Ne..nepomahal...a to jsem jeste litala prikladat do kamen🙏
Všechno jsem zvládala sama. Manžel pomáhá tak nějak normálně pořád, maminka se mně nabízela, ale nepotřebovala jsem toho využít. Jestli se myslí pomoc i tím, že si vzala kočár a jela na procházku, tak to ano, to dělala. A brávala si /bere holky často.
Ne, nepomáhal, zvládla jsem to sama. Ale měla jsem pohodová těhotenství.
Jsem to špatně začala, do porodu i po porodu jsem vše dělala sama 😄
Ne, víc než obvykle. Staršího syna si občas vzal na zahradu manžel. Jinak všechno sama.
U prvního jsem zvládala do porodu vše sama a pak taky, ale hodně chodila mami a pomáhala... U druhého pomáhal kde kdo, měla jsem rizikový a musela jen ležet... Takže se střídal manžel, mami, tchanojc, švagrová... Bylo to moc fajn 😊, že nebylo vše na manželovi.
Nepomáhal...jen běžně manžel...
Ne , nikdo .
Ano i ne. V těhotenství jsem zvládala všechno víceméně sama, vše mám v živé paměti, čtvrtému dítěti jsou necelé 2 měsíce. Péči o domácnost, děti (6-5-3 roky) jsem vozila do školky a zpět, nákupy atd. Po porodu jsem měla babičku k ruce jednou týdně.
Ne, nepomáhal. A zpětně vím, že měli. Stačilo by aspoň trošičku...
Ja sem si nechala obědy vozit už měsíc před po porodem a pakjeste v sestinedeli. O víkendu nám hodně pomáhala mamka, uklizela,vařila. A před porodem i 6-ti neděli uklizel manžel Ja jsem jen odpocivala, poustela si predporodni meditace, domlouvala se s miminkem aby se otočilo🙂 a byla se starsima detma. Myslím ze každá žena která se má aspoň trochu rada by si měla umět říct o pomoc a není to vůbec nic špatného, spis naopak.
Zvladala jsem vse sama, ale kdybych si rekla, tak by manzel pomohl vic a nekolikrat mi pomoc nabizela i tchyne a svagrova, nejvic s hlidanim dvouletaka. Ja jsem nevyuzila, protoze nebylo potreba, ale moznosti jsem mela 🙂 🙂
Manzel se výrazně víc zapojil do péče o dite/děti a už to tak zůstalo.
Ne, za 2,5 měsíce mám termín porodu, doma syna 2 r 9m a vše dělám sama. Manžel je od rána do večera v práci a příbuzné máme daleko.
Ne nepomáhal mi nikdo + starost o zvířata .
Nad běžný rámec dohodnutých činností nikdo nic. U první jsem jezdila do posledního dne do práce. Jen teda v šestinedělí jsem si nechala vozit obědy, protože malá byla dost náročné dítě. Ač tchýni v jednom baráku, nikdy je nenapadlo se zeptat, jestli něco nechci a na prosby se tvářili, tak se člověk ptát přestal.
U druhé si ji sem tam vzala na chvíli tchýně. Moje rodiče mám dál, tak jsme tam byly dohromady. Běžná péče o domácnost, dítě, vaření ... v mé režii. Manžel byl a je od rána do večera v práci. Užíval si s dětmi víkendy.
Paní na úklid, pán na okna a paní na tepování pohovky 🙂
Sama. Jen když mi vadily pachy ze začátku těhotenství, vařil manžel. Teda o víkendu, jinak jsem měla obědy v práci. V prvním těhotenství. V tomto těhotenství, protože jsem byla na HO a měla doma prvorozeného, jsem se s tím musela přes týden vypořádat sama... a o víkendu vlastně taky, manžel neměl čas.
Nepomohl mi nikdo. Ale moje mamka nám dala asi 2x oběd. To bylo fajn. Po císaři jsem sotva lezla.
Manžel. Při druhém těhotenství už jsem měla macešku, která by sice ráda pomáhala, ale zrovna si zlámala kotník, tak moc nápomocná nebyla, spíše jsem pomáhala já jí. Jednou mi pověsila prádlo.
Nikdo. Po porodu by byla pomohla moje mamka, ale zrovna dojela ségra k nim na víkend, tak nemohla být i nás. Zato tchýně došla na kávičku druhý den po příjezdu z porodnice, a to jsme šli v den porodu... Takže asi tak.
Ne, nepomáhal mi nikdo, ale protože máme s mužem společnou domácnost, tak i v mém těhotenství jsme o domácnost pečovali oba- uklízeli, vařili a tak. Přiznávám, že slovní spojení “manžel pomáhá… s dětmi/s domácností” mi přijde jak z 19. Století.
Při prvním těhotenství nikdo (tedy manžel ano, ale to dělal běžně i před tím) a ještě v 7 měsíci jsem čistila cihli, když jsme bourali dům 🙆 když jsem byla v porodnici došla nám ségra uklidit, ale nabídla se sama, nikoho jsem neprosila a stejně jsem uklízela než jsem jela do porodnice. V šestinedělí jsem si brala obědy ze školní jídelny. Teď čekáme druhé, první má 22 měsíců, stavíme dům, takže manžel věčně na stavbě (tzn. "nepomáhá" ani s tím, co dřív), během corony vloni přestal i jíst obědy v práci, protože děs a hrůza, objedná si občas něco tak 2x do měsíce, takže vařím, aby měl i on. Občas si maleho vezmou moji rodiče, ale tak na 3 hodinky max. (spíš je to o tom že ho moc nechci dávat já, u babičky se mu líbí, ale já na to prostě ještě nejsem připravena být bez něho) a vše zvládám v pohodě. Ale obě těhotenství jsem měla úplně pohodové, v podstatě o nich krom břicha nevím. Teď mám termín v lednu a buď do Vánoc nebo nejpozději do jara se budeme stěhovat do domečku, na to jsem zvědavá, nevím jestli bude lepší se stěhovat s břichem nebo novorozencem 🤣 jinak naši i tchanovci by pomáhali nejspíš rádi, hlavně s hlídáním, ale já jsem taková, že moc nechci🙂
Ano. Zapojil se více manžel a využila jsem i nabídky mé mamky, protože hypermesis gravidarum...
Úklid i vaření jsem zvládala sama. Jen my jsme se teda před 2 porodem a to doslova(5 dnů) stěhovali do vlastního domečku. 😁 Tak třeba umýt okna atd. my byla pomoct mamka a ségra. A po porodu mi chvilku vařila mamka 🙏🥰
Občas jsem si říkala, že už vcelku padám na hubu, ale zvládala jsem to sama, zpětně si říkám, že jsem měla víc zapojit manžela... Ono totiž se pak to, že žena vše zvládá, vymstí... Chlapi to pak berou jako samozřejmost. Ale zas když si řeknu, chlap vždycky pomůže to jo.
Nikdo nic. Nikdy. Kdyz jsem prijela z porodnice, manzel sel druhy den do prace. Po prvnim i po druhem porodu. Vse je stale 100% na mne.
Vlastně, abych nekecala, manžel vařil, i když jsem se vrátila z porodnice a než jsme přijeli, uklidil. Umyl i okna, mnou mytá cca 14 dní předtím 😁 Když se vrátil do práce, přivezla mi sama od sebe oběd asi 3x moje mamka. A to vařila přímo pro mě (stravuje se v práci) a schválně mi to vezla. Kdežto tcháni, kteří bydlí ve stejné vesnici jako my a u kterých se vaří každý den jako pro regiment, vůbec nic. Přiznám se, že od nich jsem čekala, že se třeba aspoň zeptají...
Manžel, hodně. Po porodu třetího dítěte jsem první týdny prakticky jen ležela s miminkem a on obstaral vše, i starší děti. Bylo to moc fajn. Ale je fakt, že měl otcovskou, pak šel na týden do práce a pak byly Vánoce, tak to jely vyšlo.
Nikdy nikdo. U druhé dcery jsem měla klidový režim a měla ležet, tchýně v baráku a nehla ani prstem, ještě mi sem tam hodila děti od švagra na krk, díky tomu jsem rodila dříve a přijela jsem den po předčasném porodu bez dítěte domů (malou odvezli do Brna, tak abych mohla jezdit za ní, nechala jsem se pustit ) a doma bordel, takže jsem šla uklízet.
Nikdo s ničím. Ani předtím, ani potom. Akorát teda těsně po porodu jsem volala švagrovi, ať dá koním snídani.
Do porodu i po porodu 😃 Abych byla fér, po porodu muž hodně vařil, hlavně po druhém a třetím, kdy jsem šla hned druhý den domů a válela jsem si šunky s miminkem a dětma…ale nebrala jsem to jako pomoc, spíš jako jeho díl práce…ale neuklízel…druhý den doma po třetím porodu jsem šla vydrhnout záchod, než přišla PA na kontrolu mě a mimča 🙈🤷♀️ on má jiné cítění pro pořádek a čistotu…