Trošku opožděně tu máme rychlorecenzi na další hračku, tentokrát na housenku Code-a-pillar. 

Součástí balení je hlava s hlavním (a také jediným tlačítkem), 8 dílků k připojení a dva terčíky, které mají sloužit jako ukazatelé směru. Z mého pohledu tedy naprosto zbytečná věc, za celou dobu jsme je nepoužili ani jednou. Každý dílek má svou funkci (tři jedou dopředu, dva vpravo, dva vlevo a jeden hraje). Housenka jede podle toho, jak jednotlivé dílky na sebe navazují a vždy bliká ten dílek, jehož funkce právě běží. Na celou trasu je potřeba poměrně dost místa, nám to zabere snad přes půl obýváku 😀 Housenka nemluví, za to celou dobu hraje a bliká a na mě je tedy poměrně dost hlučná.

Dají se dokoupit ještě i další dílky, celkem by jich měla uvézt až 15. Eliška (5,5 roku) hned věděla, co má dělat, jak ji rozdělat a zase spojit, Štěpán (rok a 8 měsíců) doteď zvládá jen rozpojení, zpátky to není schopný napojit. Taky ho hodně rozčiluje, že jezdí sama, on by ji radši vozil sám 😀 a tak tu někdy huláká housenka a se Štěpánem se přeřvávají 😀 Elišku bavila tak první dva dny, pak už věděla co a jak a vlastně kromě toho, že se dá naprogramovat a jezdí sama, nic víc neumí. Takže nuda 😒 Myslím, že stejně jako globus je to hračka pro děti ve věku nejlépe tak 3-4 roky. 

Co se jí nedá upřít je to, že zvládá i horší terén, v pohodě projede i po koberci s nižším chlupem, velké mínus je to, že ačkoliv si s ní děti až tak často nehrají, po 14 dnech došla šťáva v baterkách (což tedy na to, že jsou potřeba čtyři baterie, tak je to celkem pecka).

Myslím, že Štěpán do ní časem "doroste" a ještě si s ní užije, Eliška není úplně technický typ a tak ji moc nebaví pořád jen "programovat" cestu. 

To tanečník Beatbo, to je jiné kafe 😀 Ale to zase až příště 🙂

Už po první fázi jsem Vám napsala článek, který snad někomu dal nové informace a někoho snad namotivoval v tom, že to, že máme po dětech nemusí zákonitě znamenat, že to odnese naše postava. Jen pro opáčko - všechny ženy po porodu by si měly zjistit, jestli jejich břišní svaly trápí diastáza - zjistíte jednoduše doma.

http://www.ivafis.cz/diastaza-kde-a-jak-nahmatam-rozestup-brisnich-svalu/

Pokud zjistíte, že ji máte, rozhodně se nepouštějte do žádných sklapovaček, vzporu, prken apod. ale vyhledejte někoho, kdo vám ukáže, jak cvičit, aniž byste si ublížily. Já s Ivou cvičím od dubna tohoto roku. (Fáze 1, 2 měsíce prázdniny a cvičení v mírnějším režimu a pak fáze 2)  Nyní mám za sebou fázi 2 s Ivou, která už se nezaměřila výhradně na břicho, ale i zbytek těla a já jsem prostě nadšená. Pomalu ale jistě začínám mít nejen napečené buchty (ještě mě teda čeká kus cesty), ale začínam se zbavovat i svého celoživotního trápení - stehen. Navíc tím, že každý den člověk plní domácí úkoly a cvičí tak si nasadí parádní režim a zvykne si na to hodně rychle. Už jsem to psala dřív, je skvělé zjistit, že človek nemusí trávit hodinu denně v posilce, ale stačí mu chvíle doma během po o spánku dítěte a 2 ručníky ;) netryská z vás pot a ani se nějak výrazně nehýbete, ale zároveň střed těla maká jako o duši a výsledky na sebe nenechávají dlouho čekat! Stačí jen vědět jak cvičit efektivně 🙂 Mám za sebou 2 císaře a od posledního porodu uběhlo necelých 15 m.

Moje výsledky:

Pupek: - 1cm 

žebra: -1 cm  

Největší slevová akce je tu a přináší s sebou mega slevy. Chcete vědět, kde se opravdu vyplatí nakupovat a jak ušetřit ještě více? Tak potom rozhodně čtěte až do konce. Speciálně pro Vás jsme totiž připravili seznam obchodů, ve kterých nakoupíte nejvýhodnější.

Chcete ušetřit ještě více?

Letos do našich končin Black Friday zavítá 24.11. a potrvá do 27. listopadu. Na nákupy máte tedy čtyři dny, které rozhodně využijte naplno. Ceny ve vašich oblíbených obchodech budou totiž rekordně nízké, a to je ten správný čas, kdy byste se měli vrhnout na pořádné vánoční nákupy! Ale pojďme se na to podívat pěkně postupně.

4 kroky k efektivnějšímu nakupování

Ještě dříve, než se necháte pohltit tornádem slev, přečtěte si pár užitečných rad, díky kterým ušetříte nejen drahocenný čas, ale i peníze. Základem úspěchu je precizní příprava.

1. Hned na úvod si vzpomeňte na lidi, které chcete obdarovat. Nezáleží na tom, jestli si je naťukáte do mobilu nebo sepíšete do diáře, ale udělejte to. Nechcete přeci na nikoho zapomenout, že?

O to hůř,že jsem na to přišla v 35tt.Máme syna, kterému je 26 měsíců a doteď nechodí na nočník ani nemluví. Na nočník si dobrovolně sedne jen ráno a večer,sedí na něm klidně hodinu a dokonce se i vycura. Ale přes den ani náhodou. Zkoušela jsem latkovky,ale jemu je fuk,že má plinu úplně durch, případně i s hovinkem. Zkoušela jsem slipecky,ale jediný efekt je ten,že má pak hystericky záchvat,kdy me nutí,abych mu dala radši jednorazky, což po 15 minutách řevu radši udělám. Chtěla jsem ho nechat běhat i nahatého,ale radši mi donese jednorazku a teplácky,že chce obléct. Možná jen nemám výdrž a měla bych ho nechat řvát dál a třeba by to pochopil,že plinu nedostane. Fakt nevím.

Co se mluvení týká,říká jen táta, bába,ne,kde je,haji (že chce zazpívat halí belí) a pak své všeříkající eeeeeee,kterému rozumí jen on sám.Obvodní nás poslala na foniatrii,kde mu chtěli udělat nějaké audio vyšetření,zda dobře slyší (i když jsme vždy všechny doktory přesvědčovali,že slyší dobře).Na to ale musí mít ouška čistá bez mazku. Šli jsme tedy předtím na ORL,kde mu ouška měli čistit. Jenže ouška jsou čistá (aspoň jedna dobrá zpráva), za to plna vody, protože má zvětšenou nosní mandli. Prý nás díky tomu slyší,jako by byl v sudu, takže není schopen opakovat. Dostali jsme sirup Aerius,který máme dávat denně, proplachovat nos třeba Vintcentkou nekolikrat denně a pravidelně hleny z nosu odsávát. Za tři měsíce máme přijít na kontrolu a pokud se to nezlepší,půjde na trhání nosní mandle. Už je to 14 dní a nejsem si jistá nějakým zlepšením. O to víc mě rozčiluje,že se jak blbec snažím už několik měsíců, denně mu zpívám při a po koupání písničky, denně mu před spaním říkám básničky, denně mu pres den čtu pohádky a veškerá má snaha je úplně zbytečná.

A k dovršení všeho se dnes od manžela dozvím,že jsem přespříliš pečlivá matka,která svému dítěti stále stojí za zadkem a snaží se ho před vším chránit.A z toho důvodu je na úrovni 1,5 letého dítěte.Takze jsem svou pečlivostí udělala z úplně normálního zdravého kluka mentálně zaostalého. Jinými slovy jsem strašná matka.

Evidentne jsem schopná vychovávat (pokud se tomu tak dá říct) dítě maximálně do dvou let a pak by mi ho měli vzít,abych nenarušovala jeho další vývoj.

Chudák ten malej v bříšku,který se má teprve narodit. Když jsem byla schopná znicit vývoj u již narozeného syna, co asi čeká toho nenarozeného. Napadá mě strašná myšlenka,že jsem možná neměla mít děti, protože jsem ve výchově jak vidno naprosto neschopná. Miluju je samozřejmě oba dva (dvouletaka i mimi v bříšku), ale mám pochybnosti o sobě samé.

Blíží se období Vánoc, z televize se na nás hrnou reklamy, nakupujeme, přeháníme to se vším, s jídlem, dárky, hračkama, a pak jsme někdy zklamaní, že děti nic z toho dost 

neocení, že vše berou jako samozřejmost. 

Narazila jsem na jedněch amerických stránkách na hezký článek, 

tak si jej dovolím přeložit, protože se mi moc líbí.

"Čtyři jednoduché způsoby, jak naučit děti vděku

Věřím, že vděk je něco, co musíme děti naučit. Myslím, že často vidíme věci, které chceme změnit, opravit, věci, které nemáme, a tím, jak hledáme ty správné věci, tak nám ty hezké chvíle vděku a radosti protékají mezi prsty. Jako rodiče jsme pověřeni zvláštním darem - příležitostí naučit