Na testování Vileda Windomatic jsem byla opravdu moc zvědavá, protože jestli něco opravdu nesnáším, tak je to mytí oken a pokud něco nesnáším ještě víc než mytí oken, tak je to přesně ta chvíle, když si po tom úporném mytí sednete, zasvítí sluníčko a na okně se objeví šmouhy. Jsem dost vytížená žena. Malé dítě, domácnost, práce a samozřejmě ve všem chci být dokonalá, ano snažím se být superženou, ale jelikož superžena nejsem ani zdaleka, tak uvítám každého pomocníka do domácnosti, který mi zjednodušší, zrychlý a zefektivní práci.

Tak a teď k samotnému testování. Na začátku moc chválím tým MK, protože odeslání balíčku proběhlo hned následující den, byla jsem o všem informována a to stručně, jasně a srozumitelně. Po rozbalení Windomaticu opravdu moc oceňuji jednoduchost zprovoznění. Nesnáším čtení návodů a složité sestavování. Windomatic jen vyndáte z krabice, nacvaknete horní část se stěrkou na rukojeť a dáte nabíjet ...pohoda bez velkého přemýšlení. Jak máte mýt s Windomatic okna je velmi důvtipně nakresleno na krabici (viz fotka), takže naprosto bez problémů.

První, co jsem s WM (Windomatic) umyla nebylo okno, ale stůl, zkrátka jsem ho nabíjela vedle konferenčního stolku , kde jsem si před tím při krmení malého odkládala opatlanou mističku s přesnídávkou, takže ty zaschlé sladké cákance na stolku mě praštily do oka a hned jsem se rozhodla WM využít a musím říct, že super. Mokrou houbičkou na nádobí jsem krásně setřela celý stůl a potom přejela WM a vše krásně čisté a suché. Stejně spokojená jsem byla i s použitím WM na lesklý nábytek, myslím si, že je to ideální pro maminky, které mají hladký lesklý nábytek a dědičky v tom věku, kdy tlapičkama špinávýma od čehokoliv na všechno šahají, na zaschlé skvrny jen sprej proti prachu a prachovka nestačí, takže se musí vzít mokrý hadřík nebo houbička a pak ja to mokré a dělají se šmouhy a musí se to ještě přeleštit...a to už je moc úkonů kvůli jedné obtisklé ručičce, takže tady WM opět výborný pomocník. Další spokojenost byla při použití na skla ve sprchovém koutě a dlaždičky.

Co se týče samotného mytí oken, tak jsem až tak nadšená nebyla. První věc, která mi moc chyběla byla integrovaná houbička. To mě vyloženě iritovalo. Kdyby z druhé strany stěrky byla houbička na mytí, tak by to dost ulehčilo práci....jednou stranou namočíte a umyjete a druhou setřete a odsajete... Takhle je to o tom, že si musíte donést kýbl s vodou a mycím prostředkem a hadrem/houbičkou a nejprve umýt okno a pak si vzít WM a setřít. V tu chvíli mi přišlo, že můj dosavadní systém alkoholového čističe oken ve spreji a hadříku nebo papírové kuchyňské utěrky , je o dost efektivnější....navíc jsem musela ,,přejet´´ okna WM dvakrát až třikrát a tak nebylo úplně bez šmouh...takže urychlení či ulehčení práce to rohodně nebylo... Samozřejmě je tu i možnost, že je chyba ve mě a nemám správnou techniku práce se stěrkou... Ale tady mě Windomatic vůbec nepřesvědčil... Nicméně nelámala jsem nad ním hůl a pokračovala v testování. Vyrazila jsem k mamce do krámu. Moje mamka má malý obchůdek s výlohou do ulice, takže zvenku jsou skla opravdu hodně špinavá. Tady jsem byla naopak nadšená. Dřív jsem musela omývat výlohu minimálně na třikrát a pak až vyleštit ,"načisto". S WM stačilo omýt jednou a potom vyleštit a hotovo. Takže vřele doporučuji WM do domácností, kde se okna hodně špiní... ve městě, okna do rušných ulic nebo třeba i na venkově v blízkosti polí, kde se práší atd...popřípadě do domácností, kde je hodně oken – francouzská okna, zasklené lodžie...do standartního panelákového bytu či menšího rodinného domku WM nevidím jako nezbytně nutného pomocníka.

Abych to shrnula: Na mytí lehce znečištěných oken mi přijde Vileda Windomatic absolutně zbytečný. Lepší je vyčistit a zároveň vyleštit čističem oken a suchým hadříkem. Dále bych jeho použití nedoporučila na zrcadla, kde prakticky nejde docílit absolutní "bezšmouhovosti". Oproti tomu na silně znečištěná okna, skleněné stoly, lesklý nábytek a sprchový kout bych Windomatic doporučila. Nakonec ještě zmíním, že je velmi odolný, několikrát mi spadl na zem a nic se nestalo. Takže já bych Vileda Windomatic dala 70 %.

   V minulém díle jsem popsala porod a první pocity, které následovaly bezprostředně po něm.  A jak jsem psala emocí bylo mnoho, ale žádný z nich nebyl mateřská láska….vlastně když to teď vidím zpětně, tak jsem si ani zdaleka neuměla představit, co to ta mateřská láska vlastně je…. Takže asi tak po půl hodině po porodu, když už jsme byli všichni vyfocení ze všech stran,  jsem s radostí Míšu předala dětské sestřičce a odpočívala jsem….což mě po hodině přestalo bavit a rozhodla jsem se, že vstanu dřív než by se mělo… službu konající porodní asistentka nic nenamítala (zná mě a tak věděla, že by to bylo zbytečné). Tak jsem se zvedla a přišel první šok….vleže to vypadalo, že je pupek pryč…ale vestoje se mi na břiše vyvalil obrovský  lalok, který nešel zastrčit…..připadala jsem si jako velbloud s jedním hrbem na břiše…a druhý šok následoval…nemohla jsem nebo spíš neuměla jsem najednou dýchat.  Jak jsem byla naučená dýchat s ,,plným břichem´´ a stlačenou bránicí, tak bylo strašně divné,  že můžu dýchat zase normálně.

Potom následovala chvilka v ráji v podobě sprchy…to byla nádhera a pak rychlý pád do nejzazších hlubin pekla – první poporodní čůrání…

     Když jsem se umyla, vyčůrala a převlékla do čistého, tak jsem se přesunula na oddělení šestinedělí. Lehla jsem si do postele a …… začala jsem rozesílat SMS 😀 a to jsem dělala od 4 do 6 hodin ráno … a pak to přišlo, ozvalo se zaťukání a dětská sestřička přivezla vozíček s malým uzlíčkem. To malé vykulené stvořeníčko tiše kňouralo a spíš než na mě se dívalo skrze mě….a mě v tu chvíli přepadl neskutečně silný pocit – čekáte, že napíšu lásky 😀, ale ne – pocit hrůzy, že tohle se mnou už bude na pořád…no ale rychle jsem se uklidnila tím, že až bude větší, tak ho můžu dát k babičce…třeba i na týden 😀 Hrozné myšlenky že? Úplně se stydím, když to tady píšu…

      Potom mi sestřička ukázala jak kojit a přebalovat atd….a odešla…a my jsme byli poprvé spolu samy…nevím jestli se vůbec dá slovy popsat, ten pocit, když se poprvé v klidu podíváte do očí svému dítěti, opatrně chytnete jeho malou ručku, cítíte jeho jemnou kůži na bříškách prstů, nasajete jeho vůní a zkoumáte ten malý obličejíček… a i když jste extrémně racionální a realisticky založený člověk a lékař, jako já…tak se najednou ptáte sám sebe, jak může být něco tak neskutečně dokonalého…jak může ze dvou buněk příroda stvořit takhle krásnou a dokonalou lidskou bytůstku….je to úžasné, ten človíček má na malých očních víčkách, které vypadají jako okvětní lístky ještě nerozvinutého květu šípkové růže, drobné řasy a na malých prstíčkách jsou roztomilé nehtíky a ty malé nožičky…zkrátka mě to najednou strašně fascinovalo…i když jsem jako porodník viděla spoustu a spoustu miminek, tak tohle bylo trošku jiné…dokonalejší, voňavější….no zpětně…bylo úplně stejné jako všechny ostatní…ale bylo moje!!!!! Můj syn…  V tu chvíli mě ale z tranzu vytrhla realita…kamarádka měla na ten den plánovaný císařský řez a já slíbila, že za ní přijdu na příjem na porodní sál a jelikož sliby plním, tak jsem se rychle namalovala a učesala (ještě by mě v práci pomluvily, že vypadám 4 hodiny po porodu jako 4 hodiny po porodu ) a vyrazila jsem na porodní sál.  Ještě jsem odvezla Míšu ve vozíčku na dětské oddělení k sestřičkám s tím, že si pro něj za chvilku přijdu….a vyrazila jsem podpořit kamarádku… Když jsem se asi po půl hodině vrátila a šla si vyzvednout Míšu, tak jsem s úsměvem poděkovala sestřičkám, čapla jsem vozíček s miminkem v modrých peřinkách a odjížděla jsem směr pokoj….no ale úsměv mi zamrznul na rtech, když mi sestřička lehce se zakuckávající zadržovaným smíchem řekla: ,,…ehm paní doktorko…to vedle je Vaše….´´  Tak stane se že jo … 

   Těch několik dní v porodnici uteklo neskutečně rychle a musím říct, že si nemůžu na nic stěžovat…ano samozřejmě, že jsem byla protekční, takže na mě byli všichni extrémně milí a usměvaví, takže  asi neposoudím, jak se na stejném oddělení 6ti nedělí cítí jiné maminky, ale třeba co se týče jídla, na které je obvykle mnoho kritiky, tak musím říct, že jsem si nemohla stěžovat…ano omáčky byli většinou bez chuti a zápachu…ale porodnice není hotel a navíc já jsem měla pořád takový hlad, že mi to bylo úplně jedno…   Domů jsme šli třetí den po porodu a protože původně nás měli pustit až čtvrtý den, tak měl přítel na tento večer naplánované zapíjení miminka s kamarády u nás doma a já jelikož jsem mu to nechtěla kazit, tak jsem rozhodla, že on bude zapíjet a já budu tu první noc spát u rodičů….mamka byla akorát doma sama, tak se to i hodilo, že budeme mít takový ,,holčičí večer´´.   Problém nastal cca v 19:50 hod, když mamka Míšu přebalovala….sundala pokakanou plenku, utřela mu zadeček, namazala krémem a pak na mě  zavolala ať jí donesu plenku, že v té přebalovací tašce už žádná není….aha plenky…tak ty jsem neměla…nějak mi to nedošlo, že je budu potřebovat 😀 A teď vtipná situace….přítel byl sice kousek..ale už značně přiopilý, moje auto v servisu, mámy auto měl táta na chalupě a nejbližší obchod Billa … a zavírá ve 20:00 a je přesně 520 m od baráku.. Takže s čerstvě sešitým porodním poraněním, velbloudím hrbem na břiše a prsy velikosti pytlíků na mléko jsem nasadila sprint směr Billa….až u pokladny s plenkami v podpaží jsem si všimla,  že mám na nohou  plyšové hroší papučky a nožky v nich oteklé do velikosti hroších nožiček…byla jsem prostě sexy 😀 Paní pokladní se na mě vyděšeně koukala a když mi vracela peníze, tak se s očima  tikajícíma z plenek na mé břicho, usmála a řekla… ,,trošku brzy ne ? ´´ a já na to s nechápavým výrazem ,, …právě že dost pozdě…´´´ a utíkala jsem zase domu…až když jsem se doma vydýchala a krev mi zase začala proudit i do mozku, tak mi došlo jak to myslela…Jinak dále už první noc doma probíhala konvenčně…Míša hezky spinkal a na kojení se probudil jen dvakrát a hned zase usnul….

    První dny byly takové seznamovací….všechno bylo doma najednou jiné.  S Míšou jsme se pomalu sehrávali a poznávali a bylo to super….pokud teda zrovna nehulákal jako tygr, to jsem mu hrozila babyboxem.  Pátý den doma jsem zažila asi nejhorší situaci ve svém životě…Nakojila jsem Míšu a protože hned usnul tak jsem ho položila na sedačku v obýváku (máme takovou hodně širokou rohovou). V tom mi volal kurýr, že čeká u vrátek s nákupem (nechávám si občas dovézt větší nákup potravin). Jelikož byl přítel doma a teprve se chystal do práce, tak jsem jen houkla, že vybíhám ven pro nákup, nechala jsem si otevřené vchodové dveře a běžela jsem….Peníze jsem měla připravené, takže rychlá akce, čapla jsem nákup, peníze dala kurýrovi a běžela jsem zpět….celkový čas cca třicet vteřin…u dveří do baráku stál přítel a koukal se střídavě na mě a na dveře, které právě zabouchl….A mě to postupně docházelo…ale najednou jsem si všimla, že má v ruce klíče a tělem se mi začal rozlévat neskutečný pocit úlevy. ,,Tak rychle otevři, Míša leží sám na sedačce…´´ Odpověď mě zmrazila na místě a po zádech mi přeběhl ledový mráz s příměsí čistého děsu… ,,Lásko to nepůjde, uvnitř jsou v zámku tvoje klíče…´´ COŽE JAK JSI MOHL ZABOUCHNOUT ???? Proč jsi to udělal? V jednu chvíli se o mě pokoušel současně záchvat paniky, hysterie a agrese. Tak silný pocit strachu jsem do té doby nezažila….moje dítě leželo uvnitř a já jsem byla venku a nemohla jsem za ním…během několika vteřin mě napadla asi stovka všech možných scénářů, co by se mu mohlo stát…od těch reálných, jako, že si ublinkne a začne se dusit, až k těm méně reálným…třeba, že se ve věku pěti dnů skutálí ze sedačky a spadne na hlavu a zlomí si vaz….  Tak co teď ? Musím se vzchopit a něco vymyslet…tak jsem navrhla, že zavoláme hasiče ať nám pomůžou zdolat naše bezpečnostní dveře…to přítel zavrhnul….v koupelně, která je v přízemí, byla otevřená ventilačka u takového toho obdélníkového okénka…takže to prý nějak vyrazíme a zkusíme prolézt dovnitř…zloději by z nás nebyli, prostě to nešlo a každá minutka snažení byla dlouhá jako hodina a já už jsem byla totálně vyřízená…snažila jsem se přemýšlet a být v klidu, ale nešlo to…ten naprosto nepopsatelný animální strach matky o své mládě mě totálně ovládnul. Takže jsem vzala kámen ze skalky a šla rozbít okno do obýváku. Stoupla jsem si tak metr  a půl před okno, napřáhla a vší silou hodila kámen…ten se od našich plastových oken s bezpečnostní folií odrazil a trefil mě do hlavy…vlny mého zoufalství dosahovaly rozměrů tsunami….pak jsem zahlédla naší spásu…přítel nesl ze zahradního domku sekyru….úžasnou krásnou a velkou sekyru…v tu chvíli mi sekyra připadala jako ten nejskvělejší vynález, jaký kdy lidstvo stvořilo….a tak jsme vysklili okno sekyrou a já jsem už přes slzy skoro neviděla, když jsem do náruče zvedala svůj spící poklad, který vůbec netušil, že maminka právě objevila ten nejsilnější cit, který lze v lidském životě poznat a to mateřskou lásku a strach matky o dítě… najednou jsem si uvědomila, že moje dítě je střed mého soukromého vesmíru kolem kterého se rozpíná nekonečný časoprostor čistého citu….že to co je mezi mnou a mým synem je nepopsatelné….že jsem toho plná a ty vlny emocí ze mě prýští na všechny strany a obklopují to malé krásné tělíčko v mé náruči jako tekuté diamanty…a  to byla ta chvíle kdy jsem si uvědomila, že jsem se zamilovala láskou na celý život…láskou ke svému dítěti…

Tak a tady dneska skončím…v dalším článku budu rozebírat téma epiziotomie a hojení porodních poranění….

Mějte se krásně a moc děkuji za vaši přízeň. 

Tak a je to tady…třešnička na dortu…závěr celého kolotoče jménem těhotenství – porod.

Musím říct, že jsem se na porod těšila. Nejen pro to, že ten velrybí look už mne moc nebavil, ale také proto, že jsem byla strašně zvědavá jaké to je z té druhé strany…a musím říct, že úplně jiné, než jsem si do té doby myslela 🙂

Byla jsem 39+0 a asi v 8 hodin večer jsem začala vnímat takové divné tlaky v podbřišku…. A tak jsem se jako bystrá lékařka v duchu zaradovala…aaa už je to asi tady…no ale co když ne, že jo... Říkám si, že když přijedu na své pracoviště s tím, že rodím a přitom nerodím, tak si ze mě budou všichni utahovat ještě tak minimálně 10 let…inu dobrá když si nejsem jistá, přijde na řadu samovyšetření 😀 Myslím si, že hadí žena z cirkusu se ode mě má co učit….ale i tak jsem až TAM prostě nedosáhla… No a jelikož se jindy hyperaktivní Míša najednou moc nehýbal, tak jsem vzala tašku a frčeli jsme.

Když jsme dorazili na porodní sál mého pracoviště, tak jsem si hodila tašku přes rameno, odemkla  a šla jsem na příjem. A teď nastala vtipná situace…první dotaz jedné ze sloužících porodních asistentek : ,, Jani a máme ti volat lékaře ?´´  …a jelikož jsem pracovitá, tak jsem se přijmula sama. Sepsala jsem papíry a napojila se na monitor. To už jsem si byla jistá, že mi začínají kontrakce, divný pocit v podbřišku se opakoval každých  5 minut a já jsem si v duchu říkala, že ten porod je docela v poho….hahaha…na monitoru jsem viděla pro kontrakce typické ,,kopečky´´ a tak jsem se cítila moc fajn a byla jsem sama se sebou spokojená…. Potom se mě Petra Š. – porodní asistentka - opatrně zeptala, jak to teda uděláme s vaginálním vyšetřením a jelikož z lékařů sloužili jen samí mladí kolegové, se kterými si tykám a beru je spíš jako kamarády než jako lékařské autority, tak jsem požádala zkušenou porodní bábu.

 No a vaginální nález nebyl nic moc - tak jsem rozhodla, že si na vlastní kůži vyzkouším,  jak moc vlastně bolí Hamilton (pro ty co neví, vysvětlím na konci). A ještě jsem já cvok řekla: "A udělej mi pořádnýho Hamiltona.."  Tak milé dámy občas čtu v různých recenzích na lékaře, že si stěžujete, když vám lékař udělá tento úkon bez vašeho souhlasu a předchozího upozornění…a do této chvíle jsem trochu nechápala proč to tak strašně řešíte…??? MÁTE MOU VELIKOU OMLUVU!!! Jako přátelé TOHLE mi někdo nečekaně udělat, tak mu ukopnu hlavu a uteču.  Jako opravdu to bolí a je to hodně nepříjemné…ale u mě to skvěle zafungovalo a já jsem za to Petře moc vděčná. Za další hodinu jsem už měla kontrakce po 2 minutách a vaginální nález super – porodnická branka 4 cm (vaginální nálezy také rozeberu na konci). Což znamená, že jsem po hodině byla najednou skoro v půlce 😀 Dělám tady smějícího se smajlíka, ale do smíchu už mi moc nebylo…procházela jsem se po chodbě před porodním sálem a co dvě minuty jsem křivila obličej…a všichni moji přející kolegové se na mě přišli podívat a pozdravit a hlavně pánové měli takové povzbuzující komentáře jako: ,,… bolí co?...´´ No bolí no…

Potom mě čekala příprava…tzn. sprcha a hlavně klystýr. Tady u toho bych se zastavila. Mnoho žen si stěžuje, že je klyzma před porodem narušování jejich práv a osobních svobod a kdesi cosi…A jelikož jsem si nikde nevšimla, že by někde někdo toto téma rozebral "natvrdo" a bez cenzury, tak se do toho pustím já. Když hlavička plodu prochází pochvou tak logicky úplně stlačí i okolní tkáně včetně konečníku a ten se tedy vyprázdní. To znamená, že pokud není konečník předem vyprázdněný, tak se Vaše miminko narodí do obsahu konečníku….jemně řečeno. Chápu jsou situace, kdy je porod tak rychlý, že se klystýr nestihne, ale pokud je na to čas, tak nevidím důvod proč to odmítat. Ono to vůbec není kvůli nám porodníkům, jak si některé maminky myslí…my jsme na medicíně strávily první dva roky zkoumáním mrtvol, takže nás jen tak něco nerozhodí… ale myslím si, že miminko by se nemělo rodit do maminčiných exkrementů…Já jsem klystýr měla a jsem za to ráda. Nebylo to nic příjemného, ale než abych riskovala, že to všechno půjde ven při porodu, tak jsem tu půlhodinku na záchodě ráda absolvovala. Navíc v tom úplném finále musíte opravdu vší silou tlačit a pokud člověk tlačí a zároveň se instinktivně snaží držet svěrač, tak to tlačení nemá ten správný efekt. A mě v tom tlačení moc pomohlo to vědomí, že mám prázdné střevo a můžu tedy vší silou zabrat beze strachu, že vytlačím i něco jiného, než hlavičku mého dítěte.  Takže to bylo ke klystýru.

Po přípravě jsem si naordinovala dirupci vaku blan…tedy jak se říká "píchnout vodu"…no a od této chvíle už to bylo opravdu zajímavé….kontrakce trvaly vždycky minutu a vracely se po dvou minutách. Naprosto přesně. Ležela jsem zkroucená na boku do klubíčka a koukala na hodiny….ta minuta bolesti byla nekonečná a naopak ty  minutky úlevy vždycky utekly tak strašně rychle….chtělo se mi strašně moc křičet…ale jelikož jsem byla na svém pracovišti, tak jsem se rozhodla být statečná a při každé kontrakci jsem si zpívala…nebo já myslím, že zpívala, ale přítel říkal, že jsem spíš tiše kvílela a při tom dělala tralalalalá tralalalalá 😀 Nejhorší bylo, že při každém vyšetření jsem přesně věděla v jaké fázi jsem, věděla jsem, jak rychle porod postupuje a mohla jsem podle toho i předvídat kolik času mám ještě před sebou… hodně mě překvapily i kontrakce a charakter té bolesti. Já jsem si to představovala jako silnou křečovitou bolest v celém břiše, ale bylo to úplně jiné…bolest byla v podbřišku až skoro v oblasti stydké spony a bolelo to tak jako strašně štiplavě a pálivě, jakoby mě tam v jednu chvíli píchalo  100 vos, 200 včel, 300 sršňů a uštklo 5 mamb černých…brrr….ale po 6ti hodinách od první kontrakce jsem 2x zatlačila a najednou se stal zázrak. Bolest té nejvyšší intenzity, jakou jsem si neuměla v životě představit byla najednou v mžiku pryč a přišla neskutečná úleva a na břiše mi leželo malé ulepené vřeštící stvoření...

Chvíli jsem byla v tranzu, ale rychle jsem se vzpamatovala a jelikož jsem workoholik tělem i duší, tak jsem si sama přestříhla pupečník (Přítel mi to stále vyčítá, že to měl dělat on 😀). Pak následoval porod placenty – to je jedna taková minikontrakce – a šití. Šití není nic příjemného, ale proti tomu, co má člověk za sebou je to úplná pohoda…  Já musím říct, že jsem v tu chvíli cítila naprosto neuvěřitelně osvobozující pocit úlevy, že už je to za mnou a jsme oba v pořádku a začíná nám všem nová etapa života…a ten nepopsatelný nadpozemsky kouzelný cit zvaný mateřská láska se dostavil až o dost později…

Tak a tím bych porod ukončila…v dalším dílu popíšu první hodiny po porodu a seznamování se s vlastním dítětem 🙂

A jak jsem slibovala teď ještě nějaká ta edukace.

Vaginální nálezy při porodu

Jak hlavička plodu postupně klesá níž a níž tak se čípek (také děložní hrdlo)  začíná zkracovat až úplně zanikne a vytvoří se porodnická branka a ta se postupně otvírá.   V rámci vaginálního vyšetření popisujeme velikost branky v průměru. Takže můžete slyšet, že branka má  5 cm v průměru – to jste v půlce.  Do 8 cm popisujeme velikost branky v centimetrech, poté už říkáme, že  z branky zbývá lem a poté už je branka tzv. zašlá a cesta je volná. Dále při vaginálním vyšetření hodnotíme, zda je už hlavička správně natočená (dorotovaná) a je dostatečně vstouplá v malé pánvi….a pak už je to jen na nás ženy, abychom zaťaly zuby a zatlačily 🙂

Hamiltonův hmat

Jedná se o odloučení dolního pólu vaku blan, což způsobí vyplavení prostaglandinů, které způsobují děložní stahy a jsou jedny z látek, které se podílejí na zahájení porodu…u někoho to zafunguje a u někoho ne…. Probíhá to tak, že se při vaginálním vyšetření prostrčí prsty skrz děložní hrdlo a obkrouží se jakoby zevnitř …..tak a teď když to tady píšu, tak jsem si  instinktivně semknula nohy k sobě 😀

Tak a teď už je to opravdu všechno 🙂

Krásný večer a ještě krásnější slunečný víkend…těším se na vaše komentáře a moc děkuji, že jste dočetli až do konce 🙂

Na začátek opět moc děkuji za Vaší přízeň. Moc si vážím toho, že jste si udělali čas k přečtení mých článků.

     Dnešní téma bude těch nekonečně dlouhých pár týdnů před porodem. V tomto období byste na místě zastřelila každého, kdo vám začne vyprávět o tom, že těhotenství je krásné…a nejlépe když to řekne chlap…vrrrrr… Když opomenu to, že je člověk opravdu velký a kulatý, tak jste k tomu ještě nevyspalá, ufuněná, učůraná a už vás to prostě nebaví 😀 Já jsem si říkala, že to ta příroda skvěle zařídila….už jsem se nemohla dočkat porodu a to, že to bude bolet mi bylo úplně jedno, hlavně aby už byl ten satan venku 😀

    Nejhorší byly noci, když si lehnete na záda ( což by těhotné neměly, hrozí syndrom dolní duté žíly – vysvětlím na konci článku) tak se vám blbě dýchá, na levém boku vás bolí levá kyčel, na pravém boku pravá…a ve všech polohách vás ten malý miláček kope pod žebra, popřípadě kroutí hlavičkou do močáku…a to pokusy o spaní končí a jdete se vyčůrat. My máme doma ložnici v patře a koupelnu se záchodem dole…takže  jsem si hezky vždycky seběhla (no pokud se tomu dá ještě říkat běhání) dolu a pak jsem se vyškrábala po schodech do ložnice a jelikož jsem měla anemii, tak jsem se vždycky parádně zadýchala a dopadala jsem do postele funící jak lokomotiva…a to se opakovalo tak 3x až 5x za noc… Naštěstí mě minuly oteklé nohy… ale vy, co to teď čtete s nohama jak konve a tiše závidíte, tak buďte v klidu….já jsem otekla až po porodu a konve jsem si nesla z porodnice 🙂  Další problém, který ženy trápí ke konci těhotenství, jsou bolesti v oblasti symfýzy (spony stydké)…s tím se bohužel nedá nic moc dělat, pánev se před porodem přirozeně povoluje, aby umožnila průchod plodu….je to velmi nepříjemná věc a po porodu se časem většinou vše upraví.

    No a v neposlední řadě už vás trápí takové to napětí a čekání…kdy už to začne a jak to začne a poznám to vůbec? Teorii znám skvěle….dokud nebudou kontrakce po 5 minutách nebo neodteče plodová voda…no fajn už chápu proč se na mě všechny těhotné koukaly tak zoufale, když jsem jim to říkala 😀 Břicho mi tvrdlo a pobolívalo už od 20. týdne a od cca 36. týdne to bylo takové kontinuální tvrdnutí a jak se Míša pořád mlel a někdy do mě opravdu šťoural hodně brutálně, tak mě to neustále pobolívalo….a teď babo raď, ale vzpomněla jsem si, že  nastávajícím maminkám vždycky na poradnách říkám s úsměvem, jako bych vlastně věděla o čem mluvím: "… to nepřehlédnete…" …a teď když už vím o čem mluvím, tak to budu říkat dál…protože TOHLE opravdu nepřehlédnete 😀

   Co sem opravdu musím napsat je pár věcí, o kterých se moc nemluví…ale myslím si, že jsou problémem nadnárodního rozsahu…tak za prvé jak to udělat, aby člověk neměl na nohou nehty jako zapomenutý voják v zákopu ? Je to dost oříšek a musím říct, že než abych riskovala, že třeba přijdu o nohu, když oslovím přítele, tak jsem se párkrát dovalila na pedikůru…Další problém je, jak si zkultivovat "spodek". Nechci tady rozvádět diskuzi, zda se holit či neholit….to je samozřejmě každého věc, ale já si osobně neumím představit, že bych dorazila ke kolegovi na prohlídku a neměla to tam dole upravené. Zkrátka necítila bych se dobře. No jo ale jak na to…kamarádka mi radila a sáhodlouze popisovala, jak to dělala sedící ve vaně s jednou nohou vystrčenou ven a se zrcátkem opřeným o sprchový gel…což znělo dost nadějně….no do té doby než mi doma došlo, že máme sprchový kout :-O.  Tak jsem si řekla, že jako gynekolog mám tyto partie skvěle v oku a tak to dám i poslepu….škoda, že nemáme tu vanu a evidentně jsem už nebyla panna, protože jsem si mohla dát krvavou lázeň a vypadat stále mladě jako Čachtická paní. No a rozsvítil to můj přítel, když se ho ptám, jestli by se na mě nepodíval….  jestli to tam dole vypadá v pohodě, tak mi odpověděl…,"no hele máš to tam nějaký takový buclatý…"   No néééé asi, jsem celá buclatá…ty chlapy umějí vždycky potěšit ….

   Poslední důležitá zkušenost, o kterou se chci s vámi podělit je vyšetření a věta, kterou my gynekologové často říkáme a to : "tak tady si vyskočte"….Opravdu se hodně divím, že mě  dosud žádná těhotná pacientka  neposlala do pr…. Co je to za blbost,  jak mám někam vyskočit, když za svůj vrcholný výkon považuju to, že jsem se zvedla  v čekárně ze židle ??? Myslím si, že dostat se na tu ,"kozu" ke konci těhotenství je výkon srovnatelný s dosažením vrcholu Mount Everestu. A na Everestu taky nikdo v základním táboře neřekne, že si vyskočí na vrchol…. Takže já už nikdy žádné z vás tuhle šílenou větu neřeknu a tímto se omlouvám všem, kterým jsem už řekla 🙂

Teď ještě ten slibovaný syndrom dolní duté žíly. V těhotenství se zvětšující se dělohou zvyšuje riziko, že v poloze na zádech, děloha zmáčkne dolní dutou žílu a tím se sníží žilní návrat k srdci, následkem toho dochází k prudkému poklesu tlaku až s poruchami vědomí a nevolností.   Plod v tu dobu trpí přechodným nedostatkem kyslíku.

  Tlakem dělohy na dolní dutou žílu také vznikají křečové žíly v dolní polovině těla a hemorhoidy… A když už píšu o těch změnách způsobených zvětšující se dělohou, tak některé z vás mohou mít za sebou zkušenost se sledováním na urologii kvůli dilataci KPS. Tak to znamená, že děloha utlačuje močovod a tím dochází k horšímu odtoku moči z ledvin a následkem toho k dilataci (rozšíření) kalichopánvičkového systému (místo, kde se v ledvinách sbírá moč a poté odtéká do močovodu). A typicky je to vpravo. Tak a to je vše.

Těším se na vaše komentáře a příští téma bude o porodu bez cenzury.

Mějte se krásně.

    Jak je mým zvykem, musím na začátku opět poděkovat. Jsem šťastná, že se vám články líbí.

Dneska se budu věnovat pohybům plodu.

       V učebnicích porodnictví se toho píše mnoho ( btw. většinu slavných knih o porodnictví napsali muži), ale ta realita…ten prožitek…to opravdu nejde popsat pokud to člověk nezažije. Na porodním sále jedné velké nejmenované pražské porodnice jsem si odsloužila mnoho a mnoho hodin na porodním sále a přivedla jsem na svět …. no už docela dost miminek (do 500 jsem to ještě počítala🙂). Ale až teď vlastně vím na co se ptám, když řeknu ,, A pohyby cítíte?´´  

      Na ultrazvuku jsou první pohyby vidět už od cca 7. t.t. To je ještě takové nekoordinované mrskání ze strany na stranu, ale později už je to opravdu vtipné, jak se tam ten drobek už od cca 9. týdne mele. Tohle byla moje droga, od 11. týdne jsem si dělala ultrazvuk přes břicho a špehovala  Mišku snad obden. Sestřičky ze mě měly strašnou srandu a jelikož malý tam vždycky dělal neskutečné psíkusy, tak se vždycky chodily koukat a všichni jsme se pokaždé po ránu od srdce zasmály 😀 Jednou, a na to nikdy nezapomenu, mi v té děloze běhal jako křeček v takovém tom kolotoči…to jsem se málem počůrala smíchy (a že v tom těhotenství člověk nikdy nemá k počůrání daleko😀).

     Co se týče vnímání pohybů plodu, tak se knižně udává, že prvorodičky cítí okolo 20. t.t., u vícerodiček je to okolo 18. týdne, ale to je opravdu velmi individuální. Já jsem třeba pohyby začala vnímat jako pohyby až asi tak 25. týdnu…a to ještě tak, že se mě ptala sestřička, jestli už teda cítím pohyby a já na to, že je to jako divný, ale ještě ne, ale trápí mě nadýmání…a ona na to…,,no a jak to Vaše nadýmání vypadá paní doktorko?´´ A já: ,, No tak nějak mě divně žbluňká v podbřišku…´´ a ona záchvat smíchu…,,no ale to jsou ty pohyby pani doktorko´´…aha tak jo no 😀 A od té doby jsem cítila pohyby, o pár týdnů později už začal Míša boxovat a kopat a šťourat a tak to už nešlo přehlídnout….  

Jinak pohyby mimča jsou hlavní způsob jak může těhotná kontrolovat, zda je v pořádku. Pozor i miminka v děloze mají své zvyky a období dne, kdy jsou aktivní a kdy spinkají. Reagují na podráždění mechanické či zvukové. Cítit pohyby by měla těhotná alespoň 2x do hodiny a cíleně kontrolovat pohyby plodu cca 3x denně. Typicky jsou pohyby cítit víc večer než přes den…obvykle to není tím, že by se dítě hýbalo víc večer, ale spíš proto, že je těhotná večer v klidu  a víc se na to soustředí. Další věc je ta, že každé miminko je jiné, některá jsou víc a některá míň aktivní – to věřím, že nějaké vícenásobná maminka potvrdí v komentářích… Takže se nenechte vystresovat tím, že kamarádce přeskakuje celé břicho zleva doprava a vám se jen tu a tam decentně vyboulí na břiše nožička. Co je ale důvod k obezřetnosti je, když dříve aktivní břišní kickboxer začne být najednou klidný, nepohybuje se v době kdy se dříve pohyboval atd…tady bych rozhodně doporučovala zajet na kontrolu do porodnice.... Pozor ale na období několika týdnů před porodem, to mimču už v děloze docela těsno a pohyby už nejsou tak intenzivní, respektive jsou na vnímání trošku jiné, a další věc když už se tělo chystá na porod, tak jsou pohyby také méně cítit…Ale každopádně já radím jednoznačně jediné správné řešení a to: pokud necítím pohyby a mimčo nereaguje na podráždění – jedu !!!!

Osobně mám takový super zážitek. Míša byl extrémní děložní aktivista…břicho mi lítalo sem a tam. Kopal, boxoval, někdy si myslím, že i škrábal a byly chvíle  kdy jsem si byla jistá, že mě kouše 😀 A právě v období, kdy byl nejaktivnější, se přítel rozhodl, že si uděláme doma takový filmový sci-fi maraton….a pustil mi všechny díly Vetřelce…. Co se se mnou dělo v noci nekomentuji…

Jinak jakmile cítíte pohyby, tak je vše takové jiné…za prvé jste opravdu víc v klidu…a za druhé je to stvoření ve vás najednou tak nějak víc opravdové ….

   Tak a to je vše 

Další díl bude o nekonečných posledních týdnech před porodem a pak bude téma porodu bez cenzury…no a pak něco o tom jak jsem se v 6ti nedělí zamilovala 😀

Mějte se moc krásně a těším se na vaše komentáře 🙂

   Jelikož mě doslova nakoplo stále se zvyšující množství čtenářů mých článků,  tak mi to nedalo moc práce  se přemluvit k napsání dalšího pokračování. ...

   V minulých třech částech jsme se přes pozitivní těhotenský test, první ultrazvuk a nevolnost dostaly k prvotrimestrálnímu screeningu....a odteď  už  se cítíme tak jako opravdová těhotná se vším všudy... Mě osobně v tomhle období,  kdy člověk obvykle pouští informaci  o svém jiném stavu už necenzurovaně  do světa,  nejvíc bavily ty komentáře okolí...jakože někdo řekne ,, no joooo  vždyť tobě už se kulatí    bříško'' a vzápětí někdo jiný ,, vážně?  vždyť na tobě není nic vidět. ..'' a pak se třeba v tom 12. týdnu někdo světaznalý zeptá : ,, a už kope ??? '' No jasně teprve včera mu vyrostly  centimetrové nohy a už mě kope 😀 Nejvíc mě ,,potěšil'' můj bratranec, když mi řekl ,, no jako břicho ti moc neroste..., a já  se v duchu natřásala, že je to přece samozřejmé,  jsem lékař a vím, že se nemám přejídat a vytvořila jsem si vyvážený  jídelníček, vždyť musím jít svým pacientkám příkladem že....no mé myšlenky zmrazilo pokračování. ...,, břicho fakt ne, ale prdel ti dost narostla''.... COŽE ??? Takže asi tak...    

Co se týče toho bříška,  tak mam pocit, že vesměs je to tak, že to má tři fáze: 1. jsem těhotná, ale zatím vypadám jako přejezená  a už se těším až budu mít bříško, 2. už to bříško mam a je to ok, 3. už se nemůžu dočkat až  ho zase mít nebudu 🙂

   Celkově přibírání na váze a stravování v těhotenství je dost ožehavé  téma.    

Tabulky a grafy na vás útočí na každém rohu, ale kde je realita ? U žen, které mají nadváhu se samozřejmě doporučuje přibrat jen minimálně...ale co třeba těhotná , která měla ani ne 50 kg před těhotenstvím. ...mám takovou  pacientku a ta přibrala neuvěřitelných 30 kg ano 30 a po 6tinedělí  přišla na kontrolu v sukýnce velikosti XS...no a pak jsou zase opačné extrémy. ...

   O tom jak se máme stravovat toho opravdu najdete mraky...hromady informací a doporučení jak má být strava rozmanitá a hodně ovoce a bílkovin a málo cukru a nepřejídat  se....no ale na to, že se z vás každý večer stane krvelačná  bestie,   která   by pro tabulku čokolády neváhala s dlažební kostkou v ruce vykrást vietnamskou večerku - tak na to vás žádná moudrá   tabulka nepřipraví ☹ A jestli si myslíte, že ty, které  mají nevolnosti jsou toho ušetřeny, tak omyl....mě  bylo blbě a do toho jsem byla krvelačná bestie...akorát když už jsem se ten svuj úlovek chystala rozsápat a sníst,  tak se mi zvedl žaludek a nešlo to..... totální zoufalství !!! No ale pořád lepší než když přišla fáze :  nevolnost je pryč, ale žravost  zůstává 🙂

   To přibírání je opravdu velmi   individuální a myslím si, že v tomhle rozhodně nejde těhotné škatulkovat  do tabulek. ... Každá jsme jiná a přibíráme jinak...Já jsem se třeba opravdu hlídala, nikdy opravdu ani jednou za celé těhotenství jsem se necpala a večer od 6 hodin jsem jedla už jen zeleninu. ..a byl to strašný boj .... a stejně jsem přibrala 18 kg...kamarádka co žrala  jak zjednaná  10....no to se tak někdo má  😀 Ale určitě není dobré se přejidat  a uklidňovat se tím, že jím za dva....tak to nefunguje. ...

   No a teď zase pár vzdělávacích   řádků a to tématicky k těhotenské cukrovce ( gestační    diabetes mellitus - GDM). Rizikovým  faktorem pro rozvoj GDM je nadváha, věk nad 25 let a genetika ( výskyt cukrovky v rodině). K detekci GDM  se v rámci prvních těhotenských odběrů  stanovuje glykémie (hladina cukru v krvi) - proto chceme abyste byly nalačno - a potom klíčové vyšetření - orální glukozový toleranční test ( zkr. OGTT) v období od 24. až 28. týdne.  Test se skládá ze 3 odběrů. 1. hladina cukru nalačno, pokud je to v normě, tak dostanete k vypití kelímek vody s rozpuštěnou glukozou (věřte, že pokud jste dosud prošla těhotenstvím bez pocitu na zvracení, tak teď vás to nemine)   a následuje odběr za 60 a 120 minut. Cílem je zjistit, zda tělo správně  udržuje hladinu cukru v krvi - tzn. za 60 min je vidět adekvátní zvýšení po vypití toho hnusu a za 120 min již pokles...  

V případě pozitivního testu je těhotná  odeslána k diabetologovi a ten rozhodne o dalším postupu.... a to už nebudu   rozebírat, protože už by to bylo moc dlouhý a nechtělo by se vám to číst 😀

Takže dámy nestreujte se když nebudete ,, tabulkové'' a jeste s mírou 😉

Tak a to je všechno. ..další  díl  bude o pohybech mimča 🙂

   Na začátek vím, že se opakuji, ale opět moc děkuji za Vaši přízeň a pozitivní reakce a ano...opravdu jsem to nečekala 🙂

   Hned na začátek musím podotknout, že opravdu nechápu koho napadla taková kravina, aby celodenní pocit na zvracení nazval ,,ranní nevolnost´´.... ?!? Omlouvám se všem pánům, ale tuhle blbost musel vymyslet chlap  😀

   Tahle obtíž provázející  obvykle časné těhotenství je velmi častá a v různé míře se s ní setká snad každá těhotná (dámy vy co jste šťastné výjimky, tak čtěte dál, ať nás můžete alespoň politovat🙂 ) . Obvykle  je to otázka prvního trimestru a do cca 16. týdne obtíže vymizí...bohužel jsou i výjimky. 

   Nejedná se ale jen o ranní zvracení...velmi často totiž ke zvracení vůbec nedojde a je pouze jen ten nepříjemný pocit na zvracení, kdy se neustále cítíte jako byste v další vteřině zvracet měla, ale nezvracíte a když to trvá celý den nebo vás to budí v noci, tak je to dost nepříjemné....odborně tomu říkáme nauzea. No a tahle nauzea je dost na prd, protože se s ní dost těžko něco dělá....navíc vás nějak neohrožuje, takže když si postesknete u vašeho lékaře, tak se pravděpodobně dozvíte něco v tom smyslu, že to k těhotenství patří a časem se to určitě zlepší. Což není moc povzbuzující...

   Jinak pokud se přidává i časté zvracení, jedná se o hyperemesis gravidarum, což už je klinická diagnoza, která vás může i na pár dní uložit na nemocniční lůžkou k infůzní terapii z důvodu rizika dehydratace....

   Tak a teď moje osobní zkušenost...samozřejmě že mě to neminulo 😀 Asi tak od 7. týdne mě okolo páté hodiny ranní budil pocit na zvracení. Na začátku jsem vždycky běžela rychle na záchod a ....a nic....prostě žádná akce, takže jsem si po pár dnech řekla že tedy hyperemeza nebude a už jsem tolik nespěchala 😀 Co byl kámen úrazu, to bylo čištění zubů....to byl impuls pro můj žaludek, aby akci dotáhl do konce...a ne opravdu jsem si kartáčkem čistila jen zuby a ne mandle... No jo ale kdo by chtěl jít do práce s nevyčištěnými zuby že ? A navíc kdo by chtěl jít ke zvracejícímu lékaři, který si nečistí zuby? Nakonec jsem vymyslela, že si dám ráno vlažný čaj (vždycky buď mátový nebo slabý zázvorový) a to mi opravdu moc pomohlo zklidnit žaludek...a teprve hygiena a snídaně. Vím, že se na všech webech o těhotenství zázvor moc nedoporučuje, ale já ho v malé míře pacientkám povoluji, protože to opravdu funguje a na to, aby se vám po zázvoru zvýšil natolik tlak, že byste potratila...to byste musela toho zázvoru schroupat minimálně celou plantáž. Takže za me trocha slabého vlažného zázvorového čaje třeba s troškou medu = ideální start dne pro budoucí matky s nauzeou. Taky se dají koupit zázvorové bonbony a lízátka. No a jinak moje nauze se objevovala povětšinou celý den až do 12. týdne...

   Další věc, která pomáhá eliminovat tyto obtíže je opravdu často jíst.  Neradím vám abyste se cpaly, ale ideální je dát si každé 2 hodinky něco malého, mezi velkými jídly klidně malou mysli tyčinku, kousek ovoce, jogurt atd....

    Já mám veselou zkušenost s inhalační tyčinkou proti zvracení. Tak tu jsem si koupila a protože jsem přece nejchytřejší na světě, tak samozřejmě vím, jak se taková tyčinka používá....kdysi mi mamka kupovala na rýmu takovou podobnou mentolovou tyčinku na ucpaný nos (myslím, že se to jmenovalo hepčík, nebo tak nějak) a ta se strčila do nosní dírky a zhluboka a vší silou se člověk nadechnula a ono vám to ten nos pěkně protáhlo....takže tohle se používá stejně že jo.... takže vylezu před obchod, kde jsem tu tyčinku koupila, rozbalim a pořádně nadechnu ..... a už vím, co znamená zvracení obloukem ....   takže pro vás kdo byste chtěl tyčinku vyzkoušet: Jsou tam silně koncentrované bylinné silice a proto se k tyčince jen lehce přičichává a rozhodně se nemá celá narvat do nosu... 🙂

   Tak to bylo takové blinkací téma před víkendem 🙂

   Teď mě ještě napadlo, že často řeším otázky těhotných, co dělat když jsou nachlazené a mají teplotu, což teda s dnešním tématem nemá nic společného, ale jelikož mi dneska s tímto problémem volala už druhá pacientka, tak se k tomu v krátkosti zmíním - je lepší pro plod, když si vezmete Paralen než když ho budete trápit vaší vysokou teplotou, ta je pro plod riziková. Klasický Paralen (ne plus ani grip atd ale klasiku) můžete v těhotenství i při kojení v dávce až 4 g za den...ale samořejmě užívat rozumně, jen když je to opravdu potřeba.

Tak a to je všechno, krásný slunečný víkend všem a vy, co jste těhotné, tak hodně pijte a nelezte na sluníčko 🙂

   Nejdříve bych chtěla moc poděkovat za mnoho pozitivních ohlasů a přečtení mého prvního článku. Moc mě potěšilo, že vás v tak krátké době bylo tolik a tak mě to pozitivně nakoplo, že  dnes přidávám ještě  část 2.  A pak už půjdu s Míšou na procházku 🙂

    Tak a je tu cca 6. týden těhotenství a nastává další epizoda. Po tom co se vám uleví, že tedy těhotná jste a těhotenství je tam, kde má být, tedy v děloze a máte potvrzeno, že ta vaše fazolka (která už teď je hezčí než všechny ostatní fazolky  🙂)) má akci srdeční, si na pár chvilek oddychnete a říkáte si …..uf tak teď už je to ok…..OMYL !!!!!  Následuje totiž kontrola za 2 až 3 týdny a pak prvotrimestrální screening (někdo tomu říká že jde na ,,genetiku´´).

Tak ale teď je tu jiný problém: Jak jako za 2-3 týdny ???? Co když se něco stane?...v téhle fázi těhotenství jsou 2 týdny srovnatelné s rokem čekání…a přece vůbec nevím co se děje s mojí fazolkou???… Upřímně bohužel jiný postup prostě není a i by to bylo zbytečné… V prvním trimestru může dojít k tzv. zamlklému potratu (také missed abortion, zkr. missed ab., naší hantýrkou myšák). Je to vždycky šok pro všechny zúčastněné…..zkrátka dojde k tomu, že se embryo přestane vyvíjet…obvykle bez žádného varování či klinických projevů.  Prostě to příroda v určité fázi ,,utne´´, zastaví a je konec… Vždycky když musím říct těm dvou velkým vyděšeným očím plným naděje a očekávání, které touží po ujištení, že vše bude v pořádku, že tentokrát to bohužel nevyjde….no je to moc smutné a nepříjemné, ale bohužel se to stává. Tím rozhodně nechci nikoho děsit. Co se týče příčiny, tak úplně přesně nevíme, uvažuje se o možné virové infekci, ale v podstatě se to vysvětluje tak, že to embryo je laicky řečeno nějak ,,vadné´´ - zní to ošklivě, ale je to tak a příroda to zkrátka ukončí hned na začátku, aby se nevyvíjel zárodek, který nemá předpoklady k přežití…a v tuhle chvíli si říkám, že je to tak správně…čím dříve tím lépe…dokud necítíte pohyby a fazole je fazole a nemá ručičky a nožičky…. Ale chápu, že i tak to strašně moc bolí… Ale i kdybychom dělali ultrazvuk každý den, tak tomu nezabráníme…dokonce i kdyby se nám zastavila akce srdeční u embrya v přímém přenosu, tak jsme bezmocní…neumíne v děloze resuscitovat centrimetrové embryo ☹

Takže těch několik týdnů od ultrazvuku k ultrazvuku holt musíme přetrpět a myslet pozitivně. Tak a teď moje vtipná realita 😀 Jelikož pracuji na jedné velké pražské nejmenované klinice, tak se bohužel setkávám s případy, kdy to nedopadne dobře, každý den, tudíž míra mých paranoidních představ by předčila i to nejšílenější sci-fi…. No a jelikož jsem zatím chtěla držet v tajnosti své těhotenství, tak jediná šance jak uspokojit své obavy o srdeční akci mého embrya bylo udělat si ultrazvuk sama….ubezpečuji vás, že přes břicho to v 7. týdnu opravdu nejde…takže vaginální sonda…sama sobě….😀  Při představě, že mě na ambulanci načapá sestřička nebo nějaký kolega jak si sama sobě zavádím vaginální sondu ….nooooo….nevím….ale naštěstí se tak nestalo….ale bylo to hodně vtipné opravdu….a upřímně cítila jsem se dost divně  😀  asi tak 100x jsem si zopakovala, že jsem pako 😀 a udělala jsem to jen jednou, míra nepatřičnosti tohoto vyšetření byla 100 % a výtěžnost téměř 0…..za hodinu mohlo být všechno s fazolí úplně jinak…a tak jsem se rozhodla myslet pozitivně a věřit že za těch 14 dní to bude ok….a bylo…..a jelikož jsem dost intenzivně pracovala, tak naštěstí nebylo až tak moc prostoru pro zamýšlení se nad tím co všechno by se mi mohlo stát….

Ve 12. týdnu +/- přichází první klíčové vyšetření – prvotrimestrální screening. Tady si dovolím trochu teorie…často se setkávám s tím, že nastávající maminky vůbec netuší o co jde… Toto vyšetření se skládá ze dvou částí, jejíž výsledky dohromady určí míru rizika vrozených vývojových vad ( jedná se hlavně o Downův syndrom a další). Jde o náběry krve, které na některých pracovištích i o několik týdnů předchází ultrazvukové vyšetření, které je druhou částí screeningu. Výsledky krve vám nikdo interpretovat nebude, tak po nich zbytečně nepátrejte…dají se dohromady s hodnotami naměřenými při ultrazvuku a to vše dohromady nám dá výsledek screeningu. Na ultrazvuku se měří tzv. ,,NTýčko´´ - NT – nuchální projasnění, šíjové projasnění + celkově se plod zkontroluje…srdce, ledviny, horní ret atd….  Pokud je vše v pořádku tak je screening negativní a vy máte před sebou pár dní, kdy budete v klidu, než se zase začnete něčeho bát 😀 V případě, že to v pořádku není, tak ještě není vše ztraceno….a pravděpodobně vás bude čekat CVS (odběr choriových klků) nebo poději AMC (aminocentéza, odběr plodové vody)…ale to už je velmi individuální….a nechci tady z toho udělat školící portál pro gynekology amatéry 😀

Takže asi tak…holt je to o čekání a strachu a napětí a příjemném těšení se něco nového a neznámého. A alespoň já jsem si říkala, že až budu cítit pohyby, tak už to bude v pohodě …. Njn naivní prvorodička 😀

A kdo jste ještě nebyl na screeningu, tak věřte, že to je období, kdy se dají udělat jedny z nejhezčích UZ obrázků…

   Jsem lékařka, obor Gynekologie a porodnictví. Vždycky jsem byla k těhotným pacientkám maximálně empatická a snažila jsem se vžívat do jejich stesků a obav....ale až potom co jsem si tu devítiměsíční adrenalinovou jízdu na horské dráze zažila na vlastní kůži, tak teprve můžu  na 100% říct, že opravdu vím, jak se mé těhotné pacientky popř. čerstvé maminky cítí.  A tak když se na to koukám zpětně, říkám si, že spousta věcí, které my gynekologové děláme a říkáme ,může nastávajícím maminkám připadat totálně na hlavu. No a proto jsem se rozhodla začít psát tato články a postupně v nich rozebrat - konfrontovat - pohled těhotné a pohled lékaře v kontextu ,, Dopoučených postupů v managmentu fyziologického těhotenství´´.

   První část jsem tématicky ,,Dvě čárky ´´.

Milé dámy jistě se většině z vás stala modelová situace....přijdu ke svému gynekologovi s větou ,,pane doktore já jsem asi těhotná, mám dvě čárky na těhotenském testu´´ a pan doktor se zatváří jako byste mu vnucovala, že před amulancí přistála kosmická loď a zeptá se jak dlouho se vám zpozdila menstruace a když mu hrdě odpovíte, že už o celé 2 dny, tak si můžete být jistá, že ten pohled znamená, že by vás chtěl do té kosmické lodi posadit 😀 Určitě vám řekne, že je to moc brzy a na ultrazvuku stejně nebude nic vidět - a světě div se opravdu nic vidět nebude - jen vysoká sliznice....vy se ještě zeptáte jestli by vám neměl nabrat krev....a on buď rezignuje a do té ruky vás teda nechá bodnout, aby vám druhý den zopakoval to, co řekl těhotenský test, nebo vám řekne, že to opravdu nemá význam a pozve si vás za týden na kontrolu.....

   Tak a teď ten pohled z druhé strany 🙂 Jako správný gynekolog jsem samozřejmě nečekala týden a těhotenský test jsem si udělala - světe div se - už 2. den zpožděné menstruace...ty 2 čárky mě tak vyvedly z míry, že jsem je pro jistotu vyfotila a poslala kamarádce jestli to taky vidí (kamarádka není lékařka a shodou okolností je i moje pacientka)...ten záchvat smíchu, který se ozval z telefonu, když mi vzápětí volala si budu pamatovat už celý život 😀 Takže jsem měla potvrzeno, že těhotenský test je pozitivní .... no a co jsem neudělala...hned druhý den v práci jsem samozřejmě poprosila kolegyni, aby mi udělala ultrazvuk....kdybych náhodou byla zázračná výjimka a na ultrazvuku bylo něco jiného než ona vysoká sliznice........a světe div se kolegyně mi řekla, že.....tam mám vysokou sliznici 😀  Inu řekla jsem si, že už se budu dál řídit jen svým lékařským rozumem (naivka) a počkám si ten týden.... 

Ale no pro jistotu jsem si tu krev nabrala....nezjistila jsem opravdu nic jiného než mi řekl těhotenský test....opravdu mám pozitivní hCG a modřinu na ruce....super 😀

   Po týdnu už byla na ultrazvuku typická dutinka - určitě od nás uslyšíte slovo kavitace....a mě se ulevilo...není to mimoděložní uf...

   Takže za mě když se na zpětně podívám, tak těhotenský test bych si znova udělala klidně i při 1. dnu zpoždění a pak třeba ještě jednou za 2 dny...to je jistota, ale ultrazvuk bych opavdu vynechala, není to vůbec příjemné tou vaginální sondou a když je to úplně k ničemu, tak proč že...? A tu zbytečnou modřinu po odběru krve taky.... Úplně si pamatuju na to vnitřní napětí...to chvění z nevědomosti jestli tedy jo a nebo ne....ale zbytečný ultrazvuk a odběr krve mi vůbec nepomohl 🙂

Takže dámy vydržte týden 🙂

Za připomínky, komentáře a dotazy předem děkuji (pokud to teda někdo bude vůbec číst🙂 )