Když máš v rodině psychopata... aneb moje švagrová

Možná vám to bude připadat, že se vracíte mezi trapný problémy 15ti letých holek, co nemají nic lepšího na práci, než kvokat. I já si tak připadám a bohužel v tom musím žít. Veškeré dění kolem mě se mi jeví jako zlej sen a moje životní zkušenosti jsou mi k ničemu, neboť s tímto druhem lidí nemám fakt žádnou zkušenost, neboť pokud na takovýho člověk narazím, tak s ním v životě vůbec nechci ztrácet čas a energii.

S přítelem jsme se seznámili před necelými dvěma roky, před rokem jsme spolu začali bydlet. Oba jsme měli za sebou dost ošklivý konec předcházejícího vztahu. Zamilovali jsme se jako puberťáci. On vzal moje dva kluky za vlastní a já jeho syna. Jsme šťastná rodina, která si užívá společné chvíle a nic nám nechybí. Jasně, občas se pohádáme, ale kdo ne. Vždycky jsme vše dokázali vyřešit a jít dál, byť to s mojí povahou nemá úplně jednoduchý. Ale to já s ním občas taky ne. Navíc - sestěhovali jsme dvě rodiny, najeté na určitý režim, systém, fungování a ani jeden z nás nečekal, že to bude jednoduchý. A já si troufám říct, že to funguje nad moje očekávání. Zkrátka jsme si tak pluli na tom našem obláčku našim krásným, šťastným životem.

Bohužel, přítel má sestru. Ze začátku jsme vycházely vážně skvěle. A já byla šťastná, jak hezky mě i děti jeho rodina přijala a že budu mít v novém bydlišti kamarádku. Jenže pak jsme narazily na to, že ona byla zvyklá řídit přítelův život, vše co se ho týkalo, měla 100% ve svých rukou (a nejen po dobu, co byl sám, ale i 15 let předtím, kdy jeho bývalá partnerka nedokázala nic říct a nechávala si to líbit). A najednou jsem se nastěhovala a předpokládala a chtěla jsem, abychom si svoje věci řešili sami. A bohužel jsem to řekla nahlas a požádala jí, aby naše věci nechala jen a pouze na nás a že pokud si nebudeme vědět s něčím rady, nebo budeme chtít něco probrat, moc rádi za ní přijdeme. A v tomhle vidím asi největší problém.

Začalo to nenápadně. Takovými těmi malými naschvály, které jsem se snažila ignorovat. Někdy krátce po tom, co jsme se sestěhovali (podotýkám, že bydlíme ob jeden dům). Takovým tím nenápadným naváděním přítele, co to má doma za ženskou, jak jsem hrozná apod. Pak mě začala pomlouvat po vesnici. A že tady má kde, protože větší kurník jsem v životě neviděla. Ale dobrý, neřešila jsem. Pak jsme měly výměnu názorů, neboť k nám chodila paní na úklid a moje švagrová jí o mě navykládala takové věci, že paní k nám odmítla dál chodit.. (podotýkám, že jsem paní celý rok a půl, co sem docházela, ani jednou nepotkala, protože chodila dopoledne a ona mě vůbec neznala a nikdy se mnou nemluvila). S paní jsem se potkala, udělala jí kafe, popovídaly jsme si, potykaly a ona odcházela s tím, že je úplně v šoku, že jsem normální ženská a žádná svině… No prosím?! To už jsem ale začínala být vytočená. A v tomto duchu to pokračovalo asi půl roku. Společné akce, kdy většinou ani nepozdraví, oslava přítelových narozenin, kdy si u nás doma sedla zády ke mně a tři hodiny mě ignorovala apod. Několikrát jsem se snažila to urovnat, zjistit, co jí vadí, co mám změnit, aby byla v pohodě a abychom se dokázaly bavit alespoň na nějaké základní konverzační úrovni. Čert jí vem, mě může být jedno, ale bohužel přítele, který je opravdu hodně fixovaný na svou rodinu, to hrozně trápí, že spolu nevycházíme a já si myslela, že když budu milá a dělat vstřícné kroky, že třeba tu cestu najdeme. Jak jsem se spletla.

Co se stalo před Vánoci a kam až to zašlo, je jako moje noční můra. V zásadě se nestalo vůbec nic, ale co z toho dotyčná dokázala udělat, nám bohužel ničí život skoro denně L

Byly dva týdny do Vánoc. Můj chlap zase hotovej, protože den předtím jeho sestra zase udělala z komára velblouda, kdy řešila úplnou blbost. Tak jsme se domluvili, že to ještě zkusíme naposledy napravit. Protože Vánoce a takový ty nesmysly, kdy má být rodina pohromadě… a protože měla švagrová pár týdnů předtím svátek, domluvili jsme se, že jí uděláme s dětmi přepadovku. Šla sem o 10 minut dřív, že s ní promluvím a urovnám to a oni přijdou za chvíli, popřejeme jí, dáme čaj a půjdeme domů. Jak já jsem byla naivní… Přišla jsem tam, neochotně mě pustila domů. Byli tam její dva synové + jeden kamarád, lítali po domě, puštěná nahlas televize a hrozně ječeli. Šly jsme do kuchyně. Prý co tam chci. Tak jsem začala, že mi ta situace mezi námi nevyhovuje, a jí určitě taky ne a poprosila jsem jí, jestli kvůli jejímu bráchovi, kterého to moc trápí, můžeme zkusit fungovat alespoň na nějaké základní a slušné úrovni. Pak už jsem se moc ke slovu nedostala. Začala na mě štěkat, ječet, urážet mě, do toho měla v ruce ostrý nůž, protože dělala dětem večeři, kterým mi šermovala před obličejem (teď už se tomu směju, ale v tu chvíli mi teda moc do smíchu nebylo). V průběhu těch 10ti minut jsem asi 4x v klidu zopakovala, že jsem se nepřišla hádat, ale urovnat to a nějak začít znova a prosila jí, ať přestane. Jednou jedinkrát jsem nezvýšila hlas, neřekla jí nic ani náznakem nepříjemného, prostě nic. Po těch 10ti minutách jsem se otočila, řekla, že tohle nemá smysl a odešla. Ve dveřích jsem potkala chlapa s dětma, svým dětem jsem řekla, že jdeme domů, že v takovým prostředí, kde se ke mně takhle chovají, nebudou a odešla jsem domů. Přítel tam zůstal se svým synem. Vrátil se za hodinu a byl úplně vyřízenej.

Drahá švagrová mu řekla, že jsem tam na ní vlítla, řvala jsem na ní, byla jsem zlá a tak agresivní, že se mě bála. A děti, že z toho mají trauma (jsem si 100% jistá, že děti ani nevědí, že jsem tam byla). Když přítel odešel, zavolala svojí mámě, ať přijede, řekla jí to samé a že prý musí máma přijet, že jen brečí, zvrací a není schopná se postarat o děti. Maminka přijela a o děti se postarala (tuto její verzi jsem se dozvěděla za dva dny poté). Další den nedorazila švagrová do práce (byl to pátek). Zavolala příteli (pracuje u něj ve firmě), že je jí ze mě tak zle, že jen leží, zvrací, brečí a nemůže vstát ani z postele, že nepřijde. ON se sebral a jel jí utěšovat. Pak přijel domů mi říct, v jakým je sestra stavu díky mě. Tak jsem mu řekla, že to na něj hraje, že jí nic není, protože se u ní vůbec nic hroznýho nestalo, takže jsem věděla jistě, že nemá z čeho být v nervu. V sobotu byla velká vánoční večeře, kterou pořádala bývalá tchýně mého chlapa, bylo tam asi 40 lidí a švagrová všem navykládala, výše uvedené.

Chlap byl úplně hotovej, protože nevěděl, komu má věřit. Postavila ho do situace, kdy si má vybrat mezi ženskou, kterou miluje a vlastní rodinou. Což on prostě nedal. Protože jak je jinak skvělej, úžasnej a báječnej, tak nedokáže nikomu říct nic nepříjemného a všechno si nechá libit.

Jenže… já jsem žila hodně let s chlapem, co se choval jako magor. A po rozvodu, když jsem si našla současného přítele, jsem se potýkala s hodně drsným stalkingem z jeho strany, až jsem skončila na kriminálce a v intervenčním centru. A tenkrát jsem si vzpomněla, co mi říkali policajti. Pokud to jde a stojíte proti nepříčetnýmu člověku, nahrávejte si to. A tak, jak na mě začala ječet, vzala jsem telefon a zapnula nahrávání. Nešla jsem tam v žádným případě s tím úmyslem, ale prostě v tu chvíli mě nic lepšího nenapadlo, byl to zkrat a pyšná na sebe nejsem, ale udělala jsem to. Takže jsem měla záznam skoro celého rozhovoru, kdy ona na mě ječí a já úplně v klidu jí prosím, ať toho nechá. Taky toho, jak v obýváku řádily a ječely děti, které vůbec neregistrovaly, že se něco děje.

Přítel mi nevěřil, což mi fakt hodně ublížilo. Tak jsem mu řekla, že to mám nahrané. Nejdřív byl naštvaný a nechtěl to slyšet, nakonec mě prosil, ať to pustím. Poslechl si to, hrozně se mi omlouval, že mi ublížil, že jsem mu nikdy v ničem nelhala, ale že byl v hrozné situaci. Ok. Pak jsme zavolali jejich mamince, která přijela, a vše jsme jí řekli. Aby si o mě nemyslela to, co jí navykládala sestra. Byla z toho úplně vyřízená. Ale stále se jí zastávala, což je asi pochopitelné, je to její dcera, ať se chová jakkoliv. Potom jsem mluvila s bývalou od přítele, šla jsem za ní na kafe a vše jí řekla. Ona se bála o jejich syna, že když je u nás, tak abych mu tam neubližovala nebo kdoví co, po tom, co o mě slyšela. Prý jsem zlá na děti, přítele skoro týrám, nikam ho nepouštím, zakazuju mu vídat se s jeho rodiči, večer nikam nesmí a musí chodit se mnou brzo spát když někde jsme a další lahůdky. Nevěřila jsem a zírala s otevřenou pusou. Přišla jsem domů a sesypala jsem se z vědomí, že tohle si o mě myslí většina lidí v našem okolí. Ale mě trápilo jen to, že si to myslí lidi, na kterých mi záleží, ostatní mi byli a jsou jedno. Snad tam, kde mi na tom záleželo, se mi to podařilo urovnat a paradoxně mě to sblížilo s lidmi, u kterých bych to nečekala, a kteří mě podrželi.

Čekala jsem, že když zjistila, že přítel zná pravdu, alespoň přijde a omluví se. Když ne mě, tak alespoň jemu. Ale nestalo se. A taky jsem čekala, že se mě přítel zastane. Že jí řekne, že takhle se ke mně chovat nemůže. To se taky nestalo .

Tento týden jsme byli na horách. Na horách s ní a její partou, kde bylo přes 20 dospělých. Lidí, kteří byť mě vůbec neznají, tohle si o mě říkali. Nepozdravila mě ani klika od dvěří, když jsem někam přišla, zvedli se a odcházeli. Takže přes den jsme si jeli s dětmi svůj program, a večer jsem neopouštěla pokoj a modlila se, ať už je konec… Ale ona nedala pokoj ani tam. Potkaly jsme se na chodbě, ona mě vyprudila a pak napsala příteli, že jsme se pohádaly a já jsem jí sprostě nadávala a že na to má svědky. Nakonec mi řekla, že se postará o to, abych táhla odkud jsem přišla, i s těma svýma parchantka. Samozřejmě si dala velký pozor, aby u toho nikdo nebyl. A i když jsem se snažila s ní nikdy nebýt sama, tak to prostě nešlo.

A já teď celé dny přemýšlím, jak se s touhle situací vyrovnat. Vím, že nejlepší je, takové lidi ignorovat. Ale já to prostě nedokážu. Domluvili jsme se s přítelem, že půjdeme do partnerské poradny, abychom nějak řešili, jak fungovat ve vztahu, který se nám jeho sestra snaží evidentně zničit, aby nás to neoddalovalo. A taky to, proč on není schopnej se mě zastat a srovnat si jí. V tom totiž vidím největší problém - on jí ukázal, že ať mi ona udělá cokoliv, tak on neudělá nic a projde jí to. A já jsem si jistá, že ona se takhle chovat nepřestane. Nikdy v životě jsem se nesetkala s tak prolhaným, zlým a zákeřným člověkem. A když mi řekla, že kamarádky nikdy nebudeme, protože ona se stýká s úplně jinou sortou lidí, než jsem já, byl to ten největší kompliment, jaký mi mohla složit. Snažím se přijít na to, proč tohle někdo dělá. Vždyť ona by měla být nejšťastnější z toho, že je její brácha po letech zase šťastnej a zamilovanej a že nám to klape, hlavně že jsou šťastný naše děti.. . Možná proto, že sama je nešťastná, jí vyhovovalo víc, když byli nešťastní s bráchou oba, nevím. Možná proto, že jsem jí nikdy neviděla, že se směje, baví, nikdy jsem neviděla, že by si dala s manželem pusu, že by se vzali za ruce, možná proto, že vlastní děti jí spíš obtěžují, tak je pořád někam strká a když může, jede na víkend pryč, zatímco my máme každý druhý víkend (byť nechtěně) pro sebe a naučili jsme se si ty chvíle užívat, i když nám děti hrozně chybí. Možná proto, že je těžký se dívat na to, co my máme, kdy to sama nemá. Nebo možná proto, že byť jsem jí nikdy nedala důvod, tak mě prostě a jednoduše nenávidí, protože sama dobře vím, že mám spoustu vlastností, který ostatním lidem vyhovovat fakt nemusí. Možná proto, že říkám věci na rovinu a problémy se snažím řešit, nepomlouvám, neintrikuju a tím nezapadám do jejího vzorce dobré kamarádky.

Asi jsem se potřebovala vypsat. Mě v principu nevadí, že drbe, když jí to baví.. Vadí mi, že na to doplatí děti. Vadí mi, že maminka a babičky přítelova syna se kvůli ní bály o svoje dítě/vnuka, vadí mi, že děti z vesnice si k nám nebudou moct chodit hrát, protože která matka by pustila svoje dítě někam, kde se takhle někdo chová, že… a to už to mají moje děti dost těžký, protože jsem jim vzala domov a přestěhovala jsem je pryč. Vadí mi, že jsme přišli o týden společný dovolený v létě (se stejnými lidmi jako hory), na kterou se děti hrozně těší, protože díky tomu, jak se sestra chová, je pro mě prostě nepřípustný tam jet a znova to absolvovat. A mám hroznej strach, že díky ní už nebudeme šťastný. Že se jí to podaří a přítel to prostě nedá. Jen prostě nevím, jak se vypořádat s tím, že máme v rodině takovýho psychopata… a jak se vyrovnat s tím, že se mě před ní chlap nezastane. Že díky ní zase o všechno přijdu ☹