Když vyjedem na vycházku s naším dvoukočárem a občas řvoucím dítětem, připadám si opravdu jak pojizdná antikoncepce. Třeba dneska. Řekla jsem si, že je na čase si rodičovskou dovču užívat. Nastavila jsem nám budíka na 8hodinu, abychom nechrápali do 9ti jako obvykle (hold venkovní žaluzie udělají své). Plná optimismu, že dneska je krásny den a musí se to plně využít.  Plán cesty byl jednoduchý. Jdem do asi kilometr vzdáleného obchodu a koupíme šunku. Nic přehnaného a zdálo se to jako jednoduchý úkol. Ovšem to bych musela jít sama. Starší dcera se stále vyrovnává s příchodem mimča, žárlí, rostou ji zuby a nejspíš nás navštívilo období vzteku nebo nějaká předčasná puberta. Když se to vše nakupí, vzniknou z toho situace při kterých se tváříte, že ten šíleně řvoucí spratek opravdu není váš. Ovšem na vesnici se to težko praktikuje a jakmile ji někde řvoucí necháte stát, začnou se hýbat záclony a místní drbny zjišťují kdo  právě vyrazil na výcházku. Navíc když zapůsobí zákon schválnosti a začnou se dít super věci. ( Vždy sebou vemu nosítko a téměř nikdy nevyužiji). Náhle se ze řvoucího sóla stává ještě horší duet. Maly si vzpomene, že vlastně nechce ležet a čučet do stříšky kočárku, když svět je tak úžasné místo a on může pozorovat vše okolo z máminy náruče.Ovšem nostíko tentokrát zůstalo doma na botníku. V ten moment se z cesty do obchodu stává křížová cesta. Má několik zastavení a při všech se modlíte..Jsou to neustále stejné modlitby dokola. Ať už neřve, ať už neřvou, ať už jsme doma, ať už je večer a dám si deci apd.. Místo kříže si nesu vlastní dítě a druhé tlačím v kočáru. To už je pak úplný očistec. Ale věřím, že jednou ten 18m rozdíl mezi nimi ocením.

...  Zatím jsem se stále neodhodlala s nima vyrazit sama na výlet. Nechápu jak to kdo dělá, ale mně by to přivedlo asi brzy do blázince 🙂 Ale pokud máte nějaký tip tak sem s ním 🙂

Testování LOVI mě zaujalo hned, jak jsem tuto možnost na koníku našla. Značku LOVI jsem objevila, když měl syn necelý rok. „Bohužel“, už tehdy dudlík neměl, tak jsem se rozhodla, že u druhého určitě nějaký hezký design od LOVI využijeme. A ejhle, mladší dudlíky moc nemusí….to byla trochu čára přes rozpočet. Tak jsem si řekla, že zkusíme později nějaký hrníček. A proto testování přišlo v pravou chvíli, když jsme zrovna začali řešit pitný režim syna.

Já jsem se do designu zamilovala ihned, když jsem ho spatřila. Dokonalost sama. Decentní, něžný, roztomilý a v neutrálních barvách. Navíc motiv ledního medvěda zbožňuji. Posuďte sami, takovému exteriéru nic nechybí.

Do testování jsme se pustili tedy hned, jakmile hrnek dorazil. Synovi udělalo radost už samotné rozbalování. Nejraději by ochutnával i všechny papírky, tak jsem musela zakročit a hrníček rozbalit nakonec sama, umýt a naplnit vodou. Trochu z něho šlo cítit „vůní“ nového plastu. Ale to po 2. umytí a vyvětrání přes noc zmizelo.

Syn má teprve 8 měsíců, tedy o něco míň než udává výrobce (9m+). A to je možná důvod, proč si ze začátku moc nedokázal poradit s napitím. K tomu zřejmě přispělo i to, že syn stále preferuje mléko, tak moc nejí a proto si někdy nevzpomenu mu pití nabídnout. No ale uběhlo cca 10 dnů a syn z něho pije jako profík. Teče pomalu, ani jednou se nestalo, že by vodu nestihnul polknout a vytekla mu z úst. Jsem si jistá, že starší dítě techniku pití zvládne do 2 dnů. 

Hrníček se dítěti dobře drží a nekápne z něho ani kapka, pokud není v ústech dítěte. Syn s ním různě manipuloval a nikde nezůstala ani stopa po vodě, což se u jiných hrníčku často stává.

Musím přiznat, že syn dosti otestoval kvalitu materiálu J. Tou jsem si ovšem já byla jista hned, když jsem ho chytla prvně do ruky. Hrníček je z kvalitního plastu. Pítko je ve srovnání s jinými námi vyzkoušenými hrníčky dostatečně pevné. Nebojím se prokousání, až přibydou další zuby. Navíc tento hrnek má skvělé dno a drží na každém povrchu. Nahoře pro ochranu pítka před znečištěním je kryt, který opravdu pevně drží. I v batohu vždy zůstal na svém místě.