Šestinedělí = nejhorší období mého života aneb psst, o tom se nemluví!

Je fajn, že to někdo dokáže napsat tzv. nahlas. A vážně můžu potvrdit, že bude líp.

Hezky psané! Znám to, slzy, bolest, výčitky. Taky jsme po 2 měsících trápení skončily na UM a můžu říct, že je to úleva. Psychicky i fyzicky. Asi pro nás obě 🙂

A neměla jste poporodní psychózu? Škoda, že jste na to byla sama a nikdo vám nepomohl.

Krásně napsaný článek. Chápu vás, já měla něco dost podobného.

@kacaba85 možná že měla, ale v ten moment mě to nenapadlo...nepřičítala jsem to nějaké "diagnóze", spíš sem si myslela, že jsem divná. Možná, kdy se tohle téma víc otevřelo i budoucím maminkám nebo třeba po porodu v nemocnici, kde by to mohly v případě potřeby sdílet s nějakým odborníkem, Bylo by to lepší a předešlo by se spousta slz.

Krasne napsany a ja prozivala neco podobnyho. Jen jsem nemela zatim odvahu jako ty to napsat.
Klobouk dolu za odvahu.
P.S. me deprese presly az jsem po 4 tydnech zastavila kojeni. Laktace byla pryc a s tim i me deprese !!!

@kacaba85
@roseofnight nemyslím si, že by to byla poporodní psychóza, ta by totiž neodezněla sama....kamarádka si ní prošla, takže vím skoro vše do puntíku. Jinak těmi problémy s kojením jsem si též prošla a ano, souhlasím s tím, že tomu prospěla současná "terorizace" kojícími matkami. Když jsem si to totiž konečně srovnala v hlavě, měla jsem to nejhodnější miminko pod sluncem. Bohužel, se to moje "nekojení" vrací od kojících matek i dnes jako bumerang a to už má Kristýnka 8 let.

@sebestka no také se jí říká "laktační psychoza", takze odezní právě s ústupem kojení. Mělo by se o tom víc mluvit, narozdíl od stálého handrkování a dělení na škatulky kojící / nekojící, nosící / nenosící. Kdyby se o tom mluvili víc, byla by větší šance psychozu rozeznat a řešit.

@kacaba85 jj, vím o co jde. Dříve to byla laktační psychóza, dnes je to poporodní deprese. A údajně neustoupí s kojením, jak se často mylně lidé domnívají.....a bohužel, se tahle nemoc ráda a často vrací ☹ kamarádka ji měla před 2,5 lety akutně, teď byla stabilizovaná a bohužel, mají příbuzní podezření, že se nemoc zase vrací v plné síle. Skončila tenkrát na 2 měsíce na psychiatrii, takže kojit přestala okamžitě.....Pokud tahle nemoc vypukne, opravdu vypukne, tak pomůžou je léky.....ale to je jedno. Každopádně jsem s kojením prožívala něco podobného 🙂

@neominka No jak jsem psala, jdu s kůží na trh a počítám s tím, že mě tu někdo odsoudí, jako krkavčí matku.
@sebestka ono se ne nadarmo říká, že spokojená maminka = spokojené miminko.

to je moc dobře, že jsi to napsala a napsala jsi to moc hezky, nastávající maminky dostávají jen některé informace a střet s realitou bývá hodně tvrdý a zcela zbytečně ho provází pocity selhání, protože má pocit, že jen ona je ta špatná matka, moc děkuji, že jsi to napsala, jsi moc statečná

@roseofnight ne nejsi krkavci matka. Nam kojeni neslo vubec a po 5ti dnech jsem dala flasku. Pak 4tydny odstrikavala a po celou dobu jsem to nezvladala a i kdyz syn byl prevazne uz na UM mel i MM ve flasce a ja mela deprese a premyslela, jestli adopce nebude pro nej lepsi.
Po 4 tydnech js3m prsa zavazala a za 3 dny bylo po mliko a po mich depresich.
Muj tak vecne plactivej syn najednou prestal PLAKAT! Zacal spat a zacal spat i celou noc.
Lituju ze jsem nekojila. NE NELITUJU.

Mic hezky napsané👍🏻 prošla jsem si něčím podobným se synem. U dvery šlo kojení uplně samo, vše naprosto v pohodě. Syna jsem rodila sekcí. Bolesti po porodu strašné a kojení nešlo. Manžel na služební cestě a já na všechno sama.. Po dvou měsících trápení jsem přešla na um a spousta věcí se srovnala. Přišla velká úleva. Konečně trocha spánku a klidné spící dítko..

Díky za ten článek, hodně pomůže všem, co jsme si tím prošly.. a přidávám se k těm, kterým se nesmírně ulevilo, a snad i zachránilo zdravý rozum, zastavením laktace..

@druidee Ono kdo si to neprožil, tak prostě nepochopí, co?

Článek spojuje dvě různé věci ... a to kojení/nekojení a poporodní blues ( laktační neboli poporodní psychóza je něco jiného než poporodní blues) a to bych řekla není moc dobře.
Pocity, které zažívají některé ženy jako poporodní blues jsou hrozné a je to kolotoč, díky této psychice to vycítí i dítě a pokud nejsou úplně v pohodě techniky kojení, tak pak kojení způsobuje bolest a problémy, a ty nepřidají vůbec té psychice a tak dokola, proto když se odbourá kojení, tak už se cítí líp i matka ... ovšem příčina není kojení.
Mě nesmírně líto, že se o tomto problému nemluví, veřejnost o něm moc "neví", a pak z toho jsou akorát problémy. Chybí podpora při těchto stavech, škoda, že jsi na to byla sama a neměla si někoho na pomoc (přijde mě šílené, že v porodnicích, gynekologických ordinacích není větší doporučení jak tohle vyřešit a psychická podpora, spolu s laktační podporou).
A věř, že vím o čem si psala, moje veliká část prvního šestinedělí byla šílená.

Tleskam za clanek, tohle je nekdy realita. Take jsem u prvniho syna propadla "prokojici" propagande, chtela jsem za kazdou cenu plne kojit. Jo kdybych vedela co vim dnes - presne jak pisou holky - kdyz to nejde, UM je jasna volba, mimco opravdu neumre ani nebude nekonecne tezce stonat. Kupodivu se vsem ulevi a na svete je zase dobře🙂 Tyto pribehy by mely byt soucasti vsech brozurek a filmu o kojeni (namisto nerealneho nazoru, ze neexistuje matka, ktera by nemohla kojit...).

Ano! I já si tím prošla - narození dítěte jsem si vyčítala, měla jsem za to, že jsem si zkazila život. S každým smrákáním jsem brečela a brečela. Hodně mi pomohlo stopnout návštěvy. Záviděla jsem švagrovým, které běhaly po porody jako srnky, úřady, nákupy, ... Kdo nezažije, nepochopí. U holčiček to nebylo tak zlé, ale ačkoliv porody byly o dost lepší, následná bolestivost skoro žádná, blues taky v normě, tak stejně jsem nebyla ta maminka, která hned jde na procházku, na kterou se výstavně namaluje ... nebo do obchodu a připadala jsem ji jak lemra líná. Přitom PROČ toto období má svoje jméno? Asi to nějaký smysl mít bude, jen jsme pod tlakem okolí, všechno je rychlé, tak je třeba se zapojit. Opak je ale pravdou.

@serdarr jo to jsem si taky vyslechla, že malá nebude mít imunitu...víš i teď si občas řeknu, jestli jsem neměla víc zatnout zuby a vydržet, ale pak si na to vzpomenu a udělá se mi až fyzicky zle.

ty jo, ja snad zadny sestinedeli ani nemela... prislo mi to jako normalni vec, jako ze prvorozenou mam odjakziva.. i u malyho jsem to tak mela..

Zazila jsem neco podobneho, akorat s tim, ze u kojeni jsem vydrzela, ale ty psychicke stavy v sestinedeli byly silene. Vpodstate vse co pises si presne vybavuji, az na to, ze jsem rodila cisarem a ne prirozene. Nastesti mam uzasneho manzela, ktery to se mnou vse pretrpel a neskutecne mi pomahal. Take bych to nedavala do souvislosti s kojenim, spis se jedna o tzv. poporodni blues. I pres vsechny problemy a bolesti a rozpraskana prsa do krve jsem kojit neprestala a hormony se casem uklidnily i tak. I kdyz netvrdim, ze jsem casto diky kojeni nebyla na pokraji sil a s kazdym prisatim jsem brecela bolesti, ale nejak jsem to proste nechtela vzdat. Timto vubec neodsuzuji maminky, ktere to udelaji. Ulevilo se mi az tak kolem 2. mesice, kdy jsem taky konecne vychytala techniku kojeni. Razem bylo za par dnu bez bolesti. Maminky by na tyto situace mely byt upozornovany uz pred porodem, ne kazdy zaziva pocity absolutniho stesti a radosti po narozeni miminka, to vim bohuzel i od spousty dalsich kamaradek, ktere si tim take prosly.

heh, ja zrovna bojuju s tim zda skoncit s kojenim - bojujem s malou - spis proti spoje u kojeni uz 4 m......navic mala taky mega rve a ja mam strach zda prestat kojit to konecne zmeni k lepsimu, abych si nerekla, ze odstaveni prislo vnivec!

@musin Jo možná jsem měla víc zatnout zuby a bojovat, ale to si řikám teď, když už jsem relativně v pohodě. Bůh ví, jak by to bylo, kdyby.... Teď už to stejně nevrátím, tak doufám, že malou to nějak zdravotně ani psychicky nepoznamená.

@michalusenka A myslíš, že brečí kvůli kojení?

@roseofnight spis ze ja sem z toho hotova a citi to ze me treba?

@michalusenka Tak určitě to cítí, děti jsou takovou neviditelnou pupeční šňůrou napojený na maminku hoodně dlouho a přebírají její pocity. V tomhle bych se asi řídila intuicí, jestli ti něco řiká, abys přestala, tak to tak možná má být.

@roseofnight mozna i kvuli kojeni je mamanek a snad pak bude spokojena i u jinych

Hodně se v článku vidím, hlavně to kojení. Taky jsem malého přemlouvala, že ještě nebudeme papat. Taky ragády. Bolestí se mi kroutily i palce na nohou. Rány jsem postupně zahojila genciánkou, kojení mě bolelo dál. Přešlo to až po 8 týdnech. Nesnáším šestinedělí. Já ke všemu po císaři s komplikacemi, manžel pracoval v zahraničí, takže jsem na všechno byla sama. Fuj. Neplánovaně mě to čeká ještě jednou :-P

@roseofnight Ja to vubec nechtela vztahovat na to, ze jsi prestala kojit. To je kazdeho vec a kdyz to nejde, tak to nejde. Spis jsem to chtela tak obecne okomentovat, ze tohle je situace, na kterou by mely byt maminky mnohem lepe pripravovany, protoze je castejsi, nez se zda.

@sammaelka Není to trvalé, zahojí se to jako když se bouchneš do nohy...akorát tam teď mám modřinu.

Upřímně, já teď u druhátka neměla strach z porodu, šití, ale z šestinedělí. A to jsem na tom nebyla tak jak ty, myslím fyzicky. S čím jsem trpěla byly neskutečné bolesti při zatahování dělohy,prostě asi u dalšího těhu je to horší, takže začátek kojení byl utrpení, po chvilce vždy..týden po porodu jsem měla párkrát vždy půl hodiny až jakoby kontrakce.... i to by se dalo zvládnou, ale ta psychika, co vše se ti honí hlavou...to je masakr. Všechno tě štve, všeho lituješ, bojíš se, že miminkem odstrčíš staršího sourozence, prostě hormonální koktejl, mazec, tak jak jsem prořvala první šestinedělí, tak i druhé....

Prošla jsem si něčím podobným, první šestinedělí.bylo.fakt náročný, naštěstí jsem to.čekala a manžel.byl dva týdny úplně doma a pomáhal. A nemyslím si, že to je jen kojením,je to.proste těžké a když kojení nejde, je to.psycho. Naštěstí.i.o tom jsem spoustu věcí věděla. Takže sice to hodně bolelo a měla jsem pocit že to do pul.roku nedám, ale.po třech měsících vše odeznělo a já to zvládla,vybojovala a jsem za to ráda. ale souhlasím s tím, že musí být především spokojená maminka

Jo a jen chci napsat a povzbudit, že s druhým dítětem je to.úplne jiné, prsa si okamžitě zvykly, vše ok a i to šestinedělí je radost, i když je náročné kvůli staršímu, tak život to.krásně obohatí a už zas tak moc nezmění

skláním se před vaší odvahou jít takto veřejně na trh s nerůžovými informacemi - máte můj obdiv!

Taky jsem si zažila svoje - porod císařem, takže 3 dny bez mlíka, malej řval hlady, já prsa bolavá a mlíko se mi začlo tvořit až 4. den. To už byl tak vytočenej, že mě doslova kousal a mezitím ječel. V porodnici mi půjčili chrániče bradavek, mazala jsem mastičkama a při každém kojení mi tekly slzy. Den před propuštěním z porodnice se mi celá prsa osypala puchýři, které praskaly, kůže se strhávala do živého - ty chrániče totiž špatně umyli od dezinfekce a já dostala alergii. Doktorka mi řekla, že nic podobného nikdy neviděla, já už se nemohla dočkat až nás pustí domů a jak naše první cesta povede do lékárny pro UM, protože v porodnici mi nikdo nepomohl a pořád mě nutili kojit. Ten den jsem chodila brečet do sprchy aby mě nikdo neviděl a neřekl, že jsem blázen. Nakonec nás pustili domů, my skutečně jeli do té lékárny a koupili UM, ale pořád jsem bojovala - mazala, odstříkávala... Naštěstí naše sestřička u pediatra je zároveň i laktační poradkyně a ta mě zachránila - proseděli jsme u nich v ordinaci hodiny, kdy se mnou pilovala techniku kojení, malého před i po vážila, pan doktor ač nejsem jeho pacientka mi napsal mastičku a k tomu jsem mazala i Hemagelem, po němž jsem se téměř zázračně hojila. Než jsem se zahojila, nedokázala jsem kojit plně (syn se mi o ty živé rány otíral bradičkou) takže jsem i odsávala a když bylo nejhůř tak jsem dala UM, které jsme postupně nakonec odbourali. No bylo to šílené, ale nakonec jsem kojila rok. Ale na ty první dny mám dost špatné vzpomínky - vybavuje se mi jen bolest, pláč, bezradnost, to jak jsem byla v porodnici každýmu lhostejná a sestry do mě jen hučely, že to přejde, že to je normální, ale nikdo mi tam neukázal jak kojit, na moje bolavá prsa jen krčily rameny, že je to hrůza, ale že se to zahojí, ale MUSÍM kojit... Doma mi zas naopak každý říkal ať to okamžitě vzdám, že všichni vyrostli na Sunaru a nikdo v rodině nekojil... Ale já nepotřebovala ani jedno, já potřebovala účinnou pomoc, kterou kdyby mi neposkytla ta sestřička, tak s kojením okamžitě seknu. Nebýt tohohle, tak bylo šestinědělí docela fajn - po císaři jsem se hojila hezky, bylo léto, venku krásně tak jsme chodili na procházky, přítel měl první 2 týdny dovolenou tak mi hodně pomáhal a k tomu i moji rodiče. Každá z nás to má jinak, ale myslím si, že v porodnici by měli být k dispozici dva důležití lidé - laktační poradkyně a psycholog - bylo by pak míň zbytečných slz.

Já takové problémy sice neměla, ale nesnáším ty tlaky - vaginálním porodem počínaje a nosenim v šátku konče. Když to nejde, tak to nejde. Kojit/rodit/nosit přes sílu je zbytečné, daleko lepší je cesta nejmenšího odporu, tj. Nejmenšího stresu. Na nějaký předsudky se vykašli a dělej to podle sebe. Lidi, kteří kritizují nemají vlastní zkušenost a nejspíš ani znalosti, tak proč jim věnovat pozornost?

@mrshka já si právě myslím, že by se o tom mělo víc mluvit, protože se to může stát kterékoliv z nás

@jani2013 souhlas

@roseofnight Selsky rozum - existuje cela generace deti na Sunaru, dle soucasnych norem to byl jeduplny preslazeny koktejl, nebo nedej boze na obycejnem kravskem mliku, a co - opravdu maji tak zpackany zivot??? Ja se mam, tuk tuk, hezky a jsem jedna z nich🙂

skvěle napsané ... život holt není vždy "sluníčkový" a i o tom by se mělo psát ... smekám před tebou ...

chtělo odvahu tohle napsat 🙂 skvělý článek, obdivuju, máte odvahu. Byli jsme na tom podobně s tím kojením také u nás na spokojené miminko a klidnou maminku zabrala UM 🙂...Přeju ať mimčo hezky roste a jste šťastní

Ano, i ja mam stejne zazitky z sestinedeli ☹ Vzdy rikam, ze zlaty porod, ale peklo nastalo pote.... U druhe dcerky uz jsem vedela do ceho jdu, byla daleko hodnejsi miminko a presto jsem mela pocit, ze jsem si zase znicila zivot.... Ted mam dve krasne, sikovne, zdrave holcicky. Vztah jsme si musely vybudovat, povedlo se, ale uz nikdy nechci sestinedeli zazit..... ☹

Já měla šestinedělí zpětným pohledem krásné, bezproblémové, kojení nám docela šlo, dcera hodně spala, že jsem o ní ani nevěděla, já byla "v pohodě" (až na zánět prsu desátý den, kdy jsem brečela bolestí,když se mi "zakousla" do prsu, naštěstí dlouhá horká sprcha, dva paraleny a cottage sýr místo tvarohu to rozehnaly v počátcích). Po císaři trošku pobolívala jizva, ale jen při chození při větší námaze, že jsem ji cítila pod kalhotami, jinak jsem o ní nevěděla. A jsem za to všechno opravdu moc vděčná! Protože když čtu nebo slyším podobné příběhy (s @neominka se známe osobně, takže vím, sestra též měla po porodě "laktačku" a k tomu dva měsíce šílený hemeroidy), tak mě mrazí a vím, že tohle zažít, tak taky nevydržím s kojením a přecházím na UM, jen ať už jsme obě "v pohodě". A UM v žádném případě neznamená, že jste ta nejhorší matka, někdy to prostě tak "má být" a raději dítě na UM a spokojená maminka, než za každou cenu kojené, ale věčně řvoucí a nespokojené dítě a vystresovaná a psychicky vydeptaná matka 🙂

Zažívala jsem to podobně. U druhého dítěte jsem se nebála porodu, ale šestinedělí. Ale s druhým to vůbec nebyla hormonální horská dráha. Kojení sice nešlo ani na podruhé, ale tak nějak to nebyl konec světa.

Ale taky jsem se snažila před porodem trochu varovat, každý straší s porodem, ale o tomhle se nemluví.

Jinak ty stavy, kdy jsem se neměla pod kontrolou pominuly až ve 3. měsíci malého, ale protože jsem člověk, kterého štve, když mu někdo kazí plány, když nedocení jejich genialitu, občas na své dítě bezdůvodně ječím dodnes. Už si to nevyčítám. Já žiju s tím, že si nás miminko vybralo a samo ví proč. Klíč je v tom, přestat chtít být dokonalá matka, čím déle s dítětem jsi, tím lépe to jde ☺

Jinak doplnění příběhu...I přesto, že mi v nemocnici řekli, že kromě ragad mam prsa v pořádku, začal mi z jednoho prsu vytekat zelený hnis. Odstrikavani bolelo jako čert, ale už je to v pořádku a prsa se konečně hojí!

@roseofnight brr. Mě na prsa pomáhaly hydrogelové náplasti, purelan, v případě retence tvaroh a nekojit pokud došlo k poranění, odsávačka jednou za 6-7 hodin jen do úlevy . Za 24 hodin už jsem dokázala přeložit dítě přes klobouk, pak další půl den až den už i bez klobouku.

Jako musela jsem se pak zas rozkojovat, vždy mi kleslo hodně mléko, ale jakmile jsem se naučila si nenechat prsa rozžužlat, bylo lépe. Bojovali jsme 3 měsíce. U syna se to přehouplo v plné kojení. U dcery naopak. Ale tam jsem nebojovala už tolik.

Nicméně se synem, pak už v pohodě 3 - 5 min a konec. Jen pil co hodinu, dvě. I v noci. Prsa ale bolela už jen občas a jen prvních pár vteřin

Moje šestinedělí, nebo spíš první celý měsíc po porodu byl pro mě horor. V těhotenství jsem se připravovala na porod, ten proběhl v pohodičce, ale nikdo mi neřekl, že bych se spíš měla připravit na ty první týdny. Myslela jsem si, že cíl je porod, ale teprve po porodu přišel hodně těžký začátek. Největším problémem byly ragády a moje chorobná úzkost o to, aby mi někdo na dítě sahal...

napsala jsi to krásně. opravdu čistá drsná pravda bez těch růžových obalů, co se na člověka často valí 😅 musím uznat, že první šestinedělí jsem prožívala dost obdobně ☹ ale jestli tě to uklidní a plánuješ více dětí, tak druhé se s tím nedalo srovnat a bylo fakt skoro dokonalé 🙂 teda dle daných možností zničeného těla a lítajících hormonů 😀 😅 čím tě neuklidním je to, že ač mám delší dobu po šestinedělí, tak mám stále občas myšlenky typu, dám je do babyboxu a budu mít klid... neee, ještě po mě nic nechtěj...jen zabalím tě do deky a přimáčknu se změnilo v oblepím tě izolepou a k něčemu přilepším 😀 tak ať s tou kůži na tuhu nejsi sama 😉

@roseofnight jste skvělá. Sice to u nás nebylo "tak" děsné, ale krajní moment absolutního vyčerpání, kdy se pode mnou houpal svět jako po propité noci, na ten nikdy nezapomenu. U nás se kojilo dlouho, ale UM v růstových spurtech byla jediná možnost, jak se nezbláznit. A opravdu už bude jen líp, i když to tak nebude vypadat. P.
S. Pořiďte si přenašedlo, ušetří mnoho výčitek ;)

@roseofnight ano, mohu potvrdit, že pro některé matky je šestinedělí nejhorší období života ☹ To, co jsem zažívala já tady nebudu ani psát, nechci na to ani vzpomínat, a bohužel to trvalo mnohem déle, než jenom šest týdnů....Čekám druhé dítě a už teď se celá klepu strachem, jestli to bude i podruhý tak strašný.....

@roseofnight jsi skvělá a odvážná, že jsi to napsala takhle upřímně! Já sama si vůbec neumím představit, co bych dělala, být ve Tvé situaci. Mam dvě děti, první šestinedělí proběhlo úplně v pohodě, když nepočítám únavu, kojila jsem 8 měsíců. Druhé šestinedělí skončilo včera, bez problémů kojím . Se dvěma dětma je to občas mazec a někdy si připadám totálně vyšťavená, ale proti tomu, co jsi zažila ty je to procházka růžovým sadem. Obdivuju tě, i všechny ostatní, co si tím prošly, jak jste to zvládly! To, že máte děti na UM není nic strašného, důležité je, že jste všichni spokojení! Smekám před vámi!

@roseofnight Myslím, že jsme se potkaly na beremese, ale to je v tuto chvíli úplně jedno....Máš to skvěle napsané a vím, jak je dnešní doba kojení zafixovaná. I já jsem se setkala s tím, že mi bylo řečeno, že mám vydržet, že se to zlepší a spoustu dalších (pro mě) blábolů, protože mě to prostě nešlo a měla jsem pocit, že mě ty lidi ani neposlouchaj. Doma jsem brečela, že mě bolí prsa, že mi to nejde odsát ani odsávačkou ani ručně, že to trvá hrozně dlouho a výsledek mizivý. Po zánětu jsem to vzdala a zas přišly výčitky, jestli jsem neměla vydržet (zas pod tlakem žen, co kojí či kojily). Dnes jsem klidná, spokojená a věřím, že moje dcera, až bude s náma doma, tak bude taky.

@kahua Určitě bude spokojená. Spokojená maminka = spokojené miminko. Kojení není spásonosné, i když s výčitkami se občas potká každá z nás. Pořád mám občas dny, kdy je mi z toho smutno. Ale dobrou mámu nedělá kojení.

@roseofnight taky se v clanku nachazim a muzu rict ze jako pocit "vemte si nekdo to dite" se me hemzily a obcas hemzi taky porad a dokonce i pocit jako jestli sem hrozna mama... nekdy mam opravdu chuť zalezt do nory metr hluboko a nebyt... ale potvrdilo matek ze tohle je normální/obzvlast dny kdy je protivna/
a co se tyka kojeni... znam to jeste z dob kdy mala lezela pres mesic na neonatologii a hustili do me vsechny"specialistky" kraviny o kojeni a i pres to ze jsem nosila cim dal min mlika me utvrzovali ze ze rozkojim... delala sem vse co sem mela ale mlika porad min na min . Psychicky sem na tom zrovna nejlip nebyla a muzskej je jeste takovej ze vzdycky jen rekne nesmis se stresovat, klidek a basta...
a cim vic me vsichni doktori a sestry řešili s kojenim tim vic me zprotivili i odstrikavani az kdyz sem doma odstrikala jen asi 20 ml /upozornujus elektr. odsavackou za neustaleho hipnotizacniho pohledu na prso kde nic neni a to sem to nechala bezet treba pul hodiny 1 prso/ sem s tim proste flakla odsavacka se zklidila a ve spitale sem si vykricela flasku..
a to sem si jeste odrovnala ruce s manualni odsavackou... fakt to nebylo jednoduchy mala je na um .. a co?? po tom ještě zadny dite neumrelo... srovnala sem se s tim a hotovo
chapu te

Přesně. Bylo to hrozný. Kojení jsem vážně nenáviděla. Technika hrozná, nejdříve to vůbec nešlo. Malá ze začátku brečela hodně v noci a klidná byla jen s prsem v puse. Poničené bradavky s kvasinkami byla noční můra. Navíc jednou malá pila tak moc až mi šlo něco v prsu do křeče. Naštěstí jsem vydržela kojit hlavně díky manželovi, který mě opravdu litoval. A pocity že chcete ucpat pusu brečícímu dítěti polštářem jsou vážně normální.

Přes to všechno ji opravdu zbožňuju, ale nebudu nikomu lhát že začátek byl v pohodě. Nebyl, byl těžký. Jak již někdo výše psal. Mělo by se o tom trochu více mluvit protože vůbec nejhorší byly výčitky v mé hlavě že jsem hrozná matka, zrůda atd.

Musím reagovat... ženy jsou společnosti tlačeny do role, kdy je nejdůležitější být super matkou, která zvládne vše s prstem v nose... já zažila naprosto dvě rozdílné šestinedělí... u prvorozené dcerky to byl očistec... šílený,hekticky, bolestivý - nejhorší období... období plné mého i jejího Pláče.... druhé šestinedělí se synem bylo pohodové, úžasné, nádherné... byla jsme jak na růžovém obláčku...

Byt mámou je podle mě ta nejtěžší věc na světě... každá chceme pro své dítě to nejlepší a každá vidíme to nejlepší jinde... láska k dítěti na kojení nestojí... císař je taky porod i když prostě jiný.... Bio strava není všechno... a hranolek či kobliha podána občasně dvouletému dítěti ho taky.nezabije...

Naprosto přesně popsané reálné pocity mnohých žen, které trpí pod vlivem hysterických, kategorických a fanatických zastánců tzv. šťastné, kojící, novopečené matky. Ne každá žena má to štěstí, že jde po porodu vše hladce. Dokonce je to velmi malé procento žen u kterých to jde opravdu hladce. Každý odborník (lékař, psycholog,...) dokáže toto období popsat jako jedno z nejtěžších v životě ženy. A ti, co někoho zatracují protože neprožívají danou situaci stejně jako oni, to jsou ve skutečnosti velmi duševně chudí lidé. Děkuji za takovýto článek, sama jsem si tím stejným prošla u první dcery a zároveň byla odsouzena mnohými kolem sebe.

Souhlas. I ja prezila to co pises. Nejtezsi obdobi v mem zivote. Musela jsem navstivit i psychiatra.

Moje první šestinedělí bylo taky šílené, bolavé a děsná únava z uplakaného miminka. Boj s kojením a ten strašný pocit, že mám dítě na UM jsem hodně obrečela, málem jsem se z toho složila. Celé druhé těhotenství jsem se netěšila na to hnusný šestinedělí, ale to bylo nakonec strašně moc krásný, tam už ty hormony štěstí zapůsobily správně a já obě děti málem upusinkovala k smrti. Nakonec obě děti skončily na UM, u každého dítěte jiný problém, ale co, mám krásné a zdravé děti a jsem ta nejpyšnější máma na světě 😊 Druhý porod byl mnohem lepší a mohla jsem za chvilku po porodu sedět jak kdybych nerodila 😃 U prvního porodu jsem byla děsně potrhaná a měla jsem to dlouho bolestivé. Takže snad to budete mít příště mnohem lepší 😉

Uplne vim o cem pisete... Nakonec jsem skoncila na AD sklidnily jsme se obe a jsme obe spokojene a stastne... Taky se mozna seberu a napisu o tom... ;)

Pravdivě napsané, kdo nezažil, nepochopí.

Je důležité o těchto věcech mluvit. Děkuji že jsi to napsala.

Me primo urazi ty supermatky, ktere se divaji skrz prsty na ty, co si vymysleji, ze nemuzou kojit. Ja silny atopak, temer bez kuze, prsa do krve, ze ze me tekla krvava voda ve sprse, kvasinka, vsechna opatreni byla ucinena (uprava stravy, zinek, genciana, ruzne dalsi desinfekce...), mala se kvuli tvaru neprisala uz v porodnici, to jsem to zkousela fuuurt... Jednou ji ta sestra dost surove ke mne primackla, ze jsem se bala, ze je po ni... ☹ takze prvni mesic odsavani + hypoantigenni mliko, po mesici uz jen to UM... Des bes a ja ty problemy mam porad, byla jsem v nemocnici s otravou krve a stafylokokovou infekci, ze se neobejdu bez kortikoidu a cyklosporinu (ceam, ze snad zabere a ja odvyknu kortikoidum, cekam a doufam, ze do konce RD budu treba uz v poho, at muzu do prace... Do toho mi umrel tata po dlouhodobe nemoci. Koj, kdyz je to takhle! Fakt, nektere se nad sebou zamyslete, mne se otvira kudla v kapse, kdyz to nejde, tak to nejde!!!

@verya Určitě napiš, ráda si to přečtu.
@carolyncassady ano ano, ono když na člověka všude na netu vyskakují jen fotky roztomilých malých spících miminek, maminky vypadaj jak od kadeřníka, vyladěný, tak to člověku nepřidá...Tohle je prostě realita

Moje sestinedeli po prvnim porodu bylo obdobne. Porod 32 hodin. Kubik rval, nespal, ja rvala a nespala. Kojeni nam neslo, Kubik mel velke boleni briska, ja na ryzi a sucharech. Manzel nevedel co se mnou, bal se me nechat doma samotnou. Porad me kontroloval z prace aspon telefonem. Nekolikrat jsem v zachvatu place rekla, ze kdybych vedela co me ceka, dite bych nechtela. Pomohly mi Bachovky a manzel. Dobre ti rozumim, sestinedeli je prival hormonu, jizda na horske draze. Aspon u me. Druhy porod i sestinedeli bylo lepsi. Drz se a diky za clanek.

@maciki Tak malé je už 6 měsíců, takže už je to v pohodě. 🙂 Je na UM a je to krásně prospívající miminko.

@roseofnight U nas se vse uklidnilo jakmile jsem prestala kojit. Jsem rada, ze je vse v poradku. 🙂 Preju hodne zdravi a krasnych chvil pohromade.

Jsem moc ráda, že jsem si tvůj článek mohla přečíst. Nepatřím k matkám, které si vše s mateřstvím užívají, měla jsem hnusné těhotenství, porod ještě hnusnější a ani s malou to není o nic lepší. Už pět měsíců nevyspání, neustálého kňourání a řevu, to není pláč, malá fakt řve, když ji bolí bříško, na které neskutečně trpí. A já na pokraji sil a s myšlenkami, že kdyby to šlo všechno vrátit, tak to hned vrátím a malou nikdy nemám... ☹

Tak presne takhle jsem prozivala sestinedeli ja...mala stale rvala do 3h do rana jsme houpalina rukach jakmile ji polozily za 5min znova..byla jsem nevyspala,nemela chut k jidlu a bolava..rikala jsem ze me nema rada a ze asi byla chyba ji mit..pritel se za to na me hodne nastval nakonec jsme skoncili na um a vse se uklidnilo..ted je ji 19m a nedokazu si predstavit jediny den bez ni...

Jste dobrá, že jste šla "s kůží na trh"! Zaslouží to uznání. Jsem dobrá, že jste to překonala a na všechny ostatní se vykašlete, ať si každý říká co chce!!!!! Kdo tohle nezažil, nepochopí..... držte se, už bude jen lépe a lépe!!!!!!!
U nás to bylo u prvního také strašné (ale takhle strašné), měla jsem po císaři hematomy, hořečku, antibiotika.... nemohla jsem se pořádně hýbat, brrrr, hrozné období. Druhé dítě šlo přirozeně, šup šup a bylo a vše naprosto v pohodě. On i ten dlouhý nebo nepřirozený porod hrozně rozhodí.... takže teď přeji jen spokojené miminko a ať jste brzy úplně fit!

Chtěla jsem napsat JSTE dobrá, že jste to překonala, uteklo mi to 🙂))