Výsledky vyhledávání pro slovo “Tr”
Teď bych se s vámi krátce podělila o něco málo z bosenské kuchyně. Na začátek musím říct, že jídla nejsou náročná na přípravu a většinou se vaří/pečou v jednom hrnci nebo pekáči. "Národním" jídlem jsou "ćevapi u lepini" - čevapčiči v housce, která je trochu namočená ve vodě s máslem a pak rychle opečená tam, kde se smažili čevapčiči, aby chytla jejich šmak. Dalším jídlem je maso se zeleninou připravované pod "sačem" - sač (někde se tomu říká i "peka) je kulatý pekáč, kde se nejdřív orestují větší kusy masa, potom se přidá zelenina dle vlastní chuti, takže nejčastěji brambory, mrkev, cibule, papriky a sač se zavře vyšším polokulatým víkem - zvonem. Zhora se navlékne takový velký prstenec a do něj se nasype žhavé uhlí. Oblíbeným jídlem jsou také "čorby" - čorba je něco jako velmi hustá polívka; fazole, které se vaří spolu s uzeným masem; "musaka" - jídlo z navrstvených brambor a mletého masa; "sarma" - zelný list plněný mletým masem s rýží a vařený - spíš dušený v hrnci. Bosenská kuchyně nabízí i mnoho sladkých jídel, která se ale nikdy nejedí jako hlavní chod, "baklava" je docela známá i jinde, je to druh dezertu z listového těsta, které se vrství a prokládá ořechy, polívá sirupem a medem. Lidi většinou v obchodě nekupují pečivo, protože si pečou doma vlastní chléb - toho je několik druhů a mají různé názvy. Hlavnímu jídlu, které je na stole denně, budu věnovat další KZ i s fotodokumentací postupu 🙂
Včera večer jsem ze spaní velmi nahlas zaštěkala!
Sebe jsem vyděsila, dítě vzbudila a Radek má bouli. Spadnul smíchy z postele.
To je tak, když stokrát denně opakujete, jak dělá to které zvířátko. Asi potřebuju dovolenou od dovolený 😀
Jsem vám jenom chtěla říct, že můj iPhone je plně zprovozněný a už ho miluju! 😵
Je boží!!! 😵
pokojicek pro Lucaska.misto koberce pujde postel.do sikmin u tramu pujdou vestavene police a prostor(mezi sloupy) se rozdeli japonskou stenou.
Při pochmurné sobotě se zmíním o dvou neveselých tématech, která k životu patří. Při první návštěvě Bosny mě vyděsilo několik věcí, které jsem postupem času vstřebala 🙂 Jednou byly hroby "na zahradě". Je zde zvykem pochovávat své příbuzné na své půdě, a ne na společný hřbitov. Hrobu se říká "mezarje" a tělo je do něj umístěno po mši v mešitě. Zajímavé je, že na mši do mešity chodí jen muži - žena, pokud jí zemře manžel, sedí během "pohřbu" doma a má pak 40denní období smutku. Z mešity zesnulého/zesnulou vyprovázejí jen muži a pohřbívají ji na půdě, která připadá rodině. Není pak nic zvláštního vidět za domem na zahradě nebo na louce poblíž náhrobky, jež z dálky vypadají jako patníky. Ve městech samozřejmě existují i velké hřbitovy, například v Sarajevu jich je několik.
Druhou neveselou věcí jsou minová pole - pozůstatek z občanské války. V roce 2001 bylo na seznamu 18.145 minových polí okolo milionu kusů min), ale odborníci předpokládají, že by polí mohlo být i kolem 30 tisíc. Kuriozitkou je, že v dnešní době chytání Pokémonů se lidé nebojí do minového pole vejít, aby Pokémona chytili!
Můj porod ♥
Na porod jsem se pečlivě připravovala - teda, když se mi chtělo :D .. Pila jsem maliník, brala homeopatika, žvýkala lněné semínko a cvičila s aniballem.. Jako prvorodička jsem samozřejmě nevěděla, co mě čeká a docela mile mě to překvapilo.. 🙂
Nepravidelné bolesti jsem měla od neděle 11.9 od 5 hodin ráno - na začátku to, ale opravdu nic nebylo a celý odpoledne až do večera jsem tomu nedávala žádný význam..a tak od 22:00 jsem už bolesti měla pravidelné po 10 minutách a už jsem je pomalu musela prodýchávat, dala jsem si koupel a jakmile se zkrátili na 7 minut vyrazili jsme s přítelem do porodnice..po cestě mi bolesti, ale začli skákat a pomalu se mezi nimy prodlužoval i interval..jelikož jsme tam už skoro byli a porodnici máme 20 minut autem, tak jsem se nechala vyšetřit..oblíkli mě do jejich erární košile a šlo se..doktorka si "sáhla" a zjistila, že jsem úplně zavřená..to už mi hlavou běhalo jenom to, že jsem strašná hysterka a že jsem zvědavá, jak teda ty skutečný kontrakce zvládnu..se slovy " že kdyby něco, ať přijedu.. ale ať přijedu až to opravdu bude, že ať se nebojim, že porodim v autě" mě doktorka poslala zpátky domů..bylo 24:00.
Po cestě domů jsem zase začala mít pravidelný bolesti po 10 minutách :D zase jsem se u nich kroutila a prodýchávala je ("achjo, to nezvládnu")..přijeli jsme domů, lehli si na gauč..bolesti přicházely, bolesti odcházely, už jsem z toho byla hodně vyčerpaná..přítel si kvůli mně vzal volno v práci, nechtěl mě nechat trpět samotnou..( je prostě boží)..bolesti jsem od tý doby, co jsme přijeli až do 13:00 měla pravidelně po 10 - 7 minutách..už jsem byla opravdu, ale opravdu vyšťavená...no a kdyz uz bylo 13:15, tak říkám mamce, která zrovna přišla, "že už to nemůžu vydržet, že už je to opravdu nesnesitelný, že cejtim už i strašnej tlak na konečník"..a ona.. "no a bude hůř, to počítej ješte několik hodin"..tak fajn šla jsem na záchod a tam jasne červená krev...tak jsem si hned vzpoměla na doktorku, která mi řekla, že kdyby něco, tak ať přijedeme..ale říkám si.."Teď tam přijedu a budu zas za hysterku s zas mě pošlou domů"..po chvíli mi to ale nedalo a aspoň jsem do porodnice zavolala, abych se jich pro klid na tu krev zeptala..vyčítala bych si, kdyby se něco dělo a já to přehlížela...
No co jsem mohla čekat že...samozřejmě mi řekli ať přijedu, že tohle po telefonu rozhodně nevyřesej..to už bylo 13:30 a já měla pravidelný kontrakce po 5 minutách ( myslela jsem, ze to jsou poslíčci- nevěděla jsem že rodim..bolesti a tlak to byly obrovský..musela jsem je už hodně prodejchávat a místy jsem měla pocit, že už potřebuju tlačit..ale v hlavě jsem si pořád říkala,že mám jen slabej prah bolesti..že to jsou poslíčci a že se nic neděje)..do porodnice jsme dorazili ve 14:00, s tim že se pravidelný kontrakce zkrátily už na 3 minuty..měla jsem co dělat, abych je rozdejchala..už jsme měli natrénovanou cestu a všechen ten postup, takže jsem byli na místě rychleji než předtim..
Když jsem ležela na lehátku a doktorka mě vyšetřovala, tak mi hlavou běhalo, jen to, že jsem neměla jezdit, že jsem jen slabá a zas mě pošlou domů..nebo že si mě tu nechaj s tim, že rodit budu až za několik hodin..Jaký překvapení to bylo, když mi doktorka řekla, že jsem otevřená na deset centimetrů..že jsem rodit..ani přípravu mi nestihli udělat (naštěstí se při samotným porodu nic nestalo a oholená jsem byla z domova)..na boxu mi praskli vodu.. asistentka mi řekla, ať si stoupnu, opřu se o Filipa (přítele) a každou kontrakci prodejchám a ať hlavně netlačim..ať malá sestoupí, co nejníž..a ať jich vydržim 15..už po 3 jsem měla dost a já "křičela" na Filipa a on zas na sestru..že další nedám, že už prostě musim tlačit (ten pocit na tlačení byl z celýho porodu to nejhorší..ani to tlačení a ani ta bolest)..a ona, že ještě ne, ze ještě neni určitě sestouplá, ať to vydržim, ze jí tlačením jenom ublížim.
Tak ok...ale dalších 12 prostě nedám..pokaždý když přišla a zeptala se mě, u kolikatý jsem tak jsem si jednu připočetla..když už jsem měla "patnáct" za sebou, tak mě vyšetřila a řekla, teď vás dáme do úlevové polohy a dáte dalších 15..uffffff...zas jsem si přidávala..někdy i po dvou..u některých už jsem i tlačila..to už i ma mě Filip "křicel" ať netlačím..a dejchal semnou..kdyz on nedejchal,tak já "křičela" na něj ať dejchá :D , když jsem byla asi u 6. kontrakce a přišla sestra, tak jsem jí řekla,že už jich je 15..Ona že kecám,že to neni možný, aby to bylo tak rychle.. Filip mě podpořil a řekl, že ne.. tak mi udělala vyšetření a řekla, ze mám teda pravdu, že je hlavička už hodně blízko, že jdem tlačit..byla venku na 3 zatlačení..mezi tlačeními jsem si i sáhla na hlavičku..nedělali mi nástřih, ale šili mě, malá mě trochu potrhala..
Malá se narodila v 15:30..já přijela do porodnice ve 14:00..kdybych tam nezavolala a neřekli mi, že mám přijet, tak porodim doma..nebo v autě...proti bolesti mi taky nic už dát nemohli, takže jsem to aspoň nemusela řešit - vlastně jsem na nic takovýho ani neměla čas pomyslet :D
Je to porod - bolí to, ale na jednu stranu je to opravdu úžasná záležitost -aspoň pro mě..Malou bych rodila klidně milionkrát - až tak jí miluju .. Holky, těšte se na porod a nemějte strach 🙂 Opravdu to stojí zato 🙂
Sofie Jetmarová
3 200 g
49 cm
Moje sázka trvá 😀
#vtip
Byla jsem hodná a dostala jsem iPhone SE. A už tři hodiny se seru s nastavením a moje nervy tečou!!! 😀
vyhlašuji pátrání! která dobrá dušička mi poslala srdíčko včera k narozeninám? 🙂
A je to tady. Kejve se nám zub. Doufám, že je to mateřský plurál a že ten můj zub, co mě tak strašně bolí, se nekejve a ani kejvat nebude...
Barefoot značky: výslovnost
Tento seznam vznikl poté, co jsem v zahraničí v obchodě paní prodavačce vysvětlovala, že se chci podívat na "Bobux shoes" a nedomluvily jsme se... Takže: jak se jim správně říká! (Těm ne úplně jasným.)
Bobux ['boːbax] výslovnost
Camper [ˈkæmpə] výslovnost
Collegien: [kɔ.le.ʒjɛ̃] výslovnost, význam: Collegien je komuna ve Francii
Feelmax [fiːl.mæks] výslovnost
Filii [fiːliː] výslovnost, význam: děti (přen.)
Kamarádka v étě potratila..3.srpna ji dělali revizi a stále to nedostala. Je to v pořádku?
Zdravím všechny maminky, je mi jasné, že se tu už asi vyskytují jen maminky malých dětí, ale zkusím to. Jsem ve 3. ročníku VŠ, zpracovávám bakalářskou práci na téma "Výchova a vzdělávání žáků s hyperaktivitou (ADHD) v podmínkách střední školy". Nenašel by se tady přeci jen někdo, kdo by měl dítě s touto poruchou na SŠ nebo třeba i na ZŠ na druhém stupni? Případně i pedagog, který by s touto poruchou měl zkušenosti nebo měl ve třídě takového žáka? Moc děkuji
Loučím se s vámi :( 🙂
https://www.modrykonik.cz/forum/dny-s-mam/rozlouceni-s-dny-mam/
Aooj, dnešní kontrola dopadla divně, otviram se, z čípku drží 2,5 cm, tak si jdu od pondělí lehnout do špitálu, o víkendu musím ještě připravit chlapovy věci, kdyby mě do porodu už nepustili, ach jo jak já to tam vydržím bez moji cacorky 😑
Spoustu věcí děláme v našem životě jen naoko, a tak máme kupříkladu spoustu "namakaných" chlapíků se svaly, které by mohl závidět i Arnold, kteří by měli problém vyložit náklaďák cementu, protože za těmi svaly hold není žádná síla. A taky máme spoustu "fitness" žen, které naoko vypadají jako sporťačky, ale ve skutečnosti mají spoustu ženských problémů jako třeba, že nemohou otěhotnět nebo přirozeně porodit své děti. Ženeme se za klamnou představou dokonalosti, a když ji dosáhneme, zjistíme, že nám je v životě k ničemu, protože naše těla, která vypadají tak zdravě jsou jen obalem plným pokaženého zboží.
Je na nás vyvíjen docela velký tlak dostat se po porodu do kondice, každý špek, který leze z původních džínů vel. 36 je trapný a přináší nám pocity méněcennosti a my máme klamný pocit, že s tím musíme, co nejrychleji zatočit, ale nemusíme. Tedy nemusíme rychle, můžeme pomalu a zdravě a bez huntování svých těl, vlastním tempem a s rozumem, protože jenom tak si neublížíme a můžeme zůstat tím kým jsme, tedy ženou - matkou! A pokud nějaké to kilo navíc zůstane, nevadí, i to se můžeme naučit nosit z hrdostí! Stačí jen neoblékat ty staré kalhoty a už vůbec je nezapínat!
Už jen několik hodin zbývá do uzavření a vyhlášení #velkasoutezmam
Pokud jste ještě nepřipojily svůj příspěvek, je nejvyšší čas 🙂
https://www.modrykonik.cz/forum/dny-s-mam/velkasoutezmam-o-darkove-sady-mam-a-profesionalni-foceni/
Pomalu se dostáváme do rodiště mého manžela. Ale ještě než úplně přejdu k jejich vesnici a nejbližšímu městu, chci vás vzít na jedno místo, kam se sjíždějí turisti i z Číny. Město Zavidovići není samo o sobě až tak zajímavé, kromě nedalekého "Parku prirode Tajan" - Přírodního parku Tajan, avšak je tu ještě jeden fenomén - "Kamene kugle", v překladu Kamenné koule. Největší koule se pyšní průměrem 3,5metrů a tíhou přes 30 tun. Pravděpodobně vznikly v době kamenné, kdy tehdejší lidé tavili kámen, dodávali různé příměsi, aby zlepšili jeho kvalitu, vylívali ho do forem aby získali dokonale tvrdé kamenné koule. Bylo jich nalezeno několik, ale dodnes se jich dochovalo jen 8.
Proletěli jsme téměř celou Bosnu a je na čase vrátit se domů. Vesnička Moševac má asi 1500 obyvatel a správně připadá městu Maglaj, nacházejícímu se asi 6km jižně, tedy proti proudu Bosny - řeka Bosna tvoří "hranici" mezi Federací BiH a Republikou srbskou. 97% obyvatelstva je muslimského vyznání. Vesnice se nachází v údolí, má vlastní market, doktora, lékárnu, první stupeň ZŠ, benzinku, pekárnu, hospodu a novou mešitu, ke jejíž výstavbě hojně přispívalo místní obyvatelstvo.
Město Maglaj (dnes asi 25 000 obyvatel) bylo před občanskou válkou průmyslovým centrem a dodnes se zde nachází fungující továrna na výrobu papíru a celulózy "Natron", která už ale nedosahuje takové produktivity. Město se dělí na starou a novou část - stará je na pravém břehu Bosny, nová na levém. Dominantou Maglaje je její "Tvrđava Gradina" - zřícenina pevnosti, která se vypíná na kopci nad řekou Bosnou. Na nádvoří této bývalé pevnosti se nachází zachovaná, avšak nefunkční hodinová věž - "Sahat kula" ze 17. století. Pod zříceninou najdeme mešitu z 16. století - "Jusuf-pašina džamija", za kterou by se prý nemuselo stydět ani větší město (na wikipedii je této jedné jediné mešitě věnován celý rozsáhlý článek). Jako většina budov byla během války bombardována a poničena granáty vojska Republiky srbské.
V nové části města najdeme vcelku blízko sebe mešitu (otevřena v r. 2009), pravoslavný kostel a katolický kostel. Maglaj má také 2 základní školy, gymnázium a střední odbornou školu.
Nevíte, dá se někde shlédnout včerjší díl Mentalisty?
Jak bylo po první dávce chemie? Aneb kojení nemusí být vždy prevence
Nepoblila jsem se!! Aby taky...když jsem vyfásla léky drahé jak luxusní pětichodová večeře u Pohlreicha. Byla jedna krizička, kterou jsem zaspala, no v podstatě jsem prospala celý den, celý další den jsem proležela. Teda, kolem oběda jsem dostala chuť na vývar a čokoládové sufflé, tak jsem vytáhla Zdendu z práce, svalila se z našeho kopce dolů do naší oblíbené hospody. Tam jsem si objednala dvě malá piva (jedno pro Z.) a pustila se do polévky, které jsem si objednala rovnou dvě. Pivo mi teda nejelo..což teda je nežádoucí účinek chemoterapie...holt así tělo ví, co může a nemůže pozřít...
Takže i po chemu se dá jíst...to byl další můj blud, že budu trpět nechutenstvím, vyhubnu na kost a na to pak asi jako umřu...Sice musím dost přemýšlet, co si dám, sem tam se mi stane, že si třeba v restauraci něco objednám a pak zjistím, že ze mi z toho zvedá kufr...Takže Zdenda běžně konzumuje dvě a více jídel 😀 (protože ja mám ve zvyku si objednat polévku, hlavní jídlo a dezert)
Dále teda únava...ale taky nic závratného. Prvni den v posteli, jak jsem psala, druhý den už lepší, třetí den v euforii z mého celkem dobrého stavu jsem se přetáhla, takže neděli jsem trochu protrpěla. Ale zvládla jsem pouť, rodinnou návštěvu, takže zas taková tregedie to nebyla. A další dny už jsem měla na povel děti, sice jsem musela omezit celodenní výlety, ale polehávání s nimi doma a hraní na doktory jsem v pohodě zvládla.
Týden po chemoterapii jsem byla už téměř úplně fit. No, abych tady nemachrovala...na běhání maratonů to neni, ani půlmaratonů...no, asi ani 10km bych neuběhla. Ale celodenní pobíhání za dětmi zvládnu, i když večer se tedy musím natáhnout a už nebuzeruju Zdendu, že nic nevydrží, když v deset večer hlásí, že se jde spát a jdu poslušně s nim.
Přesně po 14 dnech mi z minuty na minutu začaly padat vlasy. Teď jsem ve stavu, že mám v pohotovosti strojek, ale stále váhám, zda už je ten správný čas to shodit...Ano, je! Ale odohodlat se, to bude asi kumšt! No a vyhlížím den, kdy mi vypadají chlupy a přemýšlím, zda si ještě oholit nohy, nebo jestli to už vypadá samo.
Jo a po 10ti dnech mi zase začalo chutnat pivo! Ale jen jedno🙂
Ze života v New Yorku: Seděla jsem na oběd na lavičce v úplně narvanym parku. Najednou jde kolem týpek v saku, upadne mu několik složených bankovek, všichni kolem na něj začnou volat: "Pane! Pane! Upadly vám peníze!" On se neotočí jenom ještě víc zrychlí a najednou mu upadne celej štos bankovek. Honí ho slečna na podpatkách a pán ve sportovním."Pane! Pane! Vaše peníze!" Kolem všichni vstávají z laviček a volají na něj. Peníze byly falešný, vtip to byl, ale bylo hezky vidět jací jsou k sobě newyorčani. Kolikrát se mi stlao, že mi něco upadlo třeba z kočárku a lidi se za mnou hnali, aby mi to vrátili. Hele fakt to stojí za to je to nakažlivý a hezký 🙂
Můžete mi doporučit nějaké vitamíny pro tříletaka na imunitu? Do teď měl cca 3krát rýmu ale teď nám ta školka nějak dává zabrat...diky
#test_belupo Také k nám dnes dorazil balíček s emulzi Belcura. Obal se mi moc líbí a sprejovy způsob aplikace velmi vítám. První dojem je příjemný - rychlé vstřebání bez pocitu mastnoty. Těším se na testování
