Měly jste někdy pocit, že Vám život utíká pod rukama a Vy se ho snažíte chytit, marně?
Někdy si přijdu úplně rozpolcená, ztracená. Vím, že jsem se mámou stala dobrovolně, vím, že jsem všechny dcery chtěla a také vím, že je tolik žen, které by si dítě přály, ale nemohou ho mít nebo o něj dokonce přišly. A proto mám výčitky, že si toho všeho dost nevážím, že často pomýšlím na jiný život.
Jakoby jsem mohla do sebe nasoukat dvě osoby. Jednu "mámu", a pak tu druhou, kterou jsem si "vysnila v hlavě" a kterou být nemůžu. Alespoň ne teď.
Večer vím naprosto přesně, že ráno vstanu, protáhnu se, udělám si kávu, otevřu deník, ale do toho jednu dceru bolí v krku, druhá má špatnou náladu a najednou se mi ta představa klidného rána i celého dne rozsype přímo pod rukama. Místo smoothie k snídani, hltám rohlík. Místo salátu s avokádem mačkám presovač a odpoledne se snažím vzpamatovat, abychom měly hezkou a klidnou večeři. Přitom jsem tak utahaná, že myslím jen na postel. A vidím nějaké video o jiné mámě, která vstává v pět, cvičí, pije smoothie, a přitom chystá svačiny třem dětem.
A sama vím, že to chce fakt hodně síly a odhodlání tohle všechno zvládnout. A jsem na sebe naštvaná, protože já to nedokážu. Proč ona a ne já?
Zní to hrozně pateticky a možná i hloupě, ale pokud jste tam někdo, kdo máte občas pocit, že byste chtěla být někým jiným, alespoň na den..dva...tak Vás chápu. Milujete svoje děti, i já je miluju nade vše, jen někdy...nějak, alespoň na chvíli. Vidím Vás.
A vidím i Vás, která se občas zavřete v koupelně na delší dobu, než je nutné a přerovnáváte už tak dost srovnané ručníky, protože díky tomu, máte pár minut ticha navíc.
A vidím i Vás, která sledujete hodiny a přejete si je trošičku popostrčit dopředu a nebo zpět. Protože i když se těšíme na večer, víc a víc si uvědomujeme, že přijde doba, kdy ten zatracený čas budeme chtít zpomalit.
A nejhorší na tom, že si připadám strašně zbytečná. Nevydělávám velké peníze, nemám žádnou veleslavnou kariéru a už vůbec nejsem aktivní na sociálních sítích. Ani na blogu. Ne, proto že bych nechtěla nic předávat dál nebo nevěděla co, ale protože, koho by to zajímalo? Číst příspěvky od mámy pěti dcer, která žije obyčejný život v kolotoči nákupů, svačin, večeří, občas přidá nějakou tu snad povzbudivou poznámku, ale není vůbec cool a ani in. Protože dneska se nosí profily, které přidávají hodnotu. Kosmetiku, oblečení, fitness, ale co když nejsem nic z toho.
Takže i Vás, která byste tolik chtěla světu ukázat kus sebe sama, i tu vidím.
Vidím Vás všechny.
❤
MŮJ IG: @mamaholciciparty
Opravdový život se nežije na sítích.
Nedávno se mi otočil život vzhůru nohama, tedy, otočila jsem si ho z části já sama, já se rozhodla, že takhle už dál ne a našla odvahu na změnu. Prý jsem tu dost lidí překvapila, měli mě za spořádanou manželku a matku. Ne za rebelku, která taky umí říct a dost, takhle už dál ne, za osobu, která nutně k životu potřebuje lásku a úctu. Lidi, se kterýma jsem se vídala, věděli své. To jen jako malý příklad toho, jak může vystupování na sítích mást i přes to, že se člověk nesnaží přetvařovat, ale sdílí jen část svého života.
5 dcer musí být někdy pěkný mazec, ale někdy taky nádhera, mít možnost zažít ty hezké chvilky tolikrát! A život se skládá z těch drobností, ne z prezentace na internetu. Tvým dětem je jedno, jestli sis včas dobarvila odrosty a oželí teplou večeři, ony se klidně vydrží válet s tebou v sobotu dopoledne v posteli a budou si povídat a budou to považovat za skvěle strávený čas😘
Objímám na dálku. Podobný pocity mám dost často a to mám dítě jen 1. Je od narození náročný, poslední víc než rok je pořád nemocný. Dnes má znova po x dnech doma s rýmou zánět v uchu.ale víš co? Dostala jsem v červenci výpověď. myslela jsem,že jinou práci nemám šanci sehnat. ale rozhodla jsem se,že jim o synovo nemocnosti na pohovorech řeknu.a hned 2.vyšel.jsem tam už 2m a je to bezva.flexibilni doba,proste pro me ideal.obdivuju te,ze zvladas 5dcer.jsi skvela♡a vždy kdyz je mi nejhur,vzpomenu si,ze nase 1.dite melo tezke vyvojove vady.a mam si vazit toho,ze syn je zdravy.myslim na tebe.bude lip
me je fuk co delaj nebo nedelaj ostatni matky, ale jinak to citim podobne. pro me je materstvi jeden velkej paradox. sem hrotne vdecna a miluju je a sem moc rada, ze se s nima muzu byt dat jim ten cas a tu peci a zaroven bych tak moc chtela delat, co me bavi a nemuzu 🙈 bojim se, ze mi to utece a nikdy uz proste zadnou "karieru" neudelam 🙄🤷🏼♀️ nebo bych obcas hrozne potrebovala s nejakou kamoskou chvilku pobyt, citim se uplne socialne izolovana 🙈 a pritom bych fakt rada byla sama a ne s detmi 24/7. sem hrozne unavena... tak unavena, ze uz ani nemuzu poradne spat v tech chvilich, co dostanu prilezitost. posilam ti obejmuti. a diky zes to napsala ♥️
Mě je docela jedno jak mají lidi na sítích dokonalý život, ale co mi dává zabrat strašně, že potřebuju odpočinek - fyzický i psychický a nejde to. Všichni si zvykli, že jsem ta co se ničeho nezalekne, na vše najde řešení a tak moje energie je v čudu, dobít se nemám jak. Ve skrytu duše jsem šťastná, protože mám konečně klid bez tchýně, dosáhla jsem svého, mám manžela, děti, jenže na druhé straně opět bojujeme se smrtí, moje rodina má dojem, že se jako doma nudím a já si přeju jít na pustý ostrov jen s manželem a dětma a nikdy se nevrátit, jsou dny, kdy bych šla i bez manžela a dětí😅😁
@mysiiickaaa tak naopak posílám objetí tady já Tobě, protože s čím se pereš Ty, je neskutečné :-*
@gbp díky za komentář, objetí posílám nazpět 😉 úplně ti rozumím. Nejhorší je, že jsem ve dvaceti měla pocit, že mám celý život před sebou a nějak se to udělá. Teď mi bylo 38 a zjišťuju, že ten život si to zařídil nějak sám 😀 Ale dovedlo mě to k zamyšlení, že přestat snít a dělat, co bychom chtěly, i když omezeně, není správné. Musíme najít alespoň malou cestu a i když to nebude dokonalé, snažit se <3
@bessinka i já objímám a naopak já obdivuju Tebe a posílám sílu. Je skvělé, že máš práci, kde ti vyjdou vstříc a baví Tě, to je vážně hodně moc. <3
Chapu ja s podobnymi pocity a hlavne strasnou vnitrni unavou, kdy jsem se snazima jit proste dal a zvladat vse na 100%, praci a deti a domacnost jsem dohnala sve telo az na hranu, nejdriv zacalo byt nemocne telo ale ja ho porad nutila dal fungovat az prisly navaly uzkosti a myslenky se zacyklily a ja nebyla schopna se postarat o sebe natoz o deti, nasledoval neurol a antidepresiva a na cca mesic jsem zustala doma na neschopence. Chodim na terapii a k psychiatricce a ucim se byt na sebe hodna…dovolit si odpocivat, upravila jsem si v praci pracovni dobu, kdy my vychazeji vstric a nebrblaji ze co 14 si jdu pokecat na terapii…zacala jsem zase tancovat. V nejake diskuzi jsem to uz psala a rikam ti znovu kde je doprdele to moje sebevedomi ja, ktery melo zivot polozenej lehce na punk, misto toho se ve me casto ozyva mala holcicka, ktera chce byt hodna a chce aby okoli bylo spokojeny a pritom druha cast ve me rve ale jdete uz vsichni do pr.dele, to si zvladnete zaridit nebo udelat sami, ja nejsem odpovedna za to jak se citite je to vas problem ne muj a do toho se pristihnu jak z pusy vypoustim ze to udelam…tvl a pak jsem nasrana jak na ty co po me neco chtej tak na sebe…
Ja ti rozumim a posilam obejmuti na dalku. Chtela jsem od zivota vic, nez byt hospodyne a pecovatelka, co lita kolem deti a nejak se mi to nedari. Snad az povyrostou, ale poslednich osm let je muj zivot na vedlejsi koleji a jeste dlouho bude. Nekdy to na me padne, ale prijala jsem, jak to je. Dnes je to tak, zitra to muze byt jinak. Neresim, co delaji nebo nedelaji ostatni (presto me to nekdy zamrzi, ze to nezvladam s takovou lehkosti a nadhledem jako mi pripada, ze to davaji jini). Naopak mit pet deti. Wow! Jsi super hero! A vis co? Treba by i ten blog o obycejnem zivote mamy peti holek nekoho zajimal. 👍🙂
@aedoss ani nevím, co napsat. Nechci se tu moc dojímat 😉 takže jen DĚKUJI! Vlastně když jsem post odeslala už včera tak mi došlo, co jsi napsala. Že teď žijeme takhle, ale za pár let, tomu bude jinak. Mě to celé dojímá o to víc, že nejstarší dceři bude za rok 18 a tak mám pocit, že za pár let, už vlastně nebudu potřeba a co s tím. I když vždycky budu máma, chci taky být "já". Třeba by ten blog opravdu někoho zajímal, říkám si, co kdyby jen "jednu"? I to je dost 😉
Já chci blog tebe misto nějaké věčně vysmátý duhu kakaci dámy,co tam bude mít recenze na krémy za 3000 ;)
Smothie by bylo moje smrt ( zažívání) v pět ráno vstanu jen pod pohrůžkou smrti a cvičení Je fuj ;)
@jannym s tímhle jsem začala pracovat už začátkem roku a normálně jsem se naučila občas říct "ne". I svýmu muži, že dneska se nebudeme dívat na seriál, že jsem unavená nebo nemám náladu. Poprvé jsem se až lekla sama sebe, to možná někdo nepochopí. Já jsem vždycky byla dost asertivní, ale začala jsem být hodná a obětavá, až, jak píšeš, jsem sama sebe dostala na hranu kolapsu. Všechno pro všechny a pro mě nic nezbylo. Učím se to, není to lehké. Tobě přeji hodně síly!
@chrystyanna jéj, ty jsi mi rozsvítila den! Moc děkuji! Taky jsem to zkusila, ráno vstát, jóga, deník a voda s citronem. Problém je, že zažívání se s tím moc nekamarádí a nějak se nepředpokládá, že děti v noci nespí, bolí je bříško nebo nechtějí do školy. Do "chillu" se nějak ne a ne dostat 😀
No tak podobné pocity mám často taky a to mám jednu dceru. Nějak sem si ten život představovala úplně jinak. Manželství s otcem dcery nevyšlo, když se zadařilo najít si vztah, tak jsem se těšila jak nebudu na všechno sama, že budu mít čas i na sebe, že budu moct chodit cvičit, občas někam na drink. No jenže ejhle, asi sme měli o společném fungování každý jinou představu. Takže sem se dozvěděla, že jako matka od dítěte nemůžu furt někde trajdat (2x týdně chci jít na hodinu cvičit po práci). Mám valit z práce pro dceru do školy, nakoupit, doma nachystat všem večeře, uklidit, uspat dítě, postarat se o kočky a on by idelane nedělal nic, protože on je unavenej z práce. Jo včera byl fakt unavenej, má pohotovost, v noci ho vzbudili, pak už nespal, ono ho to zase přejde. Ale já tam jen tak stala a premyslela sem, kdy budu teda moct žít i nejakej život mimo rodinu. Teď teda mužů jednou za 14 dni v pátek a v sobotu když je dcera na víkend u táty. Já svou dceru miluju nadevše, ale proste potrebuju občas vypadnout. Chodila sem na jógu, vyčistit si hlavu, strasne mi to pomáhalo… No tak ne… Mám cvičit doma, kde si ale není kam zalézt abych měla klid… Přítel není neschopnej, dokáže se o dceru postarat, většinou ji ve škole vyzvedává on a to mu prý vlastně nevadí… Vlastně sem včera moc ani nepochopila co mu vadí. Ano, není její otec, nemá povinnost se o ni starat místo mě, to já vím a nikdy sem to od nej nevyžadovala, nabídl se sám. Proste měl včera jen blbej den, tak to na mě všechno vyblil. Já si teď připadám úplně neschopna, ale jemu se asi ulevilo no… Proste byt máma je těžké. Život sem si představovala jinak, ale jednou dcera vyroste a nebude mě potřebovat a to mi asi taky bude líto
@afroditka6 To je blbé... a nejde se s otcem dcery domluvit, že by u něj trávila ještě aspoň jeden den v týdnu? Jestli bydlí daleko, tak asi ne☹ Fakt je nanic, když je takhle vše na tobě. Přítel nemá povinnost se o tvé dítě starat, možná by taky uvítal, kdybyste měli nějaký čas pro sebe čistě jen vy dva. Na druhou stranu nákup, chystání večeře, to jsou věci, o které byste se tak nějak měli dělit, jste tam 2 dospělí, oba pracující. A kočky, pokud jste si je pořídili spolu, taky. Pokud jsou tvoje, tak bych to po něm fakt nevyžadovala. Někdy to na člověka všechno padne, takové dny je nutno přestát.
@zuzkasim otec bydlí 200 km, takže víc s ni byt nemůže i když on by rád. Čas pro sebe máme každý večer… Kočky sme si pořídili spolu… Ono je to s nim těžký. Je to hodnej chlap, ale když to na nej padne tak sem první na ráně na kom si ten vztek a frustraci vyleje, což taky není dobře. Navíc rozmazlenej jedináček kolem kterýho doma všichni běhali, nikdy nic nemusel a předchozí přítelkyně ho v tom dal podporovali nebo nevím.
@denikzaslouzilemamy Mne by ten blog zajimal taky. 🙂
A víš co? Vůbec nic z toho nemusíš. Můžeš se od raná mračit a svět se nezboří. A děti to pochopí! Však také ony mají někdy zlou náladu. Jak žijí ostatní matky na síti, to je jenom iluze, nikdo nechodí v tvých botách. Když je zle, je fajn si to udělat "hezký" ať už to znamená třeba jenom ty dvě minuty v koupelně navíc, když uniknes z hluku. Nic není zalité sluncem věčně a 38 ještě není žádný věk. Můžeš žít své sny i později, sni dál. Život se má prožít, ne přežít 😘
Cítím se stejně . Dečka furt nemocné, neustále řeším jídlo na oběd do školy, pak svačiny, protože mají alergie. Furt utiram sopel. Každý den se budim s tím co se zas vysere.. když se probudim a je vše ok řeknu si, že je super den, zas se něco posere. Už mám strach z každého dne.. a cítím to stejně . Vždyť je miluju, jsou moji, nemůžou za to co se děje...ale jsem naštvaná
.naštvaná že nezvládám nic a že jsem sama z toho všeho úplně znicena..
@aedoss ❤
❤️ je krásný jak hned jakmile dočteme ty tvoje věty,máme chuť tě beze slov JEN obejmout...protože všechny víme, jak náročné to někdy je ... jsme to pořád MY jen musíme fungovat pro potřeby ostatních...zrovna teď asi nemáme mít ten prostor sami pro sebe, ale rozhodně bychom na SEBE neměli prestat myslet...můj taťka vždycky říkal, ať je to jak chce, BUĎ SVOJE ❤️ a tak se snažím být ... bez ohledu na to, co si myslí ostatní ... a jednou až ty malý hadi odrostou možná přijde čas na všechny ty moje chvilky o samotě...a už teď vím jak líto mi bude,že nejsou vedle mě a neprudí mě tím,co bude k večeři 😁
Posílám objetí a VIDÍM TĚ😇
@kelly2012 moc děkuji, opravdu moc ❤ mám tu nejlepší komunitu na světě!
Pěkně napsáno a opravdově, blog by určitě stál za zkoušku, je nás tu dost, co máme podobné pocity... mnohem lepší než umělá realita na insta, fb,... 🥸
nic není tak růžové, jak se prezentuje. Holky, myslete i na sebe, dejte se aspoň občas na první místo, nejsme přeci roboti 😉 🤗 ❤️
Na sítích se prezentuje jen to hezky … takový pozlátko .. no myslím ze sice nemáš karieru byznysu se zavratnyma částkami, ale zvladnout 5 děti.. je za me už slušná kariéra ,. Ikdyz to na vyplatni pásce nemáš 😎 já mám problém naorganizovat 2 slovy DVĚ děti 🤣 k tomu zvladnout domácnost, zahradu … a za necelý tři roky zase tu “karieru” 🤣protože víc děti už není v plánu …
Minule na nějaké sociální síti na mě vykoukla fotka paní s miminkem v náručí v pozadí domácnost nenaklizená, prostě klasika "provozní bordel" - prádlo k poskládání, další na sušáku, nádobí na lince, mezitím po zemi hračky. Na mě to působilo tak příjemně, hned jsem se cítila lépe, že v tom nejsem sama.
V tomhle se částečně najde každá z nás. Všechny chceme čas na sebe, mít dost osobního prostoru, dokonalou rodinu, zdravé, krásné a hodné děti, perfektně uklizenou domácnost, dobrou vizitku pro ostatní… ale je potřeba myslet na to, že instagram realita není realita. To, co tam někdo dává nemá vůbec žádnou vypovídající hodnotu. Co ty víš kdy a jak dlouho to opravdu točila. Nedávno mi fb nabídl video - něco jako den mámy co má 4 děti. Pobavilo mě to velmi, protože toho zvládla fakt dost, ale děti na videu neměla vůbec 😀 nevím kam dala to údajné 4. roční dítě? To je fajn, že strávila 40 min v koupelně a hodinu úklidem, ale kam dala děti fakt netuším 😆 - to jen taková vsuvka.
Já jsem na sítích aktivní jen když chci a nemám vůbec potřebu něco někomu dokazovat. Taky jsem čím dál tím míň ochotná být pro všechny hned k dispozici, odpovídat, zvedat hned telefony, číst zprávy… ten virtuální svět nás pohlcuje víc než je zdrávo
Tak zaprvé... Už jen to, že nad tím přemýšlíš znamená, že o tom víš. Jiná matka ráno vstane, dá cígo, turka, smrady pošle do školy a jde hrát farmu na Facebooku. Za druhé... Vypněte ty sítě. Nic není tak dokonalý jako instagram. Mám v okolí matky, který se díky tomuto opravdu hroutí. Všude všechno dokonalý a oni mají obyčejný život. Ale takhle to není. Je to jen video. Představ si, že si ta matka mačká jebáky a u toho je zesraná na záchodě z toho jejího slavnýho smoothiečka. Protože je to taky jen člověk, ne robot. A rozhodně tohle nedělá takhle cool každej den. ❤