Kresba má smysl i u větších dětí

Kreslení a malování je pro děti důležité v jejich vývoji. Snad každé malé dítě kreslí. Kam ale může směřovat? Má smysl podporovat malování do budoucna nebo by mělo dělat něco „praktičtějšího“?

Možná vás překvapí, že tvorbou se dá dnes hezky uživit. Pokud se vaše dítě vydá uměleckou cestou, může být velmi úspěšné. Představíme vám několik uměleckých profesí, které rozhodně dávají smysl!

Veďte děti k tvorbě, třeba pak budete hrdým rodičem úspěšného grafika či architekta.

Váš šikovný malý kreslíř se třeba jednou stane architektem a podle jeho návrhů se budou stavět parádní budovy. Ano, i v dnešní době rýsování v počítačových programech musí umět architekti kreslit. Potřebují si totiž kdykoli načrtnout svůj nápad a přiblížit ho klientovi. Také se dělají talentové zkoušky na vysoké školy. A nikdy není brzy začít se na ně připravovat. To samé platí u bytového architekta, který navrhuje krásné interiéry.

Pokud by vaše dítě rádo přebarvilo vše, co potká a rádo upravuje předměty k obrazu svému, možná bude designerem. Bude navrhovat vzhled nových zajímavých modelů, různých tvarů i krásných vzorů. Bude skicovat návrhy a spolupracovat s výrobou daného předmětu. Dmuli byste se jistě pýchou, kdybyste viděli výrobek podle návrhu vašeho potomka!

S tímhle článkem asi nebude souhlasit hodně lidí. Ale já si nemůžu pomoct. Mně se současný způsob Vánoc, jak je prezentovaný ve většině rodin, prostě nelíbí. „Napiš dopis Ježíškovi a pak buď hodný, jinak ti ty věci nepřinese.“

Svým dětem odmítám lhát

Proč bych jim měla říkat, že dárky nosí Ježíšek, když jim je s láskou vybíráme my s manželem?

Proč bych je měla strašit, že žádné dárky nedostanou, pokud budou zlobit? (Chtěl by Ježíš, abychom takhle jeho osobu zneužívali k manipulaci s dětmi? Jakkoliv si připadám nevěřící, o tomhle silně pochybuju! 😉)

Proč vyhrožovat dětem, že je odnese čert do pekla, pokud nebudou hodné? (Co to vlastně je, být hodný? Znamená to poslouchat na slovo? Neprojevovat žádné emoce? Být potichu? Chcete tohle pro své děti? Já teda ne.)

Nechci svoje děti balamutit – ani ve jménu strachu, ani ve jménu „kouzla Vánoc“.

Jelikož jsem si před porodem moc ráda četla všechny porodní příběhy tady na koníkovi, rozhodla jsem se, že se s vámi o ten svůj taky podělím. 🙂

Že čekáme miminko bylo velké překvapení. Zjistila jsem to dva dny před vánoci, 22.prosince 2017, kdy jsem si udělala test jen tak úplně náhodou. Do menstruace mi zbývaly ještě skoro dva týdny. 

Zhruba týden jsem se cítila tak jaksi divně. Kolem vánoc jsme měli spoustu menších posezení s přáteli, a mně všechno víno, které bylo na stole jaksi divně smrdělo.

Když už jsem odmítla sklenku na třetí akci, řekla jsem si, že zkusím udělat test, vždyť o nic nejde, beztak tam nic nebude :D 

Ráno jsem vstala, cvrkla na papírek, položila ho na umyvadlo a šla do sprchy. Když jsem vylezla ze sprchy a uviděla na testu dvě čárky, málem to se mnou seklo. S roztřesenýma rukama jsem psala kamarádce, jestli to tam vidí taky. No jo. Bylo to tam. Manželovi jsem to oznámila hned ten den, i když jsem chtěla počkat až mi to potvrdí doktorka, ale nešlo to vydržet. Po prvotním šoku nastala radost veliká a po novém roce už jsem si od doktorky nesla fotku pidišušínku fazolkovitého tvaru, který šel na fotce sotva vidět. Hned v lednu začal kolotoč zvracení, který trval až do pátého měsíce. Blila jsem uuuuplně všude. Doma, v práci, v tramvaji, hrůza. Díky hrozným nevolnostem se to v práci rozneslo rychlostí blesku a začal teror. Dodnes nevím proč to bylo, ale vedoucí i ředitelka mi začaly dělat neustálé problémy. Naschvály, nehlášené kontroly, vzaly mi všechny prémie. Nakonec, i když jsem chtěla pracovat co nejdýl, šla jsem od května na neschopenku s vysokým tlakem.

Ten mě pak provázel až do konce. Na kardio jsem odcházela jednou za 3týdny, nasazený dopegyt 4x denně a prý mám počítat, že budu rodit dřív.