Čeká mě třetí porod...čtvrté dítě....vypadá to jako: V pohodě, co mě ještě může překvapit...ale...ALE!!!!

Opět podotýkám, že se jedná o můj názor, můj náhled, můj postoj...nechci nikoho napadnout, pošpinit, nutit číst 🙂

Porod číslo jedna....

21 letá holka, která od 15ti touží mít miminko a hrozně se trápí tím, že všichni okolo si maminkovství užívajií "zrovna teď"...no jo, pořídit si o 6 let staršího partnera nese s sebou jistá rizika...ale co, v 21 už sem byla těhotná, těhotenství sem si maximálně užila ( aby ne, hned od dvou čárek na testu jsem byla doma (rizikové pracoviště, ranní+noční 12ky)...ale porod...

...je 17.9.2008...už od rána je něco jinak. Není mi špatně, není mi divně, ale prostě se něco děje. Kolem 10 už cítím mírné kontrakce. Nastartuju počítač a studuju, co, jak, kdy - mám hlídat - vesele konverzuju na foru s holkama, co a jak...na 15 sem si zarezevovala kino (odpoledne pro seniory - Taková normální rodinka- bohužel, večerní promítání je pro mě nereálné, protože v 19 hod uléhám 😀 ), kino vypouštím...v 18 opouští mě budoucí tatínek, protože mu začíná služba v jeho počítačové herně (nabádám ho, aby byl na drátě- call of duty, sluchátka na uších- trošku ruší mou vidninu, že mám koho zavolat, kdyby něco)...a samozřejmě se odehrálo "kdyby něco"...kontrakce se stupňují, vana nezabírá, volám...tatínek je tu cobydup a frčíme směr porodnice. Tam jsem dali do pořádku dokumenty, ale PA naznala, že na prvorodičku jsem ještě moc v pohodě a jestli chceme a nemáme to daleko, ať ještě zajedeme domů (na cestu sem dostala tabletu)....vzali sme to do herny, dali si lehkou večeři a zkusili jet domů....tam sme si pustili asi 2 díly Dr. House a já začala (chtěla sem napsat konečně rodit, ale...) spíš přestala - si hrát na hrdinku a začala brečet bolestí....Do porodnice to máme ani ne 5 minut, takže sem nasedli do auta a jeli...a tam nás hned převlíkali ( podotýkám, že táta nechtěl k porodu, ale naznal, že teda chvilku zůstane...když už je v tom fialovým). Vzali sme si nadstandart a koukali na telku..teda já moc ne, ono kontrakce po 5ti minutách, který trvaj víc jak minutu sou docela náročný....nebudu to zdržovat...momentálně je tak cca 21 hod...takhle to trvalo cca do 8mi ráno s různýma polohama, povchodováním, sprchováním,balonem (táta samozřejmě nervozní, prtože už chtěl být dávno doma -hahaha)...ráno sem byla tak vyřízená (kontrakce kolem půlnoci vzali frekvenci 3 minuty, do toho píchnutí vody - zakalená, ozvy, když sem na zádech nic moc)...každopádně...18.9.2008 - v 9:40 se Lukášek narodil...tatínek byl u toho (byly nějaký komplikace, šňůra kolem krku, zakalená voda, já vyřízená s velikostí pánve na hraně...tak pro jistotu zůstal a musím říct, že on mi nejvíc pomohl, asistoval doktorům - kteří se do toho pokojíčku nemohli skro vejít, byl prostě skvělej)...porod katastrofa na n-tou..ztráta krve, vůbec si konec nepamatuju, poporodní poranění hrůza....

Porod číslo dvě...

Dýňové cukrovíčko pro mrňouse

100g jemně strouhané dýně Hokaido
120g mouky ( spaldová, ovesná, lze 80g ovesné a 40 g jáhelné)
100g sádla

2 lžíce hruškové nebo broskvové přesnídávky jako sladidlo,může být jakékoliv jiné tekuté sladidlo (agáve sirup, rýžový sirup, atd.)

Těsto se dost lepí,chce to trpělivost Péct na 180°C asi 10 min - dle zkušeností s troubou.

Řepové kuličky - famózní:

1 hrnek - červené řepy

1 hrnek - dýňového semínka drceného (mixlého) nebo kokosu

Poslední dny a hlavně noci trávím spoustu času ve svém vnitřním světě, ve své hlavě, většinu činností vykonávám automaticky a u toho si přemýšlím. Možná i proto, že je to časoprostor, kam zamnou nikdo jiný nemůže, jinak je totiž můj svět plný syna, manžela, celé rodiny, zpráv z domova a ze světa atp. Někdy kolem čtvrté ranní mě nejčastěji napadají chmurné myšlenky, analyzuji všechny své životní kroky a říkám si, že až vyjde zase slunce nového dne, tak bude všechno jinak, lepší. Dnes, právě v tomto čase, mě konečně napadlo to pravé slovo, které definuje mé poslední měsíce života: Překvapení. 

Bylo mi velkým překvapením, že místo nádorového či bůhvíjakého onemocnění mám v břiše zárodek nového života. 

Ještě větším překvapením však bylo, jak obtížné může být těch 9 měsíců vydržet ve zdraví. Vždyť na tom přeci nemůže nic být, budu pracovat až do konce, všechno zvládnu s nadhledem... Nikdo se nemohl více plést.

Bylo mi překvapením, jak zapeklité je připravit vlastní svatbu. 

Bylo mi překvapením, kolika lidem za to stálo prožít s námi ten den.

Bylo mi překvapením, jak moc těhotenství mění partnerský vztah v dobrém i ve zlém.