"Prosím tě, jíš jak vrabec! Jen si pěkně přidej, vždyť teď jíš za dva!" Velmi oblíbená věta, která vás v průběhu těhotenství zcela jistě nemine. Ale je to skutečně tak? Opravdu jíte za dva? A existují vůbec nějaká doporučení, týkající se váhového přírůstku v těhotenství?

Individuální záležitost

Těžko povědět, zda v období těhotenství existuje víc individuální téma než váha v těhotenství. "Ahoj, já jsem asi rekordman trošku. Nevím, kolik to bylo v jakém týdnu, ale celkem jsem přibrala 33 kilo," píše v naší diskuzi maminka romcovaklarka. 

Za ideální váhový přírůstek je v těhotenství obecně považováno 12 - 15 kilogramů, s ohledem na výchozí váhu nastávající maminky. Pokud již před těhotenstvím bojujete s nadváhou, je ideál pohybovat se na spodní hranici doporučení, ale i v nižších číslech.  Pokud jste naopak velmi drobná, nebojte se přibrat o trochu víc. V případě, že aktuálně stojíte před výzvou otěhotnět, zamyslete se i nad tím, jaké číslo se vám objevuje na váze. Čím blíž budete na začátku těhotenství své ideální (zdravé) váze, tím lepší start do těhotenství budete mít.

První trimestr

Není výjimkou, že v prvních měsících těhotenství nastávající maminky váhu spíš ztrácejí, než nabírají. Viníkem této situace jsou nejčastěji těhotenské nevolnosti, s kterými se v prvním trimestru potýká nemalé procento žen. Pokud však vaše váha klesá rychle, je nasnadě poradit se s vaším gynekologem. V první řadě musíte vždy myslet na zdraví své a svého dítěte.

Máte-li to štěstí a těhotenské nevolnosti se vám vyhnou, měla by vám váha na konci prvního trimestru ukázat cca o 1 - 2 kg víc. 

Druhý trimestr

V této části těhotenství již mizí nevolnosti a výkyvy nechutenství a obžerství by se měly vrátit do normálu. Za zdravý přírůstek je považováno cca 0,5 kg/týdně. Právě teď přichází ten správný čas zamyslet se nad skladbou jídelníčku. 

Nezapomínejte, že vaše strava v těhotenství přímo ovlivňuje nejen vaši váhu, ale také budoucí stravovací návyky vašeho dítěte. Měla by být proto velmi pestrá. Vhodné je jídlo rozdělit do několika menších porcí denně a v žádném případě nezapomínat na svačiny. Na talíři by neměla chybět zelenina, ovoce, celozrnné pečivo apod. Několikrát týdně se nebojte také luštěnin a ryb. Naopak zkuste vynechat sladkosti a příliš slané pochutiny. Nejen, že obojí má neblahý vliv na vaši váhu, ale přispívá také k nemilé komplikaci zvané těhotenská cukrovka.

Do svého těhotenského režimu také zařaďte dostatek pohybu (samozřejmě, jen pokud vaše těhotenství probíhá v pořádku a bez komplikací). Ideální jsou delší procházky, plavání, jakákoli aktivita, kterou máte rádi. Jen dělaná s mírou a s ohledem na aktuální stav. 

Celkový nárůst hmotnosti na konci 6. měsíce by se měl pohybovat okolo 8 kg. 

Třetí trimestr

V tuto chvíli jste si již pravděpodobně spočítali, že do konce těhotenství zbývá nabrat 4 - 7 kg. V posledních třech měsících je důležité váhu hlídat, protože se jedná o zdaleka nejrizikovější měsíce, co se nabírání týče. To ostatně potvrzuje i  uživatelka adenka84, která se se svou zkušeností svěřuje v diskuzi, týkající se váhy v těhotenství: "Během celého těhu jsem přibrala 10 kg. Ke konci to šlo mnohem rychleji než ze začátku, i když mně všichni tvrdili, že ke konci už nenaberu. Ve 27.týdnu jsem měla nahoře 5 kg."

Vraťme se nyní k tvrzení, že teď jíte za dva a můžete si tzv. povolit. Na tuto poučku (nejčastěji interpretovanou babičkami) můžete s klidem zapomenout. Jak již zdravý rozum napovídá, rozhodně nejíte za dva, protože ten tvoreček ve vašem bříšku má aktuálně okolo 2 - 3 kilogramů. Denní příjem kalorií s klidem zvyšte, ale o nějakých 300 kcal (tato hodnota odpovídá např. plátku žitného celozrnného chleba se sardinkami a půlka jablka). Dalo by se tedy říct, že jedna svačina navíc. 

S vaším lékařem byste v tomto období měly konzultovat jakékoli výraznější hubnutí i přibývání. 

Den D

Část váhy necháte v porodnici, část se sama u mnoha maminek upraví v období kojení. U někoho však může být shození těhotenských kil pěkný oříšek: "Já do 30 tt přibrala asi 15 kilo, pak od 30tt do 35tt, kdy jsem porodila, dalších 20 kilo. Takže dohromady 35 kilo za 35 tt. Po více jak půl roce mám pořád 20 kilo nahoře. A to plně kojím. Takže jak vidno je to fakt naprosto individuální," píše maminka diviska. 

Samozřejmě můžete počítat s tím, že nějaké kilogramy shodíte už na porodním sále, např. váhu dítěte (cca 2,5 - 4 kg), plodové vody (cca 1 kg) nebo placenty (cca 0,5 kg). Pro lepší představu se můžete na více číselných údajů podívat přímo do naší wiki. Nespoléhejte ale v žádném případě na to, že 15 kilogramů zhubnete porodem a dalších 10 kilogramů v průběhu kojení. Ne každá žena má takové štěstí. 

Těhotenská anorexie

Těhotenská anorexie je v poslední době hojně skloňované téma. Poděkovat za to můžeme hlavně novinářům, kteří nám servírují články o těhotných celebritách, které všechny nabrané kilogramy zázračně shazují do pár týdnů po porodu, aby v krátkých tričkách, případně rovnou v plavkách, ukazovaly krásně plochá břicha. A z naší strany pak následuje logická otázka - jak to jen udělala?! Od následného kroku držení přísné diety a extrémního cvičení ať už rovnou v těhotenství, nebo záhy po porodu je jen kousek. Mějte proto na paměti, že v těhotenství není vhodná žádná dieta, kterou vám nedoporučí lékař. A v případě, že hodláte kojit, není vhodná přísná dieta ani v tomto období. 

Je to jen na vás

Pokud vás zajímá, jak jsou na tom ostatní maminky, podívejte se do našeho diskuzního fóra Přibírání v těhotenství. A ať už se rozhodnete s ručičkou váhy kamarádit nebo ne, mějte v tomto období na paměti, že už nejde jen o vaše zdraví. 

Posazovat nebo neposazovat dítě, které ještě nesedí. Učit ho to, pomáhat mu? Odborníci, kteří se zabývají motorickým vývojem dítěte, se shodují, že ne, jelikož to může zanechat jisté následky. Teď si asi spousta maminek řekne, že je to přehnané, vždyť co se může stát, když malé dítě na chviličku posadíte do chodítka nebo opřete o polštáře.

I malá chvíle stačí ke vzniku potíží 

Co se může stát? Na první pohled nic, ale zkuste si vzpomenout, kolik malých chviliček stačilo děťátku k tomu, aby posílilo svaly a zvládlo zvedat hlavičku. Opravdu i chviličky stačí, nasčítají-li se, mohou se posílit nesprávné svaly a vznikat špatné pohybové vzorce, což do budoucna vede k potížím.

U malého dítěte je velmi důležité vybudovat správné pohybové vzorce, správné držení těla.  Je to základ, na kterém bude dítě stavět, základ, na který se budou nabalovat další dovednosti.

Pokud základ nebude pevný a správný, nebudou ani další dovednosti správné a postupně povedou k potížím, ne nyní, ale třeba až později v dospělosti. Časté bolesti zad a hlavy, blokace, vyhřezlé ploténky, výměny kyčelních kloubů, neplodnost způsobená chybným postavením kostrče, to vše může být následek.

Vyhýbejte se pasivnímu sedu, počkejte si na sed aktivní

Dítě tedy neposazujte, neučte ho to, nepřitahujte do sedu, nedávejte do židliček, chodítek, dokud na to samo není připravené, samo a bezpečně aktivně nesedí a samo se do takového sedu nedostává.  Takovému posazování se říká pasivní sed, kterému se vyhýbejte. Patří sem i sed, do kterého se dítě přitáhne například v autosedačce či sporťáku.

Samostatné sezení je vrcholem celého motorického vývoje do jednoho roku, není tedy pravda, že nejdříve musí dítě sedět a pak až stát a chodit. K sedu se začne děťátko dostávat v období přibližně od 7. měsíce.

Nejdříve přijde na řadu šikmý sed, kdy se děťátko opírá o jednu ručičku, poté přijde pravděpodobně sed překážkový, v tomto sedu dítě vypadá jako při přeskoku přes překážku. Až poté dochází k normálnímu aktivnímu sedu, kdy už se dítě nepotřebuje jistit a vydrží sedět vzpřímené, k tomu obvykle dochází kolem 9. měsíce, může to být ale i dříve nebo později.

Pokud vaše dítě zvládá aktivně sedět, v tuto chvíli už není problém dát ho sedět do jídelní židličky či sporťáku. Motorický vývoj tak už neohrozíte.  Pamatujte, že každé dítě je jiné a má svůj čas, nepospíchejte jen proto, že dítě vaší kamarádky v této době už dávno sedělo.

Zdroj informací:

http://www.vasedeti.cz/vychova/pece-o-miminko/motoricky-vyvoj-ditete-v-prvnim-roce-zivota/

http://www.poliklinikaprosek.cz/mapa-nejcastejsi-chyby-rodicu-v-prubehu-pohyboveho-vyvoje-deti-do-1-roku-61

Předčasné narození miminka je událost, která velmi zasáhne matku i dítě. Náročná je ale nejen pro ně, samozřejmě také pro celou rodinu. Klokánkování patří k metodám, které mohou pomoci nejen dítěti, ale také jeho rodičům. Pojďte se podívat, co obnáší a jaké jsou jeho výsledky.

Výchozí stav

Miminko přichází na svět nezralé, nepřipravené jak fyzicky, tak psychicky. Stejně nepřipravení jsou ale také jeho rodiče. Představte si, že místo zdravého miminka, které můžete okamžitě chovat, máte najednou před sebou uzlíček, který mnohdy neváží ani kilogram. Jeho cesta z pohodlí matčina bříška vede rovnou do cizího prostředí inkubátoru, místo do připravené postýlky. Tento krok je naprosto nezbytný k zajištění základních životních funkcí.

Miminko se v tuto chvíli ovšem necítí (a ani nemůže cítit) bezpečně. Je předčasně vystaveno hluku, nadměrnému světlu a navíc bolestivým podnětům, kterým se bohužel péče o nedonošené děti z lékařského hlediska nevyhne. Metoda klokánkování významně pomáhá, aby se nejen miminko, ale také jeho rodiče lépe sžili, zmírnili pocity stresu, které po takové události nastávají. 

Klokaní péče

A o co tedy vlastně jde? Jde o co největší a nejdelší kontakt matky s dítětem, tzv. skin to skin (kůže na kůži). Miminko je ideálně oblečeno pouze v plence a přiloženo vertikálně na nahou hruď matky, která by měla zaujmout polohu v polosedu. Následně se přikrývá dekou nebo peřinkou, případně halenkou, tričkem. Odborné publikace uvádí různé výhody, shodují se však v tom, že klokánkované děti výrazně zlepšují svou termoregulaci, dýchání, tepovou frekvenci a jsou méně náchylné k infekcím. Také se snižuje riziko apnoí (vynechání dechu trvající déle než 20 vteřin) a zlepšuje se spánek. Právě zlepšení spánku je jednou z nejdůležitějších výhod, protože díky delšímu spánku nedonošené děti spotřebují méně energie a neztrácí tolik hmotnosti. A hmotnostní nárůst je jedním z klíčových ukazatelů zlepšování stavu miminka. 

Kromě fyziologických benefitů přináší klokánkování i benefity psychologické. Miminku je dodáván pocit bezpečí a je budováno pouto s matkou. Maminky zároveň konečně poznávají své dítě mimo inkubátor. Zažívají první skutečně pozitivní pocity své nové role, což je nesmírně důležité v kontextu toho, že doposud od porodu poznaly pouze stres a strach o své dítě a jeho zdraví. Tyto pozitivní pocity mají také přímý a velmi kladný vliv na laktaci matky. 

A co otcové?

Role otce v okamžiku předčasného narození miminka pro něj může být velice frustrující. Dostává se totiž do pozice, kdy nejen že dochází do zaměstnání, ale často se musí postarat také o domácnost, případně prvorozeného potomka. Zároveň se vyrovnává s dočasnou "ztrátou" manželky, která tráví většinu svého času na prenatálním oddělení porodnice. A do toho všeho se v myšlenkách zaobírá tím malým a bezbranným tvorečkem, kterého vídá jen v inkubátoru.

I v tomto případě je klokánkování obrovským přínosem. Pro otce najednou vše dostává smysl a s přiložením dítěte "skin to skin" získává pocit, že vše co dělá směřuje k tomu nejlepšímu cíli, kterým je odchod s miminkem domů. Pomáhá vytvořit to krásné pouto mezi otcem a dítětem. Miminko si tím zvyká nejen na vůni a dotek maminky, ale zároveň i tatínka. 

Kde se vzala

Téměř každá odborná literatura, která se věnuje klokánkování (kangaroo mother care), uvádí, že se poprvé objevilo v kolumbijské Bogotě v 70. letech 20. století. K metodě přispěla neutěšená zdravotnická situace ve městě a vysoký počet předčasně narozených dětí. Vzhledem k velmi nízkému počtu inkubátorů nosily matky své děti 24 hodin u sebe, přitisknuté na kůži. Děti s takovouto péčí přibíraly velmi podobně (některé dokonce stejně), jako by byly stále v břiše matky. Zároveň méně plakaly, byly méně náchylné k infekcím a vykazovaly menší míru stresu, než děti s výhradní péčí v inkubátoru. Z této situace už byl jen malý kousek k tomu, aby pediatři Edgar Ray a Hector Martinez tyto procesy dostatečně popsali a nabídli je světu jako cestu péče o předčasně narozené děti.

Česko v praxi

Počet předčasně narozených dětí se pohybuje mezi 8 % - 10 %.  Za ta jsou považována ta miminka, jejichž porodní váha je nižší než 2,5 kg. V okamžiku, kdy váha klesne pod 999 gramů se již označuje jako extrémně nezralá. K péči o tyto extrémně nezralé novorozence je v Čechách uzpůsobeno 12 pracovišť (např. v Praze, Hradci Králové nebo Plzni), která jsou speciálně vybavena a jejichž pracovníci mají vzdělání rozšířené o problematiku péče o předčasně narozené děti a jejich matky. A metoda klokánkování by rozhodně měla patřit do portfolia jejich znalostí. 

Zkušenosti

Někdy má člověk pocit, že má všechny informace, čte je pořád dokola, neustále je probírá z jedné i druhé strany, ale stále mu něco chybí. V takovém případě může pomoci zkušenost někoho dalšího, někoho, kdo to má vše za sebou nebo je právě v úplně stejné situaci.

O svou osobní zkušenost s klokánkováním se na wiki podělila i maminka petrarizek: "Samozřejmě to byl nádherný a nepopsatelný pocit, ale měla jsem strach, jak bude reagovat syn, protože ho odepnuli z dechové podpory. Tehdy jsme klokánkovali hodinu a za celou dobu ani jeden výpadek dechu. Když jsem odcházela, sestřička mi řekla, že ho dá do inkubátoru ještě bez dechové podpory a slibovala, že ho bude hlídat jako oko v hlavě. Druhý den, když jsem dorazila do nemocnice, tak mi sestřička hned běžela naproti říct tu radostnou novinu, že Mikulášek stále dýchá sám! Od našeho prvního klokánkování už dechovou podporu nepotřeboval."

Zdroje:

Veronika Kadlčíková, Vliv klokánkování na nedonošené děti, Olomouc, 2014.

Webové stránky neziskové organizace Nedoklubko  http://www.nedoklubko.cz.

Webové stránky http://www.kangaroomothercare.com/.

"Mamíííí, tatíííí, pojďte už číst!" Pokud patříte k rodičům, kteří každý večer slyší od svých ratolestí něco podobného, nezbývá, než vám pogratulovat a pochválit vás. Jak a proč ze čtení udělat zábavu a pravidelně se opakující rituál?

Kdy začít?

Otázka, na kterou se dá odpovědět velice jednoduše - čím dříve, tím lépe! Čím dřív totiž začnete děti zvykat na pravidelnou činnost, tím větší máte pravděpodobnost, že se zautomatizuje a stane se rituálem. Číst knížky tedy můžete už v okamžiku, kdy máte miminko v bříšku. Vnímat bude váš hlas, jeho melodii a barvu.

Dál pak volte knihy tak, aby dítě zaujaly - kojenci jistě ocení velká obrázková leporela, která budou moci "ochutnávat" a libovolně muchlovat. Vy jim můžete o obrázcích vyprávět. Batolata pak budou mít radost z bohatě ilustrovaných knih s říkankami, básničkami nebo písničkami. Předškolní děti už ocení příběh, klasické pohádky, od věci pak jistě nejsou knihy pojednávající o škole, které vám pomohou krásně je připravit. 

Jak začít?

Pokud právě přemýšlíte o tom, že se čtením začnete, zamyslete se hlavně nad tematikou. Ne každé dítě, kterému zatím nebylo čteno, si ochotně sedne, případně lehne a bude vytrvale poslouchat. Knihy pro děti vybírejte nejen podle věkového určení, které většinou nesou, ale hlavně podle toho, co je zajímá.

Pokud například vidíte, že váš malý chlapeček si teď nejraději hraje s traktory, sáhněte například po obrázkové knížce s tematikou statku, zemědělských strojů apod. V případě, že vaše holčička má zrovna slabost pro princezny, vezměte si na pomoc nějakou princeznovskou klasiku.

Buďte trpělivé!

Začátky mohou být někdy velmi těžké, a to platí i o čtení. Máte-li doma malého neposedu, jistě to znáte. Začínejte po kratších časových intervalech, klidně stačí 5 - 10 minut denně v nějaké klidové části dne, například před poledním spánkem nebo po koupání.

Pokud potomek skutečně nejeví vůbec žádný zájem, zkuste to s nějakým "pomocníkem", např. loutkou, plyšovým medvídkem, oblíbenou panenkou, autem apod. Podle zájmu dítěte pak postupem času můžete zvyšovat "literární" dávky. Dítě nikdy netlačte do toho, že vás musí zrovna teď poslouchat. Mohlo by se totiž snadno stát, že místo oblíbené zábavy se ze čtení stane něco nepříjemného, a to jistě nechcete.

Aktivní čtení

Ne každé dítě je vybavené k tomu, aby jen v klidu poslouchalo. Nebojte se přistoupit k aktivnějšímu čtení a pokud je potomek alespoň částečně spolupracující, klidně ho zapojte. Ptejte se ho, nechte ho vyprávět, popisovat, ukazovat, malovat, hrát, zkrátka co vás napadne. Důležité je, že získá pozitivní vazbu na knihy a kdo ví, třeba jeho klidné chvíle při čtení knihy teprve přijdou s věkem.

A proč?

Naprosto jasným a nevyvratitelným benefitem čtení je to, že rozvíjí osobnost dítěte. A je to logické. Knihy píší různí autoři, pojednávají o různých věcech, jsou různě ilustrované - to všechno samozřejmě na děti působí. Najednou používáte slova, která u vás běžně k slyšení nejsou, děti se učí synonyma, mají mnohem bohatší slovní zásobu.

Zjišťují, že slon může vypadat 100x jinak a přeci je to slon - zlepšuje se jejich obrazotvornost a fantazie, schopnost představivosti. Čtení může často děti připravit na různé životní situace - vždyť už pohádky většinou obsahují nějaké ponaučení, vykreslují různé povahy člověka a popisují jejich chování a chování okolí vůči nim. To všechno děti vnímají a to všechno jim v budoucnu bude pomáhat v reálném životě.

Čtení knih vás s dětmi také nesmírně sblíží. Zkuste se zamyslet nad tím, kolik času trávíte společně, jako rodina. A zkuste do něj nepočítat čas, kdy vy připravujte oběd, manžel něco kutí na zahradě a děti si hrají. Zamyslete se nad časem, kdy se skutečně věnujete jen a jen sobě navzájem a ničemu jinému. Čtení k tomu totiž úplně vybízí - všichni jste na jednom místě (například v posteli, na sedačce, na zemi na polštářích), ve fyzicky blízkém kontaktu (mačkáte se, abyste viděli do knížky, držíte se za ruce, hladíte se), přemýšlíte nad jedním tématem a co víc, dokonce nad ním můžete diskutovat!

Tyto chvíle jsou velmi přínosné nejen pro děti, které vás mají jen sami pro sebe, ale samozřejmě také pro vás. Odpočinete si od všedních starostí, které musíte nechat stranou a soustředíte se na něco úplně jiného. Je jen otázkou času, kdy na vás děti budou volat stejnou větou, kterou začíná tento článek.

Mámy nosí své děti už hodně dlouho. Dá se říct, že je tato záležitost stará jako lidstvo samo. S vynálezem a rozšířením kočárku se nošení dětí vytratilo kamsi na okraj zájmu společnosti. V posledních letech však nošení dětí zažívá obrovský boom a maminek, které nosí své děti ve speciálních šátcích či nosítkách, stále přibývá.

Bohužel však ne každé nošení dětí je pro ně prospěšné. Pro správný (nejen motorický) vývoj dětí a jejich zdraví je bezpodmínečně nutné nosit děti pouze v takových pomůckách, které umožňují nošení v ergonomické poloze - tedy v ergonomických nosítkách a šátcích. Každý výrobce nosítek sice tvrdí, že jejich výrobek je skvělý a naprosto ergonomický, ale ne všichni mluví pravdu. Pojďte se tedy společně se mnou podívat na to, jak má vypadat nosítko, které je opravdu ergonomické a nemá tuto klauzuli pouze v popisu výrobku jako marketingový tah.

Jak vypadá ergonomická poloha?

Ergonomická poloha je při nošení dětí bezpodmínečně nutná, aby nebyl ohrožen jejich správný motorický vývoj a naopak byl vývoj opěrné a pohybové soustavy podporován.  Nošení čelem ven od nosiče není NIKDY správné, i když se nám někteří výrobci snaží vnutit opak. V dřívějších dobách se u malých miminek doporučovalo nošení v tzv. "kolébce", z pohledu dnešních poznatků už se však doporučuje jako nejpřirozenější a nejvhodnější nošení dětí vertikálně čelem k sobě. 

Správná ergonomická poloha je tedy vždy čelem k nosiči, dítě má mít podsazený zadeček, čímž se docílí potřebného zakulacení zádíček a toho, že kolínka jsou výše než zadeček - nohy dítěte tedy tvoří vzhledově písmeno M. Poloha vhodná pro nošení musí dítěti také umožňovat dobře dýchat, hlavičku malých miminek je třeba pootočit a zajistit tak, aby byl před pusinkou a nosíkem volný prostor a aby hlavička nepřepadávala směrem k hrudníčku a nedocházelo tak ke stlačování dýchacích cest.

Proč nosit své dítě?

Důvodů pro nošení dětí je velké množství, nošení přináší svá pozitiva jak pro nošené dítě, tak pro svého nosiče, kterým rozhodně nemusí být jen maminka. Dnes velmi často nosí už i tatínci.

• nosící rodič má volné ruce a může tedy vykonávat i jiné činnosti - malé dítě je přitom pod jeho kontrolou a v naprostém bezpečí
• nošení dětí (samozřejmě za předpokladu správné polohy) podporuje správné držení nosičova těla, pokud maminka nosí své miminko brzy po porodu, podporuje také zavinování dělohy a pomáhá udržovat svaly pánevního dna 
• miminka při nošení ve správné ergonomické poloze mají polohu velice podobnou té v prenatálním stavu, i z tohoto důvodu jsou velmi spokojené 
• maminka i miminko při svém těsném kontaktu vylučují hormon oxytocin (tzv. hormon lásky), čímž se posiluje budování zdravé kontaktní vazby mezi nimi 
• při správné ergonomické poloze je také podpořen zdravý vývoj kyčlí dětí, kyčle jsou ve vhodné poloze a jsou dobře prokrveny, čímž se jemně posilují přilehlé svaly
• nošení a kontakt jsou prostě krásné a většina miminek tak nošení miluje a užívá si těsný kontakt s rodičem
• bez problémů se dostanete i do těžko přístupných míst, na která byste s kočárkem mohly rovnou zapomenout
• nošení dětí velmi dobře pomáhá s laktací, což oceníte především při spurtech vašeho miminka či třeba při bojkotu kojení
• spousta maminek si velice pochvaluje také to, že v šátku či nosítku perfektně zvládnou diskrétně nakojit
• nošení pomáhá proti kolikám miminek a ulevuje jim od bolavého bříška
• maminky nošením zlepšují svou fyzickou kondici a jejich tělo se lépe vrací po porodu do normálu 

Pokud chcete své děťátko nosit, rozhodně to udělejte, pokud vám to bude vyhovovat, buďte však připravené i na to, že se nemusíte setkat vždy jen s kladnými reakcemi svého okolí. 

Pozor na tzv. "visítka"

Naprosto nevhodná nosítka pro zdravé nošení jsou klokanky označované také jako visítka - největším problémem u nich bývá to, že nemají dostatečně široký pruh materiálu v oblasti rozkroku dítěte (podobně jako pasivní chodítka a hopsadla), takže dítěti nohy visí rovně dolů, místo aby byly v abdukční poloze (poloha, kdy jsou nožky miminka ohnuté v kolínkách a roztažené v kyčlích), dítě nemá podsazený zadeček a zakulacená zádíčka a dochází tak k silnému zatížení páteře dítěte. 

Klokanky mají také vyztužená záda a obvykle mají i nedostatečnou oporu hlavičky dítěte. Kromě zdravotní závadnosti také nebývají pohodlné jak pro nošeného, tak ani pro nosiče.

Tato slova potvrzuje i maminka ebetka: "Věděla jsem, že chci nosit, ale o nošení jsem nic nevěděla a ani jsem nevěděla, že je nějaký rozdíl v nošení. Přišlo mi to všechno stejné. Tak jsem si pořídila klokanku. Matýska jsem v ní měla jen párkrát, vůbec to nebylo pohodlné, popruhy se mi zařezávaly do ramen, bolela mě záda a Matýskovy nožičky mě kopaly do mých nohou a při chůzi překážely. Naštěstí jsem pak tady objevila skupinu o Nošení dětí a pořídila ergonomické nosítko."

Dalším důvodem nevhodnosti klokanek pro nošení dětí je to, že je v jejich návodech povoleno nosit dítě čelem od sebe, což přináší velké problémy v pohybovém vývoji dítěte, ale také to přináší i negativa pro psychickou pohodu dítěte. Když je dítě přesyceno vjemy, není schopno se od sledování okolích ruchů odpoutat, nemá možnost se podívat do obličeje nosiče a nebo se schoulit a tvář přitisknout na tělo nosiče, a tak okolí odfiltrovat a případně usnout. 

Při nošení dětí využijete kromě šátků a nosítek také nejrůznější "vychytávky", které vám nošení ještě více zpříjemní.

A jakou zkušenost s nošením dětí mají maminky z Modrého koníka?

madrilena: "Nošení se nám osvědčilo u obou dětí. Nosíme hlavně v ergonomických nosítkách, občas i v ring slingu. Syn byl hodně uplakané miminko, které špatně usínalo, jen díky nosítku jsem ho mohla uspat a jen díky nosítku jsem s ním mohla jít ven. V kočárku nevydržel (změna nastala, až když jsme přešli na sporťák). Dceru jsem nosila mnohem dříve než syna a také si nošení užívá."

cinky: "Už při prvním těhotenství jsem se na internetu zamilovala do vázání šátku. Ale nějak jsem neměla odvahu zkusit to sama. První dítko bylo hrozně hodné. Dcerka ráda spinkala v kočárku a v postýlce, tak jsem nějak myšlenku na šátek odsunula do spodní zásuvky v mozku. U druhého těhotenství se mi myšlenka na šátek znovu objevila. Jelikož jsem měla mít děti s necelým dvouletým odstupem, viděla jsem to už mnohem reálněji. Ale nevěřila jsem si, že vázání zvládnu, tak jsem myšlenku na nošení opět zapudila. Krátce po narození druhého miminka jsem ale myšlenku hodně rychle vytáhla. Syn celé dny plakal, chtěl se pořád nosit a já jsem měla doma ještě ani ne dvouletou holčičku. Tak jsem sebrala odvahu a šátek si koupila. Hned po rozbalení už jsem trénovala a říkala si, jak jsem mohla být tak hloupá a myslet si, že je to nějaká věda. Šátek mi doslova zachránil život. Bez něj bych byla v nejbližší psychiatrické léčebně. Honzík byl v šátku tááák moc neskutečně spokojený. A já jsem mohla konečně ven s Kačenkou. Jaká to byla úleva, když jsem nemusela jet s kočárkem a 'muzikou'. 
Škoda, že jsem si ho nekoupila už tehdy při prvním těhotenství. Se šátkem se dá podnikat tolik věcí! A tomu krásnému pocitu se málo co vyrovná. Určitě si nošení zkuste!"

veroushek: "Nosit chci, strašně jsem se do toho zamilovala. Dítko několikrát uvázala, ze začátku se mu to zamlouvalo. Ale teď mi tam pořád zlobí. Máme období, kdy mi visí na prsu a když je na hrudníku a nemůže být přisátý, je z toho nešťastný a vzteká se. A nechci mít neustále povolený šátek. Uvidíme, jak se situace s prsem vyřeší. Nosit chci, strašně se těším na letní dny, kdy budu mít dítko uvázané a budu se s manželem toulat v přírodě. Ale pokud si nezvykne, nutit ho nebudu."

nemcovapetulka: "Ještě než se Kubík narodil, měla jsem doma připravené ergonomické nosítko. Když mu byli 4 týdny, poprvé jsme se s nošením oba seznámili. Tvrdila jsem, že šátek je na mě moc složitý a že bych ho v životě neuvázala. Pak jsem k němu 'přičuchla' a ihned šátek objednala. Od té doby jen šátkuji a nosítko zbylo na manžela, který si na šátek netroufá."

Použité zdroje:

http://www.pluspromaminky.cz/clanky/clanek-duvody-k-noseni-deti.html

http://www.nosenideti.cz/clanek.php?clanek_id=44

https://www.modrykonik.cz/noseni-deti/

http://www.eshop-branakezdravi.cz/clanek/noseni-deti-33

Znáte hopsadla a skákadla? Že ne? Tak se podívejte na videa na internetu, ten je doslova nacpaný skákajícími miminky. Když se k takovému videu přidá pasující hudba, případně se trochu zrychlí, je o zábavu postaráno.

Vypadá to legračně, že? A miminkům se to, zdá se, také líbí. „Náš malý hopsá ve skákadle od 6 měsíců, a jak se mu to líbí. Taky je dost aktivní a pořád chce něco dělat, tohle je super zábava - ne sice na dlouho, necháváme ho tam chvilku, ale unaví se a líbí se mu to,“ píše ve fóru jedna z uživatelek Modrého koníka. A zdaleka není jediná. Bohužel.

Hopsadla dětem neprospívají!

Hopsadla, nebo chcete-li skákadla, totiž patří do stejné kategorie jako kojenecká chodítka, klokanky a jiná neergonomická nosítka – v žádném případě se jejich použití nedá doporučit! Jedná se o pomůcky, které slouží k předčasné vertikalizaci dítěte, na což jeho pohybový aparát není připraven. Česká pediatrická společnost i Unie fyzioterapeutů mají jednoznačný postoj: Nepoužívat!

Každé dítě si totiž musí samo projít tou obtížnou cestou z lehu do stoje. Pokud mu budeme jakkoli pomáhat, nedojde k žádoucímu vybudování svalových souher. Takové dítě, kterému svaly nepracují správně, může dříve nebo později očekávat problémy s pohybovým aparátem. U hopsadel je navíc přitěžující právě skákavý pohyb, který je pro zatím nedostatečně zpevněné kojenecké tělíčko naprosto devastující. A pak, zkuste si někde viset za rozkrok a skákat!

Naštěstí se zdá, že i mezi maminkami se již šíří informace o těchto škodítkách: „Je to nezdravé, nebezpečné a dle mého naprosto, ale naprosto zbytečný krám. Mám druhé dítě a to první nic takového nemělo a druhé taky mít nebude,“ říká koníkovka yerry.

Maminka navi přidává zkušenosti se svou sestrou: „Ségra bývala jako malá v hopsadle a má skoliózu páteře. Když vidím, jak ji ty záda někdy trápí, tak to nebudu riskovat u svého prcka. Takže u nás jsou chodítka a hopsadla tabu, i když věřím, že malý by z toho byl nadšený.“

Mámo, já chci vidět

Dalším problémem u těchto pomůcek je to, že dítěti předčasně poskytuje možnost výhledu ze stoje. Takové dítě už se pak samozřejmě nechce vracet do lehu na zemi, kde by mělo samo objevovat svoje pohybové možnosti a posilovat svaly. Často si takové děti vynucují více a více času v pozici s výhledem – v hopsadle, chodítku, ale i autosedačce nebo lehátku. A to jejich pohybovému vývoji samozřejmě nesvědčí.

Ve vertikální poloze kromě toho také může snadněji docházet k „přesycení“ dětského mozku podněty z okolí – zkrátka je toho na ně moc. Ve skákadle nemá dítě jak uniknout. Představte si, že máte hlavu blízko k puštěné televizi a nemůžete pryč. 

Krásně to shrnula naše koníkovka lucie_91: „Napíšu to naprosto upřímně a ať mi nadává kdo chce. Podle mě to je jednoduchá možnost, jak odložit dítě a tvářit se, že mu to k něčemu je.“

Danajský dar

Často se stává, že tyto aparáty dostanete darem – ať už od známých či příbuzných, kterým z toho děti již vyrostly, nebo od prarodičů, kteří to samozřejmě myslí dobře. Vždyť na obalu píšou, jak úžasně to dítko rozvíjí!

Takový problém řeší i uživatelka isabelafuentes: „Je fakt paráda, když ti to celí natěšení nabízejí, myslí si, jakou z toho nebudeš mít radost, že ti poskytnou takový skvost za spoustu peněz a ty jim místo toho musíš říct, že to používat nechceš, protože si myslíš, že to dětem ničí kostru.“

Nezbývá, než vám popřát hodně štěstí a taktu při vysvětlování, proč zrovna tohle pro vaše dítko není. Anebo dejte, milým dárcům, rovnou přečíst tento článek!

Více o správném motorickém vývoji najdete v naší wiki. 

Z hodiny na hodinu přichází velká bolest a pláč. Dítě má rýmu a tahá se za ucho a vy víte, že je to tu zas. Obávaný zánět středního ucha, nepříjemný a velmi bolestivý společník, který se rád vrací. Přečtěte si, co o něm říkají naše koníkovky!

Jak poznat zánět středního ucha?

Zánět středního ucha může vznikat při infekcích horních cest dýchacích (jedná se především o nachlazení provázené rýmou a kašlem, zánět nosohltanu a angínu), ale i z plného zdraví. Většinou v noci se dostavuje prudká bolest ucha, dítě pláče, tahá se za ucho nebo si stěžuje na jeho bolest. Na prohmatání ucha a jeho okolí reaguje bolestivě. To doprovází zvýšená teplota nebo horečka. Nicméně, šedá je teorie, zelený strom života, a tak ne vždy se dá na první pohled uhádnout, co dítko trápí.

Také koníkovka bajushh dlouho nevěděla, co se se synem děje: „Začalo to rýmou, kašlem a lehce zvýšenou teplotou. To jsme sami léčili 3 dny, potom kontrola u pediatričky, předepsán Prospan a Sinecod (na kašel) kontrola za 3 dny. Během týdne jsme byli bez teplot a bez rýmy (to bylo v pondělí). Od čtvrtka horečky přes 38, každý den kontrola u doktorky, CRP se drželo kolem 25-30 (stále bez rýmy). Noci byly krásné, až na občasné buzení kašlem, prý viróza, uvidíme do středy. Ve středu kontrola krve, moči a doporučení na ORL, to jediné doktorku napadalo, i přes nebolestivé prohmatání za ušima, bez mnutí si uší nebo nočního buzení. A tak jsme jeli. A verdikt? Oboustranný zánět středního ucha, obojí na píchnutí!“

U collette to zase bylo jak z učebnice: „První příznaky problému se u syna objevily, když mu bylo 2,5 roku a začal chodit do školky. Nenápadná virózka s nenápadnou ale dlouho se táhnoucí rýmou. Pak se zdálo, že rýma ustupuje, ale byl to klid před bouří. Jednou večer jsem syna uložila, usnul bez problémů, ale za hodinu a půl se probudil s pláčem, že ho bolí ouško. To je prý běžné, protože jak dítě ulehne, nateče hnis do středouší. Klasické projevy, teplota, nenechal si na ouško sáhnout. Jeli jsme na pohotovost, tam zánět středouší potvrdili.“

„Zánět středního ucha se u nás projevil v noci pláčem, myslela jsem si, že dcerka má hlad, ale kojit nechtěla (asi jí to bolelo), tak mi asi po 2 hodinách chození po bytě usnula v náručí. Ráno jí nic nebylo, teplotu neměla. Po obědě spala až nezvykle dlouho asi 3 hodiny, a pak už měla teplotu, zavolala jsem tedy dětskou doktorku, a ta mi doporučila jí promačkat uši a pokud zareaguje, jet na ORL. Z pěti promnutí uší zareagovala asi 3x, tak jsme pro jistotu jeli. Na ORL nám řekli, že máme hnisavý zánět středního ucha,“ píše maminka olcab.

Co dělat?

V případě, že máte podezření na zánět středního ucha, je nezbytné navštívit lékaře. Ten rozhodne o farmakologické léčbě (analgetika, antibiotika), případně o propíchnutí ušního bubínku, aby mohl hnis z ucha volně vytékat.

Jak můžete léčbu podpořit i vy doma, píše uživatelka saronka: „První pomoc je prokapat nos a studený obklad! Ne teplý, to mám z ORL.“

„V nemocnici nám poradili, že když ouško začne bolet, co nejdřív kápnout líh, alpu nebo slivovici, ale nic jinýho do ouška nedávat. A pak nějaké analgetikum na bolest. Můžu říct, že to zabírá,“ sdílí své zkušenosti weryss.

A co prevence?

U velké části dětí se bohužel záněty středního ucha vrací opakovaně. Jelikož se jedná o opravdu bolestivé onemocnění, je důležité se pokusit mu předcházet. Časté záněty a perforace bubínku totiž mohou vést i k narušení sluchu. Pokud je vaše dítě jedním z nich, buďte ostražité při každém nachlazení!

Maminka nikes radí: „Důležité je stále smrkat a je jedno, že nic neteče, ale prostě se musí smrkat i naprázdno. Dcera, když začne mluvit přes nos, nebo má takový suchý kašel, tak to už jsou první příznaky u nás, že hrozí, že to vleze do oušek. Takže já dávám 3x denně kapky proti rýmě a nachlazení, a i když nemá rýmu, každý 20 minut s ní smrkám + 1x - 2x denně jí dám šátek a na každé ouško jí dám tampon namočený do 60% lihu (opět rady našich doktorů). Nevím, co zabírá, ale zatím to funguje, a to bývá dcera nachlazená docela často, takže od té doby, co to takto provozuji, tak dceři ouško nepíchali.“

„Zkoušeli jsme ušní svíčky - je to docela dobrá věc, dají se koupit v prodejnách včelích produktů i přes net. Jsou to takové tenké voskové kornoutky, které se vloží do ucha a zapálí, ouško se prohřeje a mělo by to i pomoci k odstranění nečistot a mazu. Nevýhodou je nutnost udržet dítě v klidu se zapálenou svíčkou v uchu - aby se nepopálilo, což je u čtyřletého caparta někdy dost obtížné. O jejich účincích klasičtí doktoři velmi pochybují, ale východní (čínská) medicína je úspěšně používá. I kdyby měly jen placebo efekt, díky i za něj,“ píše johanda a dodává: „Dcerce velmi pomohlo  naučit se techniku smrkání- doktor s ní strávil asi 3/4 hodiny, až ji to naučil (a nás taky). Brala také nějaké preparáty na posílení imunity, zánětům se nevyhnula, ale skončily bez antibiotik.“

Někdy se opakované záněty středního ucha podaří vyřešit odstraněním nosní mandle, třeba jako u berynky: „Sama jsem měla v dětství píchané každé ucho min. 10x a dokud mandle nebyly venku, tak nebyl pokoj,“ nicméně ne vždy tento zákrok pomůže. Stejně tak ne vždy pomáhá i doporučované očkování proti pneumokokům, z nichž některé mohou být původci ušních zánětů. „Synovi byli před necelým měsícem 3 roky. Od konce října do půlky listopadu měl 5 zánětů středního ucha. Očkovaný byl už v 6 měsících. Nikdo neví, proč se to pořád opakuje, syn smrká nádherně, ale i vodnatá rýma končí na pohotovosti,“ svěřuje se koníkovka mamkamarketa.

Záněty středouší jsou zkrátka trápením dětí i maminek. Sdílejte s námi své zkušenosti na Wiki, ať pomůžou i ostatním!

Bojkot kojení je strašákem mnoha maminek. Může přijít znenadání i v případě, že do té doby vaše miminko nemělo s přisátím a kojením sebemenší problém. O tom, jak si poradila s bojkotem kojení hned třikrát, nám vyprávěla jedna z maminek na Modrém koníku. 

Co je to vlastně bojkot kojení?

To je stav, kdy dítě mladší dvou až tří let začne odmítat kojení. Odtrhává se od prsu, pláče, jen zahlédne bradavku a pít nechce. Většinou nastává jako reakce na snížený tok mléka. A řešení? Navýšit produkci. Nejlepším impulsem k navýšení laktace je miminko samo. Čím více bude sát, tím více se mléka bude tvořit. Problémem je, že při bojkotu je těžké donutit dítě se přisát.

Každý ze tří bojkotů měl jiné řešení

"Každé dítě je jiné a stejně tak každý bojkot. Prožili jsme již tři bojkoty a při každém jsem musela používat jiné triky. Jak tedy podpořit neochotného kojence v přisátí? Při prvním bojkotu nám pomáhalo měnit podmínky při kojení. Kojila jsem ve stoje i za chůze, při houpání na gymnastickém míči. Jednou jsem dokonce kojila i stojíc v koupelně u zrcadla. Prso jsem malému nabízela každou chvíli. Když nechtěl, nenutila jsem ho, ale nabídla jsem mu opět za chviličku. Nejvíce se nakrmil v polospánku, často pil během celé noci – někdy se ani za několik hodin neodpojil od prsu! Věřím, že společné spaní nám s kojením hodně pomohlo a stále pomáhá.

Při druhém bojkotu dosáhla hysterie u kojení kritické hodnoty – překvapivě pomohlo mírné násilí. Syn se přisál, až když na jazyku ucítil mléko, které jsem mu do pusy vstříkla sama. Toku mléka jsem pomáhala i stlačováním prsu a nahříváním. Naštěstí tento velice intenzivní bojkot trval jen pár dní. Poté jsme měli období, kdy jsem mohla kojit pouze vleže na pravém boku na našem gauči, ale to již byla pohodička, prostě jsme se na delší dobu nevzdalovali z domu."

Aby mlíčko teklo

Základem pro úspěšné kojení je častý fyzický kontakt s miminkem, kojení na požádání (tedy tak často a tak dlouho, jak dítě chce), nepoužívání dudlíků a lahviček a správné přisátí miminka (s tím může pomoci laktační poradkyně, pokud se nedaří). Můžeme využít i podpůrné prostředky jako je homeopatie nebo bylinná léčba (kojicí čaje či kapsle).

"Mně se mi velmi osvědčil čaj z čerstvě tlučeného fenyklu, anýzu a kmínu, které jsem koupila v supermarketu v sekci s kořením. Naopak velmi špatnou zkušenost mám s kupovanými kojicími čaji v nálevových sáčcích, které byly vyvanulé, nečerstvé, nedobré a neúčinné.

Pozor také na těsné podprsenky, které stlačují prsy a tím snižují tvorbu mléka. Raději než kojicí podprsenky používám lambády nebo volnější podprsenky sportovního střihu, doma nejlépe naostro. Prospějete tak i svým bradavkám."

Hlavní je psychika

Tvorba a spouštění mléka je proces řízený hormonálně. Všechny hormonální procesy v těle jsou úzce spjaty s psychikou, není proto divu, že úspěšné kojení je velmi silně provázáno s psychickým stavem matky. Stres kojení neprospívá.

"U všech tří bojkotů mi nejvíce pomohlo brát vše s klidnou hlavou. Byla a stále jsem přesvědčena, že kojení je naprosto přirozený proces; že ženské tělo je stvořeno k tomu, aby živilo dítě; a že žádné dítě dobrovolně hlady neumře. Myslím, že právě tento vnitřní klid a důvěra v sebe i schopnosti mého syna byly tím faktorem, díky němuž jsme přes bojkoty přešli relativně v klidu."

 Přečtěte si o bojkotu kojení na wiki. Nebo také podrobný návod Jak kojit.

O tom, že bakterie v našich střevech jsou důležitější, než se kdy myslelo, se mluví v odborných kruzích čím dál častěji. Britská lékařka Natasha Campbel-McBride se domnívá, že stav střevní mikroflóry ovlivňuje zdraví celého organismu a také lidskou psychiku. Sama navrhla a na své rodině vyzkoušela dietu, se kterou vás dnes seznámíme.

GAPS, neboli Gut and psychology syndrome (česky syndrom střeva a psychiky), je teorie, která říká, že kvalita bakterií v lidském střevě má vliv na řadu onemocnění a lidskou imunitu. Zdravá střevní mikroflóra nejen že zajišťuje optimální trávení, ale zároveň brání průniku škodlivých látek a mikroorganismů do těla, aktivuje imunitu a vytváří vitamíny.

Pokud je kvalita střevních bakterií špatná, objevuje se plynatost, zácpa nebo naopak průjem ze špatně trávené potravy. Dr. Campbell-McBride popisuje, že i kojenecké koliky mají svůj původ v osídlení střev, které miminka přejímají během porodu  a kojením od své matky.

Narušená střevní mikroflóra přestává plnit svou funkci ochranné bariéry a skrze střevní stěnu mohou do krve přecházet látky, které by se za normálních okolností z těla vyloučily se stolicí. Mohou to být různé toxiny z potravy, viry, bakterie a plísně, ale i běžné složky jídla, které však nemají v krvi co dělat - například hliník. I samy "špatné" střevní bakterie produkují toxiny. Tyto látky pak kolují v krevním oběhu. Naše tělo se s nimi více či méně úspěšně vypořádá, ale u toho může dojít k poškození různých orgánů - třeba mozku, jater nebo samotné střevní stěny.

Zároveň dochází také ke špatnému vstřebávání látek, které pro své zdraví nezbytně potřebujeme - minerálů, vitamínů, mastných kyselin apod. Dochází tak vlastně k určité formě podvýživy.

GAPS versus nemoci

Z diagnóz, které se k tomuto problému váží, jmenujme například autismus, poruchy učení a soustředění (hyperaktivita, dyslexie apod.), epilepsie, ale i onemocnění střevní – zácpa, ulcerózní kolitida, Crohnova choroba; dále pak kvasinková a plísňová onemocnění, ekzém a mnoho dalších.

Právě autismus je diagnóza, která tuto dietu asi nejvíce proslavila. Dr. Campbel-McBride tímto stravovacím systémem údajně vyléčila autismus svého syna, jak tvrdí ve své knize. Vzhledem k tomu, že konvenční medicína si s autismem neví rady, vzbudilo toto tvrzení nemalou senzaci.

Jak taková dieta vypadá?

GASP dieta v první řadě zcela odmítá konzumaci obilovin (a tím i lepku) , rafinovaných cukrů (všechny zpracované cukry a sirupy) a mléčného cukru (vyjma zakysaných mléčných výrobků, másla a některých druhů tvrdých sýrů). Také odmítá umělá potravinová aditiva („éčka“) a nekvalitní potraviny. Právě tyto složky naší stravy nahrávají "špatným" bakteriím v našich střevech a hubí ty žádoucí.

Zdrojem energie by při této dietě měly být zdravé tuky, naopak příjem sacharidů je třeba snížit – nevhodné jsou proto i brambory a některé druhy luštěnin, které příliš podporují kvasinky.

Základem jídelníčku jsou silné masové vývary, maso, vejce, zelenina, ořechy a semínka. Významnou roli hrají fermentované potraviny – kvašená zelenina nebo kysané mléčné výrobky – a kvalitní nasycené tuky (máslo, sádlo, kokosový olej).

Opravdu velký důraz je kladen na původ a kvalitu potravin, a na jejich zpracování. Pouze takováto strava se může stát léčivou pro nezdravé střevní prostředí. Přechod na tento způsob stravování je obtížný, mohou se dokonce projevit i příznaky podobné abstinenčním (kvůli vynechání cukru). U lidí se zdravotními problémy se doporučuje přecházet postupně – nejprve vynechat lepek a cukr, konzumovat především snadno stravitelné potraviny, hlavně vývary, a postupně začleňovat maso.

Dieta by měla vést k upravení střevního osídlení. Zdravá mikroflóra zacelí střevní stěnu a ta již nepropustí škodliviny. Naopak, zlepší se trávení a vstřebávání žádoucích látek a organismus tak dostane příležitost využít vlastních uzdravujících mechanismů ke zlepšení stavu nebo úplnému odeznění potíží.

Zdá se vám tato cesta příliš náročná? Jistě, snadná není, ale ten, kdo vytrvá, pak může být odměněn zlepšením zdravotního stavu, vyléčením zdravotních problémů a ztrátou chuti na sladké.

Zdroj:

CAMPBELL MCBRIDE, Natasha, ed. Gut and Psychology Syndrome [online]. [cit. 2017-11-02]. Dostupné z: https://mindd.org/s/uploads/public_members/pdfs/2007/Friday/Campbell%20McBride%20-%20Forum%202007.pdf

CAMPBELL MCBRIDE, Natasha, ed. Gut and Psychology Syndrome: The GAPS in our Medical Knowledge [online]. [cit. 2017-11-02]. Dostupné z: http://parkcountychiropractic.com/wp-content/uploads/2012/09/Gut-and-Psychology.pdf

Živá kultura: GAPS [online]. [cit. 2017-11-02]. Dostupné z: http://zivakultura.cz/category/gaps/

GAPS: Nutriční program pro některé moderní nemoci [online]. [cit. 2017-11-02]. Dostupné z: http://gaps-program.cz/

Diabetes, lidově cukrovka, je onemocnění postihující člověka nezávisle na věku. Mezi diabetem dětí a dospělých je však rozdíl. Zatímco u dospělých se v drtivé většině jedná o diabetes 2. typu, který je provázán s nezdravým způsobem života a je ovlivnitelný dietou, u dětí je to diabetes 1. typu. A o tom dnes bude řeč.

Diabetes mellitus (přesný překlad je úplavice cukrová) alias cukrovka je porucha metabolismu krevního cukru. Krevní cukr neboli glukóza je základem výživy všech našich buněk. Tělo si jej vyrábí z námi přijaté potravy nebo ze svých zásob. Proto, aby se glukóza dostala z krve k buňkám tkání, je důležitý slinivkou produkovaný hormon inzulin. Inzulin způsobuje, že hladina krevního cukru, tzv. glykémie, klesá. Jeho protihráčem je hormon glukagon, který při nízké hladině krevního cukru dává pokyn, aby bylo využito tělesných zásob pro zvýšení glykémie.

U “dospěláckého“ diabetu 2. typu dochází k tomu, že je glykémie dlouhodobě zvýšena a tělo musí produkovat příliš mnoho inzulinu. V tom případě dochází k „vypěstování“ rezistence buněk vůči působení inzulinu a/nebo ke ztrátě schopnosti produkovat inzulin slinivkou, která přestává reagovat na hladinu glukózy v krvi. Tento typ diabetu se vyskytuje většinou až po 30. roce věku a bývá dáván do souvislosti s nezdravým životním stylem, obezitou a metabolickým syndromem. Ten zahrnuje právě diabetes 2. typu, vysoký krevní tlak, vysokou hladinu cholesterolu a obezitu. Poměrně vzácně se s diabetem 2. typu můžeme setkat i u obézních dospívajících.

Diabetes, který se vyskytuje v dětském věku, bývá označován za typ 1. U tohoto diabetu je podstatou onemocnění autoimunitní proces, který ničí buňky slinivky břišní produkující inzulin (tzv. beta-buňky Langerhansových ostrůvků). V tomto procesu hraje svoji roli genetická predispozice a spouštěcí faktor. Tím může být například jakákoli prodělaná infekce, ale i problematická gravidita a porod, vliv může mít i délka kojení a toxiny zevního prostředí. Problematika vzniku však ještě není dostatečně rozklíčována. Je ale známo, že i jedinci s genetickou predispozicí nemusí diabetem onemocnět.

Na základě zmíněného autoimunitního procesu dochází k destrukci inzulinotvorných buněk. To může trvat i několik let skrytě. Při poklesu sekrece pod 20-30% dochází k projevení příznaků. Často tento stav přichází po prodělání nemoci – to je jakási „poslední kapka“ pro organismus.

Příznaky onemocnění diabetem 1. typu

Důsledkem nízké tvorby inzulinu je abnormálně zvýšená glykémie. Ta se zjistí při krevním rozboru. Normální hodnoty jsou 3,9–5,6 mmol/l nalačno a po jídle nižší než 10 mmol/l.. Při hodnotách glykémie nad 10 mmol/l bývá překročen tzv. ledvinný práh a objevuje se glukóza v moči, která je snadno zjistitelná testovacími proužky (používá především lékař, ale lze je zakoupit i pro domácí použití v lékárnách).

Společně s glukózou propouští ledviny abnormální množství tekutin, proto se objevuje nadměrné močení, často i několikrát za noc. Děti se mohou začít pomočovat, i když se již před tím obešly bez plen. V návaznosti na velké ztráty tekutin se objevuje silný pocit žízně.

Vzhledem k tomu, že tělo bez inzulinu neumí využívat glukózu z krve, dochází k hladovění tkání, dítě hubne, je unavené a spavé. Objevuje se velká náchylnost k infekcím. Pokud zůstane stav nepovšimnut a neléčen, tělo následkem hladovění začne ve zvýšené míře rozkládat tuky. Při tomto procesu vznikají keto-látky a dochází k rozvoji ketoacidózy. Při ní dochází k poklesu pH tělních tekutin, silnému zvracení a odvodnění organismu. Z dechu je cítit acetonový pach, dítě rychle a hluboce dýchá, stěžuje si na poruchy vidění a závrať. Tento stav může gradovat až do ketoacidotického kóma, což je život ohrožující stav.

      Na fotografii je vlevo glukometr a proužky pro testování kapky krve, uprostřed je                    inzulinová stříkačka, vpravo pak přístroj s hrotem pro napíchnutí kůže.

Terapie

Kauzální terapie (= řešící příčinu nemoci) u diabetu 1. typu prozatím neexistuje. Autoimunitní proces destrukce beta-buněk slinivky v současné době nelze zastavit ani zvrátit. Pro stabilizaci stavu se používá terapie substituční, při které je tělu dodáván hormon inzulin. Ten je dávkován malými injekčními stříkačkami (tzv. inzulinkami) nebo diabetickým perem. U malých dětí je třeba přesnější dávkování stříkačkou, větší děti a dospělí používají spíše pohodlnější pera. V závažných případech může být indikováno použití inzulínové pumpy, která na základě hodnot glykémie dodává inzulin kontinuálně. 

Dávkování inzulinu je závislé na aktuálním stavu glykémie, který se měří glukometrem z kapky krve nebo speciálním automatickým senzorem připevněným na těle. Je třeba zohlednit příjem potravy a fyzickou aktivitu, neboť ovlivňují hladinu glykémie. Před jídlem se aplikuje tzv. rychle působící inzulin, ráno a/nebo večer inzulin depotní (s prodlouženým účinkem – simuluje stálou hladinu inzulinu u zdravého člověka). Injekce se vpichují do břišní stěny, horní zevní čtvrtiny zadečku, stehna či zevní strany paže. U malých dětí provádějí aplikaci rodiče, později se děti naučí inzulin aplikovat samy.

Součástí terapie je nezbytná úprava režimu. Diabetik by měl svůj příjem potravy rozdělit do 6 porcí, mezi porcemi neujídat, „nemlsat“. Důležitá je pravidelnost a dodržování zásad zdravé výživy s ohledem na vhodné množství potravy s obsahem cukru. Také pohybová aktivita je důležitou součástí terapie, snižuje glykémii, zlepšuje využití glukózy. Konkrétní doporučení pro vaše dítě dostanete ve své diabetologické poradně.

Komplikace diabetu

Aplikací inzulinu se u diabetika snažíme přiblížit normálním hodnotám glykémie (3,9–5,6 mmol/l nalačno a po jídle nižší než 10 mmol/l). Dlouhodobě zvýšená glykémie je zdrojem komplikací zdravotního stavu – poškození ledvin, sítnice a čočky oka, nervů, drobných cév.

Naopak snížení glykémie (např. pokud se nemocný nenají, náhle zvýší svou fyzickou aktivitu a nepřizpůsobí tomu dávku inzulinu) má za následek vznik hypoglykemického šoku. Ten se projevuje slabostí, pocitem hladu, poruchou koordinace až mdlobou, křečemi a bezvědomím. Nízká glykémie je nebezpečná pro mozek, který má velkou energetickou potřebu. Může dojít k jeho poškození. První pomoc při tomto stavu je podat sladký nápoj nebo, pokud má diabetik k dispozici, injekci glukagonu. V případě bezvědomí je třeba volat rychlou záchrannou pomoc.

Diagnóza na celý život

Pokud byl vašemu dítěti diagnostikován diabetes 1. typu, je nutné navštěvovat dětskou diabetologickou poradnu. Oba rodiče a dítě musí být důkladně seznámeni jak s léčbou inzulinem, tak s dietními a režimovými opatřeními. U dítěte je třeba od začátku budovat správné návyky (stravovací, pohybové), které bude muset dodržovat po celý život. Dobrá kompenzace diabetu pomáhá předcházet či alespoň oddalovat jeho chronické komplikace (viz výše), naopak špatně kompenzovaný diabetes velice brzy značně snižuje kvalitu života.

V dětském věku je na rodičích, aby dítěti zajistili co nejlepší léčbu. Kromě fyzické stránky onemocnění by měli dbát také na tu duševní; dítě podporovat, ale nelitovat. Ve škole či školce je nutné navázat spolupráci s personálem, který by měl být poučen o specifikách dítěte a být schopen mu v případě nouze pomoci.

S diabetem se dnes dá žít plnohodnotný život, byť mírně svázaný nutností pravidelného režimu. Pro dospělé diabetiky 1. typu se proto nehodí práce ve směnném provozu. Při dobře zvládnuté léčbě nebývá problém ani s plodností a těhotenstvím.

Zdroj informací:

www.detskydiabetes.cz

www.diadeti.cz

www.fnkv.cz

www.wikipedie.org

Známe to všechny, i ty nejostřílenější matky si někdy říkají, jestli jejich poklad má dost mléka. Někdy se to zkrátka stane, že potřebujeme tvorbu mléka trochu podpořit – ať už při růstovém spurtu či bojkotu kojení, anebo na úplném začátku po narození miminka. Jak na to? Čtěte dále.

Bylo, nebylo…

Narodí se miminko. Stávají se z nás matky a s tím přichází spousta strachu a starostí. Když spočítáme ruce, nohy a prstíčky, hlásí se strach o mlíčko. V prvních dnech po porodu se nejprve v prsou tvoří mlezivo, mléko nastupuje většinou 3. až 5. den. Čerstvě narozené miminko nejprve ztrácí část své hmotnosti (5-10%), s nástupem laktace vše ale rychle dožene. V této době je důležité dodržovat pár zásad:

• Pokud možno nechat proběhnout bonding a samopřisátí (přiložení nahého miminka na nahý hrudník matky ihned po narození, miminko si samo najde prs).
• Miminku často nabízet prs a nechat ho sát, jak dlouho bude chtít (zejména noční kojení má zázračné účinky na množství mléka), kojíme z obou prsou (při jednom kojení).
• Být v těsném fyzickém kontaktu (nejlépe funguje kontakt nahé kůže na kůži), děťátko nosit, mazlit, spát spolu.
• Nedokrmovat - miminka jsou na krátkou počáteční hladovku připravena. Pouze v případě zdravotních komplikací či velkého váhového úbytku lékař doporučí dokrmování. V tom případě volíme dokrmování přes prst stříkačkou či z pohárku, nejlépe však suplementorem.
• Nedáváme dudlíky („šidítka“ utlumují pocit hladu a kazí techniku sání) ani lahve.
• Dbáme o vlastní dobrou životosprávu (hodně jíme a pijeme), nestresujeme se! Stres je zabijákem kojení. To ví i maminka kubaka: „Kojení je hlavně o psychice, které ovlivňují pak hormony - hlavně klid, spát, jíst a kojit, kdy miminko chce. Tak se bude tvořit tak akorát. Je to poptávka a nabídka: kolik a jak často pije, tolik se zase vyrobí. Ne víc a ne míň, ženské tělo je taková velmi efektivní továrna na mléko s žádným odpadem a se 100 % uspokojením poptávky. První týdny se to ustaluje, mechanismus je v záběhu, až se továrna zajede, všechno pošlape jak na drátkách.“

Tato jednoduchá opatření by měla stačit na dobrý start kojení.

Nedaří se, nedaří

Co když se nám ale přesto nedaří? Kojení může nabourat například komplikovaný porod nebo císařský řez, odloučení miminka od matky (třeba kvůli zdravotním komplikacím) nebo i nevstřícný personál porodnice a špatná doporučení ke kojení. Stejně tak může dojít k problémům i později – například při onemocnění dítěte či matky, při růstovém spurtu, kdy miminko vyžaduje náhle více mléka, nebo při bojkotu kojení. Ať tak nebo tak, vždy využijeme zásady uvedené výše. K tomu ale můžeme přidat i další opatření:

• Zkontrolovatsprávnost přisátí dítěte – jen při správném přisátí „vytáhne“ dítě dostatek mléka a správně stimuluje jeho tvorbu. Pokud si nejsme jisté, jak to má vypadat, kontaktujeme laktační poradkyni.
• Pokud dítě nedostatečně saje (například spavé dítě se žloutenkou nebo nedonošeňátko), po kojení odsáváme, abychom tvorbu mléka stimulovaly. Pozor, množství odsátého mléka není vypovídající o jeho množství – dítě z prsu umí získat více, než kdejaká odsávačka, to ví i uživatelka k.jolanka: „Já taky nikdy neodsála víc jak 20 ml a mlíko v prsou bylo. Malého jsem kojila dlouho.“
• Usnadníme spouštění mléka nahříváním prsů (vlhké teplé obklady či sprchování teplou vodou před kojením) a masírováním, přeplněné prsy nejdříve trochu odstříkáme (dítě se lépe přisaje), při kojení stlačujeme prsy rukou a volíme polohu, při které pomůže gravitace. „Pomáha aj pri sprchovaní si pustiť teplú až horúcu vodu na lopatky, mne vtedy vždy začalo mlieko úplne striekať,“ píše uživatelka tilly.
• Můžeme využít bylinky– kojicí čaje, které obsahují většinou fenykl, anýz, jestřabinu a další bylinky). U kojících čajů upřednostňujeme čaje sypané oproti těm v nálevových sáčcích. Důležité je, aby byl čaj čerstvý a kvalitní, dodržujeme návod k přípravě. Kromě kojících čajů se dají využít bylinné kapsle (například benedikt lékařský, pískavice řecké seno, jestřabina lékařská). Můžete sehnat kapsle s jedním druhem bylinky, nebo i se směsí bylin určených přímo na podporu laktace. Užívání bývá doporučeno výrobcem doplňku.

• Inspiraci najdeme i v lidové moudrosti. Ta radí popíjet cikorku, meltu, černé pivo a silné masové vývary. Maminka petka80 má zase dobrou zkušenost se sezamem: „Mně na laktaci pomohlo sezamové semínko, prodávají ho i v drogeriích nebo ve zdravé výživě. Dala jsem si tak dvakrát denně jednu polévkovou lžíci a fakt to pomohlo.“
• Pokud vás trápí stres, který ovlivňuje kojení velice negativně, můžete sáhnout také po Bachových květových esencích. Které jsou vhodné právě u vás, poradí terapeut.
• Nezapomeňte, že při kojení není vhodné užívat mátu a šalvěj, které působí útlum tvorby mléka. Naopak, dobře je využijete při odstavování.

Potřebujete více rad? Podívejte se do fóra, najdete zde celou sekci Laktační poradna. 

Zdroj:

https://www.mamila.sk/

http://www.infookojeni.net/jak-zvyacutescaronit-tvorbu-mleacuteka.html

"Mému synovi je osm měsíců a pomalu začíná opakovat paci, paci. Rozhodla jsem se, že je na čase, abychom obohatili naši komunikaci a začala jsem ho učit znakovat." Vy neznáte znakování miminek? Chyba! Přečtěte si, proč to vůbec dělat a jak na to. 

Znakování s miminky nebo také program Baby sign je druhem komunikace s kojenci a batolaty. Ke slovům, kterými se s dětmi běžně domlouváme, přidáváme gesto rukou. Dítě je schopno mnohem dříve napodobit posunek rukou, než vyslovit slovo a my si tím můžeme velice usnadnit každodenní život. Vždyť kdo by neznal situaci s vřeštícím batoletem, u kterého za nic na světě nemůžeme přijít na to, co vlastně chce.

Díky znakování může děťátko dříve vyjadřovat své potřeby a komunikovat s okolím. Nemusíte se bát, že by se nenaučilo mluvit, naopak, znakující děti mluví dříve a mají širší slovní zásobu.

„S dcerkou jsem začala znakovat od 6. měsíce, první znaky si osvojila v cca 10. měsíci. A pak do roka zvládala už téměř všechny, co jsme používali. Musím taky říct, že nejen nás, ale hlavně dcerku to bavilo a byla ráda, když jsme ji rozuměli, co po nás chce. Ať už se to týkalo pití, jídla, mytí rukou, ale i venku. Malá bude mít za chvíli 1,5 roku a ze znakováním jsme skončili, jelikož se nám v 16,5 měsíci neuvěřitelně rozpovídala. Ale dodnes znakuje např. ptáčka a světlo (to byly jedny z prvních znaků). Nemyslím, že znakováním se mluvení opožďuje, jelikož u nás to bylo zrovna obráceně. Na svůj věk mluví opravdu krásně a co je nejdůležitější - srozumitelně. Chce to jen opravdu trpělivost a nenechat se odradit, pokud to některému dítku déle trvá, vždyť každé je jiné,“ píše maminka danielita7.

A jak na to?

Není na tom nic složitého. Vybereme si činnost, osobu nebo věc, kterou chceme dítě naučit. Znak pro danou situaci můžeme nalézt v knihách o znakování, na internetu nebo si můžeme vymyslet vlastní. Důležité je používat stále stejný znak. Znakování vždy doprovází mluvené slovo – vyslovíme tedy zřetelně např. „jídlo“, zároveň ukážeme znak (pro jídlo to může být třeba dlaň na ústa) a podáme jídlo.

Dítě musí:

1. znak vidět

2. slovo slyšet

3. spojit se situací

Začít můžeme již od nejmenších miminek, která budou znaky prozatím pouze přijímat. Okolo 8. - 10. měsíce začínají většinou děti první znaky opakovat. Obligátní „Paci, paci“, „Jak je veliký“ a „Pápá“ nejsou nic jiného, než první znakování vašeho kojence.

Svoje zkušenosti přidává maminka betelgeuzz: „Začít se může klidně od narození, ale pak si dlouho člověk počká na reakci. Já považuju za ideální dobu, kdy začne dítě dělat paci, paci, nebo podobné hříčky. Pak se reakce dočkáš brzo. Další doporučení je začít asi s 5 znaky, to je hlavně pro rodiče, protože kdybys chtěla začít znakovat všechno, tak si to nejspíš nezapamatuješ. Takže asi 5 znaků a jak začne dítě něco opakovat, přidat další. Jednodušší jsou pro dítě znaky, které dělá pusou, třeba ryba - otvírání pusy, a jednoduché znaky, které je schopné zvládnout motoricky. Dále vybrat věci, které dítě zajímají, třeba když máte doma psa, tak znakovat psa, když se rád dívá na světlo, tak světlo. Já třeba nezačínám znaky, jako je jíst, pít. Holky nebyly na jídlo nějak hrr, takže si myslím, že by je nic nenutilo tyhle znaky zkoušet. Jako první jsem dělala kačenku (máme v knížce), rybičku, psa, světlo a pak nějaká zvířátka, která máme v knížce.“

Video v angličtině. Ukázka znakování

Další možností je pozorovat, jaké znaky používá dítě samo. Miminka totiž znakují zcela spontánně a jen čekají, zda si toho všimnete a začnete používat znaky s nimi. Zkuste vysledovat, co vám vaše dítě chce sdělit.

Začít můžete i později, když už batole mluví. Zde se dají dobře využívat znaky pro složitá slova a situace, které ještě dítě neumí pojmenovat. S rozvojem aktivní slovní zásoby pak děti samy znaky opouštějí a raději volí řeč.

Kde vzít inspiraci pro tvorbu znaků?

Existují knihy o znakování s miminky, DVD i kurzy. V ČR jsou rozšířené především dva programy: české „Znakování s miminky“ a zahraniční „Baby signs“. Inspirace je ale hodně i zdarma na internetu.

Také se můžete podívat do diskuze Vaše zkušenosti se znakováním, kde maminka olusenka krásně shrnula svoje znakovací zkušenosti:

 „Znakovala jsem s oběma dětmi, byla jsem samouk, koupila jsem si sadu znakování na bazaru i s DVD pro děti, na to děti koukali, moc se jim to líbilo . Se synem jsem znakovala hodně a snažila se k tomu přimět i další členy rodiny (babičky, dědečky). Hodně nám to usnadnilo život v době, kdy syn ještě moc nemluvil nebo když měl svoji řeč. Rozhodně jsem se neučili všech 100 znaků, co bylo v knížce a ve video slovníku, ale takové ty nejběžnější a nejčastěji používané znaky jako právě 'ještě', 'pít', 'jíst', 'hotovo', 'knížka', 'světlo' a nějaká zvířátka apod.

S dcerou jsem pak také začala, asi stejně jako se synem zhruba v 7.měsíci, asi v jednom roce udělala cíleně první znak (jako syn), ale velice brzy jsme skončily, jelikož začala mluvit brzy a docela dobře, na rozdíl od syna nemá tolik vlastních slov, takže jí rozumí i širší okolí, takže ani znakování u ní právě moc nepotřebujeme. Každopádně jsem teda jednoznačně pro, o kurzu jsem uvažovala, ale nakonec na něj nešla, stačila ta sada na doma. 

Není třeba držet se nějakých dogmat, hlavně, aby nám komunikace s našimi nejmenšími přinášela radost. Máte zkušenosti se znakováním? Podělte se o ně s námi!

Bolí vaše miminko bříško víc, než je zdrávo? Trpíte celá rodina jeho „prdíky“, ekzémem nebo třeba záněty středního ucha? Nebo už jste dokonce v plence našla hlenovitou stolici s nitkami krve? Zbystřete, může se jednat o alergii na bílkovinu kravského mléka. Naštěstí víme, jak drobečkům pomoci!

Jak ji poznat?

Alergie na bílkovinu kravského mléka (ABKM) podle některých pramenů postihuje až 10% dětí do tří let. Její příznaky mohou být různé – od průjmů, zácpy, bolestí břicha a zvracení až po ekzém, kopřivku, častou nemocnost, záněty středouší a respirační infekce. V nejtěžších případech se objevuje hlenovitá stolice, někdy s příměsí krve.

Maminka simulinecka píše: „My ji poznali tak, že malá mi najednou začala zvracet pokaždé, když snědla kaši, jogurt, vždy zvracela obloukem, pak zácpa a vyrážka. Po návštěvě doktorky, která udělala testy, se potvrdilo, že malá má částečnou alergii na kravské mléko.“

U kojených dětí dochází i k reakcím přes mateřské mléko – vadí tedy, když mléčné výrobky jí matka, nemusí je jíst přímo dítě. Takovou zkušenost má i netyka: „Na prdíky trpěl náš Jaroušek od narození a já často slýchala, že kluci na to trpí a trpělivě jsem ho chovala, masírovala bříško, cvičila nožičkama a často kojila a čekala, že to přejde. Ale nepřecházelo. Kůži měl vždy krásnou a hladkou. Stolici měl asi pětkrát denně, ale i to může být u kojeného miminka normální. Ve 4 měsících jsem ale v plínce poprvé objevila krvavé nitky. Strašně jsem se vylekala. Pediatrička si ale věděla rady - zkontrolovala konečník (aby vyloučila natržení), poslala nás na SONO břicha (aby vyloučili nějaké vnitřní poškození), naordinovala mi vysadit všechny potraviny, co obsahují mléko a objednala nás na alergologii.“

Bohužel testy na ABKM nejsou stoprocentně spolehlivé a nemusí všechny malé alergiky odhalit. Jedinou opravdu spolehlivou metodou je tzv. eliminační dieta, kdy se vysadí veškeré výrobky obsahující alergen. V případě kojeného dítěte musí tedy tuto dietu držet i matka. Pokud dítě dostává umělé mléko, musí přejít na speciální typ mléka s plně štěpenou bílkovinou nebo z volných aminokyselin. Sójové náhražky nejsou vhodné, jelikož alergie na sóju bývá často také přítomna.

Tak co mám jíst?

Dieta při ABKM se musí obejít bez mléka ve všech jeho podobách. Není možné požívat mléko (kravské, kozí i ovčí, ani bezlaktózové), mléčné výrobky (jogurty, sýry, tvarohy, máslo, podmáslí, syrovátka, smetana) a výrobky, v kterých se mléko či jeho součásti používají (nejrůznější druhy pečiva, uzenin, sušenek a sladkostí). Pokud tedy nevaříte pouze ze základních surovin, je třeba bedlivě sledovat složení. 

Mléko jako takové můžete nahradit rostlinnými mléky (vyjma sójového – častý souběh alergií), existují i sýry a smetany na rostlinné bázi. Maminka katyxq radí, čím nahradit máslo na chlebu: „Pomazánky z různých kombinací masa, zeleniny či luštěnin, výjimečně se dá i margarín.“

Běžný člověk si jen těžko umí představit, co vlastně jíst. Uživatelka milmic píše: „Držela jsem bezmléčnou dietu, bylo to náročné, ale dalo se. Mléko jsem si kupovala mandlové. Na kaše moc nejsem, ale dají se jíst taky s různými obilnými mléky. Dělala jsem si luštěninové pomazánky, např. červená čočka nenadýmá a pomazánka z ní je výborná, pekla jsem si domácí pečivo z rýžového mléka, hodně jsem ujížděla na domácích loupáčkách z rýžomléka. Snídala jsem rohlík s medem nebo marmeládou, večeřela jsem celkem klasicky, šunku bez BKM, nějakou zeleninu nebo od oběda, rýžovou kaši z rýžomléka.“

Kromě vynechání všeho mléčného je důležité dbát na vyvážený jídelníček s dostatkem ovoce, zeleniny, bílkovin a zdravých tuků; lepku a přidanému cukru se spíše vyhýbat. Také je dobré zařadit do stravy probiotika. 

Nejen na jídlo, ale i na kosmetiku, kterou používáte, je třeba dávat pozor. V některých přípravcích jsou přítomny mléčné proteiny, jež mohou vyvolat nepříjemnou kožní reakci. S pediatrem je též dobré zavést řeč na téma očkování a obsah hovězích sérových bílkovin a kaseinu v některých vakcínách, které by mohly malému alergikovi dělat problém.

Na závěr pro vás máme dobrou zprávu. Až u 90% dětí ABKM vymizí do tří let věku. Vydržte proto ten krátký čas omezení, svému dítěti tím pomůžete.

Vegetariánství se stává čím dál běžnějším. Asi každý nějakého vegetariána známe a příliš nás to nevzrušuje. Co ale zaručeně vzbudí rozruch v širokém okolí, je rozhodnutí rodičů, udělat vegetariána i z potomka. Zajímá vás, co všechno to obnáší? A co na to říkají maminky, které svým dětem dopřávají i maso? 

„Byla jsem vegetariánem v těhotenství a jsem stále. Mé dceři maso nedávám. Jsou jí 3 roky. Když jsem ji rok kojila, doktorka nevěřila svým očím, jak roste. Je vyšší než o půl roku starší děti,“  píše jedna z maminek.

Zdravotní hlediska dětského vegetariánství

Na Modrém koníku je početná skupina maminek vegetariánek, které mají stejně dobré zkušenosti s vegetariánstvím u nejmenších jako výše citovaná maminka. Není to až tak překvapující, oficiálně proti vegetariánství dětí nic nenamítá ani Světová zdravotnická organizace, ani Česká pediatrická společnost. Ti tvrdí, že dobře sestavená vegetariánská dieta pokryje veškeré nároky dětského organismu. Vyvážený a pestrý jídelníček je u vegetariánů stejně důležitý jako v rodinách, kde se maso konzumuje.

Lékaři upozorňují na oblasti, v nichž je třeba dbát zvýšené pozornosti. U dětí – vegetariánů je to dostatek železa a vitamínu D.

Železo je prvek pro tělo nesmírně důležitý - nachází se především v krevním a svalovém barvivu. Pro funkci krvinek a svalových vláken je nezbytné. Musíme jej přijímat z potravy. Dobrým zdrojem je červené maso a vnitřnosti, což ovšem pro vegetariány není. Ale i rostliny obsahují železo - například červená řepa, pohanka, listová zelenina, brokolice, chřest, luštěniny, ořechy, houby a sušené ovoce. Bohužel, železo z rostlinných zdrojů je pro organismus hůře využitelné, proto může docházet k jeho nedostatku. Vstřebávání a využití železa můžeme podpořit dostatečnou konzumací vitaminu C (ovoce, zelenina, kysané zelí).

 Vitamín D je v posledních letech asi "nejslavnější" vitamín. Kromě toho, že má vliv na zpracování vápníku a fosforu v našem těle a tím i na zdraví našich kostí a zubů, ovlivňuje též imunitní systém. V současnosti se o vitamínu D mluví v souvislosti s ovlivňováním činnosti genů a s jeho uplatněním v prevenci a léčbě nejrůznějších onemocnění (rakovina, autoimunitní onemocnění, cukrovka, vysoký krevním tlak aj.). Zdrojem je z 80 % sluneční záření dopadající na kůži, v potravě se vyskytuje především v tuku ryb, které ale vegetariáni nejedí. Pro ně přichází v úvahu jako zdroj vaječný žloutek nebo houby, které byly vystaveny UV záření (dají se koupit nebo si je doma "nasluňte" sami).

„Já vegetarián nejsem, ale máme známé, kde jsou všichni včetně jejich dětí vegetariáni a musím říct, že když rodiče ví, čím potřebné vitamíny apod. v mase nahradit, tak není problém. Naopak jejich děti jsou méně nemocné,“ potvrzuje uživatelka atreides názor odborníků.

Co na to okolí?

Ale způsob stravování není jen o zdravotním aspektu. Volba jídelníčku bude mít na dítě dopad i v oblastech společenského života. Stále není ještě zcela běžně dostupné vegetariánské stravování ve školách či školkách nebo na letních táborech.

„Rozhodnutí o stravování je do jisté míry v rukou rodičů, kteří by měli připravit podmínky pro to, aby dítě nebylo limitováno ani fyzicky, ale i třeba sociálně, tzn. vybrat školku/školu, kde je nabídka jídel zahrnující vegetariánské či veganské typy jídel. Protože pokud to v té škole nebude, dítě bude mít problém za prvé s učiteli, kteří ho budou nutit oběd sníst, za druhé s dětmi, které si všimnou, že dítě – vegetarián - je jiné,“ píše takarazestinusakur.

Výběr školky pro dítě vegetariána, to je kapitola sama pro sebe. V některých vám vyjdou vstříc, bohužel ne každá maminka má na výběr. Co pak? Udělat ústupek svému přesvědčení a nechat dítě jíst s ostatními nebo nedávat do školky? A co ve škole? Bude si žáček nosit z domova krabičky, ohřejí mu je ve škole vůbec?

„Co se týče výběru školky, tak z toho mám hlavu už teď, popravdě řečeno, protože doma vařím zdravě, ač přítel je masožravec. Malému doma chutná taky, ale hovězí a vepřové maso mu prostě dávat zatím nebudu a hrozím se toho, že to do něj ve školce budou cpát a nutit ho. Jak už tady někdo psal, tak nosit si vlastní jídlo z domova není možné z hygienických důvodů, což mě neuvěřitelně štve, protože bych klidně vyvařovala a dávala každý den zdravější baštu s sebou,“ píše uživatelka morusa.

Častý bývá také odpor k vegetariánství u širší rodiny. Babičky a dědečkové většinou zastávají názor, že maso je v dětském jídelníčku nezastupitelné. Tady nezbývá než vysvětlovat a komunikovat. Rodiče by měli být v názoru jednotní a prarodiče by jej měli respektovat. Je ale otázka, zda bude babička ochotná naučit se vařit bezmasé pokrmy. Nebo bude moci dítě u prarodičů maso jíst?

„My maso nejíme. Ale jestli babičky budou maso dávat, ať si dají i děti (v přiměřeném věku). Studovala jsem na výšce i výživu a vegetariánská strava obsahuje vše, co má. Co si budeme nalhávat, maso plné hormonů, antibiotik a nakonec konzervantů. Ale to by se dalo říct snad o každé potravině, tak to dál nerozvádějme,“ dodává letadlo13.

Otázka osobní volby

„No, tak to se mi jako fakt nezdá normální, aby se dítě podřizovalo chutím a názorům rodiče. Až bude moct sám rozhodnout, tak ať se stane vegetariánem nebo veganem, ale přece mu to snad nehodláte cpát do hlavy už od malička, ne?“

Podobný názor zaznívá v diskuzích o vegetariánství na Modrém koníkovi velice často. Je vegetariánství opravdu jen volbou rodičů? Malé děti někdy odmítají maso, protože jim nechutná nebo protože vědí, že se jedná o „zvířátka“. Do jaké míry je vegetariánství omezováním dítěte názorem rodiče a kde začíná a končí snaha o zdravou stravu?

„Jak to tak čtu, tak nechápu, proč se řeší omezování osobní svobody. To je přece jasné, že v tomhle věku rozhodují za děti rodiče. Jestli jim dají maso nebo ne, vždycky je to rozhodnutí rodičů. Mám sedmiletého syna a kdybych ho měla nechat se svobodně rozhodnout, co bude jíst, tak by jedl jenom sladkosti, a to jsme ho k tomu nevedli, ani jsme mu to jednoznačně nezakazovali. Tak mu asi taky omezuju osobní svobodu, ale jinak to prostě nejde. Až vám děti vyrostou a budou chtít místo oběda pytlík bonbonů nebo čokoládu, tak je necháte, abyste je neomezovali?“ má v otázce osobní volby jasno jedna z maminek.

V současné době již vegetariánství přestává být vnímáno jako velký extrém ve výživě. V zahraničí je u dětí běžnou alternativou ve stravování. Tyto proudy se šíří i do naší malé zemičky a tak můžeme doufat, že již brzy nebude na rodiny malých vegetariánků pohlíženo skrz prsty. I když se rodiče dětí vegetariánů budou dále setkávat s obtížemi, pokud jsou o svém životním stylu přesvědčeni, nemusí ho měnit. Důkazem může být i stále narůstající počet vegetariánů v Čechách.

Zajímá vás téma podrobněji? Na Modrém koníku můžete najít diskuzi o vegetariánství: Dítě vegetarián. Co na to říkáte?

Zdroj: Česko-slovenská pediatrie: Doporučení pracovní skupiny dětské gastroenterologie a výživy ČPS pro výživu kojenců a batolat [online]. 2014, 69(1) [cit. 2017-09-08]. ISSN 1805-4501. Dostupné z: http://www.neonatology.cz/upload/www.neonatology.cz/soubory/csped_suppl_2014_ii.pdf

http://www.csvv.cz/index.php/prednasky/24-vegetarianstvi-a-deti

Řeší to každá matka – kdy už začít podávat miminku i něco jiného, než mléko? Bohužel se často setkáte s protichůdnými informacemi. Jedni říkají jen mléko do půl roku, ti druzí zase, že do 6 měsíců musí mít děťátko vyzkoušeno co nejvíce potravin. Na jakých základech jsou tato tvrzení postavena a jak se v tom vyznat? 

Výlučné kojení do 6 měsíců

Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje výlučné kojení do 6 měsíců věku dítěte. To znamená, že do té doby by dítě nemělo přijímat žádnou jinou tekutinu ani potraviny. V tomto věku je pro dítě nejlepší potravinou i nápojem mateřské mléko. Pokud se z nějakého důvodu plné kojení nedaří, připouští WHO zavádění příkrmů již mezi 17. - 26. týdnem věku. Začínat s podáváním příkrmů před ukončeným 4. měsícem věku dítěte se nedoporučuje pro možná zdravotní rizika – alergie, anemie (chudokrevnost), malnutrice (špatný výživový stav), poruchy příjmu potravy. Stejná rizika nese i nepřiměřené oddalování počátku přikrmování.

U nekojených dětí je situace poněkud jiná. Tyto děti nemají k dispozici benefity mateřského mléka, proto je pro ně doporučené zavádění příkrmů v období tzv. psychomotorické zralosti. To znamená v době, kdy je dítě schopno udržet hlavu ve stabilní poloze, koordinovat oči, ruce a ústa při hledání, uchopení a vkládání potravy do úst a být schopno polykat a tolerovat tuhou stravu.

Mezník psychomotorické zralosti můžeme uplatnit i u kojených dětí po 6. měsíci věku a vyčkat na jejich připravenost, která může nastat i později. Jiné zdroje naproti tomu varují před odkládáním příkrmového období a doporučují začít s ukončením 6. měsíce věku kojeného dítěte pro riziko nedostatečné výživy.

Tato doporučení podporují: Světová zdravotnická organizace (WHO), Evropská společnost pro dětskou gastroenterologii, hepatologii a výživu (ESPGHAN), Britská poradní vědecká komise pro výživu (SACN), Pracovní skupina Ministerstva zdravotnictví pro výživu dětí (ČR) a Pracovní skupina dětské gastroenterologie a výživy České pediatrické společnosti pro výživu kojenců a batolat.

Teorie imunologického okna

Trochu jiný pohled na problematiku zaujímají odborníci z oboru alergologie. Ti doporučují zavádět příkrmy již od ukončeného 4. měsíce v době tzv. imunologického okna. Tato teorie tvrdí, že v této době je sliznice střeva z hlediska imunity nezralá a tudíž nevytváří protilátky proti přijatým potravinám. Svou roli také mají doznívající protilátky od matky. Mezi 4. a 6. měsícem by dle této teorie mělo miminko ochutnat všechny potraviny, které bude pravděpodobně v životě konzumovat, včetně alergenů (tedy i lepek, vejce, mléčné výrobky, ryby, ořechy apod.)

Alergologové zároveň zdůrazňují, že zavádění dětských příkrmů v období imunologického okna je jen částí prevence vzniku alergií. Jako další opatření doporučují podporovat kojení, nekuřáctví a zdravou životosprávu. Tato doporučení podporuje Evropská akademie alergologie a klinické imunologie (EAACI).

Co mají oba tábory společného?

V této oblasti je velice těžké provádět relevantní studie. Ty, které vznikly, jsou jedním či druhým táborem vyvraceny jako neprůkazné. V jistých tvrzeních se však obě strany shodnou, podívejme se na ně:

Samozřejmě prvním doporučením je výlučné kojení po dobu 4-6 měsíců. Příkrmy by před ukončením 4. měsíce věku neměly být podávány vůbec. Při zavádění příkrmů je vhodné dále kojit, aby přetrvával ochranný vliv mateřského mléka na sliznici trávicího traktu. Jednotlivé potraviny by měly být zaváděny postupně, aby se dala odhalit případná alergická reakce. S podáváním se začíná po malých dávkách, které se postupně zvyšují.

Není důvod odkládat zavádění alergizujících potravin do pozdějšího věku. U těchto potravin je velice důležitá právě ochrana kojením a postupné zvyšování dávky. Maminkami často používané tabulky k zavádění jednotlivých druhů potravin dle věku dítěte tedy nejsou opodstatněné.

Obě strany též doporučují normální stravu v těhotenství a při kojení. Preventivní vynechání některých druhů potravin (nadýmavé, alergizující) není vhodné, pokud s nimi maminka či dítě nemají problém. Naopak, plod nebo kojenec se prostřednictvím matky s potravinami citlivě seznamuje.

Zdroj:

- ČESKO - SLOVENSKÁ PEDIATRIE: DOPORUČENÍ PRACOVNÍ SKUPINY DĚTSKÉ GASTROENTEROLOGIE A VÝŽIVY ČPS PRO VÝŽIVU KOJENCŮ A BATOLAT [online]. 2014, 69(1) [cit. 2017-09-08]. ISSN 1805-4501. Dostupné z: http://www.neonatology.cz/upload/www.neonatology.cz/soubory/csped_suppl_2014_ii.pdf

- Výživa jako prevence alergických onemocnění. Pediatrie pro praxi [online]. 2015, 16(3), 163-166 [cit. 2017-09-08]. Dostupné z: https://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2015/03/07.pdf

- Príkrmy a imunologické okno. Mamila, o. z. [online]. Trnava: Mamila, o. z., 2016 [cit. 2017-09-08]. Dostupné z: https://www.mamila.sk/pre-matky/dojcenie-a/prikrmy-a-imunologicke-okno/

- Doporučení k zavádění komplementární výživy (příkrmu) u kojenců. Ministerstvo zdravotnictví České republiky [online]. Praha: MZČR, 2013 [cit. 2017-09-08]. Dostupné z: https://www.mzcr.cz/dokumenty/doporuceni-k-zavadeni-komplementarni-vyzivyprikrmu-u-kojencu_7542_3.html

S velkou pravděpodobností jste se s nimi nikdy nesetkali. A pokud ano, nejspíš si to nepamatujete, protože jste byli ještě miminka. Pojďme se společně podívat na 4 nezvané hosty, kteří většinou nepotrápí ani tak novorozence, jako jeho rodiče. 

Mongolská skvrna

"Dobrý den, chtěla jsem se zeptat jestli někdo nemáte zkušenost s modrým flekem nebo spíše asi modřina nad zadečkem miminka spíše na kostrči?" tuto otázku pokládá maminka n1el v internetové diskuzi týkající se tématu mongolská skvrna. K té stejné diskuzi se připojila i  uživatelka domorodka: "Moje obě děti mají mongoloidní skvrnku. Mají to mulati, ale nevěděla jsem, že i snědší bílé děti, jak tu čtu. Synovi zmizela někdy před 2. rokem? Dcera ji stále má. Když to u syna kdysi viděly ségry s mámou, myslely si, že ho bijeme."

A co to tedy vlastně je? Jedná se o shluk buněk, které obsahují melanin a usadily se na jednom místě. Tím místem je nejčastěji okolí kostrče, spodní záda, hýždě, boky a ramena. Nejčastěji toto modré, případně šedomodré znaménko uvidíte na dětech Mongolů a Japonců. Není ale výjimkou ani u nás, kde se s ním můžeme setkat zejména u snědších dětí a vzhledem ke své barvě může být zaměněno toto znaménko s modřinou.

Mongolská skvrna je naprosto neškodná a ve většině případů mizí mezi 2. a 5. rokem. Může se stát, že i po dovršení pátého roku je skvrna stále patrná, ale ani tak není důvod k obavám. Sama by měla vyblednout do období puberty, ale ani potom by se z ní nestal žádný problém. Pokud by vás trápila z kosmetického hlediska, je nasnadě poradit se s dermatologem ohledně jejího odstranění. 

Seborea

Seboroická dermatitida je kožní onemocnění, které je neinfekční a nejčastěji postihuje pokožku hlavy nebo obličeje novorozenců tam, kde jsou mazové žlázy. Jejich nadměrná produkce způsobuje maštění pokožky a to následně vytváří mastný nános na kůži. Tento nános má poté tendenci stát se zánětlivým. Na první pohled poznáte seboreu podle zažloutlých šupinek, nejčastěji ve vlasové části  hlavičky novorozence, které mohou začít vytvářet krustu.

Seboreou trpí většina novorozenců, ale u každého trvá jinak dlouho. U někoho přetrvá jen pár týdnů a sama vymizí, u jiného má tendenci stále se vracet, klidně i po několik let. Z jakého důvodu to tak je zatím bohužel není známo, rozhodně ale není na vině hygiena (ať už přehnaná, nebo nedostatečná). Sama o sobě není důvodem k návštěvě lékaře, protože děti většinou nesvědí a není jinak nepříjemná. Pokud však pozorujete její rozšiřování, nemůžete se jí zbavit a nebo se stále zhoršuje její stav, poraďte se co nejdříve s lékařem. 

O tipy, jak se jí zbavit, není na internetu nouze. Například uživatelka kamino radí "Pomáhá ještě potírat postižená místa mateřinou. Moc se mi to nezamlouvalo, zkusila párkrát a nepomohlo, ale jak jsem byla zoufalá, tak jsem potírala cca 3x denně a zadním mlékem, sice to moc nevoní, ale pomáhá. " Také nika přidává svou zkušenost: "My s tímto bojovali asi od měsíce, a co pomohlo nejlépe, tak salicylový olej, dostaly jsme recept od doktora. Tuším 3% salicyn ve 100 ml olivového oleje. Namíchali v lékárně a za 3 dny byl klid."

                                           Takhle může vypadat seborea také u dospělých.

Mílie

Pokud jste u svého miminka narazily na tvářích, hlavičce a v horní části trupu na bílé, vystouplé pupínky o velikosti špendlíkové hlavičky, jedná se pravděpodobně o novorozenecké mílie. 

Tato kožní neplecha, stejně jako její předchůdkyně, nebolí a ani není miminku jinak nepříjemná. Jsou to malé cysty vyplněné zrohovatělým vývodem potní žlázky, které není potřeba nijak léčit, protože v případě novorozenců postupem času vymizí. Rozhodně se vyvarujte jejich domácímu odstraňování, například vymačkávání. Riskujete, že miminku do ranky zanesete infekci a teprve potom se z mílie stane problém. Navíc to může být dost bolestivé. 

Erytém

S erytémem se setká až 50 % dětí v novorozeneckém, kojeneckém a a batolecím věku. Proč tomu tak je, není příliš jasné. Předpokládá se však, že je to přirozená obranná reakce pokožky na vnější vlivy. 

Jak ho poznáte? Jedná se o začervenání pokožky v mapách s výskytem mokvavých pupínků. Na rozdíl od výše uvedených kožních trablů, o této vyrážce děti často vědí. Mohou ji doprovázet zvýšené teploty, celkový pocit nepohody, který předchází například i nachlazení, místa postižená erytémem svědí, často až pálí. 

Stejně jako mongolská skvrna, mílie a seborea, i erytém často zmizí sám.  Lékař předepíše vašemu robátku maximálně masti tlumící vedlejší příznaky, jako je zmíněné svědění nebo ty, které budou mít chladivý efekt a postiženou oblast dočasně zklidní.

Například na otázku jasminy "Mám měsíční holčičku a před několika dny se jí objevila v obličeji vyrážka. Vypadá jako krupička nebo malé puchýřky. Doktorka mi řekla, že neví, z čeho to je a dala mi krém. Máte někdo zkušenosti? "  se v diskuzi sejde jistě mnoho dobře míněných rad. Pokud si ale nejste jisté, co se to u vašeho drobečka vlastně objevilo, s návštěvou lékaře neotálejte. Přeci jen jde o vaše dítě. Je lepší jít k lékaři zbytečně, než něco podcenit! 

Více o kožních problémech u malých dětí se můžete dozvědět na wiki Modrého koníka. 

Zdroje informací: 

http://www.priznaky-projevy.cz/kozni/mongolska-skvrna-priznaky-projevy-symptomy

http://lekarske.slovniky.cz/lexikon-pojem/mongolska-skvrna

http://www.vasedeti.cz/zdravi/onemocneni/milia-u-novorozencu/

http://www.healthline.com/health/milia

https://cs.wikipedia.org/wiki/Seboroick%C3%A1_dermatitida

http://telemedicina.med.muni.cz/pdm/detske-infekcni-lekarstvi/index.php?pg=vyukove-texty--diferencialni-diagnostika-exantemovych-onemocneni

„Já tady teď brečím, protože ani nevím, co to pohodová máma je. Pořád na všechny ječím nebo brečím, jak mi to je líto. Pak mám záchvaty smíchu kvůli blbostem. Pak zase ječím. Začínám se nesnášet.“ Poznáváte se? Ne, nejste blázni, jen máte nemocnou duši. Lze ji efektivně a s úspěchem vyléčit. Protože mít pohodovou mámu je to nejlepší, co můžete svému dítěti dát. Peklem jménem bipolární porucha si prošla i taková jména jako Marylin Monroe, Kurt Cobain, Virginia Woolfová, Sinead O' Connor nebo Catherine Zeta-Jones.

Příznaky bipolární poruchy

Bipolární porucha osobnosti se projevuje především výkyvy nálad. V různě dlouhých časových periodách se střídají projevy mánie, hypománie, deprese a remise, tj. obdobím bez příznaků nemoci. Jejich trvání se může lišit i podle počasí nebo podle rodinné situace. Je to jako na houpačce.

Deprese

 „Přes den je všechno v pořádku. Ale večer, jakmile miminko nechtělo spát a pořád plakalo a já nevěděla, co mám dělat, tak jsem taky brečela do peřin a říkala, co se děje. Tenkrát nespal asi do 4 hodin do rána a já měla peřinu černou od řasenky. To si dobře pamatuji. Později jsem začala mít pocit, že jsem špatná matka. Výčitky, pláč, jak jsem hrozná a nezodpovědná. Propukám v pláč beznaděje, že to už nezvládám,“  píše jedna z koníkovek z diskuzního fóra Poporodní deprese, stavy smutku a pláče.

Může začínat pozvolna a nenápadně. Zpočátku se obvykle objevuje pokles nálady, změna délky spánku a zvýšená unavitelnost. Během dalších dnů až týdnů se prohlubuje až do jasně vyjádřené deprese. Největším rizikem deprese je pokus nebo dokonaná sebevražda. Zde je několik nejčastějších příznaků deprese.

• Bez chuti do života
• Pocity méněcennosti
• Nezájem o koníčky a činnosti, které nám dříve dělaly radost
• Sebeobviňování
• Pláč bez příčiny
• Podrážděnost, agresivita a výbušnost
• Nedokážeme vysvětlit, co chceme nebo myslíme
• Sebepoškozování
• Sebevražedné myšlenky, které mohou přejít až v dokonanou sebevraždu

Mánie

Toto období doprovází stavy štěstí a pocitu, že dokážete všechno na světě. Může se tak stát, že v euforii nakoupíte dvacet oblečků pro miminko (které v depresi vyházíte do popelnice) a doma zjistíte, že do konce měsíce máte jen dvě stovky. Asociální chování (hlasitý smích, zpívání na veřejnosti nebo mluvení sama se sebou) způsobuje odloučení od přátel a nechápající okolí.

• Je opakem deprese
• Návaly energie
• Nespavost nebo jen velmi málo např. hodinu či dvě
• Ztráta sociálních zábran
• Nepřiměřeně vysoké sebevědomí
• Dochází k riskantnímu jednání, např. rychlá jízda autem
• Nadměrné utrácení, i když jsme jinak spořiví lidé
• Podrážděnost a výbušnost
• Myšlenkové pochody jsou zrychlené
• Nesrozumitelné mluvení – často i sami se sebou

Hypománie

Bývá to v podstatě více nadnesená nálada, která nikterak nenarušuje naše vnímání světa.  Rizikem hypománie je, že se může proměnit v plně rozvinutou mánii. Na rozdíl od deprese, je tento stav akceptovaný, příjemný a často jej nechcete řešit. 

• Jsme zrychlené
• Snadno navazujeme nové vztahy
• Rychle mluvíme
• Málo spíme
• Jsme velmi společenští

Dědičné sklony i stres

„Měla jsem asi měsíc šílenou depresi. Od rána do večera jsem jen seděla, koukala, postarala se o děti a zase koukala. Domácnost víceméně stála. Nevnímala jsem, byla jsem vypnutá. V noci jsem skoro celý měsíc nespala. Včera jsem se probudila se super náladou. Celá jsem zářila, vše mi připadalo krásné, voňavé, příjemné, všechno prostě super. Hned jsem začala plánovat, co budeme dělat. Nezavřela jsem pusu a byla nadšená z každé blbosti. Najednou večer zlom. Seděla jsem a koukala. Manžel na mě mluvil, ale já jsem nereagovala. Pak jsem mu skočila do řeči a říkám: 'Já tě slyším, já ti rozumím, ale mám v hlavě prázdno, nevnímám tě.' A v tu chvíli nám oběma došlo, že se něco vážně děje. Najednou se mi chtělo začít hrozně moc smát a zároveň brečet,“ svěřuje se další koníkovka v diskuzním fóru. 

Tato duševní porucha se nejčastěji projeví ve věku 25 až 30 let. Jsou i případy, kdy se tato psychická porucha objeví později. Z případových studií vyplývá, že největší vliv na vznik této nemoci mají dědičné předpoklady společně s extrémním stresem, kterému jsme vystavené. Patří mezi ně i období před, během a po těhotenství. Má se za to, že sklon k této nemoci je vrozený, záleží však na událostech v životě, které nastanou a stanou se tzv. spouštěči. Mohou to být významné životní události i hormonální změny.

Léčba

Kdysi se léčba tolik neřešila, protože tato nemoc nebyla známá. Respektive nebyla uznána jako regulérní nemoc. Dnes už víme, jaké závažné dopady může mít, podle toho je k ní i přistupováno. Nemocnému se proto podávají psychofarmaka, antipsychotika a antidepresiva. Léky pomáhají vzniku nebo potlačují manické stavy. Při jejich užívání je potřeba docházet pravidelně na odběr krve, aby se změřila jejich hodnota v krvi.  

Kromě toho je farmakoterapie, tedy užívání léků, doplněna o psychoterapii. Rozhovory s odborníky a nestrannými lidmi je často tou nejlepší cestou k uzdravení a pochopení samotného jádra problému.

Posledním druhem léčby je elektrokonvulzivní (ECT, EKT, „elektrošoky“) terapie. Doprovází ji velké předsudky a strach. Ale představuje nejúčinnější a nejrychlejší postup v léčbě závažné deprese, a to i v případě, že nemocný nereaguje na léky. O její bezpečnosti svědčí i fakt, že ji lze provést i v průběhu těhotenství.

„Pracovala jsem s lidmi s touto diagnózou. Měli jsme pár klientek, které otěhotněly a i přes nepříliš stabilní zdravotní stav a silnou medikaci donosily a porodily zdravé miminko. Po celou dobu těhotenství byly pod přísným dohledem psychiatra, protože medikaci nemohly vysadit, ale zároveň medikace mohla ohrozit miminko, takže bylo potřeba to bedlivě střežit. Po porodu se to sice většinou na chvíli zhoršilo, ale opět je tady důležitá spolupráce s psychiatrem,“ píše Martina z diskuzního fóra Chci otěhotnět s diagnózou maniodepresivní psychóza. K nevýhodám patří nutná hospitalizace, porucha krátkodobé paměti, bezprostřední dezorientace po zákroku a občasné pocity zvracení.

Šťastná máma

Jak už bylo řečeno, není se za co stydět. Propadnout této nemoci je jednoduché a samotná léčba je velmi úspěšná. Důležité je svěřit se do rukou odborníka a nastalou situaci řešit. V případě podezření se proto obraťte na svého lékaře. Mít usměvavou a pohodovou mámu je ten největší dar, který svému dítěti můžete v jeho prvních letech dát. Pocity úzkosti, deprese i stavy mánie vnímá miminko o to intenzivněji, pokud kojíte. Bipolární porucha je duševní nemoc, a dá se poměrně úspěšně léčit. Zase bude lépe.

„Po druhém potratu jsem dostala depresi a šla jsem s manželem jednoho dne na pohotovost do nemocnice na psychiatrii. Nic nedělají, jen si promluví s tebou a doporučí léky. Zaberou, ale až asi za jeden měsíc, takže čím dřív zajdeš za lékařem, tím líp. Neboj se, nestyď se, psychiatr je lékař jako třeba ten obvodní. Budeš pak fungovat normálně a budeš pro děti a manžela pohodovou mámou a manželkou,“ píše kytka12 .

Zdroj informací: 

https://www.bipolarni.cz/147-2/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Bipol%C3%A1rn%C3%AD_afektivn%C3%AD_porucha

Každá maminka, která má doma malého chlapce, dříve či později narazí na otázku stahování předkožky. A v naprosté většině případů se setká se dvěma naprosto protichůdnými názory. 

Chlapci se rodí s tzv. konglutinací předkožky. To neznamená nic jiného, než že je předkožka slepená se žaludem. Právě toto slepení, označované také jako fyziologická fimóza, nedovolí lehce přetáhnout předkožku přes žalud. Jedná se ale o naprosto normální stav, který se v naprosté většině případů upraví sám. 

Nestahovat, v žádném případě

Prvním názorem, ke kterému se kloní nejen maminky, ale i část odborníků je ten, že předkožky chlapců bychom si vůbec neměli všímat. Opírá se o fakt, že okolo 3. roku se předkožka uvolní sama díky postupnému odlučování odumřelých buněk (tzv. keratinové perly).  MUDr. Gregorová ve své práci uvádí, že okolo 3. roku je pouze 10 % chlapců, u nichž nedošlo k samovolnému uvolnění předkožky. 

Zastánci tohoto názoru mezi laickou veřejností jsou v tomto směru většinou poučeni od praktických lékařů. Kontrola předkožky by měla být automatickou součástí preventivních prohlídek vašich synů. V diskuzi na Modrém koníku přispěla například uživatelka zdezli, která měla v tu dobu 7 měsíčního chlapečka: "Dr. mi tento týden říkal nic nepodnikat - příroda si s tím poradí sama."

Stahovat, ale opatrně

Druhá část se názorově staví na opačnou stranu a zastává cestu o předkožku se zajímat a stahovat. V žádném případě by se ale nemělo jednat o násilné stahování, pokud se dítě úkonu brání, pláče a evidentně mu je nepříjemný. 

K tomuto názoru se také v jednom rozhovoru přiklonila MUDr. Veronika Jilichová Nová: "Přetahování předkožky se doporučuje po 12. měsíci věku. Nejlepší je zkoušet předkožku zvolna stáhnout nejlépe po napaření po koupání. Určitě není dobré předkožku přetahovat násilím, mohlo by dojít ke zbytečným trhlinkám a následnému jizvení, což by do budoucna snížilo pružnost předkožky." Tedy laicky řečeno - okolo 12. měsíce můžete začít s lehkým stahováním předkožky v rámci sprchování (stahování ve vaně se obecně příliš nedoporučuje, kvůli zanesení bakterií z vody, ve které již dítě nějakou dobu sedí). Stahuje se, dokud jde přetáhnout volně a dítě se úkonu nijak nebrání. 

Nikdy ne násilím

Ať už se lékaři kloní k první nebo druhé cestě, shodují se v naprosté většině případů na tom, že by k přetažení předkožky nemělo dojít násilím. Důvody jsou fyziologické - může dojít k poškození a popraskání tkáně, které nemusí být okem patrné, ale stane se základem budoucích potíží s předkožkou a může vést až k operativnímu řešení. Mimo těch fyziologických jsou tu i psychologické důvody - dítě je vystaveno velmi bolestivému zážitku nejen pro danou chvíli, ale často i několik dní poté. A na takový zážitek se velmi špatně zapomíná. 

Bohužel s násilným přetažením předkožky se můžete setkat i u některých lékařů, jak potvrzují maminky na internetových diskuzích: "Syn starší i mladší měli fimózu, přilepenou předkožku. Taky jsem stahovala, nešlo to, tak jsme tehdy byli na urologii. Doktor mu to rychle přetáhl nějakým nástrojem, nekrvácelo to. Řval jako tygr, musela jsem ho držet. 3 dny ho to pak štípalo," píše jedna z uživatelek. Nebojte se v takovém případě zakročit a lékaře zastavit, hledat jinou, postupnou cestu.

Fimóza

Termín fimóza je používán pro zúžení předkožky, které nedovoluje její úplné přetažení přes žalud. V tomto případě se nejedná o fyziologickou fimózu (kdy je předkožka pouze slepena), ale o skutečné zúžení. K její léčbě se lékaři většinou uchylují až po 3. roce života, jak uvádí MUDr. Oldřich Šmakal, PhD. ve své práci. Před třetím rokem se k řešení uchyluje v případě, že způsobuje záněty, je důvodem bolestivého močení, výrazného nafukování předkožky při močení nebo hodně bolestivých erekcí. 

Řešením fimózy bývá nejprve pravidelné ošetřování předkožky mastičkou s kortikoidy. Jak uvádí MUDr. Šmakal, asi v 95 % případů je tato léčba úspěšná. Pokud se stane, že se s úspěchem nesetká, je nasnadě operativní řešení, případně obřízka.

Stejně jako u fyziologické fimózy - i tady platí, co lékař, to názor. Své o tom ví i uživatelka kikimaruska: "Co doktor, to jiný názor. Po narození náš doktor vysloveně cokoliv s pindíkem zakazoval. I přetahovat, až do 3 let nic. V jednom roce jsme přešli k jiné doktorce. A ta se hned ptala, doufám, že pravidelně od narození přetahujete. Syn měl též zúženou předkožku. Museli jsme koupat v řapíku a přetahovat."

Kluci sami

Přetahování předkožky patří k základní hygieně chlapců, proto by k němu měli být od malička vedeni. Neměli by ale vědět pouze to, jak to dělat, ale také proč. Nebraňte se tedy vysvětlování, pokud se vaši potomci začnou ptát, co to děláte. A samozřejmě kdy - tedy nejlépe při sprchování a následně nechat žalud volně oschnout. To, kdy si dítě s přetažením předkožky poradí samo, je věc velmi individuální. Někteří chlapci to zvládnou ve dvou letech, jiní s tím mají ve 4 letech potíže. I tady tedy platí - každé dítě je úplně jiné!

Ať už se sami za sebe kloníte k jedné nebo druhé cestě, mějte vždy na paměti, že od běžných kontrol máte k dispozici praktického lékaře. A pokud se vám cokoli nezdá, neváhejte se na něj obrátit. On vás následně může v případě potíží nasměrovat na urologii, kde vám pomohou se všemi otázkami a případným řešením problému. 

Zdroje informací:

http://doktorkoala.cz/spravna-pece-predkozky-deti/

https://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2003/01/08.pdf

http://zena-in.cz/clanek/mudr-veronika-nova-na-chirurgicke-reseni-prirostle-predkozky-je-casu-dost

Pálení žáhy je zlo, které ve větší či menší míře zažívá snad každá těhotná žena. Kdo ho poznal, ví, jak moc nepříjemné to je a také jak moc je někdy obtížné objevit zázrak, který by ho tohoto problému zbavil.  Nebo alespoň zmírnil jeho intenzitu.

Kolem pálení žáhy v těhotenství se šíří také jeden velmi zajímavý mýtus. Ten praví, že čím víc maminku tento problém trápí, tím vlasatější miminko se jí narodí. I když se na toto téma dokonce prováděly výzkumy, žádná souvislost mezi pálením žáhy a množstvím vlásků miminka se nepotvrdila.

Proč těhotenství provází pálení žáhy?

Příčiny jsou hned dvě. Prvním důvodem jsou hormonální změny, které s sebou těhotenství přináší. Tyto změny způsobují snížení napětí stěn trávicího traktu, což má za následek sníženou funkci uzávěru mezi žaludkem a jícnem a také pomalejší vyprazdňování žaludku. 

Druhou příčinou  je děloha, která se stále zvětšuje, čímž tlačí na žaludek a posunuje ho stále výš. Proto bývá pálení žáhy s přibývajícími týdny stále horší.

V nepříjemných situacích vždy platí, že je lepší jim předcházet, než je muset řešit, proto se nejprve podívejme na pár preventivních opatření, které by měly pomoci tomu, aby se pálení žáhy u těhotných neobjevovalo.

Prevence pálení žáhy

• jezte spíše malé porce a častěji, omezte konzumaci jídla před ulehnutím k spánku
• nezapomínejte na pitný režim - před každým jídlem se doporučuje vypít sklenici neperlivé vody
• omezte nápoje s kofeinem, kyselé džusy a hodně sladké nápoje
• změnami by měl projít i váš jídelníček - doporučuje se konzumovat potraviny bohaté na vlákninu, naopak byste se měly vyvarovat kořeněných, tučných jídel a čokolády
• na spaní si připravte polštář navíc

Co dělat, když mě pálí žáha?

Možností je spousta - bohužel jasné řešení, které by ulevilo naprosto všem, tradičně neexistuje. Člověk je tvor individuální, proto na každého zabírá něco jiného. Zatímco jedné mamince vypití sklenice mléka od pálení žáhy uleví, jiné naopak přitíží. Proto se nebojte zkoušet různé babské rady a zaručeně objevíte něco, co zabere.

Jako na téměř všechny neduhy týkající se zdraví existují tabletky, které zakoupíte v lékárně (i bez předpisu), nicméně, než sáhnete po "chemii", vyzkoušejte raději volně dostupné prostředky, které má většina z nás běžně doma.

Potraviny, které uleví od pálení žáhy

1. Mléko - lidem, kteří trpí pálením žáhy, se velmi často doporučuje sklenice mléka. Mléko na nějakou chvíli může ulevit od nepříjemného pálení tím, že neutralizuje žaludeční kyseliny, ale vápník obsažený v mléce nakonec donutí žaludek vyprodukovat ještě více kyseliny, což může u některých jedinců vést naopak ke zhoršení stavu. I přes toto upozornění si ale léčbu mlékem chválí velká spousta nastávajících maminek: "Tu a tam mě pálila žáha ve druhém trimestru a stačilo se napít trochu mléka a bylo po pálení."
2. Žvýkačka - toto opatření je pravděpodobně tím nejjednodušším řešením. Žvýkačka zvyšuje produkci slin v ústech. Sliny pak reagují s kyselinou v žaludku, což vede k její neutralizaci.
3. Zázvor -  je výborná kuchyňská surovina, která může být použita ke zmírnění příznaků pálení žáhy. Existují 2 způsoby, jak můžete zázvor při pálení žáhy použít -můžete ho přidat do vašich každodenních jídel, polévek a salátů, či si ze zázvoru můžete připravit čaj. Jak na to? Velice jednoduše. Potřebujete jen malý kousek zázvoru a hrneček vody. Zázvor nastrouhejte a po dobu 5 minut ho vařte ve vodě. Poté čaj přeceďte. Pro lepší chuť můžete přidat trochu medu. 
4. Med - med je skvělý pomocník při mnoha problémech, ne nadarmo se označuje jako zázrak z přírody. Pokud vás začne pálit žáha, dejte si lžičku medu, nebo si uvařte ovocný čaj a oslaďte ho medem.
5. Mandle - pokud se objeví pálení žáhy, mějte vždy po ruce několik mandlí. Mandle urychlují trávení a vysoký obsah tuku v nich neutralizuje žaludeční kyseliny. Velkou výhodou je také to, že je můžete chroupat klidně i na cestách v MHD a nebudete vypadat jako blázen. A pokud vám mandle chutnají, tak si navíc dopřejete lahodnou svačinku.
6. Mrkev - už malé děti vědí, jak je mrkev přínosná. Věděly jste však, že pomáhá i při pálení žáhy? Fígl tkví v tom, že je mrkev potřeba nastrouhat najemno a při konzumaci ji ještě pořádně rozkousat. Pokud nemáte času nazbyt, můžete sáhnout i po mrkvových přírodních šťávách.
7. Brambory - jsou bohatým zdrojem draslíku. Zvýšená koncentrace draslíku pak  zvyšuje sílu kontrakce svalů dolního jícnového svěrače, čímž zabraňují vracení kyseliny ze žaludku do jícnu. Jedna z uživatelek koníka píše: "Mě pálila žáha opravdu strašně, nemohla jsem nic jíst. Přibližně první 4 měsíce jsem přežívala jen na vařených bramborách."
8. Jedlá soda - lžičku jedlé sody stačí rozpustit ve sklenici vlažné vody a vypít. Navíc ji doma najde snad každý. Na jedlou sodu nedá dopustit ani uživatelka ventilkova: "Mě pálila žáha absolutně po všem a téměř od začátku těhotenství. Jediné, co pomáhá, je jedlá soda."
9. Kurkuma -  přispívá ke zmírnění příznaků pálení žáhy hned ze dvou důvodů. Za prvé tím, že urychluje proces trávení. A za druhé  pomáhá obnovovat sliznici jícnu, která se může při pálení žáhy poškodit. Kurkumu můžete prostě přidat do vašich denních jídel, polévek a salátů.
10. Česnek - pokud vás trápí pálení žáhy je velice vhodné obohatit svůj jídelníček právě o česnek. Začněte ho přidávat do svých pokrmů. Ti odvážnější mohou také žvýkat kousek syrového česneku.

Jedinou a zaručenou radu, která pomůže proti pálení žáhy, popsala maminka werunqa: "Mně na pálení žáhy pomohl až porod." Přejeme všem maminkám, ať objeví svého pomocníka v boji s tímto problémem ale mnohem dříve.

Máte také nějaké osvědčené rady, které vám pomohly při pálení žáhy? Podělte se s našimi uživatelkami do komentáře a třeba právě vaše rada uhasí oheň v jejich krku.

Použité zdroje:

https://www.klubmaminek.cz/cs/clanek/393/paleni-zahy-v-tehotenstvi

https://cs.medlicker.com/349-20-potravin-ktere-vam-okamzite-ulevi-od-paleni-zahy

Už jste někdy slyšeli o tom, že u malých holčiček ve věku od 1 do 6 let dojít ke srůstům v intimních partiích? Jedná se o velmi častý problém, kterému se odborně říká synechie. Rozpoznejte příznaky a včas zakročte.

Synechia vulvae infantum neboli srůst zevních rodidel

Synechia vulvae znamená slepení protilehlých okrajů sliznice poševního vchodu nebo malých stydkých pysků.

Podle rozsahu může být synechie částečná nebo až subtotální (téměř úplná), nikdy nemůže být totální, to by způsobilo zadržení moči. Vždy tedy zůstává alespoň malý otvor, kudy moč odtéká.

Pokud není o dětský genitál správně pečováno, dojde nejprve ke slepení, ze kterého se může časem vyvinout až velmi pevný kožovitý srůst. Synechie mohou být nesprávně považovány za vrozenou vývojovou vadu rodidel, nikdy je však u novorozence nevidíme.

Vyskytují se až v tzv. klidovém období, tedy tehdy, kdy není organizmus pod vlivem ženských hormonů estrogenů. Nejčastěji se se synechií setkáváme u děvčátek v období mezi 1.– 6. rokem věku, lze ji však  vidět také u žen po menopauze. 

Příznaky

Ve většině případů je synechie diagnostikována náhodou, při běžné lékařské prohlídce nebo případně preventivním gynekologickém vyšetření. V drtivé většině případů nezpůsobuje žádné větší viditelné obtíže, zvláště u menších dětí, které ještě nemluví, tento problém maminky objeví zcela náhodně. Maminky si mohou v případě větší synechie všimnout, že jejich dcera čůrá víc jako chlapeček - tzv. přečůrává nočník.

Starší holčičky, které už dokážou mluvit si mohou stěžovat na pálení při močení, svědění nebo bolest v podbřišku.

Když víte, jak synechie vypadá, můžete ji odhalit pouhým okem. Problémem je, že maminky často nevědí, jak mají dětské intimní partie správně vypadat. 

Léčba v České republice

Léčba synechie představuje pro gynekologa většinou jednoduchý výkon. Slepení lze ambulantně snadno rozrušit jemným tahem nebo sondou. Toto holčičku nebolí, jen štípne.

"Šla jsem na gynekologii s tříletou holčičkou tak vystresovaná, že bych chtěla říct svojí zkušenost. Zákrok byl rychlý, než jsem dceři svlékla šatičky, bylo hotovo, brečela jen minutku, první čůrání maličko asi štípe (moč dezinfikuje), ale nebyl jediný problém. Den po zákroku ani neví, že tam byla. Takže hlavu vzhůru není to vůbec tak strašné, jak jsem se dočetla."

Naproti tomu pevný kožovitý srůst je nutné ošetřit kauterizací (přepálením žhavým platinovým drátkem nebo laserem) v celkové krátké anestezii při hospitalizaci dívky.

Hojení je u dětí poměrně rychlé, v obou případech je klíčová následná pečlivá a správná hygiena zevních rodidel. Můžete také použít mírně dezinfekční oplachy např. hypermanganem a lokální aplikaci epitelizačních mastí.

Po rozrušení srůstu by se měly maminky také zaměřit na kontrolu močení. Jelikož to může po zákroku trochu pálit, děvčátka někdy ze strachu, že to bude bolet, moč zadržují. Některé maminky doporučují nechat dcerku čůrat do lavoru s teplou vodou nebo pod sprchou, voda totiž zmírní pálení.

Problémem tohoto onemocnění je jeho častá recidiva. Maminky z Modrého koníka, které se u svých holčiček se synechií setkaly, často zmiňují, že zákrok musely podstoupit opakovaně, i přesto, že dodržovaly rady lékaře.

"Roztržení na gynekologii jsme se nevyhnuly, i když jsme roztahovaly, jak to šlo. Poprvé na tom malá byla v půl roce, pak, i když jsme intenzivně roztahovaly, se nám to vrátilo, i když né tak hrozně, cca 2 mm, ale podruhé jsme to absolvovaly v roce a půl. Jenže pak nastalo období krize a mála si na pipku nenechala vůbec šáhnout. Přestaly jsme nosit plínky a bylo zle. Takže ve dvou letech opět na gyndě a tentokrát to bylo dost drsný, protože jí to srostlo i zvenku, takže byl zákrok opravdu bolestivý.  Dokonce až tak, že 3 dny při čůrání šíleně křičela," svěřila jedna maminka ve fóru Srostlá "pipinka" - máte zkušenost?

Léčba v zahraničí

Na rozdíl od České republiky, v Americe a zemích západní Evropy (i jinde) se k synechii přistupuje poněkud zdrženlivěji.

Ve většině případů, pokud může holčička normálně čůrat, se nijak nerozrušuje. Případně se aplikuje lokálně po krátkou dobu nějaká estrogenová mastička, která pomůže k samovolnému rozrušení. Ve výjimečných případech, pokud synechie začne způsobovat jiné zdravotní problémy, například infekci močových cest, nebo se sama "nerozlepí", se v pozdějším věku přistupuje k manuálním rozrušení.

V České republice se léčba estrogenovými krémy zásadně nedoporučuje kvůli možným vedlejším účinkům.

Prevence

Velkým problémem je neinformovanost. I přesto, že lékařské odborné publikace nejčastěji obviňují ze vzniku synechie matku, respektive to, že se o svou dcerku "tam dole" špatně stará, pravdou je, že málokterý lékař matku o tomto problému informuje. Klíčové je dodržovat zásady intimní hygieny u vaší holčičky. 

Jak má tedy správná hygiena vypadat?

Při každodenní koupeli šetrně oddálit od sebe stydké pysky a očistit oblast poševního vchodu. Toto provádíme nejlépe umytou rukou, ve které máme cit a není plná mikrobů jako žínka.

K odstranění zbytků moči, stolice a výměšků žlázek z poševního vchodu používáme dětské neparfémované mýdlo a oplachujeme jej proudící teplou vodou. Takovým postupem dívce nelze ublížit, naopak ji učíme správné technice hygieny na celý život.

Dejte pozor u starších holčiček, které chodí na toaletu už samostatně, alespoň párkrát týdně je dobré jim intimní partie zkontrolovat a případně trochu promáznout olejíčkem, až do věku cca 6 let.

Další opatření

Volte takové pleny, které dívence vyhovují, nedráždí oblast zevních rodidel a ve vhodném časovém intervalu je vyměňujte. Po močení i stolici otírejte zevní rodidla vždy směrem zepředu dozadu, jedním tahem. Pro opakované očištění použijte nový ubrousek či papír.

Prádlo perte v pracím prášku určeném pro děti a přidávejte extra máchací program během praní. Samozřejmostí by potom mělo být používání kvalitního dětského prádla z bavlny.

Zdroj informací:

http://www.prolekare.cz/pdf?ida=pg_06_04_04.pdf

https://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2013/06/12.pdf

http://emedicine.medscape.com/article/953412-treatment

http://www.chop.edu/conditions-diseases/labial-adhesions

Stejně jako v mnoha jiných oblastech, i názor na použití odrážedel u dětí se v odborných kruzích liší. Pokud odrážedlo pořídíme dítěti ve správný čas a věnujeme pozornost i pečlivému výběru, může odrážedlo dětem ve vývoji pomoci. Proto jsme se zeptali na názor fyzioterapeutky.

Chůze a běh na prvním místě

Sezení a jízda na odrážedle není pohybem, který by se v přirozeném motorickém vývoji dítěte vyskytoval. Vzhledem k tomu, že děti snadněji než dospělí začleňují nové pohyby do svého repertoáru, není vhodné pořizovat odrážedlo příliš brzy. Je nutné, aby se dítě nejprve naučilo dobře chodit a běhat – to je základ pro jeho celý život a příliš brzké používání odrážedla by mohlo vývoj chůze negativně ovlivnit. To, kdy bude chůze dítěte dostatečně vyspělá, je značně individuální. Schopnosti dětí jsou různé, ale většinou tento okamžik nastává mezi druhým a třetím rokem věku.

Vyspělou chůzí je myšlen stav, kdy je dítě při chůzi stabilní, umí samo vykročit, zastavit, změnit směr a vyhnout se či překonat malou překážku. Trup dítěte je při chůzi napřímen. V takovém případě již můžeme uvažovat o koupi odrážedla. V případě, že motorický vývoj dítěte neprobíhá optimálním způsobem, je dobré konzultovat využití odrážedla s odborníkem. Vždy je třeba mít na paměti, že odrážedlo je jen doplňkem pohybové aktivity. V žádném případě by jízda na odrážedle neměla nahrazovat přirozenou pohybovou aktivitu dítěte (chůzi, běh, lezení…).

Výběr a seřízení je základem 

Také volba toho správného odrážedla určuje, zda je jeho použití pro děti vhodné, či nikoli. Odrážedlo by mělo mít nastavitelnou výšku sedla i řídítek. Jednostopá odrážedla (kola bez šlapaček) podporují rozvoj rovnovážných schopností dítěte, dvoustopá (autíčka, motorky, zvířátka…) nikoli. U dvoustopých odrážedel také bývá fixní výška sedu i úchopu řídítek – z toho důvodu tato odrážedla nedoporučuji, pro motorický rozvoj dítěte nepřináší žádný benefit, naopak, mohou být potencionální hrozbou.

Odrážedlo je nutné správně seřídit, aby výškově sedělo dítěti, které ho používá. Správnou výšku musíme pravidelně kontrolovat. Výšku sedla nastavujeme tak, aby sedící dítě pohodlně dosáhlo na zem celými chodidly při natažených nohách. Poté nastavíme řídítka. Ta by měla být v takové výšce, aby se dítě nehrbilo (příliš nízko) ani nezvedalo ramena a lokty (příliš vysoko).

Správné odrážení

Zpočátku se možná bude dítě odrážet oběma nohama současně, později střídavě. Pokud by se střídavé odrážení dítě nenaučilo, odrážedlo raději nepoužíváme. V takovém případě zkusíme vyčkat a nabídnout odrážedlo později, až bude dítě koordinačně připraveno. Při současném odrážení oběma nohama dochází k přetěžování bederní páteře. I při odrážení na střídačku hlídáme, zda se dítě příliš neprohýbá v oblasti beder. Tomu bychom měli zamezit.

Při dodržení výše zmíněných zásad je jednostopé odrážedlo dobrou průpravou pro pozdější udržování rovnováhy při jízdě na kole.

Autor: antmi

„Už to nějak psychicky špatně snáším. Přijde mi, že na něj snad pořád jen řvu a snížila jsem se už k takovým věcem, o kterých jsem si myslela, že nikdy dělat nebudu (straším ho čertem, to jediný zabírá), jinak bych se snad už zbláznila. Včera jsem ho našla na balkoně s omotanou prádelní šňůrou kolem krku, jak se z ní nemohl dostat (byla prasklá a visela dolů). Myslela jsem, že mě klepne, předevčírem strčil hlavu do zábradlí a nemohl ji vyndat. Prostě ho napadají jen samé bejkárny. Od září jde do školky, tak jsem zvědavá, jak to zvládne. Chudák paní učitelka. Doufám, že ji bude aspoň trošku poslouchat,“ uživatelka z diskuzního fóra Kdy se dá poznat ADHD.

O co tady je

ADHD je anglickou zkratkou vývojové poruchy mozku s názvem Attention Deficit Hyperactivity Disorder. Přeloženo do češtiny - jde o hyperaktivitu s poruchou pozornosti. Charakterizují ji především porucha pozornosti, impulzivita a hyperaktivita. Všechny tyto příznaky se projevují už od raného dětství.

Je zajímavé, že příznaky impulzivity a hyperaktivity se projevují třikrát až pětkrát častěji u chlapců. Ti tak na sebe poutají mnohem větší pozornost, protože ADHD je u nich rozpoznatelná snáze než u opačného pohlaví. Okolím jsou pak považováni za zlobivé, uličníky apod. Dívky častěji postihuje porucha pozornosti a společnost je proto vnímá spíše jako nenápadné či hloupé. Mnohdy jsou tyto problémy chybně interpretovány jako poruchy učení.

Kam pro pomoc

ADHD je porucha, která patří do oboru dětské psychiatrie. S jistotou tedy správnou diagnózu nebudete moci určit sami, ale měl by vám k tomu pomoci dětský psychiatr. Podezření na tuto poruchu může vyslovit i jiný odborník, například neurolog, psycholog, pediatr nebo pedagog.

„Na tříleté lékařské prohlídce nám pediatrička doporučila vyšetření. Na rovinu řekla, že syn vykazuje známky ADHD," mamkamarketa z diskuzního fóra Kdy se dá poznat ADHD.

Vyšetření není nijak náročné a nepříjemné. Jeho základní součástí je pohovor lékaře s dítětem a s rodiči. K doplnění údajů o projevech dítěte ve školním prostředí slouží nejlépe dotazník vyplněný učitelem. Doplňková a ne vždy potřebná jsou vyšetření psychologem, pediatrem a neurologem a některá laboratorní a pomocná vyšetření (EEG, EKG).

„Dnes nám neuroložka řekla, že syn (6 let) má ADHD s poruchou pozornosti a dyslalie," missymici z diskuzního fóra.

Zásadní je změnit náhled rodičů a učitelů na chování dítěte a vytvořit pozitivní a důsledné výchovné prostředí. Pomocí léků se zlepší soustředění a zmírní nejvýraznější projevy hyperaktivity a impulzivity (rodiče popisují, že se s dítětem lépe domluví). Farmaka ale nikdy nesmějí být jediným léčebným přístupem k dítěti s ADHD.

„Jakmile jdete k psychiatrovi, ten vždy léčí s pomocí léků a medikace. Bez léků pracuje např. psycholog a neurolog. Tam také docházíme, ale medikaci už píše a schvaluje psychiatr," kikimaruska z fóra Děti s AD/HD.

„Mám devítiletou dceru a po naléhání školy, která bojovala pro ni o asistenta, kterého pedagogicko-psychologická poradna nechtěla povolit, jsme skončili na psychiatrii. Tam během hodiny zazněla diagnóza ADHD a dětský autismus. A asistenta nám na příští rok schválili," píše vrtelka z diskuzního fóra Děti s ADHD.

„Žádost jsme podávali v době, kdy se zapisovalo, na jakou školu bude malá chodit apod. Chodíme do normální školy. Má jen trochu problém se soustředěním, ale zatím vše zvládá dobře. Má samé jedničky, chodí na logopedii," dodává k tématu megynka13 z diskuzního fóra ADHD a dysfázie

Ano, pokud vaše dítě školou povinné trpí ADHD, máte nárok na specializovaného asistenta. Nebojte se zeptat, asistent může velmi výrazně pomoci s výukou a dalším rozvojem dítěte. 

Základní rady pro výchovu

Následující kroky mohou pomoci zmírnit projevy ADHD a vylepšit chování a aktivity dítěte. S jejich pomocí dokáže dítě snáze plnit zadané úkoly – nejen ty školní.

Komunikace a především zpětná vazba vede k optimalizaci chování. Měla by začínat např. slovy: „nelíbí se mi že…“, „vadí mi, když…“ Znamená to, že nehodnotíme (a neodsuzujeme) druhého, ale vyjadřujeme svůj pocit. Pro dítě je mnohem přijatelnější fakt, že vám něco vadí („Vadí mi, že máš v pokoji nepořádek.“), než to, že něco pokazilo a je špatné („Jsi nepořádný.“). Pokud dítě porušuje jasně stanovená pravidla, pokárejte ho bezprostředně a klidně a srozumitelně mu vysvětlete, co se vám nelíbí. Vždy se ale nejdříve zamyslete, co dítě udělalo správně a to oceňte. Teprve pak hodnoťte případné chyby.

Pokud to jde, dávejte co nejvíce pozitivní zpětnou vazbu - pochvalu nebo pohlazení. Udělejte to tehdy, když se dítě skutečně chová tak, jak od něj požadujete. Jestliže dítě pochválíte za to, že píše úkol, vydrží u práce déle, než když ho pokáráte poté, kdy od úkolu odejde. Větší účinek má odměna tehdy, když ji poskytujete nepravidelně, než když ji dítěti dáte vždy.

„Co zabírá: pravidelný režim, hodně pohybu, eliminování konfliktů, netlačit příliš na dítě. Nejvíce se mi osvědčilo hodně doteků. Mám pocit, že co syna více hladím, tulím, masíruju, drbkám, tak se trošku zklidnil,“  veruska007 z diskuzního fóra Děti s ADHD a jak s nimi pracovat.

Používejte názorná a jasně srozumitelná ocenění. Vhodné odměny jsou fyzický kontakt, výhody, drobné hračky, příležitostně peníze. Doporučuje se, aby děti nedostávaly materiální odměny často, ale děti s ADHD potřebují větší, jasnější a materiálnější odměny k udržení pozitivního chování.

Používejte pochvaly místo trestu. Zkuste využívat pravidlo pochvala před trestem - pokud dítě dělá něco špatného, zkuste nejprve jeho chování změnit po dobrém a když vás poslechne, pak je pochvalte. Pokárejte je až v případě, že pobídku ke změně chování neposlechne. Trest by měl být mírný a měl by být používán asi 2-3x méně často než odměna.

 „Tvrdě si trvám na základních pravidlech - žádné bití, ničení věcí, ubližování ostatním, drzé řeči. Za trest odebírám tablet a PC,“ mogwaika z diskuzního fóra Děti s ADHD a jak s nimi pracovat.

Zviditelněte čas. Děti s poruchou ADHD mají zkreslenou představu a problémy s chápáním času. Potřebují proto vnější kontrolu, např. když má dítě na nějakou práci určeno 20 minut, je nutné mu limit stále připomínat - třeba tím, že vidí na hodiny, má nařízený kuchyňský budík apod.

Zviditelněte důležité informace. Pracovní paměť u dětí s ADHD bývá narušená, proto je dobré, když mají důležité informace v nějaké trvalé fyzické podobě. Když se dítě učí, může mít na stole kartičky s důležitými pravidly - např. „Neodcházej od stolu.“, „Když něco nevíš, zeptej se mě.“ Čím častěji budete takto dítěti připomínat důležitá pravidla, tím dříve si zvykne je využívat ke změně svého chování.

Zviditelněte problém. Stejným způsobem je vhodné ukázat problém a také jeho řešení v určité hmatatelné podobě, např. jej mít napsaný nebo nakreslený na kartičkách. Používejte takové formulace, které zdůrazňují, že problém nevyplývá ze špatných vlastností dítěte, ale z ADHD, za něž dítě nemůže. Například pro znázornění nepořádku použijte obrázek příšerky s nápisem ADHD, která rozhazuje dítěti věci.

„Samozřejmě dceři navozuji harmonické prostředí, má pevný řád, chválím ji i za maličkosti. Žádné fyzické tresty nikdy nezažila. Neustále si povídáme, čteme, podnikáme různé společné aktivity,"  oskaria1 z fóra Děti s AD/HD.

Snažte se o soustavnost. Pro zvládnutí chování dítěte ve stejných situacích je nutné používat stále stejnou strategii. Velmi důležité je také to, aby se postup nelišil doma a ve škole, ale hlavně aby se shodli oba rodiče.

Nerozčilujte se, jednejte. Dítě s ADHD je mnohem citlivější na hodnocení, které mu dáte, ale současně mnohem méně vnímavé k vašemu napomínání a zdůvodňování - rychle pochopí, že je kritizujete, ale obsah vaší přednášky mu zcela unikne. Proto je lepší méně kárat a poučovat a často a bezprostředně jednat. Zvláště tehdy, je-li možné dítě pochválit nebo jinak odměnit.

„U nezajímavých témat syn vydrží 3 - 5 minut, tak se snažím být stručná, výstižná a pak mu dát chvilinku na oddych. Úkoly nám trvají kvůli střídání činnosti/odpočinku několikanásobně déle, ale snažím se to udržet na pohodové lince. Je naučený (už ze školky, kdy jsme dělali předškolácké úkoly - trénink na realitu ), že jakmile dodělá povinnost (= celý úkol), má zábavu. Denně ještě cvičíme hned po úkolech logopedii, takže je to časově náročnější, ale dá se to," pauline z diskuzního fóra ADD/ADHD.

Předvídejte problémové situace. Zamyslete se na chvíli před započetím nějaké aktivity, která může dítěti dělat problémy (nákup, návštěva restaurace, kostela) a naplánujte ji tak, aby se dítě co možná nejméně nudilo. Sdělte mu pouze dvě nebo tři nejdůležitější zásady chování, například: „Drž se mě za ruku a na nic nesahej.“

Dohodněte se na odměně, kterou dostane, když pokyn dodrží a na trestu při opačném výsledku. V průběhu aktivity dítě občas upozorněte na to, jak se mu daří plán uskutečnit. Chvalte ho, pokud dodržuje dohodnutá pravidla.

Nepovažujte problémy dítěte za svůj osobní problém. Nepřipouštějte si pocity viny a selhání, protože nedokážete vyhrát v hádkách a soubojích se svým dítětem. Zůstaňte klidní, reagujte na problémy s humorem, napište si zásady, které chcete dítěti sdělit. Můžete občas odejít do jiné místnosti nabrat dech a získat kontrolu nad svými pocity. Když se situace vyvíjí špatně a vy ji nedokážete změnit, nedělejte z toho závěr, že jste špatní rodiče.

„Chtěla bych ho dát od září do státní školky, ale mám strach, že na něj nebudou stačit a budou si myslet o něm, jak je nevychovaný a třeba rozmazlený," girafka z fóra Kdy se dá poznat ADHD.

Smiřte se s tím, co už se stalo a naplánujte změny. Každý den si před spaním najděte chvilku na shrnutí dne a  proberte s dítětem, co se mu za den povedlo a co ne. Domluvte se, jak příště může své chování změnit. Snažte se o pozitivní zhodnocení, aby dítě neusínalo s pocity viny, ale s jistotou, že se na něj nezlobíte a máte ho rádi. Nejde o kritiku a hledání viníka neúspěchu, ale o nalezení takové změny, která povede ke společnému cíli.

Myslete na budoucnost. Rodiče občas v boji s ADHD ztrácí perspektivu, mohou zuřit, být v rozpacích a mohou mít pocit selhání, když se jejich úsilí nedaří. Mohou dítěti ustupovat a snížit laťku, dítě pak dosáhne v životě méně, než by mohlo. Pamatujte na to, že musíte být stále pro dítě učitelem a trenérem. Bude to pro vás jednodušší, pouze když si zachováte zdravý rozum a odstup od problémů. Jestliže to dokážete, budete reagovat mírně, slušně, rozumně, projevy dítěte vás nebudou tolik rozčilovat.

„Jediné, o co se s manželem snažíme, je důslednost. A co na tisíc procent dodržujeme, tak jednotnost. Neexistuje, abych já něco zakázala a manžel dovolil,"  dezyre z fóra ADD/ADHD.

Zdroje informací: 

http://www.adhd-galen.cz/adhd_uk_19.php

https://cs.wikipedia.org/wiki/ADHD

Čeká vás zátěžový test na těhotenskou cukrovku (tzv. OGTT)? Nevíte, co od vyšetření očekávat a nestačily jste se vašeho lékaře na vše zeptat. Teď se pídíte na vlastní pěst po dalších informacích, ale nacházíte rozporuplné odpovědi. Tak si přečtěte následující článek.

Oč tu kráčí?

Těhotenská cukrovka (neboli gestační diabetes mellitus) je zvýšená hladina krevního cukru poprvé zjištěná v těhotenství. Ve většině případů po porodu odezní.

Jedná se o poruchu látkové výměny, především metabolismu cukrů. Jejím projevem je zvýšená hladina cukru v krvi neboli glykémie. Je způsobena kombinací snížené citlivosti tkání v těle na působení inzulinu tzv. inzulinovou rezistencí a nedostatečné schopnosti slinivky reagovat na zvýšenou potřebu inzulinu v těhotenství.

Jednoduše: inzulinu je méně, než by bylo potřeba a funguje špatně.

Začíná nejčastěji v druhé polovině těhotenství (v menšině případů i dříve) a končí po porodu, přesněji po odloučení placenty. Nejpozději do konce šestinedělí se porucha látkové výměny zcela normalizuje. To se ověřuje kontrolním testem OGTT (většinou ne hned po šestinedělí, ale zhruba po půl roce).

Pokud cukrovka přetrvává i po šestinedělí, pak se jednalo o jiný typ cukrovky, který se shodou okolností objevil v těhotenství. Skutečná těhotenská cukrovka tedy začíná během těhotenství a končí po porodu. Většinou se onemocnění opakuje v dalším těhotenství, kdy se navíc může objevit již v ranějším stadiu těhotenství.

Faktory

Těhotenská cukrovka vzniká jen u těch žen, které k ní mají vrozenou dispozici. Z toho plyne, že za její vznik do značné míry nemůžete a nic si nevyčítejte! Jedná se o poruchu souboru genů, které ovlivňují tvorbu inzulinu ve slinivce (inzulinovou sekreci) a citlivost tkání na působení inzulinu (inzulinovou senzitivitu). Za normálních okolností se porucha nijak neprojeví, ale těhotenství klade na metabolismus zvýšené nároky a v této zátěžové situaci se dispozice prozradí.

Svou roli zde hrají především hormony. V těhotenství produkují nadledviny matky a zejména placenta velké množství hormonů a dalších látek, z nichž některé působí proti inzulinu. Slinivka zdravé matky bez dispozice k cukrovce na tuto situaci zareaguje zvýšenou produkcí inzulinu. U ženy s dispozicí k cukrovce jsou tyto kompenzační mechanismy omezené – slinivka nemůže zareagovat adekvátně zvýšenou sekrecí inzulinu – a to se projeví zvýšenou hladinou cukru v krvi. Hladina těhotenských hormonů působících proti inzulinu roste postupně až do porodu, kdy mizí.

Dalším faktorem je fakt, že odsouváme těhotenství do pozdějšího věku, než bylo obvyklé v předchozích generacích. Riziko cukrovky se totiž zvyšuje s věkem. Vysvětlení je jednoduché: náš organismus stárne a není již v takové kondici jako dříve. Platí to nejen na úrovni fyzické výkonnosti, ale i na „vnitřní“, metabolické úrovni. Co metabolismus „zvládl bez ztráty květinky“ ve dvaceti, po třicítce a u někoho již po 25. roce zvládnout nemusí.

Svou roli hraje váš životní styl. Samotná obezita a nedostatek pohybu nutně nemusí vést k cukrovce - k té je, jak již bylo řečeno, nezbytná ona nepříznivá vrozená dispozice. Tyto další faktory však situaci dále zhoršují a mohou způsobit, že se porucha objeví dříve a její průběh bývá horší. Fyzická aktivita má velký vliv a sama o sobě může pozitivně ovlivnit vrozenou dispozici - je prokázáno, že ženy s pravidelnou sportovní aktivitou v trvání nejméně rok před těhotenstvím mají nižší výskyt těhotenské cukrovky. Cukrovka však nezřídka postihuje také ženy štíhlé a sportovně aktivní - tedy ani tyto faktory nezaručují těhotenství bez cukrovky.

Rizika pro dítě

Zvýšené množství glukózy v krvi volně prostupuje placentou do krevního oběhu dítěte. Jeho organismus se musí se zvýšeným přísunem cukru vypořádat. Zareaguje zvýšenou produkcí vlastního inzulinu, neboť v době, kdy se těhotenská cukrovka objevuje, má již dávno vyvinutou vlastní slinivku.

Cukr je zdrojem energie a inzulin je růstový hormon, proto dítě rychleji roste a přibývá na váze – zvětšují se jeho zásoby tuku, rostou svaly a kosti. Porodní váha takových dětí bývá více než 4000 g, říkáme tomu makrosomie. Při spontánním porodu takového dítěte hrozí poranění ramínek (dystokie), zlomenina klíční kosti a u matky větší porodní poranění hráze. Porodníci proto v těchto případech volí porod císařským řezem. Při nedostatečně léčené cukrovce může totiž dojít k nedozrání vnitřních orgánů plodu. Po porodu se proto u dítěte mohou objevit dechové obtíže, poruchy srdečního rytmu, horší průběh novorozenecké žloutenky a další komplikace.

Miminko je v prvních dnech po porodu také ohroženo hypoglykémií – tj. sníženým obsahem cukru v krvi. Bylo totiž zvyklé na zvýšený přísun cukru od maminky, ale přestřižením pupeční šňůry tento přísun náhle končí. Hladina inzulinu v jeho těle je však ještě nějakou dobu zvýšená a způsobí náhlý pokles hladiny cukru v krvi. Závažná hypoglykémie se projeví křečemi a poruchou vědomí. Léčbou je infúze glukózy.

Nejzávažnější komplikací nedostatečně léčené cukrovky je úmrtí plodu v děloze. Toto riziko narůstá koncem těhotenství, proto se u žen s horší kompenzací cukrovky nedoporučuje přenášet. Porod se vyvolává nejpozději v termínu porodu, někdy i dříve. U žen s výbornou kompenzací těhotenské cukrovky do termínu porodu nezasahujeme.

Do budoucna mohou být tyto děti ohroženy dalšími komplikacemi – například mají vyšší riziko mozkové dysfunkce, syndromu poruchy pozornosti a hyperaktivity, dětské obezity a v dospělosti také cukrovky 2. typu.

Rizika pro matku

Pokud není těhotenská cukrovka správně léčena, zvyšuje se riziko dalších těhotenských komplikací, např. vysokého krevního tlaku, preeklampsie, infekcí a porodního poranění. Abychom zamezili rozvoji těchto komplikací, je nutné cukrovku léčit tak, aby hodnoty cukru v krvi byly v normě jako u ženy bez cukrovky. Takto léčená cukrovka pak neohrožuje plod ani matku.

Dobře léčená těhotenská cukrovka na dietě nebývá spojena s komplikacemi. Porod probíhá přirozenou cestou a v obvyklém termínu, jak si příroda řekne.

U těhotenské cukrovky na inzulinu a jakékoliv nedostatečně léčené cukrovky se nedoporučuje přenášet a porod se vyvolává nejpozději v určeném termínu porodu, individuálně i o něco dříve. Důvodem je, že riziko komplikací, zejména té nejzávažnější - úmrtí plodu v děloze, se zvyšuje koncem těhotenství v důsledku rychleji stárnoucí placenty.

Porod císařským řezem je volen individuálně podle posouzení ošetřujícího porodníka. Jedním z důvodů může být očekávání porodu velkého plodu (podle odhadu při ultrazvukovém vyšetření) v důsledku nedostatečně léčené cukrovky.

Zdroj informací:

https://www.abctehotenstvi.cz/txt/co-muze-zpusobit-tehotenska-cukrovka

http://www.tehotenskacukrovka.cz/

Vrátila jste se nedávno z porodnice se svým uzlíčkem štěstí, jenže tuhle radost kazí jeden fakt. Stačí si kýchnout nebo jen prudší pohyb a nepříjemný únik moči je na světě. Inkontinencí netrpí jen starší lidé, ale trápí i čerstvé maminky. Řešení existuje, jen musíte být důsledná. Výsledky se pak dostaví rychle.

Týká se všech

Inkontinence, tímto výrazem označujeme samovolný, neovlivnitelný únik moči. Dochází k němu při narušení základních funkcí dolních močových cest (močového měchýře a močové trubice), které bývá způsobeno různými faktory: těhotenstvím, porodem, nadváhou, věkem nebo třeba menopauzou.

„Chodím cvičit, a když se pak protahujeme třeba do předklonu, prostě tu kapku neudržím. Nechtěla jsem si to asi přiznat, je mi 25 a mám jedno dítě ve věku 19 měsíců. Stahuji a povoluji svaly tam dole, ale to asi nestačí. Nedávno to bylo i v televizních novinách. Prý to vyřeší malý chirurgický zákrok.  Je tam vevnitř něco povoleného, co se přitáhne. A co se prý samo nespraví, a že se prý ženy nemají stydět. Ale to mám přijít k obvoďákovi a říct, že si jako trochu ucvrkávám?“ maminka z diskuzního fóra.

Proč?

Nápor na močové ústrojí a svalstvo pánevního dna je v průběhu těhotenství a také po samotném porodu enormní. Právě porodní kontrakce a tlaky břišního lisu v druhé době porodní, během níž vychází ven děťátko, zvětšují působení jak na močový měchýř, tak na močovou trubici. Svaly pánevního dna se musí roztáhnout a uvolnit. Po porodu se dostanou zpět, ovšem jistý čas jim to trvá. Během tohoto přechodného období může žena trpět únikem moči, protože svěrače nedrží tak, jak by měly. Znovu se mění poměry v břišní dutině a malé pánvi, děloha se zmenšuje a do konce šestinedělí dosáhne původní rozměry.

První dny po porodu proto může být problém udržet moč. Zpravidla se to však samo upraví, nejpozději do konce šestinedělí. Pokud ne, tak mohlo při porodu dojít k poškození poševní tkáně a nervových zakončení, což následně vede k inkontinenci.

Řešení

Inkontinence v těhotenství a po porodu je častější, než si myslíme. Mnoho žen se o ní stydí mluvit. Trápí mnoho maminek – v těhotenství odhadem okolo 60%, po porodu asi 40%. Inkontinence může být výraznější po několika porodech, když má maminka tři a více dětí. Každým porodem se svalstvo pánevního dna oslabí. Problém se dá řešit používáním hygienických pomůcek, medikamentózně, cvičením a posilováním svalstva, výjimečně i operativním zákrokem.

Cvičme v rytme

Už během těhotenství je velmi vhodné začít s posilováním svalů pánevního dna. Budou tak pevnější a lépe držet svěrače močového ústrojí.

• Stahování svalů

Prvním cvikem je stažení svalů kolem pochvy a konečníku, jako byste chtěly potlačit nutkání na močení. Držte svaly stažené tak dlouho, jak vydržíte. Pak je uvolněte. Tento cvik provádějte alespoň 2-3krát denně desetkrát za sebou – vsedě, vleže nebo vestoje. Platí, čím častěji a intenzivněji cvičíte, tím lépe. Intervaly mezi stažením a uvolněním svalů můžete obměňovat – prodlužovat i zkracovat. Cvičení na posílení pánevního dna není náročné ani na čas, ani na prostor. Můžete je zkoušet kdekoliv, aniž by si toho někdo všiml.

„Myslím, že je pro porod důležité mít svaly povolené. Někomu stačí příroda, někomu ne. Každopádně svaly pánevního dna jsou flexibilní, a když jsou schopné se roztáhnout, tak aby prošlo děťátko, tak jsou zase schopné se stáhnout. Po porodu jsem posilovala pánevní dno. Ne nijak intenzivně, jednou za den. Jemný únik moči jsem měla ještě pár měsíců po porodu, ale postupně díky cvičení zmizelo. Teď už problém s únikem moči nemám,“ maminka z diskuzního fóra.

• Kegelovy cviky

Jde o soubor poměrně jednoduchých cviků, jejichž smyslem je posílit svalstvo oslabeného pánevního dna. Samozřejmě že je nutné cvičit pravidelně a markantní výsledek můžeme těžko očekávat za pár dní. Nejčastěji se doporučuje provádět soubor 10 cviků 3× denně. Efekt by měl být pozorovatelný za 1–3 měsíce. 

 „U mě to začalo už před porodem, ale po něm se to samozřejmě ještě zhoršilo. Přiznám se, že jsem to dlouhou dobu neřešila. Ani ne tak proto, že bych to brala na lehkou váhu, ale spíš proto, že je to takové tabu, moc se o tom nemluví. Bála jsem si to přiznat i sama sobě, že mám problém udržet moč. Ale když pak člověk zapátrá, zjistí, že je to hodně častý problém. Obzvlášť po porodu. Je to způsobené tím, že je to svalstvo pánevního dna oslabené a od toho se odvíjí i ta léčba. Na internetu jsem našla Kegelovy cviky na posílení těch svalů pánevního dna. K tomu mi v lékárně dali ještě dýňové tablety a postupně to úplně vymizelo,“ píše jedna z maminek. 

Pozor

Častější výskyt inkontinence u žen je podmíněn především anatomií ženského močového traktu. Konkrétních příčin však může být mnoho a u většiny žen se vyskytne hned několik z nich. Nejčastěji jsou opakované těžké porody větších dětí, infekce a operace močových cest, nedostatek hormonů v období přechodu, ale například i chronický kašel u kuřáků nebo špatné návyky v oblasti pitného režimu.

„V ordinaci se nejčastěji setkávám s případy takzvané stresové inkontinence nebo s pacientkami s hyperaktivním měchýřem. Tyto problémy jsou nepříjemné především ve vyšším věku, kdy se mnohé ženy těžce pohybují, nemohou se rychle dostat na toaletu bez úniku moči, což je hlavně při náhlém a silném močení velmi společensky a osobně hendikepující,“ vysvětluje MUDr. Roman Dán.

„Jedině cvičit cvičit a cvičit, každý den, pořád, nepřestat. Mě doslova zachránila život powerjóga,“ dodává maminka z diskuzního fóra Stresová inkontinence po porodu.

Prevence

Pokud budete dodržovat těchto několik základních rad, uděláte maximum pro to, aby vás únik moči netrápil ani ve vyšším věku:

• nekuřte
• snažte se udržovat přiměřenou tělesnou hmotnost
• hýbejte se, ale vyhněte se fyzicky náročným sportům s výskoky
• nepodceňujte záněty močových cest a vždy jejich poctivě doléčujte
• dodržujte doporučení týkající se léčby chronických chorob (cukrovka, astma atd.)

Zdroje informací: www.rehabilitace.cz a www.musimcasto.cz

Příznaky vypadají jako obyčejná angína nebo kašel. Jenže co když je to plicní chlamydie? Poznáte rozdíl? "Mám plicní chlamydii a lékaři říkají, že je tím populace hodně zamořená. Prý to má až 60% obyvatelstva. Stačí se projít po supermarketu a dotyčný to roztahá všude, pak je jen otázka, kdo má slabou imunitu a onemocní," píše jedna z uživatelek Modrého koníka. 

Poznáte ji?

Chlamydiová plicní infekce (chlamydiová pneumonie) je způsobena bakterií rodu chlamydia. Ta má na svědomí 6 až 10 % všech zápalů plic. Infekce se přenáší kapénkami, tzn. kašlem či kýcháním.

Tento druh infekce plic patří mezi velmi nebezpečná onemocnění, jelikož je špatně rozpoznatelná a zaměnitelná s jinými infekcemi (angína, chřipka, zánět průdušek). Přesto to neznamená, že každý oslabený jedinec, který se s plicní chlamydií setkal, musí onemocnět. Velká část lidí o bakteriích ani netuší a organismus si s nimi poradí. Určité procento postižených ovšem zůstává jako přenašeči choroby, navzdory tomu, že sami nemají žádné příznaky. Imunita je však již snížena a při opětovném nakažení se nemoc projeví v plném rozsahu.

„Plicní chlamydii jsem měla bez příznaků. Antibiotika jsem odmítla, tělo se s nimi naštěstí vypořádalo samo," kajalka z diskuzního fóra Plicní chlamydie - máte zkušenost?

Není jen jedna

Za plicními, přesněji za problémy dýchacích cest mohou stát dva druhy chlamydií. Každá má jiného "viníka", ale léčí se stejně.

• Chlamydiophylla pneumoniae

Jedná se o kapénkově přenosnou bakterii. Jinými slovy - šíří se podobným způsobem jako například chřipka. Proto není jednoduché nákaze zabránit a v podstatě jedinou obranou je dostatečně silná imunita. 

• Chlamydiophila psittaci

Význam latinského slova psittacus je papoušek a již to samo o sobě napovídá, kde můžeme hledat nositele infekce. Prostřednictvím jejich výkalů je tento druh bakterií přenosný na člověka. Z toho důvodu patří mezi primárně ohrožené veterináři, chovatelé, ošetřovatelé, ale i pracovníci zverimexů nebo ornitologové a zaměstnanci organizací, které se zaměřují na přírodu.

Možnost nákazy se nevyplatí podceňovat, protože vedle již zmíněného zánětu plic se může rozvinout zánět a poškození dalších orgánů. Jmenovitě například mozku, jater nebo ledvin.

„Dcerka před dvěma lety strašně kašlala. Nakonec jí objevili plicní chlamydie a mykoplasmata. Dostala antibiotika. Jenže ty krevní odběry jsou drahé a lékaři je prostě nechtějí dělat. Alergologii jsme měli před rokem a půl negativní, ale jakmile začne něco kvést, okamžitě oteklé sliznice. Takže na ORL dostala kortikosteroidní sprej. Teď jí dávám ještě homeo a proplachuji mořskou vodou. Myslím, že zlepšení bylo patrné již po týdnu," píše jedna z maminek.

Jak ji poznáme?

Příznaky plicní chlamydie jsou často velmi podobné začátku obyčejného chřipkového onemocnění. Že máte plicní chlamydie poznáte tak, že začínáte být unavení, pokašláváte a máte zvýšenou teplotu. Zajímavé je, že projevy jsou odlišné u dětí a u dospělých:

• u dospělých

   - úporný a dráždivý kašel (může trvat 4-6 týdnů)

   - potíže s dýcháním

   - horečka, zimnice

   - bolest hlavy

   - bolení v krku

   - chraplavý hlas

   - nevolnost

   - slabost a zvýšená únava

   - tlak či bolest v oblasti průdušek a plic

• u dětí

   - kašel

  - zrychleně dýchají i když jsou v klidu

   - výtok z nosu (oproti klasické rýmě dítě nemá tendenci smrkat, hlen teče z nosu samovolně)

„Jako malá jsem byla nemocná pořád. Angíny, záněty dýchacích cest... Bůh ví, kdy jsem dostala tuhle plicní chlamydii. Od puberty to přešlo, teď už na tohle netrpím. Nikdo to tenkrát nechtěl řešit. Zjistili to, až když jsem řekla problémy s kyčlemi,“ mrazulkav z diskuzního fóra Plicní chlamydie – jak jste se z toho dostaly?

Jak ji odhalit?

Chlamydie se určuje pomocí krevních testů, které by měl lékař provést, pokud člověk trpí kašlem již delší dobu a nedaří se jej vyléčit. Dále se používá fyzikální vyšetření, čili poslech hrudníku, poklep. Je také možné si pomoci zobrazovacími metodami, jako je rentgen.

"Byla jsem s tím léčena asi 3 roky zpět. U mě se to projevovalo tak, že jsem začala mít častější záněty horních a dolních cest dýchacích. Rok jsem přecházela různé nemoci až to dopadlo tak, že si to sedlo na nohy. Objevily se mi fialové lymfy, které se postupně naplnily tekutinou a pak rády praskaly. Nehorázně mi natekly nohy a nic na to nepomohlo. Ze začátku nevěděli, co mi je, nakonec z toho vyšla pozitivní chlamydie. Nadopovali mě antibiotiky a různými kapačkami. Nakonec jsem odcházela s pěti léky a sedmi vitamíny domů," píše další z žen, která plicní chlamydii zažila na vlastní kůži.

Léčba

Základem je včasné nasazení antibiotik. Dále je to podpůrná terapie zahrnující odpočinek, léky proti kašli a nesteroidní (tzv. protizánětlivé) léky na bolest a horečky. Ve závažnějších případech dokážou vyvolat zápal plic. Naštěstí se vše prokáže na rentgenovém snímku. Po zjištění plicních chlamydií následuje přibližně desetidenní léčba antibiotiky.

Použité zdroje:

Chlamydie příznaky

Medixa

Příznaky a projevy

"Než se mi narodila dcerka, nějak jsem si z mateřství ani péče o miminko nedělala velkou hlavu. Často jsem se starala o 10 let mladší sestru, včetně přebalování a koupání a tak jsem si říkala, že to se svým miminkem zvládnu taky. Navíc hodně věřím na mateřskou intuici. Zvířata taky nečtou žádné knihy a nechodí do kurzů péče o své děti. Jenže některé věci by člověk vědět měl, aby miminku kvůli své nevědomosti neublížil. Proto doporučuji přečíst si, jak správně provádět intimní hygienu vašich holčiček a co je naučit, aby neměly zdravotní problémy."

Vaše holčička prochází od narození do dospělosti různými stadii vývoje a každé z nich má svá specifika, která se týkají intimní hygieny. Zaměříme se na období od narození do cca 9 let.

Novorozenecké období

Přinesli jste si z porodnice to malé stvořeníčko a najednou je veškerá péče a zodpovědnost na vás. Podívejte se například na návod, jak miminko správně přebalit. Zaměřme se na celkovou hygienu intimních partií a možné problémy, které mohou nastat.

Výtok po narození

V prvních týdnech po narození se u vaší holčičky zřejmě objeví výtok, to je naprosto normální jev. Organismus děvčátka je totiž pod vlivem mateřských hormonů. V důsledku jejich působení  se může objevit čirý, hlenovitý, mírně nakysle páchnoucí výtok. Přítomnost výtoku je v období od narození do 8 týdnů po porodu běžná a nevyžaduje žádnou léčbu. Doporučuje se výtok jemně vytírat žínkou případně vatovými tyčinkami namočenými v olejíčku.

Může se také v ojedinělých případech objevit slabé menstruační krvácení, protože miminko reaguje na hormony z matčina těla. Nepanikařte, ale pro klid duše se můžete poradit s lékařem dětské gynekologie.

Důkladná hygiena

K umytí zbytků moči, stolice a výměšků žlázek poševního vchodu (tzv. smegma) používejte dětské neparfémované mýdlo a oplachujte je nejlépe proudící teplou vodou. Pokud jste na cestách nebo venku, poslouží i vlhčené neparfémované dětské ubrousky. Intimní partie vždy oplachujte od vyústění močové trubice ke konečníku – nikdy ne opačně.

Každý den, nejlépe večer po koupání, je potřeba od sebe šetrně oddálit stydké pysky vaší holčičky a očistit i oblast poševního vchodu. Můžete použít vatovou tyčinku namočenou v dětském olejíčku. Tuto rutinu nepodceňujte, předejdete tak problému zvanému synechie, neboli srůst vnějších rodidel.

Klidové období

Toto období je charakterizováno prakticky nulovými hodnotami estrogenů v těle vaší holčičky a trvá zhruba do věku 9 let.

Výtok

Dívčí genitál je v tomto období (od 8. týdne po narození) zcela bez výtoku. Přítomnost jakéhokoli výtoku je známkou problému, nejčastěji to bývá zánět. Většinou jsou na vině nesprávné hygienické návyky a nevhodné spodní prádlo. Zánět neboli vulvovaginitida se projeví zarudnutím, pálením genitálu a přítomností zapáchajícího, žlutě až zeleně zbarveného, při těžkých infekcích i krvavého výtoku.

Srůst rodidel

Kvůli nedostatku estrogenu v těle holčičky je kůže na genitáliích velmi tenká a snadno se slepí, pokud si toho hned nevšimnete, může dojít nejprve k vytvoření blanky přes poševní vchod a následně i celkovému srůstu, tzv. synechii. Synechia vulvae je stav, při kterém normálně vyvinutá rodidla malých děvčátek víceméně srostou,  zpravidla jde o srůst protilehlých sliznic poševního vchodu.

Je proto velmi důležité každý den po koupání nebo při přebalování vaší dceři od sebe oddělovat protilehlé partie rodidel („rozhrnout“ stydké pysky i poševní vchod) a případné nečistoty odtud umýt.  Umýt hlavně mechanicky, mýdlo na rodidla raději nepoužívejte, nebo jen dětské neparfémované a nedráždivé mýdlo. Pozor, na holčičí genitál nejsou vhodné ani prostředky intimní hygieny pro ženy. Také můžete promazávat vchod do pochvy dětským olejíčkem.

Nejčastěji dochází k tomu problémů v době, kdy začíná být vaše holčička samostatnější, chodí na nočník, není nutné časté přebalování. I když ji samozřejmě umýváte, zřejmě se na její intimní partie nedíváte tak důkladně, jako když byla maličká. 

Předškolní období

V předškolním věku dochází velmi často k různým gynekologickým potížím způsobených špatnou hygienou na toaletě. V tomto věku se o sebe většina děvčátek nedokáže samo postarat, ale jsou k tomu ve školce nuceni. Často z neznalosti správného postupu infikují zbytky stolice močovou trubici. Může se objevit i nákaza roupy. K nejčastějším gynekologickým potížím děvčátek mezi třetím a devátým rokem patří infekce stydkých pysků a vnějších genitálií.

Je tedy na vás, abyste vaší holčičku vedly k samostatnosti a náležitě ji vysvětlily a ukázaly, jak se hlavně po kakání správně utřít. 

Školní věk

Ani ve školním věku se situace příliš nelepší, protože v průběhu dne není většinou čas a prostor se hygieně věnovat. Potížím lze předejít kvalitní a pravidelnou očistou. Není vůbec složitá.

"Stačí dítě jednou denně osprchovat a použít žínku, která je vyhrazena pouze pro tyto partie a kterou je třeba po každém použití přeprat. Nikdy nepoužíváme parfémovaná mýdla a sprchové gely, protože dráždí sliznice a narušují přirozené prostředí pochvy. Ideální je zvolit nedráždivý kyselý mycí prostředek s jemnou dezinfekční přísadou. Dnes už to není problém, protože dětský intimní mycí gel je na trhu. Ještě připomínám, že po umytí se genitálie musí utřít do sucha," uvádí pražská gynekoložka MUDr. Eva Mazánková-Outlá.

Pozor na strkání malých předmětů do genitálu

Děti v předškolním věku jsou velmi zvědavé a rády si svoje přirození prohlíží a zkoumají. Mnohdy se stává, že si do něj mohou zasouvat různé věci jako je štětec, pastelky, figurky z Člověče nezlob se, kuličky atd. Je potřeba holčičku poučit a zároveň jí intimní partie kontrolovat.

Dodržujte jednoduché zásady

1. Pohlavní orgány umývejte pod tekoucí vodou, a to minimálně jednou denně.
2. Vyhněte se použití parfemovaného mýdla či sprchového gelu.
3. K mytí intimních míst použijte speciální žínku, kterou je třeba pokaždé vyprat. Umýt se ale dítě může klidně i rukou.
4. Už malé dítě by se mělo naučit se správně utírat po stolici toaletním papírem. Nezapomínejte na dodržení směru od ústí močové trubice k zadečku.
5. Pokud si dítě hraje na písku nebo na trávníku, dejte mu oblečení přes nějž zárodky bakterií neproniknou do těla.
6. Spodní kalhotky kupujte zásadně bavlněné. Dobře sají pot a zároveň umožňují jeho odpařování. Prádlo perte v horké vodě, spory kvasinek se totiž praním na 30 stupňů nezničí.
7. Nedávejte holčičce kalhoty, které jsou těsné a neprodyšné (např. džíny a legíny),  jinak bude často trpět zapařením, opruzením a výtokem.
8. V bazénech a ve společných sprchách se dobře daří plísním, houbám a infekcím. Po návštěvě bazénu proto dohlédněte na to, aby si dítě sundalo plavky a důkladně se osprchovalo. 
9.  Nezapomínejte oddělovat stydké pysky a umývat nečistoty z pochvy a to nejen u malých holčiček, děvčátka je třeba kontrolovat stále i v průběhu dospívání.

Nebojte se zeptat svého pediatra

"Rodiče často tápou, protože se od pediatra ne vždy dozvědí vše potřebné a zeptat se jednoduše stydí. Přitom není důvod. Správná hygiena v raném dětství naučí dítě správným návykům a péči o vlastní tělo, což je jedním ze základních předpokladů pro udržení si zdravého, a tím také plnohodnotného života. Neriskujte a bez obav se zeptejte svého pediatra na cokoliv, s čím si nevíte rady a v čem cítíte nejistotu. Lékař je povinen vám vše podrobně vysvětlit a názorně předvést. Nebudete určitě první ani poslední, kdo ho požádá o odbornou radu," radí doktor Zbyněk Mlčoch.

Zdroj informací:

https://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2009/04/02.pdf

http://www.zbynekmlcoch.cz/informace/medicina/nemoci-lecba/intimni-hygiena-u-deti-aneb-pece-o-pindika-a-pipinku

http://bebezclub.com/feminine-hygiene-for-babies-proper-care-of-girls-intimate-health/

http://zdravi.euro.cz/clanek/postgradualni-medicina/gynekologie-deti-a-dospivajicich-164910

https://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/24459-spatna-hygiena-divkam-zpusobuje-problemy.html

"Polož ji na záda a podej trubičku," zavelel následujícího večera manžel, když byla Sophia zase celá rudá z toho, jak vehementně tlačila. Považovala jsem to za dobrý nápad, najednou mi to došlo, vždyť během našeho několika měsíčního trubičkování mnohdy spolu s prdíky vylítla i nějaká ta stolice. Tenkrát jsem ještě netušila, že se z toho stane po celých 5 měsíců náš každodenní rituál.

Rektální rourka či trubička do konečníku je gumová trubička oranžové barvy, která se používá u malých miminek, když je trápí prdíky, bolesti bříška a tzv. tříměsíční kolika.

Tato malá trubička tedy pomáhá ulevit od nadýmání a bolesti a to téměř okamžitě. Postup při zavedení je jednoduchý a zvládne ho každá maminka. A nemusíte se bát, že miminku ublížíte, trubička je opravdu pružná a měkká.

Jedna z maminek na Modrém koníku se podělila o svou osobní zkušenost a příběh, jak jí rektální rourka zachránila nervy.

Jak to všechno začalo?

"Na začátku byl pláč, silný pronikavý neustávající pláč našeho dvouměsíčního drobečka. Trápilo ji bříško, svíjela se, kopala nožičkama a hlavně nebyla k utišení. Přečetla jsem si spoustu tipů, jak tyto situace řešit. Masírovali jsme bříško, přikládali nahřátou plenku, vařili kmínový a fenyklový čaj, cvičili nožičkami, nosili na tygříka, koupali v teplé vodě, pouštěli vysavač (několikrát ji to opravdu uklidnilo), hlídali jídelníček, dávali různé kapičky, prostě vše, co nám kdo poradil nebo co jsme si přečetli na internetu. 

Malá pořád plakala. Stavěli jsme se s manželem na hlavu, ale s příchodem večera se každý den opakoval ten samý několikahodinový uřvánkov. Už jsme z toho byli oba opravdu na nervy, vypadalo to na rozvod. Nic nepomáhalo. Až jednoho dne mi kamarádka přinesla rektální rourku (tady v Egyptě se běžně nedá v lékárně koupit, takže jsem o ní do té doby jen slyšela)."

Cože to je a co se s tím dělá?

"Můj manžel na to nevěřícně hleděl a dožadoval se vysvětlení: 'To je taková trubička, kterou malé strčíme do zadečku a ona se díky tomu vyprdí,' snažila jsem se jednoduše vysvětlit moji nedokonalou angličtinou."

Jedná se o zhruba 15 cm dutou tyčinku většinou oranžové barvy (může být i průhledná), která má jeden konec zaoblený a druhý malinko rozšířený. Prodává se v různých velikostech (podle průměru) pro různě velká miminka. Slouží k uvolnění plynů ze střev.

                      zdroj: Modrý koník, fotka uživatelky veryk (s jejím souhlasem)

Při zavádění se doporučuje položit děťátko na záda, promasírovat bříško a zacvičit nožičkami, důkladně promazat konec trubičky olejíčkem nebo vazelínou, nadzvednout děťátku nožičky a trubičku zaobleným koncem jemně zavést. Někdy stačí jen cca 1-2 cm, jindy je potřeba hlouběji. Ale pozor, nikdy nezavádějte na sílu. Můžete zkusit lehce s trubičkou otáčet a někdy trochu povytáhnout, dokud neuslyšíte, že se začíná plyn uvolňovat.

Kdy a jak často ji používat?

Toto je otázka, ke které se informace udávané výrobci, lékárníky a lékaři různí. Stejně tak názory maminek. Po rektální rource nesahejte víckrát než jednou denně a jen v těch nejkrajnějších případech. Než po ní ale sáhnete, vyzkoušejte nejdříve pro miminko příjemnější postupy, jako masáž bříška, nahřívání nebo cvičení nožkami, ale pokud nic nezabírá, není důvod se trubičce nějak vyhýbat. Miminko si při vykonávání potřeby - tlačení cvičí břišní svaly. Moc časté používání by mohlo způsobit, že by si vaše miminko odvyklo používat tyto svaly.

"Někteří říkají, že by se rourka měla použít až jako nejkrajnější řešení, až když vše ostatní selže. S tím se samozřejmě nedá než souhlasit. Strkat cizí předmět miminku do zadečku není zrovna nejpříjemnější rodičovská kratochvíle. U nás, jak jsem psala výše, už opravdu všechno ostatní selhalo, rourka byla tedy logickým dalším krokem. Každopádně, jakmile jsme ji vyzkoušeli a zjistili, že relativně rychle funguje a pomáhá, už jsme po ní v následujících dnech, týdnech a měsících sahali jako po první variantě. Přece nenechám Sophinku zbytečně plakat, když jí mohu pomoct!" 

"Největší dilema pro mě bylo rozhodnout se, jak často ji budeme používat. V hlavě mě strašily varování z internetu, že při častém používání si miminko vytvoří návyk. No, co vám budu povídat, i přesto, že jsem si to ze začátku hlídala, snažila se rourku nepoužívat pokaždé, když Sophi trápily prdíky, nakonec to moje nervy nevydržely a stejně jsem ji použila. A byl klid!"

Rourka byla náš nejlepší kamarád po celých 5 měsíců

"První dva měsíce jsme rourku neboli trubičku, jak jsme ji začali s manželem říkat, používali na zmírnění koliky. Sophia sice trpěla na prdíky, ale jinak kakala několikrát za den bez problémů. Rourku jsem tedy zaváděla Sophince většinou já, a to před večerním koupáním, abychom zabránili večerním záchvatům. Fungovalo to téměř stoprocentně, spolu s masáží bříška a pozicí na tygříka.

Když jí bylo zhruba 18 týdnů, zničeho nic jí začala trápit zácpa. Byla plně kojená a tak jsem si říkala, že je fajn, že je mateřské mléko plně stravitelné a kojenci nemusí kakat až 10 dní. Jenže naši malou evidentně bříško tlačila a chtěla kakat. Byla celá nesvá, protivná, pořád rudla z toho jak tlačila. Uřvánkov začal nanovo. Hledala jsem tedy znovu pomoc v okolí a na internetu. Zkusili jsme opět vše možné. Odvar z ovesných vloček, pár lžiček švestkového kompotu, ricinový olej na lžičku, hruškový džus, atd.

Nic z toho nemělo kýžený efekt. Nakonec nám pediatr poradil, ať každý třetí den, když se malá nevykaká, zavedeme glycerinové čípky. Jednou jsme to zkusili, malá se do hodiny vyprázdnila, ale měla vodnatou stolici a hrozně přitom plakala. Vůbec jsem z toho řešení nebyla spokojená.

"Polož ji na záda a podej trubičku" zavelel následujícího večera manžel, když byla Sophia zase celá rudá, z toho jak vehementně tlačila. Považovala jsem to za dobrý nápad, najednou mi to došlo, vždyť během našeho několika měsíčního trubičkování mnohdy spolu s prdíky vylítla i nějaká ta stolice.

A tak se z mého muže stal specialista na Sophinčino kakání. Připadala jsem si jako sálová sestra, která asistuje kardiochirurgovi při operaci srdce, alespoň tak důležitě a vážně se toho můj manžel ujal a rozdával úkoly. Zatímco on operoval, já jsem malé zpívala písničky, podávala kapesníčky, běhala umývat a profoukávat trubičku, vyměňovala přebalovací podložky a jiné podobně bohulibé činnosti.

Myslela jsem, že to je dočasné řešení. Dočasné sice bylo, ale trvalo o dost déle, než jsem předpokládala. Velmi brzy se z nás s mužem stalo sehrané "kakací duo" a naše malá s námi velmi vřele spolupracovala. Když viděla trubičku, už zvedala sama nožičky, věděla, že za chvíli jí bude dobře. 

Když to trvalo už několik měsíců, začala jsem panikařit. Určitě jsme jí nějak ublížili, navykla si na kakání s trubičkou a už nikdy nebude kakat sama. A pak jednoho dne, bylo jí už 7 měsíců, Sophi uviděla trubičku a začala plakat. Sevřela půlky a nechtěla spolupracovat. Nechápala jsem, co se stalo. Vždycky to v rámci možností snášela velmi dobře a byla vděčná, že jí pomáháme. Zkusila jsem znovu, stejný výsledek. Nechtěla jsem ji trápit a tak se operace tentokrát nekonala. Druhý den se opakoval ten samý scénář a třetí den jsem v plínce našla nadílku. Sophinka se sama vykakala, chápeš to, úplně bez pomoci! - volala jsem hned do práce manželovi.

Měli jsme takovou radost, že jsme si večer udělali malou oslavu a když nám došlo, že slavíme Sophinčino kakání, jakoby to byly její první krůčky, rozesmáli jsme se na celé kolo. Byla to děsná úleva. 

Od té doby už jsme trubičku nikdy nemuseli použít. Malá začala kakat úplně normálně pravidelně sama, bez jakýchkoliv následků z používání rektální rourky. A mně se neskonale ulevilo."

Máte podobnou zkušenost? Ráda bych zjistila, že v tom nejsem sama! Podělte se s námi o své zážitky.

"Bonding je to nejkrásnější, co může být. Je to ta nejúžasnější odměna po těch bolestech. S teplým tělíčkem svého miminka okamžitě zapomenete na to, co tomu předcházelo."

Bonding je proces utváření vazby mezi dítětem a rodičem v průběhu raných dětských let. V českém jazyce je tento termín používán pro vysvětlení procesu vytváření prvotní poporodní vazby mezi matkou a novorozencem. Bonding tedy slouží k vytvoření spojení rodičů s miminkem během prvních hodin a dnů po porodu. Jedná se o budování základních emočních vazeb. A do značné míry ovlivňuje způsob, jakým se matka bude v budoucnu o dítě starat.

Skin to skin

Mateřské pouto vzniká kontaktem kůži na kůži (anglicky "skin to skin"). Tento kontakt novorozence uklidňuje, umožňuje mu matku poznat všemi smysly a udržuje ho v teple. Pokožka dítěte je brzkým kontaktem s matkou obsazována jejími bakteriemi, ke kterým má matka protilátky v mateřském mléce, takže kontakt kůže na kůži usnadňuje nejen emocionální, ale i fyziologickou adaptaci matky a dítěte.

"Bonding je úžasná věc! Je to odměna po těch bolestech. S teplým tělíčkem svého miminka v tu ránu zapomenete na to, co tomu předcházelo. Obě děti mi byly bezprostředně po narození dány do náruče a trávily se mnou v tomto láskyplném objetí 2 hodiny na porodním sále."

Zlatá hodinka

V prvních minutách po porodu se miminko nachází ve stavu poklidné bdělosti, kdy nepláče a upřeně hledí matce do očí, což je nezapomenutelný citový zážitek a mamince pomáhá doslova se do dítěte zamilovat. Miminko si olizuje ručičky a tulí se k matčiným prsům, pomalu se přesunuje k bradavce a směřuje k samopřisátí. Celá intimní fáze mezi narozením a prvním kojením by měla být co nejméně rušena, protože usnadňuje přechod dítěte z dělohy na svět. Je důležité dopřát matce a dítěti soukromí, což zahrnuje i odložení rutinních procedur na později. Bonding je proces mezi dítětem a matkou a další lidé, včetně otce, porodních asistentek, dul, lékařů, sester, mohou bonding podporovat, anebo poškozovat.

"Mám třetí dcerku a poprvé jsem to zažila. Okamžitě po porodu ji na mě položili, ještě  celá od mázku, byl to nepopsatelný pocit. A já si ji užívala. Poznáš, že je miminko ok.  Jste prostě jen spolu a užíváte si to tady a teď. Pak se mě sestřička zeptala, jestli ji  můžou odnést na ty jejich záležitosti - umýt, zvážit, změřit apod. Řekla jsem, že ano, ale ať mi ji hned zase přinesou, že nechci být bez ní dlouho. Nejkrásnější porod ze všech."

Výhody bondingu pro maminku

Ženy, které mají po porodu podporu, aby byly se svými dětmi, lépe hodnotí průběh porodu a také se lépe vyrovnávají s porodními bolestmi. Lépe zvládají únavu, neprožívají ji jako stres. Mnohem vnímavěji se chovají ke svým dětem, lépe se orientují v příčinách jejich pláče, zažívají méně problémů s nástupem laktace a kojí déle. Matky v menší míře trpí pocity poporodní úzkosti, lépe zvládají stres spojený s péčí o dítě a častěji prožívají mateřství jako radost, jsou k dětem více emocionální (více je líbají, mazlí se s nimi). Raný kontakt s dítětem ženám pomáhá v nastartování mateřského chování a v synchronizaci s dítětem v prvních měsících života.

Výhody bondingu pro miminko

Dalším důležitým prvkem je dotýkání se miminka, které je nejen příjemné, ale také stimuluje novorozence k pravidelnému dýchání, podporuje stabilizaci jeho srdečního rytmu a tělesné teploty. Miminko je dobré uklidňovat i mluvením, aby se cítilo ještě bezpečněji. Tatínek se samozřejmě může miminka také dotýkat, tiše na něj mluvit, dívat se mu do očí a po prvním nakojení ho i něžně pochovat. Při porodu má zkrátka všechno svůj čas a nic by se nemělo uspěchat.

"Bonding je to nejkrásnější, co může být a hlavně strašně příjemné pro miminko a jeho následnou adaptaci. Je super, že už i v některých porodnicích je možné bonding uskutečnit i po CS ( to je můj případ). Nikdy na tenhle okamžik nezapomenu - vůně, teplo a snahu miminka o přisátí k prsu!"

Rooming-in a jeho výhody

Na bonding by měl navázat tzv. plný rooming-in (stav, kdy je dítě neustále v těsné blízkosti matky, není od ní separováno, spí společně, je nošeno). Výhody jsou nesporné. Děti méně pláčou, jsou spokojenější, protože jsou jejich potřeby uspokojovány rychleji. Dříve se naučí rozlišovat den a noc, rychleji si osvojí biorytmus matky. Matky pak mívají menší problémy s kojením, protože zpravidla kojí častěji. Mají také větší důvěru ve své schopnosti a tím pádem méně často trpí poporodní depresí.

Bonding u nemocných, předčasně narozených dětí, po císaři

Podpora bondingu je důležitá nejen pro děti zdravé, ale je nezbytná a v jistém smyslu ještě důležitější u předčasně narozených dětí, nemocných dětí, dětí narozených po vyvolávaném porodu nebo císařským řezem. Po porodu císařským řezem by mělo být miminko na pár minut přiloženo k obličeji maminky a poté ponecháno na nahé hrudi tatínkovi. Podpora bondingu je možná vždy a za všech podmínek. Vzájemný kontakt pomáhá léčit emoční i fyzická zranění vzniklá v důsledku porodu.

Podpora bondingu sice nikomu nezaručí bezproblémové rodičovství, je však cenným dárkem do začátku. Vzájemný kontakt usnadňuje dítěti start do života a matce zase začátek mateřství. 

Použité zdroje:

http://www.babyweb.cz/bonding-laska-na-prvni-dotek

http://www.babyweb.cz/zlata-hodina-prvni-hodina-s-ditetem

https://cs.wikipedia.org/wiki/Poporodní_bonding

"Všichni jsme si mysleli, že prostě jen dává (jako většina malých dětí) kameny a jiné předměty, co našel na zemi, do pusy a nikdo tomu nepřikládal žádnou váhu. Když to ale ani po několika týdnech nepřestalo a čím dál častěji ho začalo bolet bříško, párkrát jsem našla v kakání divné předměty, začala jsem googlit. Zjistila jsem, že se jedná o nemoc." 

Pica syndrom

Pica syndrom (čti jako pika, v angličtině pica eating disorder) je duševní choroba, při které má postižený nutkavou potřebu pojídat nejedlé věci, nejčastěji hlínu, omítku, písek, vlasy atd. V extrémních případech se může jednat i o sklo, výkaly a jiné nebezpečné látky. 

Svůj název dostala podle latinského slova pica což znamená straka. Většina lidí si s tímto ptákem asociuje krádeže nebo sbírání blyštivých věcí, ale straka je pověstná také zvláštními stravovacími návyky respektive pojídáním čehokoliv.

Pokud jednorázově vaše dítě ochutná něco nejedlého, nebo máte v těhotenství zvláštní chutě, nutně to ještě nemusí znamenat, že se u vás tato nemoc rozvinula. Abychom mohli hovořit o nemoci, musí tento stav (pojídání nejedlých předmětů) přetrvat víc jak měsíc.

Koho může postihnout?

Nejčastěji postiženými jsou děti ve věku od 3 do 5 let a těhotné ženy. Ale výjimkou nejsou ani teenageři a dospělí obou pohlaví.

Často se objevuje jako příznak nebo následek jiné dušení poruchy jako je schizofrenie, obsesivně kompulzivní porucha, autismus či mentální zaostalost.

Jaké mohou nastat komplikace?

V případě této nemoci mohou nastat následující komplikace:

• může dojít k intoxikaci (například pokud dítě sní zbytky barvy) a otravě a tím se zvyšuje riziko poškození mozku či vzniku dysfunkcí
• může dojít k výživovému deficitu, protože dítě nedostává vyváženou stravu
• pojídání nestravitelných objektů, jako jsou například kameny, může způsobit zácpu nebo neprůchodnost trávícího traktu a střev
• v žaludku se můžou hromadit nestravitelné předměty a vytvoří se tzv. bezoár
• pojídáním ostrých předmětů (sklo, kancelářské sponky, atd.) může poškodit jícen či perforovat (propíchnout) střeva
• bakterie a paraziti ze špinavých předmětů můžou v těle způsobit závažnou infekci, která může vést až k poškození jater a ledvin
• v případě spolknutí velkého předmětu může dojít k udušení

Jaké jsou příčiny?

Pica syndrom může být důsledkem několika příčin. Nejčastěji se jedná o nedostatek železa, vápníku či jiných minerálů v těle nebo chudokrevnost. Můžou ho způsobit také paraziti v těle. Může se také jednat o psychosomatickou poruchu způsobenou stresem, problémy v rodině, špatnou rodičovskou péčí, týráním, touze po pozornosti. Případně se tento syndrom vyvine v rámci jiné duševní choroby (schizofrenie, obsesivně kompulzivní porucha atd.).

Léčba

V případě podezření je nutné neprodleně navštívit lékaře. Ten provede řadu vyšetření na potvrzení či vyvrácení této diagnózy a případně zahájí léčbu.

Doktor vás nebo vaše díte důkladně prohlédne a zhodnotí vaši lékařskou historii a rodinnou anamnézu. Je velmi důležité, abyste byli otevření a upřímní a poskytli lékaři všechny potřebné informace. Během prohlídky může doktor použít rentgen, ultrazvuk, odebrat vám krev.

Zaměří se na zjištění případné anémie nebo deficitu jiných minerálů a vitamínů, přítomnost toxinů v těle a stav trávícího traktu. Zároveň by vás měl otestovat a zjistit zda netrpíte nějakou bakteriální infekcí či parazity. 

Pokud se u vás pica syndrom potvrdí, je nutné být pod intenzivním lékařským dohledem, aby nedošlo k výše zmíněným komplikacím. Léčba se liší podle toho, jaké jsou u vás příčiny. V případě anémie či jiného deficitu vám lékař předepíše vitamíny a doporučí zvláštní dietu. Pokud je pica syndrom způsoben jinou duševní poruchou, může vás poslat k psychiatrovi/psychologovi, který vám předepíše léky a zahájí terapii.

Ve většině případů, u dětí a těhotných žen, tato nemoc odezní sama během několika měsíců. Pokud byla způsobena deficitem vitaminu, jejich doplnění zmírní projevy během několika týdnů. Bohužel jsou i případy, kdy pica neustoupí ani po aplikované léčbě a může trvat roky. K tomu dochází hlavně u lidí s poruchami intelektu či jinými duševními nemocemi. Každopádně tuto nemoc nepodceňujte a vždy se poraďte s lékařem!

Zdroj informací:

http://www.webmd.com/mental-health/mental-health-pica#1

http://www.healthline.com/symptom/pica

https://www.nationaleatingdisorders.org/pica

"Já bych teda svému malému dítěti tablet nebo mobil nikdy nedala. Je to jen pro neschopné matky, které na své děti nemají čas." Odpůrci tabletů často rodičům vyčítají, že ho dětem pořizují, aby se jich na chvíli zbavili a měli čas na svoje potřeby. Přívrženci tabletů naopak hlásají, že tablet slouží k rozvoji a vzdělávání.

Tablety, chytré telefony, počítače... Dnešní doba s sebou přináší velkou spoustu technických vymožeností, které jsme my jako děti neznali. Často slýcháváme názory, jak je dnešní generace ochuzená o zážitky, které máme z našeho dětství my. Skákání přes gumu, celé dny lítání venku, lezení po stromech, stavění bunkrů a mohli bychom pokračovat do nekonečna. Ano, je pravda, že se doba změnila, ale není to tak snadné.

Změnila se celá společnost, pokrok jde dopředu stále rychleji a my se musíme přizpůsobit novým standardům. Vzpomínáte  na tamagoči? Babičky možná tehdy namítaly, že za jejich mladých let tohle nebylo, že oni si četli při petrolejce. Jenže, kdo tenkrát neměl tamagočiho, tak byl "outsajder". Dnešní situace ohledně tabletů a chytrých telefonů je velmi podobná.

Ohledně škodlivosti/užitečnosti tabletů a smartphonů se toho napsalo spoustu, ale pravdou je, že ani vědci a odborníci nejsou v této otázce jednotní. Jedni je zatracují a varují před možnými riziky, druzí je chválí a doporučují. Pro rodiče je to další z řady stresujících rozhodnutí, které musí v rámci svého rodičovského povolání učinit. Podívejte se na hlavní argumenty pro a proti a názory maminek na Modrém koníku, možná vám pomohou při rozhodování, zda tablet vašemu dítěti pořídit či nikoliv.

Tablet pro děti je nebezpečný!

Odpůrci tabletů často rodičům vyčítají, že ho dětem pořizují, aby se jich na chvíli zbavili a měli čas na svoje potřeby. Tvrdí, že tablet často nahrazuje chůvu a to je podle nich špatně. V roce 2015 byl ve Velké Británii proveden průzkum a 85% matek přiznalo, že hlavním důvodem, proč dětem dávají do ruky tablet nebo smartphone, je, aby je zabavily, zatímco ony dělají něco jiného. 

Dětská psycholožka Alena Vávrová tvrdí, že děti, které tráví většinu dne koukáním do tabletů (ať už sledují videa, hrají hry nebo cokoliv jiného) brzy ztrácí zájem o ostatní podněty z jejich okolí a jejich nervová soustava dostává pořádně zabrat. Tím, že používají jen jeden prst zároveň neventilují z těla napětí a přebytečnou energii. 

Psycholožka Markéta Klingerová k tomu dodává, že dítě, které je v kontaktu s tabletem, nemá kvůli jednoduchému ovládání a hladkému povrchu dostatek podnětů pro rozvoj motoriky.

Německý psychiatr Manfred Spitzer zašel tak daleko, že ve svých publikacích Digitální demence a Kybernemoc lidstvo varuje před moderními technologiemi a nazývá je zlem. Když digitálním médiím přenecháme kontrolu nad všemi oblastmi života, když dlouhé hodiny hrajeme online hry a ztrácíme se na sociálních sítích, stávají se z nás kybernemocní lidé. K následkům tohoto stavu patří stres, nadváha, deprese i poruchy spánku a soustředění. U dětí se špatně vyvíjí motorika, jazyk i schopnost empatie.

Logopedové zároveň varují, že i výukové aplikace, které jsou tolik vyzdvihované jako hlavní přínosy moderní techniky, mají negativní vliv na vnímaní a slovní zásobu dětí a vytváření těch správných asociací: "Představte si např. obrázek banánu na tabletu. Jaký banán jste si představili? Voní? Je těžký/malý/velký? Jak chutná? Je hladký/drsný/měkký/tvrdý? Tablet vašemu dítěti nedá odpověď ani na jednu z těchto otázek. Ukážete-li mu ale skutečný banán, může si ho očichat, ochutnat, osahat, zmáčknout, potěžkat, oloupat. Senzomotorický vývoj vašeho dítěte můžete v tu chvíli přirovnat k novoročnímu ohňostroji! Ano, vyžaduje to více vašeho času a trpělivosti, ale můžete si být jisti, že slovo banán se v tu chvíli stane pevnou součástí aktivní slovní zásoby vašeho dítěte."

I některé maminky na koníku jsou proti tabletu u dětí. Uživatelka nita1984 se podělila o svou negativní zkušenost" "Upřímně, já bych dítěti v tomhle věku tablet nekupovala. Vyděsila mě známé malá, když jsem ji vzala na výlet na farmu (ovečky, jehňátka, psi, štěňata, kozy, králíci) a malá skoro čtyřletá, místo aby koukala na zvířátka (jela jsem tam se psy pást ovečky, takže bylo na co koukat, co mazlit) celou dobu jen seděla v autě a hrála si na tabletu."

Tablet je užitečný a už malé děti jej mohou užívat

Přívrženci tabletů naopak hlásají, že tablet slouží k rozvoji a vzdělávání. Výběrem vhodných programů, aplikací a zapojení rodičů i dětí může být užitečným pomocníkem při učení.

Prvním argumentem je tedy to, že pokud stáhneme dětem do tabletu různé edukační aplikace, motivujeme je k učení a poznávání nových věcí. 

"Syn dostal tablet k Vánocům, když měl 2,5 roku. Nedělá na něm nic katastrofického Pouští si oblíbený youtube, písničky, pohádky, má tam staženo pár her, ale stejně tak si umí stavět dřevěné kostky nebo malovat a prohlížet si knížku. Za mě je tablet dobrý, zvláště na cestování," říká uživatelka leilunka.

Dalším častým argumentem, proč dát dětem tablet, je, aby se seznámily s moderními technologiemi a naučily se je používat a získaly tak výhodu, protože technologie hýbou světem.

To si myslí i maminka vendulka: "Moje děti hrají na tabletu a počítači (i mobilu) hry od cca 2,5 let mladší a starší od 4,5 let a jsem za to ráda.  Nejsou jak někteří dnešní dospělí, kteří ani neumí zapnout počítač. V dnešní době je podle mě potřeba k tomu ty děti vést. Ale ne ve stylu - sedět u toho denně několik hodin a hrát tam nesmyslné hry."

Co se dá na tabletu dělat?

Kromě sledování pohádek (ať už online na youtube nebo stažených) a poslouchání hudby, můžete dětem do tabletu stáhnout spoustu různých aplikací na podporu jejich rozvoje a mít tak lepší pocit, že to sezení u něj dětem alespoň něco dá.

• Aplikace pro zdokonalování dětské mluvy

Jednoduché hry, při nichž zvířátka a jiné potvůrky vyžadují, aby dítě opakovalo mluvená slova.

• Písmenkové aplikace

Hry s písmenky s cílem učit děti číst. Aplikace jsou často mluvené a naprogramované k tomu,aby dítě za správné odpovědi chválila.

• Aplikace k rozpoznání věcí

Dítě se při nich učí poznávat rostliny, barvy, zaměstnání a jiné věci. Aplikace je z nich sama zkouší nebo je zpracovaná ve formě pexesa, které zároveň trénuje a rozvíjí paměť dítěte. Dětem se rozšiřují znalosti i slovní zásoba.

• Dětské logické hry

Ke stažení jsou hry, které jsou určené dětem od 3 let a jsou schopné rozvíjet logické myšlení vašeho dítěte.

Kdy je vhodná doba dítě s tabletem seznámit?

Odborníci se shodují, že bychom neměli tablet nebo chytrý telefon půjčovat dětem mladším 2 let. Doktorka Carolyn Jaynesová, která vyvíjí edukační aplikace, říká, že děti do 2 let se nejvíce učí z reálného prožitku a poznávání světa všemi smysly a každá minuta, kterou stráví před obrazovkou, je minuta, kdy nevyužívají potenciál pro rozvoj svých schopností a mozkové činnosti. Pro správný vývoj dítěte je nezbytné, aby mělo možnost poznávat svět v reálném čase, ne virtuálně.

Ve věku mezi 3-6 lety doporučují dětem tablet maximálně půjčovat s jasně vymezenými pravidly a časem. Je klíčové, aby rodič měl kontrolu nad tím, co dítě na tabletu dělá. Podle doporučení Asociace americkým pediatrů by celkový čas, který děti stráví před obrazovkou (tablet, telefon, televize), neměl v žádném případě překročit 2 hodiny denně.

Pořízení vlastního tabletu pak doporučují až mezi 7. a 12. rokem, kdy už děti umí samostatně číst a psát a dokážou tablet plnohodnotně používat samy.

Všechno s mírou

Rozhodnutí, zda a kdy vašim dětem koupíte tablet, je čistě jen na vás. Pokud budete dodržovat pravidla a nenecháte děti hrát si s tablety celé dny na úkor toho, aby byly venku, hrály si s jinými hračkami, mluvily s kamarády, četly si knížky, určitě tím eliminujete spoustu negativních účinků, před kterými psychologové a pediatři varují. 

Dovolíte vašim dětem hrát si na tabletu? Jaké jsou nejčastější činnosti, kterým se vaše děti na tabletech věnují? Podělte se s námi o své názory a zkušenosti.

Zdroj informací:

http://www.pcadvisor.co.uk/feature/digital-home/how-much-screen-time-is-healthy-for-children-benefits-3520917/

http://www.pbs.org/parents/childrenandmedia/article-when-introduce-child-smartphone-tablet.html

http://homotabletis.org/en/

https://www.psychologytoday.com/blog/behind-online-behavior/201604/what-screen-time-can-really-do-kids-brains

http://literarky.cz/literatura/cteni/22842-manfred-spitzer-kybernemoc

http://www.appliste.cz/tablet-jako-hracka-nebo-vyukovy-nastroj-kdy-poridit-ipad-detem/

https://www.healthychildren.org/English/family-life/Media/Pages/Parents-of-Young-Children-Put-Down-Your-Smartphones.aspx

https://www.aap.org/en-us/Pages/Default.aspx

http://www.reciste.cz/?p=86