Záleží, kdo zemřel, jaký vztah k němu děti měly a jaká bude vaše účast. Pokud nebudeš v první řadě pozůstalých, staršího bych dala do školky, mladší dítě sebou, když z toho rozum mít nebude.

Asi záleží, jak moc blízký člověk to byl. A také, jaký pohřeb to bude. Kdyz zemřel tchan a stali jsme v první řadě, otevřená rakev, byla jsem rada, ze jsem je nechala doma s mymi rodiči.

@malenka3 jde o dědu děti, se kterým jsme byli v denním kontaktu- bydlíme ve stejném domě. Je to v kruhu rodinném, což je i tak 20 lidí

Nebrala bych.

Přesně tak, záleží, jak blízký ten člověk byl. Ale osobně bych nechala tak malé děti doma

Přesně, jak se píše výše - záleží, jak moc blízký člověk to byl, jak to budete prožívat vy jako rodiče. Já bych klidně vzala obě děti, ale fakt záleží.

@annacee upřímnou soustrast.
V tom případě bych nejradši obě děti nebrala, ale pokud nemáš kam dát to mladší, umím si představit ho vzít sebou, aniž by utrpělo nějakou újmu nebo nutnost mu cokoli nějak výrazně vysvětlovat.

@malenka3 děkuji 😔
Koukám na to tak nějak podobně. Manzel je chce vzít s sebou, ale podle mě to pro ně bude prostě zbytečný stres

Podle mne i na pohřeb děti patří.Odchody blizkých jsou přirozená součást života a patří to k nějakému výchovnému procesu dětí, kteří paradoxně čelí takovýmto situacím mnohem lépe než dospělí.Samozřejmě zohledňovat věk a indi vindi okolnosti a zvolit příslušný slovník.Já bych dětičky vzala, kór na pohřeb prarodiče.Ovšem můj názor, který nikomu necpu.A přijmi, prosím moji upřímnou soustrast.☘

Byli jsme na pohřbu tchána na podzim, starší syn má 6 let, mladší rok. Nebrali jsme ani jednoho, hlídal nám je druhý dědeček. Nebyli jsme si moc blízcí, synovi jsme to vysvětlili, pár dní se o to zajímal a teď to bere jako hotovou věc. Jsem ráda, že na pohřbu nebyl. Babička to nezvládla dobře a jsem ráda, že ji tak kluci neviděli.

@annacee proberte to, nevím, jak ten starší je už rozumný. Já souhlasím s
@viridie , moje děti bych taky vzala, ale téma smrti u nás není žádné velké tabu, beru děti běžně na hřbitov za dědečkem. Záleží, jak syn (ten starší, tomu mladšímu to bude nejspíš zatím fuk) přijal smrt dědečka, jak jste s ním o tom mluvili, jak bude pohřeb vypadat. Zda jen tiché rozloučení na hřbitově, zda obřad v obřadní síni, zda otevřená rakev, to jsou spousty aspektů, bez kterých se moc smysluplně nedá rozhodnout.

Tak já bych naopak vzala. Jde o jejich dědečka, blízkou osobu a rozloučení se s ním k životu patří. Předem bychom to probrali, co se bude dít, že lidé budou brečet a že to k tomu patří.

Vezmu to podle sebe. Mladší dítě bych nevzala. Nemá z toho rozum. Staršího dítěte bych se zeptala, jestli se chce jít rozloučit, vysvětlila bych mu, jak to na rozloučení probíhá a nechala bych rozhodnutí na něm

Já bych je vzala. Jde o jejich dědečka a i tak jim musíš vysvětlit, kam zmizel, když se s ním viděli každý den. Prostě úměrně věku stejně budeš muset vysvětlit, že zemřel. A pohřeb do toho přece taky patří.

Upřímnou soustrast. Já bych se rozhodovala podle toho, jak ten pohřeb budete zvládat ty. Protože na pohřbu dědečka byly moje emoce tak extrémní, že bych tomu děti vystavit nechtěla. Rozloučit se jde mnoha způsoby, určitě by měli dostat možnost se rozloučit, ale pohřeb pro ně může být opravdu moc náročný.

Uprimnou soustrast. Me pred dvema tydny umrela babicka. Skoro triletaka jsem nebrala, protoze jsem chtela vnimat mši a věděla jsem ze on nevydrží po celou dobu a musela bych s nim odejit. Kdyby vydržel urcite bych ho vzala, smrt je součástí života. Mladšího jsem sebou mela.

Osobne bych u svych deti neresila, zda je to nejak emocne nepoznamena (mam za to, ze smrt k zivotu patri a deti by se od ni nemely drzet pryc), ale spis to, zda by nejakym nevhodnym chovanim ten akt nenarusovaly (coz by zvlast u mladsiho syna bylo asi dost realne. Je to divoch). Zalezi, i jak by se zbyli pribuzni k pripadnem "detskym" projevum stavili. Zda by pro to meli pochopeni a spis by to brali jako odlehceni tezke situace, nebo zda by jim to (a treba i recnikovi) vadilo...

Upřímnou soustrast. Děti bych vzala, pokud zvládnou být "v klidu" a nějak nenarušovat rozloučení. Myslím si, že pokud to byl dědeček, se kterým byly často, a pokud si to manžel přeje, vzala bych je.

@mary.jane ted, kdyz si to po sobe ctu, tak asi blbe vyznelo, jak jsem to napsala - nemyslela jsem to tak, ze by mi bylo jedno, ze neco me deti emocne poznamena, ale ze moje deti jsou se smrti seznameny a berou ji normalne (dcera ma treba uz "nastudovane" vsechny sve mrtve prapredky a dost se o to pri prohlizeni starych fotek zajima...)

Vzala bych je. I s timto by deti mely mit zkusenost.

Já děti na rodinné pohřby brala. Jednak neměl kdo hlídat, jednak i ony mají právo se rozloučit a nakonec i jejich přítomnost byla vždycky pro okolí příjemný rozptýlení ze smutku. Na kar jsem brala hracky, aby se tam děti zabavily a nedělaly potíže. Poslední pohřeb, kde jsme byli, byla má teta, která zemřela naprosto nečekaně a dá se říct z plného zdraví (taky těsně před Vánoci). Její vnoučata byla na pohřbu hodně smutná, ale právě přítomnost i ostatních děti jim pomohla ty chvíle překonat. Já jsem jako malá na pohřby chodila, pomohlo mi to uvěřit, že už ten dotyčný opravdu není. Na pohřeb jednoho dědečka jsem nemohla, protože jsem byla nemocná a bylo strašně těžké to vnitřně zpracovat. Přijměte prosím mou upřímnou soustrast. Ať se rozhodnete jakkoliv, hlavně to zvladněte....

Já bych nevzala, dcera v 8 letech nebyla ani na jednom.. I pro mě je pohřeb takové rypani v ráně, lépe bych se rozloučila bez toho pohledu na zajizdejici rakev. Takže pro ni bylo lepší, když prostě věděla jen tu informaci, že ji babička a děda hlídají z nebíčka. Ale je to na uvážení každého

Já bych je vzala, vysvětlila jim předem, jak to bude probíhat. Je to součást života, pro mě bolestná, ale přirozená věc.

Já teda děcka na pohřby, zvlášť ty v rodině, beru. Je to součást života, stejně by se po něm ptaly, takže teď máš šanci jim říct, že tohle je rozloučení

Tak to tchyně rozhodla za nas všechny. Deti tam raději nechce. Bylo by to 8 děti od roku do čtyř let. V klidu by nevydrželo ani jedno z nich. Dokonce jsem byla pozadana, zda bych nepohlidala děti jedné z manzelovych neteri- jejich vnučka. Přeci jen jsem "jen" spáchat, tudíž vzdálenější příbuzná, že vnoučata.

@annacee jakože tam nemáš chodit a místo toho hlídat děti? Ja tehdy tchanovi sla hlavně jako manželova podpora.

@rotkapchen z tohoto důvodu se mi to nelíbí. Ještě musím vymyslet, jak to udělat

My měli v létě. Syn 11let řekl že nejde, prababička tu byla den před tím než odešla v plné síle a plánovala s nasemi dětmi prázdniny. A holka 6let mi řekla že pokud tam lidi brečí tak chce zůstat doma. Nakonec nešli. Její odchod byl nečekaný a rychlý

Nečetla jsem všechny příspěvky. Pokud to je takto blízký člověk, tak bych vzala, at se také rozloučí. Asi z to nebudou úplně chápat, ale patří to k životu.

@annacee manželovi umřel deda když jsem byla v 8m. Rovnou mi řekl že já rozhodně nepůjdu a budu doma hlídat deti- asi 6deti od roka do 7let. Taky jsem chtěla být oporou ale on se rozhodl jinak....

dcera ve 4 letech na pohřbu manželova dědy byla a v tom smutném to tam svými průpovídkami vcelku příjemně rozveselila, babička nám pak moc děkovala, že jsme jí vzali, na tchánův pohřeb jsme jí pak ale v 6ti letech nevzali, manžel z toho byl hodně špatný a nechtěl, aby ho dcera viděla plakat ... asi bych respektovala přání nejbližších

@annacee prvne. Je mi to lito. I kdyz to je dedecek, nebrala bych ani jedno dite. Jsou mali. Nebudou si to pamatovat. Nebudou to ani chapat a taky bych se rada rozloucila ja sama bez hlidani a reci deti okolo.

Nebrala bych.

Vzala bych. Syn necele 3 roky s nama byl na pohrbu moji babicky. Hodne ho hlidali, travili spolu cas s prislo mi normalni, ze tam pujde. Kdyz mi zemrele kamaradka, jeji synek (5 let) na pohrbu take byl, psycholog to doporucil.

Nebrat. Já byla v 7 letech dědovi, kterého jsem fakt zbožňovala. Nesla jsem si to pak celé dětství. Noc co noc potají brečela. Fakt hafo let. Do te´d, v 38 , si živě pamatuju, kdo de seděl, co se tam dělo. Když byli dcerušce 4 zemřela babička (od toho mého dědy). Milovaly se všeho nejvíc nadevše. Já tam dcerku nevzala. Nechtěla jsem, aby měla poslední vzpomínky na babičku z pohřbu, jak tam všichni plakali. Je jí 10 a do teď na žádným nebyla a doufám že dlouho nebude.

Já bych dceru nebrala... Sama pohřby snáším špatně, jednou jsem byla nějakou shodou okolností úplně cizímu člověku a i tak to byl pro mě hrozný zážitek... S dcerkou s takovými věcmi určitě počkáme

@annacee co měl pohřeb tchán a pak po letech i tchyně, tak tam děti (vnoučata zemřelého) byli s náma a jeden dospělý(nebo se vystřídali) byl s nima venku a hlídal je (směska cca od 2 do 12 let v počtu 5 - 10 dětí? ). Na obřadu jako takovém děti nebyly. Hráli si před hřbitovem. Některé školkové byly ve školce a šly pak až na hostinu odpoledne.

Upřímnou soustrast.
Je to na vašem uvážení, i když tedy už tchýně rozhodla. Když mi umřel děda, tak moje děti (tehdy 2 a 5) s námi byly. Téma hrobů, umírání jsme totiž předtím docela řešili. Starší měla "temné" období. O všem jsme mluvily, věděly jak to je. Úměrně věku samozřejmě.
I když jsme byli přímá rodina, sedli jsme si úplně dozadu, abychom mohli případně odejít. Mladší to moc neřešila, starší to vnímala. Potom řekla, že je ráda, že mohla dědovi zamávat.

A já bych je vzala,naše děti byli na pohřbu když byli hodně malý ,já byla připravena,že kdyby moc zlobili,že je vezmu ven

Pokud si to tchyne nepreje,tak bych je nebrala, ale ja bych urcite jako opora manzelovi..ale jinaku nas taky deti chodi na pohrby..diky Bohu u nas zadnej nejblizsi pribuzny neumrel, tak sem nemusrla resit..

Nebrat!!!!

Určitě ano. Děti měly 2, 4 a 6, když jim umřel dědeček. Měl pěkný pohřeb v kostele a na hřbitově a pohřeb jim pomohl porozumět tomu, že už nepřijde… ani na oběd, ani na večeři… prostě co to znamená, že je mrtvý. Také jsem hodně přemýšlela, jestli vzít nebo ne, ale byla to dobrá volba. A byla to dobrá příprava na to, když jim pak umřel někdo další… třeba i spolužák ze školky, další dědeček, babička…

Zemrel mi tatinek pred dvema lety - deti mely 7,5 a 2. Brala jsem ty dve starsi - s dedou byly a uz byly rozumni. Nejmensi mi hlidala zena od bratrance (nesla, mela taky tak malou dceru).

Upřímnou soustrast.
Normálně bych je vzala s sebou. Smrt je běžná součást života.

Syn 2 roky byl na pohrbu tchyne. Vysvetleno tak ze babicka ten na nas kouka z mracku ale jeste ji na cestu pujdeme zamavat. Rozum z toho nemel pohreb zvladl v pohode, ale byla jsem v sale domluvena at me nechaji otevrene dvere, byla jsem vzadu at popr. muzeme odejit. A teda i ostatni to ocenili 😇 Detem bych vysvetlila a vzala je, jen na pripadne kondolence bych odesla 🙄
Uprimnou soustrast

@zet83 já to cítím naopak. Mě v 7 letech umřela prababička, rodiče mě nechali doma a dodnes mě to mrzí.

@gracinka7 no vidíš... každý to tedy nese jinak. Těžko se vidí do dětské hlavičky.