Otázku jak odstavit dítě potkávám na maminkovských webech tak často, že jsme se rozhodla nasat tento článek - asi i proto, abych nemusela odpověď vvždy znovu vypisovat. Ale asi bych měla začít úplně od začátku.

V listopadu 2015 se nám narodil náš první syn. Porod byl rychlý a bezproblémový, i když byl vyvolávaný. Navíc v době, kdy se malovalo v Podolí a Motolské šestinedělí praskalo ve švech. I to se asi podepsalo na tom, že když jsme po čtyřech dnech odcházeli z porodnice, syn byl převážně na příkrmu. I když v porodnii jsem vzorně krmila po prstě, abych kojení nezkazila, doma jsem na shánění stříkaček neměla náladu a malý dostal svou první lahev. I když jsem měla pocit, že z prsou neteče vůbec nic, poctivě jsem přikládala... a malý měl zjevně jiný názor než já i váha.

Jeden z největších objevů těch dní mi předala moje maminka "prostě si ho vem do potele a takle přilož k prsu, budete to mít oba pohodlnější." Jelikož jsem tou dobou ještě skoro nemohla sedět, byl objev kojení vleže skutečným objevem Ameriky. Strávili jsme tak prakticky zbytek šestinedělí - malej se asi po třech dnech doma rozhod, že příkrm už nechce a prostě prso nedá z tlamičky. 

Kombinací živé a mechanické odsávačky jsme produkci mléka nakonec dostali na velmi uspokojvou míru a nedospotřebovali ani tu první pixlu příkrmu.

Malej byl opravdu kozomil - prso neodmítl snad nikdy a především v polospánku to byl veliký dravec, který měl prso i místo dudlíku... a tak všeobecně pro kontrolu, že máma je pořád tady a nikam nezmizela.

Mělo to ovšem i svou stinnou stránku: malý preferoval prso před čímkoli jiným a příkrmům nikdy moc nedal. Z toho důvodu mi bylo odstavení doporučováno už od přibližně roka. To se ale zas nehtělo mě - prostě jsme mu prso nemohla vzít.

"Indiánskou metodu jsem zkoušela už v osmnácti měsících, protože bylo teplo a ona byla pořád nahá, přišlo mi to jako ideální příležitost. Nezdařilo se. Druhý pokus přišel ve dvou letech a dvou měsících a bylo to úplně jiné..."

Teplé dny jsou ideální příležitost k tomu, zkusit začít dítě zbavovat plenek. Metod, jak k úplnému odplenkování dojít, je několik. Každá maminka si může vybrat tu, která nejvíc vyhovuje hlavně rodinnému životnímu stylu a dennímu programu. Indiánská metoda je i u nás známá a využívaná a některé maminky na ní nedají dopustit.

V čem indiánská metoda spočívá? V porozumění.

Tato metoda zbavení se plenek a naučení se na nočník opravdu pochází od indiánských kmenů a je podrobně popsána v knize Harveyho Karpa. Indiáni obvykle žádnou formu plenek pro samostatně běhající děti nepoužívali, děti prostě vykonávaly potřebu, kudy chodily. V době, kdy dětem bylo kolem dvou let, začínali starší obyvatelé kmene s hygienickou osvětou, kdy malému indiánovi sdělili, že potřeba se vykonává jen na určitém místě. Ve věku kolem 24 měsíců má totiž dítě natolik vyzrálou nervovou soustavu, aby svou potřebu dokázalo udržet tak dlouho, než najde nočník. Rovněž je už schopné pochopit, proč se je nutné chodit na nočník či záchod.

Jak poznáte, že je dítko na odplenkování zralé?

Kolem druhého roku života dítěte už je dítě natolik chytré, že dokáže i bez nátlaku pochopit, jak to s tím čůráním a kakáním je. Poznáte to i tak, že množství počůraných plen se zmenšuje, dítě čůrá méně, ale větší množství, což je známka toho, že močí vědomě. Když vykonává velkou potřebu, poodejde od společnosti nebo se někde schová, aby mělo klid. I to je známka toho, že je zralé.

Ahoj vsetsky maminky, predem me omluvte za diakritiku a take, ze jsem si dovolila tuto zpravu prekopirovat. 🤭 Zpravu, kterou jsem jedne mamince poslala. Protoze si neskutecne vazim vasi pomoci, od lidi co neznam. At uz jde o vybavení tak celkove příběhy od Vas vsech, kteří mi kazdy den davaji nadeji, odvahu ze v tom nejsem sama i pres to, ze bolest v mem srdicku a bohuzel dost matne vyhlidky přetrvávají.😞😞 Tedy Vam sdílím svuj pribeh ve zkratce, aby jste meli vubec tuseni, komu vlastne pisete a podporujete:

cekam holcicku v unoru 2019, ja a muj pribeh je dost na dlouhe vyprávění, mela jsem partnera 7let, nasla si hezkou praci odstehovala se do Prahy ze severu Cech🌸 jelikoz nemam rodinu, mam tedy jen maminku, ktera bydli v Ústeckém kraji ale po vazne nehodě je z ni ležák, tak jsem nikdy moc nesetrila penizepro sebe, vzdy kdyz jsem vydelala neco navic, tak jsem penize dala mamce na přístroje, na léčbu tak, aby tu byla snami co nejdéle. Sama sem pak v 19. Letech prodelala véke změny na děložního cipku a podstoupila jsem 4 operace. Po dlouhem snažení o miminko cca 5let na doporučení lékařů jsem chodila do centra asistovane reprodukce do Motola. Jelikoz jsem byla mlada tak jsem netlacila tolik na pilu a tim pádem to s partnerem nevyslo. Odstehovala jsem se od nej. Po 7 letech, nasla si najem v Praze a veškeré sve úspory dala do najmu vybavení bytu a tak.✊🙂 Netrvalo dlouho a poznala jsem Tomase( otce ditete), on se tak snazil aby me získal, ja jsem celkove trosku bala zase s nekym zit, na nekoho se vázat. 😞🙏Uz od zacatku působil na vsetsky jako velice sympaticky clovek bez chyby, byl prvoligový hráč a penize si sporem videlal moc hezke, postavil dum, je to veselý clovek, bohuzel ale sobec. Ja stale bydlela ve svem a on na me zacal nalehat, ze by semnou chtel zit, ze postavil ten dum pro rodinu. Ja jsem ale rekla, ze je stale brzy se stehovat do jeho domu a pokud chce rodinu, ze to muzeme zkusit, ze tomu dam volny prubeh( verila jsem svym 7letum beznadejneho snažení). Jenze, netrvalo mesic, dva a ja jsem zjistila ze jsem v jinem stavu. Mela jsem ohromnou radost a Tomas take. Jen me kvuli krvaceni a předešlým zdravotním stavu poslali hned na ryzikove. Jelikoz jsem pracovala jako kadernice pro jedno “nejmenované” kadernictvi sefova si krátila Dane uznávala nam minimální plat. Ja predtim, kdyz jsem pracovala tak to slo a fakt, kdyz jsem tahla tak sem utahla sebe a byt a tak. Jen ted na neschopence mi prislo 5000, z minimálního platu a ted uz 3 mesice nic. No nic. Tomas s ohledem na muj plat a zdravi me přesvědčil o tom, ze se nastěhuji k nemu a budeme zit jako rodina.💋🌸Váhala jsem a bala se ale prestehovala se a prožila s nim nadherne dva mesice co me držel na rukou, tesil se na me i na mimi.🤰🏻 Ve 3mesici tehotenstvi jsem sla na kontrolu, zjistili ze je vse v poradku a tak jsem sla domu. Vecer s Tomasem sem se lehce pohadala ale ne nic zleho, vlastne poprve v zivote vypenil za to, ze jsem vzala jeho telefon a přinesla mu ho. Rano kdyz jsme vstala mi rekl ze si musime promluvit.😞😞 Tekl mi, ze neni stastnej a ze dite neni z lasky a ze si ho mam nechat vzit. Ze nad tim posledni dobou premyslel, ze se snazil ale ze to nejde. Je. Mi to oznámil az na konci 3mesice náhle. Tak jsem zacala strasne plakat jak to muze rict, a on to stale opakoval ze semnou nechce byt a ze jestli si dite necham ze jsem hloupa. Zacal me strasne urazet, tak jako nikdo jiny, nikdy...😪druhy den me Odvezl pred nemocnici a tam mi rekl at si to nejak zaridim, ja sem byla zoufala plakala jsem a prosila ho tam pred lidma at to nedela, ze to po me nemuze chtit, ze udelam cokoliv, ze dite vychovam sama. Neverila jsem, ze tohle je muj Tomas, vo ten zvrat, jeste vcera bylo vse v poradku.Jenze on mi rekl ze to sama nezvladnu, ze nejsem dost silny clovek na to vychovavat dite at jdu a domluvim si potrat treba na cerno,ze je mu to jedno. Tak to uz mi vyplenili nervy. On dite vzdy chtel a takto si to naplánoval, Jenze nechtel me a v tu dobu mi to doslo, ze ja mam pouze sloužit jako inkubátor, proto cekal az do 3 mesice kdy bude nemožný potrat. Me tim psychicky zlikviduje a ja odejdu bez pevne půdy pod nohama jako matka samozivitelka bez jakýchkoliv podminek se o dite postarat sama😞 A ja na posledni chvilku, pustila bydleni zila s nim, nenasetrila s neschopenky a stala se na nem uplne zavysla.Tak jsem mu rekla v zoufalství a v bolesti ze za tohle uz svoje dite nikdy neuvidi ze se o to postaram. Tedy me pred nemocnici vykopl, odjel a od te doby jsem ho nevidela. Sla jsem k doktorovi a Ten mi rekl ze na potrat je pozde ze zacinam 4mesic. Takze jsem to Tomasovi napsala a on mi rekl ze za to ze jsem mu vyhrozovala, at si zbalim sve kramy a vypadnu z baraku a at si tam treba chcipnu. Takze jsem pobalila u nej doma par osobních veci. Odjela k segre ktera je o nekolik let mladsi a studuje a tam se psychicky zhroutila. Po dvou dnech na kapacce coz bylo v patek rano me pustili domu. V sobotu rano mi prisla sms od Tomase ze mu vykradli barak ze je tam skoda 200 000 a ze se pachatel dostal klíčema a ze jedinej kdo ma klice jsem ja tak komu sem to dala na starost😡😞😪. Jenze ja sem nebyla niceho takoveho schopna,takze ted litam po vyslechach. Jsem na neschopence kvuli diteti. Ujali se me dva kamaradi co je znam leta, bydlim ted u nich na gauci a snazim se nebyt ve stresu aby jsem diteti neublizila. A mam to jen tak tak. Smazala jsem si fb a instagram sem hodne zredukovala, musim ted bojovat protoze on mi dal na vyber bud on nebo dite. Ja se rozhodla pro dite a kazdy den se bojim jak to zvladnu😞, bojim se protoze jsem bez koruny, bez rodiny bez střechy nad hlavou. Mozna moje pýcha mi nedovoli jit do aziloveho domu. Ja si nikdy nezila spatne, protoze sem si na vse rukama vydelala. Jen ted? Je to cele v haji, v Praze jsou najmy strasne drahe aby jsem s miminkem tahla najem a zaroven miminko a nemam tu ani zadnou babicku nebo prave tu maminku. Ktera by mi pomohla rekla co a jak. Nemam trvale bydliste. Je ze me bezdomovec. Na socialce nemam zatim zadne pravo bez bytu. Od zari ted jsem si sehnala praci na recepci a budu muset zapracovat. Ale bojim se strasne co bude v prosinci, citim se tak sama. Tak sem si miminko vymodlila. Ted je to nejvetsi zlo v mem zivote, psychycky sem z toho rozebrána. Nechci dite dat pryc ale jak to udelat. S Tomasem nejsem v kontaktu on se absolutne nezajima. Napsal mi jen ze chce byt v papirech a ze bude platit nejake alimenty ale az se vyřeší jestli jsem vykradla jeho dum. Coz me uplne odrovnalo a zaroven urazilo jak si tohle muze vubec myslet. Jako zenu me to totalne sklamalo v lasce. Potrebovala bych vice casu nez do prosince, 😞 Tomas mi pak bude delat problemy dal, se stridavou peci a tak a uz ted si myslim, ze proti me jde jako na nesprisobilou matku. A bude chtit dite do pece jak vyhrozuje. Ma pravdu bohuzel,ja nemam nic 😞 nemam kde bydlet nemam na to zaplatit utz Natoz koupit plenky. S ohledem na to ze jsem se zamilovala do nepraveho, opustila jsem kvuli miminku a vidimy rodiny vse co jsem mela, sve priority alespon to bydleni, praci. Jsem ted v 17 tt skoro a sem uplne v prdeli, svou vlastni vinou 😞 ze sem mu verila, ze se zamilovala, a ted si kazdy den rikam co bude s tim spuntikem jestli dokazu byt dobra mama... dokazat mu a sobe hlavne pro to male. Ze nejsem tak slaba jak to rekl otec ditete. Jen ta prázdnota, bolest a beznaděj, kde zacit. Stale jen litam doktor, policie a úřady. Celkove nicim psychicky to male uvnitr. 😞 i kdyz věřte mi, snazim se

Aktualizace: Víte jak se dobře pere? Šikovně, efektivně, ekologicky a moderně. Dvě maminky otestovali pračku Samsung Quick Drive a zde si můžete přečíst jejich recenze. Trošku napovíme - tuto pračku si určitě připíšete na svůj vánoční seznam dárků!

---

Máme tu pro vás skvělé testování. Až dvě maminky můžou získat po jednom kusu prémiové pračky Samsung Quick Drive a konečně prát šikovně, rychle a prakticky. Jednoduše bomba.

Tak čtěte dál, pokud chcete jednoho pomocníka značky Samsung získat domů i vy.

Co testujeme

Tato chytrá kráska oblíbené značky Samsung se vyznačuje hned několika vlastnostmi, které jistě oceníte:

Aktualizace: recenze maminek, které se svými drobečky testovaly hračky Fisher-Price, si můžete přečíst v našich diskuzích. 

---

Význam hry a hraček je možné vypozorovat z nadšení a radosti dětí, když uchopí první hračku... Když hračky pomáhají batolatům v dosahování prvních úspěchů nebo když rozvíjejí představivost předškolních dětí.

S hračkami Fisher-Price, které s námi můžete otestovat, vykouzlíte svému děťátku úsměv na tváři a postaráte se o radostné výskání a zářící očka, když je uvidí.

Co testujeme

Pro testování dostanou vaše dětičky 3 krásné hračky.

Celý týden se nese v duchu soutěží s Ambasadorkami. I dnes je pro Vás připravena další soutěž a bude to soutěž se mnou a s firmou Vileda. Trhneme rekord a budeme mít nejvíc soutěžících? Pojďme se o to alespoň pokusit 🙂

Dávali jste včera pozor a četli článek od úžasné Irči @vanea

Pokud ne, tak si ho určitě přečtěte, protože se v něm ukrývá odpověď na dnešní soutěžní otázku (https://www.modrykonik.cz/blog/vanea/article/hola-hola-skola-vola-cas-na-odpocine-0m29wb/)

A jaká je dnešní soutěžní otázka?

Co není cílem života?

O co budeme dnes soutěžit?

Všem, kteří se rozhodli přečíst můj článek předem děkuju a snad právě pro Vás bude v určitých věcech přínosem. Ráda bych Vám povyprávěla, co předcházelo mému těhotenství a především o porodu, který proběhl v porodnici ve Vyškově. 

Přesně dne 30.6. 2017 jsem úspěšně dokončila vysokou školu v Brně. O pár měsíců později jsem se dostavila na přijímací zkoušky na navazující studium v mém oboru. Ačkoliv jsem zkoušky udělala, na další studium jsem se necítila, a tak jsme si s přítelem řekli, že se pokusíme o miminko. Náš plán byl takový, že pokud TO vyjde, tak ukončím studium a pokud ne, tak půjdu dál studovat. Těsně před zápisem se mi ukázaly na testu dvě jasné čárky - mé pocity byly velmi rozporuplné. Já i přítel jsme miminko chtěli, ale rodiče si přáli, ať dál studuji - nechtěla jsem je zklamat. Nicméně poté, co se dozvěděli, že čekáme přírůstek se začali všichni velmi těšit. 

Asi v 8. týdnu těhotenství jsem začala krvácet a tak jsem navštívila pohotovost, kde jsem dostala léky na udržení těhotenství, které jsem dále brala až cca do 3. měsíce těhotenství. Poté už nebyly třeba a jediné, co mě trápilo, byly těhotenské nevolnosti (jako mnohé z nás), které jsem se snažila zmírňovat zázvorovými lízátky a doušky chlazené coca coly. Ve 3. měsíci na velkém screeningu jsme se dozvěděli, že naše miminko je holčička, což nás oba velmi potěšilo. Vždycky jsem si přála mít svoji malou princezničku, kterou budu krásně oblékat a všude se s ní chlubit 🙂. Poté jsem podstoupila triple testy, které ukázaly vysokou pravděpodobnost na rozštěpové vady. Pan doktor mi vysvětlil, že je mít nemusí, že tento test ukazuje pouze procentuální pravděpodobnost, ale i přesto mě tato informace velmi rozrušila. Následně jsem byla zaslána do prenatálního centra, kde jsem absolvovala jeden screening navíc. Paní doktorka mě potěšila informací, že žádné rozštěpové vady nejsou viditelné ani na páteři, ani na obličeji.  Tím mé starosti o malou však nekončily. Zhruba ve 25. tt  začaly další problémy a já si díky nim musela poležet v nemocnici.  Holčička se na nás asi tak těšila, že chtěla ven o mnoho dříve, a proto se mi snažili porod oddálit. Díky klidovému režimu a lékům se jim to povedlo, a Emča zůstala v bříšku až do mého 38. tt těhotenství, za což jsem byla moc vděčná. Od pobytu v nemocnici jsem dále dodržovala klidový režim a žádné další problémy se nevyskytly až do porodu. 

Těsně před porodem jsme ještě stihli těhotenské focení, na kterém moc ráda vzpomínám a když se zpětně dívám na fotky, mám trošku slzičky v očích 🙂 

 A teď už k samotnému porodu! 🙂

Dne 26.4. 2018 jsem jako každý čtvrtek chodila do poradny pro těhotné ve Vyškově na rutinní prohlídku a měření ozev miminka. Pamatuji se, že v poradně jsem byla ten den už brzy ráno, protože tam později už bývá hodně maminek a já to chtěla mít co nejdříve za sebou. Poté, co přišla sestřička, tak mě hned napojila na monitory a já čekala půl hodiny, až bude měření hotové. Sestřička však za mnou neustále chodila, že malá zřejmě spinká a není tam taková aktivita, kterou by doktor potřeboval vidět. A tak jsem začala pojídat čokoládu a hroznový cukr ve snaze ji probudit. To se však nepodařilo ani po mé menší "rozcvičce" a tak lékař usoudil, že se měření bude muset opakovat za 3 - 4  hodiny a pouze mě vaginálně vyšetřil s tím, že pak mu jen přinesu ukázat výsledky měření. Během 3 a půl hodinovém procházení se po nemocnici jsem začala cítit mírné bolesti, kterým jsem však nepřikladála váhu, protože jsem si myslela, že se jedná o poslíčky. Po uplynutí této doby jsem se pomalu vracela do poradny, aby mi natočili znovu ozvy. Výsledek nebyl nijak uspokojivý, nicméně byl lepší než předchozí, tak se s ním pan doktor spokojil a následně vyhodnotil, že nález je fyziologický a já mohla slavnostně ve 13:00 odpoledne domů. Jak jsem dorazila domů bolesti začaly být silnější, ale zatím nepravidelné, tak jsem si stále myslela, že je to jen důsledek mé "delší procházky". Šla jsem si lehnout a nachvíli usnula, probudila mě během půl 4 docela silná bolest v kříži a podbřišku, která se začala pravidelně opakovat a trvala cca 45 - 50 sekund. Zhruba v 16:00 jsem volala příteli, že už "asi" rodím, tak ať pro mě přijede. Samozřejmě jsem čekala do poslední chvíle než jsem si šla dát vanu a v ní jsem se ještě následně rozhodla si umýt vlasy (přece nebudu rodit s mastnými vlasy :D ), což byla chyba, protože jsem byla ráda, že jsem z té vany vůbec nějak sama vylezla a oblékla se. Přítel měl vcelku velké zpoždění, přijel za víc jak půl hodiny od telefonátu a já už se doma bolestí svíjela. Byla jsem vcelku nervózní, nebála jsem se, že bych porodila doma, ale že mi nestihnout podat dostatečně včas antibiotika - měla jsem pozitivní nález na streptokoka.