Výsledky vyhledávání pro slovo Tr

avatar
wosk
9. bře 2016    

Tak a je to tu.... nemožné se povedlo a světlo světa spatřila aplikace/webovky, na kterých manžel pracoval. Jsem moooooc ráda. Spustili jsme první vlnu testování, jem zvědavá, jaké vychytá mouchy (jestli tam teda nějaké jsou)... Jinak už smím prozradit i adresu :o) https://kidizones.eu

Zítra v 10 si jdu potvrdit mini kulihráška 🙂 z hormonů už mi hrabe, ale už nebliju. Něco za něco evidentně

Myslím, že pro dnešek bylo pamětihodností Valašského Meziříčí až až 🙂 Zítra bude ještě troška historie a pak mám v plánu přidat pár tipů, kam vyrazit hlavně s dětmi "více do přírody".
A abyste si nemysleli, že ve Valmezu máme jenom Mňágu, rozloučím se s Vámi pro dnešek písničkou jiné místní kapely - Docuku. Určitě na ni během týdne dojde ještě "řeč" 😉

Kousek od Gobelínky, vedle hlavní silnice se nachází kostel Nejsvětější Trojice, který určitě stojí za návštěvu. Kostel sloužil jako hřbitovní kostel města Meziříčí a okolních vsí a nejstarší zmínku o něm bychom našli až v roce 1605. Kostel Nejsvětější Trojice je polodřevěná jednolodní církevní stavba, k liturgickým účelům sloužil až do 50. let 20. století. Nejstarší dochovanou částí kostela je zděný presbytář z 16. století. Z hlediska slohového je na něm patrné doznívání pozdní gotiky (polygonální závěr kněžiště), typické pro českou sakrální architekturu 16. století. V současnosti se v kostele nachází lapidárium Trojice, spravované Muzeem regionu Valašsko. Je zde umístěna expozice architektonické, sepulkrální a oltářní plastiky. Exponáty pocházejí z poloviny 16. až z počátku 20. století a provenienčně souvisí s místním prostředím. Vedle sbírkových předmětů Muzea regionu Valašsko a rožnovského skanzenu jsou v lapidáriu vystaveny předměty převzaté od města Valašského Meziříčí a od valašskomeziříčského a hošťálkovského římskokatolického farního úřadu. Vedle stálé expozice kostel občas hostí i krátkodobé výstavy. Kostel i expozice jsou přístupné pouze v letních měsících. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.

(2 fotky)

Když už budete u gymnázia či v parku Botanika, doporučuji návštěvu Moravské gobelínové manufaktury. Je hned vedle gymnázia. My ji říkali zkráceně Gobelínka a já si dodnes pamatuju, jak jsem z chemické učebny měla výhled na její historický komín, kde každoročně sídlila čapí rodinka 🙂
Manufaktura se již déle než 50 let zabývá ruční výrobou a restaurováním klasických gobelínů i uměleckých tapiserií s moderními motivy. Je považována za první manufakturu na výrobu gobelínů v Československu a jedinou svého druhu na Moravě a v Českém Slezsku. Jejím zakladatelem byl v roce 1898 Rudolf Schlattauer. Továrna se během prvních let své existence potýkala s ekonomickými potížemi. Vleklý problém nakonec vedl k žádosti o státní finanční podporu, což nakonec vyústilo k převzetí manufaktury Moravskou oblastní komisí a následnou přeměnu na Jubilejní zemskou tapiserii a školu se sídlem ve Valašském Meziříčí. Z uměleckého hlediska je počáteční období školy ve znamení textilních návrhů vytvořených jejím ředitelem Rudolfem Schlattauerem: jeho tapiserie, plátna a polstrování nábytku zdobí secesní motivy, tvary a ornamenty. Stejného významu byla i spolupráce manufaktury s českým malířem a Schlattauerovým spolužákem z vídeňské akademie Hanušem Schwaigerem. Továrna vyráběla gobelíny se Schwaigerovým ozdobným vzorem, jehož variace byly často žádány i v pozdějších letech. Tkané nástěnné tapiserie spolu s druhým hlavním produktem manufaktury – ručně vázanými koberci – byly považovány za potenciálně stylové ozdobné prvky v tvorbě interiérů, a tak se manufaktura zaměřila na spolupráci s architekty. Mezi nimi byli i Dušan Jurkovič - autor staveb na Pustevnách (Libušín, Maměnka) či lázeňských domů v Luhačovicích. Ojedinělým projektem Moravské gobelínové manufaktury je Živé muzeum gobelínů. Za vstupné 40 Kč/dospělý umožňuje návštěvníkům muzeum navštívit gobelínové a kobercové dílny s více než stoletou tradicí za plného provozu, a vychutnat si tak atmosféru tradičního uměleckého řemesla.
Během prohlídky nejen uvidíte vznikat gobelín či vázat kobercové uzly, ale spoustu věcí si budete moci osahat a sami vyzkoušet. Navíc uvidíte v chodu historické stroje, které jsou dnes již technickými památkami, můžete shlédnout dobové filmy o dílnách a řemeslech na Valašsku. K dispozici je zde Schlattauerova kavárna. Mají zde několik druhů výborné kávy, skvělé dezerty. Pro polovičky pak tři druhy piva - teď v pátek jsem testovala 12° a super 😉 . Kavárna je nekuřácká, má k dispozici dětský koutek a v létě je v provozu venkovní zahrádka, u které je pískoviště. Za mě jedna z dobrých kaváren, kam může člověk zajít i s dětmi 🙂
Na závěr otevírací doba muzea je Po-Pá 8-14hod. Kavárna pak Po-Čt 10-21, Pá 10-23 a So-Ne 15-21.

(4 fotky)

Ze života s Jessou: od té doby, co jsme byli nuceni sundat mini chlapíkovi jeho zábranu u postýlky nabrali naše večery naprosto jinej spád. Zjistili jsme, že máme následující tři možnosti:
1. Výhra ve sportce, ehm za chvilku vyhraju fakt tu sportku spíš než se mi tohle splní. Mini chlapík dostane flašku mlíka jeho milovaná mamá mu zazpívá pár ukolébavek a mini chlapík to zalomí hned u flašky, následuje velice opatrný přenes do postýlky a volná zábava.
2. Mám žízeň tak to je teď asi nejčastější scénář, mini chlapík dostane mlíko, ukolébavky, mazlení, přenos do postýlky za mini chlapíkova usilovného chrápání, který je teď velikym hitem, problém je, že čím víc mini chlapík chrápe tím menší je šance, že bude brzo spát. Po přenesu do postýlky, zavře jeho věrná mamá dveře, jenže za tri sekundy je mini chlapík zpět a znakuje, že má žízeň, to se opakuje cca dalších 10-15 minut, následuej volná zábava zkrácená o cca 40 minut.
3. chó pší a hají, ehm jsme v háji všichni, mini chlapík je v děsně sladký náladě, muchluje nás, nechce nás pustit ze svý postýlky ani z naší, předstírá, že má žízeň ze svý postele slejzá asi tak každý 3 minuty, bohužel zpátky to prej samo nejde, volná zábava se nekoná neb oba rodiče jsou naprosto K.O. když to mini chlapík zabalí, což může trvat klíďo do půl jedenáctý večer....celkově bych byla spíš proto udržet mini chlapíka v zamřížovaný postýlce až do puberty...

(2 fotky)

Gymnázium Františka Palackého je jedna z nejstarších českých středních škol na Moravě. Snad největší zásluhu o její vznik má městské představenstvo, které na svém zasedání dne 17. 2. 1871 požádalo prostřednictvím okresního hejtmanství ve Valašském Meziříčí tehdejší ministerstvo osvěty a vyučování ve Vídni o zřízení nižšího reálného gymnázia. Hlavními iniciátory tohoto rozhodnutí byli advokát dr. Alois Mikyška a starosta města Josef Müller.Na dlouhou dobu byla škola jediným českým gymnáziem na severovýchodní Moravě. O jejím významu byl jistě přesvědčen i hodslavický rodák, historik František Palacký, který v roce 1873 navštívil staveniště školy. Podle něj pak gymnázium v roce 1936 dostalo své jméno.
Do gymnázia na prohlídku se sice nedostanete, ale pokud si přece jen uděláte procházku, zajděte do nedalekého parku Botanika. Park se vzácnými dřevinami a památníkem T.G.Masaryka byl založen v letech 1890 a 1891 pro potřeby výuky studentů gymnázia.

Na základě níže uvedeného příspěvku si neodpustím, jak to vlastně bylo s tou Gabrou a Málinkou. Jsou skutečné a nebo vymyšlené? Kdo tyto knížky neznáte, doporučuji co nejdříve někde sehnat, jsou prostě kouzelné. 🙂
Gabra a Málinka Tauberovy pocházejí z pera spisovatelky Amálie Kutinové. Autorka je ve skutečnosti knižní Málinka a v knihách popisuje své dětství a dospívání po boku starší sestry Gabriely, které nikdo neřekl jinak než Gabra. Do Valašského Meziříčí se přestěhovaly ze Štítné nad Vláří a obě "dcerky" zde navštěvovaly gymnázium. Tyhle knížky pro mě osobně znamenají moc, jako malá jsem je četla strašně ráda a kdybych měla dvě dcerky, jmenovaly by se 100% Gabra a Málinka 🙂 Ráda bych skončila s nostalgií, ale ještě to se mnou budete muset vydržet, protože další příspěvek věnuji gymnáziu, které jsem v roce 2003 absolvovala 😀

Vyhrála jste někdy některá na nějakým stíracím lose nebo třeba sportku?Překvapuje mě,kolik lidí u nás na vesnici ujíždí na losech

Proc uz neprestanee?? Ja chci kyticky,zelenajici s stromy,vsse v rozkvetu,slunicko no proste JARO!!! Prosim prosim

(3 fotky)

DĚTSKÉ BOTY ANEB KOJÍME, ŠÁTKUJEME A NIČÍME DĚTEM NOHY

http://www.maminka.cz/getthumbnail.aspx?q=100&height=330&width=660&crop=1&id_file=120744127

UPOZORNĚNÍ: Všechny mnou publikované články jsou laické. Opakuji, že nejsem ani lékař, ani fyzioterapeut, ani podiatr, ani podolog. Všechno, co zde píšu, prosím berte jen jako inspiraci a pomoc při hledání vaší vlastní cesty. Není mým zájmem se s kýmkoli přít o (ne)vhodnosti chůze naboso. Každý ať dělá, co považuje za nejlepší.🙂

Už dlouhou dobu chci napsat tento článek. Sbírala jsem čas, náladu a hlavně materiály. Dnes a denně vidím venku děti. Dnes a denně jim koukám na boty. A dnes a denně mě neopouští jistá míra zklamání. Zklamání z toho, že všechny mámy si hlídají kojení, nošení, výchovu nevýchovou. Ale na nohy vlastních dětí jim asi nezbývá čas.

Ve spoustě věcí už nedáme na pediatry, nemocniční personál v porodnici, drahé polovičky, matky, otce, babičky, dědečky, jiné matky. Máme přístup k informacím a vlastní rozum. Stále jsou ale oblasti, kde mohou naše znalosti pokulhávat. Obouvání (nejen) dětí je jednou z nich.

„Děti instinktivně chápou, že obuv je něco nepřirozeného. Malé dítě se okamžitě pokouší zout si cokoli, co mu obujete, batolatům je nutné neustále připomínat, že se mají obout (nebo si botky nechat na nohou), a dokonce i starší děti nejraději chodí bosé (ačkoli některým už ‚nezbytnost‘ bot stačilo okolí vtlouct do hlavy). Než děti dokončí základní skolu, jsou plně přizpůsobené a přesvědčené, že chodit naboso je nebezpečné, nehygienické a za určitých okolností i nezákonné (nic z toho samozřejmě není pravda). Je to nešťastné, nezdravé a naprosto zbytečné.“ (Howell, 2012, s. 101)

Nohy jsou takové naše druhé ruce. Přestože nám už neslouží k uchopování potravy, obejít se bez nich by nám dělalo značné potíže. Jejich hmatová funkce má svůj smysl. Pro člověka jdoucího bosky je důležité (a často také příjemné) cítit povrch, po kterém jde. Je měkký, tvrdý, studený, teplý, jemný, hrubý, suchý, mokrý. O tohle všechno nás konvenční obuv ochuzuje. Často slýchám: Když mně je to nepříjemné, chodit bosky. Bingo! To je právě to. Něco, co bylo tisíciletí naprosto přirozené (a to hlavně fyziologicky!), nám najednou není příjemné. Dětem však ano. Jejich nohy ještě nejsou zdeformované společností. Pro ně jsou nohy stále ještě nedílnou součástí jejich propriocepce. Ale jen na chvíli. Než přijde máma a všechno to změní.

Já už chci jaro, tohleto střídavé sněžení s oblevou už mě štve, všude viry, že se jich už 3. týden nemohu zbavit....sluničko a teplo, kde jsi..

Všední nedělní dopoledne

Dneska je MDŽ! Tento článek píšu pro všechny ženy dětné, které jsou doma nebo v práci! Chci sdílet své přednosti i zadnosti!

V neděli mi pěkně šlapalo dopoledne! Vstala jsem v šest a hodinu se svým osobním trenérem cvičila. Trenér je teda totožná osoba s manželem, ale musela jsem to tak napsat, protože to zní frajersky dobře! 🙂

Martin po cvičení odjel demontovat svou výstavu a já začala vařit, a že jsem toho stihla. Dala jsem kynout kváskový chlebík, udělala těsto na cibulový koláč, které mi sice dalo zabrat, protože nešlo vyválet, ale nakonec se povedlo a už se chladilo na balkóně v pečící míse. Oloupala jsem kopec cibule a dala ji na pánev. Mezitím jsem udělala těsto na meruňkové knedlíky z domácího kozího tvarohu. Cibule už byla pěkně sklovitá, a tak jsem ji dala na těsto, zalila smetanou s rozšlehanými vajíčky a bylinkami a šup s ní do trouby. Vyrobila jsem kokosové mléko a začala vymýšlet, co s tím kokosem. To už jsem měla ovšem uválené knedlíky, když jsem se rozhodla upéct kokosové sušenky.

A potom všem pečení byla trouba akorát rozpálená na chleba, který pravě vykynul, tak šup tam s ním.A nakonec jsem uvařila ty knedlíky a Martin se vrátil zrovna domů! :D

A proč to píšu? Jednak se ráda pochválím, když mi jde práce od ruky, která z nás hospodyň ne? Ale hlavně chci ukázat i tu odvrácenou stránku rádoby dokonalosti, a to, že naše děti, zatímco já byla v kuchyni, seděly před televizí a stihly zkouknout dvě nové pohádky. Přiznávám, fakt se dívali na bednu 3 hodiny vkuse! Vůbec jsem se o ně nestarala! Teda, když pominu, že chtěly na snídani každý něco jiného, že jsem jim chystala oblečení a oblíkala je, některé i dvakrát, občas se za mnou přišli malí kluci potulit nebo se chtěli vykakat, a potom chtěli všichni svačinku. Párkrát se mi přišli schovat pod sukni nebo něco zamíchali, ulizovali těsto a táááák podobně.

Takto to totiž chodí skoro každé dopoledne. Uklízím a vařím a děti si samy hrají nebo koukají na pohádky a já z toho nemám žádné výčitky, taky proč? Jsem líný rodič v plném pracovním tempu, cítím, že tak tvořím teplo domova. A taky mě to baví. A vůbec. I ta telka k dětství patří! Čím víc ji budu zakazovat, tím více po ní budou toužit. A když je těch pohádek moc, samotné je vypnou a vymýšlí, co by kdyby, když si s nimi nehraji a učí se, jak spolu vyjít bez mámy a táty.

Jak to chodí v CAR...část první

Pro všechny, koho čeká vyšetření v CAR nebo prostě jen čekají, až konečně objeví své vytoužené dvě čárky. My se snažíme zatím jen rok, ale už nám není pětadvacet, takže jsme se rozhodli jít štěstí trochu naproti. Neznáme ještě ani výsledky všech testů, takže tenhle román na pokračování nemá žádný happy end a nemá zatím ani konec. Je to jen pro pobavení, povzbuzení a hlavně pro představu, co takové vyšetření plodnosti obnáší.🙂

"...tak napiseme zadanku" slysim rikat svoji gynekolozku. Po roce hypnotizovani bilych testu a prodychavani ste reprízi vety "nemysli na to" to zni jako rajská hudba, konecne! Jeste ten den vytacim cislo z papirku. "Prosim, centrum asistovane reprodukce Motol..." Ha! Tak ono se to nečte "kar" to zahadny slovo CAR , ktery na Koniku vsude vidim a nikdy me nenapadlo se zamyslet, co to vlastne znamena. Proberu se rychle ze zamyšlení a s prijemnou pani na druhem konci telefonu domluvim termin vstupní konzultace...prekvapive uz za 2 tydny, parada!

VSTUPNÍ KONZULTACE

Vchazime s manzelem do cekarny, kde sedi nekolik paru s podobnym vyrazem jako my. Ten nas je nejpritroublejsi, jsme tu poprve. Iniciativne se hrnu do sesterny, nahlásit se, ze jsme tu. Jsem mile odvelena zpet na chodbu a cekame, az si nas zavola doktorka. Z pod stropu, kde visi dve televize, se ozyva huronsky smích divaku Na stojaka, kteří zrovna ocenuji vykon „blby blondýny“. Do cekarny vchazi pani s neuveritelnym bubnem a spokojene se usmiva. "To je reklama?" posepta mi manzel do ucha. "Pani Š..." vola sestricka, vchazime do ordinace, kde nas vita mlada pani doktorka "dobry den, ja jsem Ned... teeeda, vy jste vysoci!". Podivam se na meho skoro dvoumetroveho manzela ze svy výšky 177 centaku a snazim se predstavit si nase deti. Ve velke, ale utulne ordinaci se nas doktorka vyptava na rodinnou anamnezu, pravidelne pritom tuka do klavesnice a medovym hlasem vysvetluje na obrazcich co vsechno nas v pristich týdnech ceka za vysetreni. Ja, samozvana doktorka planovaneho rodicovstvi, vystudovana na Koniku, souhlasne prikyvuju, manžel kouka trochu vydesene na "kozu" kousek od nej, a velmi detailne rozkresleny a popsany obrazek penisu primo pred nim. Nenechavaji nic nahode a posílají nas sakumprdum na vsechno, jsme nadseni. Rozloucime se, na sesterně jeste oba necháme dve ampule krve jako suvenýr na hormonální profil a pohlavni choroby a s plnou taskou zadanek odchazime.

1DC - volam dle instrukci na objednani vysetreni pruchodnosti vejcovodu - kontrastní latkou pod rentgenem. "Bohuzel uz je plno, mame na to vzdycky jen tri mista. Zavolejte si zase dalsi cyklus" rika mily hlas do sluchátka. Nechapu..."Plno? Takze za mesic se mi to muze stat zase?" "Bohuzel je vas hodne a mist malo". S vypětím vsech sil neposilam sestřičku do haje, loučím se a jsem rada za svoje kratší cykly.

3DC – HORMONÁLNÍ PROFIL a AMH

Já teď musím na chvilku mimo PC, staršího přestal bavit Mickeyho klubík a tak se mu jdu věnovat. 😀 Prozradím, že v dalším příspěvku se budu věnovat budově gymnázia. A jelikož jsem slíbila soutěž, zde máte otázku.
Hledám jména dvou literárních (a vlastně i reálných) postav - sester, které se sice narodily ve Štítné nad Vláří, ale velkou část dětství strávily ve Valašském Meziříčí. Obě sestry navštěvovaly místní gymnázium. První tři nejrychlejší a správné odpovědi odměním samozřejmě srdíčkem 🙂

Včera jsem zmiňovala, že náměstí ve Valašském Meziříčí je od r.1992 vyhlášeno městskou památkovou zónou. V horní části náměstí se tyčí socha sv. Floriána, v dolní části pak najdete Mariánský sloup. Náměstí má 27 památkově chráněných domů, některé z nich měly právo vařit a šenkovat pivo a víno. Náměstí i s přilehlými ulicemi je dnes už jen torzem někdejšího původně středověkého města. Je lemováno renesačními a barokními měšťanskými domy. Budova radnice pochází z roku 1677 a má rokokovou štukovou fasádu se znakem města a kamenný portál. Neméně významný je i Dům U apoštolů, na roku ulic Komenského a Křižkovského. Patří k nejvýznamnějším zachovaným památkám ve městě, v jádru je renesanční z r. 1598, zdobený reliéfy svatých ze 2. pol. 18. stol.

(4 fotky)

Někdejší krásenská radnice je historickou památkou postavenou v roce 1580. V roce 1766 byla přestavěna v barokním stylu. Budova sloužila svému původnímu účelu až do roku 1924, kdy bylo Krásno nad Bečvou sloučeno s Valašským Meziříčím. Radnice přežila jako jedna z mála krásenských historických budov období komunismu, kdy bylo nešetrnou výstavbou silnice zničeno celé náměstí a přilehlé budovy. Na místě někdejších historických architektonických skvostů byly vystavěny paneláky. V jednom z těchto paneláků - bezprostředně sousedících s radnicí jsem strávila většinu života 😀
Dnes slouží budova jako městská knihovna. Pro veřejnost se v prostorách čítárny pořádají různé besedy či přednášky.
Já osobně mám k radnici ještě jednu vzpomínku - v prostorách sklepa byla otevřena vůbec první valašsko-meziříčská čajovna. Sypané čaje, vodní dýmka, přátelské prostředí. Bohužel povodně, které postihly město v roce 1997, zatopily i tyto prostory a čajovna tak zanikla.

Jednou z mála zachovaných historických památek po "zmizelém" městě Krásně je zajímavá sakrální stavba, zasvěcená svatému Jakubovi Většímu. Kostelík naleznete hned vedle Zámeckého parku a bývalého feudálního sídla rodu Kinských, ve kterém je dnes umístěno Muzeum. Všechny tyto objekty jsou dobře viditelné z hlavní průtahové silnice, procházející celým Valašským Meziříčím. Zvláštní stavba kostela (s absencí velké věže) už na první pohled navodí představu dávných věků a tento náš dojem potvrdí vstupní, bohatě profilovaný portál, který reprezentuje styl jednoho báječného stavebního období - gotiky. Zdi okolo něj ale už nezapřou pozdější renesanční původ. A kdybychom si mohli prohlédnout také interiér chrámu, tady by nás už ovanul dech rozevlátého baroka. Na hlavním oltáři se z tohoto období skví obraz světce Jakuba, zatímco vedlejší lidová dřevořezba představuje známého drakobijce svatého Jiřího. První písemná zmínka o kostele pochází už z roku 1545, kdy byl tento vystavěn na místě původního románského kostelíka. Svatojakubskému kostelu dominuje vysoká, prudce se nad chrámovou lodí a presbytářem zvedající střecha s malou věžicí, ve které visí zvon umíráček. V minulosti se v sousedství kostela nacházel hřbitov města Krásna, v současnosti se tady můžeme potěšit pohledem na barokní sochu sv.Josefa, svírajícího v náručí Ježíška. Vznik této skulptury se datuje do roku 1762.

Naše dnešní první zastávka bude zámek Kinských. Tento empírový zámek vznikl na místě původní správní budovy rožnovsko-krásenského panství, která byla v roce 1854 za majitele hr. Eugena Kinského přestavěna na panské sídlo. Došlo ke zvýšení budovy o poschodí s provedením mansardové střechy, kryté přírodní břidlicí. K zámku přiléhá rozsáhlý park s vzácnými dřevinami.
Od roku 1949 zde sídlí místní muzeum. Muzeum spravuje rozsáhlé umělecké, historické, etnografické a přírodovědné sbírky. V zámku se nachází také knihovna regionálních tisků, která je pro veřejnost otevřena každou středu od 9 do 17 hodin.
Návštěvu muzea rozhodně doporučím o pro rodiny s dětmi. V současné době nabízí muzeum dvě stálé expozice - První je věnovaná osvětlovacímu sklu a gobelínům. Tato uměleckoprůmyslová výroba má ve městě dlouholetou tradici a ukazuje šikovnost a zručnost zdejších lidí. Součástí výstavy je i výtvarná prezentace místní střední uměleckoprůmyslové sklářské školy. Druhá, s názvem „Jak se žilo na zámku“, ukazuje dobově zařízené zámecké pokoje. Na ni navazuje zámecká herna pro děti i dospělé s komorní expozicí „Hračky ze zámku a podzámčí“. O parku se samostatně rozepíšu v některém z dalších příspěvků.
Mimo stálé expozice se v muzeu pořádají přednášky pro veřejnost, během vyhrazených sobot je zde možnost uzavřít i sňatek 🙂
Na závěr ještě otevírací doba muzea - denně mimo pondělí od 9-17hod.

Nápověda: Komentáře jdou zobrazit pouze na blogu pisatele KZ.. z hlavní strany je nerozbalíte..🙂 🙂

Včera jsem si vystřelila z manžela a překvapuje mě, že ani po 13 letech mě nezná. 😀 Chystala jsem se do centra posedět s bývalými kolegyněmi a po cestě z procházky mě napadlo, že malého jen manželovi předám u tramvaje a rovnou pojedu, ať přijdu včas. Tak jsem mu napsala, byl už jen pár minut od naší zastávky. A dodala jsem, že malého tam chvíli nechám a už pojedu. Napsala Cože??? Tak jsem nereagovala a když přijela tramvaj, schovala jsem se za náš kočárek. Vypadal docela zděšeně a fakt mi to sežral! No nechápu, že mě tam neviděl - červená péřovka, hubené golfky a ne zas tak hubená manželka. 😀

Dnešek fakt uzasnej.....od 3 hod.ráno neskutečná bolest moudraku ze sem myslela ze hlavou prorazim zed...takže jsem ráno sebrala odvahu a vydala se k zubarce...verdikt zuby netrham tady mate zadanku k jinému lékaři...to snad ne :-/ ...dojedu tam a začnu natahovat už v křesle... nakonec zub vytažen kleštěmi s rozrizlou dásní :-/ a za 3 týdny na další....ma to jednu výhodu aspoň se už vyspim 😀

Nemáte některá zkušenosti s nakupováním že stránky Instyle fashion na fb? Díky.

Ahojky😊
Kazda to mame v tehotenstvi jinak...Pokud by vas zajimalo, jak jsem jeho prvni mesice prozivala ja, kouknete na video😉
TĚHOTENSTVÍ | Další příznaky těhotenství:

Strana