Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
luckawm
5. kvě 2021
820 

Kojení jako modla

Za takový článek jistě schytám mnoho hejtů, ale co už. 

Chci tenhle článek napsat hlavně pro holky/budoucí maminky a čerstvé maminky, které to taky znají anebo cítí teď zrovna ten velikánský nátlak okolí.

Ono nekojit není zase tak snadné jak se zdá. Jo zapomněla jsem napsat, že tenhle článek bude pro ženy co nekojí. Co prostě kojit nechtějí anebo třeba nemůžou. V dnešní době je totiž moderní všem cpát, že musí kojit. Jak matka své dítě nekojí je divná a lidé se jí ptají proč. Je to podle mě čistě osobní věc každé mámy. Jenže stejně tak jako ubližují otázky typu proč nemáte ještě děti a kdy je plánujete, tak stejně ubližují věty o kojení matkám, co kojit nemohou. Já jsem s první dcerou byla psychicky rozložená po porodu. Porod byl těžký a rodinná situace tomu moc nepřidala. Byla jsem na tom špatně a navíc jsem dceru kojit nechtěla už před porodem. Hledala jsem si na netu informace jestli to je vůbec možné. Když jsem našla na diskuzních fórech otázky na toto téma tak vždy tazatelka dostala neuvěřitelnou sodu od matek "kojiček". Mě už před porodem moje okolí radilo jak si mám připravovat prsa na kojení, tahat si bradavky a kojit alespoň do dvou let věku dítěte. Kojení je přeci krásná věc a musíš kojit! Jenže mě se kojit nechtělo. Už ta představa mi byla nepříjemná. Nakonec jelikož jsem měla v podstatě strach z reakce sester ve fakultce jsem kojit začala. Byla jsem po dlouhém porodu a akutním císaři. Chtělo se mi skoro nonstop brečet a stala se ze mě jakási křehule. Až když jsem bojovala za svoje propuštění z FN jsem si dupla. Sestra mi totiž oznámila, že mě nepustí, protože nejsem rozkojená. Tehdy poprvé jsem sebrala všechny své síly a řekla jí, že jim do toho nic není jestli jsem nebo nejsem rozkojená a že rozkojit se můžu v klidu doma. Ono to tam psychice moc nepřidávalo když jsem musela neustále miminko vážit kolik gramů přibralo. V tomhle byla buzerace ze strany nemocnice veliká a mě to prostě ještě ubíralo na silách. První dceru jsem nakonec i kojila. Ne moc dlouho, protože měla neustále hlad a já ač jsem se snažila jsem ji nestačila. Dcera měla přes 4 kg a neustále by jedla. Kojení jsem postupně nahradila UM a kolem měsíce a půl přešla jen na UM. A víte co? Mě se ulevilo. Nechtěla jsem kojit, ale pod nátlakem okolí jsem kojit začala. 

Možná si říkáte, že je to divný nebo že jsem snad divná já. Možná ano, ale pár nás takových je. Vím, že ano. Kojení mi bylo prostě fyzicky nepříjemné. Dělala jsem to z povinnosti. Když jsem přešla úplně na UM bylo mi líp. Samozřejmě vím, že kojení je pro dítě to nejlepší, ale mě to prostě bylo vnitřně strašně nepříjemný. Nemohla jsem to ale nikomu říct, protože by se na mě i členové rodiny dívali nejspíš skrz prsty, a co to jsem za matku. Je těžké něco takového přiznat i sama sobě. Pro žádnou matku to nemůže být snadný. Nechápala jsem proč mi to tak vadí, ale prostě to tak bylo. 

S druhou dcerou jsem kojit chtěla. Říkala jsem si, že to bude určitě jiný. No bylo to jiný. Ze začátku jsem měla mlíka až až. Kojení se celkem dařilo, ale dcera byla snad ještě větší jedlík než první a kojení šlo zase do kytek. Prsa jsem po jejím krmení měla prázdný a ona měla pořád hlad. Kojení byla akce na téměř hodinu. Miminko se napapalo z obou prsou dvakrát a někdy i třikrát. Kojení mi bylo fyzicky trošku příjemnější, ale stále jsem nepociťovala to, co popisují jiné matky. To, že kojení je zázrak a je to naprosto nádherný. No upřímně mě to tak prostě nepřišlo. Byla jsem ráda, že mám dceru tak blízko u sebe to ano, ale...  Zase prostě ty pocity naplnění nepřišly a mlíko mi opět nestačilo. Rozhodnutí přestat kojit bylo tentokrát o dost těžší než s první dcerou. Nakonec jsem přestala ještě dřív, protože měla malá neustále hlad a mě prostě ničilo mít ji neustále na prsou. A to byla opravdu snad nonstop u mě a jedla. Tentokrát jsem to skoro až obrečela, ale opět mě to prostě nebylo kdoví jak příjemný i když to bylo lepší než u první dcery.  

Nepíšu tenhle článek proto, abych se tu obhajovala proč nekojím. Moje pocity z kojení byly a jsou jednoznačné. Mě osobně to bylo prostě nepříjemné a i když vím jak prospěšné kojení pro dítě je, vím taky jak prospěšné pro dítě je spokojená matka a ne frustrovaná troska. Obě moje dcery vyrůstají na UM. První je přes dva roky a za svůj život měla jednou rýmu a to kolem 4. měsíce (ťuk ťuk). Druhá dcera je spokojené zdravé miminko a já jsem spokojená máma, která má dvě zdravé dcery. 

Prosím vás všechny milovnice kojení, co do všech ostatních co nekojí neustále jen hučíte ať si seženou LP a prostě kojí stůj co stůj, tak vy se na chvilku zastavte a mlčte. Kojit všude na veřejnosti jen proto, že je to vaše modla nemusíte. Nemusíte všem dokazovat, že vy kojíte ještě tříleté dítě. Opravdu nemusíte. Zároveň nemusíte ubližovat mámám, které nekojí. Pro ženy, které to mají jako já to taky není snadný. Je to v dnešní společnosti snad horší než přiznat rodině a světu, že jsem homosexuál (což nejsem). Ono i homosexuál se se svojí orientací musí nějak smířit sám v sobě. Okolí mu taky může říkat, že to tak není správné jen mi to dneska přijde snad snazší než říct já nechci kojit. Jenže i to je podobný proces. Když mi před prvním porodem přišla představa kojení divná tak jsem si říkala jestli nejsem divná já. Trvalo mi dlouhé měsíce než jsem to vůbec řekla před někým nahlas a hned přišly slova jako "co blbneš", "jak to můžeš vědět když jsi ještě nekojila" apod. 

Chtěla bych všem které kojit nechtějí z podobných důvodů jako mám já vyjádřit podporu. Je nás takových asi málo. Mrzí mě, že nepatřím mezi matky, které si kojení užívají. Bohužel to mám jinak. Neznamená to ale, že svoje děti miluji o něco míň než vy. Holky co kojit nechcete buďte silný. Není totiž lehký se s tím smířit a pro vaše okolí to bude něco naprosto nepochopitelného. Držte se. Kojení nemusí být vaše modla. I na UM mohou vyrůst krásné a ZDRAVÉ děti. 

Vy, které kojit nemůžete to máte zřejmě ještě těžší, protože byste chtěly a z nějakého důvodu to nejde. Netrapte se tím, a s tím zbytečně dlouho. Spokojená máma je pro dítě to nejlepší, co může mít. Chápu, že když kojit chcete, ale nejde to musí to být hrozné, ale pokud už jste pro to udělala maximum tak se zbytečně nevyčerpávejte. Péče o miminko je náročná a když budete po nocích brečet do polštáře kvůli kojení tak miminku nepomůžete. UM není jed. Je to berlička pro nás pro všechny, co kojit nemůžeme. Ono možná i to fyzické nepříjemno znamená, že kojit nemůžeme. Ano je to těžké, ale hlavně proto, že nezapadáme do nějakého společenského vzorce. 

Nechci rozpoutávat horlivou diskuzi. Bohužel tuším, že se tomu pod takovým článkem nevyhnu. Vím jak dokáží být matky "kojičky" jedovaté. Tak tedy pro upřesnění. Není to článek o boji proti kojení. Je to článek na podporu ženám, které to mají s kojením podobně a právě teď v sobě třeba svádějí ten vnitřní boj. Jak už jsem psala ani rozhodnutí nekojit není snadné 🙂. 

Před otázkou, jestli kojit chce a bude, stojí každá máma. A každá má právo si odpovědět sama. Nikdo další by jí neměl nic vyčítat ani nic manipulovat. Pokud je ale tento článek zamýšlen na podporu matek, které trápí, že kojit nemohou, je napsán příliš agresivně. Omlouvám se, ale je to tak.

5. kvě 2021

Já si myslím že může být každému jedno jestli kojíš nebo ne.Hlavně že o dítě je postarané.Já jsem zas z rodiny jediná, která kojí a ty kecy co na to poslouchám jsou taky výživné (Ty ještě kojíš?už je zas přicucnutá?nemá hlad?a to jí nedáš čajíček?ne že ji budeš kojit například v parku -takovou ostudu bych nepřežila).Tím jsem chtěla říct že nikdy se nikomu nezavděčíš.Takže UM i MM ZDAR hlavně že dítě prospívá.

5. kvě 2021

tak, já s těma očekávanejma hejtama rovnou začnu, jo? Nemyslím si, že by ženy, které kojí na veřejnosti, nebo kojí dlouho, nebo obojí, to většinou dělaly jako nějakou politickou deklaraci, něco tím někomu chtěly říct, nebo dokázat. A myslím, že by se všem stranám ulevilo, kdyby to tak všichni brali. Jako normální věc, do který jim nic není, stejně jako dítě s flaškou, nebo ženskou na koupališti v plavkách.

5. kvě 2021

Děkuji za tento článek!! Souhlasím!

5. kvě 2021

Útočíš paušálně na kojící ženy a není to fér.
Ale beru tento článek jako tvůj soukromý způsob, jak se vypořádat s vlastním mindrákem a pak chápu, že to ze sebe sypeš, jak myšlenky přijdou na mysl, neučesané.
Ale nejlepší obrana není útok...

5. kvě 2021

Kojit mi nešlo, po 2 týdnech mléko došlo a přes LP a vše možné i nemožné se už laktace nerozjela. Řeči kojících maniaček, že lze rozkojit i ženu, která nerodila apod., mě trápily hodně. Ale tvůj článek je velice útočný. Možná i tím, že jsi ho psala rychle, obsahuje i chyby (ano budu za grammar nazis), takže myslím, že je to spíš takový tok myšlenek po střetnutí s někým takovým. Stejně jako tobě nikdo nemůže vyčítat, že nekojíš, nemůžeš ty nikoho obviňovat z kojení na veřejnosti nebo kojení 3letého dítěte. Pokud chci toleranci, musím ji i nabídnout.

5. kvě 2021

Mně byla představa kojení taky nepříjemná. Před porodem jsem měla noční můry, že se mi rodí zubaté děti/zvířata a ty mě hryžou do bradavky. Po porodu jsem měla dítě na jipce kvůli novorozenecké sepsi, nemohla jsem se pořádně rozkojit a prcek byl na kojení slabý, takže jsem se dostala do kolotoče „kojení-odsávání-přikrmování přes stříkačku UM”. Každé tři hodiny jsem „kojením” trávila hodinu a půl, takže jsem 12 hodin denně řešila jenom krmení malého. Takhle to bylo 2 měsíce, myslela jsem, že to nepřežiju. Ale vědomí, že pro prcka dělám to nejlepší mě donutilo bojovat. Teď už má malý rok a půl, kojí se stále a naopak řeším, jak ho odstavit 🙂.
Ono není jednoduché nekojit a není ani jednoduché kojit 🙂. Každopádně nikomu není nic po tom, jestli matka své dítě kojí, nebo ne.

5. kvě 2021

Je v pořádku, že jsi nechtěla kojit.
Je v pořádku, že jiné maminky kojí velké děti nebo kojí na veřejnosti.
Není v pořádku, že OBĚ skupiny zažívají odsuzování a nemístné poznámky jiných.

5. kvě 2021

Ja byla na obou stranach, dve deti: jedno do roka kojene, druhe od ca 2mesicu na UM...ted uz za chvili pujdou do skoly a uprimne mi tyto "problemy" s kojenim/nekojenim s odstupem casu prijdou opravdu usmevne a "nepodstatne", chce to byt hlavne v pohode se svym rozhodnutim a at si to kazda dela jak chce 😉 toleranci zdar

5. kvě 2021

Kdybys byla tak vnitrne srovnana s tim, ze jsi nekojila, tak nebudes psat takhle utocny clanek. Ja taky nemam potrebu psat utocne clanky, abych si pred celym svetem obhajila, ze nenosim doma ponozky. Ty tu potrebu ocividne mas, protoze, i kdyz se snazis tvrdit, jak ti to je absolutne burt, tak ocividne neni. Je mi to lito, ale takhle tem zenam, co kojit nemuzou, delas spis medvedi sluzbu...

5. kvě 2021

Přeju ti, aby ti tohle vypsání pomohlo se s tím vnitřně srovnat. Protože to zjevně srovnané nemáš, i když píšeš, že to nemá být obhajoba toho, proč nekojíš.

5. kvě 2021

Myslím, že je naprosto fuk, jakým způsobem maminka krmí své dítě. Každá z nás to dělá s láskou, ať skrze kojení nebo pomocí lahve. Já jsem obě děti kojila dlouho a pokud měl někdo řeči typu Proč kojíš tak dlouho?, Proč mu už nedáš flašku? apod., odpovídala jsem, že nemusím nikomu nic vysvětlovat, že je to moje věc. Nikdy jsem se nedívala skrz prsty na nekojící maminky. Moji sestru kojení obtěžovalo, tak dala miminku lahev, no a co? Jedna kamarádka kojila čtyřleté dítě, no a co? Každému vyhovuje něco jiného a nikdo by neměl toho druhého odsuzovat. Což ty ale bohužel děláš. Přeju ti, ať se s tím jednoho dne srovnáš a řekneš si "No a co". 🙂

5. kvě 2021

Jsem ta jedna z mála, pro které bylo kojení vlastního dítěte odporné. Hned, co jsem dostala od pediatry svolení na příkrmy, začala jsem odstavovat ,abych se toho hnusu co nejrychleji zbavila. Další dítě jsem rozhodnutá nekojit a je mi úplně fuk, jestli se někdo bude pohoršovat. Kojení chodících dětí je mi odporné, ale nechávám si to vždy jen pro sebe. Ať si to každá dělá Podle svého.

5. kvě 2021
Autor komentář smazal

Pro mě osobně je strašná představa nekojit 😲 Z čistě praktického hlediska, jsem hodně cestovatelský typ, mimino v šátku, krosna na zádech a na pár vypadnout mi plně vyhovuje a už pri přikrmech mě štvalo, že jsem musela hledat místo, kde mi ohřejí zeleninku (naštěstí tehdá byly hospody otevřený a nikde nebyl problém), ale neumím si představit, že bych musela na cestách řešit termosku s vodou, čistou láhev a nevim co ještě, prsa byly v pohotovosti a při ruce vždy...
Na druhou stranu naprosto chápu ty maminky, které to mají právě naopak, nikdy mě neurážela máma, která nekojí... Spíš mi bylo líto těch, které chtěly a nemohly ☹

5. kvě 2021

@mishka87 což chodicích, ale těch mluvicích 😂 Pro mě osobně byl impulz k odstavu, když dítě umělo říct slovo mlíko... Ale neuráží mě ani 5ti leté dítě na.prsu, když to mámě nevadí.... To jen mě už by to bylo proti srsti

5. kvě 2021

@martinka_33 já před porodem chtěla kojit, i když maximálně do roka. No jo, jenže ten boží pocit z kojení nedorazil. Ba naopak. První ř týdny jsem měla ragády jak blázen a každé přisátí mi kroutilo palce u nohou. Technika byla v pořádku, ale mě se dlouho hojí rány, takže se neměly ani čas zahojit. No ani pak mi to nebylo příjemné, ale pořád ze všech stran na mě skákalo kojit za každou cenu. Tak jsem trpěla celé 4 měsíce, než jsme začali s příkrmy a v půl roce jsem se snažila kojení nahradit UM. Od 6 měsíců se kojil už jen 2x denně a v 8 měsících se sám odstavil a chtěl raději UM. Tehdy jsem to i poprvé od porodu dostala. Ulevilo se mi a hned jsem si začala mateřství užívat. Podruhé už to zažít nechci a i svou lenost překonám a dám flašku. UM může dělat i tatínek, tak se o péči můžeme podělit 😛

5. kvě 2021

S něčím souhlasím, s něčím ne. První dítě jsem nekojila. Syn se narodil velkej, já nevěděla, co mám dělat. Doktoři nás nechtěli pustit z porodnice, protože nepřibíral. Nakonec jsem kojila snad celej den v kuse a přibral aspoň něco málo a šli jsme domů. A výsledek? Totálně rozkousaný bradavky a při každým kojení se mi kroutili palce u nohou bolestí. Vydržela jsem týden a dokrmovala UM. Takhle jsme to doklepali do konce šestinedělí a syn byl plně na UM. Už v těhotenství se druhým dítětem jsem byla přesvědčená o tom, že kojit prostě nezačnu. Poslední měsíc jsem si zjišťovala všechno možný. Vyzbrojila se homeopatikama, kojicími čaji a Purelanem a rozhodla se bojovat. Po porodu byli nějaký komplikace, takže první den jsem malou přiložila jednou. A druhý den večer už kojila. A vydržely jsme do 21m, kdy se dcera sama odstavila. Za mě? Všechno je to v hlavě. Aspoň u mě. Ale nepřipadám si jako špatná matka, protože jsem jedno dítě nekojila a druhý jo. Prostě to tak bylo. Kojení na veřejnosti nikomu za zlý nemám, když mi teda nehodí prsa přímo pod nos 😂

5. kvě 2021

Jaká tě chápu. Kojit jsem nechtěla, ale podlehla jsem tlaku okolí a nechala se přemluvit. Byl to boj mezi tím, že se mi to hnusilo a tím, že musím svému dítěti dopřát to nejlepší. Vydržela jsem 8 měsíců.
U druhého jsem si pořídila super laktační psychózu a ukončení kojení pro mě byla cesta ven z pekla (pro moje blízké taky).
Kdybych někdy náhodou měla třetí, jsem pevně rozhodnutá, že kojit nebudu. Už to nikdy nechci zažít.

5. kvě 2021
luckawm
autor

@gracinka7 tak to jsi to vydržela opravdu dlouho 🙂. S tím třetím dítětem to mám stejně,

5. kvě 2021
luckawm
autor

@bramarfi ano nikdo by neměl 🙂.

5. kvě 2021
luckawm
autor

@betysch tak to musí být taky na prd😖. Samozřejmě, že obě varianty jsou blby a nikomu do toho nic není. Já proti kojeni nic nemám. Ať každá kojí jak potřebuje. Bohužel když žena kojit nechce je hned divna a kdo ví co ještě 😁🙈.

5. kvě 2021
luckawm
autor

@antoinet já se ale přece nebráním a už vůbec nemám mindraky 😁🤷‍♀️. Ačkoli ano po porodu jsem byla na tom psychicky špatně a před porodem jsem nevedela co se to děje, že nechci kojit. Takže pokud je tohle mindrak tak jsem ho teda měla. Tím se ale netajim a nestydím se za to. Možná kdybych před porodem narazila na podobný článek a měla si o tom s kým popsat bylo by mi tehdy lip 👍.
Ale neměj strach teď žádný mindrak nemám 😊

5. kvě 2021

Ten tlak na kojení je opravdu silný. A u ženy po porodu často přispívá k velkým psychickým potížím. Nevyžádané rady jako "kojit může každá" (hloupost... jako by někdo tvrdil, že rodit může každá žena, když má dělohu), "je to pro tvé dítě to nejlepší" atd. se v té rozjitrene duši čerstvé mámy rychle mění na představu, že pokud nebude kojit, nedělá pro své dítě to nejlepší. Myslím, že by hodně pomohlo, kdyby uz v porodnici pristupovali ke kojení tak že "pojďme, zkusíme to, je velká šance, že to půjde. Ale pokud ne, nebojte, dítě hlady nebude. Pomůžeme vám" místo "domů nepůjdeme, dokud se mi tu nerozkojite".

5. kvě 2021

Jako tady je tohle naštěstí pohoda. Absolutně nikdo nikde neřeší, jestli kojis nebo ne. automaticky se tě v porodnici zeptají, jestli chceš kojit nebo láhev. Pokud chces kojit a nejde to, ochotně pomůžou. Opravdu je to každýmu sumafuk. Absolutně nechápu, kde se v ČR vzala taková posedlost kojení, kde se tyhle kojofasistky vzaly. S článkem naplno souhlasím a z těch komentářů si nic nedělej.

Jinak já kojit chtěla, syna jsem kojila 8,5m a holku teď 3m. Nebolí mě to, mlíka mám dost, jde mi to zcela v pohodě a přirozeně (možná i proto, že jsem to nikdy neresila a bylo mi jedno, kdyby bylo dítě na UM), ale rozhodne na tom nevidím nic zázračného, co bych musela opěvovat, nechat si to tetovat a každýmu to cpat. A i dceru bych ráda kojila tak 8-9m, max rok. Kojit chodící a mluvící dítě už je mi opravdu nepříjemný a nepřirozený. Ale zároveň je mi úplně jedno, pokud chce ženská kojit do 5let. 🙂

10. kvě 2021

Jediný blbý na téhle úvaze o nekojení je, že bereš v úvahu jen sebe, svoje pocity a potřeby. Ale kojení je i o pocitech a potřebách dítěte. Takže určitě není potřeba obhajovat nekojení před svým okolím nebo dokonce před anonymním publikem online, těm všem do tvého rozhodnutí vůbec nic není, ale je potřeba si to vyjasnit se svým miminkem. Aspoň myšlenkou nebo jednoduchým dotazem, vysvětlením...na který samozřejmě neumí verbálně reagovat, ale aspoň vnímá, že bylo do toho rozhodnutí zahrnuto. Možná to zní bláznivě, ale za mě je to z hlediska prevence vzniku nějakého traumatu hrozně důležité.

10. kvě 2021

@me_druhe_ja nejspíš to je tím,že dřívější období kojení zrovna nepřály a nepodporovaly. Navíc přišla obliba jiného druhu výchovy a kontaktu,než jsme zažily my. Taky s tím souvisí rozmach internetu a sociálních sítí.

Já teda kojím,když můžu,a díky bohu za to. Problémy jen málo a vždy řešitelné.
Spíš bych potřebovala poradit jak odstavit dítko 2 a čtvrt, které teda chodí 😁( ale nemluví, naštěstí asi). Osobně se mi doba kojení s počtem dětí prodlužuje. První 13 měsíců, druhé 15 měsíců a u třetího jsem měla představu tak 18 měsíců,ale Corona nám do toho už vloni hodila vidle.

10. kvě 2021

@andelka takže z extrému do extrému. 🙂 Určitě internet za to může hodně, ostatně jako za hodně věcí. Já už četla i názory, že když žena nechce kojit případně to snadno vzdá, neměla si dítě vůbec pořizovat. 🤦

10. kvě 2021

@malytlustyhroch Jenže když ono to tak někdy vypadá, že kdo nekojí, zanedbává dítě.

Já přesně vím, jak se pisatelka cítí, a moc jí za článek děkuju. Je to stejné, jako špatné boty, špatné nositko, nebo nedej Bože dokonce chodítko. Já tu jednou napsala, že jsem spíš pro kočárek, než nositko, a slušně jsem to slízla. Prostě každá super matka má potřebu krafat do toho těm ostatním. A přitom by stačilo starat se o sebe a nevnucovat své řady ten, kdo o ně nestojí.

10. kvě 2021

Napíšu ti to z mého pohledu. V mládí našich rodičů se kojení odsunulo někam na druhou kolej. I podle doktorů byl přeci nejlepší Sunar, osvěta žádná, podpora v kojení taky ne. Přijde mi jen, že se to teď tyhle dle tebe "kojomaniačky" snaží změnit. První dítě jsem měla v 28 letech, druhé v 31 a kojení opravdu nebylo lehké, ale díky tomu, co ty třeba odsuzuješ, já si kojení vybojovala. A nečíst všude rady, asi bychom to taky nezvládli. Kolem mě se to dětmi jen hemží, ale aspoň do půl roku až roku kojí tak 10% známých, což mi připadá prostě strašný.. Neodsuzuju, když někdo rovnou řekne, že kojit prostě nechce, je to rozhodnutí každé z nás (sama beru kojení prostě jako krmení, žádné splynutí s mým dítětem při tom necítím), ale nelíbí se mi, když někdo 4 dny po porodu řekne, že se nerozkojila nebo že o mlíko přišla. Fakt tyhle věty slyším od velké většiny matek v okolí a mně to třeba přijde smutný. Ono se rozkojit není otázka dnů nebo jednoho týdnu. Pokud se o kojení nebude mluvit, nic se nezmění..

10. kvě 2021

@me_druhe_ja v podstatě jo. Jenže tehdy podpora kojení nebyla. Teď je obojí. Jak podpora kojení,tak dostupnost um.

10. kvě 2021

@elledh taky jsem už slyšela spoustu blbosti, vyloženě neinformovanost, mýty, špatné představy.. a to mi přijde jako hrozná škoda.

10. kvě 2021

Souhlasím. Já jsem při každém kojení cítila velké úzkosti. Byla jsem na malého sama a ten tlak, že mu musím ve všem dopřát to nejlepší mě psychicky rozložil. Bojovala jsem s tím, odsávala, dokrmovala, nakonec v jeho 3 měsících po převedení na UM mi spadl kamen se srdce, teď jsou to 2 měsíce a už jsem jakžtakž v pohodě, z malého se taky pomalu stává usměvavé miminko. Strašně mě mrzí, že jsem o ty krásné pocity přišla, ale zpětně mám pocit, že jsem nás oba naprosto zbytečně trápila kvůli pitomému mlíku...

10. kvě 2021

Mne prijde hrozne dulezity vypichnout to, ze ve finale neni ani tak podstatny to, jestli se zena rozhodne kojit nebo nekojit, ale to, aby mela k tomu rozhodnuti vsechny potrebny a relevantni informace a podporu, predevsim teda ze strany profesionálů, pac pribuzny si clovek nevybere... Pak by odpadly treba problemy holek, co maj trauma z toho, ze laktacni liga rika, ze kojeni neboli a ony pri tom trpej jak zvirata. A tak dale a tak dale...

10. kvě 2021

Pěkně napsané. Ještě teď si vzpomínám na psycho sestřičku, která se mě snažila "rozkojit" ačkoliv viděla, že přisání miminka bylo velmi bolestivé a nebylo to nic úžasného :D :D. Ať si každý dělá co chce (kojí/nekojí), ale nevnucuje svou pravdu okolí ;)

10. kvě 2021

Kojení první dcerky bylo z počátku hodně časově náročné a hodně bolestivé. Nicméně po pár měsících už to bylo naopak skvělé a stejně tak u synů, tam už jsem si to jen užívala. Ale nikdy bych se sama za sebe nerozhodla nekojit a už vůbec by mě nenapadlo říkat, že je to jen moje věc. Říká se, že když nejde o život, nejde o nic, jenže tady o život jde...o život dítěte, které bez mléka nemá šanci přežít a já si pokaždé, když čtu podobný článek říkám, jestli by maminka byla také tak zarytý odpůrce kojení, kdyby neexistovala možnost umělého mléka. Neberte to nikdo osobně, je to jen čirá zvědavost 🙂

10. kvě 2021

@angelinie Dříve taky UM nebylo, a když maminka nemohla kojit (nebo se často stalo, že zemřela při porodu, přesto děti přežily), vždycky se to zvládlo, s kravským nebo kozím mlékem. Tohle bych řekla, že je přesně ten komentář, o kterém pisatelka psala, že je čeká... já jsem třeba nekojila ani jedno ze svých čtyř dětí. Prostě to nešlo. A z takovýchhle řečí mám pocit, že by mě měly dostat do pocitu méněcennosti... jako je to nutný? Chceš kojit, jde to, OK, tvoje volba. Ale proč se mám cítit méněcenná proto, že jsem to vzdala, abych byla pro své děti v pohodě? Taky to nemyslím nijak zle, jen můj pohled. Za mě je pro dítě daleko důležitější spokojená máma, než mateřské mléko za každou cenu. A fakt si nemyslím, že bych jako máma zklamala, protože jsem to vzdala (ano, vzdala jsem to, a dost brzy, u všech během prvních dvou, tří týdnů).

10. kvě 2021

Naprosto souhlasim, ze je to kazdeho vec. . . Prvni dcera byla kojena do 9 mesicu ale jen odsatym mlekem, druha bude mit 3 roky a kojim porad... ovsem nejsem zastancem kojeni na verejnosti... skoro vsude si clovek muze najit misto, kde si to kojeni uzije jak dite tak mama, pokud uz neni na vyber, existuji satky ,saly a jine kojici vymozenosti. pro me je kojeni velmi intimni vec mezi maminkou a ditetem. je to prirozene ale nemusim se s tim vsude vystavovat. Urcite ted dostanu kartac od maminek kojicek ale prijde mi to skoro jako curani- taky prirozene, vsichni to delame, akorat je to intimni, tak obvykle na verejnosti nikdo necura. 🙂

10. kvě 2021

Já to vzdala brzy, nešlo to, bolelo to jako prase, bradavky mi sestry pomačkaly do krve atd... Takže je malá v podstatě od narození na UM a vlastně jsem ráda, že jsem nás dlouho netrápila, už před porodem jsdm přemýšlela, jestli to vůbec chci nebo ne, ale rozhodla jsem se to aspoň zkusit, chtěla jsem to zažít, vybavila jsem se i kloboucky atd, ale prostě ne... Cítila jsem, že jak jsme přešly na UM, tak se mi hrozně ulevilo a malá mi přišla konečně spokojená ... Samozřejmě jsem si potom užila spoustu komentářů a rad ze strany celého okolí, kteří nejlíp věděli, co mám dělat a jak, ptali se, proč nekojím a že musím, ze se mi určitě nechce... V té chvíli už mi kojení připadalo doslova protivné a já si na druhou stranu připadala jako strašná máma, měla jsem deprese, naštěstí mám skvělého manžela a ten mě podpořil 🙂 od té doby říkám, že je každému do toho prd, nechápu, proč se musí furt někdo k takovým věcem vyjadřovat (tak i tak)

11. kvě 2021

Jako bych ten článek psala já. Teď to prožívám podruhé. Druhého syna jsem chtěla kojit, ale ty nervy mi za to nestály. Dítě věčně hladový už kadil jenom zelenou vodu, o první jsem nebyla schopná se ani postarat. K tomu u kojení se mi dělalo psychicky špatně, únava jak prase. Ta úleva když se poprvé pořádně najedl z flašky a spokojeně usnul 😊🙏. Teď jsme v pohodě všichni.

11. kvě 2021

@oveckaluky vždycky to rozhodně nebylo. Kojenecká úmrtnost byla vysoká ( ale to i těch kojených, nicméně nevhodná strava v tom hrála taky svou roli), movitější rodiny to vždycky řešily kojnou,ne živočišným mlékem.

11. kvě 2021

@andelka Presne tak. A pokud jsou s tim nekojenim vsichni tak v pohode, tak nevidim duvod, proc by se mel nekdo citit menecenny ;)

11. kvě 2021

@oveckaluky Já vnímám jako velký rozdíl, jestli kojení není možné (ze zdravotních nebo jiných důvodů se prostě nepodaří) a jestli žena rovnou řekne, že kojit nechce. To mi přijde velice sobecké...

11. kvě 2021

@angelinie spíš jde i o to, jestli měl člověk relevantní informace a podporu a zájem a snahu případné problémy nebo nejasnosti řešit ( fakt už jsem slyšela plno nesmyslů, proč nešlo kojit). Ale i když prostě jen nechce, je to právo na rozhodnutí. Jen ať se pak taková neosiva nad kojeným miminkem v restauraci nebo zmínce o kojeném batoleti. I tohle je právo na rozhodnutí.

11. kvě 2021

Dříve bylo běžné a nutné nekojit, nebo jen několik málo dnů, týdnů, ve vyšších vrstvách společnosti,kde žena měla společenské povinnosti a musela se k nim brzy vrátit . Od nich tuto praxi převzalo měšťanstvo, podnikatelé, vyšší střední třída. Spodní vrstva děti kojila, případně nahrazovala mm živočišným,nebo brzy zaváděla příkrmy ( u nás se třeba krmilo tzv. papkou, kdy se udělala kaše z mouky, vody, mléka a másla), což ovšem mnohdy vedlo ke zdravotním problémům a nezřídka smrti. To dneska už není, dneska lze krmit umělým mlékem, je dostupných mnoho druhů, všude,i upravené složení atd. Takže dneska je to už o úplně něčem jiném. A hodně to pokazilo období komunismu a vynikajících výdobytků moderní kultury a techniky, Sunar,Feminar, což umožnilo ženám vrátit se brzy udernicit do zaměstnání a děti mohly brzy být socializované. Tehdy se toto považovalo za výdobytek. Dneska už to neplatí. Ale zas můžeme mít volbu. Jak dát dítě brzy do skupiny, jeslí,tak být doma 4 roky a klidně tak dlouho kojit.

11. kvě 2021

Kojím dceru, bude jí rok. Baví mě to, mám to ráda. Je to krásné propojení a u mě se dostavují ty krásné pocity o kterých píšeš, že tobě nepřišly. Mrzí mě, že už teď začínám poslouchat otázky do kdy budu kojit, jestli nekojím moc často, že bych už neměla kojit na veřejnosti, že je neslušné, když se mi dcera hrne do výstřihu. Když kojím na veřejnosti, tak občas vidím zlé pohledy od cizích žen. Jsou to ženy podobně staré jako já, většinou s dětmi a je na nich vidět, jak jsem jim jako kojící trnem v oku. Tak z toho je zase smutno mě. Vždycky z nich mám ten pocit, že ony mají nějaké kojo trauma a to že někdo jiný kojí a ještě veřejně jim vadí.

11. kvě 2021

Sice musím podotknout ze je to sepsáno ,, horkou jehlou,, a asi kazdy z toho vyciti kapku útočnosti. Ale vzhledem k tomu vnitrnimu i okolnimu boji za roky a mesice kdy se clovek citi jako neschopny a sve dite nemilujici tvor , se ti vubec nedivim 🙏
Syna sem kojila par tydnu, protoze byl vazne nemocný. Otehotnela sem znovu hodne brzo, a dopredu sem vedela ze druhé kvuli malemu kojit nebudu.
Slo o to abych mohla kdykoliv, kvuli synovu zdravotnimu stavu, malou dat na hlidani nekomu jinemu a nebyla na me timto zavisla. Kdo nebyl v teto situaci nemuze soudit. Ja uz sebe taky nesoudim 😊 ale je pravda ze v porodnici ze me delali blazna, ktery nema vsech pet pohromade. A ten tlak byl z jejich strany neskutecny. Ovsem v rodine me nastesti cekalo velke pochopeni. Důležité je to mit srovnane sama v sobe.. a to je asi to by kazdy z nas mel udelat.. Zit a nechat zit.. 😇 Protoze kdyz chci prece mit svuj nazor, musim si za nim prece stat.. Ale zaroven nechat ostatni mít ten svuj 😊 preji hezky den ❤️

11. kvě 2021

Mne přijde že některé maminky mají z kojeni trauma a některé zbytečně prehaneji s tím pořád o tom mluvit,ukazovat a přehánět se kdo,kdy, do kdy, jak dlouho a kolik a čím víc tím lip...ja opravdu jen čekám na den, kdy my ženy pochopíme a uvědomíme si, ze ostatní ženy nejsou konkurence a plození, rozeni a výchova potomků nejsou závody ... protoze pokud chceme zavodit, musíme mít stejné podmínky, a to je v tomto případě nemožné. snad jednoho dne dospejeme do stadia, kdy si ženy budou spíš pomáhat a ne se porad porovnávat- zda máme děti, či ne a pokud ano kdo jich má vic, zda jsme vdané či ne, zda máme babicku na hlídání či ne, zda chodíme do prace či ne, zda jsme rodily s periduralem či ne, doma či v porodnici, zda kojím či ne, a třeba pak jednou pochopíme, že jiná verze žití není od toho, abych musela závidět, či se cítit špatně, ale spíš od toho, aby mě inspirovala a přinesla mi jiný pohled na věc, protože život je přirozené různorodý, to je zákon přírody.

11. kvě 2021

@andelka Ale Chůdě rodiny na kojnou neměly a taky spousta miminek přežilo.

11. kvě 2021

@angelinie Ale proč? Je to přece její dítě, její život, její právo. A proč se cítím méněcenná, když jsem s tím srovnaná? No právě kvůli takovým řečem. Jak je to sobecké apod. Jsem sobě,když chci být pro své dítě v pohodě? Když vím, že bych byla ve stresu? Co je pro dítě lepší? MM za každou cenu, nebo pohodová máma? Každý ať si to dělá podle svého,ne?

11. kvě 2021

@oveckaluky jo, přežil ten nejsilnější.

11. kvě 2021

@andelka Ale přežil, na cizím mléku. A dneska ty možnosti jsou. Ale o to ani tak nejde. Spíš jde o to, že spousta matek má potřebu vnucovat svůj názor, ten jediný správný, ostatním maminkám. A už si neuvědomují, že i ty další maminky mají svůj rozum a své názory. Není to jen o kojení. Týká se to všeho. Škoda je, že spousta těch maminek hledá ty své správné názory jen na netu. Ten nás jednou zahubí.

11. kvě 2021

@oveckaluky Občas přežilo ( ale nevím v jakém stavu) i dítě, které mléko vůbec nemělo. Ale o to nejde. Dneska je náhradní výživa na úplně jiné úrovni. Ale pořád je to náhradní. A pořád je potřeba podpora. Internet je dobrý sluha ale zlý pán. Je nutné přemýšlet. Stejně jako je špatně nenechat si poradit, nehledat zkušenosti a nechat se zblbnout třeba příbuznými ( nejlíp těmi,co taky nekojily,takže zkušenosti nula, natož 40-60 let staré)

11. kvě 2021

@andelka Tak, přesně o tom píšu, že je nutné přemýšlet, a ne jen poslouchat. A konkrétně u kojení je podle mě opravdu na prvním místě spokojená máma, právě proto, že ty možnosti dneska už jsou a není tedy třeba lámat kojení přes koleno. Proto mi vadí, jak ho spousta maminek pořád vnucuje druhým.

11. kvě 2021

A nekojení zase nám všem neustále vnucujou a normalizujou výrobci UM - i kdyby každá kojící nutila kojení ostatním, pořád je to se systematickou masáží ze strany výrobců UM nic. Je to obrovský byznys. Ano, ty možnosti jsou a je super, že jsou, ale faktem zůstává, že kojeno je pořád strašně málo dětí - mnohem méně, než by jich objektivně kojeno být mohlo.

11. kvě 2021

@jade85 No a? A to je problém, že "je objektivně kojeno méně děti než by mohlo"? Já furt nechápu, proč to má potřebu někdo řešit.
Chci kojit, kde to - kojím. Chci kojit, nejde to - mám milión informací a dobrých LP, co pomůžou. Nechci kojit - nekojim. Tečka. Nic z toho nikoho nedělá horší či lepší matku.

11. kvě 2021

@me_druhe_ja ale tady vůbec nejde o lepší/horší matku. Rozhodnutí je samozřejmě na každém. Ale bohužel do toho rozhodování vstupují různé (des)informace a ne vždy ti, co je poskytují sledují nejlepší zájem matky a dítěte, ale často jen a pouze svůj vlastní zisk. Zvlášť v té situaci Chci kojit, nejde to, je klíčové, jestli té matce někdo pravdivě řekne, jaké jsou důsledky (ne) kojení pro ni a hlavně pro její dítě, aby se mohla skutečně informovaně rozhodnout. A kdyby ta informovanost byla obecně na lepší úrovni, než je (hlavně vinou propagandy výrobců UM, u nás v minulosti i vinou minulého režimu, tlačícího ženy k co nejrychlejšímu návratu do práce), bylo by určitě méně i těch Nechci kojit - nekojím.

11. kvě 2021

@jade85 Pokud chce i přes sílu kojit, informace si může najít, ne? Vždyť sama píšeš, že to jde... hlavně je to, nebo spíš mělo by být, na ni.

11. kvě 2021

@oveckaluky Kazdy si to stejne bude delat podle sveho, to je jiste 🙂 Ja pouze nesouhlasim s tim, ze nekdo nechce kojit (aby to nemel moc narocne, aby si neznicil postavu, atd. atd. podobnych vymluv uz jsem slysela spousty). Uz proto, ze se nerozhoduje jen za sebe, ale take za dite, ktere je po narozeni na matce plne zavisle. Ale to vsechno je jenom muj nazor, nazor jednoho cloveka, ktery se nezmeni, ale take nemusi nikoho trapit 🙂 Nikdy jsem nikomu kojeni nevnucovala, ani s tim nehodlam zacinat. Timto jen vyjadruji svoje nepochopeni nad timto rozhodnutim.

11. kvě 2021

@angelinie Však já to taky nemyslím zle. 😉
Ale pořád je to přece její rozhodnutí, její dítě. A ať se nám to líbí, nebo ne, za děti prostě do určité doby rozhodujeme výhradně my.

11. kvě 2021

@angelinie Dám příklad že svého života. Káju mi v porodnici naučily sestry na láhev s UM, takže nic. Niki jsem koupila 3 týdny a bylo to trápení nás obou. Ukončila jsem to, přešla na UM a bylo nám dobře oběma. To bylo moje rozhodnutí, a myslím, té vzhledem k tomu, jak se nám oběma ulevilo, bylo správné.
Dvojčata jsem strašně chtěla kojit. Opravdu moc jsem chtěla. Narodila se o 6 týdnů dřív, byla jsem doma a oni v nemocnici, takže jsem se snažila co tři hodiny napřed odstříkávat, to bylo v pohodě, po cca týdnu ostříkávání i odsávat, a to bylo peklo. Sekce byla komplikovaná, aby malou zachránili, byl potřeba přidat i T-řez. A díky tomu to peklo. Měla jsem na výběr, buď se rozkojím, ale tím jsem riskovala další operaci s odebráním dělohy, tedy další prodloužení doby bez dětí, a nebo budou na UM. Volba byla jasná, chtěla jsem být co nejdříve fit, abych se o ně mohla starat sama (už to, že jsem je viděla až dva dny po porodu, a pak obden, psychice moc nepřidalo). Někdy to vzdát je prostě to nejlepší řešení. Tím nechci říct, že jinou možnost jsem neměla a hotovo. Měla a vybrala jsem si, u všech 4 dětí. Tím chci říct, že naprosto chápu i maminky, které se tak rozhodnou i předem, protože to tak cítí. A kdyz o tom tak přemýšlím, možná je to i lepší. Když si vzpomenu, jak jsem se trápila já i mladší dcera, aspoň si tohle ušetří. Ale to pochopí jen kdo zažil.
Opravdu závidím každé, která kojí. Ale měly by si uvědomit, že taková masáž, jako tu některé občas předvádí, těmto maminkám nepomůže, naopak. To jsem tím chtěla říct.😉

11. kvě 2021

@oveckaluky Toto vubec neni pripad, o kterem mluvim vyse 🙂 Je super, ze jste pro sve deti udelala vse, co jste mohla. A souhlasim s tim, ze za deti rozhoduji rodice (aspon do urciteho veku), proto nerozumim tomu, ze nekdo poda sve rozhodnuti o nekojeni jako "rozhodla jsem ja o sobe" - ne, rozhodla se o sobe a svem diteti...
Kazdopadne psychicka pohoda maminky je velmi dulezita i pro psychickou pohodu ditete, takze je na jednu stranu dobre, ze v dnesni dobe je tolik moznosti jine vyzivy nez MM. Moje prvni kojeni bylo take dost vybojovane, ale ja nemam ve zvyku se moc vzdavat 🙂)) A vsechny moje deti byly plne kojeny do pul roku, takze jsem vlastne ani nepresla na modernejsi zpusob vyzivy (zavadeni prikrmu od 4.mesice) - zase to ale beru jako sve rozhodnuti o mne a detech, ne pouze o mne :-B snad se ted lepe chapeme ;)

11. kvě 2021

@oveckaluky jenže pořád je těch informací očividně málo,když je nedávají ani sestry v porodnici,natož aby tam fungoval dostatek laktačních poradkyn apod. Já tam byla 3x a rozhodně nekojim díky jejich podpoře. S výjimkou té jedné jediné během posledního pobytu v porodnici, kdy nejvíc jsme stresovaly my, matky třetího dítěte, když nás zaskočilo,že rozkojeni trvá, bolí to a je to náročné na nervy. Druhý a třetí den po porodu jsem fakt kolabovala a zachránila to až podpora jedné noční sestřičky.

11. kvě 2021

@andelka Když jsem se z výše uvedeného důvodu rozhodla nekojit, byly všechny sestry, až na jednu, doslova hnusné. A to byl důvod zdravotní. Tak nevím... Je to o lidech a o názoru. Každopádně ať si to každý dělá po svém, netřeba ho za jeho názor a jeho rozhodnutí nějak kárat nebo mu do něj mluvit.

11. kvě 2021

@angelinie Jj, já ti rozumím.😉 Vím, jak to myslíš. Ale každé rozhodnutí je rozhodnutí matky za dítě, ať se rozhodne že bude kojit, nebo nebude. Soudit ji za to jednou může jen to dítě. Jasně, pokud se zeptá a chce radu, proč ne? Ale nevnucovat.

11. kvě 2021

@oveckaluky no mají v tom trochu hokej, děvčata. Kdo opravdu nemůže, tak se cítí nepochopený a kdo by mohl,tak nepodpořený. Tady si myslím,že je velká mezera. Přitom před porodem,po porodu a v prvních měsících ( já jsem taky měla problémy, ucpaný mlékovod, poraněné bradavky a ve 3 měsících jsem to završila zánětem a ATB, naštěstí tuk tuk od té doby žádný problém) jsou ta pomoc a podpora a informace důležité. Jenže není čas,nejsou lidi ..

11. kvě 2021

@andelka Když jsem nastoupila za dětmi, na oddělení matek, první otázka tamní asi vrchní sestry byla "kojíte?" Po mé odpovědi, že ne, přišla jednoduchá věta "tak nemáte nárok na čaj, na svačinu a druhou večeři". Tak asi tak.😃 Mně to přišlo v tu chvíli směšný, ale když si představím, jak to může zamávat s maminkou, se kterou v šestinedělí mlátí hormony... Super přístup, ne?

11. kvě 2021

@oveckaluky no, právě.
Já když s měsíčním synem šla do nemocnice,též se ptali a vozili mi z jiného oddělení speciálně stravu pro kojící matky. A velmi ochotně mi dělali teplé mléko. O svačině a druhé večeři teda nic nevím.

11. kvě 2021

ja si myslim, ze i kdyby se maminka rozhodla nekojit jen proto, ze si nechce zkazit postavu nebo aby to nemela narocne,nebo nevim co....tak jednak v okoli takovych fakt moc neznam, ve vetsine pripadu to byl bud zdravotni stav, nebo nutnost jit do prace.ale i kdyby nakrasne, ja fakt nechapu proc kvuli tomu vsichni vysiluji?Je to snad zavist z jejich strany ze si vybrala snadnejsi cestu? Ze bude mit hezkou postavu ? V takovych pripadech bych se spis obratila do sveho nitra a hledala tam, co mi na tom tak vadi...obcas mi prijde, ze ostatni matky kojici chteji ukamenovat tu nekojici jako by snad sve dite nekojenim davala do babyboxu, ci poustela po vode v kosiku jako plavacka. Ale o tom to neni, pokud mi tak moc moc vadi ze se nekdo rozhodl sam za sebe kvuli postave, ci snazsimu byti, mozna bych obcas taky mela udelat rozhodnuti sama za sebe, dost mozna mi to rozhodovani sama za sebe chybi a tak cpim siru na ty, co si to dovolily, nevim.

11. kvě 2021

me jina rozhodnuti a jine zivotni styly spis inspiruji. vzdycky si reknu, ze mozna bych mela venovat vic casu sama sobe, nebo vic casu detem. ale mamy jsou taky lidi a spousta mamin si to neuvedomuje ( zvlastni je, ze tatum je to sumak a jsou vetsinou spokojeni 🙂

11. kvě 2021

@oveckaluky jasně, ale jde o informace, které nás ovlivňují, aniž bychom je aktivně vyhledávali - zjednodušeně řečeno, když žena všude vidí reklamu na UM se šťastnými miminky, čte, že má UM "složení podobné mateřskému mléku" a podobné nesmysly, mnohem snáze po tom UM sáhne při prvním problému, který by byl třeba s minimem úsilí řešitelný.

11. kvě 2021
luckawm
autor

@angelinie mám známe na statku a věřte, že i bez um se dá mléko nahradit...obě děti jsou “odkojene” kravskym mlékem....
Já nejsem odpůrce kojeni jen jsem napsala své pocity a reakce okolí na nekojeni.

12. kvě 2021

@luckawm Jasně, předpokládám, že základem Sunaru je také kravské mléko 🙂 Mně je ve své podstatě jedno, jestli někdo kojí nebo nekojí. Vytáčí mě pouze postoj "kojit se mi nechce"...je to pro mě podobné jako říct...dítě chci, ale nechce se mi ho vychovávat...Určitá rozhodnutí sebou zkrátka nesou i další akce 🙂 Bylo by to na delší diskuzi...přeji Vám i Vašim dětem krásný den ;)

12. kvě 2021

@jade85 Ale pořád je to rozhodnutí na matce.

12. kvě 2021

@angelinie Jj, je to tak. UM se dělá z kravského.

12. kvě 2021

@oveckaluky samozřejmě - jen říkám, že propagace kojení je v pořádku a nejde v ní o to, aby se nekojící cítily méněcenné, ale o to vytvořit protiváhu obrovské propagaci nekojení ze strany výrobců UM. Právě proto, aby to rozhodnutí bylo skutečně svobodné a informované. Ale je to velmi ošemetné téma, bavíme se tady o rozhodování žen, které probíhá většinou těsně po porodu, takže v jejich naprosto nejcitlivějším a nejzranitelnějším období.

12. kvě 2021

@jade85 jj, v období kdy hned dostanou v kufříku od porodnice flašku a dudlík, ale podporu v rozkojeni slabou 🙁 mám tu x dudliku a tři lahvicky,které jsem nikdy nevyužila.

12. kvě 2021

@jade85 Ano, teď jsi to napsala přesně jak to cítím. Propagace je potřeba, aby byla informovanost. 👍 Jenže tam je pak právě to ALE, zatím je styl, jakým je některými maminkám propagováno, a právě tento styl uvrhá nekojící maminky do pocitu méněcennosti. Tak jsem to myslela. Děkuju za tvůj komentář. 😘

12. kvě 2021

@oveckaluky ale stejně tak jsou uvrhovány do "divných" pocitů kojící matky. Kdybych měla spočítat kolik hloupých otázek a blbých pohledů a komentářů jsem si vyslechla na téma kojení. A to jsem nikdy kojení nikomu necpala, nekojila na veřejnosti a ani "starší" děti (první jsem kojila do roku, druhé nyní 13,5 měs.) Všechny nekojící mají pořád s něčím problém. Jakmile někde z rozhovoru vyplyne, že kojim, okamžitě se sesype milion opakujících se otázek.. Vždyť už je to dítě přece velký? (ale flašku s UM by mu vrazili hned) a to tam jako ještě něco máš? a to tomu dítěti stačí? A není divný kojit dítě, které už má zuby? Kolem mě opravdu nekojí téměř nikdo..🙁

13. kvě 2021

@elledh Ale to je oboustranné, bohužel. A to je špatně. Žij a nech žít, bohužel to tak nefunguje...

13. kvě 2021

@elledh nemusí to tak být...včera jsme se s kolegyní v práci bavily o dětech a mezi řečí jsem zmínila, že kojím tříletého i teď v těhotenství. Ona naopak ani jedno své dítě nekojila, i když se pokoušela. Chtěla o tom mluvit, vlastně jsem měla pocit, že se snaží to ospravedlnit, což mě mrzelo a těžko se mi na to reagovalo. Jako laktační poradkyni mi i z toho mála, co mi řekla, bylo jasné, že s trochou podpory mohla úplně v klidu problémy překonat a kojit, ale samozřejmě jsem to nekomentovala. Má zdravé děti, co jí od 3 měsíců spaly celou noc, celá rodina spokojená, tak proč to hrotit 🙂
Myslím, že když je kojící i nekojící se stavem věcí u sebe spokojená, můžou o tom spolu komunikovat zcela v pohodě.

14. kvě 2021

Začni psát komentář...

Odešli