Ahoj holky, nemáte, prosím, někdo zkušenost s eshopem xride.cz ? Chci si objednat bundu a na celém internetu mají jen tady moji velikost a moje nedůvěřivé já tak nějak pořád váhá....
#odpoved_za_srdicko
Diskuse pod Katčinou ofinkovou přeměnou mě přivedla na myšlenku zjistit, jak je to vlastně s popularitou ofinek. Tak co? JSTE TÝM OFINKA nebo BEZ? A teď nemyslím, jak to sluší mně. Fotky jsou pouze ilustrační. 🤪
Máte? Měly jste někdy ofinu? Líbí se vám?
Popravdě, já mám občas takovou mánii, že bych ji chtěla, ale když si uvědomím, že to dorůstá pak dva roky, tak si to rozmyslím hned 🤣
Spolupráce PEPCO a Mall mě nepřestává bavit. 🤣😍 Je libo koberec do koupelny? 🤪
Tak, dámy, u mě šach, čáp a láska. ❤️ Noooo... Bude to nejspíš zajímavý rok.
Mami, vyfoť, že jsem hard rockerka... Toš, tak jsem vyfotila.. 📸🎸
Špinavé dítě=šťastné dítě? Tak potom co se Beník vyválel v největším bahně v okolí soudím, že je tím nejšťastnějším dítětem v širokém okolí. 🤦♀️
Musela jsem být loni fest hodná, když mi nadělil Ježíšek tolik božích hraček, že si od rána do noci můžu hrát. 🤦♀️ A tak každý den stavím, maluji, češu panenky... Co víc si přát?!
Pyžamo máme z #pepco
Diagnóza: Rozvod (aneb Jak se nám to mohlo stát?)
Tohle nebude žádný moudrý článek o tom, jak se s rozvodem vypořádat bez ujmy snadno a rychle. Tenhle článek je moje zpověď. Zpověď, kterou chci uzavřít kruh a žít. Nový život. I když byly poslední měsíce náročné, světýlko na konci tunelu vůbec nebylo tak vzdálené, jak se na začátku jevilo a za tunelem čekal nejen klid a štěstí, ale i láska a pochopení. A to je to, vo co gou. Ale pěkně popořádku.
Naše společnost má takovou divnou tendenci lepit všem etikety. Jednomatka, kojící matka, bio matka… Máme nějakou prapodivnou potřebu mít vše označené. Přesně. A tak se stalo, že mi loni ke všem možným označením přibyla další nálepka: ROZVEDENÁ.
Pro mě totálně nepředstavitelné a neočekávané, něco co jsem celý život jistým způsobem snad i odsuzovala (protože kde je vůle, tam je cesta, že jo…) a najednou se to stalo mojí realitou. Ze dne na den jsem ztratila všechny jistoty, všechny ideály… Můj život byl vzhůru nohama a já byla najednou ztracená ve vákuu, kde jsem poletovala ze strany na stranu a nemohla došlápnout, nemohla si najít pevný bod, kterého se chytit.
Člověku se v takové chvíli hlavou prohrne nespočet otázek bez odpovědí. „Mohla jsem něco udělat jinak? Lépe? Je to moje chyba? Jsem pořád dobrá máma? Panebože, co si z toho ty děti ponesou?! Co řeknou lidi?” Je to neskutečný nápor na psychiku. Na jedné straně jsem byla máma, která ve svých očích totálně selhala, na jiné jsem byla zhrzená žena, která přišla o svojí důstojnost, na další holka, která měla zlomené srdce… Ale paradoxně, hned na začátku jsem věděla, že je to to nejlepší, co se mi mohlo stát, když jsem se na to koukala sobecky…
Nic se neděje jen tak, samo od sebe. I našemu rozchodu předcházely týdny, možná měsíce nedorozumění, hádek, smutku, vzteku, pláče. Člověk se snaží vždycky přijít na to, jestli mohl tomu všemu předejít, jestli neměl přeci jen upozadit své štěstí a potřeby trochu víc, jestli by to za štěstí těch dětí přeci jen nestálo. Protože, řekněme si upřímně: bezdětní ať se rozvádějí kolik chtějí, ale rozpad manželství, ve kterém jsou děti, má nejzásadnější dopad právě na ně. A u nás tomu nebylo jinak. Chtě- nechtě člověk prostě i své emoce přenáší na děti. A nejen emoce, ale kolikrát si, bohužel vybíjí vztek, smutek… Ale to s tím chodí, takový život prostě je a já nejsem výjimka. Kolikrát jsem na ně vyletěla kvůli pitomosti a pak jsem se jim omlouvala. Byla jsem prostě psychicky v zadeli, přestože, dle svědectví okolí, jsem byla hodně nad věcí. Jo, to jsem byla. Částečně. Ale uvnitř mě to sžíralo neskutečně.
Člověk se nechce chovat jako idiot, ani k tomu odcházejícímu partnerovi, ani k dětem, ani k nikomu, ale občas to prostě neustojí. Naštěstí ale vše přichází a odchází… Co bolí, přebolí. Rany se nejspíš nikdy neztratí ale přestanou bolet, zacelí se a zůstanou jen malinkaté jízvičky. Každá takováhle rána nás ale zocelí. A to říkám z vlastní zkušenosti. Je ze mě docela jiný člověk. Jsem najednou tak hrozně silná, dospělá, soběstačná a nezávislá. Jsou i těžký dny, to je jasný, ale ty máme v životě všechny. A víte na co jsem přišla? Že to nejdůležitější v životě je být šťastný. Ať to stojí, co to stojí a když to nejde, tak prostě zavřít dveře a jít dál, najít to štěstí jinde…
Štěstí je totiž věc, kterou nikomu dát nemůžete. Štěstí musí být v člověku. Člověku můžete dát lásku, objetí, teplou večeři, rodinu… Dokud ho to nenaplňuje a nedělá šťasným, šťastný nikdy nebude, ač vy očekáváte, že když tohle všechno má, zákonitě šťastný být musí. Ale ne, nemusí a tam problémy začínají a, bohužel, ty naše i skončily. A když ve vztahu chybí komunikace, to štěstí nikdy nepřijde. Ne vždycky se protipóly přitahují, ne vždy dokáží různé druhy žít v symbióze… Tak, jak je každý vztah o dvou lidech, tak je o nich i každý rozchod, a proto vím, že máme na všem stejný podíl viny.
Tohle by si měla každá maminka vylepit na lednici!
Takové moudro při večeru:
Opusťte lidi, kteří nejsou připraveni vás milovat. Tohle je ta nejtěžší věc, kterou v životě musíte udělat a bude to také nejdůležitější.
Přestaňte dávat svou lásku těm, kteří nejsou připraveni vás milovat.
Přestaňte vést náročné rozhovory s lidmi, kteří se nechtějí změnit.
Přestaňte se setkávat s lidmi, kterým je vaše přítomnost lhostejná.
Vím, že náš instinkt je dělat vše, co můžeme, abychom získali uznání lidí kolem sebe, ale je to také impulz, který nám krade čas, energii, duševní i fyzické zdraví.
Když se začnete ve svém životě projevovat zcela, s radostí, zájmem a odhodláním, ne všichni budou připraveni vás následovat ve vaší čisté upřímnosti.
To neznamená, že musíte změnit to, kým jste, znamená to, že musíte opustit lidi, kteří nejsou připraveni vás doprovázet.
Pokud jste vyloučeni, uraženi, zapomenuti nebo ignorováni těmi, kterým věnujete svůj čas, neděláte si laskavost tím, že jim nabídnete svou energii a život.
Pravdou je, že tu nejsme pro každého a ne každý je tu pro nás.
To je to, co dělá život výjimečným, když najdete pár lidí, se kterými jste opravdovými přáteli, nebo je milujete, se kterými máte opravdový vztah.
Budete vědět, jak je to cenné, protože máte zkušenost s tím, co cenné není.
Čím více času strávíte snahou, abyste milovali někoho, kdo toho sám není schopen, tím více času pak ztrácíte
i tím, než se ho zbavíte, abyste se mohli spojit s někým jiným.
Na této planetě jsou miliardy lidí a mnoho z nich vás potká na jejich úrovni, se stejnými vibracemi, zájmy i odhodláním.
Čím menší zůstanete, tím více dovolíte ostatním, aby vás využívali jako polštář, možnost náhradního plánu nebo terapeuta pro své emoční léčení, tím déle zůstanete mimo komunitu, po které opravdu toužíte.
Možná, že když přestanete komunikovat, nebudou vás hledat. Možná, když se přestanete snažit, vztah skončí. Možná, že když přestanete posílat textové zprávy, váš telefon bude celé týdny tichý.
To neznamená, že jste zničili vztah, znamená to, že jediné, co ho drželo, byla energie, kterou jste vynaložili, abyste ho udrželi.
Není to láska, ale přítěž.
Jen dáváte šanci tomu, kdo si ji nezaslouží...
Zasloužíte si víc. Jsou lidé, kteří by neměli být ve vašem životě - uvědomte si to.
To nejcennější, co v životě máte, je váš čas a energie, protože obojí je omezené.
Je to vaše energie!
Čemukoliv věnujete svůj čas a energii, to určuje vaši existenci.
Když si to uvědomíte, začnete chápat, proč vás tolik znepokojuje, když trávíte čas s lidmi, kteří vám nevyhovují, a na místech nebo situacích, kde ani nechcete být.
Začnete si uvědomovat, že nejdůležitější věc, kterou můžete udělat pro sebe a pro všechny kolem sebe, je chránit svou energii silněji, než cokoliv jiného.
Udělejte ze svého života bezpečné útočiště, kde jsou povoleni pouze lidé, “kompatibilní′′ s vámi.
Nejste zodpovědní za záchranu nikoho.
Nejste povinni kohokoliv přesvědčovat, aby se zlepšil.
Není vaše povinnost existovat pro jiné lidi a věnovat jim svůj život, kousek po kousku...
Protože pokud se cítíte špatně, pokud se cítíte povinni, budete zdrojem všech svých problémů, obáváte se jen, že nedostanete zpět laskavost, kterou jste ostatním věnovali.
Jedinou povinností je uvědomit si, že jsme pánem svého osudu a přijmout lásku, o které jsme přesvědčeni, že si ji zasloužíme.
Rozhodněte se, že si zasloužíte skutečné přátelství, opravdový závazek a naplněnou lásku.
S pozitivními lidmi a dobrou energií...
Neztrácejte čas s lidmi, kteří za to nestojí, změna vám poskytne lásku, respekt, štěstí a ochranu - to je to, co si zasloužíte.
Počkejte - jen chvíli...
A sledujte, jak se všechno začíná měnit!
Anthony Hopkins
(Půjčeno z Facebooku)
Ahoj holky... Dnes bych vám chtěla dát tip na vlasovou kosmetiku. Od prvního porodu se potýkám s velice špatnou kvalitou vlasů. Padají, lámou se, rostou šnečí rychlostí... Fakt nic moc. Někdy v létě jsem se odhodlala koupit si "dražší" vlasové produkty značky The Garden vyvinuté trichologem. Říkala jsem si, že už to prostě horší nebude, že jsem už zkusila vše... (včetně no poo metody) Tak jsem prodala ledvinu a nakoupila šampony. A světe div se... Podle testu, který vyhodnotí vhodné výrobky jsem zvolila evidentně dobře, protože ze suchých jemných řídkých vlasů, ze kterých se mi chtělo brečet, mám vlasy plné života a podrůstů 😍 Chtěla jsem vám vyfotit před a po, ale před nemám a po 5 dnech v posteli s horečkou, raději ani po. 🤣🤣 Mrkněte na https://expertnavlasy.sk/ . Už kvůli tomu testu se to vyplatí 😉
Dekorace jsou z #pepco 😊
Já začínám tento rok na váze, na které jsem byla pouze v těhotenství 🤦♀️
Holky, všem vám přeji ten nejkrásnější Silvestr a aby byl ten další rok lepší, hezčí a normálnější než rok 2020. 😘😘😘
Včera jsme měli "vzrůšo". Sedíme v obýváku a najednou rána jak z děla, za chvíli řev, chvíli na to pak sanitka. Soused. Měl petardu. Takovou tu velkou. Do včera měl i ruku. 😔 Nechápu tuhle potřebu. Na Silvestra a ani před, po... Když se nad tím zamyslím, tak budiž ještě ohňostroje, ale petardy? Co to má za smysl? A tak teď sousedovi bude manželka už napořád otevírat kečup... Je mi ho hrozne líto. Jedna blbost a v podstatě tím přišel ne jen o ruku, ale taky o práci, jelikož je truhlař. 😢 Dávejte na sebe pozor.
A je to tady zas 🥺
🍷🍷🍷
Můj letošní TOP dárek. Brácha opět nezklamal...
Nefalšovaná radost 😍😍
Tyto svátky budou pro mnohé z nás jiné. Pro nás absolutně... Já vám přeji, ať naleznete vnitřní klid, pohodu a štěstí. Těšte se z maličkostí, nacházejte kouzlo v obyčejných věcech a važte si co máte, jeden druhého... Krásné Vánoce a pod stromečkem hlavně smích a dobrou náladu všem!!!
🎄🎄🎄🎄
A jak trávíte předvánoční odpoledne vy?
Katka si kreslí. "Miláčku, to je moc hezký obrázek. Nechceš ho vybarvit?" "Ne, maminko, děkuji. Jestlipak nevidíš, že je to perokresba?" 🤦🤦🤦
Ta se v živote neztratí.
PS: Ten kůň nemá 5 nohou. Jedno z toho je prý ocas.
Dělám si na HardDisku velký úklid a narazila jsem na jednu retro fotku. Chci vám ji ukázat, jako demonstraci toho, jak dlouho už je Modrý Koník nějakým způsobem součástí mého života. Tady se psal rok 2015. Modrý Koník tenkrát pozval několik maminek aktivních na Koníku v rámci propagační kampaně "na pokec", kterého součástí bylo udělat takovýto plakátek jako pozvánku k registraci. No, velká nostalgie na mě kouká z té fotky. Katce bylo snad 8 týdnů... Já takové mládě. 😅 No a tak... 😂
Velice výstižné video o mámach... 😝
Pobavila jsem se. 😁
Na Facebooku jsem zachytila takovou "hru". Prý jak by vypadal váš rok 2020, kdyby měl obličej?
Ten můj by vypadal jako Fiodor z pohádky o princezně Fantaghiró.
Nečekaně odpudivý, zjevně nemocný, ale ve své podstatě neškodný s upřímným pohledem. Samotář, v životě má jen lidi, co za to stojí. Nemůže si moc vybírat, bere to, co mu život nabízí.
Ten rok byl plný změn. Zásadních. Těžkých chvil, zásadních rozhodnutí. Celkově byl jedním slovem naprd. Až do chvíle, kdy jsem zjistila, že pod odpudivým prvním dojmem se skrývá něco krásného a nového, něco, co stálo zato, překonat první dojem a dát mu šanci.
A jaký by měl obličej ten váš rok 2020?
🎄 Dobré ráno. Čtrnáct dní uteklo jako voda a naše soutěžno-inspirativní dva týdny končí.
Chtěla bych vám moc poděkovat za přízeň, milá slova a úžasnou účast v soutěžích. Moje velké DÍKY patří i mým úžasným, šikovným a kreativním kolegyním @hanica83 @ivakalinova @vanea @kristinandbaby
@petuliiik01 @michaelllas @apacheee @mariegroth @88petule . Byly jste skvělé a já se už teď těším na ďalší podobnou společnou akci! 😍😍😍
Veřím, že se vám #vanoce_s_ambasadorkami líbily! A teď už jen vrhnout se na přípravy! Nezapomeňte dnes zapálit 3. svíčku na adventním věnci a užívejte si předvánoční pohodu v kruhu těch, které máte rády!
🎄
Dnes mám pro vás inspiraci z Instagramu PEPCO Česká republika. 😍 Myslím, že se to vánoční zboží letos fakt povedlo.
Ještě máte pár hodin abyste se zapojily do soutěže o letošní novinku od Viledy! Mrkněte k @ivakalinova 🍀
https://www.modrykonik.cz/blog/ivakalinova/article/vanoce-s-ambasadorkami-soutez-o-novink-dj4sit/
Vánoční přání - Vánoce s ambasadorkami
Ač žijeme dobu digitální, každoročně se před Vánoci roztrhne pytel s klasickými pohledy. Vánoční přání všeho druhu putují nejen po České republice, ale po celém světě. Je to moc milá tradice. Jedna z těch, kterým bych dopřála, aby se zachovaly ještě pro spoustu dalších generací. Víte ale, kde se tato tradice vzala?
První vánoční pohledy
Ty úplně první pohledy s motivem Vánoc si nechal prý vytisknout Brit sir Henry Code někdy v roce 1843 v Londýně. A za tímto počinem nebylo nic, než jeho lenost. Nechtělo se mu prý vypisovat dlouhé dopisy s přáním poklidných svátků a tak přišel s nápadem natisknout na papír vánoční motiv, který pro něj namaloval John C. Horsley, doplnit ho textem a rozeslat v obálce. Z celkového počtu 1000 kusů sám rozeslal pouze 400 z nich. Ostatní prodal. (Rodilý byznysmen, nemyslíte?) Pohlednice vyobrazovala velkou rodinu popíjející víno.
Tak se z Anglie stala velmoc ve výrobě vánočních pohledů a tenhle monopol si udržela na dalších 30 let. V roce 1875 se prostřednictvým jistého německého imigranta dostala výroba pohlednic až do Ameriky a zde zažila prudký rozmach (na pohlednicích se masivně vyobrazoval populární Santa Claus).
První vánoční přání na území České republiky dorazily až koncem 19. století z Německa, které bylo v jejich výrobě evropskou pevninskou velmocí. České texty se na nich začali objevovat až po první světové válce. Vůbec prvními českými motivy byla krajina, jesličky a andílci, či vánoční stromeček. Od dvacátých až třicátých let se na pohlednicích objevily obrázky Josefa Lady (takzvané “ladovky”), které jsou pro nás symboly českých tradičních Vánoc dodnes.
Naše vánoční přání
