Drsná KZ
Občas tady čtu dotazy, co pořídit k výročí svatby. My budeme mít v srpnu od svatby 22 let a víte, co si nadělíme? Hrob. Myslím to vážně, už to máme rozjednané. Bude to na krásném hřbitově uprostřed Chřibů, mezi vesnicemi, na kopci, u zrušeného starého kostela, nádherný výhled...
A co nás přimělo k takovému kroku? Naprosto nečekané úmrtí v rodině a problém, kam toho člověka uložit. A uvědomění si, že nevíme den ani hodinu...
A já to chápu....jsem trochu mladší, ale normálně už taky přemýšlím, kam si jednou s manželem "lehneme" - já z Prahy, on z Dačic... Pamatuju si, že Josef Kemr měl taky dlouho před smrtí hrob - měl tam i desku s vyrytým jménem a datem narození předpřipravené...pak se to jen dodělalo a bylo...
To je kde, Roštín? Já už mám schránku v kolumbáriu 😀
Já myslím, že je dobře mít tohle naplánované, promyšlené. Já měla místo vybrané už v 15, nicméně postupem let jsem dospěla k tomu, že chci spálit, rozptýlit - ideálně rozptýlit do Seiny(Vltava však taky postačí). Nechci obřad, chci, aby si lidi sedli v nějakým příjemným podniku, pustili moje oblíbené písně a vzpomínali(i ten seznam mám napsaný).....
@betelgeuzz ano, svatý Jakub nad Roštínem.
Jako je to " divne" tema, ale myslim ze se o tom bavi dost lidi...Moje babi kuprikladu mi nakazala, ze si nepreje jednou zadnej pohreb, jinak me bude chodit strasit...Chce byt zpopelnena a rozprasena...
@makynaeliska tohle říkával už můj děda a naši to tak taky maj a ono upřímně? Jsem ráda, úplně se mi příčí, jak pohřební společnosti rejžujou na pohřbech.
@lleennttiillkkaa babicka rika, ze nepotrebuje aby mistni klepny stale u parte a krafaly o tom jaka babi byla, ani aby lidi bulely nekde u obradu a nesmyslnejch projevech nekoho...Babi to nema rada...A ja se ji nedivim...Hodne se o tom semnou bavi, pohreb nechce, parte nechce...Jediny co mi nakazala k tomu je, at si vezmu jeji podkovu pro stesti a k fotkam jeji maminky a babicky si dam jednou i jeji fotku
@makynaeliska u nas mela tohle prabi moje mama,ze jinak taky bude strasit. Tak je na rozptylové loucce. A pokud vin,tak strejda take a vlastne tak asi jednou budem vsichni, kdyz vidim ty ceny pohrbu a vseho okolo. Jen blbe zpopelneni co stoji
Na tom neni nic drsneho. Je dobre vcas tohle pripravit, ci alespon vedet, co chci.
Od obou rodicu vim, co by chteli po smrti, jakou hudbu, jestli obrad atd.
Muj muz i nejstarsi dite vi, co chci, jakou hudbu, kde chci ulozit: http://lesvzpominek.cz/ tohle je muj "cil". Nechci mit hrobove misto, chci spalit, ale jen anonymni rozptyl ne.
Clovek nezna dne a hodiny a plan by mel mit proste kazdy (a hlavne prekrocit takove to "jsem jeste mlada, smrti se bojim, to bude za dlouho o tom se prece nemluvi apod)
No, my jsme si hrob zaplatili nedávno a všichni z toho byli úplně v šoku.... oba jsme z různých části ČR, já nechci být někde s někým v hrobě s kým se nesneseme a takhle budeme mít “svoje”. Prostě člověk nikdy neví, navíc kdyby “nedejboze” taková situace nastala, tak pak asi Člověk neví co má řešit dřív. Jo a máme hrob na kopci s výhledem na řeku, v klidném koutě 😉
Krásné misto😍
Vůbec mi téma nepřijde drsné ani divné. Jen já to mám asi jinak, hrob je pro mě závazek. Mně osobně nevadí, ale nechci jím zavazovat ty, kdo tu zůstanou po mně. Takže "výhled" a krásné místo nechci, ani hrob ne...pokud si na mě moji pozůstalí vzpomenou a ještě v dobrém, to mi stačí. Možná jsem divná, ale výše napsané (ten závazek) a k tomu to, že ob generace už stejně nebude vědět, kdo jsem byla, moji volbu usnadňuje. Takže mám jasno - žeh a rozptyl.
@tinaprofi přesně tuhle situaci jsem zažila....mužova babička - celej život ji její muž týral, psychicky....zemřel dřív než ona. Naprosto nekompromisně, tvrdě nařídila, že nikdy nikdy nikdy a za žádných okolností nepůjde k dědkovi, nebude ani vedle jeho urny s popelem! Nikdo z rodiny ani nepíp.
Nakonec její popel skončil......pššššt, bylo to nelegální 😉
kdyz uz je tu tohle tema. Mam vymysleno, ze az jednou i mamka zemre, tak jeji popel sesypu s tatkovym, ktery ma urnu v hrobe a rozptylime je na miste, kde spolu vyrostali. Mozna je to zakazany rozptylit kdekoliv, ale.......Uz ted mi ta predstava vhani slzy do oci, ale myslim, ze tak by si to oba prali.
@makynaeliska právě, že víme 😉😀
@tinaprofi Já tohle třeba řešim, jak jednou s našima - vztah každého z nich s rodičem toho druhého byl velmi komplikovaný, hlavně máma měla velký problém s rodiči táty...a představa, že je pak navždy frknu k sobě mi přijde šílená... Jasný, vlastně o nic nejde, ale já to fakt dost usilovně v sobě řeším, jak z toho ven, protože tohle jí prostě neudělám. Věřím, že to jsou myšlenky s hudbou daleké budoucnosti, ale jako prostě o tom přemýšlím a fakt mi to přijde hrozně důležitý...
@koncita
@nadja73
@makynaeliska Můj táta chce půlku popela vysypat na nejvyšším kopci v Bormiu...tu druhou by nejradši v základním táboře Everestu, ale to asi neklapne...
Je mi 36 a svůj hrob mám už 4 roky. Platila jsem 2000.- na 25 let. Můj muž je z Brna, já ze Šternberka a největší vyznání lásky pro mě bylo když mi řekl že mě bude následovat až za hrob, zeptal se mě jestli může ležet vedle mě... brečela jsem... bylo to pro mě nádherný gesto
@makynaeliska nojo, ale pak půjdou hráči do skluzu a budou ho mít v trenýrkách 😀 (viz. okresní přebor)
@betelgeuzz 🤣🤣🤣🤣Pardon, vim ze to je vazne tema
Ja ani nevedela, ze se to takhle resi. My jsme totiz na venkove a mame rodinny hrob, kde uz je x nasich generaci, at uz ulozenych nebo zpopelnenych. Takze ja automaticky pocitam s tim, ze nasi jednou taky tam a my s manzelem take. Samozrejme, kdo nechtel, tak sel jinam, to je jasne. Jinak mi taky vadi ten byznys kolem pohrebnictvi, ten hrob by to uz chtelo predelat, ale je to silena castka, aby to trochu vypadalo. Plus ty obrady, taky mi to moc nesedi.
@sarihy rozumim tomu, dulezity to je. Je sice zvlastni, ze v dobe smrti by melo prijit usmireni spis nez nenavist az za hrob (nadnesene receno) by lidi meli odchazet v miru, ale zivot vedle teroristu proste nejde hodit za hlavu. Sama si neumim predstavit, ze bych sla s tchanem do hrobu, asi bych mu kazdou noc rezala hlavu 🙂)))
@makynaeliska taky jsme o tom s mužem mluvili, že nesnášíme hřbitovy a příčí se nám pohřby. Určitě chceme být zpopelneni a nejspíš rozprášeni na hezkém místě. Třeba tam co jsme se brali, je to takové celkem duchovní místo.
Jak já tohle téma vždycky nesnášela...babička ta o tom mluvila co si pamatuju s náma, že až jednou umře, chce spálit nechce pohřeb žádný trachtace...asi věděla o čem mluví..když pak umřela, byla jsme jediná kdo se zastával jejího přání - druhá strana rodiny která jí viděla sotva jednou ročně strašně stála o obrovský pohřeb a obrad - ukázat se.... před dvěma lety nás toto zasáhlo znovu a nečekaně a přišlo plno otázek ..naši v tom jasno neměli a táta si klidně umře o minimálně dvacet let dřív něž by jsme čekali...A tak jsem už dva roky ,,hrdou" majitelkou hrobu na krásném místě pod kaštany a ted tam odpočívá táta sám ale v dobré společnosti je jak říká máma - a skoro to bylo jinak - Verunka vznesla otázku jestli se dědeček nebude v hrobečku sám bát a to by jste nevěřili jak vám to zamotá hlavu... jednou půjdem za ním a naše děti už ted ví ...
a teda asi to není níc neobvyklého ale když jsme hledali místo tak skoro všechna volná byla zadaná a na některých už stáli připravené hroby a nebylo vyjímkou že to bylo lidé kolem 30 let kdo takto dopředu přemýšlí....mě to před dvěma lety šokovalo...ted už se tomu nedivím...
Robert Fulghum si svůj hrob také koupil relativně mlád. Pak na něj chodil rozjímat 🙂 V jedné jeho knize je dokonce i fotka, jak na něm sedí na židličce a hledí do kraje.
Nepřijde mi to divné, ba naopak. Kupujeme si kdejaké blbiny, pečlivě vybíráme hotely na dovolenou, tak proč nevěnovat péči i tomu, kde budeme jednou "ubytováni" na věky?
@sudylichozrout proto je asi správné o tom mluvit. Každý to cítí úplně jinak. Já jsem klaustrofobik a opravdu nemám ráda hmyz. Takže představa, že budu zavřená v hrobě mi nahání hrůzu 😀. A nesnáším hřbitovy a nechci, aby mi někdo dával na hrob šílené umělé kytky. Zato miluju vítr a tak rozptýlení mi přijde správné.
@makynaeliska jako Pepíka Hnátka? 😀
Hele, za mě hustý. Úplně upřímně. Jsem přesně ta, co nejspíš nikdy neumře, že jo... Smrt je pro mě absolutně největší tabu a otvírat to...uf. Nevím o nikom z rodiny nic. Jak by to chtěl a kde a tak. Sama nevím. Strašně mě to děsí. Netuším, jak s tím pracovat. První blízký člověk mi zemřel zhruba před rokem, jsem z toho stále hodně v šoku.
@sarihy a co teprve my.Tata nechce na Kotlarku ja do Tachlovic kdyz o tom zacnu mluvit/coz je dost casto/ tak pry chce byt rozprasen v Italii v Bormiu na urcite sjezdovce a cast do Vltavy.Asi to budu muset vyresit sama.Zitra ke 40 vyroci svatby dostane krom jineho stafle tak treba ke 45. vyroci nam koupim hrob😊
@romancam jsem někde četla, že lidi co se bojí strašně smrti a jsou traumatizovaní už jenom tou myšlenkou, tak podstupujou denní terapii právě tím, že si musí vyhranit čas, např. denně 10 minut a uvažovat nad svou smrtí 🙂 Rozjímat o ní, představit si, jak odcházíš. A tím ji přijmeš jako svoji součást 🙂) Já si pamatuju, že jsem byla smrtí traumatizovaná strašně jako dítě. Pak to nějak prostě vyčpělo a dneska mám už ten "zdravej" přirozenej strach ze smrti 🙂)) zní to ujetě, ale je to tak
My jsme na toto téma mluvili zrovna včera s mužem. Spíš teda ve srandě, už ani nevím, jak jsme k tomu došli. Ale vymyslel si, že jeho popel máme sníst a na hrob mu napsat "srali ho i po smrti"..🤣 jako trochu černý humor... Ale nasmáli jsme se 😆
Každopádně jsi mě navnadila na myšlenku, že se vlastně nemusíme vázat na místo, kde jsme žili.. narodili se. Mě vadí i vyloženě mít hrob a ta obsese chodit ho pořád čistit, uklízet a mít blbý pocit a výčitky svědomí, když zaroste... Ale zase chápu tu potřebu mít konkrétní místo. Třeba v jižních Čechách na chalupě v Matějovci by se mi líbilo...😉



na tom není nic špatnýho.....já jsem od našich na tohle téma zvyklá.....už odmalička vím, který hrob (místo) si naši platí a kam jednou půjdou.....na jednu stranu o tom člověk nechce přemýšlet, na druhou je to vrcholně praktické a chytré řešení...trochu ulehčení pro pozůstalé. Je to tak.