„Konzumní společnost na nás všechny tlačí neskutečným způsobem. Říká nám, že můžeme mít okamžitě všechno, co chceme. Tak to ale pochopitelně není. Nic není zadarmo a pokud se to děti nenaučí už v raném věku, může se stát, že jim zkazíme celý život. Rozmazlované děti mohou v dospělosti častěji spadnout do dluhových pastí, což negativně ovlivní jejich život ve všech ohledech,“ varuje psycholog Stránský.

Vymýšlíte už od léta, co dětem koupíte k Vánocům? Nebo vám samy přispěly kilometrovým seznamem hraček a dalších nutných potřeb, které si přejí od Ježíška dostat? Zavalení dětí množstvím dárků však může způsobit, že si jen zaděláte na potíže do budoucna. I když i pro vás je Štědrý den výjimečnou událostí a na radost vašich dětí se těšíte víc než na salát a řízek, nepřehánějte to. Obrovské množství dárků a každé splněné přání může dát dětem signál, že mohou mít všechno. Příště, až si bude vaše dítě v obchodě vydupávat koupi nějaké hračky, megalomanské svátky vás potrestají. Bude se vám špatně vysvětlovat, že nemůže mít všechno.

Velké množství dárků je pro děti spíše špatný příklad

I když to určitě myslíte dobře a touha po splnění každého přání vašeho dítěte je pochopitelná, z výchovného hlediska je takové konání činem, který se vám může velmi vymstít.

„Děti by měly k Vánocům dostávat dárků jen pár a vždycky by si měly uvědomovat, že nárok na ně není automatický. Jedině tak se mohou naučit skromnosti. V opačném případě nepochopí, že nikdy není tolik peněz, aby si člověk mohl pořídit všechno, po čem touží,“ říká psycholog Petr Stránský.

Podle doktora Stránského je navíc takové rozmazlování vašich ratolestí hrozbou, že v dospělém věku začnou žít “na dluh”. Za každou cenu si totiž budou chtít udržet možnost koupit si vše, po čem si myslí, že skutečně touží. Pokud si naplno připustíme konzumní život k tělu, musíme si být vědomi jeho rizik. Konzum nás totiž nedokáže nasytit tak, jak si představujeme. Hmotné věci nám nikdy neudělají takovou radost, jako činy a pocity, které z nich čerpáme.

Pro většinu lidí jsou Vánoce nejkrásnějším obdobím v roce. Náměstí jsou zahalená do vánoční výzdoby, ve středu je krásně osvětlený vánoční stromeček, všude mnoho stánků a lidé s horkým nápojem v ruce štěbetají, přejí si a smějí se. 

Je to doba, kdy se člověk zastaví, kdy se rozhlíží kolem sebe, dělá více dobrých skutků než během roku. Doba, kdy to doma voní po cukroví, děti píší dopis Ježíškovi, domácnost je krásně vánočně vyzdobená, v uších zní vánoční koledy. Doba, když je čas plnit přání a dělat radost. A proto bych vám dnes chtěla udělat radost i já.

Dovolte mi malou vsuvku. A to obrovské poděkování zbývajícím devití holkám, za to, že jsme opět tento projekt daly dohromady. Že jsme se každá vzdaly pár hodin svého času a připravily pro vás pásmo soutěží a zajímých článků. Holky, děkuji, že jsem mohla být součástí této skvělé akce.

Říká se, že to nejlepší přichází na závěr. Tak doufám, že tomu tak bude. Dnes je 12.12. 2018 do Štedrého dne zbývá pouhých 12 dní, tak dnes otevřeme poslední okénko adventního kaledáře. Dnes to bude se mnou a s firmou Vileda.

• O co budeme dnes soutěžit?

Výherce této soutěže získá mop Ultramat TURBO 

Krásné středeční ráno Vám všem,

více jak týden jsme Vám s ostatními ambasadorkami přinášely články o adventu, Štědrém dni, vánočních svátcích, zvycích, jídlu, cukroví...no, bylo toho požehnaně. Dnešní článek píšu já a je poslední v řadě. Pozorným čtenářkám jistě neuniklo, že jsme články nepsaly úplně chaoticky, jak nás napadlo, ale jednotlivé články byly provázané, aby na sebe alespoň trochu navazovaly. Z toho důvodu celá série článků začala povídáním o adventu jako takovém a bude končit článkem dnešním... povídáním o silvestrovských a novoročních tradicích.

SILVESTR

Silvestr je mužské křestní jméno latinského původu. Silva znamená v latině les a silvestris lesní. Jméno Silvestr tedy můžeme přeložit jako muž z lesa. Jeho svátek připadá podle našeho kalendáře na 31. prosince, tedy na úplný závěr roku, a proto na tento den připadají tzv. silvestrovské oslavy. Když se řeknou silvestrovké oslavy, každému se nejspíše vybaví různé večírky spojené s alkoholem. Se Silvestrem a Novým rokem ale také souvisí nejrůznější zvyky a pověry. Některé z nich Vám dnes přináším v dnešním článku.

Silvestrovské pověry a zvyky

* Ve dnech před Silvestrem by měly proběhnout přípravy na následující rok - tedy úklid, převlečení povlečení, vytírání, praní a pozor – na Nový rok pak nesmí zůstat prádlo na šňůře. Dle pověr by to přivolalo smrt někoho blízkého. Stejně tak by se i smetí mělo mést do koutu, aby se nikdo nevymetl ven. Záleželo však region od regionu, protože na jiném území už byly zase domácí práce spíše nežádoucí, kdy například věšení prádla mohlo symbolizovat pozdější oběšení apod.

Syn mé velmi dobré přítelkyně a adoptivní maminky strávil první měsíce svého života sám v nemocnici v inkubátoru. Strávil tak i své první vánoce. Když se dívám na jeho fotku z té doby, chce se mi plakat. Sám na vánoce bez mámy a ona někde jinde bez něho. Tenkrát netušila, že vůbec existuje. Jen věděla, že si moc přeje, aby k ní přišel ...

S blížícími se vánoci se mi otvírá velká bolavá otázka. Jak se asi cítila moje maličká dcera loni o vánocích? Už byla téměř na světě. Vnímala zvuky z venku z bříška, ve kterém byla schovaná. Jaké asi byly? Slyšela koledy? Pohádky? Nebo třeba nadávky a hádky? Není mi z toho dobře. Tak ráda bych věděla, jak jí bylo. Tak ráda bych tohle období byla mohla prožít s ní. Není to nic, je to mnoho. Je to velká ztráta pro mě i pro ni.

Život je jako duha. Až jako máma jsem se naučila, že jednu životní událost můžeme vnímat současně hned v několika barvách duhy. Tak třeba být adoptivní mámou je nejdříve obrovský adrenalin, později je to krásné, nádherné, uvolňující a také těžké, únavné a také zraňující. Až nečekaně vše najedou a současně.

Když Vám po letech neplodnosti zazvoní kouzelný telefon a stanou se z Vás konečně rodiče, je to úlevné. Okolí má pocit, že jste konečně normální rodina a vy si to myslíte a přejete taky. Jenže skutečnost je o mnoho jiná. O ztrátách zde nikdo nemluví, nepřemýšlí a přece tu jsou.

Ztráta kořenů

První velká ztráta, o které se nemluví, je ta, kterou zažily naše přijaté děti. Přišly přece o své rodiče. O své kořeny! A to není vůbec málo. Kolikrát za svůj život třeba slyšíte „No jo, to mám po mámě, po tátovi“. Ani si neuvědomujeme jak automatické a přirozené to je a jak moc se přetnutím tohoto pouta stalo.

Když se mi na koníkově poště objevila zpráva o testování  hračky TMTOYS s prasátkem Peppou a její rodinou. Měla jsem jasno a zapojila jsem se hned  do soutěže.

Prasátko PEPPA – u nás se ji říká PEPPINA, bráška Tomík, maminka a tatínek, zebra Zoja, ovečka Zuzka,Péťa a Rebeka. Je to  veselá  parta, která  naši domácnost navštěvuje  skrze televizi  několikrát týdně. Jakou  radost jsme měli, když jsme  zjistili,že jsme byli mezi výherci. No paráda. Dcerce jsem nic neřekla. Jen, že nám paní poštačka má dovést balíček. Každý den jsme vyhlížely  kdy konečně doveze NÁŠ DOMEČEK.

Hurááááá  paní poštačka je tu. Balíček jsme převzali a utíkali nadšeně domů. Doma proběhlo radostné zkoumání krabice. Neustále se ptala "maminko co je tam". Při samotném rozbalování by se  dala nervozita, zvědavost krájet. Vůbec neměla ponětí co tam bude. Spatřit ten radostný šok stalo za to. Až mi slzička ukápla. "MAMINKO MAMINKO,  TO JE PEPPA  TO JE PEPPA…. JUCHUUUU JÁ  MÁM PEPPU…. A TADY JE TLUSTOCH TATKA."

Opravdu se překvapení podařilo. Při rozbalování ji pomáhala mladší  sestřička Magdalénka. Ta tatínka hned zabavila a začala zkoumat ručičky a nožičky. Také nezapomněla  ukázat jak prasátko dělá. Sestavování  nábytku šlo jako po másle. Vana se usadila do  koupelny na své místo kde měla nachystané malé doličky. Jediné s čím pokaždé bojujeme jsou schody do patra a schody k postýlce. Ty neustále vypadávají. Hned jsme měli  celou rodinku  pohromadě  a celá rodina se usadila na gauč a koukala na televizku. Mile nás překvapilo, že mají sedačky dolíčky na zadečky. 

Během chvilky už se Tomík s Peppinkou  koupali společně ve vaně. Ta sprcha  mě opravdu pobavila. Když se šel koupat tatínek měl co dělat aby se tam vešel. Maminka mezi tím v kuchyni připravovala dort… Peppina má prý narozeniny sdělila mi starší dcera. Ja na to málem zapomněla. 

Velké množství dárků, kterými zavalíte svoje děti, nejsou podstatou Vánoc. Darujte dětem společně trávený čas, bezpodmínečnou přítomnost a rodinnou pohodu. To je pravý dárek, který vaše děti potřebují. Splňte jim pár hmotných přání a zbytek energie věnujte činnostem, které spolu budete dělat.

Pepinka s Tomíkem nachystali na zahrdce židličiky a stoleček aby mohli oslavit Peppy narozeniny. Po oslavě se Peppa a Tomík odebrali do postele aby si odpočinuli. Byl to pro všechny náročný den. 

Usmálo se na nás štěstí a s obrovskou radostí můžeme sdělit, že jsme byli vybrání k testování vláčku od TM Toys s prasátkem Peppou. Děti nemohly dospat, až konečně zazvoní pošťák s balíčkem a budou si s vláčkem moci hrát. Pohádka Prasátko Peppa je totiž u nás už delší dobu nejsledovanější seriál.

A den D je tady! Pošťák zvoní u dveří, děti skoro ani nepozdraví a berou mu balíček z ruky, slyším jen potichu děkujeme a nashledanou. Problém nastal, když se nemohli dostat k hračce. Byla přišroubovaná k obalu a než jsem se dostali k samotné hračce, chvíli to trvalo. Kristýnka s Honzíčkem se začali hádat o to, kdo si první do ruky vláček vezme. Musela jsem zasáhnout a každý dostal jednu figurku, Kristýnka prasátko Peppu a Honzíček postavičku Tomíka, brášku Peppy.

A světe div se, necelé dvě hodiny jsem o svých dětech nevěděla, hrály si v pokoji s takovým nadšením, že ani na zavolání večeře neslyšely. Tato skvělá hračka, ze které děti byly a jsou unešeny, se skládá z lokomotivy a dvou vagónků, vagónky jsou od sebe oddělit a jsou krásně barevné. Vagónky hezky drží u sebe a neoddělují se samy od sebe a nemusím chodit a dětem je neustále spravovat, že se jim opět oddělily.

Lokomotivu řídí další skvělá postavička, a to dědeček Peppy -  George. Ten  má nohy zapuštěné vevnitř, takže nejde vytáhnout. Na přední straně lokomotivy je očko, kde se dá přivázat šňůrka a dá se s ní jezdit po podlaze.

Postavičky Peppy a Tomíka mají pohyblivé horní končetiny a vypadají opravdu „realisticky“. Hezky se dají posadit do vláčku, kde mají své místo. Postavičky Peppy a Toma jsou odolné a pevné a děti si s nimi nejen hrály doma, venku, ale i s sebou do vany si je brávaly.  Kristýnka s postavičkou Peppiny dokonce i spávala, měla ji v minipostýlce hezky pod peřinkou a zpívala ji každý večer ukolébavku. Vláček prošel testováním i ve školce s více než dvaceti dětmi a „přežil“. Děti i paní učitelka byly nadšení.

K testování se dostala i naše nejmladší dcerka, sedmiměsíční Eliška, s vláčkem zkoušela jezdit po podlaze, líbil se jí zvuk, která kolečka vydávají. A neodolala vyzkoušet i postavičky Peppy a Tomíka, zda nejsou k jídlu.