Bylo deset hodin večer. Začínající bolesti a odteklá plodová voda byly jasným znamením, že se porod blíží. Zavolala jsem nejbližším, že už to začalo, a s manželem jsme vyrazili do porodnice. Přijali mě, ubytovali a udělali potřebná vyšetření. Manžela poslali domů s tím, že dřív než ráno kolem osmé to nebude. Mně řekli, ať si jdu lehnout.

Jenže jak usnout, když víte, co vás čeká? Kolem druhé ráno začaly první silnější a pravidelné bolesti. Ve tři se intenzita ještě zvýšila. Začala jsem sbírat odvahu a šla se nahlásit, že jsem tady a potřebuju, aby mě zkontrolovali. Sestřičky byly milé, potvrdily silné kontrakce. Daly mi kapky na změkčení porodních cest a poslaly mě zpátky. Bylo skoro pět ráno. Pomohla by i horká sprcha, ale neměla jsem sílu ani vstát. Intervaly mezi kontrakcemi se zkracovaly a bolest sílila. Najednou už to nebyly intervaly, ale jedna nekončící, intenzivní vlna.

Ležela jsem ve tmě a snažila se bolest prodýchat. Bylo 5:30, když přišly sestřičky. Nebyla jsem už schopná klidně mluvit. „No pojďte, maminko, podíváme se na vás,“ řekly. Podepřená personálem jsem přešla na porodní sál. „Ale maminko, vždyť je tady už hlavička, rodíme!“

Lékař se objevil bleskově. V nervozitě jsem opakovala, že u toho chtěl být můj muž a že ještě nemůžu rodit. Podali mi telefon a někde mezi bolestmi jsem mu stihla říct, že rodím a že to nestihne. Pak šlo všechno rychle. „Tlačte, tlačte!“ křičel doktor. Netvalo to tak dlouho a malá byla na světě. Ukázali mi ji, pohladila jsem ji, ale hned ji odnesli. Na chodbě už zvonil manžel. Viděl ji zabalenou v peřince a dodnes vzpomíná na její pevný stisk jeho prstu. Už je to 11 let. Krásný příběh, vždyť na jeho konci je zdravé miminko. Nebo… nebyl až tak krásný?

Tichá jizva: Když se vděčnost pere s křivdou

V prvním těhotenství jsem měla jediné přání, aby se mi narodilo zdravé a živé miminko. Splnilo se. A ten úžasný pocit, že jsem to zvládla, že ji konečně držím, se dlouho snažil překrýt něco jiného, tichého, co jsem si nechtěla připustit.

Vzpomínáte na doby, kdy jsme jako děti přesně věděly, kdy je v neděli ráno čas usednout k televizi? Vůně horkého kakaa, bublající vývar v kuchyni a to posvátné očekávání na Kačeří příběhy, Rychlou rotu nebo Gumídky. Bylo v tom to vzácné, neopakovatelné kouzlo.

Dnes je svět rychlejší. Pohádku si pustíte kdykoli a kdekoli. Ačkoli naše děti už neznají to napětí při čekání na oblíbený pořad, radost, kterou cítí, když uvidí svého hrdinu, je stejná. Moje dcera by Prasátko Peppu dokázala sledovat nonstop. Jenže u nás doma role oblíbené postavičky nekončí s vypnutou obrazovkou. Peppa se naopak stala naším průvodcem, který s námi prožívá každý den, nové milníky i všechny velké výzvy, které dcerku čekají; je důležitou součástí našich rozhovorů i objevování světa. 

I když Peppu milujeme, my dospělí víme, a děti to určitě cítí taky, že ty nejkrásnější příběhy se neodehrávají na obrazovce, ale mezi řádky, v maminčině náruči, na tátových kolenou nebo pod teplou peřinou. Ale vždycky s knížkou v ruce.

Jako každá máma jsem si vždy dávala záležet, abych dcerce vybírala pohádky, které jí pomáhají pochopit svět kolem a vyrovnat se s tím, co prožívá uvnitř. A Peppa v knižní podobě je v tom naprosto dokonalá. Proto jsme přirozeně sáhli po knížkách nakladatelství Albatros Media, které je vydává o Peppě pod značkou Alicanto.

Naše knihovnička příběhů Peppa Pig se postupně stala pomocníkem pro všechny výzvy. S Peppou jsme řešily, jaké to bude, až poprvé nastoupí do školky. Učily jsme se, jak můžeme společně chránit životní prostředí kolem sebe, a probíraly, co se děje během čtyř ročních období, i mnoho dalších témat, která jsou v knížkách zpracovaná přiměřeně věku malého človíčka. Tak, aby to jeho hlavička pochopila, zpracovala a odnesla si z toho, co nejvíc.

V době, kdy se naše rodina brzy rozroste o nového člena, mě moc potěšila knižní novinka z této edice: Peppa Pig: Peppa má novou sestřičku. Příchod nového sourozence je pro dítě jedním z největších životních milníků. Tahle kniha je laskavým a něžným průvodcem touto obrovskou změnou. Je to příběh o velikosti srdce, který nám pomůže s dcerkou otevřít rozhovor o dělení se o pozornost, a přestože je vtipný a hravý, ukazuje, že lásky je dost pro všechny.

Chce si tvoje domácnost trochu přilepšit, ale na klasickou „bokovku“ není čas? YouGov Shopper je férová spolupráce, kterou zvládneš v krátkém pravidelném čase po nákupu. Za poctivé zapisování nákupů získáváš body, které vyměníš za odměny. Více než 4 000 českých domácností si už tenhle rituál osvojilo.

Co je YouGov Shopper a jak funguje

YouGov Shopper¹⁰ je dlouhodobý průzkum nákupního chování domácností, který probíhá téměř ve všech státech Evropy. Za pravidelné a přesné zaznamenávání nákupů získáváš body, které si můžeš vyměnit za odměny v katalogu.

Jak to funguje ve 3 krocích

1. Vyfoť účtenku z obchodu a naskenuj produkty přes Aplikaci (položky bez kódu doplň ze seznamu).
2. Odešli kompletní záznam v aplikaci – pravidelně po každém nákupu nebo ve chvíli, kterou si na to vyhradíš.
3. Sbírej body a měň je za odměny v e-shopu.

Proč to chceš zkusit

Když se dnes podíváš na regály obchodů, máš pocit, že probiotika a prebiotika jsou úplně všude - v jogurtech, doplňcích, dokonce i v krémech. Mluví se o nich v reklamách i mezi kamarádkami, které právě řeší bříška svých miminek. Zní to jako trend, ale ve skutečnosti jde o něco, co tu bylo odjakživa. Jen jsme tomu kdysi říkali jinak - kysané zelí, podmáslí, kefír, kvašáky,... Naše babičky možná neznaly latinské názvy bakterií, ale potraviny, které vznikaly přirozeným kvašením a byly tak plné života, měly v jejich kuchyni své pevné místo.

Dobří kamarádi z mikrosvěta

Probiotika jsou prospěšné živé mikroorganismy, které s námi přirozeně žijí v těle, především ve střevech. Nejsou to vetřelci, ale naši spolubydlící. Nacházejí se ve fermentovaných potravinách, jako je kefír či kysané zelí, ale také v doplňcích stravy, které umožňují doplnit rozmanité bakteriální kmeny v přesně stanovené kvalitě a množství.

A jako každý spolubydlící i oni potřebují něco „pod zub“ - prebiotika. Ta si můžeme představit jako jejich oblíbené jídlo - vlákninu a rostlinné látky, které jim dávají sílu „žít svůj život“ v našem střevě. Na rozdíl od probiotik nejsou živými organismy, ale nestravitelnými složkami potravy, které naše tělo samo nevyužije, zato pro „dobré bakterie“ jsou zdrojem energie.

Společně tvoří sehraný tým, tzv. symbiotika. Symbiotikum je například jogurt s přidanou vlákninou nebo doplněk stravy obsahující probiotické kmeny spolu s prebiotiky pro jejich výživu.

Od zelí po kapky

Znáte to. Ty chvíle, kdy s láskou sledujete své miminko, jak roste, a radujete se z každé nové věci, kterou objeví. Jsou to ty malé, hmatatelné radosti, které nám dávají pocit, že děláme všechno správně. Ale co ty věci, které nevidíme, a které jsou pro zdravý vývoj dětí stejně důležité?

Jednou z nich je vitamin D - malá, ale klíčová součást naší každodenní péče. Říkáme mu vitamin, ale v těle působí spíše jako hormon - tedy látka, která dává buňkám pokyny, jak mají pracovat. Proto má jeho dostatek význam pro řadu procesů v těle, od růstu až po obranyschopnost.

Jedna kapka vitaminu D denně může vypadat jako drobnost - ale tady je pět důvodů, proč je pro miminko klíčová.

1. Ze slunce ho nezískáme vždy

Vitamin D se v kůži tvoří jen tehdy, když na nás dopadá UVB záření pod správným úhlem, tedy kolem poledne, a to pouze od jara do začátku podzimu. Od října do března je u nás tzv. vitaminová zima - slunce je příliš nízko, paprsky neprojdou atmosférou a tvorba vitaminu D se v pokožce jednoduše nespustí.

Získávání vitaminu D ze sluníčka tedy není nejspolehlivější způsob. Kromě toho platí, že jemná dětská pokožka by neměla být vystavována přímému slunečnímu záření. Právě proto je doporučovánopodávání spolehlivé formy vitaminu D v kapkách - je to jednoduchý způsob, jak mít jistotu, že miminko dostane doporučenou denní dávku.

Znáte to. Hodiny plynou v rytmu dětského smíchu, pláče, hry a povinností. Na stole se povalují hračky, v hrnci bublá oběd a já se snažím udržet ten každodenní kolotoč v rovnováze. Být mámou je nádherné, zároveň mě ale láká myšlenka, jak přispět do rodinného rozpočtu. Hledat si brigádu při malých dětech je však nadlidský úkol. I kdybych chtěla, čas ani prostor na to prostě nemám.

S obdivem sleduji mámy, které při dětech dokážou tvořit – šijí, háčkují, pečou na zakázku. Já jsem na to příliš praktická a upřímně i „levá“. Vím, že na handmade bych si nevydělala ani na slanou vodu. Jednou jsem o tom mluvila s kamarádkou a s úsměvem prohodila, že jsem spíš expertka na utrácení než na vydělávání. A tehdy mi s úsměvem prozradila tajemství: „Víš, že tě za to, že nakupuješ, můžou i odměnit?“ Tak jsem se dozvěděla o YouGov Shopper.

Jak to funguje a co můžete získat?

YouGov Shopper není rychlý způsob, jak zbohatnout, ale je to ideální volba, pokud jste přirozeně pořádkumilovní a důslední. Jde o seriózní dlouhodobý průzkum spotřebního chování domácností. Projekt YouGov Shopper funguje už od roku 1993 nejen v Česku, ale i v dalších evropských zemích. Stojí za ním známá a mezinárodně působící výzkumná agentura YouGov, která projekt převzala od neméně renomované GfK, kde jste ho mohli znát jako GfK Panel domácností.

Zajímá ho, co, kde a jak nakupujeme. A za mou poctivou pomoc jsem odměňovaná.

Když podám špičkový výkon v práci, doma už sotva dýchám a na děti mi zbývá jen minimum energie. Když se pustím do zahrady, domácnost jde stranou. Když mám doma konečně čisto, venku to už zase nestíhám. A když chci stihnout všechno, připadám si jako časovaná bomba.

Dnes jsem tikala o něco silněji – a stačilo málo: převržený talíř s večeří na čerstvě umytou podlahu. A už byl oheň na střeše. Teď mě mrzí, jak jsem reagovala… Vždyť jsou to jen děti, musí rozlévat, vysypávat, učit se, zkoušet… Ale někdy se to prostě stalo už každé z nás, že jsme se neovládly a kvůli troše nepořádku bylo až moc křiku. Neznamená to, že jsme špatné mámy, jen že potřebujeme odpočinek – a někdy i pomoc.

A pro mě se tou pomocí stal Rowenta X-Clean 10. Věřte nebo ne, od chvíle, co ji mám, mě už nerozhodí žádná vylitá, vysypaná, rozpatlaná nebo rozšlapaná pohroma…

Proč jsem si Rowenta X-Clean 10 tak oblíbila?

Existují děti, které pijí vodu tak přirozeně, že máte podezření, že v minulém životě byly ryby. A pak jsou tu ty moje. Stojí se sklenicí v ruce a tváří se, jako bych jim právě nabídla žabí sliz. Pitný režim je u nás kreativní disciplína na plný úvazek. Říká se, že člověk vydrží bez vody i několik dní. Ale řekněme si upřímně – na vlastních dětech jsem to zkoušet nechtěla. Jenže jak do nich dostat dostatek vody, když je to každý den malý boj?

Když jsem se stala mámou, netušila jsem, že voda se jednou stane mojí prioritou číslo jedna. Než přišlo první léto s dítětem, které v zápalu hry dokáže ignorovat žízeň celé hodiny. Začala jsem si o tom víc číst – a upřímně mě překvapilo, kolik různých věcí může ovlivnit i jen mírná dehydratace. Dětské tělo funguje trochu jinak než to dospělé – ztrácí tekutiny rychleji a nemá takové zásoby. Pokud nemá dostatek vody, zhoršuje se schopnost regulovat tělesnou teplotu, dítě se hůř soustředí, je unavené a podrážděné, může ho bolet hlava nebo ho trápí zácpa. Dlouhodobý nedostatek tekutin navíc oslabuje imunitu, zvyšuje riziko infekcí močových cest, kožních problémů a celkového nepohodlí.

Proto je důležité nabízet tekutiny pravidelně – nejen když si dítě samo vzpomene, ale jako přirozenou součást denního rytmu. A nejen v horku nebo po pohybu – malé tělo se dehydratuje rychle i během běžného dne. Voda je v podstatě základní prevence – pomáhá ledvinám filtrovat, podporuje činnost trávicího traktu, zvlhčuje sliznice (což je důležité pro obranyschopnost) a brání přehřívání. A když je dítě dobře hydratované, má víc energie, lepší náladu a doma to celkově běží o něco více hladce.

Pití jako kouzelný rituál

Jak už jsem naznačila – u nás bylo pití vždy výzvou. Moje děti jsou jako kaktusy – voda je nijak zvlášť neláká. Mám pocit, že by přežily celý den na třech kapkách čaje. Tak jsem začala hledat něco, co by je zaujalo. Moje holky jsou posedlé Ledovým královstvím a když jsem narazila na hrnečky a lahve od NUK z nové kolekce Frozen, věděla jsem, že to musím zkusit.

Když denně bojujete s pitím a vaše děti milují Elsu, Olafův úsměv a všechno, co připomíná Arendelle, není o čem přemýšlet. Ale upřímně – lahví s pohádkovým motivem je na trhu spousta. Proč jsem zvolila právě ty od NUK? Přesvědčilo mě, že jsou nejen krásné, ale i funkční. Přežijí pád z kočárku, hryzání pítka a hlavně – jsou z bezpečných materiálů, žádný levný plast. My jsme sice zvolili kolekci Frozen, ale pokud pohádkové motivy nejsou vaše káva, NUK nabízí i krásné minimalistické varianty, které byste si klidně sbalili i pro sebe.

Pamatuji si, jak babička každé léto vyrážela s proutěným košíkem na naši louku za vesnici – tam, kde byla půda čistá a vzduch svěží. Sbírala květy měsíčku lékařského, pečlivě je ukládala do košíku vystlaného plátnem a doma je rozložila na čisté prostěradlo ve stínu, kde je nechala pomalu usušit. Sušené květy pak uchovávala v papírových sáčcích nebo skleněných dózách na tmavém a suchém místě. Večer z nich vyráběla masti, sušila je na čaj a připravovala směsi, které přidávala do koupelí. Vždy měla po ruce něco, čím dokázala zklidnit štípanec, ošetřit odřeninu nebo pomoci podrážděné pokožce.

Vůně měsíčku se mi vryla do paměti. Když ji dnes ucítím, okamžitě se mi vybaví vzpomínky na babičku – její klid, ruce plné práce a hluboká důvěra v sílu přírody. Měsíček byl květ, se kterým jsem vyrůstala a jehož účinky jsem dobře znala. Když mě trápilo trávení, zalila jsem si šálek měsíčkového čaje, kterým mě babička zásobovala. Na odřeninu jsem použila její měsíčkovou mast a do koupele jsem přisypala hrst sušených květů, když mě trápila podrážděná nebo svědivá pokožka.

Po babiččině odchodu už jsem přípravky sama nevyráběla. Ale důvěra v přírodu a její schopnost léčit ve mně zůstala. A právě proto, když jsem objevila značku Weleda Baby, která staví na síle měsíčku,neváhala jsem ani chvíli.

Zjistila jsem, že si Weleda pěstuje měsíček sama – na vlastních biodynamických polích, bez chemických hnojiv nebo pesticidů, s důrazem na přirozenou vitalitu rostlin. Tento způsob pěstování jde ještě dál než běžné ekologické zemědělství – respektuje rytmy přírody a podporuje zdraví půdy i rostlin. Weleda při zpracování květů používá alkohol, olej nebo solný roztok, aby se zachovalo co nejvíce účinných látek. Výsledkem jsou produkty, které nenarušují přirozený kožní mikrobiom – tedy soubor přirozených mikroorganismů na pokožce, které chrání její obranyschopnost – ale naopak podporují jeho rovnováhu. A právě to je pro citlivou dětskou pokožku zásadní.

Měsíček lékařský je známý svými zklidňujícími, hojivými a regeneračními účinky. Podporuje tvorbu kolagenu, urychluje hojení drobných poranění a pomáhá při ekzémech, opruzeninách, plísních, popáleninách od slunce i alergických reakcích. Díky své všestrannosti si vysloužil důvěru mnoha generací – a já nejsem výjimkou.

Večer, když připravuji dceři koupel, sahám po Měsíčkové kojenecké koupeli. Jemně čistí pokožku bez vysoušení – díky mandlovému oleji zůstává pokožka přirozeně hebká a není nutné ji po koupeli dál mazat. Výtažek z měsíčku navíc podporuje zklidnění a regeneraci.

První měsíce s miminkem jsou plné doteků, vůní, pohledů a okamžiků, které se hluboko zapisují do paměti. Jedním z nejintimnějších momentů dne je bezpochyby každé krmení. Pro mnoho maminek je kojení přirozenou cestou, jak si s dítětem vytvořit pouto. Ale co když kojení není možné, neprobíhá hladce nebo se do péče zapojuje i partner?

Neznamená to, že o bonding přijdete. Právě naopak – každé jedno krmení z lahvičky může být láskyplným rituálem, který se stane pilířem vašeho vztahu s miminkem. Vše záleží na tom, jak tento čas společně prožíváte.

Bonding při krmení z lahvičky existuje. Stačí vědět, jak na to

Když jsem poprvé sáhla po lahvičce místo kojení, měla jsem smíšené pocity. Cítila jsem se provinile, že nenabízím to, co je považováno za "nejlepší", a obávala jsem se, že přicházím o něco důležitého. Jenže pak jsem si uvědomila, že bonding není výhradně spojený s prsem. Je to o čase, který věnujeme miminku – o kontaktu, lásce, klidu.

Při krmení jsem začala vytvářet náš malý rituál. Vždycky jsem si sedla do klidného koutku, přitiskla si ho na hrudník, mluvila na něj tichým hlasem, hladila ho po zádech a dívala se mu do očí. Střídala jsem strany, na kterých jsem ho držela, aby si zvykl na kontakt z obou stran. A co bylo nejhezčí – do těchto momentů se začal zapojovat i můj partner. Krmení se tak stalo naším společným časem. Časem, kdy se utužovalo nejen pouto mezi mnou a dítětem, ale i mezi námi jako rodinou.

Venku zavonělo jaro a s teplejším počasím přišel čas konečně trochu protřídit naši přeplněnou garáž. Jak jsem tak přesouvala krabice a různé věci, najednou mě zaujal známý odlesk modré barvy. V rohu totiž stálo malé kolo naší Natálky, na kterém se učila jezdit už jako tříletá. Okamžitě se mi vybavily ty krásné vzpomínky – její první nejisté šlapání, smích a také moje bolavá záda, když jsem ji ohnutá jistila. Jenže dnes už je Natálka školačka a kolo, které ji kdysi provázelo na prvních cestách, zůstalo zapomenuté a nevyužité v koutě. A nebylo samo. Během chvíle jsem si uvědomila, že vedle něj stojí ještě další kolo, které nám stejně rychle odrostlo. Najednou se úklid proměnil v dilema – co s těmi koly, která už nevyužijeme?

Představa, že budu trávit hodiny zveřejňováním inzerátů, dohadováním se o cenách a čekáním na zájemce, mě upřímně děsila. Jenže pak jsem náhodou objevila službu Buy back od Decathlonu, která nabízí snadný a rychlý odkup použitého sportovního vybavení.

Na webových stránkách Decathlonu jsem si během pár minut orientačně spočítala, kolik za naše kola můžeme dostat. Stačilo zadat konkrétní model, stáří a stav kola. Zjistila jsem také, že do Decathlonu můžeme přinést naše sportovní vybavení kdykoliv během otevírací doby, což je velmi praktické a bez stresu z časového plánování. Dokonce je možné si předem domluvit konkrétní čas návštěvy prodejny, což oceňuji zejména proto, že jako máma mám času vždycky málo.

Když jsme dorazili do prodejny, servisní technik kola rychle a důkladně zkontroloval. Celý proces odkupu proběhl hladce a během pár minut jsme měli v rukou digitální dárkovou kartu, kterou můžeme využít rovnou na nákup nového kola pro Natálku. Naše starší kola se tak stala součástí projektu Second life, díky kterému udělají radost dalším dětem.

Buy back od Decathlonu tak myslí na vracení produktů zpět do hry a prodloužení jejich života. Pro nás rodiče je tato služba skutečně ideálním řešením – praktickým, efektivním a udržitelným zároveň.

Pokud máte doma také sportovní vybavení, ze kterého vaše děti už vyrostly, určitě vyzkoušejte službu Buy back. Kromě dětských kol Decathlon vykupuje také dospělá kola, koloběžky, batohy, fitness vybavení, kempingové vybavení a sezónně zimní vybavení.V některých případech lze vykoupit i vybavení jiných značek, pokud splňují podmínky výkupu. Více informací, včetně orientačního ocenění vašeho vybavení, najdete na stránce decathlon.cz/buyback.

Když se staneme rodiči, v našem životě se začne měnit mnohem víc než jen počet členů domácnosti. Najednou vidíme svět úplně novýma očima a uvědomujeme si, že každé rozhodnutí, které uděláme, má dopad nejen na nás, ale především na naše děti. Chceme pro ně to nejlepší – zdravé potraviny, šetrnou kosmetiku, bezpečné prostředí a kvalitní oblečení. Začínáme číst složení výrobků, zjišťujeme, co je dobré a co může škodit. A právě v tomto okamžiku často začíná pozitivní změna i v našich vlastních životech. Zkrátka, pro naše děti máme vyšší nároky, a to se postupně promítne také do toho, jak se staráme sami o sebe.

U nás doma to bylo přesně takto i s výběrem prvních bot pro naši dceru. Když přišel čas pořídit jí první botičky, nic jsem nechtěla nechat na náhodě. Strávila jsem dlouhé hodiny pročítáním článků, diskuzí a studií o tom, jaká obuv je pro malé dětské nožičky nejlepší. Velkým překvapením pro mě bylo zjištění, že v úplných začátcích žádné pevné boty vlastně nepotřebuje. Na první krůčky úplně stačí jednoduché capáčky. Jsou měkké, pohodlné a poskytují dostatečnou ochranu, zároveň ale neomezují přirozený pohyb nožičky. Díky tomu se noha správně vyvíjí, sílí a roste přesně tak, jak má.

Jakmile však začala naše dcera objevovat svět i mimo domov a samostatně chodit po venkovních površích, bylo jasné, že nastal čas na skutečné boty. Volba byla jasná – barefoot obuv. Už tehdy mi dávalo smysl, že pokud jsem se tolik zajímala o správný vývoj jejích nožiček, měla bych zvolit obuv, která ho bude podporovat i dál. A tak jsme pro ni vybrali první barefoot boty, které jí poskytly dostatek prostoru pro prsty, lehkost a flexibilitu, díky nimž mohla i nadále chodit přirozeně.

Čím víc jsem se s barefoot obuví seznamovala, tím víc mi celý koncept dával smysl. Proč bych měla takový pocit pohodlí a svobody dopřát jen své dceři? Sama si přece taky užívám pocit bosých nohou, když v létě běhám po zahradě nebo se jen tak projdu po trávě. Ten pocit, když si po celém dni vyzuji klasické boty a nohy si mohou odpočinout, je prostě k nezaplacení. A tehdy jsem se rozhodla, že si pořídím i svoje první barefoot boty.

První příjemné překvapení nastalo hned, jak jsem si začala prohlížet nabídku. Na e-shopu Little Shoes je nabídka opravdu pestrá. Barefoot obuv už dávno není jen výsadou alternativních komunit nebo kompromisem mezi pohodlím a vzhledem. Dnešní barefoot modely jsou nejen mimořádně pohodlné, ale také skutečně krásné a stylové. Ať už hledáte tenisky a polobotky, nějakou stylovou celoroční obuv, zimní boty, přezůvky či elegantní sandály. 

Vzpomínám si, jak se mi kamarádky často stěžovaly, že i když dětem od mala kupovaly barefoot boty, jakmile povyrostly, začalo jim záležet více na vzhledu než na zdravotních benefitech. Barefoot jim najednou přišel málo cool. Jsem ráda, že výrobci na tomto aspektu zapracovali a dnes si z nabídky na Little Shoes vybere opravdu každý – i ten nejnáročnější módní nadšenec. Modely jsou trendy, na první pohled nerozeznatelné od běžné obuvi, která je k dostání v klasických obchodech. 

Když večer ukládám svou Emu do postele, často přemýšlím o její budoucnosti. Jaké sny si splní? Kam ji život zavede? Dnes chce být doktorkou, zítra možná něčím úplně jiným. Její plány se ještě mockrát změní, ale jedno vím jistě – ať už se rozhodne pro cokoli, bude potřebovat podporu. A já chci, aby měla co nejlepší šanci své sny uskutečnit.

Nedávno jsme se o tom bavily s kolegyněmi u oběda. Každá z nás řeší podobné věci. Jedna uvažuje, jak ušetřit na synovy fotbalové tréninky, druhá přemýšlí, jak dceři jednou pomůže s bydlením. Zjistila jsem, že v těchto otázkách nejsem sama. Všechny nás občas tíží obavy, jak naše děti připravit na život. Právě při téhle debatě mě ale jedna kolegyně inspirovala.

„Víš, že můžeš spořit pro svou dceru, a stát ti na to ještě přispěje?“ zeptala se mě. Nejprve jsem byla skeptická. Měla jsem pocit, že to bude složité, možná s nějakými podmínkami, které mi nebudou vyhovovat. Ale čím víc jsem o tom zjišťovala, tím víc mi to dávalo smysl. Šlo o takzvané penzijko pro děti – jednoduchý způsob, jak začít finančně zajišťovat budoucnost.

Jak penzijko funguje?

Ve zkratce, každý měsíc posíláte na účet určitou částku a stát vám k ní přidá příspěvek. Pokud vložíte alespoň 500 Kč, dostanete od státu 100 Kč. Pokud spoříte více, příspěvek se zvyšuje, a to až na 340 Kč měsíčně při vkladu 1700 Kč. Řekla jsem si – tyhle peníze bych Emě odkládala tak jako tak, tak proč nevyužít možnost, kdy mi stát pomůže částku navýšit?

Další výhodou je, že pokud spoření trvá alespoň 10 let, může si dítě v 18 letech vybrat až třetinu naspořených peněz, a to bez ztráty státní podpory. To je přesně věk, kdy se sny začínají měnit v realitu. Tyto peníze může využít třeba na studium, první bydlení nebo něco, co jí pomůže vykročit správným směrem.

Rodičovská láska je jedinečná – je silná, laskavá a především léčivá. A nikde se tato síla neprojevuje tak jasně, jako v případě předčasně narozených dětí. Každý dotek, každá chvíle blízkosti má pro ně nevyčíslitelnou hodnotu. Předčasný příchod na svět přináší mnoho výzev, a proto je pro každou maminku obrovským darem, když může své dítě držet v náručí a nabídnout mu to, co umí nejlépe – lásku, bezpečí a něhu.

Předčasný příchod na svět

I když ideální těhotenství trvá 40 týdnů, ne všechny děti se rodí "na čas". V České republice se předčasně narodí zhruba 7 000 dětí ročně, což znamená, že přibližně každé desáté miminko přijde na svět dříve, než se očekávalo. To, že se miminko narodí před 37. týdnem těhotenství, ho staví do náročného začátku života, který vyžaduje speciální péči a neustálou pozornost odborníků. Pokožka těchto miminek je mnohem citlivější, jejich orgány ještě nedosáhly plné zralosti a často se potýkají s problémy s dýcháním nebo nízkou porodní hmotností.

„Děti narozené pod 32. týdnem gravidity se ihned po porodu ukládají do tzv. pláštěnky – fólie, která jim pomůže udržet tělesné teplo, a jsou uloženy do inkubátoru,“ vysvětluje MUDr. Soňa Šuláková, zkušená neonatoložka. „Podle tíže dechových potíží se buď napojí na umělou plicní ventilaci, nebo na neinvazivní distenzní podporu nostrilami, což jim pomáhá udržovat správné dýchání.“

Dotek, který léčí

Předčasně narozené děti vnímají svět jinak – každý dotek jejich rodičů je pro ně léčivý. Jejich pokožka, tenká a citlivá, reaguje na každý jemný dotyk, na každou chvíli strávenou v náručí maminky nebo tatínka. Kontakt „kůže na kůži“, známý také jako klokánkování, není jen způsob, jak dítě uklidnit, ale i zásadní krok k tomu, aby se cítilo bezpečně. MUDr. Soňa Šuláková, často vidí zlepšení životních funkcí miminka právě během těchto okamžiků blízkosti: „Můžeme klokánkovat i miminko na umělé plicní ventilaci nebo na dechové podpoře CPAP. Při kontaktu klesá srdeční aktivita a zlepšuje se okysličení krve.“

Léto uteklo rychlostí blesku – ani jsme se nestihli otočit a už nám na Bakalářích pípají první zprávy. Vzduch začíná vonět nejen podzimními listy, ale také novými úkoly, sešity a sem tam i zkaženou svačinou, kterou dítě zapomnělo přes víkend vyndat ze školní tašky. Přípravy na další kolo školního kolotoče jsou v plném proudu: „taxislužba“ na kroužky už má předběžný rozvrh, svačiny plánujeme podle předešlých zkušeností – přesně víme, co se snědlo a co zůstalo nedotčené na dně svačinového boxu. A samozřejmě nechybíme ani my, maminky s čelovkami na hlavách, shánějící kaštany na prvouku, protože si naše dítě těsně před spaním vzpomnělo, že je zítra opravdu nutně potřebuje.

A právě v této hektické době, kdy se rodinný život opět vrací do rytmu školních povinností, nás často přepadne i nečekaná návštěva v podobě prvních nachlazení, viróz a horeček. Ráno začíná povzbudivým zvoněním budíku a večer se mění v boj s teploměrem.

Proč se to na podzim děje tak často?

Vypadá to, že podzim si se školní docházkou pěkně rozumí, a jakmile přijdou první chladnější dny, virózy nás zasypou ze všech stran. Ale proč tomu tak vlastně je? Přechodné období po létě je plné výkyvů teplot, kdy ráno vyrážíme s kabátem a odpoledne už pobíháme v tričku. Tohle neustálé střídání teplot naše tělo pořádně zmáhá, a to hlavně náš imunitní systém. Sliznice v nose a krku, které nás chrání před viry, se v takových podmínkách oslabují. Výsledkem je, že viry a bakterie mají volnější cestu k tomu, aby se nám dostaly do těla.

No a k tomu přidejme fakt, že na podzim je méně sluníčka, a s ním i méně vitamínu D, který je pro naši imunitu důležitý. Děti se taky víc zdržují ve vnitřních prostorách, kde bacily snadno cirkulují. Koneckonců, kdo by odolal hře na honěnou v uzavřené třídě nebo na školní chodbě?

Mýtus o „nachlazení“

Znáte to. Jeden den vám dítě jen klidně leží v postýlce, pozoruje svět těma velkýma očima a zdá se vám, že takto to bude už napořád. A pak – jako mávnutím kouzelného proutku – se najednou otočí na bříško, sedí a než se stihnete vzpamatovat, postaví se na nožičky. A najednou je tu den, kdy s úsměvem na tváři udělá svůj první krok. Pamatuji si, jak jsem se na ten okamžik těšila. První krok – to je přece velký milník, že? Něco, na co se nezapomíná. Malý krok pro lidstvo, ale velký pro naši rodinu. A i když jsem měla oči plné slz, v koutku duše jsem si řekla: „Je to tady, už z něj nikdy nebude to malé miminko.“

Kdy koupit první botičky?

Když se ten první krok stane skutečností, všichni okolo začnou mluvit o botičkách. A vy se přistihnete, jak si prohlížíte ty nejmenší, nejroztomilejší botičky v obchodě, a nemůžete se dočkat, až do nich obujete ty maličké nožičky. Tak jsem to alespoň vnímala já. Ale jako u všeho, co se týká mého dítěte, i u botiček jsem nic nenechala náhodě a než jsem se pro nějaké rozhodla, důkladně jsem se tématem výběru prvních botiček zabývala.

A co jsem zjistila? Že zpočátku žádné botičky nepotřebuje. Na první kroky vašeho drobečka postačí jednoduché capáčky. Jsou měkké, pohodlné a poskytnou dostatečnou ochranu nožičkám, ale zároveň jim umožní volný pohyb, což je pro správný vývoj nohou velmi důležité. Dětskou nožičku není třeba zbytečně „uzamknout“ do pevných botiček, dokud nezačne aktivně chodit venku. Capáčky umožňují nožičkám dýchat, pohybovat se a přirozeně růst – přesně tak, jak to příroda zamýšlela.

Pozorovala jsem svého synka, jak bosý běhá po trávě, jak jeho prsty hravě chytají různé povrchy a jak si přirozeně nachází rovnováhu. A tehdy jsem pochopila, že boty by mu v tom neměly překážet. Chtěla jsem, aby jeho nožičky měly stejnou volnost i v botičkách.

Když syn získal při chůzi větší odvahu a začal běhat i mimo bezpečí našeho domova, nastal správný čas vyměnit capáčky za botičky. Ne všechny však splňovaly to, co jsem pro něj chtěla – aby jeho nožičky mohly růst a vyvíjet se přirozeně. A tak jsem objevila kouzlo barefoot botiček.

V prvních chvílích života se každé dítě instinktivně obrací ke své matce, hledajíc teplo, ochranu a lásku. Toto prvotní pouto, plné doteků a blízkosti, je nejen základním kamenem bezpečí, ale také důležitým pilířem pro všechny budoucí kroky dítěte směrem k samostatnosti. Jak ale toto pouto ovlivňuje jejich schopnost se později osamostatnit?

Spojení, které dítě vytvoří se svou matkou, je mnohem víc než jen zdroj okamžitého pohodlí a bezpečí. Je to základ, na kterém dítě postupně buduje své sebevědomí a pocit jistoty ve světě. Hloubka tohoto vztahu silně rezonuje v každé nové etapě, kterou dítě prochází. Rodičovská přítomnost a podpora, kterou dítě cítí od útlého věku, mu poskytují důležité zázemí pro jeho budoucí kroky. Čím více se dítě v raných letech cítí milováno a chráněno, tím lépe je vybaveno na to, aby později mohlo sebevědomě a s důvěrou prozkoumávat širší svět kolem sebe.

Proto jsem ani u první, ani u druhé dcerky nespěchala s jejich přestěhováním do dětského pokoje. Často jsem si kladla otázku, kolik rán ještě bude takových, že mě probudí její smích, blábolení, tleskání či zpívání? Nechtěla jsem být fanatickou matkou, která bude spát se svým dítětem do patnácti let, ale ani nikam spěchat. Ten čas s dětmi utíká neuvěřitelně rychle a nic na světě není dobré uspěchat. Protože žádný z těch okamžiků se už nevrátí zpět. Říká se, že i ty nejmenší okamžiky mají moc přetrvávat v srdcích po celý život. A vím, že naše rána jsou jedním z nich.

Naše první pokusy o osamostatnění začaly nenápadně. Společně jsme se v její nové postýlce mazlili, koukali na pohádky a četly knížky. Uspávali jsme panenky, koníky, kačenky, žáby, medvídky a všechna plyšová zvířátka, která rodina i přes můj zákaz ráda nakupovala. Poslední fází přípravy byl odpolední spánek, který jsme také zvládli na jedničku. Každý večer jsem se jí ptala, kam chce jít spát, jestli do jejího pokojíčku za medvídkem, nebo k mamince do dětské postýlky. Na rutinní večerní otázku z naší strany zazněla vždy rutinní odpověď ze strany dcerky: „Spát s maminkou“. Až jednou... „Spát s medvídkem“. Přišlo to jako blesk z čistého nebe. A tak jsem ji s obavou uložila do jejího pokojíčku. Za 15 minut se připlížila jako duch, objala mě a říká:  „Za maminkou“. Takto skončil každý její pokus o spánek o samotě a bylo jich více. Přiznávám, že mi to moc nevadilo.

Během tohoto období plného pokusů a návratů jsme se snažili zůstat trpěliví a citliví k potřebám naší dcery. Vybrala si své nové povlečení, nechávali jsme jí pootevřené dveře či rozsvícenou noční lampičku. Ne však ledajakou. Jemné teplé světlo osvětlovalo naši společnou fotku, na kterou se dívala při usínání, a pomáhalo jí cítit mou blízkost, i když jsme nebyly ve stejné místnosti. 

Lampa s fotkou, zachycující mě s oběma dcerami, měla velký úspěch. Tato 3D personalizovaná lampička se stala více než jen nočním světlem; byla pro ni symbolem, že není sama. 

Od té chvíle, kdy jsem poprvé vzala do náruče naši malou holčičku, jsem cítila, že nás čeká úžasná cesta plná objevů, prvních slov a nezapomenutelných momentů. Každý pohyb, úsměv a zvuk, který zvládla, byl pro mě znamením nového začátku a příběhu, který jsme společně začali psát. Tehdy jsem ještě netušila, jak moc budou její pohyby, každý krůček a obrat důležité pro její celkový vývoj a jak tyto malé milníky budou formovat nejen její tělo, ale i její mysl. 

Než jsme se nadáli, začala naše cesta prvními milníky v jejím pohybovém rozvoji. Její odhodlání by schovalo do kapsy i vrcholového sportovce. Čekala nás nová etapa plná, doslova, sportovních výkonů. Bylo úžasné sledovat, jak naše malá šampionka každý den překonává své rekordy, postupně zdolává horolezecké stěny v podobě našeho nábytku a v okamžiku, kdy ráno otevře oči, je připravena zaběhnout minimálně půlmaraton.

Přetáčení na bříško se stalo naším každodenním dobrodružstvím, kdy jsme sledovali, s jakou vytrvalostí a odhodláním se naše dcera snažila dosáhnout toho, co chtěla. Poté přišel šikmý sed, okamžik, který jí přinesl nový úhel pohledu na svět kolem ní. Bylo to jako když se malý atlet připravuje na start své první velké závody. S každým novým pohybem jsem cítila vzrušení z toho, co přijde dál. Sledovat, jak se naše malá šampionka začíná plazit vpřed, bylo jako sledovat malého průzkumníka objevujícího neznámé území. Tento pohyb nejenže posiloval její tělesné schopnosti, ale také její důvtip a odhodlání překonávat překážky. S každým novým pokusem se dostat z místa na místo rostla nejen její fyzická, ale i psychická síla. Jakýkoli malý pohyb totiž pomáhá rozvíjet také řeč, paměť a pozornost.

A pak přišel ten první krok. Moment, na který se nezapomíná. Chvíle, kdy vše, co předcházelo, najednou dostalo smysl. Bylo to jako když běžec proběhne cílovou rovinkou, přetrhne pásku v cíli a a poprvé se postaví na stupínek vítězů. Každý krok byl pro nás oba více než jen pohybem; byl to krok do nové éry jejího dětství, kdy se svět otevřel s nekonečnými možnostmi pro další objevování.

V této cestě plné prvních pohybů, objevů a nekonečné radosti mi bylo od začátku jasné, že chci pro ni to nejlepší – nejen lásku a podporu, ale i to správné prostředí, které by podporovalo její touhu po objevování. A to zahrnovalo i výběr těch správných plenek, které by jí umožnily pohybovat se svobodně a bez omezení, zatímco se učí ovládat své tělo a poznává svět kolem sebe.

A tak, když začala dělat své první nejisté kroky, chtěla jsem jí poskytnout nejen lásku a podporu, ale i prostředí, ve kterém by se mohla volně a bezpečně pohybovat. Chápala jsem, že každý její pohyb není jen fyzickým úkonem, ale také stavebním kamenem její nezávislosti i sebevědomí.

Zima skončila. I když, byla to spíš taková parodie na zimu. Pořádně nesněžilo, ani nemrzlo. Nemáme za sebou žádné zimní radovánky, bruslení na jezeře, sáňkování na kopci za vesnicí, letos jsme nepostavili žádného sněhuláka, ani nezažili pořádnou koulovačku. Už jsem se nemohla dočkat, až skončí toto „přechodné“ období, které trvá již půl roku, slunce se vyškrábe o něco výš na oblohu a my si začneme pořádně užívat všech možností trávení volného času, které s sebou delší dny a teplejší počasí přinášejí.

Těším se, jak se vypravíme na dlouhé procházky, navštívíme všechna dětská hřiště v blízkém i širším okolí, nafoukneme pneumatiky na kolech a vyrazíme někam na piknik. V dětech se probouzí jejich akční já a místo vyhánění ven je před setměním jen těžko dostanu zpět dovnitř. Samozřejmě naivně jako každý rok doufám, že vyvážená strava, dostatek pohybu a čerstvý vzduch jsou dostatečné páky, abychom zvládli všechny výzvy spojené se změnou ročních období. Ale kdyby ne, jsem připravena na všechny situace.

Rodičovská praxe mě už totiž naučila, že v jarních měsících mají mé děti často sklon k rýmě, nachlazení, chřipce či střevním virózám. Vím, jak říkala moje babička, takhle děti rostou... Ale není to nic příjemného, ani pro ně, ani pro nás rodiče. Tyto drobné zdravotní neduhy umějí překvapit právě tehdy, když si myslíme, že jsme jim zabouchli dveře před nosem, spolu s posledním chladným dnem. Proto vždy, když si všimnu, že se u nás zvýšila spotřeba žlučového mýdla, kterým drhnu zelená kolena od trávy, doplňuji i zásoby papírových kapesníčků, základních vitamínů a PARALENU® ve všech formách.

První v pořadí je PARALEN® SUS ve formě suspenze. Je to ten, po kterém sáhnu, když potřebuji snížit teplotu nebo ulevit od bolesti u mladší dcerky. Díky stříkačce, která je součástí balení, snadno odměřím potřebné množství, přesně podle váhy děťátka a také ho mohu snadno podat malému pacientovi.

Pak jsou zde tablety PARALEN® 125 mg, které jsou ideální pro starší děti, když už „vyrostly“ z dětské suspenze a zvládnou spolknout malou tabletku.

A konečně, nepostradatelné čípky PARALEN® 100 mg. Jsou ideální volbou, pokud děťátko zvrací, ale já po nich sahám vždy i v případě, kdy v noci teplota nekontrolovatelně stoupá a potřebuji rychlé a účinné řešení. Jsou vhodné i když děťátko kvůli bolesti v krku odmítá papat a pít. Byly prvním PARALENEM®, který jsem si koupila, když byly mé dcerky ještě miminka.

Je poměrně klidná, prosincová noc. Hlavou mi probíhají sny jak na běžícím páse, nevím o sobě. Hluboké noční ticho tu a tam zvenčí naruší zvuk projíždějících aut po silnici, kterou máme přímo pod okny. Na to jsem si už za ta léta zvykla, to mě nevzbudí. Najednou ale můj sluch vyruší něco jiného. Moment, vždyť je to dětský pláč. Vzlykot mého syna z vedlejšího pokoje! V mžiku je mi jasné, že tuhle noc už nedospím…

Dříve to bylo běžné. Byla jsem zvyklá na to, že mi malé plačící miminko nedopřeje víc než dvě hodiny souvislého spánku. Někdy jsem ani nestihla zabrat a už k synovi vstávala znovu. Stávalo se, že mě vyčerpání přemohlo natolik, že jsem si to chtěla zjednodušit a vzala ho k sobě do postele. Moje blízkost ho nakonec vždy poměrně rychle uklidnila a společně jsme usnuli. 

To už je ale pár let zpátky. Vašíkovi je šest let, chodí do školy. Naše soužití je mnohem snadnější než tenkrát. Bylo to kouzelné období, to ano. Jeho roztomilost a bezbrannost mě dostávaly každodenně do kolen. Teď, když je skoro samostatná jednotka, si to ale užívám daleko víc. Už dokáže přesně vyjádřit své potřeby. Říct si, když má žízeň nebo hlad. Postěžovat si, když mu něco vadí. Nejraději mám naše společné večery, když spolu ležíme v jeho malé posteli, kam se tak tak vlezeme, a před spaním si povídáme. Jeho dětský bezelstný pohled na svět je jako brána do pohádky. 

I večer, který předcházel této noci, byl takový. Nebyl ani náznak, že by něco mělo být jinak. Leželi jsme k sobě přitulení a povídali si. Vašík má moc rád, když mu vyprávím o svém dětství. Příhody, které jsou již více než dvacet let staré. Asi by mě bývalo nenapadlo, že ho to bude zajímat. Nejraději si nechává vyprávět o tom, jak jsme spolu s bratrem trávili prázdniny u babičky a dědy na chalupě. I dnes si jeden takový příběh vyžádal, a tak jsem jeho přání vyhověla.

„Dobrou noc, koťátko moje,“ zakončila jsem svůj projev. Sotva Vašík zabral, pohladila jsem ho, v tu chvíli ještě po vlažném čele, zhasla lampičku ve tvaru houby a odebrala se do své, přece jen pohodlnější postele. Čekaly mě necelé čtyři hodiny nerušeného spánku. To bych ještě před několika lety považovala za naprostý luxus. Dnes mě to ale vyvedlo z míry. Nejdřív přišel pláč, pak i prosebné volání: „Mami, maminko!“ Vyrazila jsem z postele jako ze startovací čáry závodu v běhu na sto metrů. Po otevření dveří jeho pokoje a rozsvícení lampy se mi naskytla nepěkný pohled. Vašík se kroutil v postýlce jako žížala. Jeho rudé tváře a čelo naznačovaly, že teplota jeho tělíčka se poměrně významně vychýlila z normy. A teploměr to potvrdil: 39,5 °C. Tak to už tu dlouho nebylo, pomyslela jsem si.

„Maminko, mně je zima,“ posteskl si Vašík a svoje ruce natahoval po objetí. To při nemoci dělá pokaždé. Potřebuje cítit, že tu pro něj jsem. Obejmu ho. Tělíčko mu hoří. Navzdory tomu, že on se cítí, jako by ho ponořili do kádě s ledem. Učebnicová zimnice. Pak si také stěžuje na bolest v krku. Po pohledu do ústní dutiny pochopím. Mandle má nateklé a osázené hnisavými hrudkami. Chudáček malej. Ráno s ním musím k doktorce. Tohle bude nejspíš na antibiotika. Do té doby mu chci alespoň ulevit od bolestí a horečky. Otevírám proto domácí lékárničku, kde na mne vykoukne oranžovo-modro-bílá krabička s nápisem Inflanor. Málem bych zapomněla! Před pár týdny, když jsem dokupovala zásoby v lékárně – vždy totiž musím být vybavena pro případ nouze – jsem si všimla tohoto sirupu. Ono se mu tedy odborně říká suspenze a podle všeho je to novinka na léčbu horečky a bolesti u dětí. Se sirupy máme dlouhodobě dobré zkušenosti, a tak jsem rozhodla Inflanor koupit. A teď se hodí.

Je půlnoc. V rohu pokoje blikají světýlka vánočního stromku. Sedím za kuchyňským stolem, ulepená od bílkové polevy a zdobím perníčky na školní vánoční trhy, které se konají poslední týden před prázdninami. Zase jsem si toho naložila na ramena víc, než dokážu unést. Mám pocit, že takhle se asi cítí horolezec těsně pod vrcholem osmitisícovky. Přemýšlím, jestli jsem neměla raději dodělat fotoknihy, které jsou každoročním dárkem pro prarodiče, aby dorazily do Vánoc nebo zabalit alespoň část dárků pro naši mnohočetnou rodinu. Stres se mi kumuluje ve spáncích a pulzuje do rytmu kostelních zvonů odbíjejících v dálce půlnoc.

Porozhlédnu se po vánočně vyzdobeném pokoji. Všímám si detailů, které o Vánocích miluji. Světýlka, svíčky, dřevěný adventní kalendář, teplá deka ledabyle přehozená na gauči, k tomu ve vzduchu se vznášející vůně jehličí a v mysli si říkám: „Vydrž! Už jen pár dní.“ V představách vidím, jak ležím na roztaženém gauči v obýváku zachumlaná pod teplou dekou a s dětmi se ve vánočních pyžamkách díváme, jak to Matýsek nestihl v S tebou mě baví svět, jak se z obyčejné dívky stala princezna ve Třech oříšcích a s manželem vzpomínáme na časy minulé s filmem Pelíšky.

Tyto představy o vánočním klidu mi pomohly zatnout zuby a pokračovat ve vysoce nasazeném tempu příprav. Ale v koutku duše jsem věděla, že realita bude jiná. Jediný klidný večer, kdy si budu moci z chuti vychutnat tyto chvilky pohody, je Štědrý večer. Už druhý den začne kolotoč návštěv. Svou rodinu miluji a uvědomuji si, že to není samozřejmost a že čím budou starší, tím je jejich přítomnost vzácnější a je to ten největší dar. Nicméně, chybí mi ta naše pohoda při pohádce či filmu. Ať už to zní jakkoli povrchně, i tyto chvíle dělají Vánoce Vánocemi.

V rámci sebetrýznění jsem se rozhodla prohlédnout si televizní program a zjistit, o co letos zase přijdu. Jak jsem tak brázdila po internetu, zjistila jsem, že letos vlastně nemusím přijít o žádný náš oblíbený film či pohádku. „Gamechanger” letošních Vánoc bude internetová televize sledovanitv.cz.

Výhodou služby sledovanitv.cz je možnost sledovat všechny programy zpětně. V archivním sledování se navíc můžete libovolně pohybovat. Vysílání lze kdykoli pozastavit, přeskočit reklamu, vrátit v čase zpět a přehrávání opakovat. Z nabídky téměř 200 televizních kanálů nejrůznějších žánrů – od základních, přes filmové či dětské, až po sportovní či dokumentární. Internetová televize sledovanitv.cz jednoduše vytváří z běžného televizního vysílání něco jako Netflix, vyberu si, co chci sledovat a kdy chci sledovat.

A tak, když se vrátíme z návštěvy rodiny, najdu ten oblíbený „kousek“, který nám utekl a pustíme si ho. V klidu, ležící na gauči pod huňatou dekou. S manželem a oběma dcerami v náručí. Jako stará kvočna, s každou pod jedním křídlem.

Mezi stažené žaluzie prosvítá světlo pouliční lampy. Neklidně se přetáčím na posteli a snažím se usnout. Po tvářích mi stékají slzy. Zase jednou jsem to nezvládla. Otočím se na bok a dívám se na drobné tělíčko své mladší dcery, která pravidelně odfukuje vedle mě v posteli. Co se vlastně stalo? Proč jsem zase vybuchla? Proč jsem jako máma zase selhala?

Holky stojí v koupelně na malém schůdku, aby dosáhly na umyvadla. Čistí si zuby. Přitom se smějí, blbnou spolu. Trvá jim to tolik, kolik by mně trvalo umýt autobus. Sleduji je a čekám, až přijde řada na mě, abych jim ty jejich perličky mohla dočistit. Během čekání povleču poslední polštář a spokojeně vdechuji vůni čerstvě převlečeného ložního prádla.

Očkem zabloudím do kuchyně a povzdechnu si při pohledu na výbuch, který tam zůstal po vaření večeře, která, mimochodem, dětem nechutnala. Smutek se mísil s frustrací a pořád jsem si kladla otázku, co vymýšlíš? I tak ti snědí maximálně maso s rýží nebo špagety s kečupem. Máš co jsi chtěla!

Oblékání pyžama jim trvá déle než vrstvení sukní dvorní dámy ve středověku. A přitom se stihnou ještě dvakrát pohádat.

Když konečně leží ve svých postelích, mění se na dehydrované filozofy, kteří nutně potřebují na záchod. A tak si vyslechnu všechny filozofické úvahy, příběhy ze školy a školky, které jim přicházejí na mysl zásadně tehdy, když mají jít spát. Každé přinesu ještě sklenici vody a dohlédnu aby si umyly ruce po návštěvě toalety. Do toho zapípá sušička. 

Jako každý večer, ještě zatelefonují svému tatínkovi, který je právě v zahraničí. A všechny filozofické úvahy zopakují i jemu. Když konečně zavřu dveře dětského pokoje, pustím se do úklidu kuchyně. Zvuk mačkání kliky mě vyruší z rutinních úkonů nakládání myčky nádobí. Ona je ještě žíznivá. Prodýchám a podám jí sklenici vody. Uložím ji, přikryji, pohladím a při pohledu na hodinky ji káravě upozorním, že už je pozdě. Než poskládám prádlo v sušičce, zvuk mačkání kliky se ozývá znovu. S pěnou na zubech zakřičím, že ať se neopováží z pokoje vyjít. Zůstalo ticho.

Cestování otevírá dveře novým místům, kulturám a zážitkům. Ne vždy nám však okolnosti cestovat dovolí. My jsme si řekli, že tyto prázdniny si uděláme zážitkové. Tak také bylo. A to, aniž bychom museli opustit hranice. Vlastně jsme ani nemuseli překročit práh našich dveří. Jak? Jednoduše! Prostřednictvím jídla. Jídlo je okno do kultur a tradic různých míst. Stačí položit prst na mapu a začít cestovat chutěmi. Jak to? Prozradíme vám. 🙂

Během prázdnin jsme tímto způsobem stihli procestovat několik zemí. Do Mexika jsme se podívali díky tacos a guacamole. Řecko jsme ochutnali prostřednictvím gyrosu a tzatziki. Maďarský guláš a švédské masové kuličky také nechyběly. Anglické fish and chips měly také úspěch. Japonské sushi a indická tikka masala naopak naše děti až tak neokouzlily. Udělali jsme si zkrátka gurmánskou cestu kolem světa. Na závěr prázdnin jsme si nenechali ujít ani piknik s přáteli a s croissanty, díky kterým jsme ochutnali kus Itálie.

Zlato z pekařské dílny

Jako rodina si velmi často a rádi děláváme společně s přáteli piknik. Pokud hledáte chutné a jednoduché jídlo, které doplní příjemné chvilky s přáteli či rodinou, nemusíte hledat daleko. Přihoďte si do piknikového košíku croissanty od značky Bauli, které jsou mimo jiné dokonalým doplňkem každého pikniku.

Jejich jemný, nadýchaný vnitřek a chutná náplň jsou zárukou toho, že po nich nezůstane ani drobeček. Tak tomu bylo totiž i po společném pikniku s našimi přáteli. A za to může lahodná chuť croissantů a různorodost chutí – zatímco někteří se hned vrhli po čokoládových, jiní si zase raději rychle ukořistili vanilkové nebo meruňkové.

Součástí nadýchaného croissantu jsou kromě mateřského kvásku i další poctivé suroviny jako podestýlková vejce, který naleznete v náplni. Naopak neobsahují umělá barviva, ztužené tuky či geneticky modifikovaná barviva. A náplň? Čokoládová obsahuje 60 % kakaa, vanilková jemnou vanilku z Madagaskaru a meruňková je svěží a sladká díky džemu z výběrového ovoce. A největší výhoda pro všechny zaneprázdněné matky? Tyto croissanty umožňují zažít chuť čerstvého pečiva, aniž byste musely strávit hodiny v kuchyni. Stačí jen otevřít balení a užít si šťavnatý croissant plný chuti.

Léto se krátí a ruch jeho posledních dnů postupně přehlušuje v dálce znějící školní zvonění. Děti se brzy vrátí do tříd s batohem plným učebnic a srdíčky plnými zážitků. A my, rodiče, tajně doufáme, že je za týden nebudeme mít opět doma s plným nosem a horečkou.

Příprava na nový školní rok u nás doma nezačíná nákupem školních pomůcek, ale nasazením vitamínů a doplňků stravy, které by měly pořádně „nadupat“ imunitu mých dětí. Než koupím první vodové barvy, užívají céčko. Než doplníme sešity podle seznamu, mají naordinované déčko. Ještě před tím, než vybereme vhodné přezůvky, mám vybraný nějaký doplněk stravy na podporu imunity.

Snažím se udělat maximum, abych si potom nevyčítala, že jsem něco podcenila. Pomáhá to? Nevím. No, tonoucí se i stébla chytá. Protože běžné rady, jako je dostatek spánku, pohyb na čerstvém vzduchu, spousta ovoce a zeleniny… mám pocit, že jaksi nestačí.

Moje děti tráví celé léto venku, vyjedí celou úrodu ovoce a zeleniny ze zahrady a jejich 10hodinový spánek jim můžu jen tiše závidět. A přesto je mám doma dřív, než starší pípne na Bakalářích první známka.

Začíná to nenápadně. Při psaní úkolů potáhne soplík, během dne sem tam zakašle… a já už vím, že si musím zkontrolovat domácí zásoby léků proti horečce. Protože pak už to mívá rychlý spád. A ty mé dva poklady u většiny nemocí topí jako šamotová kamna. A je úplně jedno, jestli mají chřipku, angínu, nebo střevní virózu. Vlastně není to jedno, když jim potřebuji snížit horečku.

Zatímco při střevní chřipce by byl čípek zbytečný, mladší mi pilulku nespolkne, starší bych zase musela dát alespoň dvě dávky sirupu, aby dostala potřebné množství léčiva. S každou prožitou nemocí jsem se zkrátka naučila, že předvídat je praktičtější, než se později stresovat. Proto mi doma nesmí chybět PARALEN® ve všech formách. Na základě věku, kilogramů a zdravotního stavu dítěte tak můžu použít produkt, který je v dané situaci nejvhodnější.

Vstup do mateřství je jako prudký skok do neznáma. Tvá každodenní rutina, dříve plná pracovních úkolů a společenských setkání, je náhle nahrazena nikdy nekončícím kolotočem plenek, kojení a hledáním ztracených dudlíků. Mozek, který dříve pracoval na složitých úkolech, se nyní místo toho omezí na dvouslabičná slova a paci-paci. Přesto (anebo právě proto) se někdy tajně těšíme na okamžiky, kdy budeme moci znovu vstoupit do pracovního koloběhu. Očekávání, že budeme moci znovu nasadit své pracovní schopnosti, se stává hnacím motorem našeho nadcházejícího návratu do pracovního prostředí.

Mateřská dovolená přináší mnoho nových výzev a zážitků. Devět měsíců těšení se a příprav se završí příchodem nového života. To znamená začátek nové kapitoly, ve které se tvé priority obrací vzhůru nohama. Spánek se stává vzácným pokladem a tvůj osobní život se proměňuje v nekonečnou péči o to drobné stvoření, které ti s úsměvem a občasnými výbuchy pláče zcela změní život.

Vítej ve světě matek, kde analytické debaty ustupují místem pro diskuse o jídle a spánku dětí. Najednou zjišťuješ, že tvůj někdejší rychlý a efektivní mozek se občas mění v nesmělé zvuky jako gugu-gaga a první kroky tvého dítěte se stanou důležitějšími než jakýkoliv pracovní úkol.

A pak přichází okamžik, kdy si uvědomíš, že toužíš po návratu k produktivní činnosti. Nedávno jsem stála před podobným rozhodnutím. Po několika letech na mateřské dovolené jsem začala vnímat potřebu něčeho více. A tak jsem se rozhodla pro radikální změnu - vrátit se do pracovního koloběhu, ale zároveň jsem se odhodlala k velkému kroku. Začít se studiem marketingu.

Vstoupit do světa marketingu byla výzva. Našla jsem si ale místo, kde jsem tak nějak přirozeně zapadla. Místo, kde přestože jsem k marketingu nikdy dříve nepřičichla, neměla jsem pocit méněcennosti. Místo, kde mě světem marketingu provedli zkušení lektoři a to ve společnosti skvělých dam. Ano, čteš správně. Juniorní akademie jsme se účastnily pouze holky, aby se z nás jednoho dne staly také #holkyzmarketingu. Ne všechny studijní programy jsou ale určeny pouze holkám, markeťáky se zde mohou stát i naše drsnější polovičky.

Ale zpět k Akademii. Setkáváte se (online) dvakrát týdně a díky hodně interaktivním workshopům a práci v týmech, se z nich stanou v podstatě tvé kamarádky. A to nemluvím o možnosti live networkingu. V podstatě se v průběhu kurzu z nás stala taková přátelská komunita a v rámci spolupráce na našem závěrečném projektu jsme s holkami v mém týmu vytvořily skvělou partu.

Ráno je chladné, ale vykukující slunce slibuje teplý a jasný den. Ptáci zpívají a sluncem rozžhavené zdi domu nestihly úplně vychladnout. Sedím v křesle v zahradě a v duchu se těším na blížící se prázdniny. V hlavě si promítám spoustu plánů na dobrodružství s dětmi, ale i na chvíle zaslouženého odpočinku. 

Motýlky v břiše však cítím především při představě, že se nám konečně podaří vyskočit z kolotoče školních a školkařských bacilů, který se roztočil se začátkem školního roku.

Och, ta sladká rodičovská naivita. Ve dnech, kdy prázdniny klepou na dveře, si nepřipouštíme žádné komplikace. Každý z nás touží po klidné dovolené s co nejmenším množstvím trampot, obzvláště těch zdravotních. Věříme, že všechny problémy a nemoci našich dětí budou jen vzdálenou minulostí. Léto je oproti podzimním a zimním měsícům jistě období s nižší pravděpodobností výskytu různých onemocnění. Některé jsou ale typické právě pro toto roční období. A když si přestanu sama sobě idealizovat všechny vzpomínky na naše minulé prázdniny, musím připustit, že je ta paleta letních chorob často ještě pestřejší. Zakusili jsme již tzv. letní chřipku, potrápila nás angína, ale také bolest zubu, ucha či podrážděné oči po dnech strávených v bazénu. Střevní problémy nám zpestřily už nejeden výlet či dovolenou. Únava z výletů, úžeh a dehydratace je také něco, s čím už máme zkušenost.

S většinou jsme si hravě poradili doma, aniž bychom museli vyrazit do ordinace pediatra. Ostatně péče o dítě, u kterého se začíná projevovat nějaké onemocnění či prožívá nějaký diskomfort, není především o lécích, ale o režimových opatřeních. Dítě potřebuje klidový režim, pitný režim, uklidnění, snížení zátěže a přizpůsobení rodiny nemocnému členu. Teprve potom je třeba vytasit tajné zbraně, které skrýváte v domácí lékárničce.

Nevím, jak vaše děti, ale ty mé onemocní vždy zásadně v pátek večer po zavření poslední lékárny v okrese. Do rána přežijeme bez léků na kašel nebo nosních kapek. Nikdy mi však nesmí chybět léky ke snížení horečky a to v různých formách. Zákon schválnosti mě naučil, že když mám doma jen sirup, dítě zvrací. Když mám doma pilulky, horečka trápí mladší, která pilulku nedokáže spolknout. Pokud mají děti střevní virózu, čípky příliš nápomocné nebudou.

Jak se říká, štěstí přeje připraveným, a tak mám vždy doma PARALEN® ve všech formách. Je mou první volbou ke snížení horečky při chřipce, nachlazení a jiných infekčních onemocněních dětského věku. Sahám po něm při bolesti zubů, hlavy, svalů či kloubů.

Jmenuji se Lucie a jsem máma. Na plný úvazek. Když jste máma, znamená to, že máte také dítě. To moje se jmenuje Filip. Je mu rok a půl. Od doby, co chodí a žvatlá, je s ním docela legrace. V podstatě spolu trávíme 24 hodin denně sedm dní v týdnu. Pracovní doba maminky je, chtě-nechtě, od nevidím do nevidím. Ale ta odměna, ta je nejcennější. Dětský úsměv, pohlazení a nekonečná a nepodmíněná láska…

Mateřství s sebou ale nese kromě radosti, vzrušení a výzev i každodenní úlohy, které se úplně vymykají z denní rutiny „nematek“. A nemluvím pouze o nepřetržitém dohledu nad tím drobátkem. Ale co třeba takové kojení? A co přebalování? To jsou teprve novinky! Nic to nemění na tom, že bez nich se to neobejde. A když maminka získá grif, obě jdou jedna radost, i když občas s vypětím sil (a s obráceným žaludkem). Napadlo vás ale už někdy, že třeba takové přebalování je vlastně daleko víc než jen výměna plenky? Je to intimní čas, který věnujete péči a vzájemné blízkosti, je to prostor pro budování vzájemné důvěry a emocionálního pouta. Maminka se děťátka dotýká, usmívá se, mluví na něj… Přebalování se stává příjemným rituálem, a tak i rutinní záležitost, jakou určitě výměna pleny je, pomáhá posilovat vztah mezi nimi.

A věřte nebo ne, přebalování, přestože jsem se ho docela děsila, než se stalo součástí mých všedních dní, se stalo jednou z mých oblíbených činností. Klidná atmosféra, tlumené světlo, jemná melodie, vůně kosmetiky pro miminka a nenahraditelné spojení.

STŘIH! Kapitola druhá – z miminka je malý rošťák. Ano ano, i tyto místy až romantické momenty dosáhnou svého konce. To malé usměvavé miminko má najednou stále víc a víc energie. Už objevilo všechny části svého těla a zjistilo, že nožky lze využít i jinak, než se za nimi jen natahovat na přebalovacím pultíku. Nově po nich lze utíkat. Dokonce docela rychle. A to i v momentech, kdy to vůbec není potřeba. Najednou se přebalování změní na pořádnou honičku, kdy by maminka ocenila pomoc třeba i oblíbené psí jednotky, kterou můj Filípek tak miluje. Stačil by jediný pokyn: „Vzhůru do akce,” a malý rošťák by měl zadeček zase v suchu. Ale co nebylo, je najednou skutečností.

Seznamte se s novými hrdinskými plenkovými kalhotkami Pampers Pants Paw Patrol, které jsou ozdobené motivy z oblíbené dětské pohádky. Vaše děťátko tak s novými plenkovými kalhotkami bude nejen čisté a chráněné, ale budou mu nablízku i jeho oblíbení chlupatí kamarádi Chase a Skye!

Nové plenkové kalhotky Pampers Pants Paw Patrol s motivy oblíbených štěňátek jsou vyrobené tak, aby poskytovaly co nejlepší péči, bezpečí a ochranu proti protečení, zatímco si se svým děťátkem můžete užívat zábavu a třeba si vyprávět o dobrodružstvích štěňátek. A když je potřeba plenku vyměnit, stačí jen zavolat a nové plenkové kalhotky Pampers Paw Patrol jsou připravené, aby vám pomohly. Žádná práce není příliš velká, žádná nečistota není příliš malá, záchranářská parta štěňátek je na každou kakamitu vybavená.

Miminko toho zpočátku moc nepotřebuje. „Jen“ bezbřehou lásku maminky, péči, něhu, pozornost, plné bříško, něžnou náruč maminky a také suchý zadeček. Ne nadarmo se říká „jemný jako dětská prdelka“, pokožka miminek je skutečně hebká a citlivá. Oproti pokožce dospělých je totiž několikanásobně tenčí. To platí právě i pro pokožku na dětském zadečku, která by v teplém, vlhkém a nepropustném prostředí plenky hodně trpěla. Udržet zadeček děťátka v suchu je proto klíčovým úkolem.

Opruzeniny, neboli tzv. plenková dermatitida, jsou jedním z nejčastějších problémů kojeneckého a batolecího věku. Rodiče se často až na vlastních chybách naučí, jak se o zadeček svého malého pokladu starat tak, aby tomuto dětskému kožnímu onemocnění předešli. Stačí si však osvojit několik režimových opatření:

Časté přebalování

Pokud je zadeček děťátka příliš dlouho vystaven působení stolice a moči, zvyšuje se vlhkost v pleně a teplota kůže. Enzymy zodpovědné za rozklad moči a stolice produkují jejich štěpením amoniak, což vede ke zvýšení pH. Výsledkem je vlhká zapařená pokožka, která je náchylnější k poškození a podráždění.

Důkladné umytí a osušení

Při přebalování očistěte pokožku pod tekoucí vodou. Pokud vám to situace neumožňuje, můžete použít jemné vlhčené ubrousky, které z 99 % obsahují vodu. Vybírejte takové, co ve složení nemají alkohol ani parfém a jsou vyrobeny z organické bavlny. Po umytí dbejte na důkladné osušení pokožky. Máte-li možnost nechat děťátko chvilku bez plenky, vždy ji využijte.

Někdo se mámou narodí, někdo se jí stane. Já jsem si vždy dělala legraci, že když se jí jednou stanu a dítě mi začne plakat, volám 155. Určitě si nebudu vědět rady (chválabohu jsem se mýlila). Ke skutečnému dítěti jsem se v mládí nepřiblížila víc než na 2 km a něco jako chování, přebalování, tišení či kočárkování bylo pro mě tabu. Nepatřila jsem k těm ženám, co se dušují, že děti nechtějí, věděla jsem, že děti chci. Jednou. Ale když jsem potkala na ulici v kočárku miminko a vedle něj malého pejska, sehnula jsem se k pejskovi. Co už... Jak píšu, někdo se mámou musí stát. A tak, když k tomu došlo, snažila jsem se zjistit o rodičovství co nejvíc. Každý týden jsem četla, jak naše miminko roste, co se s ním v bříšku děje. Čím více se blížil konec těhotenství, tím více jsem hltala informace, abych byla připravena.

Často jsem se setkala s větou: „Už nečti tolik, pak zbytečně všechno řešíš.“ Ale zdá se mi zvláštní přelouskat celý internet, když jdu koupit telefon nebo vybírám dovolenou a nezajímat se o informace o svém dítěti, jeho vývoji a o tom, co mu může pomoci, co uškodit. Neřeším poslední studie amerických vědců, ale léty ověřené poznatky jsou fajn. A tak si z každého vezmu kousek a mám dobrý pocit.

Stejně zodpovědně jsem přistupovala i k výběru pokračovacího mléka. Věděla jsem, že nejlepší mléko je to mateřské, ale po několikaměsíčních problémech s kojením jsem neměla na výběr a po doporučení pediatra jsem začala hledat vhodné pokračovací mléko. Chtěla jsem pro svého drobečka vybrat dobře a tak jsem cítila velkou zodpovědnost, jestli vyberu to správné. Aby bylo spokojené nejen jeho bříško, ale i mé svědomí, že mu poskytnu takovou výživu, která podpoří jeho zdravý růst a vývoj.

Vybrat si z široké nabídky mlék může být někdy obtížné a najít to pravé může být někdy jako cesta bludištěm. Někdy jsem už měla pocit, že z něj nenajdu východ. Byla jsem doslova ztracena. Protože ani ty nejlepší popisky od výrobce nemusí zaručit, že si sedne s bříškem děťátka. U nás se to povedlo na třetí pokus. O té úlevě, kdy pláč vystřídalo spokojeně spinkající miminko, mluvit nemusím. Zná to každá máma.

Tak se u nás doma zabydlela náhradní kojenecká výživa BEBELO 2. Mé děťátko se těšilo lahodné chuti a já komplexnímu a vyváženému složení, které se maximálně podobá mateřskému mléku a zohledňuje specifické nároky kojenců na výživu. Obsahuje bakterie mléčného kvašení Bifidobacterium lactis, které jsou podobné bakteriím přirozeně se vyskytujícím v mateřském mléce a trávicím traktu plně kojených dětí. V mléku je zachován ideální poměr omega 3 a 6 mastných kyselin, obsahuje zdroj železa a nukleotidy – stavební jednotku nukleových kyselin DNA a RNA, které jsou přirozenou součástí mateřského mléka.

Jedním z dalších argumentů, proč zůstaneme věrni této značce, byl také ideální poměr proteinů, který je důležitý pro dobrou stravitelnost mléka. Věděli jste, že poměr bílkovin kaseinu a syrovátky v mateřském mléce je 35:65? Takové složení je doporučováno i nutričními specialisty, a proto se tímto poměrem inspirovala i mléka BEBELO. Výsledkem je kojenecká výživa, která je co nejpodobnější mateřskému mléku s velmi dobrou stravitelností. Samozřejmostí je, že mléka pokračovací BEBELO jsou bez palmového oleje.

Každá generace se musela vypořádat se změnami, které přinesla její doba. Strach a obavy z něčeho nového jsou přirozenou součástí života, především pokud se změny týkají našich dětí. Se stejnými rozpaky kdysi přijímali rodiče walkmany na uších, vždy zapnutou televizi v obýváku, nástup internetu či videohry. S postupem času se s těmito výdobytky smířili a našli způsob, jak jejich využívání regulovat do takové míry, aby přinášely užitek a nebyly pro děti nebezpečné. Mladší generace má obecně lépe vyvinuté mechanismy přizpůsobování se novým výzvám a schopnost adaptovat se. Rodiče pak často mají pocit, že jsou proti svým dětem v nevýhodě. Zatímco pro ně jsou některé nové technologie a trendy obtížně pochopitelné, pro mladé jsou neodmyslitelnou součástí každodenního života. Do této kategorie jistě patří i sociální sítě. Proto je důležité, aby se rodiče vzdělávali o bezpečném a zodpovědném používání technologií, drželi s dětmi krok, nebo ještě lépe: byli o krok napřed. Aby dokázali sledovat jejich on-line aktivity a byli schopni si povídat o škodlivém obsahu, se kterým se děti mohou v digitálním prostoru setkat, aniž by si to uvědomily.

Kdo chce se zlem bojovat, musí ho znát

Ať už se nám to líbí, nebo ne, sociální sítě jsou neodmyslitelnou součástí života našich dětí, které na nich tráví až 3 hodiny denně¹. Je to místo, kde komunikují, udržují sociální kontakty se svými přáteli, hledají rozptýlení, zábavu i informace.

Stejně jako jsme svědomitě připravovali své děti na první cestu ze školy bez doprovodu a vysvětlovali jim, jaké nebezpečí na ně může číhat, tak je třeba je připravit i na život v on-line světě. Pokud bychom sami nikdy nepoužívali semafor, neprocházeli přes frekventovanou křižovatku a neznali, jak se používá přechod pro chodce, velmi těžko bychom je mohli připravit na to, co je může na takové obyčejné cestě ze školy potkat.

A tak je to i se sociálními sítěmi. Pokud netušíte, co je TikTok, reels, tutoriál nebo na jakém principu fungují nejrůznější výzvy na internetu, vaše děti se vám budou stále více vzdalovat a vaše schopnost porozumět nástrahám, které na ně číhají, nebude dostatečná.

Tato problematika se stále více dostává do povědomí, a tak si mnozí rodiče se svými dětmi povídají o kyberšikaně, zneužití fotek, o choulostivosti sdílení osobních údajů, kontaktu s neznámými lidmi a vysvětlují jim, jak se nestát obětí sexuálního predátora.