Další vzdělávací okénko🙂:
Dnes jsem v druhém ročníku probírala slovotvorbu a dobrali jsme se k názoru, jak je český jazyk zajímavý a taky náročný🙂. Řešili jsme kořenovou/kmenovou alternaci. To znamená, že když skloňujete, časujete, stupňujete, když se z podstatného jména udělá přídavné... dojde občas k nějaké hláskové změně.
Například:
změna délky - míle/tisíc mil
měkčení - noc/noční
vypuštění hlásky - pes/psí
nejčastější je změna hlásky - Praha/pražský (h-ž)
Je toho víc, koho to zaujalo, může mrknout do mluvnice🙂.
A hned jsme se se studenty bavili, jak to mají těžké cizinci, my to používáme automaticky. Ujistila jsem je, že nejen cizinci, ale i děti. A uvedla jsem příklady od našeho mrňouse: lev, levice a levičátko. Voda tečela. Má dva parní válece. Na obrázku udělal podepis.
Jaké kořenové alternace neproběhly u Vašich dětí 🙂?