Ač žijeme dobu digitální, každoročně se před Vánoci roztrhne pytel s klasickými pohledy. Vánoční přání všeho druhu putují nejen po České republice, ale po celém světě. Je to moc milá tradice. Jedna z těch, kterým bych dopřála, aby se zachovaly ještě pro spoustu dalších generací.  Víte ale, kde se tato tradice vzala?

První vánoční pohledy

   Ty úplně první pohledy s motivem Vánoc si nechal prý vytisknout Brit sir Henry Code někdy v roce 1843 v Londýně. A za tímto počinem nebylo nic, než jeho lenost. Nechtělo se mu prý vypisovat dlouhé dopisy s přáním poklidných svátků a tak přišel s nápadem natisknout na papír vánoční motiv, který pro něj namaloval John C. Horsley, doplnit ho textem a rozeslat v obálce. Z celkového počtu 1000 kusů sám rozeslal pouze 400 z nich. Ostatní prodal. (Rodilý byznysmen, nemyslíte?) Pohlednice vyobrazovala velkou rodinu popíjející víno.

    Tak se z Anglie stala velmoc ve výrobě vánočních pohledů a tenhle monopol si udržela na dalších 30 let. V roce 1875 se prostřednictvým jistého německého imigranta dostala výroba pohlednic až do Ameriky a zde zažila prudký rozmach (na pohlednicích se masivně vyobrazoval populární Santa Claus).

    První vánoční přání na území České republiky dorazily až koncem 19. století z Německa, které bylo v jejich výrobě evropskou pevninskou velmocí. České texty se na nich začali objevovat až po první světové válce. Vůbec prvními českými motivy byla krajina, jesličky a andílci, či vánoční stromeček. Od dvacátých až třicátých let se na pohlednicích objevily obrázky Josefa Lady (takzvané “ladovky”), které jsou pro nás symboly českých tradičních Vánoc dodnes. 

Naše vánoční přání

Přijde mi jako včera když jsem tu psala články a našem velkém štěstí v podobě osvojeného syna. V téhle podobě naše štěstí stále roste, stejně jako syn 🙂. Je naše obrovská upovídaná radost, jeho první máma řekl v necelém roce a od tě doby jsem mami, maminko,  slyšela nesčetněkrát. Dlouho mu nešlo říct táta  a když se konečně povedlo, tak tatínkovi i slza ukápla. Myslím že si tohle mateřství v ničem nezadá s biologickým. Protože krom toho že jsem ho neodnosila, neporodila a nekojila spolu zažíváme všechno. Radosti když se mu poprvé povedlo se postavit, rozběhnout, říct první slůvka, postavit věž z kostek... teď jsou mu tři roky, dva dny v týdnu chodí do školky, naučil se víceméně se sám obléct, mluví celkem hezky a hlavně pořád 🙂. Já vím umí to spousta dětí, nejen to moje, ale jsem prostě pyšná máma no 😀.
Co se týká syna, je naše štěstí nekonečné, ale potkala nás i smutná událost. Na jaře jsme se rozhodli, že zkusíme ještě jedno ivf, třeba to vyjde a Tomášek bude mít sourozence a my znásobíme naši lásku pro dalšího člena rodiny. Kdyby byla šance že se povede adoptovat druhé dítě, žádné ivf bych nepodstupovala, ale ta šance je maličká. No nicméně na léky jsem reagovala dobře, na jaře mi odebrali vajíčka, oplodnilo se jich myslím 14 a do pátého dny zůstaly tři, po genetice jen dvě. Naděje na miminko se zmenšila,14.července v 15 hodin proběhl transfer a pak jsem jen čekala na test. Testovala jsem asi 11 den a poprvé v životě jsem na testu viděla // , nevěřila jsem že to vyjde, byl to celkově pátý transfer a nikdy se embryjko ani neuchytilo. 14. den transferu jsem šlana krev, hodnota hcg 2460, paráda. Radovali jsme se tak nějak opatrně, na ultrazvuku o pár týdnu později krásně tepalo srdíčko a mimi odpovídalo sedmému týdnu. Postupně jsem se uklidňovala a po screeningu už i začala více radovat a těšit. Na manželově oslavě narozenin jsem postupně všem oznámili že čekáme druhé mimi, radost rodiny byla obrovská. A poprvé jsem zažila zvláštní pocit, že jsme to asi ještě neměli říkat, nevím proč ale vyloženě mě ten pocit polekal, jako bych něco tušila...! No o týden později jsem začala lehce špinit, doktorka mě po telefonu odbyla, že si mám vzít ascorutin a bude to dobrý, popřípadě jet na pohotovost kdybych spinila víc. V sobotu jsem sice nešpinila o moc víc, ale pocit že je něco špatně sílil. Jeli jsme na tu pohotovost a tam mě zpočátku paní doktorka uklidnila, že to špiněni je jen lehoučké a nevadí, ale na ultrazvuku zjistila že mám málo plodové vody. Nechali si mě v nemocnici, sledovali zda voda neuniká, ale nic nezjistili. V pondělí mě pustili a za 10 dnů objednali do rizikové poradny, prý je potřeba těhotenství sledovat. V poradně, kam jsem chodila každý týden, byly nálezy pokaždé horší. Vody bylo stále méně. I přesto miminko rostlo, srdíčko tlouklo, ledviny byly viditelné, močový měchýř naplněný. V 18-19 týdnu už jsem vodu neměla prakticky žádnou. Primář mi navrhl, ještě týden počkat a pokud se stav nezlepší tak by bylo lepší těhotenství ukončit. Během toho týdne jsem navštívila ještě jednoho specialistu, ten mi řekl, že by měl s kolegou stejný názor, pokud bych otěhotněla přirozeně, ale za okolností které těhotenství předcházely, by to asi zkusil donosit. Hned další den ráno mi manžel volal rychlou, měla jsem pekelné bolesti v podbrišku. Na ultrazvuku se všechno jevilo stejně, miminko žilo, ale voda žádná. Opět jsem musela zůstat v nemocnici, zjistili že mám silný zánět, patrně v děloze. Doktoři za mnou chodili, a stále doporučovali potrat. Po rozhovoru s neonatologem jsem uznala, že mají bohužel pravdu. Miminku hrozilo obrovské poškození plic, možná neslučitelné se životem. Byla jsem ve 20tt takže na pokus o záchranu miminko bylo velmi brzy. V pátek ráno 6.11 mi zavedli první tablety na vyvolání porodu, bolesti jsem začala mít asi o hodinu později, s intervalem dvě minuty a bylo to snesitelné i když žádná pohoda teda. Bolesti se pochopitelně stupňovaly, jen interval zůstal, několik infuzí na bolest mi vykapalo a úleva žádná . Doktorka mě kontrolovala, prý vše probíhá dobře a odpoledne bych to mohla mít za sebou. No moc se netrefila, v půl desáté večer jsem zvonila na sestru, že už bych teda chtěla ten epidural, šla pro doktora a já jsem měla pocit že víc už fakt nezvládnu. Pak jsem ucítila tlak na konečník spolu s mega bolesti, zazvonila jsem na sestru, a než přišla, hlavička byla venku, stačilo jen jednou zatlačit a miminko vyklouzlo. Neukázali mi ho... ani neznám pohlaví 😢. Placenta nevyšla, musela jsem na revizi, ztratila jsem spoustu krve, další den mi dávali transfuzi, žádná sranda, ale proti té psychické bolesti je to všechno prkotina. Fyzicky už mě nic nebolí, byť mám ta sebou další revizi, něco nebylo v pořádku, ale teď už snad je. Ale jak bolí duše nejde ani popsat. Je to něco přes měsíc a já to mám stále před sebou.
Tomášek to se mnou taky neměl lehké, najednou byla máma buď v posteli nebo v nemocnici, popřípadě mě vozili po doktorech, manžel je úžasný a veškerou péči o syna i domácnost převzal. Nejen, že jsem měla strach o to co bude s miminkem, ale ještě jsem měla výčitky, že se pořádně nemůžu věnovat Tomíkovi. Teď si to vynahrazujeme, psali jsme dopis Ježíškovi, pečeme perníčky, tvorime vánoční dekorace, hodně si spolu hrajeme a hlavně jsme spolu. Všichni tři. Momentálně pořádně nejsem v kontatku s širším okolím, myslím přátele a rodinu, pouze s rodiči a dvěmi nejbližšími kamarádkami se vídám. Nemám sil s nikým rozebírat co se stalo. Tolik to bolí. Ale to štěstí jakým Tomášek bezesporu je, nám pomáhá překonat jakékoliv trápení. Dostali jsme od života neskutečný dar. 

Krásný adventní čas milí čtenáři. Vánoční čas je tu. Pro mnoho z nás ten nejkrásnější čas z celého dlouhého roku. Jistě víte, že oblíbenou tradicí Vánoc je pečení cukroví a na tuto zábavnou činnost se právě v dnešním článku zaměříme. 

Jsou rodiny, kde se peče jen pár druhů a jsou i takové, které se předhánějí v upečeném množství. Původ pečení vánočního cukroví lze hledat již v předkřesťanské minulosti. V České republice se peče cukroví od počátku 19. století a podle tradice by mělo být napečeno 7 druhů, věděli jste to? 😊 Také dle zvyků by se s pečením cukroví mělo začít až po první adventní neděli.  

Možná víte nebo tušíte, že mezi tři nejoblíbenější druhy tradičního cukroví se v Česku řadí linecké cukroví, vanilkové rohlíčky a pracny. Ať už se přikloníte k tradičnímu cukroví nebo k neobvyklému receptu, vždy mějte na paměti :

⭐    pečení cukroví má být radost a zábava, nikoliv nepříjemná povinnost

⭐    vyberte takové druhy cukroví, které mají rádi členové vaší rodiny

⭐    začněte péct včas, ať vás netlačí čas 

Před nedávnem se na Modrém koníku objevila možnost testovat plasmakosmetiku a jelikož už pomalu začínám přicházet do věku, ve kterém vždy zbystřím při slovech omlazení, pleť a zázrak, přihlásila jsem se. A ono to vyšlo!

Jaká je moje pleť?

Pro samotné testování je důležité, abych vám řekla pár slov o své pleti. S pletí jsem nikdy neměla žádné výrazné problémy a nikdy mě nad míru vlastně ani nic netrápilo. S přibývajícími léty však na sobě pozoruji určité změny – vrásky mě zatím netrápí, ale pokud se mi na obličeji udělá boláček, nebo třeba nějaký šrám, trvá už mnohem déle, než se zahojí. S těhotenstvím moje pleť začala trpět ošklivým neduhem, a tím jsou pigmentové skvrny. Se sluníčkem se ze mě stává tak trochu dalmatin. Jako směji se tomu, protože mi nic jiného nezbývá, ale štve mě to pekelně, ne že ne. 🙂

Před poměrně nedávnou dobou jsem navíc dokojila a moje tělo si tak konečně dopřálo zasloužený odpočinek po šíleném šestiletém zápřahu kojení a těhotenství. Jak se tělo začalo hormonálně dávat do svého normálu, tak se mi zbláznila pleť a já vypadala jako puberťák. 🙂 Tahle nepříjemnost je ale snad již definitivně pryč.

Moje pleť je tedy úplně normální, smíšená a není nijak extrémně citlivá – na vlivy prostředí, ani na různé kosmetické produkty.

Jde se testovat...

Vyhlazenější, pružnější, lépe vyživená a výrazně regenerovaná pleť? Minimalizace jemnějších i hlubších vrásek? Přesně tohle sliboval jeden z výrobků, které jsem měla možnost během čtrnácti dnů vyzkoušet. Testovala jsem Plasmacreme Future a Plasmagel Future.

PLASMACREME Future
Moje pleť by se dala charakterizovat jako suchá a citlivá s tendencí tvoření šupinek. Zejména v zimním období je pokožka obličeje hodně napjatá. Krém by měl zmírnit kožní nedokonalosti, mezi které patří i již zmíněné šupinatění.

Aplikovala jsem jej každé ráno a večer na očištěnou pleť a oblast krku lehkými krouživými pohyby. Krém má lehce květinovou vůni, což mi až tolik nevadilo, i když spíše preferuji kosmetiku bez vůně. Skvěle působí jako podkladová báze, takže chvilku po nanesení krému jsem se mohla nalíčit. Bohužel po dobu testování šupinky nezmizely a ani jsem nezaznamenala nějaké extra zlepšení.

Výhody PLASMACREME Future:

✔ lehká a příjemná konzistence, rychlé vstřebání

✔ snadné nanášení díky aplikátoru

Krásný večer všem. Ráda bych poděkovala za možnost testování kosmetiky. Byla jsem velmi nadšená, že to klaplo. 

Má pleť už volala o nějakou pomoc. Už nejsem nejmladší a taky dva porody a momentální kojení prostě udělají paseku. Takže díky hormonům jsem jak v pubertě. Pleť červená, citlivá a hodně suchá se sklonem k ekzému. 

Když dorazil v pondělí kurýr, ještě jsem byla v pyžamu. Fakt jsem ho v 8 ráno nečekala. Balíček obsahoval Plasma krém a Plasma gel s letáčky.

Překvapila mě rozdílnost velikosti. A doufala, hlavně u gelu, že mi na testování vydrží. Tak jdeme si je trošku víc přiblížit.

Plasma creme je v pěkném obalu s pumpičkou, který má uzávěr na typ open and close. Skvěle se tím pádem nanáší. Je jemný a lehce se roztírá. Je vyživující s regeneračním účinkem. Obsahuje složku charakterizovanou jako R.A.F. formule (Regeneration Accelerator Formula = formule pro urychlení regenerace). Vhodný i pro citlivou a atopickou pokožku. Podporuje pleť v obnově kolagenu, což zatím nemůžu posoudit. Zdá se mi ještě na to krátký čas nebo to u mne nefunguje. Nicméně po nějakém čase jsem se trošku zčervenala. A překvapila mě vůně krému, která mi dost vadila. Raději volím kosmetiku bez parfemace i když je to jemná vůně. Shrnutí v následujících bodech.

🟡  Velké balení s pumpičkou. 

Milé spolunávštěvnice Modrého koně, 

nejsem zrovna nejaktivnější členkou, více tady čtu, než píšu, proto pro mne bylo celé testování ještě větší výzvou. Najednou jsem byla donucena být aktivnější, a dokonce teď píšu svůj první článek! Ale dost o mé introvertní povaze a zpět k testování něčeho, co jsem hrozně moc toužila testovat - zázračnou plasma kosmetiku #test_plasmakosmetika , která v mé fantazii vzbuzovala ty dávno ztracené naděje a sny na snad nikdy nepoznanou hladkou a bezchybnou pleť. 

Vzrušením se mi třásly ruce, třepal se mi spodní ret a v oku jsem začínala mít tik, když se blížil pán z PPL. Balíky na mě většinou hází přes plot skoro ještě za jízdy, nová metoda zamezení šíření koronaviru, takže si naštěstí mého stavu blížícího se mrtvici nevšiml. Zklamané pohledy děti, kterým se balíček podařilo uloupit v naději, že to bude něco ježíškovského, vystřídal můj vítězoslavný pohled. Vyzkoušet ale šlo až později toho večera, protože malí draci obývající společnou domácnost byli ještě příliš v zeleném indikátoru stavu energie.

První použití bylo zvláštní, po prostudování letáků jsem se přiučila něco o vrstvení, takže jsem používala nejdříve gel a po zaschnutí následně krém. Poprvé jsem ale byla mastná jak psí kulky. Do rána se to vstřebalo a pak už se mi to nikdy nestalo, doteď netuším, proč taková první reakce. Ráno jsem měla pleť krásně hebkou, vypnutou, byla jsem nadšená. Během dalších dnů se mi pleť začala napínat, opravdu se mi zdá, že vrásky jsou méně viditelné, pleť mám méně mastnou, mám méně uhříků, pupínků. Problém, který se ale vyskytl uprostřed mého testování, byl nedostatek gelu v balení, po více než týdnu došel a já testovala nejdříve jen s krémem, později jsem zkusila zkombinovat se sérem na vrásky, co jsem měla doma, výsledky byly velmi dobré. Metodu vrstvení jsem si zamilovala a plasma krém opravdu funguje lépe s nějakým gelem nebo sérem. Samostatně mi tolik nevyhovoval.

Gel i krém mají oba praktický dávkovač, krém ho má navíc designově hezčí a praktičtější. Gel je prakticky bez vůně, při velkém soustředění můžete ucítit trošku rostlinné vůně ve stylu čerstvého aloe, ale to při tom největším soustředění. Naopak krém má krásnou a příjemnou vůni, která mi připomíná některé parfémy se zeleným čajem. Tato vůně je ale tak jemná, že při aplikaci není nijak dominantní a brzy vyprchá. Což beru jako výhodu, navodí jen příjemný pocit. 

Krém i gel jsou složením lehké, dobře se roztírají i vsakují. Po krému zůstává příjemný pocit hebké a vláčné pleti, člověk by si furt gabkal na ksychtík, což samozřejmě ale není kosmetičkami doporučováno. Samozřejmě vše funguje nejlépe za ideálních podmínek – čím lépe pleť vyčistíte, tím lepší je pak výsledek po aplikaci zázračných přípravků. Při poctivém čištění pleti kartáčkem na pleť byly výsledky plasmakosmetiky viditelnější a samozřejmě lepší, než když jsem důkladné čištění některý den vynechala. 

Přední čeští umělci se spojili s organizátory festivalu United Islands of Prague a ve spolupráci s McDonald’s natočili 15 hravých písniček, které jsou určené jak pro malé, tak i velké posluchače. Výtěžek z projektu #hudbouspolu navíc poputuje Nadačnímu fondu Dům Ronalda McDonalda, který spojuje těžce nemocné, hospitalizované děti s jejich rodinami.

Spousta radosti dětem i jejich rodičům, pomoc českým hudebníkům a ulehčení nesmírně složité situace, do které se dostávají rodiny těžce nemocných malých pacientů. To jsou cíle, které si vytyčil nový projekt #hudbouspolu, za nímž kromě muzikantů stojí společnost McDonald’s a organizátoři festivalu United Islands of Prague.

Do projektu se zapojila patnáctka českých umělců, mezi nimiž nechybí kapitán Mig 21 Jirka Macháček, písničkář Ivan Hlas, který má mimo jiné na svědomí legendární skladby z filmového muzikálu Šakalí léta, nebo šansoniérka a členka Divadla Sklep Monika Načeva. Hravé písničky, z nichž jsou některé úplně nové a další stojí na textech například Petra Skoumala, Pavla Šruta nebo Roberta Nebřenského ze skupiny Vltava, ale ve studiu nahrávali i Kateřina Marie Tichá, Veronika Diamantová, František Černý a Karel Holas z Čechomoru, Rudolf Brančovský z Poletíme, Anna Knauerová, Michal Prokop, Tomáš Průša z Love Songs Orchestra, Markéta Foukalová z Lanugo nebo Jiří Holzmann z The Tap Tap a Adam Koubek s Petrou Páchovou-Lstibůrkovou. Do nahrávání se zapojilo celkem jedenáct různých instrumentalistů.

„Zatímco při první vlně koronaviru lidi trápila hlavně finanční nejistota, druhá vlna se podepisuje na psychice, kdy jsme ze všech těch omezení už unavení a bez nálady. Proto jsme v McDonald’s přemýšleli, jak nám všem přinést radost, zároveň ale pomoci těm, kteří to v těchto dnech nemají snadné,” říká Jitka Pajurková, ředitelka PR a komunikace McDonald’s pro ČR a SK. „Právě proto jsme vymysleli a spolu s organizátory festivalu United Islands of Prague a českými umělci realizovali projekt #hudbouspolu. Patnáct hravých písniček potěší malé i velké posluchače a spojí rodiny a zároveň pomůže domácím umělcům a také dětem, které předvánoční čas nemohou trávit se svými rodinami,” dodává Jitka Pajurková.

Jak prozradil David Gaydečka, který je vedle United Islands of Prague jedním z organizátorů festivalu Metronome Prague, celý projekt se podařilo dát dohromady v opravdu krátkém čase - od prvního nápadu až po spuštění stránek s písničkami uběhl pouhý jeden měsíc! „Nahrávalo se během sedmi dnů celkem na šesti místech, dvě z toho byla profesionální studia, jednou šlo o zkušebnu a ve třech případech nahrávali muzikanti přímo u sebe doma,“ říká David Gaydečka.

A dodává, že rekordně krátký čas na přípravu si samozřejmě vyžádal heroické nasazení všech, kdo se na projektu #hudbouspolu podíleli. „Na takhle rozsáhlý projekt jsme měli jen jednu hodinovou osobní schůzku, pak jsme kvůli lockdownu museli improvizovat. Realizace mimo jiné vyžadovala stovky protelefonovaných hodin, další desítky hodin videokonferencí, ale i 852 vánočních žároviček, rozsvícených ve studiu a samozřejmě nesčetně kávy z McCafé,“ říká.

Když jsem se do testování této kosmetiky hlásila, doufala jsem, že mě vyberou a že si budu moci zase vyzkoušet něco nového. Protože mám kosmetiku a péči o pleť ráda, vyzkoušela jsem už kde co. Od levnějších krémů, po ty dražší. Moje pleť byla vždy normální, až smíšená, takže vlastně takový zlatý střed.🙂 O PLASMA Future jsem se dozvěděla ale až z Modrého koníka.

Testovací balíček obsahoval dva produkty - a to samotný pleťový krém a gel pro intenzivní regeneraci poškozené kůže/pleti. První dojmy byly jednoznačně pozitivní. Vzhledné krabičky ukazující produkty, hezký design, praktické balení, dostatečné informace o produktech v češtině jak na krabičkách, tak v informativních letáčcích.

Do testování mohla být zapojena celá rodina, což znělo jako skvělý superlativ. Krém jsem si přebírala na návštěvě u sestry, která jej také zkusila. Byla z něj nadšená. Shodly jsme se na prvních dojmech z krému a zkusily jsme namazat neteři gelem “staré štípance” od komára, po kterých jí zůstaly jizvičky. Návštěva však netrvala tak dlouho, abychom mohly sledovat vývoj výsledků. Doma už jsem pak testovala jen já, protože krém by neocenil manžel, ani malý syn. 🙃 Gel jsem pak využila hlavně na svůj atopický ekzém.

Jako hlavní klady KRÉMU bych označila následující:
⭐️ praktické balení s aplikátorem a zámkem🔒

⭐️ nadčasový design - žádné těžké sklo a klasický uzávěr

⭐️ příjemná, decentní vůně, spíše nevýrazná🌸

Termín fast fashion jsem použila v předešlém článku, kde jsem uvedla jeho úskalí. Možná jste již zaslechli termín fast beauty. Je to obdobné jako fast fashion, jen s tím rozdílem, že se používá v oblasti spojenou s kosmetikou, ale o tom možná zase v jiném článku. Tento článek bych chtěla věnovat termínu "fast decoration" který jsem si zřejmě "vymyslela" protože jsem jej ještě neslyšela. Narážím na dekorace, které si pouštíme do našeho domova.

Toto období před Vánoci je na nákup různých dekorací jak dělaný. Na ig, pintu, youtube apod., začali influencieři zdobit vánoční stromky snad ještě dřív než obchodní centra 😀 Stromky a jiné dekorace jsou prostě nádherné - jedna hezčí než druhá.... s ukázkami nazdobených domovů se pojí i tipy na nákupy dekorací většinou doprovázené slevou od daného influ.

Co si budeme povídat, i pro mě je těžké odolávat tuně nádherných dekorací, které bych mohla mít na vánočním stromečku.

Naštěstí jsem se ještě před zběsilým nakupováním, zamyslela, jestli se mi ta dekorace bude líbit i další roky. Jestli to není módní záležitost jen tohoto roku.

Obchodníci cílí na módní výstřelky a nemají zájem o to, abychom dekorace využívali i další roky.  Příští rok bude "in" zase něco jiného.

A neplatí to jen u vánočních dekorací a dekorací na jakoukoliv příležitost. Týká se to i běžných dekorací v domácnosti.

HURÁÁ- občas se tady na Modrém Koníku přihlásím do soutěže nebo testování, pokaždé si říkám, že blázním, stejně mě nikdy nevyberou, stejně nikdy nic nevyhraju- nesleduje mě tolik maminek, abych byla pro někoho zajímavá a stál o můj názor. Ale tak ze zvědavosti, zkusila jsem to i tentokrát, zrovna běžela 3 různá testování. A světe div se, byla jsem vybrána.

"Dobý den, jste doma? Vezu Vám balíček. Pojďte před dům za minutu tam budu. "

Znáte to, ta radost - s velkým očekáváním jsem balíček otevřela. Čekal v něm velmi pěkně vypadající krém a gel Plasmakosmetiky. Pročetla jsem letáčky a vyzkoušela krém na hřbetu ruky, s tím že počkám do rána, co kdyby náhodou nějaká nepředvídatelná reakce. 

No a od rána se mohlo začít testovat - krém jsem používala 2x denně a gel jen na problémová místa.  Po prvním použití, no neomládla jsem hned o 10 let - škoda! Ale i tak sem si poznačila pár kladů:

-  pro mě velmi příjemná jemná vůně

- balení je s dávkovačem - dávkování 2 dávky je pro mě tak akorát

Letos jsem si řekla, že bych mohla poprvé zkusit zasoutěžit si o testování hraček. O to větší překvapení se konalo, když mi přišla zpráva, že jsem byla s dcerkami vybrána hned na poprvé na testování hraček od Fisher-Price. Měla jsem neskutečnou radost, neboť FP hračky patří mezi mé nejoblíbenější a musím říct, že i dcerky je mají nejradši. 

Prvně jsem to oznámila straší dcerce, pětileté Gabrielce. Radovala se, jak je dětem vlastní. Hned jsme se dohadovaly, kterou za tří hraček bychom chtěly zkoušet. Já chtěla lenochoda, neboť pro větší děti se mi zdál nejvhodnější. Gábince se nejvíc líbila lama. Když sem později zjistila, že dostaneme všechny tři hračky na zkoušku, nemohla sem tomu uvěřit, hrozně jsme se s dcerkou těšily. 🙂 

Hračky nám přišly v pondělí večer a to už jsem je radši nerozbalovala, neboť by ty moje treperendy taky nemusely vůbec usnout a tak je okoukla jen naše kočka a já. 😀 Na první pohled se mi stále nejvíce líbil lenochod, ale i los byl moc roztomilý.

Hračky jsme rozbalily s mladší dcerkou Adriankou (rok a půl) až v úterý ráno, starší byla ve školce. A naší Adri se nejvíc na první pohled líbila lama. A vydržela jí jako nejoblíbenější doteď. Když přišla starší ze školky, hned začala všemožně zkoušet, jak jsou na sebe hračky napojené, co říkají společně. Trošku hysterie proběhla, než jsme je seřídily všechny tři naráz, ale zvládly jsme to. A tak začalo naše týdenní testování a mám, resp. máme tyto poznatky:

1. Los

Začneme tím nejmenším, losem. I když pro nás je to sobík, jak mu dcerka říká a musím se přiznat, že se mi sobík taky líbí víc než losík. A celkově se mi hračka moc líbí, ale spíše pro malé špunty, jako je moje mladší. Pro moji starší je už podle jejich slov nudný. Pro Adri je dostačující jak zásoba písniček, kterou los má, tak i velikost a nenáročnost. Jen bohužel je pro ni zase moc hlasitý a nejde dát tišeji, tak jsme to ale vyřešily a přelepily ho zezadu lepící páskou. Moc se nám líbí že je malý, přenosný a má látková ouška/parohy, za které se ho dá dobře nosit. Mně se navíc líbí moc ta hýbací hlava, která je super např. při jízdě v autě. 🙂

Když jsem se dozvěděla, že jsem byla vybrána na testování kurzu "Co mám dělat", zajásala jsem, protože kurzy, na které jsem byla přihlášena, byly kvůli Covidu zrušeny.

Kurz MUDr.Knězkové je dle mého názoru dobře sestaven. V části O miminku jsem měla možnost se dozvědět něco o tom, jak vybírat porodnici a pediatra (obojí jsem již měla zařízeno před kurzem a díky videolekci jsem se ujistila, že jsem vybrala dobře). Dále mi přišly velmi přínosné informace o tom, jak probíhá pobyt v porodnici a jaká vyšetření a testy budou mému děťátku provádět. Ohledně kojení mi přišly přínosné tipy, jak řešit novorozeneckou koliku.

Hlavně jsem se ale zaměřila na část první pomoci dětem. Nadchlo mě, že jsou jednotlivá videa krátká a výstižná, a že k nim je i psaná část shrnující podstatné body. Ujasnila jsem si, kdy je potřeba volat lékaře, kdy to doma zvládneme sami a kdy na nic nečekat a rovnou jet do nemocnice/ volat RZS. 

Jako dobrý tip jsem vyhodnotila kartu na lednici s čísly na pediatra, zubaře, ORL, TIS (toxikologicko-informační středisko) a také informace co hlásit (důležitější, než věk je aktuální hmotnost dítěte).

Osobně mě nejvíc zajímalo, jak reagovat na dušení, spolykané předměty a pády. 

Díky kurzu se cítím víc sebejistě a připraveně, kdyby některá z krizových situací nastala. Kurz se líbil i manželovi, který po očku koukal na videa se mnou.