně krvácet. Byla to moje nejhorší noc v nemocnici. Všude samé ticho, já nemohla spát a jen jsem přemýšlela, proč se to stalo zrovna mě.

    Ráno po kontrole se rozhodli, že mi provedou revizi dělohy. Operace byla rychlá a dokonce ještě ten den mě pustili domů. Doma se o mě všichni starají, opečovávají mě. Po fyzické stránce se cítím fajn, ale ta psychika je hrozná. Snažím se na to nemyslet, ale jak??? Ještě před pár dny jsem se mohla těšit na to, že nosím nový život a teď nic :frowning2:
    Zase na druhou stranu je to určitě lepší teď v 5tt než později.

    Obdivuji všechny vás, které jste to zvládly, jediné na co se těším až budu zase v pořádku a budeme se moct znovu pokoušet o miminko.
  • Zkušenost s revizí po ZT

     •  beatax
    28.12.2013 v 19:33 To se mi líbí
    Ahoj holky,
    chtěla bych se podělit se zkušeností se zamlklým těhotenstvím a s následnou revizí.

    Otěhotněla jsem hned na první pokus, což jsme s manželem ani nečekali. :slight_smile: Bylo mi na duši tak hezky, že jsem prvních pár dnů těhotenství každý den kontrovala zda proužky sílí. Cca 14 dní po oplodnění, tedy někdy v době, kdy mi měla přijít MS, mě začala bolet prsa a podbříšek a já začala cítit, že bych mohla být těhu. Testy pak potvrdily // .

    Cca na začátku 7.tt jsem šla na preventivní prohlídku a současně jsem oznámila pozitivní těhu test. Na UTZ však byl vidět jen gestační váček bez plodu, vývoj odpovídal cca polovině 5.tt, tj. i přesto, že jsem věděla, kdy byl plus mínus dva dny termín ovulace, tak vývoj embryjka byl opožděn o cca 14 dnů. I přesto jsem však cítila šílenou únavu, nechutenství, prvně mě hrozně braly olivy, snědla jsem jich tuny, pak už jsem se na ně ani nemohla podívat, pak už jen bílé rohlíky s máslem, prsa bolela a prvních 14 dnů od začátku imaginární MS (té první vynechané) mě děsně píchalo v podbřišku, pak to ustalo.

    Další UTZ začátkem 9.tt - vývoj odpovídal začátku 7.tt s náznakem srdeční akce. Dva dny po kontrole jsem začla špinit, špinění v průběhu jednoho týdne sílilo a přešlo do krvácení s mírnými periodickými bolestmi podbříšku. Doktoři neodhalili důvod krvácení - nasazeny léky proti krvácení, avšak bez efektu. Šance na úspěch pouze 50%. Ocenila jsem upřímnost gynekologů a za týden jsem měla přijít pro jistotu na lačno, aby se kdyžtak provedlo vyčištění. Na UTZ již bylo menší CRL, tj. velikost plodu než před týdnem a nepravidelné struktury gestačního váčku se sraženinami uvnitř. Doporučena revize.

    Ihned po UTZ mě vzali na zákrok. Musím říct, že doktoři byli milí, vše mi vysvětlili. Oblékla jsem andělíčka, na sále se "uvelebila", píchli mi narkózu a do pár sekund jsem zavřela oko a probudila se za 20 minut na pokoji, kde jsem naštěstí byla sama, což mi v tu chvilku hrozně pomohlo. Neměla jsem sílu na další holky s podobným "pr...
    Ahoj holky,
    chtěla bych se podělit se zkušeností se zamlklým těhotenstvím a s následnou revizí.

    Otěhotněla jsem hned na první pokus, což jsme s manželem ani nečekali. :slight_smile: Bylo mi na duši tak hezky, že jsem prvních pár dnů těhotenství každý den kontrovala zda proužky sílí. Cca 14 dní po oplodnění, tedy někdy v době, kdy mi měla přijít MS, mě začala bolet prsa a podbříšek a já začala cítit, že bych mohla být těhu. Testy pak potvrdily // .

    Cca na začátku 7.tt jsem šla na preventivní prohlídku a současně jsem oznámila pozitivní těhu test. Na UTZ však byl vidět jen gestační váček bez plodu, vývoj odpovídal cca polovině 5.tt, tj. i přesto, že jsem věděla, kdy byl plus mínus dva dny termín ovulace, tak vývoj embryjka byl opožděn o cca 14 dnů. I přesto jsem však cítila šílenou únavu, nechutenství, prvně mě hrozně braly olivy, snědla jsem jich tuny, pak už jsem se na ně ani nemohla podívat, pak už jen bílé rohlíky s máslem, prsa bolela a prvních 14 dnů od začátku imaginární MS (té první vynechané) mě děsně píchalo v podbřišku, pak to ustalo.

    Další UTZ začátkem 9.tt - vývoj odpovídal začátku 7.tt s náznakem srdeční akce. Dva dny po kontrole jsem začla špinit, špinění v průběhu jednoho týdne sílilo a přešlo do krvácení s mírnými periodickými bolestmi podbříšku. Doktoři neodhalili důvod krvácení - nasazeny léky proti krvácení, avšak bez efektu. Šance na úspěch pouze 50%. Ocenila jsem upřímnost gynekologů a za týden jsem měla přijít pro jistotu na lačno, aby se kdyžtak provedlo vyčištění. Na UTZ již bylo menší CRL, tj. velikost plodu než před týdnem a nepravidelné struktury gestačního váčku se sraženinami uvnitř. Doporučena revize.

    Ihned po UTZ mě vzali na zákrok. Musím říct, že doktoři byli milí, vše mi vysvětlili. Oblékla jsem andělíčka, na sále se "uvelebila", píchli mi narkózu a do pár sekund jsem zavřela oko a probudila se za 20 minut na pokoji, kde jsem naštěstí byla sama, což mi v tu chvilku hrozně pomohlo. Neměla jsem sílu na další holky s podobným "problémem", natož si s někým povídat. Cítila jsem se fyzicky v pohodě, až na to, že ze mě proudem lila krev, ale to se do pár hodin uklidnilo, trochu mě bolelo v podbříšku a byla jsem celkově slabá a dole bolavá.

    Dostala jsem jako prevenci zánětu dělohy ATB a za dvě hodinky mě manžel odvezl domů. Na revizi jsem byla v pátek a mám tak celý víkend na odpočinek. Jediné, co dost bolelo fyzicky, bylo močení, když jsem přijela domu, šlo ze mě jen pár kapek, ale bolelo to šíleně, jako při zánětu močového měchýře. Pak jsem začala hodně pít a bylo to mnohem lepší, dnes mi však dělal trochu problém dostat ze sebe stolici. Při "tlačení" mě docela dost bolel podbříšek, tak snad to tak má být a bude to dobré. První den po revizi jsem krvácela se slábnoucí intenzitou, dnes (druhý den po) již jen hnědé špinění a celkově se cítím lépe.

    Nevím čím to, ale po revizi, když jsem ležela po zákroku a tupě zírala do zdi, se mi částečně ulevilo a psychicky jsem se cítila trochu lépe než před zákrokem. Podvědomě jsem cítila od prvního UTZ, že těhu není ok. Měla jsem i týden před revizí, kdy jsem špinila a krvácela, jakokdyby čas na přípravu, aby to moje hlava pochopila. Spíše mě ničilo to čekání na konečný verdikt a čekání na to, že půjdu na zákrok, že je konec. Sílící špinění a následné krvácení s bolestí v podbříšku mě pomalu ale jistě ujišťovalo, že je konec...

    U mě to bylo o to jednoduší, že se jednalo o první těhu, otěhotnění na poprvé.
    Zamlklinka potká hodně z nás, jen se o tom nemluví. Příroda to naštěstí umí sama zařídit, aby se nenarodilo postižené miminko, případně se na to přišlo až ve vyšším měsíci těhotenství.

    Naštěstí jsme o tom nikomu neřekli a víme to s manželem jen my dva, o to je to jednodušší.
    Ten pocit, když se objevily dvě čárky byl nádherný, pak už to bohužel vystřídal jen strach a nervy. Příště už se tomuto budu snažit vyvarovat, protože ničemu to nepřidá. Snažím se teď koukat do budoucna, beru to jako signál, že se mám dát do kupy a do pohody :slight_smile: i těch pár týdnů těhu byl velký zážitek a zkušenost a i to, že se podaří otěhotnět, beru jako malý zázrak :slight_smile: a jediné, co zbývá, je naděje, že to jednou vyjde :slight_smile:

    Trošku jsem se rozepsala, doufám, že tím někomu třeba pomůžu.
    Držím vám všem palečky :slight_smile:
  • Revize dělohy

     •  mili01
    11.11.2013 v 00:22 To se mi líbí
    Porodila jsem dcerku v srpnu 2011. Všechno bylo v pořádku, po 3 měsících dorazila menstruace, cyklus pravidelný. Po čase jsme začali přemýšlet nad druhým miminkem a nějak se nedařilo. Koncem srpna 2012 jsem měla dlouhou menstruaci, krvácení ne a ne přestat - po 3 týdnech jsem teda šla k doktorce. Udělali mi ultrazvuk a objednali na kyretáž. Vůbec jsem netušila o co jde, doma jsem hned hledala na internetu a ptala se pak doktorky, proč kyretáž, jestli jsem tedy byla těhotná a šlo o zamlklé těhotenství. Doktorka mi řekla že ne, že je možné, že je to ještě nějaký pozůstatek po prvním těhotenství, ale že děloha potřebuje vyčistit.

    Kyretáž probíhala jak popsaly holky předemnou. Dodrželi jsme doporučené šestinedělí, já jsem se akorát bála, jestli nebudeme muset čekat se snahou o další miminko. Doktorka mi ale řekla, že ne, že po šestinedělí se můžeme klidně pokoušet, údajně bude právě "jak pohnojíno". :slight_smile:
    A chci povzbudit všechny holky tady (@beandy) - v lednu (tedy 2 měsíce po revizi) jsme počali :slight_smile: A dnes již máme doma naše kluky - dvojčátka. Jo, jo, bylo fakt "jak pohnojíno" :grinning:
    Porodila jsem dcerku v srpnu 2011. Všechno bylo v pořádku, po 3 měsících dorazila menstruace, cyklus pravidelný. Po čase jsme začali přemýšlet nad druhým miminkem a nějak se nedařilo. Koncem srpna 2012 jsem měla dlouhou menstruaci, krvácení ne a ne přestat - po 3 týdnech jsem teda šla k doktorce. Udělali mi ultrazvuk a objednali na kyretáž. Vůbec jsem netušila o co jde, doma jsem hned hledala na internetu a ptala se pak doktorky, proč kyretáž, jestli jsem tedy byla těhotná a šlo o zamlklé těhotenství. Doktorka mi řekla že ne, že je možné, že je to ještě nějaký pozůstatek po prvním těhotenství, ale že děloha potřebuje vyčistit.

    Kyretáž probíhala jak popsaly holky předemnou. Dodrželi jsme doporučené šestinedělí, já jsem se akorát bála, jestli nebudeme muset čekat se snahou o další miminko. Doktorka mi ale řekla, že ne, že po šestinedělí se můžeme klidně pokoušet, údajně bude právě "jak pohnojíno". :slight_smile:
    A chci povzbudit všechny holky tady (@beandy) - v lednu (tedy 2 měsíce po revizi) jsme počali :slight_smile: A dnes již máme doma naše kluky - dvojčátka. Jo, jo, bylo fakt "jak pohnojíno" :grinning:
  • Po dvou revizích

     •  pindruscha
    7.11.2013 ve 21:38 To se mi líbí
    Bohužel mám s tímto zákrokem zkušenost. :(
    Obě moje těhotenství skončila revizí. Jedna v květnu a druhá v září. Plod se nevyvíjel. Byla jsem v centru v Brně - chodím tam na gyndu a mají tam i sál. Doktorka mi na prohlídce nechala vzít krev, dostala jsem papír s instrukcemi a za pár dní jsem byla přijata do operačního traktu. Na pokoji jsme byly dvě. Převlékla jsem se do košilky a lehla si do postele. Před druhým zákrokem už jsem věděla co a jak, tak jsem si tam vzala už i něco na čtení.

    Po nějaké době mi sestřička řekla, že už půjdu na řadu, ať si ještě odběhnu na WC. A pak už mě odvedla na sál. Tam jsem si lehla a anestezioložka mi napíchla žílu na ruce, aby měla jak zavést anestezii. Hrozně jsem se poprvé bála, ale byla tam moc fajn paní. Prý, že si mám vybrat, jaký mi pustí sen. :slight_smile: To usínání je takové zvláštní, ale pomůže, když člověk zhluboka dýchá. Usnula jsem a vzbudila jsem se až když bylo po zákroku. Sestřičky mě odvedly zpátky na postel a já ještě oblbnutá léky psala manželovi SMS, že jsem v pohodě. Prý se to nedalo přečíst.

    Moc jsem pak nespala, trochu mě pobolívalo břicho, dostala jsem prášek a po asi 2 hodinách od zákroku (v prvním případě ani to ne) jsem mohla být propuštěna.
    Další dny mě pobolívalo břicho, ale většinou se to dalo spravit ibalginem. Jen ty rány na duši, ty nejdou jen tak utišit. Po první revizi (pátek) jsem šla do práce po víkendu a při druhé (úterý) už druhý den (učím na 1. st., tak jsem si jen dávala pozor na břicho). Krvácení v prvním případě bylo kratší, v tom druhém jsem krvácela déle, ono je to prostě hrozně individuální a i u jednoho člověka to může být pokaždé jinak. Hlavně jsem měla štěstí, doktoři v centru jsou dobří a vědí co dělají a nic nezmršili, žádné komplikace nenastaly.

    Po týdnu byly výsledky vyšetření, ale nic se nenašlo. Nyní jsem objednaná u lékaře, který dělá tradiční čínskou medicínu, protože očividně západní lékařství na tohle nezná odpověď. A já, než půjdu do dalšího těhotenství, tak chci být v poř...
    Bohužel mám s tímto zákrokem zkušenost. :(
    Obě moje těhotenství skončila revizí. Jedna v květnu a druhá v září. Plod se nevyvíjel. Byla jsem v centru v Brně - chodím tam na gyndu a mají tam i sál. Doktorka mi na prohlídce nechala vzít krev, dostala jsem papír s instrukcemi a za pár dní jsem byla přijata do operačního traktu. Na pokoji jsme byly dvě. Převlékla jsem se do košilky a lehla si do postele. Před druhým zákrokem už jsem věděla co a jak, tak jsem si tam vzala už i něco na čtení.

    Po nějaké době mi sestřička řekla, že už půjdu na řadu, ať si ještě odběhnu na WC. A pak už mě odvedla na sál. Tam jsem si lehla a anestezioložka mi napíchla žílu na ruce, aby měla jak zavést anestezii. Hrozně jsem se poprvé bála, ale byla tam moc fajn paní. Prý, že si mám vybrat, jaký mi pustí sen. :slight_smile: To usínání je takové zvláštní, ale pomůže, když člověk zhluboka dýchá. Usnula jsem a vzbudila jsem se až když bylo po zákroku. Sestřičky mě odvedly zpátky na postel a já ještě oblbnutá léky psala manželovi SMS, že jsem v pohodě. Prý se to nedalo přečíst.

    Moc jsem pak nespala, trochu mě pobolívalo břicho, dostala jsem prášek a po asi 2 hodinách od zákroku (v prvním případě ani to ne) jsem mohla být propuštěna.
    Další dny mě pobolívalo břicho, ale většinou se to dalo spravit ibalginem. Jen ty rány na duši, ty nejdou jen tak utišit. Po první revizi (pátek) jsem šla do práce po víkendu a při druhé (úterý) už druhý den (učím na 1. st., tak jsem si jen dávala pozor na břicho). Krvácení v prvním případě bylo kratší, v tom druhém jsem krvácela déle, ono je to prostě hrozně individuální a i u jednoho člověka to může být pokaždé jinak. Hlavně jsem měla štěstí, doktoři v centru jsou dobří a vědí co dělají a nic nezmršili, žádné komplikace nenastaly.

    Po týdnu byly výsledky vyšetření, ale nic se nenašlo. Nyní jsem objednaná u lékaře, který dělá tradiční čínskou medicínu, protože očividně západní lékařství na tohle nezná odpověď. A já, než půjdu do dalšího těhotenství, tak chci být v pořádku.

    Pokud bych měla něco vzkázat těm, co to čeká, tak: Držte se! Pomohlo mi, když jsem si trochu naplánovala budoucnost - člověk ji má naplánovanou - za několik měsíců mělo přijít mimčo, ale teď musí přepnout a naplánovat si něco, na co se taky může těšit, já začala hubnout a rozjíždím vlastní podnikání.
  • Kyretáž - revize dělohy kyretou

     •  beandy
    7.11.2013 v 09:43 To se mi líbí
    Ahoj, tak i já píšu svou zkušenost.
    V lednu 2013 jsem po Silvestru otěhotněla a to po půl roce snažení. No upřímně, byl to pro mě šok, že se opravdu zadařilo a test jsem si udělala na popud holek z Modrého koníka. :grinning: .

    Na miminko jsme se moc těšili, protože jsme chtěli založit rodinu a když jsem viděla ty dvě čárky na těhotenském testu, tak jsem se málem rozbrečela. Nevěděla jsem, co mám dělat, tak jsem z toho šoku šla utírat prach. :grinning: Čekala jsem na přítele až dojde z práce a mávala mu tím zázračným papírkem před obličejem. Ten na mě koukal, jestli nejsem chorá a když jsem mu řekla, že jsem těhotná, tak se radostí rozbrečel. Tak jsme se radovali, já už plánovala co budeme kupovat a všechno viděla v růžových barvách.

    Pak nastala první kontrola 6.tt - potvrzení těhotenství, potom kontrola v 11.tt kdy mělo už bít srdíčko, ale bohužel doktorka nic neviděla a poslala mě ještě ten den na ultrazvuk k Mudr. Páralovi s tím, že miminko nevypadá tak jak by mělo. Jela jsem tam s mamkou, byla jsem hrozně nervózní a měla jsem sevřený žaludek a nechtěla si nic připouštět. Přišla jsem k doktorovi do ordinace, ale Mudr. Páral tam nebyl, takže jsem šla k jiné doktorce. Snad asi za minutu po kontrole vnitřním ultrazvukem mi řekla tu nejhorší větu v životě: "máte zamlklé těhotenství, protože miminko se přestalo v 7.tt vyvíjet. Už máte v děloze i krevní sraženinu, takže vás objednám na revizi."

    Zůstala jsem jak opařená a furt jsem si opakovala, že to přece není možný. Jaká revize? Co to je za blbost? Proč zrovna já?! Její větou pro mě skončil celý svět, úplně mě to zabilo. Když viděla můj výraz a jak mi tekly slzy, tak říkala že ji to moc mrzí a poslala mě za sestrou, ať se mnou sepíše papíry na revizi.
    Tam následoval druhý šok. Zhroutila jsem se na židli jak hromádka neštěstí a sestry se vedle mě něčemu smály a vtipkovaly, jak kdybych šla na revizi dobrovolně nebo co. Byl to vrchol netaktnosti a jak jsem vyšla z ordinace, vzala jsem si bundu z věšáku a jak se podíva...
    Ahoj, tak i já píšu svou zkušenost.
    V lednu 2013 jsem po Silvestru otěhotněla a to po půl roce snažení. No upřímně, byl to pro mě šok, že se opravdu zadařilo a test jsem si udělala na popud holek z Modrého koníka. :grinning: .

    Na miminko jsme se moc těšili, protože jsme chtěli založit rodinu a když jsem viděla ty dvě čárky na těhotenském testu, tak jsem se málem rozbrečela. Nevěděla jsem, co mám dělat, tak jsem z toho šoku šla utírat prach. :grinning: Čekala jsem na přítele až dojde z práce a mávala mu tím zázračným papírkem před obličejem. Ten na mě koukal, jestli nejsem chorá a když jsem mu řekla, že jsem těhotná, tak se radostí rozbrečel. Tak jsme se radovali, já už plánovala co budeme kupovat a všechno viděla v růžových barvách.

    Pak nastala první kontrola 6.tt - potvrzení těhotenství, potom kontrola v 11.tt kdy mělo už bít srdíčko, ale bohužel doktorka nic neviděla a poslala mě ještě ten den na ultrazvuk k Mudr. Páralovi s tím, že miminko nevypadá tak jak by mělo. Jela jsem tam s mamkou, byla jsem hrozně nervózní a měla jsem sevřený žaludek a nechtěla si nic připouštět. Přišla jsem k doktorovi do ordinace, ale Mudr. Páral tam nebyl, takže jsem šla k jiné doktorce. Snad asi za minutu po kontrole vnitřním ultrazvukem mi řekla tu nejhorší větu v životě: "máte zamlklé těhotenství, protože miminko se přestalo v 7.tt vyvíjet. Už máte v děloze i krevní sraženinu, takže vás objednám na revizi."

    Zůstala jsem jak opařená a furt jsem si opakovala, že to přece není možný. Jaká revize? Co to je za blbost? Proč zrovna já?! Její větou pro mě skončil celý svět, úplně mě to zabilo. Když viděla můj výraz a jak mi tekly slzy, tak říkala že ji to moc mrzí a poslala mě za sestrou, ať se mnou sepíše papíry na revizi.
    Tam následoval druhý šok. Zhroutila jsem se na židli jak hromádka neštěstí a sestry se vedle mě něčemu smály a vtipkovaly, jak kdybych šla na revizi dobrovolně nebo co. Byl to vrchol netaktnosti a jak jsem vyšla z ordinace, vzala jsem si bundu z věšáku a jak se podívala na mamku, začala jsem hystericky brečet na celou ordinaci. Nemohla jsem mluvit, akorát jsem myslela na to, že se mi to jenom zdá a za chvíli se probudím.

    No nestalo se. Mamka si přečetla papír co jsem dostala s pokyny a protože jsem nebyla schopná jí nic říct, akorát jsem brečela, šly jsme pomalu domů. Odvezla mě domů a přemlouvala, abych jela k ní, že má strach, že si něco udělám. Ujistila jsem ji, že nejsem tak blbá a pokusila se o úsměv, ale vyšel z toho jen nějaký úškleb, co ani na halloweena nevymyslí. Doma jsem smazala všechny fotky z PC z ultrazvuku a pak se mi zase spustil potok slz. Přítel to nevěděl a já nevěděla jak mu to říct, protože kdybych ho viděla, nebyla bych schopna vyloudit ze sebe ani Ň. Tak jsem vzala do ruky telefon a sesmolila SMS, že kontrola dopadla špatně a že miminko se nevyvíjí takže jdu za týden na revizi. Napsal obratem, že mu je to líto a že to zvládneme, ať nejsem smutná a že co nejdříve dojede domů.

    Já jsem mezitím polehávala a smiřovala se s revizí a měla strach co bude dál. Jsem po konizaci děložního čípku, takže jsem se bála, aby to nějak dál neovlivnilo snažení. Přítel došel asi za hodinu domů, lehl si ke mě, pusinkoval mě a hladil. Nepadlo ani slovo o miminku, jen jsme se na sebe soucitně dívali, nevěděli jsme co máme říct a komu je to víc líto a pak jsme si pustili film a leželi spolu. Musím říct, že mi hrozně pomohl, ale čím víc dny ubíhaly, bolelo mě, když o tom se mnou nemluvil a já na to byla sama.

    Za týden jsem nastoupila na Koliště, kde jsem byla naposledy na kontrole a tam mi řekli - buďte nalačno, min. 6 hodin před zákrokem nejezte a nepijte, nekuřte. V tašce jsem měla nabalené věci - noční košili, čisté spodní prádlo a hygienu, přezůvky. Pak mě sestra zavedla do místnosti, kde jsem se převlíkla do košile a zavedla mě chodbičkou na pokoj. Ukázala mi koupelnu se záchodem a když jsem přišla do pokoje, už tam ležely další tři holky přede mnou a jedna byla zrovna na sále. Za 10 minut mě sestra zavolala a já jsem šla na řadu. Vylezla jsem na stůl, sestra začala připravovat narkózu a mezitím se mě ptala na zdravotní stav - jestli jsem na něco alergická, jakou mám krevní skupinu atd. No krevní skupinu jsem nevěděla, takže mi ji zrovna odebrali, aby ji zjistili a pokud bych měla mínusová RH faktor, museli by mi dát po zákroku ještě injekci, aby mi srovnali nějaké hodnoty v těle. Trvalo to asi 5 minut než se začalo něco dít a než skončil výslech a já se už těšila až to budu mít za sebou.

    Píchli mi do ruky narkózu a já jsem se těšila až se vyspím. Strach jsem neměla, už jsem znala průběh z konizace, tak jsem byla jen trochu nervózní. Sestra mi řekla, že za chvíli se mi po těle rozleje takové teplo a ať počítám. Napočítala jsem asi do 5 a pak jsem usnula jak špalek. Probudila jsem se asi za 20 minut po zákroku a sestra mě akorát vezla na pokoj. Nic mě nebolelo, jen psychicky jsem na tom byla špatně. Sestra říkala, ať se trochu vyspím a za hodinu a půl můžeme jít domů. V ruce mi nechali část kanyly a sestra přišla asi po 20 minutách a vše mi vyndala. Ještě jsme chvilku polehávala, nikdo neřekl půl slova a jenom jsme mlčky všechny ležely a v tu chvíli mě zajímalo, co asi tak ostatním běží v hlavě.

    Pak přišla sestra a říkala že pomaloučku můžeme vstát a oblíkat se. Dala nám pokyny - žádný sex, dodržet šestinedělí jak po porodu, jen sprcha a nekoupat se, netahat těžké věci, šetřit se a popřípadě si vzít neschopenku nebo dovolenou, pokud se necítíme na to jít do práce. Já toho využila, ještě jsem se necítila psychicky dobře a nebyla jsem na nikoho zvědavá. Fyzicky mi bylo dobře, ale většinou ráno jsem na tom byla bídně, protože se mi často zdávalo o tom, jak jsem těhotná a když jsem si ráno uvědomila co se stalo, tak jsem přestala mluvit a nechtělo se mi ani existovat.

    Chce to čas, ten všechno zahojí. Je to klišé, ale bohužel je to tak. Takže bych ráda poradila ostatním holkám, co jsou ve stejné situaci, ať se dívají dopředu a ne zpět. Klidně se vyplačte, najděte si nějaký koníček jako třeba cvičení, pletení, nebo háčkování, prostě cokoliv aby jste na to tak nemyslely. Rozumně si odůvodnit, že to tak asi mělo být a že příroda ví co dělá. Místo toho, aby jste pak měly postižené miminko a celý život se o někoho starali a nic si samy neužily, je tohle v podstatě lepší varianta.

    Já už jsem po šestinedělí byla zase plná elánu, MS přišla za 5 týdnů po kyretáži a i psychicky jsem se srovnala. Hodně holek se mě ptá, jestli jsem nějak poznala, že není něco v pořádku. Bývalo mi dost špatně, že jsem lezla po zdi a najednou se mi udělalo dobře, cca. 5 dní a to mi přišlo divné. Když si to zpětně uvědomím, měla jsem trochu křeče v děloze a myslela jsem si, že se roztahuje, aby si udělala místo pro miminko, ale to už bylo všechno špatně.

    No nedá se nic dělat, dopadlo to jak to dopadlo. Doporučuji vám koupit si Gynex, je to takový přírodní zázrak a mě se po 3 týdnech po něm neuvěřitelně srovnal cyklus z 35 na 27 dní. A hlavně – po revizi je děloha vyčištěná a další miminko může přijít velmi brzo. Lépe se totiž v děloze vajíčko uhnizďuje a většinou 2-3 měsíce po revizi otěhotnělo nejvíce holek. Tak nezoufejte a těšte se na nové snažení. Nejste v tom samy! Potrat se stane každé 3. ženě, akorát se o tom tak nemluví.
    Takže přeji hodně sil a štěstí v novém snažení. :wink: