Nevím, jak to máte vy - ale pro mě je teplá koupel ve vaně zárukou maximálního relaxu a pohody. V poslední době dokonce čím dál tím víc, protože jak naše děti stárnou, tak už mi celou dobu nestepují vedle vany a nechodí se pořád ptát, kdy už půjdu ven a budu si s nima hrát, či číst 🙂

Pěna, pěna a zase pěna...

Miluju pěnu... tohle mi zůstalo už od mých dětských let, kdy jsem do vany vylila minimálně půl lahve pěny, abych jí měla strašně strašně moc. A pak si z pěny plácala prsa, která jsem tehdy samozřejmě neměla, ale o to víc jsem je mít chtěla 🙂

Teď už sice prsa mám, ale obliba vany plné pěny mě rozhodně neopustila. Nejdůležitějším parametrem výběru té správné pěny do koupele je pro mě především vůně - nejradši mám svěží citrusové, či bylinkové pěny. A úplně nejradši ze všech mám ty s mandarinkou, nebo pomerančem.

V poslední době je mojí velkou favoritkou tahle déemková pěna do koupele:

A děti? Ty se samozřejmě opičí...

Můžete po nich sáhnout celoročně a vždy vás příjemně zahřejí. O čem je řeč? Přece o mikinách. Hodí se k sportovnímu i elegantnímu oblečení. Ty dlouhé se dají nosit místo šatů, krátké jsou stylovým doplňkem každých šatů a jejich kombinování s ostatními kusy oděvů se meze rozhodně nekladou. Proč by měl každý z nás alespoň jednu mikinu rozhodně vlastnit? 

Zdroj foto: PinkCoffee Studio / Shutterstock.com

Mikiny vás zahřejí a nabídnou vám pohodlí

Dámské mikiny jsou naprosto samozřejmou součástí šatníku každé ženy. Jsou totiž praktické, pohodlné, teplé a měkké. Když je navíc nositelky dokážou vhodně kombinovat s dalšími kousky, jsou i stylové. Až si příště nebudete vědět rady s tím, co na sebe, sáhněte po mikině.

S kapucí, se zipem, krátké nebo ke krku?

Nabídka mikin pro ženy je mnohem širší než nabídka pánských mikin. Dámy si totiž mohou zvolit, zda bude mikina extrémně dlouhá a budou ji moci nosit jako šaty, středně dlouhá, tudíž bude působit jako oversized mikina půjčená od partnera, nebo extra krátká pod prsa, tzv. crop model.

Taky se vám stává, že se vám ráno nechce vstát z postele? Nejraději byste se zase zachumlali pod peřinu, zavřeli oči a dál spali? Když se pak přesto z postele donutíte vstát, celý den se potýkáte s únavou a těšíte se, až si večer zase lehnete. Poznáváte se v tom? Poradíme vám, jak s únavou bojovat a život si zase užívat plnými doušky.

Únava je docela normální jev, ale …

Každý z nás se s ní už potýkal, kdo tvrdí, že ne, ten lže. Únava je normální jev, který sem tam zažíváme všichni. Když jsme celý den na nohou, musíme obstarat děti, domácnost, a ještě zvládat práci, je přirozené, že se večer cítíme unavení a potřebujeme si odpočinout. 

Problém ale nastává ve chvíli, kdy se s únavou potýkáme i během dne. Když je důsledkem toho, že jsme v noci z nějakého důvodu nespali a neopakuje se každý den, není třeba se hned znepokojovat, když jde ale o stav, který nás provází den, co den, je na místě začít něco dělat.

Únava může mít mnoho příčin

Vyčerpání a únava mohou mít nespočet příčin, může jít o nemoc, problémy se štítnou žlázou, stres, nedostatek spánku, špatné stravování apod. Buď na ni můžete rezignovat a zalézt si do postele, ale život vám bude utíkat skrz prsty, nebo budete hledat příčinu a postavíte se jí. Jak?

Pokud jste neslyšeli a neviděli, nenechte si ujít záznam pořadu Sama doma, kde hovoří náš MUDr. Václav Koucký, pediatr, pneumolog, Ph.D.

• Pořad: Sama doma
• Vysíláno: dne 10. 01. 2023
• V hlavní roli: MUDr. Václav Koucký, Ph.D.
• Téma: Zdravý dětský nádech

1. díl o dětských plicích a dětském dechu najdete na tomto odkazu:

https://www.ceskatelevize.cz/porady/1148499747-sama-doma/223562220600006/cast/955989/

Seriál bude třídílný.

Sledujte nás na webu i zde, další díly budeme postupně přidávat.

Ahojky koníkovky, 

už to bude asi měsíc, co jsem se dostala do nepříjemného úzkostného propradu, o kterém jsem psala dříve. Jak to vnímám teď s jasnější hlavou? 

Byla jsem smutná, zmatená, naštvaná a zoufalá, že mě vysvobodil až neurol... tři týdny, dvakrát denně a doteď si hoví v kabelce na "kdyby náhodou". Sama sebe jsem lynčovala za to, že bez něj nedokážu fungovat, že beru i antidepresiva, léta chodím na psychoterapie a stejně mě to skolilo tak, že jsem ho potupně, ale nakonec  i s povděkem začala brát. Jo i přes strach ze závislosti, ono když je fakt blbě, sláva mu, ať to ve finále každej, včetně mě, vidí jak chce. Teď už je lépe i když, stále čekám, že na mě možná něco bafne 😉😊

Ovšem neznamená to, že přestávám hledat cesty, jak to do budoucna zvládat bez berliček. Myslím na prevenci, abych se nedostávala do takových krizí zbytečně často, protože to, že jsem stresař a citlivá, vím už dávno, to asi nezměním. A když hledám prevenci asi je dobrý najít nejdřív příčinu a to vůbec není jednoduchý. Něco si nesu z jinak vcelku pěknýho dětství, mamka je ranař, trochu víc empatie, citů a méně kritiky vůči všem kolem by možná neškodilo 🙂 ale máma je máma a tak se jejím heslem "ženská musí vydržet všechno" řídím celý život... 

No bohužel i ve chvílích, kdy by bylo lepší nedržet, jako třeba v prvním nefunkčním manželství, kdy bylo všechno na mě, z mateřské mi po zaplacení mužových závazků zbyvalo 50 Kč a to jsem neměla koupené ani pleny. Utekla jsem, naštěstí, nějaká ta sebeúcta tam přece jen byla, všechno co se dělo v průběhu manželství, i těsně po té, ze strany ex je na dlouhé povídání, o tom třeba někdy jindy, jestli vůbec. Ale o tom co jsem si zasela sama a čeho teď sklízím ovoce, bych se právě teď ráda roszepsala. Koneckonců tohle téma se teď dere na povrch v rámci terapie dost jasně. 

Zůstala jsem sama s malým a "ženská musí vydržet všechno!" Hned po rozchodu jsem si našla byt, kam jsem nás přestěhovala, malýmu byl rok a půl, já brala mateřskou, ze které jsem najednou mohla žít jen já a malej a světě div se šlo to. Našla jsem malému mini školku, kde mi ho za 1200 měsíčně pohlídali na čtyři hodiny denně 3x v týdnu a já mohla díky tomu na brigádu ❤️ mimochodem miluji všechny, kdo mi v té době dávali tyhle možnosti 🙏 sice třetina výdělku padla na tu školku, ale furt to byli koruny k dobru, alimenty nic. Nu a takhle to šlo nějak dál, mateřskou vystřídal úřad práce, miniškolku velká školka, stálá práce nikde... holku, co si upletla dítě hned po maturitě a je bez praxe nikdo nechtěl. To mi bylo 24, Běhala jsem od brigády k brigádě, dělala mámu i tátu mojemu úžasnýmu synkovi, řešila úřady, papíry, dávky, nemoce prcka, prostě všechno a všechno pod heslem musíš vydržet, MUSÍŠ!