Dámy a pánové, vítejte v Praze. Je právě 10 hodin dopoledne a my jsme přistáli na pražském ruzyňském letišti, kde venkovní teplota je příjemných 15°C. …

Takhle jsem se loučila minimálně dvakrát denně po příletu do destinace s cestujícími, kteří se mnou sdíleli na pár hodin stejnou přetlakovanou trubku. 

Jak se ale rozloučit s vámi? A chci se vlastně loučit?

Když jsem posílala přihlášku na ambasadorku HiPP, bylo Toníkovi 7 měsíců a já jim tenkrát napsala, že mají morální povinnost mi tu funkci dát, protože moje spotřeba kojícího čaje zadotovala měsíčně minimálně jednoho jejich zaměstnance. 😀

Dneska je Tondovi o tři roky víc. A přibyl k němu ještě Bertík. Prožila jsem si tady s vámi krásný tři roky a nemohla jsem si vybrat k zastupování lepší značku. 

Nicméně, i můj čas tady se nachýlil. O skvělém čaji totiž už víte. Víte taky, že když má výrobek stejný EAN kód, je úplně šumafuk, pro který trh je určen a je prostě naprosto stejný. O tom, že mléko HiPP, díky probiotikům a prebiotikům, nemá na našem trhu konkurenci, jsem vám říkala nesčetněkrát taky. Dokonce máme tak prima vztah, že jsem vám prozradila, že když nestíhám, dosolený lasagne v srdíčku obědvá celá rodina. 

„Zdravá půda = zdravé rostliny = zdravá zvířata“

Pokračování mého výletu je tady! 🙂

Těšila jsem se, jak se vyspím v té krásné, měkké a velké posteli. Předpokládala jsem, že když poprvé po skoro 11 měsících nebudu muset vstávat k Toníkovi, tak že padnu a ráno vstanu. No realita byla jinde. Nejdřív jsem vůbec nemohla usnout, následně jsem se asi stokrát vzbudila, ale i tak to bylo báječný. Já prostě miluju pohodlné postele 😀

Den nás vítal slunečními paprsky. Takže jak jsem vám psala, že jsme si všichni zabalili naprosto špatně…. Někteří z nás totiž měli v kufru hlavně svetry, holiny, pohorky, nepromokavé bundy, dlouhé a teplé kalhoty. V jednom z kufrů by se dokonce našla i péřová bunda! 😀 (nutno podotknout, že zcela výjimečně ne v tom mém!). Prostě jsme žili v tom, že když jedeme na sever, kus od Ruska, tak tam bude zima asi jako na severní točně 😀 No nic, takže už ráno sluníčko pálilo jako blázen a nebe bez mráčku slibovalo horký den.

Začali jsme báječnou snídaní a hned po ní za námi přijel pan Hipp. Usadili jsme se do polokruhu ve stínu velkého stromu a zaposlouchali se do přednášky o organickém zemědělství. Upřímně jsem se děsila. Přednáška? To bude nuda… Přátelé, nebyla. Fakt nebyla. Hltali jsme každé slovo. S každou další a další větou nám to všechno dávalo větší a větší smysl. To, jak je každý krok promýšlen do důsledku, ten absolutní respekt k přírodě a k životnímu prostředí. Ochrana volně žijících zvířat, snaha o zachování rovnováhy. Měla jsem z toho pocit, jako by se, obrazně řečeno, pan Hipp každé ráno poklonil k Zemi a s pokorou poděkoval. Nikdy, opravdu nikdy jsem z nikoho necítila takový respekt k přírodě.

Mám z přednášky spoustu poznámek, některé zajímavosti vám sem napíšu, zbytek v uceleném, samostatném článku!

"Pojďme si to společně pořádně užít!"

Je neděle večer a já horečnatě a na poslední chvíli, jak je mým dobrým zvykem, balím věci do kufru. Ráno, přesně v 6:45 mě bude před domem čekat taxík a moje HiPP dobrodružství začne!

Jsem nervózní, absolutně nevím, co mě čeká. Vlastně ani nevím, kdo všechno letí! Co si mám proboha zabalit? Jedeme na farmu, takže holiny? Jedeme na sever, 40km od ruských hranic, takže péřovou bundu? Teplý svetr a placatku rumu? 😀

Noc je ve znamení nástupu horeček u Tondy. Připisuju je zubům, které se tlačí, dávám čípek a prďola spinká až do rána celkem klidně. Ale i ráno hoří… Odjíždím s opravdu velmi, velmi těžkým srdcem. Tak poňuchňat, pusu a pryč. Nebudeme to loučení dramatizovat.

Sraz na letišti je u hrací plochy v odletové hale Terminálu 2 přesně v 7:30. Jelikož pan taxikář se mnou jel jako by mě ukradl, tak jsme tam byli už asi v 7:10! 😀

Stejně to miluju. Pomalým krokem jdu do Terminálu, ležérně za sebou táhnu svůj malý kufr, narovnám se a vcházím dovnitř. Cítím se asi jako Stašová v Románu pro ženy. Miluju letiště, miluju značková zavazadla. A jakmile jsem tam, začínám myslet anglicky 🙂

Krásný podvečer,

je to už pár dní, co se firma HiPP rozhodla pomoci jedné mamince, která není v lehké situaci, balíkem svých výrobků v hodně 10.000 Kč!

I díky vám všem jsme jednu takovou maminku našli. A vlastně - našli jsme dvě. Jednou byla @janamal37 , která obdržela také dárečky od firmy HiPP a druhá byla @78marcela .

@janamal37 : Ježíšek k nám dorazil o den dříve! Děkujeme za krááááásný HiPP dáreček! Taková nadílka! A děkuji všem tetám z Koníka, které na mě myslí a přejí mi vše dobré. Jste úžasné!

Původní plán byl takový, že hlavní dárek přijedu osobně mamince předat já. Nicméně počasí vyvádí psí kusy a jedna cesta přes 300km v závějích a na ledovce je nad moje síly. Takže jsme vymysleli šalamounské řešení 🙂 Balík rozdělíme na půl, první polovina dorazila mamince Marcele včera a s druhou půlkou se tam konečně vydám já osobně, hned jak počasí dovolí.

Ale i tak si vám všem dovoluji zprostředkovat dojmy maminky a pár fotek!

Jsme za polovinou adventního času. Sníh nám sice k té pravé vánoční a zimní idylce chybí, nicméně i tak jsme v tuto chvíli rádi všichni pospolu. Dětem září očička z rozsvícených světýlek v oknech, předzvěst nadílky od Ježíška je téměř hmatatelná. Maminky pečou cukroví, zdobí své byty, domy i zahrady. Společně s tatínky shání vysněné dárky pro své nejbližší…

Těšení se na Ježíška, adventní čas, zapálené svíčky, láska, štěstí a pohoda.
Ale bohužel ne každý tento čas takto prožívá. Jsou mezi námi maminky, které jsou v těžké životní situaci. Cesty osudu jsou někdy nevyzpytatelné a těžko v tu chvíli hledat na celém adventu to pozitivní a zároveň být pozitivní i pro své děti.

A proto jsem tady já a taky, tedy vlastně hlavně, HiPP. A taky vy, maminky na Koníku!

Pár dní zpět jsem rutinně otevřela ráno počítač a projela nové e-maily. V záplavě klasického spamu z různých slevových serverů jsem viděla e-mail od jedné milé HiPP duše 🙂

Úkol zněl jasně: „Petí, vybereme na koníku maminku v nouzi, životní, finanční… A té uděláme krásné Vánoce!“

A já se úkolu moc ráda ujímám…. Ale!

Na přání několika z vás přidávám recenzi na výrobek Colour Refresh Maria Nila.

Svoje vlasy mám takové medovo-zrzavo-hnědé. V létě více vyšisované, v zimě trochu tmavší. A jelikož jsem pihatá a mám zelené oči, rozhodla jsem se jít zrzavou cestou 🙂 Takže asi půl roku už si barvím vlasy do zrzava. Nicméně barva se fakt rychle vymývá a pěkně zářivá vydrží vždy maximálně 3-4 týdny.

Hledala jsem tedy něco, co barvu ochrání, nebo zvýrazní. Abych nemusela u kadeřnice bydlet (nehledě na finanční stránku).

Na doporučení kamarádky jsem začala hledat značku Davines a Maria Nila. Davines dělá také tónovací kondicionéry, ale má jen tři základní barvy. Na druhou stranu Davines je běžně k dostání v eshopech bez větších obtíží.

Značka Maria Nila je ze Švédska a k nám na trh přišla až na přelomu srpna/září. Vyrábí hodně barevných odstínů a vybere si opravdu každý. Bohužel sehnání výrobku není nejjednodušší. V ČR jsem zatím objevila jediný eshop, kde Maria Nila prodávají. A tam to lze koupit jen pod registrací s IČO, kdy si hlídají, aby živnost byla opravdu psaná na kadeřnici.

Já k nákupu zlanařila kamarádky kamarádku, která mi to přes sebe objednala.

Už pár let zpět jsem si říkala, jak by bylo fajn pořídit si pomocníka na mytí oken. Od malička jsem nesnášela tu procedůru, vštěpovanou mi babičkou - horkou jarovou vodou umýt okna, rámy... Poté další vodu a smýt tím tu jarovou. Nakonec dětské pleny (ještě ty po mně) a těmi, s nějakým přípravkem, rozleštit okna. Peklo! Pleny už pouštěly chloupky, neustále jsem měla na oknech "kocoury" a příšerně mě to nebavilo. Tím spíš, když se musela mýt stará dvou okna - tedy dvojnásobek práce. Postupem času jsem si to usnadňovala a šulila to. Takže stačila jenom jedna voda, místo plen noviny...Nakonec voda se šamponem (super věc!) a teď, teď jsem díky #konik_testuje měla možnost splnit si svůj sen a pozvat si domů pomocníka! 🙂

Nedočkavě jsem vybalila Windomatic z krabice a dle návodu dala na 3,5 hodiny nabít. Manipulace s ním je jednoduchá, intuitivní a blbuvzdorná 🙂

Při prvním použití jsem nadšená, ale objevuje se i první "ale". Tím je pro mě nevhodně umístněné spouštěcí tlačítko. Automatickým úchopem mojí (evidentně levé) ruky si totiž přístroj neustále vypínám. Po pár minutách už si ale navyknu na trochu jiný způsob držení a v pohodě.

Windomatic perfektně odsaje veškerou vodu, nezanechává šmouhy a je rychlý a víceméně tichý.

Při mytí velkých zdrcadlových ploch na vestavěných skříních mi občas nechá čáru, kde končí stěrka. Nicméně není to nic tragického, nic extra viditelného a snadno se to rozleští třeba kusem papírové utěrky (záležitost na cca pět sekund). Na oknech to vůbec neřeším, tam to vidět není.

Myslela jsem si, že ho použiju opravdu jen na mytí oken. Ale ukázalo se, že Windomatic je mým věrným kamarádem každý den. Stále ještě totiž bydlíme ve starém domě, se starými okny s dvouskly, na kterých se sráží neuvěřitelné množství vody. A já tedy dvakrát denně nadšeně odsávám vodu, kterou automaticky z nádržky naliju na kytky na oknech 🙂 Je to WIN - WIN! My vidíme ven, kytky konečně nechcípou díky mé lenosti a neschopnosti je pravidelně zalévat 😀