Zeď - Modrý koník

Zpráva byla změněna • 2. říj 2019 •

To se mi libi...

10 věcí, které vyzrálá žena nikdy kvůli muži neudělá

V klasické literatuře je láska často představována jako cit naplněný obětmi. Od «Romea a Julie» až po «Mistra a Markétku» zamilovaní jeden kvůli druhému podstupují všemožná muka a úskoky, aby chvíli byli spolu, načež se rozcházejí nebo rovnou zemřou. Získat lásku není nijak snadné, musí se kvůli ní trpět, čekat, trápit se a být trpělivý.

Nejspíš jsem v mládí přečetla hodně knih o lásce náročné a obětavé. Proto také po dlouhý čas byly moje lásky právě takové, plné dramat, slz a rozloučení. Zdálo se, že bez nich to není vůbec žádná láska, ale jen jakási nezávazná zábava. Naštěstí jsem prozřela, nebo snad jen dospěla, nebo mě zkrátka už unavovala trpět. Dneska je pro mě láska tichou radostí. Žádné oběti.

Je mi téměř 42 a čas od času se mi velmi zamlouvá být cynická. Prohlašovat, že nevěřím v lásku, romantiku a štěstí navěky věků. K mužům jsem přímá jako bambus. Bez váhání jim sděluji, co se mi líbí a nelíbí a co si přeji. Do háje je rovněž posílám bez sebemenšího zaváhání. Pravidelně si kladu otázku, jestli mi snad náhodou nezkamenělo srdce nebo se nějak speciálně nezatvrdila duše. Dříve jsem byla schopná celý den netrpělivě čekat na jednu jedinou esemesku a táhnout se někam na kraj světa, když mě On zavolal, bez rozmyslu jsem kupovala drahé dárky, jen abych Ho potěšila, snídaně a večeře jsem připravovala pouze takové, jaké chutnaly mému miláčkovi a kamarádky jsem otravovala až k nesnesení věčným vyprávěním o tom, co «On řekl».

Pod tím «On» se přirozeně skrývali různí muži, jednoho jsem měla ráda, s dalším jsem žila, do jiného jsem byla zkrátka zamilovaná, někdo mě přitahoval, jenže to bylo jednostranné… Avšak city, které ve mně vyvolávala ta mužská postava, se vždycky shodovaly — pokaždé jsem kvůli lásce byla ochotná opravdu k mnohému. Jestliže tedy teď se tato ochota vytratila, znamená to, že se vytratila i moje schopnost milovat?

V mládí se člověk trýznivě hledá, mezi osmnácti a pětadvaceti představuje jen jakési syrové «cosi». Jak by mohl pochopit, co se mu líbí, kde jsou jeho hranice a kým vlastně vůbec je, kdyby neprošel různými zkušenostmi? Proto se v mládí odhodlaně vrháme do nejrůznějších experimentů, ať už jde o zevnějšek, profesi, sex anebo lásku.

Po pětadvacítce získávají představy jakousi kostru. Člověku se dostalo vzdělání, jisté profesní zkušenosti, má zkušenosti se sexem a láskou. Není už přeci jen tak odhodlán k experimentování a jeho cíle nabyly určitějších obrysů. Některé dívky se dokonce i vdávají a pořizují si děti. Nebo lespoň navazují vážný vztah s touto perspektivou. Mnohé už člověk chápe o životě, ale ještě velmi málo rozumí sám sobě. Svá vlastní přání si plete s očekáváními společnosti. A lásku začasté zaměňuje za přinášení obětí. Což se týká především žen. I ty, které to nepřiznají, to mají v sobě. Zdá se jim, že tomu svému musejí vyhovět. Že se musejí přizpůsobit. Jinak se muž naštve a odejde. A to by byla hrůza!

Zralost je pro mě věkem skutečného seznámení se se sebou samým. Po «zaslepeném» mládí, nedospělém žití «pro někoho», začínáme konečně žít pro sebe a kvůli sobě. To neznamená, že snad nikoho nepotřebujeme. Že se z nás stali úspěšní, sobečtí, soběstační jedinci. Ne ne. Stejně jako ve dvaceti toužíme po lásce a něčím teple, toužíme po vztahu. Jenomže už víme, že ve zdravém vztahu je všechno oboustranné. Musí být. A muž si to buď přeje také, nebo ne a pak z našeho života odchází. Jak pravil Omar Chajjám, «Nepotřebuji toho, kdo nepotřebuje mě».

Proto pokud jde o mě, více už:

1. Nečekám na telefonát nebo SMS od muže. Buď napíšu sama, nebo prostě vymažu z kontaktů někoho, kdo nenajde čas na krátkou esemesku «Promiň, dneska nemůžu, zavolám, jak to půjde».

2. Nejdu na schůzku, jestliže její místo nebo čas mi nevyhovují. Aby to setkání přineslo radost oběma, musí také oběma vyhovovat. Pokud muže nezajímá, zda čas a místo ženě vyhovují a nezajímá ho ani ženino přání respektive jiný návrh, nezajímá ho nejspíš žena sama. O takového muže nestojím.

3. Nepromíjím muži, když zapomene na moje narozeniny a jiné pro mě významné svátky. Líbí se mi muži, kteří s potěšením utrácejí peníze pro ženu, která se jim líbí – to jest pro mě. Lidé skoupí na peníze jsou obvykle skoupí i ve všem ostatním. Nepozornost k datům, která mají pro člověka význam, to je nepozornost k člověku jako takovému. Jestliže jsme do někoho zamilováni, chceme ho rozmazlovat a chceme mu dělat radost. Všechno, co má význam pro něj, má význam i pro nás. Pokud to tedy pro muže význam nemá, je mu líto peněz nebo zapomněl, může rovnou zapomenout i moje telefonní číslo.

4. Pro mužskou nemajetnost a neúspěšnost nemám žádnou omluvu. To neznamená, že chci od muže pouze peníze. Ale tvrzení, že «S milým je i v chatrči ráj», rozhodně nezapadá do života vyzrálé ženy. Chatrče si prožila v nějakých dvaceti letech. Ve čtyřicítce už si vlastníma rukama zbudovala pohodlný život a omluvu pro takové muže zkrátka nemá.

5. Nemlčím o tom, co se mi nelíbí. Jistěže nebudu muže devastovat ustavičným rýpáním a výčitkami. Jsou však věci, které ten druhý neodhadne, čistě proto, že on sám je jiný. Jestliže nemiluji velkou rychlost, nebudu mlčet ani nadšeně vzdychat, když mužova minimální rychlost je 120 kilometrů v hodině. Určitě nebudu naštvaně ječet «Co děláš, jak to jezdíš?», ale klidně ho požádám «Prosím tě, zpomal, jsem z rychlé jízdy nervózní a bojím se».

6. Nebojím se na cokoli se zeptat. A stejně tak se nebojím na cokoli odpovědět. V mládí se obvykle bojíme ujasňovat si, čemu nerozumíme, protože nechceme muže odradit, naštvat nebo snad zranit. Jenomže právě různé neujasněnosti pak kolikrát zraňují nás. Zranění už mám dost, teď si raději věci podrobně ujasňuji.

7. Nežehlím pánské košile. Žehlení nesnáším. Už žehlení vlastních blůz je mi na obtíž. Už zkrátka pro muže nedělám nic, co mi vadí dělat i pro sebe samotnou. Pokud mě miluje, vyžehlí si košili sám. Nebo si ji dá vyprat i vyžehlit.

8. Sex nepokládám za lásku. Sex může být s láskou spojen, ale taky s ní nemusí vůbec souviset. Láska pro mě znamená, že si sám vyžehlí košili, ráno se mnou bude mlčet, protože mě po ránu vůbec není do řeči, zapamatuje si jméno mojí kočky a kolik cukru si dávám do kávy, v květnu mi přinese kytici čerstvě utržených, právě deštěm pokropených pivoněk a dokáže večer přijít a sám od sebe a bez řečí opravit kapající kohoutek. Jestli tohle všechno chybí, pak nemůže být řeč o lásce, jde o sdílení lože.

9. Nežárlím na muže kvůli jeho přátelům nebo zaměstnání. Nežárlím na děti z jeho minulých vztahů. Jestliže mě muž miluje, najde si pro mě čas. Zařadí mě do svého nabitého programu porad, služebních cest, fotbalu s kamarády a rybaření se synem. Vždyť já sama mám život také nabitý povinnostmi a bohatý zábavou s kamarádkami. Jestliže si i přitom jeden pro druhého najdeme čas, pak je to OK, máme vztah. Jestliže však čas najdu jenom já, zatímco on toho má pořád strašně moc a nemůže se uvolnit, budu si muset pro plnohodnotný vztah najít někoho jiného.

10. Nesnažím se kvůli mužům vypadat líp. Naopak, při seznámení mohu vypadat i hůř než obvykle a vést si poněkud hruběji a cyničtěji, být důrazně přímočará. Nemám žádný problém s vyprávěním o svých problémech nebo těžkostech. Kdo o to stojí, může vždycky nahlédnout hlouběji a dál. A kdo ne, projde zkrátka jen tak kolem.

Je mi skoro dvaačtyřicet. A jsem jako bambus. Rovný, pevný, pružný a nijak zvlášť náročný. Je těžké mě ohnout, zlomit nebo vykořenit. Už jsem zocelená. Ale stejně jako dřív stojím o lásku. Jen kvůli tomu nehodlám nic obětovávat. Láska má něco tvořit a ne přinášet oběti a bourat. Pojďme raději něco vytvářet.

baaaruuu

2. říj 2019 •

Ahoj holky, mate zkusenosti se vztekajicim dítětem, který se ze vzteku boucha do hlavy? Řešíme to už u s doktorkou, ale ve zkratce - dochazime k závěru, ze to má opravdu ze vzteku a když není po jeho, lehne si na zem, kope nohama, je úplně v křeči, řve a mlátí hlavou o zem....upozorňuji, ze všechno jako pevné obejmuti, atd už jsme zkoušeli včetně těch ne úplně přirozených praktik...řeknete mi někdo, ze to přejde 🙏

marketasyslova

2. říj 2019 •

Kočička a Bleška pri večeři...